OSMA

Když má právník mezery ve vzdělání, raději by neměl k soudu ani chodit

Zveřejněno: 17.10.2004

Navrat na hlavni stranku OSMY

K několika posunům v soudním projednávání žalob v kauze Harvard došlo v minulých dnech.
Především byla ke dni 18.2.2004 vyznačena právní moc v rozhodnutí Městského soudu v Praze o neplatnosti usnesení valné hromady konané 19.6.2002. Což znamená, že byla zneplatněna volba T. Ševčíka, tedy že od 19.6.2002 do 16.12. 2002 nebyl oprávněn konat jménem HPH. Tím soud jen potvrdil, že převedení majetku HPH na podvodné trusty č. 1 a č. 2 bylo podlým okradením akcionářů a Ševčík již byl také současným představenstvem společnosti vyzván, aby majetek z obou trustů vrátil do HPH pod kontrolu likvidátora Zd. Častorála.
Žalobu J. Sainerové na valnou hromadu 12.10.2003, na níž byla odvolána s dalšími členy orgánů společnosti, Městský soud projednával 5.10.2004 a odročil na 14.10.2004. Při odročeném projednávání této žaloby došlo k zajímavé situaci. Přestože představenstvo odvolalo plné moci, které T.Ševčík udělil advokátům Advokátní kanceláře Toman, Devátý a partneři a právním zastoupením HPH pověřilo JUDr. Kulhavou, velice důrazně se domáhala zastupování JUDr. Smítková od „Tomana“. Soudce ji však vykázal (k velikému zklamání JUDr.Sainerové) mezi veřejnost s tím, že společnost může zastupovat pouze jediný právní zástupce. Přitom ještě 5.10.2004 JUDr.Smítkovou nechal sedět vedle JUDr. Kulhavé, nicméně doplnění žaloby, které se snažila soudu na místě předat odmítl a odkázal ji na podatelnu. JUDr. Smítková pak vehementně žádala o zaprotokolování, že jí bylo znemožněno HPH zastupovat. Likvidátor Zd. Častorál předložil návrh na přerušení řízení na neurčito vzhledem k tomu, že žaloby na předchozí valné hromady ještě nejsou rozhodnuty. Soudce nakonec tak rozhodl a řízení přerušil do rozhodnutí o VH 16.12. 2002 konané od 15 hodin.
Za hodinu poté byly na pořadu sloučené žaloby na usnesení valné hromady 13.12.2002. Při projednávání těchto žalob přišla JUDr. Smítková s naivně primitivní fintou. Opět chtěla HPH zastupovat a začala se prokazovat substituční plnou mocí od JUDr.Pohla. Což soudce odmítl s tím, že udělená plná moc JUDr. Kulhavé ruší všechny předchozí plné moci. Všichni tři žalobci se pak odvolali na rozhodnutí Vrchního soudu, které nabylo právní moci 15.9.2004, jímž byla zneplatněna volba předsednictva HPH Ševčík, Ziegler, Černý, Nový a Maňák, takže nebylo třeba žaloby dál projednávat. Soudce tedy řízení odročil na 23.11.2004, kdy vyhlásí usnesení.
Po skončení tohoto jednání, při němž JUDr. Sainerová nebyla žalobcem, ale jen veřejností, se tato jistě skvělá právnička (jak se posléze začala předvádět) rozhodla k akci. Podrobně se vyptávala soudce a nemohla dlouho pochopit, jak je možné, že v den 16.12.2002 se konaly dvě valné hromady HPH (od 10 a 15 hodin), přestože obě tehdy svolala právě dozorčí rada, jejíž byla předsedkyní. Poté vtrhla do soudní síně znovu a začala soudce přesvědčovat, jak ji hluboce uráží, že likvidátor doc. Častorál podává nesmyslné žaloby, v nichž uvádí polopravdy a kdyby nebylo právě jeho, akcionáři HPH by už měli dávno všechny své peníze. K tomu ještě doc.Častorál vůbec není od 16.8.2001 žádným likvidátorem HPH, neboť společnost v ten den právoplatně vystoupila z likvidace. A že je zapsán v obchodním rejstříku? To nic neznamená, dávno už měl být vymazán. Jak je tedy možné, že vůbec může podávat žaloby, když není ani akcionářem HPH? Pan soudce jí tedy shovívavě poskytl poučení, čímž možná zacelil mezeru v jejím právnickém vzdělání – žalobu může podat kdokoliv, je pak na samotném soudu, zda ji přijme nebo odmítne.
Nějak přitom také zapomněla, že za dobu, kdy byla předsedkyní dozorčí rady, byly z HPH ukradeny miliardy, na čemž se zřejmě musela podílet, vždyť povinností dozorčí rady je přece činnost představenstva kontrolovat. Navíc její činnost v harvardských společnostech začíná v roce 1992. Nejdřív byla právní konzultantkou, pak předsedkyní Harvardského contrariánského investičního fondu a v této funkci podepisovala smlouvy o převodech cenných papírů na kyperské společnosti a posléze 20.6.1996 i smlouvu o sloučení harvardských společností.
V době kdy měl Kožený splatit směnky za koupi HPH byla již předsedkyní dozorčí rady, takže spolehlivě věděla, že tehdejší představenstvo doslova odmítalo vymáhat jejich splacení. Podobně věděla, že B. Vostrý a celé tehdejší představenstvo má soudem zakázáno nakládat s majetkem HPH v Rusku a Ázerbájdžánu, přesto toto soudní rozhodnutí nebylo respektováno. Jako předsedkyně dozorčí rady proti takovému ignorování práva neučinila nic a stejně tak si počínala, když představenstvo odmítalo vydat účetnictví a další dokumenty HPH likvidátorovi Zd. Častorálovi, přestože toto vydání bylo nařízeno soudem.
Jako právnička by navíc měla vědět, že žádné usnesení valné hromady nemůže zrušit rozhodnutí soudu a právě soud doc. Častorála likvidátorem jmenoval. Navíc valná hromada 12.10.2003 svým usnesením zrušila vystoupení společnosti z likvidace, což potvrdila i valná hromada 29.4.2004. Podobně zábavně sestavila i doplnění své žaloby na VH 12.10.2003. Zcela lživě uvedla, že na tuto VH se dostavilo jen několik osob. Přitom bylo registrováno 139 akcionářů, kteří představovali téměř 30% majetku HPH. Že na letošní únorovou VH, jíž protiprávně svolal odvolaný Ševčík, přišlo jen 45 akcionářů, představujících pouze 3,5% majetku HPH a kterou samozřejmě Sainerová uznává za právoplatnou, to je patrně pod prahem jejích rozlišovacích a srovnávacích schopností. Takže alespoň trochu veselí proniklo do zlodějsky tristních záležitostí kolem HPH a nezbývá než se těšit na příští právnické exhibice a bezedné hlubiny uraženosti JUDr. Sainerové.
Další soudní jednání jsou nařízena na 19.10.2004 (VH 16.12.2002 v 10.hod) a 26.10.2002 (VH 16.12.2002 v 15.hod).