OSMA

Pacovského přičinlivý bílý kůň a zatvrzelost soudkyně JUDr. Hodačové

Zveřejněno: 4.9.2005

Navrat na hlavni stranku OSMY

Čas letních dovolených sice poněkud utlumil aktivity loupeživých gangů Koženého a Vostrého, nicméně k jistým aktivitám servilních a asi dobře placených pěšáků přece jen došlo.

Trapný pokus firmy Vepros s dalším návrhem na prohlášení konkursu na majetek HPH, o kterém bylo na stránkách OSMY psáno v příspěvcích ze dne 14.7. a 24.7., postupně ztroskotal a řízení bylo soudkyní JUDr. Hanuliakovou z Městského soudu v Praze dne 2.8.2005 zastaveno, avšak souběžně s tím se objevil útok další.

Jakýsi akcionář J.Lukšík z Hradce Králové (nepochází odtud další známý harvardský aktér Matějka?) podal návrh na odvolání soudem jmenovaného likvidátora, doc. Z.Častorála. Je to jen jistě shoda mimořádných okolností, že tento činorodý akcionář, jenž se prakticky nikdy na valných hromadách HPH neobjevil, má náhle přímo kolosální starost o osud HPH a jeho akcionářů? A co víc, třebaže je z Hradce Králové, našel si právní zastoupení v Praze, což přivedlo na svět další nebývalou náhodu. Jeho právním zástupcem je JUDr. Zdeněk Matějka, tentýž advokát, zastupující M.Pacovského při jeho dovolání proti zamítnutí konkursu na HPH Vrchním soudem v Praze. Je pod Lukšíkovým návrhem podepsán, lze z toho tedy soudit, že návrh na odvolání likvidátora i sám vyrobil. Jistě to bude právě ten nejvhodnější advokát pro takovou právní záležitost, ovšem má jeden dost závažný handicap – v Lukšíkově návrhu si totiž fatálně plete, kdo je žalobcem a kdo žalovaným, takže nakonec se soud jistě ke svému nezměrnému překvapení dozví, že vlastně likvidátor odvolává sám sebe a protože prý doklady k Lukšíkovu osobnímu hospodaření nebyly poskytnuty auditorovi, ten pak nemohl vydat výrok o účetní závěrce HPH. Přičinlivý Lukšík si patrně ani svůj návrh nepřečetl, nebo snad opravdu ani on sám není schopen pochopit rozdíl mezi žalobcem a žalovaným? Ovšem to jistě pro takový návrh není nijak rozhodující, vždyť jde jednoznačně jen o další obstrukční záležitost a navíc za tímto návrhem zřejmě nestojí nikdo jiný, než opět Pacovský, a ten přece na faktech a zákonných ustanoveních jako bývalý správný komunistický kádrový příslušník vojenské kontrarozvědky nikdy příliš nelpěl. Podobně si počíná ve svém návrhu i Lukšík (zřejmě Pacovského bílý kůň), když ve svém návrhu tvrdí přímo nehoráznosti, přičemž nemůže uniknout, že bohatost jeho tvrzení končí zcela zkreslenými skutečnostmi v polovině roku 2002, což zase další shodou přímo harvardských okolnosti je čas, kdy byl Pacovský z představenstva odvolán.

Zdá se, že kvalita personálního obsazení Vostrého a Koženého gangů je již velice chatrná, což nepochybně především Vostrý už pochopil a své soukmenovce propouští (že by výsledky zdaleka neodpovídaly výši jejich žoldů?) a stěhuje svou organizační složku z pražských záhonů do nedávno koupené bratislavské firmy TASS. Lze to třeba vykládat i tak, že některým jeho soukmenovcům začíná být v Praze poněkud horko a tak raději míří do spřátelené ciziny. Vždy v Bratislavě mají svého jistě stále věrného kolegu estébáka Juraje Širokého.

Pokud jde o konkurs na HPH, zrušený dne 9.5.2005, je stav setrvalý. Konkursní správce JUDr. Cupka se nadále neobtěžuje předat patřičné doklady likvidátorovi, zůstává u něj zřejmě i pošta. Likvidátor se již podruhé pokusil písemně v této věci požádat soudkyni JUDr. Hodačovou o součinnost, paní soudkyně ale zůstává neoblomnou. V písemné odpovědi dokonce argumentuje prakticky identickými vyjádřeními správce Cupky, skutečnost, že správce ještě nezprostila jeho funkce, svádí na likvidátora, který proti ní podal námitku podjatosti, čímž prý způsobil zbytečné časové prodloužení konkursního řízení. Za pozornost jistě stojí, že likvidátorovu námitku své podjatosti zcela suverénně hodnotí jako zbytečnou (škoda že tak nehodnotí především svou práci) a hned k tomu dodává, že od 11.7. do 22.7 byla na dovolené a hned pak dalších 14 dnů do 5.8. nemocná. Nemocnou byla i před nástupem své dovolené a tak napadá, zda by se neměla spíš náležitě léčit, než soudit, jak doposud předvádí.
Daleko vážnější je ovšem skutečnost, že jako konkursní soudkyně měla za povinnost dohlížet na průběh konkursu v režii správce Cupky a přitom klidně strpěla, aby si správce finanční prostředky HPH převedl na svůj osobní účet, bez jakéhokoliv vyznačení, že jde o prostředky HPH. Jestliže toto soud akceptoval, pak je tu závažné podezření, zda soudkyně JUDr. Hodačová jen tiše a shovívavě nepřihlížela protiprávnímu nakládání s finanční hotovostí HPH, tedy možná snad i pokusu o trestný čin. Takže podezření, jestli právě i tato skutečnost není důvodem proč správce Cupka ještě nebyl zproštěn své funkce, se nelze ubránit. Navíc ačkoliv likvidátorova námitka vyloučení soudce a stížnost na průtahy byla podána v polovině června, ještě v srpnu ležela ve spisu u soudkyně JUDr. Hodačové (dva měsíce!), aniž by se tato mimořádná soudkyně obtěžovala likvidátorovu námitku poslat k projednání Vrchnímu soudu. Že by se za tím skrývala nějaká obava z projednávání této námitky Vrchním soudem?

Byla provedena i inventura všech soudních podání ve věci HPH, všech pravomocných i nepravomocných usnesení i probíhajících či dosud neprojednávaných žalob. Jen v Praze bylo podáno dosud zjištěných desítky žalob, z toho nedostižně nejaktivnějším žalobcem proti HPH je Matějka (13 žalob v r.2004 a 2 v r. 2005), následuje samozřejmě JUDr. Sainerová (5) a stejný počet podaných žalob mají i Koženého firmy. Celkem z 35 podaných žalob v letech 2003 - 2005 jich náleží 20 Koženého firmám a Matějkovi, Vostrého soukmenovci Sainerová a Ševčík jich podali 7. Když má někdo rabování v krvi, nemůže si zřejmě pomoci.
Ukázalo se přitom také na základě pravomocných usnesení, že od roku 1999 měl HPH pouze jediného právoplatného člena představenstva a to ing. Vostrého, který rezignoval dne 16.8.2001. Dne 16.8.2001 přibyl ještě JUDr. Vlček, ale jeho volba byla zneplatněna dne 9.5.2005 usnesením o neplatnosti všech usnesení valné hromady konané 16.8.2001. Takže vlastně od roku 1999 do 12.10.2003 neměl HPH představenstvo, které by bylo usnášeníschopné a které by tedy mohlo právoplatně konat.
K tomu ještě takovou drobnost – třebaže po léta „představitelé“ HPH tvrdili, že za své funkce nepobírají žádné odměny a jako jediný zaměstnanec byl vykazován Nový, samozřejmě lhali. Ukázalo se, že Ševčík se zřejmě v HPH do konce roku 2002 zaměstnal sám a platil si zdravotní pojištění z prostředků HPH. Či spíše neplatil, neboť pojišťovna teď urguje doplatek a společnost ho musí za Ševčíka vyrovnat.