Povídání o lískovecké šestihodinovce

Pavel Košťál , divák

    Současná světová krize kapitalismu byla příčinou pořádné facky, která padla na brněnské pořadatele populárního  ultraběhu na 48 hodin v hale. Ještě loni velice vstřícní  vládci veletrhů dali pro letošek vytrvalcům tvrdě najevo, že nadále už ultramaratonské kuře  na jejich dvorečku  zadarmo hrabat nebude. A tak vznikl  neřešitelný problém. Ultraběžci jsou sice zdatní sportovci, ale chudí jako příslovečné kostelní myši.  O požadovaných statisících korun  za pronájem haly  nemohlo být ani uvažováno. A tak po   velice úspěšných 14 letech ( 1996 – 2008 )  je zřejmě konec  klidného a zdlouhavého  kroužení pod kupolí veletržní haly Z. Aby se Brno  s ultramaratonem  nerozloučilo nadobro a s pláčem, hodil nečekaně Tomáši Ruskovi  a jeho ČAU partě záchranné lano  brněnský vytrvalec  Petr Kaňovský. Rozhodl se uspořádat  tak trochu jako malou náhradu  za zrušený závod na 48 H v brněnském sídlišti Kamenný vrch ( je součástí čtvrti Nový Lískovec) březnový Lískovecký ultraběh na  6 hodin. Vybral 807 metrů  klikatící se vyasfaltovaný okruh  se sedmimetrovým převýšením v areálu Pod Plachtami  uprostřed zmíněného sídliště  a rozjel  organizačně tuto akci.

     Tato končina  je ostatně z minulosti proslulá sportováním na vysoké úrovni. Ještě v sedmdesátých letech minulého století se po blízké nynější Chironově ulici spouštěli od Kohoutovic dolů do Bosonoh  odvážní muži na rychlých motorkách a autech  při slavných Velkých cenách Československa. I běžci několikrát okusili  tento motoristický okruh 10,5 km dlouhý  v závodě zvaném Brněnské kolo. Ale nebudeme se hrabat dále  v historii  a vrátíme se do přítomnosti. Několik dní před startem ultramaratonu  ještě pěkně mrzlo, na trasu napadlo trochu sněhu a po okolí se proháněl ostrý vítr víc než bylo zdrávo.

     V sobotu 13. března , což byl den závodu, už nemrzlo, na okruhu s malým kopečkem  sníh roztál, ale při zdolávání tohoto krátkého stoupání ledový vítr útočil  naplno a byl pro soutěživé snaživce  nepříjemným protivníkem. Dokonce byl v průběhu běhu stržen stan občerstvovačky v nejzazším místě okruhu v zatáčce za oploceným fotbalovým hřištěm, čemuž nezabránili ani tak zkušení pořadatelé jakými jsou pánové Karel Zadák a Ivoš Šikula. Trať byla ozvučena  díky řediteli Brněnského běžeckého poháru  Jardovi Dvořáčkovi  a tak mohli  Tomáš Rusek střídající se s Jiřím Šmitákem  rozehrát své velké komentátorské představení. Po odstartování v deset hodin dopoledne začal úřadovat hlavní rozhodčí, jímž byl bývalý brněnský sprinter Ivoš Moll, Šírovci rozjeli svou měřící aparaturu  a stádečko  56 do všeho možného  zachumlaných běžců a běžkyň vyběhlo vstříc okruhovým dostihům. Svého hlavního koně Daniela přišel povzbudit  předseda atletického klubu Moravské Slávie Ladislav Zouhar se svým pobočníkem Josefem Kašparem a průběh závodu přijel zkontrolovat  v současnosti organizátor letního Běžeckého poháru a před lety český reprezentant v maratonu a ultramaratonu Jaroslav Kocourek.

     Nejméně si s tratí potykali ti, co odkroužili  okolo 10 kilometrů, což se za ultramaraton nedá považovat. Jedním z nich byl i běhající krajský politik Stanislav Juránek, který o co méně naběhal, o to více přispěl jako sponzor. Další lidovec ve startovním poli  David Macek se také spokojil s pokořením deseti kilometrů. Cestovatel a dobrodruh Milan Daněk to měl z místa bydliště na okruh pět minut a také překvapivě brzo odešel z dráhy. Okolo dvou hodin  obíhal po okruhu  i ředitel závodu Petr Kaňovský, neboť organizační záležitosti mu tentokrát nedovolily více. Další skupinu tvořili ti, co běželi klasickou maratonskou vzdálenost 42195 metrů. Z tohoto stádečka zvládl maraton nejlépe Petr Hrček z Brandýsa nad Labem časem 3:40:46 hod. Pod čtyři hodiny se ještě dostali Rudolf Vilček z Brna – 3:43:52 hod. , Kateřina Březinová (loni ještě Topičová) z Rajhradu – 3:5O:47 hod, a šedesátiletý Miroslav Krumer z Ostrova – 3:54:22 hod.  Jan Dolejš z Prahy  dosáhl času 4:O8:03 hod, Miroslav Vostrý z Prahy  za ním zaostal o sedm minut a naopak nadělil třináct minut  taktéž Pražákovi Davidu Schovánkovi. Maratonský fanatik Ivo Zejda z Mor. Slávie Brno  docílil času 4:3O:37 hod.  a zvláštností bylo to, že to byl jeho 101 maraton, čímž se stal v tomto směru absolutním brněnským rekordmanem. Celý maraton ještě zvládla Gabriela Handrychová z Libčic nad Vltavou – 4:46:2l hod., zatím co Haně Kašové z Tetčic  k této metě  scházely dva kilometry. S ještě menší vzdáleností se musel spokojit Karel Machů ze Zlína  -38,7 km, David Koribský z Olomouce – 31,4 km  a další dva , kteří se příliš nezmáčkli , neboť konto běžců Zdeňka Böhma z Prahy  a Michala Ranzenhofera z Mikulova  vykazuje pouze  cifru 22,5 a 21,7  kilometru. Alice Studničková z Brna si přišla odběhnout alespoň  vzdálenost17,7 km. 

     Těch, co zápolili na okruhu celých šest hodin, bylo celkem 32.  Z této ekipy byl od úvodu až po samý závěr jasnou jedničkou Daniel Orálek z Moravské Slávie Brno, jehož strojové tempo znamenalo v průběhu natočených kol a hodin stále větší odstup od jeho soupeřů. Jeho hodinový průměr byl vyšší než čtrnáct kilometrů a šestihodinovou pouť nakonec ukončil skutečně skvostně – v novém českém rekordu . Za šest hodin docílil vzdálenost 86,716 km při celkovém převýšení 800 metrů, z čehož je patrné, že to nebyl běh po žádné rovině. Navíc byl i nejlepším veteránem, neboť právě koncem tohoto měsíce dosáhne věku 4O let. Po závodě však i jemu zcela zkameněl na úpatí Kamenného vrchu jazyk, neboť těžké povětrnostní podmínky  se i na něm podepsaly dost výrazně. Borcem číslo 2 se stal s dosaženým výkonem 74,6 km o šest let mladší Jaroslav Bohdal z Hostivic u Prahy.  O pět kilometrů méně  nastřádal na třetím místě klasifikace se umístivší 46-letý  veterán  Milan Mišák z Brna a dosáhl tak pro sebe velice cenného umístění. Čtvrtou pozici zaujal po poctivém výkonu se 66,8 km Radek Šebánek z Dobříše, když před sebe odmítl pustit o 18 let staršího Pavla Horáka z Brna – Mokré Hory a daleko známějšího ultraběžce Petra Dostálka  z Těchonína v Orlických horách. Pokořitel obávaného řeckého Spartathlonu Martin Hunčovský z obce Kly namotal po profesorském výkonu téměř 65 kilometrů a podařilo se mu uhájit malý náskok na vítězku kategorie žen, jíž se stala houževnatá Zdeňka Komárková z ultraběžecky  známého místa Olešnice. Ženské vítězce bylo zaknihováno 64,6 km  , což ji viditelně uspokojovalo. Těsně za ní dobojoval svůj závod Jiří Kostínek ze severočeského Ústí nad Labem. Na stejné cifře 62,3 km se shodli  Jiří Kaše z Tetčic  a jeho svěřenkyně, jíž je mladá blonďatá  Šárka Macháčková z Olomouce.

      I dalších sedm neodstřelitelných šlapačů  prolomilo hranici šedesáti kilometrů. Byli to velevytrvalý  atlet Petr Spáčil  z Kyjova, Filip Klepl z Prahy, třetí žena Martina Němečková z Prahy , Pražský Slovák Štefan Krč, jehož jsme loni viděli poprvé při brněnské osmačtyřicetihodinovce, spolupořadatel akce Svatopluk Sedláček z Mor. Slávie Brno, Tomáš Plaček z Děčína a extravytrvalý  Slovák Pranjal Milovník z Bratislavy. To je doopravdický milovník  dlouhého trápení těla  a určitě by byl ochoten a schopen  běhat v Brně společně s Petrem Spáčilem až do Velikonoc, neboť v jejich případě jde o úspěšné absolventy  nejdelšího běhu na světě na 31OO mil ( 4989 km). Pavol Sáraz z Komjatic na Slovensku by se k nim určitě připojil, neboť ten se chystá na tuto neskutečnou porci únavy v New Yorku letos. Tady zvládl 59 km , což mu stačilo na 19.místo. Čtvrtá dáma Pavlína Procházková z Hořovic „dala“ 58 kilometrů, což byl o půl kilometru lepší účet než měl Brňan Vladimír Ditka. Ten přesprintoval  vytrvalkyni všeho druhu Vilmu Podmelovou z Brna o několik metrů. Šestou ženskou ultraatletkou  byla Dagmar Hůrková ze Sokolova, která v závěru zpomalovala pro žaludeční nevolnost. Za touto závodnicí dokončili souboj s tratí  a se svými již rozbolavělými těly  Zdeněk Moravec z Brna, Libor Svozil z Bohumína, Milič Hlucháň z Brna, David Schovánek z Prahy, stařešina této běžecké party 68-letý Josef Holý z Brna, Jan Dolejš z Prahy, Jan Kotouček ze Svitav, nejvzdálenější  účastník Gaspar Pedro Miguel z Portugalska a nejmladší  vytrvalec na trati 25-letý Štěpán Böhm  z Prahy, který stihl padesát kilometrů jen tak tak. Dál se v pořadí objevují maratonci, kteří se v ledovém větru pohybovali po trase méně než šest hodin. Přiřadit k nim musíme i Pavla Smrže z Brna, neboť ho zvládl celý.

      Závod proběhl bez větších problémů. Počasí si nelze naplánovat, ale zřejmě posun více do jara by neškodil.  Aktéři pořadatelům viditelně nespílali, neboť jsou již drahná léta vedeni ke skromnosti a spartánským podmínkám  dokáží vzdorovat  a berou je jako samozřejmost. Toto běžecké povídání  začalo fackou, skončí však pohlazením.  Pohlazením na duši, neboť akce Petra Kaňovského  takovým malým polaskáním byla.  Vyzařovala z ní srdečnost a nadšení pro věc.  Při tomto lískoveckém setkání spřízněných duší se všichni nadřeli, což předem předpokládali, a žádná odměna je přitom za to nečekala. Pouze radost z toho, že ve zdraví přežili.  Všichni by si za předvedené výkony  zasloužili plnou náruč vzácných a chráněných konikleců, které zanedlouho k lidské potěše v rezervaci na Kamenném vrchu  nakrátko vykvetou.