OSMA

Konkurs HPH je justičním unikátem

Zveřejněno: 24.1.2005

Navrat na hlavni stranku OSMY
Když skandál s konkursy, které organizoval ústecký soudce Berka, ukázal čeho všeho se lze dočkat od české justice, zdálo se, že nic podobného se již nemůže opakovat. V našem soudnictví však je zřejmě možné i nepředstavitelné, jinak by nemohlo dojít k další aféře kolem státního podniku Čepro a aby toho nebylo málo v posledních dnech uplynulého roku byl neméně skandálně prohlášen konkurs na Harvardský průmyslový holding, a.s. – v likvidaci (HPH).
Je to kriminální útok velkého rozsahu, označil pokus získat z Čepra 2,6 miliardy korun ministr financí B. Sobotka. V HPH jde o poněkud větší sumu – o 80 miliard, které byly ze společnosti ukradeny skupinou V. Koženého a B. Vostrého a další rozkrádání pokračuje dodnes – v současnosti jde o 230 miliónů dolarů, tedy zhruba pět miliard korun.
Když byl v červnu 2002 M. Pacovský, vydávající se neoprávněně za likvidátora, odvolán z představenstva HPH, po půl roce se rozhodl se dvěma stejně odvolanými členy představenstva A. Klimešem a M. Šancovou podat jménem HPH návrh na prohlášení konkursu, přičemž se toto trio podvodně vydávalo za členy představenstva. Jako důvod pro konkurs Pacovského skupina uvádí jakési pohledávky čtyř firem ve výši 550 miliónů korun, které se nikdy neobjevily v účetnictví, tedy ani v účetních závěrkách a auditech. Ještě v roce 2002 coby pseudolikvidátor M. Pacovský akcionářům oznamoval, že ve společnosti není žádný majetek, kromě dvou směnek V. Koženého, které jsou prý stejně bezcenné. Nicméně po prohlášení konkursu, tedy teď krátce před Vánocemi M. Pacovský v televizi suverénně prohlašuje, že v HPH je 35 miliard korun, takže při konkursu se prý dostane i na akcionáře. Že by se po jeho nuceném odchodu začal ve společnosti opět majetek hromadit?
Kožený i Vostrý záhy pochopili, že tak chabý návrh na konkurs nemá šanci a tak do hry byl vyslán P.Matějka, bývalý předseda představenstva HPH a pravá ruka Koženého. Ve funkci předsedy představenstev několika Koženého firem za tři z nich podal počátkem roku 2004 návrh na vydání platebních rozkazů na základě údajných pohledávek většinou z roku 2002. Podání svých návrhů v celkové výši 16,5 miliónu korun tehdy Matějka z pozice předsedy představenstva HPH pečlivě utajil nejen před soudem jmenovaným likvidátorem doc. Zd. Častorálem, ale i před představenstvem HPH i jeho dozorčí radou. S jediným cílem – zabránit, aby proti těmto návrhům byl podán odpor. Utajil i vydání těchto platebních rozkazů 30.3.2004, takže likvidátor neměl možnost odpor v předepsané lhůtě podat a teprve dva týdny po tomto datu předává likvidátorovi několik měsíců vyžadované účetnictví HPH, samozřejmě v katastrofálním stavu.
Dva dny před svým odvoláním z představenstva HPH pak Matějka podává k soudu návrh na nařízení exekuce. Pak již jen připojuje své pokoutní pohledávky k návrhu na konkurs. Městský soud v Praze 16.12.2004 konkurs na majetek HPH prohlašuje a jmenuje konkursním správcem JUDr. J. Cupku. Ani Pacovský nelenil a do konkursu se přihlásil jako fyzická osoba s pohledávkou, kterou má být odměna za vykonávání funkce člena představenstva. Přitom žádnou takovou odměnu nikdy valná hromada neschválila a jak ukazují soudní usnesení Pacovský také nikdy nebyl řádně zvoleným členem představenstva, ani likvidátorem, což Městský soud podle svého odůvodnění i zjistil. K tomu jen taková drobnost, v české advokacii zřejmě zanedbatelná. Jménem skupiny Pacovského podala za HPH návrh na konkurs advokátka JUDr. Chmelková a rovněž nárok na odměnu jménem Pacovského podává tato advokátka. Být právníkem dlužníka i věřitele, to je skutečně možné jen v České republice.
Pro akcionáře HPH je prohlášení konkursu, proti němuž podalo představenstvo i likvidátor odvolání, doslova katastrofou, neboť v této zemi zatím není znám konkurs, v němž by se po věřitelích dostalo i na akcionáře. S naprostou jistotou lze předpokládat, že se vyrojí spousta dosud neznámých a v účetnictví nezaznamenaných pohledávek, což lze tušit i ve sdělení Pacovského, když připouští, že z údajných 35 miliard něco pro akcionáře zůstane. Ovšem to není hlavní cíl, sledovaný Koženého a Vostrého lidmi. Především konkurs byl iniciován ze strachu, že nesmyslné a protizákonné trojí vystupování z likvidace záhy vezme svůj konec. Dvě taková vystoupení již soudy neuznaly a jednání o třetí a poslední valné hromadě, na níž došlo k protiprávnímu zrušení likvidace, je nařízeno na závěr ledna.
Iniciátorům konkursu nejde vůbec o rozprodání HPH, nakonec není ani co prodávat – cílem je definitivní okradení akcionářů. V konkursu totiž majetek, protiprávně převedený na kyperské trusty, by patrně nemohl být zahrnut do konkursní podstaty, takže HPH a jeho akcionáři by přišli minimálně o čtvrt miliardy dolarů, která by tak zůstala k plné dispozici Koženému a Vostrému. Souběžným cílem je zcela eliminovat činnost likvidátora a nepochybně protahování konkursu prakticky do nekonečna. Stačí si představit zcela reálnou situaci – Kožený nebo Vostrý, či některá z jimi ovládaných firem uplatní sebenesmyslnější pohledávku. Konkursní správce vyzve takového „věřitele“, aby pohledávku doložil a hle – výzva je z jakéhosi důvodů nedoručitelná. Znovu je poslána, potřetí, popáté… a léta plynou, nicméně konkurs nelze uzavřít. Vždyť ani náš stát dosud nedokázal Koženému obvinění doručit a již to trvá přes dva roky. Ale netřeba chodit do zámoří. Firmě Vepros, jejíž pohledávka nebyla uznána, se dosud nepodařilo doručit jedno z usnesení vydaných hradeckým soudem. Proto se musí rozhodnutí o konkursu vrátit do Hradce Králové, musí dojít k řádnému doručení příslušného usnesení a teprve pak je možné konkursní spis dodat odvolacímu soudu. Takže dokud Vepros zmíněné usnesení nepřevezme, spis bude u hradeckého soudu a na odvolací jednání se bude jen čekat a čekat…
Nelze přitom opominout samotné usnesení pražského Městského soudu, je vskutku nadmíru pozoruhodné a proti jeho vydání protestovala i Česká komora správců majetku. Z návrhu na konkurs je evidentní, že byl podán neoprávněnými osobami. Toho si soud musel pochopitelně okamžitě všimnout, nicméně vypořádal se s tím brilantně. V odůvodnění je uvedeno, že soud „nezkoumal spornost v rámci oprávněných či neoprávněných osob, jednajících jménem dlužníka, protože byl právního názoru, že toto konkursnímu soudu nepřísluší…, proto též nezkoumal oprávněnost návrhu na konkurs učiněného dlužníkem “ , tedy neoprávněně triem M. Pacovského. Proto rozhodl jen na základě pohledávek „věřitelů“, kteří ke konkursu přistoupili následně, tedy nakonec výhradně Matějkou přihlášených vykonstruovaných pohledávek
O pečlivosti a přesnosti tohoto soudu, či přesněji soudkyně JUDr. E. Hodačové, může svědčit i skutečnost uvedená v odůvodnění: „ policií ČR byly zajištěny finanční prostředky ve výši cca 10 mil.US, což činí asi 460 mil.Kč“. Kdy byl kurs dolaru asi 46 Kč po roce 2000, to zřejmě ví jen pražský Městský soud sám. Že si plete miliardy s milióny by se dalo jistě takové české soudkyni odpustit, kdyby nešlo jako v tomto případě o aktiva HPH. K tomu projevila dost hlubokou neznalost obchodního zákoníku, vůbec jí navíc nevadí, že Matějka se odvolává na faktury z platebního rozkazu a přitom v něm tyto faktury nejsou vůbec uvedeny. Stejně tato soudkyně pomíjí fakt, že Matějkou řízené firmy si vzájemně postupují pohledávky, aby byla splněna podmínka počtu věřitelů k prohlášení konkursu. Takže stejné faktury uplatňují dva věřitelé a jedna z uváděných faktur přitom dokonce vůbec neexistuje.
Usnesení o konkursu na HPH vydala JUDr. E. Hodačová, která rovněž prohlásila konkurs na H-Systém a konkursním správcem jmenovala JUDr. J. Monsporta. Podle Lidových novin z 20.12.2004 JUDr. Monsport nechal ve svých komunistických časech coby tehdejší prokurátor pozavírat členy Jazzové sekce. Lidové noviny k tomu v té souvislosti dodávají, že v záležitosti korupce v H-Systému „žalobci nechtějí vyšetřovat svého kolegu“, tedy JUDr. Monsporta, který jistě jen mimořádnou shodou okolností zastupuje u nás právě B. Vostrého, jenž z republiky uprchl, je stíhán mezinárodním zatykačem a ukrývá se v Belize.
Těžko se přitom zbavit dojmu, že stát a jeho instituce svou nedbalostí a lhostejností ( možná i něčím horším) zcela jednoznačně napomáhají v krytí tak gigantické loupeže, k níž v HPH došlo. Našel by se v Evropské unii stát, který by byl tak lhostejný k faktu, že tady bylo okradeno čtvrt miliónu jeho občanů o sumu, jež se prakticky rovná schodku státního rozpočtu na tento rok? Jakoby se vracela devadesátá léta, kdy ministr vnitra Čermák věnoval svému příteli Koženému pistoli za blíže neidentifikovanou statečnost a „Pirát z Prahy“ byl dokonce obdivným zvoláním tehdejšího ministerského předsedy V. Klause „jen víc takových podnikatelů“, pasován na přímo divuplného finančníka.
K prohlášení konkursu přitom dochází v době, kdy se likvidátorovi daří zajišťovat majetek HPH v zahraničí i snaha o jeho navrácení do ČR. Přitom již v květnu loňského roku bylo podáno trestní oznámení pro podezření z podvodných návrhů na konkurs s upozorněním na naléhavost tohoto případu. Podle očekávání policie neučinila nic, aby tomuto podvodu zabránila. Celkem v kauze Harvard bylo podáno více než 70 trestních oznámení, některá se zcela ztratila, jiná se na policii hledala téměř dva roky a zbývající se většinou odkládají. Za tohoto stavu již akcionářům zbývá jediné – podat žalobu na stát pro škodu 80 miliard korun. Je to bohužel řešení, na které Kožený, Vostrý a jejich lidé, většinou bývalí příslušníci StB a komunistické nomenklatury, přímo čekají – aby jejich loupež zaplatili opět daňoví poplatníci. Nicméně zřejmě již není jiné cesty, ale jestliže evropský tribunál uznal nárok pana Laudera na ochranu jeho investice v kauze Nova, stejná práva a ochranu svých investic musí mít i čtvrt miliónu českých občanů. Zůstává však otázka: kde by na uhrazení takové škody náš neustále vykrádaný stát vůbec vzal.