OSMA

Vánoční dar Pacovského a Matějky

Zveřejněno: 24.12.2004

Navrat na hlavni stranku OSMY

Vskutku skvěle obdarováno bylo čtvrt miliónu českých akcionářů HPH v polovině prosince, když 16.12.2004 vstoupilo v platnost prohlášení konkursu na majetek společnosti. O tento úskok se postarala proslulá dvojice – bývalý pseudolikvidátor Pacovský a Matějka, bývalý předseda představenstva, jinak pravá ruka Koženého. Třetím v této hře jak zlikvidovat likvidaci i likvidátora doc. Častorála a jak dokončit vytunelování Harvardu se stala soudkyně Městského soudu JUDr. Eva Hodačová, která o konkursu rozhodla a správcem konkursní podstaty jmenovala JUDr. Josefa Čupku.
Jde mimochodem o soudkyni, jež také prohlásila konkurs na majetek H-Systému, což přineslo JUDr. Monsportovi a JUDr. Mrázovi funkce správců konkursní podstaty. Klienti H-Systému zatím marně usilují o odvolání těchto dvou správců, stejně tak marně žádají i o odvolání soudkyně Hodačové. Jistě není bez zajímavosti, že JUDr. Monsport svého komunistického času, kdy byl prokurátorem, nechal podle Lidových novin (20.12.2004) pozavírat členy Jazzové sekce a k tomu tyto noviny uvedly, že „žalobci prý nechtějí vyšetřovat svého kolegu“ ve věci korupce v H-Systému. Není ta naše republika zatraceně malá? Nebo snad čímsi zatraceně prolezlá?
Soudkyni Hodačové vůbec nevadilo, že Pacovský nebyl oprávněn podávat jménem HPH návrh na konkurs, neboť tento návrh podal půl roku po svém řádném odvolání z představenstva společnosti, dokonce v odůvodnění uvádí – „navrhovatel nedoložil soudu svou aktivní legitimaci“ a proto soud zamítl návrh na ustavení předběžného správce, o což usilovala Pacovského advokátka Chmelková. S tím nedoložením aktivní legitimace se soudkyně Hodačová vypořádala jednoduše – „soud v rámci konkursního řízení nezkoumal spornost v rámci oprávněných či neoprávněných osob jednajících jménem dlužníka, protože byl právního názoru, že toto konkursnímu soudu nepřísluší…“ V odůvodnění je dokonce také uvedeno, že Pacovský „se nestal nikdy platně členem představenstva“ a z důvodu předběžného opatření nesměl nakládat s majetkovými hodnotami HPH. O pečlivosti soudkyně Hodačové, která by měla být vlastní každému soudci, si lze po zběžném přečtení jejího usnesení učinit příslušný dojem. Tak prý policie zajistila finanční prostředky ve výši zhruba 10 milionů dolarů co činí 460 miliónů korun, tvrdí se v odůvodnění.
Kdo je Pacovský, to samozřejmě akcionáři HPH dobře vědí, nicméně 22.12.2004 ve večerních televizních zprávách doslova sám sebe překonal. Na otázku, zda při konkursu něco zůstane na akcionáře prohlásil, že nějaká část ano, neboť v HPH je za 35 miliard korun majetku! Kde se asi takový majetek náhle vzal, když ještě v roce 2002 Pacovský tvrdil, že jediným majetkem HPH jsou Koženého směnky na 10 miliard? Že by se od chvíle, kdy byl z představenstva HPH vyhnán, začal pojednou majetek opět hromadit? Škoda, že nepadla k tomu zcela přirozená otázka – jak jste tedy mohl navrhovat konkurs kvůli mizerné půlmiliardě korun a ještě k tomu zcela vymyšlené?
Protože pozice Pacovského coby navrhovatele byla velice chabá, což bylo jasné od počátku, vstupuje na scénu Matějka a uplatňuje jakési pohledávky Koženého firem Harvard Group, HBS-poradenská a First American, v nichž je předsedou představenstva. Aby bylo zcela jasné o jaký komplot jde, stačí pohled na uplatňované pohledávky firmy First American – všechny jsou z roku 2002. Proč Matějka nenavrhl konkurs na HPH tehdy? Proč se nezasadil o proplacení více jak 30 faktur (celkem za 10,6 miliónu) když byl členem dozorčí rady? To zřejmě jeho chlebodárce Kožený nechtěl, až teď se patrně rozhodl okradení českých akcionářů HPH totálně dokončit. Aby ne, když je na obzoru definitivní soudní potvrzení, že společnost je v likvidaci – jednání o usnesení VH z 16.8.2001 soud nařídil na 24.1.2005.
Pohledávky, které Matějka uplatňuje, samozřejmě vznikly typicky Matějovským způsobem. Podání návrhů na platební rozkazy jako tehdejší předseda představenstva zcela zatajil před členy představenstva, dozorčí radou i likvidátorem, stejně jako jejich vydání, jen aby nemohl být podán odpor. V té souvislosti už také bylo podáno trestní oznámení. Ve stejném duchu se pak před soudem vyjadřoval k majetku a ekonomické situaci HPH a vlastně za celou záležitost může jen a jen likvidátor, jehož funkce podle Matějky není jistá, neboť je sporná otázka vystoupení HPH z likvidace. Prostě Matějka, co od něj chtít víc.
Samozřejmě je logickou otázkou, co iniciátoři konkursu sledují. Především při konkursu firmy nebo společnosti se nikdy na akcionáře nic nedostane, protože nemají postavení věřitele. Vždy se doslova vyrojí záplava pohledávek, do prohlášení konkursu zcela neznámých. Zřejmě by se tak stalo i v případě Harvardu, nakonec to naznačil sám Pacovský, když bohorovně připustil, že z těch 35 miliard by něco na akcionáře zbylo. Druhou, stejně nebezpečnou skutečností je, že při konkursu by nebyl majetek trustů zahrnut do konkursní podstaty. Zůstal by pod kontrolou těch, kdo jej ukradli, tedy Vostrého a Koženého. A tento ukradený majetek by si mohli v poklidu zlegalizovat a rozdělit. To vše za přispění českých soudů a policie. Trestní oznámení na podezření z podvodných návrhů na konkurs bylo podáno již letos v květnu i s upozorněním na značnou naléhavost tohoto případu. A stalo se očekávané – policie žádná opatření, aby tomuto podvodu bylo zabráněno dosud neučinila.
Na druhé straně za mořem – kdesi na Bahamách a v Belize, dochází patrně v duchu křesťanského kánonu „miluj bližního svého, jako sebe samého“, k velkému opětovnému sblížení Koženého a Vostrého. Likvidátor jim ovšem zamotal hlavu. Likvidátorem HPH doc. Častorálem byla podána žaloba u kyperského soudu (2.12.2004) na převedení veškerého majetku tzv. trustů zpět pod kontrolu HPH do České republiky. Aniž by tato žaloba, týkající se především Vostrého a Ševčíka, byla doručena Koženému na Bahamy, kyperský právník zastupující v této žalobě HPH byl prakticky vzápětí telefonicky urgován Koženým. Velký Viktor z Baham kategoricky požadoval okamžité stažení žaloby a jestliže se tak nestane, prý se zasadí, aby kyperský právník velice rychle přišel o advokátskou licenci. Kyperský právník k tomu jen velice příhodně poznamenal, že ten hoch na Bahamách už ztratil veškerou soudnost. Přitom Kožený sám vede na Kypru o majetek trustů soudní spor s Vostrým a Ševčíkem. Že by cítil nebezpečnou konkurenci a obává se, že přijde o šanci ukrást další desítky miliónů dolarů? Sama skutečnost, jak rychle se o podání žaloby dozvěděl nasvědčuje jedinému – Kožený, Vostrý, Ševčík a Matějka se opět spojili, neboť cítí jak jejich chtivost definitivně se zmocnit 230 miliónů dolarů z prodeje podílu na Sidanku, je náležitě ohrožena. Na Kypru totiž platí, že podvodné jednání ve věci trustů je zločinem.
Z letitého vývoje „případu Harvard“ je zřejmé, že nechuť jak policie, soudů i státního zastupitelství učinit přítrž tomuto loupení, je značná. Takže nezbývá než skutečně se vážně zabývat žalobou na stát s uplatněním škody 80 miliard korun, což je majetek, jenž byl z harvardských investičních fondů a posléze HPH ukraden. Je to bohužel řešení, jenž Koženému a Vostrému nahrává, právě to by je zbavilo značných problémů. Vše by bohužel pak zaplatili daňoví poplatníci a bylo by zajímavé, kde by na to naše rozkradená republika vůbec vzala finance. Ale je to již zřejmě poslední možnost, neboť netečnost státu, či možná i něco ještě jiného, je vskutku trestuhodná. Našla by se vůbec v Evropské unii vláda, které by bylo zcela lhostejné, že v její zemi je beztrestně okradeno čtvrt miliónu občanů o 80 miliard korun? A ještě k tomu skupinou bývalých estébáků?