Povídání
o lískovecké šestihodinovce
Pavel Košťál , divák
Současná světová krize kapitalismu byla příčinou pořádné facky, která padla na
brněnské pořadatele populárního ultraběhu na 48
hodin v hale. Ještě loni velice vstřícní vládci veletrhů dali pro
letošek vytrvalcům tvrdě najevo, že nadále už ultramaratonské
kuře na jejich dvorečku zadarmo hrabat nebude. A tak vznikl
neřešitelný problém. Ultraběžci jsou sice zdatní
sportovci, ale chudí jako příslovečné kostelní myši. O požadovaných
statisících korun za pronájem haly nemohlo být ani uvažováno. A tak
po velice úspěšných 14 letech ( 1996 – 2008
) je zřejmě konec klidného a zdlouhavého kroužení pod
kupolí veletržní haly Z. Aby se Brno s ultramaratonem
nerozloučilo nadobro a s pláčem, hodil nečekaně Tomáši Ruskovi
a jeho ČAU partě záchranné lano brněnský vytrvalec Petr Kaňovský.
Rozhodl se uspořádat tak trochu jako malou náhradu za zrušený závod
na 48 H v brněnském sídlišti Kamenný vrch ( je
součástí čtvrti Nový Lískovec) březnový Lískovecký ultraběh na 6 hodin. Vybral 807 metrů klikatící
se vyasfaltovaný okruh se sedmimetrovým převýšením v areálu Pod
Plachtami uprostřed zmíněného sídliště a rozjel organizačně
tuto akci.
Tato končina je ostatně z minulosti proslulá sportováním na vysoké
úrovni. Ještě v sedmdesátých letech minulého století se po blízké nynější Chironově ulici spouštěli od Kohoutovic dolů do Bosonoh odvážní muži na rychlých motorkách a
autech při slavných Velkých cenách Československa. I běžci několikrát
okusili tento motoristický okruh 10,5 km dlouhý v závodě
zvaném Brněnské kolo. Ale nebudeme se hrabat dále v historii a
vrátíme se do přítomnosti. Několik dní před startem ultramaratonu
ještě pěkně mrzlo, na trasu napadlo trochu sněhu a po okolí se proháněl ostrý
vítr víc než bylo zdrávo.
V sobotu 13. března , což byl den závodu, už
nemrzlo, na okruhu s malým kopečkem sníh roztál, ale při zdolávání
tohoto krátkého stoupání ledový vítr útočil naplno a byl pro soutěživé snaživce nepříjemným protivníkem. Dokonce byl
v průběhu běhu stržen stan občerstvovačky
v nejzazším místě okruhu v zatáčce za oploceným fotbalovým hřištěm,
čemuž nezabránili ani tak zkušení pořadatelé jakými jsou pánové Karel Zadák a Ivoš Šikula. Trať byla ozvučena díky řediteli
Brněnského běžeckého poháru Jardovi Dvořáčkovi a tak mohli
Tomáš Rusek střídající se s Jiřím Šmitákem
rozehrát své velké komentátorské představení. Po odstartování v deset
hodin dopoledne začal úřadovat hlavní rozhodčí, jímž byl bývalý brněnský
sprinter Ivoš Moll, Šírovci
rozjeli svou měřící aparaturu a stádečko 56 do všeho možného
zachumlaných běžců a běžkyň vyběhlo vstříc okruhovým dostihům. Svého hlavního
koně Daniela přišel povzbudit předseda atletického klubu Moravské Slávie
Ladislav Zouhar se svým pobočníkem Josefem Kašparem a
průběh závodu přijel zkontrolovat v současnosti organizátor letního
Běžeckého poháru a před lety český reprezentant v maratonu a ultramaratonu Jaroslav Kocourek.
Nejméně si s tratí potykali ti, co
odkroužili okolo 10 kilometrů, což se za ultramaraton
nedá považovat. Jedním z nich byl i běhající krajský politik Stanislav
Juránek, který o co méně naběhal, o to více přispěl jako sponzor. Další lidovec
ve startovním poli David Macek se také spokojil s pokořením deseti
kilometrů. Cestovatel a dobrodruh Milan Daněk to měl z místa bydliště na
okruh pět minut a také překvapivě brzo odešel z dráhy. Okolo dvou
hodin obíhal po okruhu i ředitel závodu Petr Kaňovský, neboť
organizační záležitosti mu tentokrát nedovolily více. Další skupinu tvořili ti,
co běželi klasickou maratonskou vzdálenost 42195 metrů. Z tohoto stádečka
zvládl maraton nejlépe Petr Hrček z Brandýsa nad Labem časem 3:40:46 hod.
Pod čtyři hodiny se ještě dostali Rudolf Vilček
z Brna – 3:43:52 hod. , Kateřina Březinová (loni
ještě Topičová) z Rajhradu – 3:5O:47 hod, a
šedesátiletý Miroslav Krumer z Ostrova – 3:54:22
hod. Jan Dolejš z Prahy dosáhl času 4:O8:03 hod, Miroslav Vostrý z Prahy za ním zaostal o sedm minut a
naopak nadělil třináct minut taktéž Pražákovi Davidu Schovánkovi.
Maratonský fanatik Ivo Zejda z Mor. Slávie Brno docílil času 4:3O:37
hod. a zvláštností bylo to, že to byl jeho 101 maraton, čímž se stal
v tomto směru absolutním brněnským rekordmanem. Celý maraton ještě zvládla
Gabriela Handrychová z Libčic
nad Vltavou – 4:46:2l hod., zatím co Haně Kašové z Tetčic
k této metě scházely dva kilometry. S ještě menší vzdáleností
se musel spokojit Karel Machů ze Zlína -38,7 km, David Koribský z Olomouce – 31,4 km a další dva , kteří se příliš nezmáčkli , neboť konto běžců Zdeňka Böhma z Prahy a Michala Ranzenhofera
z Mikulova vykazuje pouze cifru 22,5 a 21,7 kilometru.
Alice Studničková z Brna si přišla odběhnout alespoň vzdálenost17,7
km.
Těch, co zápolili na okruhu celých šest hodin, bylo celkem 32.
Z této ekipy byl od úvodu až po samý závěr jasnou jedničkou Daniel Orálek z Moravské Slávie Brno, jehož strojové tempo
znamenalo v průběhu natočených kol a hodin stále větší odstup od jeho
soupeřů. Jeho hodinový průměr byl vyšší než čtrnáct kilometrů a šestihodinovou
pouť nakonec ukončil skutečně skvostně – v novém českém rekordu
. Za šest hodin docílil vzdálenost 86,716 km při celkovém převýšení 800
metrů, z čehož je patrné, že to nebyl běh po žádné rovině. Navíc byl i
nejlepším veteránem, neboť právě koncem tohoto měsíce dosáhne věku 4O let. Po
závodě však i jemu zcela zkameněl na úpatí Kamenného vrchu jazyk, neboť těžké
povětrnostní podmínky se i na něm podepsaly dost výrazně. Borcem číslo 2
se stal s dosaženým výkonem 74,6 km o šest let mladší Jaroslav Bohdal
z Hostivic u Prahy. O pět kilometrů
méně nastřádal na třetím místě klasifikace se umístivší 46-letý veterán Milan Mišák z Brna a dosáhl tak pro sebe velice cenného
umístění. Čtvrtou pozici zaujal po poctivém výkonu se 66,8 km Radek Šebánek
z Dobříše, když před sebe odmítl pustit o 18 let staršího Pavla Horáka
z Brna – Mokré Hory a daleko známějšího ultraběžce
Petra Dostálka z Těchonína
v Orlických horách. Pokořitel obávaného řeckého Spartathlonu
Martin Hunčovský z obce Kly namotal po
profesorském výkonu téměř 65 kilometrů a podařilo se mu uhájit malý náskok na
vítězku kategorie žen, jíž se stala houževnatá Zdeňka Komárková z ultraběžecky známého místa Olešnice.
Ženské vítězce bylo zaknihováno 64,6 km , což ji
viditelně uspokojovalo. Těsně za ní dobojoval svůj závod Jiří Kostínek ze severočeského Ústí nad Labem. Na stejné cifře
62,3 km se shodli Jiří Kaše z Tetčic
a jeho svěřenkyně, jíž je mladá blonďatá Šárka Macháčková
z Olomouce.
I dalších sedm neodstřelitelných šlapačů
prolomilo hranici šedesáti kilometrů. Byli to velevytrvalý
atlet Petr Spáčil z Kyjova, Filip Klepl z Prahy, třetí žena Martina
Němečková z Prahy , Pražský Slovák Štefan Krč,
jehož jsme loni viděli poprvé při brněnské osmačtyřicetihodinovce,
spolupořadatel akce Svatopluk Sedláček z Mor. Slávie Brno, Tomáš Plaček
z Děčína a extravytrvalý Slovák Pranjal Milovník z Bratislavy. To je doopravdický milovník dlouhého trápení těla a
určitě by byl ochoten a schopen běhat v Brně společně s Petrem
Spáčilem až do Velikonoc, neboť v jejich případě jde o úspěšné
absolventy nejdelšího běhu na světě na 31OO mil ( 4989
km). Pavol Sáraz z Komjatic na Slovensku by se k nim určitě připojil,
neboť ten se chystá na tuto neskutečnou porci únavy v New Yorku letos.
Tady zvládl 59 km , což mu stačilo na 19.místo. Čtvrtá
dáma Pavlína Procházková z Hořovic „dala“ 58 kilometrů, což byl o půl kilometru lepší účet než měl
Brňan Vladimír Ditka. Ten přesprintoval
vytrvalkyni všeho druhu Vilmu Podmelovou z Brna
o několik metrů. Šestou ženskou ultraatletkou
byla Dagmar Hůrková ze Sokolova, která v závěru
zpomalovala pro žaludeční nevolnost. Za touto závodnicí dokončili souboj
s tratí a se svými již rozbolavělými těly Zdeněk Moravec
z Brna, Libor Svozil z Bohumína, Milič
Hlucháň z Brna, David Schovánek z Prahy, stařešina této běžecké party
68-letý Josef Holý
z Brna, Jan Dolejš z Prahy, Jan Kotouček ze Svitav,
nejvzdálenější účastník Gaspar Pedro Miguel z Portugalska a
nejmladší vytrvalec na trati 25-letý Štěpán Böhm z Prahy, který stihl padesát kilometrů jen tak tak. Dál se v pořadí objevují maratonci, kteří se
v ledovém větru pohybovali po trase méně než šest hodin. Přiřadit
k nim musíme i Pavla Smrže z Brna, neboť ho zvládl celý.
Závod proběhl bez větších problémů. Počasí si nelze naplánovat, ale zřejmě
posun více do jara by neškodil. Aktéři pořadatelům viditelně nespílali,
neboť jsou již drahná léta vedeni ke skromnosti a spartánským podmínkám dokáží vzdorovat a berou je jako samozřejmost. Toto
běžecké povídání začalo fackou, skončí však pohlazením. Pohlazením
na duši, neboť akce Petra Kaňovského takovým malým polaskáním byla.
Vyzařovala z ní srdečnost a nadšení pro věc. Při tomto lískoveckém setkání spřízněných duší se všichni nadřeli,
což předem předpokládali, a žádná odměna je přitom za to nečekala. Pouze radost
z toho, že ve zdraví přežili. Všichni by si za předvedené
výkony zasloužili plnou náruč vzácných a chráněných konikleců,
které zanedlouho k lidské potěše v rezervaci na Kamenném vrchu
nakrátko vykvetou.