OSMA

Vrchní soud zamítl konkurs na Harvard

Zveřejněno: 10.5.2005

Navrat na hlavni stranku OSMY
V posledních dnech došlo ke dvěma vskutku významným událostem v kauze Harvardský průmyslový holding. Především odvolací soud již 21. dubna vydal usnesení, kterým zamítl prohlášení konkursu na HPH a které po dvoudenních intenzivních urgencích v pondělí 9.5. vstoupilo v platnost a zanikly účinky prohlášení konkursu. Tentýž den pak Městský soud v Praze pokračoval v projednávání žalob na usnesení valné hromady HPH, konané 16.8.2001, na které Koženého firmy potřetí a naposledy odhlasovaly vystoupení Harvardu z likvidace. Svým rozhodnutím pak soud prohlásil za neplatná všechna usnesení, která byla na této valné hromadě přijata. Třetí a rozhodně významnou skutečností je konečně po několikerém marném hledání nález předběžné zprávy konkursního správce JUDr. Cupky o majetku HPH.
Podle zákona oznamuje zamítnutí konkursu první instance soudu, což je v případě Harvardu Městský soud v Praze. Vrchní soud také 28. dubna Městskému soudu konkursní spis odeslal, přijetí bylo na pracovišti Slezská zaznamenáno 4.5. a zákon soudu ukládá bez prodlení usnesení vyvěsit na úřední desce soudu, neboť okamžikem vyvěšení účinky prohlášení konkursu zanikají. Asi proto pak začala pozoruhodná hra. O den později ve středu, třebaže byl den určený k nahlížení do spisu, nebylo nahlížení možné, neboť prý spis z Vrchního soudu přišel v tak neuspořádaném stavu, že do něj prostě nahlížet údajně nebylo možné. Po delším jednání to mělo být možné v pátek. Leč v pátek oznámila vyšší soudní úřednice, že nelze, neboť spis se vrací na Vrchní soud, protože bylo zjištěno, že v něm chybí několik listů. Námitku, že jde jen o nahlédnutí do usnesení odvolacího soudu, které je v naprostém pořádku, tato úřednice smetla přímo brilantní argumentací – ani to není možné, neboť spis byl dán do podatelny, kde si ho měl vyzvednout kurýr, takže není v kanceláři a vlastně už ani u soudu, třebaže je ještě v jeho podatelně. Stejné stanovisko zaujala i vedoucí konkursní kanceláře, jež nakonec přiznala, že jen plní pokyny soudkyně JUDr. Hodačové. Tvrdit, že něco není, třebaže prokazatelně je, bude patrně výsadou českých soudů, nakonec nikoliv nadarmo jejich věhlas již dávno přesáhl hranice naší země. Ke všemu, samozřejmě jen shodou mimořádné náhody, soudkyně JUDr. Hodačová, která měla už tři dny před tím dát pokyn k vyvěšení usnesení, náhle onemocněla. Po téměř dvou hodinách vyjednávání s různými soudními úředníky a úřednicemi bylo možné do spisu nahlédnout, dělat si výpisky, ale soudkyně JUDr. Hodačová telefonicky zakázala usnesení okopírovat, což nelze označit jinak než za arogantní zvůli a šikanování účastníků řízení. V pondělí 9.5. tato bohulibá hra pokračovala, usnesení ani po poledni vyvěšeno nebylo, až do všeho posléze na požádání zasáhl v pondělí odpoledne místopředseda Městského soudu JUDr. Jabornický, zprvu sice zaujal stanovisko stejné jako obě úřednice, nicméně nakonec byl dán pokyn k vyvěšení usnesení, tedy k zániku účinků konkursu na HPH a pojednou již nebyl ani problém zkopírovat toto usnesení, dokonce soudně ověřené, předsedovi představenstva HPH K. Staňkovi. Třebaže dál ve spisu chybělo údajně několik listů, které tomu byly ještě v pátek a v pondělí dopoledne nepřekonatelnou překážkou.
Při nahlížení do konkursního spisu byla také konečně nalezena předběžná zpráva konkursního správce Cupky. Je vskutku zajímavá – pan správce ve své zprávě uvedl: „Celková částka dosud zjištěných reálných aktiv úpadce (tedy HPH) v pořizovacích cenách je tedy cca 58 miliónů korun. Přehled tohoto majetku zasílám v příloze. Celková částka dosud přihlášených pohledávek věřitelů činí k dnešnímu dni (k 22.2. 2005) 288.413.000 Kč a jistě není konečná“. Vzdor tomuto předpokladu a dalšímu předpokladu, že ani seznam majetku není konečný o dalších pohledávkách či majetku HPH ve spisu už není jediná zmínka. Dál konkursní správce uvádí, že jak likvidátor, tak i předseda představenstva uvádějí nereálné údaje o stavu majetku HPH. Kupodivu ve svém výčtu majetku společnosti konkursní správce přitom nějak přehlédl, že do něj měl zřejmě zahrnout i 100 miliónů korun zabavených Vostrému a 20 miliónů dolarů, svého času ukrývaných na soukromém účtu budějovického právníka Bayera. Že tak měl učinit, dokládá informace Vrchního státního zastupitelství, že tyto finanční částky jsou společnosti HPH k dispozici na požádání, takže nemohla být v úpadku, což také odvolací soud uvedl ve zdůvodnění svého usnesení. Dále pak JUDr. Cupka konstatuje, že platební rozkaz proti Oily Rock na 9,8 miliardy korun byl první instancí zrušen a v té souvislosti dál uvádí: „Spor o to, kdo je nebo není oprávněn k jednání za společnost způsobil ztrátu cca deseti miliard právě společnosti. Odůvodněním tohoto nepochopitelného jednání zástupců společnosti jsou stejně nepochopitelná vyjádření o ochraně práv drobných akcionářů. Pominu-li fakt, že ve věci bylo podáno odvolání domnívám se, že podobný vývoj bude mít i projednávání dvou dalších směnek. Z tohoto úhlu pohledu je pak částka cca 20 miliard korun v majetku úpadce velmi málo reálná. S touto částkou operuje právě likvidátor i předseda představenstva ve svém odvolání“.
I když úhel pohledu konkursního správce je vskutku jasnozřivý, málem by se chtělo říci, že snad dokonce už ví, jak další směnečné spory dopadnou, může se i mýlit. Vždyť nějak přehlédl sumu přes půl miliardy korun, k níž společnosti přiznává dispoziční právo nejen Vrchní státní zastupitelství, ale ve svém odůvodnění i odvolací soud. Když pan Cupka zmiňuje spor o oprávnění zastupovat HPH, jenž podle něj způsobil ztrátu deseti miliard (že by již znal výsledek odvolání?), jistě stojí za zaznamenání právní názor Vrchního soudu, že jedinou oprávněnou osobou jednat za HPH je likvidátor doc. Častorál a to od svého jmenování soudem v prosinci 2000. Takže nikoliv spor o zastupování společnosti stál 10 miliard, ale tuto ztrátu způsobil výhradně Pacovský, naprosto bezostyšně nerespektující soudní rozhodnutí. Takže zcela neoprávněně nakládal s Koženého směnkami, tedy je zcizil a ještě k tomu zažaloval jejich proplacení de facto do vlastních rukou.

V pondělí 9.5. ukončil soud první instance řízení o žalobách na valnou hromadu HPH konanou 16.8.2001 zneplatněním všech jejích usnesení. Představenstvo opět velkomyslně připustilo, aby na jeho podporu a tedy i na podporu společnosti jako vedlejší účastníci přistoupila známá Vostrého kohorta: Ševčík (zastoupený advokátkou Smítkovou), Sainerová a na poslední chvíli i Ziegler. Ten se nakonec ani k jednání nedostavil, jen se omluvil, nicméně žádal o odložení jednání.
Sainerová podala návrh na odvolání soudce pro podjatost, takže z podjatosti nařkla už snad všechny soudce Městského i Vrchního soudu. Spolu se Smítkovou vytvořila přímo skvělé duo, přímo sršící obstrukcemi. Obě požadovaly znovu provedení důkazů, které bylo učiněno již při minulém jednání, požadovaly ustanovení opatrovníka HPH a když jim soud vyhověl a jmenoval jím JUDr. Kulhavou, byly téměř bez sebe a argumentovaly, že JUDr. Kulhavá neustále vystupuje proti zájmům společnosti, třebaže ji zastupuje. Přitom se unisono připojovaly ke všem návrhům, které JUDr. Kulhavá vznesla a přesto to byl pro ně důvod k dalšímu obviňování soudu z podjatosti. Sainerová hned na místě podala odvolání a argumentovala, že jmenování JUDr. Kulhavé není pravomocné. Načež jeden ze žalobců P. Kaňovský upozornil, že bez souhlasu podporované společnosti odvolání Sainerové není platné.
Nadmíru zajímavé bylo, že soud podrobně znal usnesení Vrchního soudu, jímž byl zrušen konkurs na HPH, třebaže tento verdikt byl v tu dobu ještě stále soudkyní Hodačovou a její kanceláří tvrdošíjně utajován. Dokonce soud při vyhlášení svého usnesení požadovanému opětovnému dokazovaní nevyhověl právě s ohledem na právní názor Vrchního soudu a k stále trvajícím obstrukčním pokusům Sainerové poznamenal, že občanský soudní řád je nástrojem pro vedení soudního řízení, nikoliv pro jeho nevedení.
Celé snažení Sainerové se Smítkovou velice průhledně směřovalo k navození situace, že při tomto jednání žalovaná společnost není nikým zastupovaná (argumentace, že JUDr. Kulhavá nemůže HPH zastupovat, neboť předseda představenstva není oprávněn jí zastupováním pověřit), takže celé jednání je proto zmatečné. K čemuž Sainerová přidala svůj proslulý právní názor, že při tomto jednání vůbec nebyly provedeny důkazy a dokonce se vehementně pustila do hájení práv drobných akcionářů. Což doprovodila dalším svým právním názorem, že tento soud nemá právo vyslovit neplatnost usnesení valné hromady 16.8.2001 a jestliže tak učiní, pak se dopustí těžkého zásahu do vlastnických práv akcionářů, jako vlastníků společnosti. Zda tím mínila akcionáře drobné nebo kyperské firmy, přes které bylo z HPH rozkradeno co se dalo, už neupřesnila. Navíc jí vzdor její skvělé právní erudici patrně uniklo, že akcionář nemůže být vlastníkem společnosti. Byla prostě hvězdou, která snaživě a neúnavně zaháněla obvyklou nudu takových soudních jednání.