OSMA

Soubor primitivních lží, který jednatel Zügler vydává za návrh na konkurs

Zveřejněno: 24.7.2005

Navrat na hlavni stranku OSMY
Pouhých šest dnů od podání návrhu na prohlášení dalšího konkursu na HPH stačilo Městskému soudu v Praze (soudkyni JUDr. Hanuliakové), aby bylo zahájeno nové konkursní řízení. Zdálo by se, že podobně obdivuhodně rychlý byl i sám navrhovatel, firma Vepros, s.r.o., jenž svůj návrh podal necelý měsíc potom, kdy usnesení Vrchního soudu, jímž byl první konkurs zamítnut, nabylo právní moci. Žádná udivující rychlost v tom ovšem nebyla, jen nebetyčná drzost, neboť Vepros svůj návrh podal na základě podvodné pohledávky, kterou Vrchní soud při svém rozhodování zcela odmítl. Přitom neuznal ani mandátní smlouvu na jejímž základě byla Veprosem pohledávka fingována. Ale Vepros a další organizátoři těchto konkursních podrazů zřejmě příliš dobře vědí, jak si přízeň soudu zajistit. Není přitom vůbec překvapivé, když k tomu stačí jen pár zcela lživých tvrzení, proložených naprostým ignorování práva, nakonec čeho jsou schopni čeští soudci jen dokládá nedávný skandál s propuštěním ruských kuplířů, či po třinácti letech rozhodnutí soudu, že v rumové aféře vlastně nikdo nemůže za to, že stát přišel o šedesát miliónů. V každé civilizované zemi by návrh na konkurs, podaný Veprosem, musel soudce okamžitě smést ze stolu, ani by se nad nehorázností tvrzení nemusel příliš zamýšlet.

Jen na ukázku některé z důvodů, pro které Vepros žádá prohlášení dalšího konkursu a pod nimiž je podepsán jednatel firmy Vepros, s.r.o. Zügler:

Městský soud zamítl žalobu na neplatnost usnesení valné hromady, jež se konala dne 16.8.2001.
K tak primitivní lži se může snížit opravdu jen individuum zbavené jakýchkoliv skrupulí a bez sebemenšího náznaku studu, neboť Městský soud svým usnesením ze dne 9.5.2005 všechna usnesení valné hromady prohlásil za neplatná, tedy i usnesení o třetím vystupování z likvidace.

Proti HPH jsou nadále vedena exekuční řízení.
Žádná exekuce proti HPH není vedena. Pro obě Matějkou zmanipulované exekuce byly potřebné prostředky složeny na účet ve prospěch exekutorky Havlíkové ještě před prosincovým prohlášením konkursu, což samozřejmě nějak soudkyni JUDr. Hodačové uniklo. HPH tedy nemá žádnou nevyrovnanou pohledávku, naopak těch šest miliónů vyplacených Koženého firmám Harvard Group a HBS vymáhá soudní cestou zpět. Hned po skončení konkursu byla zaplacena i pohledávka České správy sociálního zabezpečení, kterou způsobil konkursní správce JUDr. Cupka.

Na účtu HPH je nulový zůstatek, což je doloženo výpisem z bankovního účtu HPH.
Je zcela evidentní, že tento výpis z bankovního účtu musel být ukraden, či jinak protiprávně získán, jak jinak by se tento doklad, chráněný bankovním tajemstvím, dostal do rukou jednatele Züglera. Pro objasnění – představenstvo HPH i likvidátor doc.Častorál další pokus o prohlášení konkursu očekávali a tak po vzájemné dohodě na tomto účtu zcela záměrně ponechali „nulu“. Odhad nejen morálních, ale i jiných osobních kvalit konkursních organizátorů byl naprosto přesný a přitom nijak namáhavý.

V případě Daventree Resources Belize organizační složka v ČR a SVUV Pharma byly vydány platební rozkazy.
Je sice pravda, že takové platební rozkazy před časem vydány byly, ale jsou již zrušeny, proto je nanejvýš důvodné podezření, že tento fakt navrhovatel zcela záměrně zamlčel. Dokonce sám ing. Ševčík navrhovatele vůbec „nepodržel“ a poslal soudu oznámení, že k návrhu na prohlášení konkursu jeho Organizační složka nepřistupuje.

HPH musí vrátit Pražské teplárenské kupní cenu ve výši 3 milióny korun.
Tady již navrhovatel zabředl do sféry chorobné fantazie, nad jejíž hloubkou by závistí bledli všichni sedmilháři. Kdyby si alespoň přečetl dopis Pražské teplárenské (adresovaný konkursnímu správci Cupkovi), jenž byl Veprosu faxován z Pacovského kanceláře. Možná ale skutečnost, že tímto dopisem nakládá jednatel Veprosu Zügler, je jedním z důvodů, proč správce Cupka tak vytrvale odmítá předat likvidátorovi HPH veškeré doklady společnosti a tvrdí, že je kompletně musel předat policii. Že si alespoň tento dopis od Veprosu nevypůjčil. Stojí přitom za uváženou, proč vlastně Pražská teplárenská tak vysokou sumu po HPH nevymáhá soudní cestou, když jednatel Zügler předkládá doklady o tomto „nepopiratelném“ závazku Harvardu.

Likvidátor nepodal směnečné žaloby, ani se ke směnečným žalobám nepřipojil.
Další vzorek bájné lhavosti navrhovatele, při níž se nelze ubránit podezření na vysokou míru důvěry, jakou chová navrhovatel ke konkursním soudcům (patrně jen k některým) Městského soudu v Praze. Likvidátor HPH se ke směnečným žalobám připojil. Sám Koženého směnky žalovat nemohl, neboť je zcizil Pacovský a vzdor pravomocnému usnesení soudu je likvidátorovi nepředal, jen je vytrvale ukrýval a nakonec nevydal ani policii.

Takových skvostů je víc a při čtení podání pana Züglera lze přímo žasnout, jak je vůbec možné, aby na Vrchním soudu ještě mohli působit soudci, kteří ke konkursu na HPH vydali zamítavý verdikt. Právní názor pana Züglera na jejich práci je totiž nejen zdrcující, ale natolik oslnivě fundovaný (jednoduše v ničem nerozhodli správně), že je ho vskutku naprosto škoda v jednatelské funkci nějakého Veprosu. Už dávno měl sedět mezi ctihodnými soudci Ústavního soudu. Zatím je to však jednatel velice skromný a tak se spokojil s pouhým dovoláním proti usnesení Vrchního soudu, stejně jako Pacovský. Nicméně i tak je Züglerův návrh na konkurs k něčemu dobrý – zřetelně potvrzuje, kdo slouží Koženému, kdo Vostrému a jaké podlosti lze nadále očekávat.

Akcionářům Harvardu ještě dodatek na uklidněnou – žaloba na stát se připravuje, ovšem není to záležitost dvou týdnů, nebo měsíce. Je třeba především zpracovat nejen všechny právní aspekty, ale splnit i veškeré formální podmínky pro podání takové žaloby nutné.