OSMA

Kupní smlouva na HPH je konečně na světě, do konkursu se přihlásilo zatím 61 věřitelů

Zveřejněno: 2.3.2005

Navrat na hlavni stranku OSMY

Dialektická nauka, že všechno se vším souvisí se nečekaně projevila i v případu Harvard. Záhy po zcela nepřijatelném prohlášení konkursu na majetek HPH se velice přijatelně objevila tolik utajovaná smlouva o koupi HPH. Objevila se rozhodně v pravý čas, neboť jen opět jednoznačně osvědčuje, že Kožený je podvodník a zloděj mimořádného formátu. Jeho společnosti do konkursu přihlásily pohledávky, které souhrnně převyšují sto miliónů korun a samozřejmě, že gang Vostrého nemohl přitom zůstat pozadu.
Největší pohledávkou, kterou Kožený (jeho firma HCMW) přihlásil, je převážně dluh za akcie Skloexportu na jméno s omezenou převoditelností ve výši 94 miliónů, což je prý vedeno jak v účetnictví HPH, tak v účetnictví HCMW. Přitom podle kupní smlouvy si firma HCMW právě cenu akcií Skloexportu od kupní ceny odečetla. Jinými slovy - Kožený se snaží využít konkursu, aby mu tyto akcie byly zaplaceny dvakrát.
Kupní smlouva také dokládá co nakonec je zřejmé již dávno – je prakticky pouhou kamufláží k zakrytí skutečnosti, že HPH jako společnost v likvidaci již v době prodeje neměla žádné cenné papíry českých podniků, žádné peníze, jen závazky ke svým akcionářům. Proto také musela celá veřejná soutěž na koupi HPH proběhnout tak jak se stalo, neboť žádný soudný zájemce by HPH v takovém stavu nikdy nekoupil. Okamžitě by musel zjistit, že HPH je zcela vykradený, neboť i při běžném nahlédnutí do účetnictví by odhalil převody cenných papírů českých podniků, které se uskutečnily ještě před sloučením investičních fondů do HPH. To vše bylo nutno před případnými kupci skrýt, proto tak krkolomné podmínky veřejné soutěže, záměrně vyhlášené ve vánočním čase a proto ta přímo kosmická rychlost při uzavření prodeje.
Tato kupní smlouva pak není ničím jiným než podvodným jednáním, které mělo jediný cíl – zakrýt skutečný stav majetku HPH, tedy jeho rozkradení. Z této smlouvy je pak zřejmé, že třeba listinné certifikáty na jména harvardských společností a na Sklo Union jsou neplatné, protože tyto společnosti zanikly již v květnu 1997 a v den podpisu smlouvy, tedy 30.12. 1997 zcela prokazatelné neexistovaly. Takže nabytí těchto zrušených společnosti je bezesporu neplatné. Opět jednoduše řečeno – jejich akcie byly již dříve ukradeny.
Nakonec Městský soud v Praze 6. 2.2004 svým již pravomocným usnesením rozhodl, že usnesení valné hromady ze dne 25.března 1998 jsou neplatná. Proto tedy je neplatné i schválení mimořádné účetní závěrky k 30.10.1997 i usnesení schvalující postup tehdejšího likvidátora Vostrého při prodeji HPH Koženého firmě HCMW. K tomu ještě poznámku – do tendru na HPH se kromě HCMW přihlásil i další zájemce, který údajně nesměl být podle svého přání zveřejněn. Pochopitelně, když to byla firmě Stratton, která nikdy nesměla být připuštěna do této veřejné soutěže, neboť byla již od 14. července 1997 ovládána Koženým, což příloha kupní smlouvy jasně dokazuje. Takže akcionáři HPH tušili správně, když předpokládali, že tím druhým úzkostlivě utajovaným zájemcem je samozřejmě opět Kožený.
Pokud jde o samotný konkurs, pak největší pohledávkou z jednašedesáti přihlášených byla do 28.2.2005 již zmíněná podvodná pohledávka Koženého na 94 miliónů, přitom polovina pohledávek pochází od třiceti akcionářů, kteří zřejmě nevědí, že v konkursu akcionář nemůže být věřitelem a musí čekat, až co na něho případně po uspokojení pohledávek uznaných věřitelů zbude. Zajímavá a nakonec očekávaná skutečnost vyplynula z přihlášené pohledávky Daventree Resources Ltd, tedy od gangu Vostrého. Ta je vyčíslena na 40 miliónů a prý pochází z čerpání zapůjčených prostředků na účtu advokáta Bayera při vyplácení 600 Kč na akcii podle usnesení valné hromady ze 16.8.2001. Přitom podle informací OSMA značný počet akcionářů tyto vyplacené peníze zase vracel. V dobré paměti je přitom ještě vehementní ujišťování tehdejšího představenstva HPH, že peníze z nichž jsou akcionáři vypláceni, jsou dividendou z Kantupanu, tedy že patří nepopiratelně Harvardu. A hle, pojednou je to půjčka – nakonec co jiného od takových zlodějů lze čekat.
Pozoruhodný je rovněž nárok firmy Vepros s.r.o. s níž Pacovský uzavřel přímo unikátní smlouvu na vymáhání zástav za Koženého neproplacené směnky. Vepros nárokuje 15 miliónů jako penále za vypovězení smlouvy, k tomu úrok z prodlení 5 miliónů a ještě je mu to málo, tak přidává nepeněžitý nárok podle svého odhadu ve výši 50 miliónů za nedodržení smlouvy.
Celkově je tedy do konkursu zatím přihlášeno pohledávek zhruba za čtvrt miliardy korun, z čehož pohledávky skupiny Koženého a Vostrého jsou převážně pohledávkami podvodnými.

Kupní smlouva uzavřená mezi HPH a HCMW (formát TIF, 919 kB)
HPH - přihlášení věřitelé k 28.2.2005
HPH - přihlášení věřitelé k 28.2.2005 - dlužníci V.K. a B.V.