OSMA

Jeden z otců privatizace prohlašuje: Kožený u nás nikoho neokradl!

Zveřejněno: 13.2.2006

Navrat na hlavni stranku OSMY

Jak se dalo s téměř naprostou jistotou předpokládat, řádná valná hromada HPH, svolaná na 10. února do Prahy, nebyla usnášeníschopná. Registrovalo se pouze 29 akcionářů, kteří představovali 1,48% z celkového počtu hlasů.
Dokonce T.Ševčík, zplnomocněný zástupce jednoho z velkých akcionářů firmy Harms Holdings Ltd., ovládané B.Vostrým, z jakýchsi důvodů raději postával na ulici a nepřišel si ani popovídat s českými akcionáři, pro které přece on sám a jeho šéf B.Vostrý dělají co mohou a ještě mnohem víc. Kdosi z akcionářů poznamenal, že se mezi ně bál přijít, ale spíše v tom T.Ševčíkovi bránila jen jeho vrozená skromnost. Přece by se neobával jen proto, že za svou přímo titánskou péči o harvardský majetek a akcionáře společnosti pobírá naprosto bezvýznamnou částku zhruba 100 tisíc dolarů měsíčně, což činí zcela zanedbatelných 2,5 miliónu korun. Třeba si jen zapomněl vzít sebou doložené informace o vyplácení z trustu, které sliboval podrobně zveřejňovat každý rok a které akcionáře rozhodně zajímají i s důvodem, proč po celý loňský rok nebyli akcionáři, kteří o svůj podíl požádali, vyplaceni. Jistě tyto doložitelné informace bude mít sebou na náhradní valné hromadě. Vždyť přece dělá pro akcionáře všechno možné i nemožné.
Představenstvo HPH tedy připravuje svolání náhradní valné hromady opět do Prahy do poloviny března, nejpravděpodobnějším termínem je pátek 10. března. Tato valná hromada se již bude konat, neboť nemá podmínku účasti 30% majetku, na náhradní VH rozhoduje jakékoliv množství majetku HPH, jenž bude zaregistrován.

Dál probíhají soudní řízení a věci se dávají do pohybu i na obchodním rejstříku. Vzhledem k naprosté nepřehlednosti zápisů v obchodním rejstříku a především množství návrhů, mnohdy letitých, na vymazání a nová zapsání, soud po stažení všech návrhů představenstvem HPH řízení zastavil. Okamžitě na to reagoval bývalý předseda představenstva HPH P.Matějka a bleskurychle podal odvolání proti zastavení řízení. Jen tím opět prokázal komu slouží a komu naprosto zmatečný stav zápisů v obchodním rejstříku vyhovuje.

Velice zajímavá informace přišla z Baham v souvislosti se soudním řízením o vydání V.Koženého Američanům. Několik bahamských právníků potvrdilo, že extradiční smlouva, kterou ve dvacátých letech minulého století uzavřelo tehdejší Československo s Velkou Británií a kterou Bahamy dnes plně uznávají, je zcela rovnocenná smlouvě, na jejímž základě požadují Američané Koženého vydání. Možná že by bylo třeba tuto skutečnost naprosto nezvratně ověřit (nebo už to ministerstva spravedlnosti a zahraničí vědí?), místo planých a zcela zcestných proklamací pana Dimuna, tiskového mluvčího ministerstva spravedlnosti, jenž již hezkou dobu hlásá, že Bahamy nám Koženého nevydají a že nepraktičtější by bylo, aby ho Američani odsoudili místo nás. Asi i proto o vydání Koženého do ČR byly Bahamy požádány až koncem května minulého roku, třebaže už byl dva roky obviněn a následně mezinárodně stíhán. O vydání Vostrého pak nebyly úřady Belize ještě vůbec požádány, ačkoliv v případě Kostariky, s níž také nemáme extradiční smlouvu, se to u dvou zločinců nedávno podařilo. Což jsou jen další doložení, jak se českým institucím do vyšetření a vyřešení té ohromné harvardské loupeže vůbec nechce, přičemž důvody si lze možná dost přesně domýšlet.

Jisté osvětlení těch důvodů lze třeba hledat v nedávném vyjádření Dušana Třísky, na počátku 90. let náměstka ministra financí, jenž pak tuto funkci musel velice rychle opustit. V letošním lednovém čísle společenského měsíčníku "51 PRO", který vydává Oportunitas, a.s. a jenž je určen "pravicové většině" (šéfredaktor M. Stoniš, zástupce M. Schmarcz), byl uveřejněn rozhovor právě s D.Třískou. Rozhovor souvisel s lednovou konferencí CEP, oslavující patnáctileté výročí začátku ekonomické transformace, které se samozřejmě D.Tříska zúčastnil. V tomto interwiev samozřejmě nemohl být opomenut Harvard a co D.Tříska sdělil měsíčníku "51 PRO", jistě všechny akcionáře HPH nesmírně potěší:
"O Viktoru Koženém řeknu negativního pouze to, že mi byl lidsky nepříjemný. Neutrálního o něm řeknu, že dle mého hlubokého přesvědčení tady u nás nikoho neokradl. Prosím, nezaměňovat s tím, že jím založené fondy měly z těch či oněch důvodů potíže. Pozitivního pak o něm řeknu, že pokud by jeho ázerbájdžánská anabáze vyšla, a to se mohlo stát, stal by se bezkonkurenčně nejvýznamnějším Čechem. Superpozitivně pak hodnotím to, že ještě dříve než mě opustil jako můj poradce (někdy v červnu 1990), řekl mi pár věcí, které jsem potřeboval vědět a které mi například nebyl schopen vysvětlit ani britský Know-How fund, ani dokonce Jan Švejnar."
V tomtéž rozhovoru se pak D.Tříska přímo hrdě hlásí k autorství techniky provedení kuponové privatizace, s dodatkem, že jejím jádrem je cenový model a dodává, že klíčovou postavou by samozřejmě Václav Klaus a to bez sebemenších pochyb. V pozici prezidenta republiky pak tentýž Václav Klaus loni podepsal zákon, kterým desetitisíce akcionářů byli připraveni o majetek vyvlastněním svých akcií ve prospěch majoritních vlastníků, ačkoliv česká ústava praví, že vyvlastnit soukromý majetek lze jen ve veřejném zájmu. Přesvědčení D.Třísky, že Kožený u nás nikoho neokradl, je nadmíru pozoruhodné. Možná, že pan Tříska došel k podobnému přesvědčení, jako řada jiných akcionářů - že Kožený byl jen pouhým bílým koněm v "projektu" bývalých estébáků a komunistických nomenklaturních individuí, jak rozkrást co největší díl tehdy ještě československé ekonomiky. Podle pana Třísky dokonce zřejmě zmizení 60 miliard z Harvardu patrně způsobily potíže, vzniklé z těch či oněch důvodů. A že tento majetek v HPH rozhodně byl, nezpochybnitelně potvrzuje písemné sdělení Lubomíra Pužeje, bývalého člena statutárních orgánů HPH, ze dne 5.8.1996. Pužejovo sdělení je označeno "Rekapitulace provizí realizovaných z fúze" a uvádí, že celkový objem transformovaného majetku při fúzi byl 47,7 miliardy korun. Firmě HBS ( ovládal ji a dodnes ovládá Kožený) příslušela provize ve výši 1% z objemu obchodů a transformovaného majetku, tedy 477 miliónů korun. Téměř půl miliardy přímo do kapsy Koženého za fúzi fondů, které ovládal, do HPH, který rovněž ovládal, to je docela slušné rabování. Je k tomu nutno poznamenat, že při této fúzi již byly harvardské fondy totálně vykradené. Možná, že těmi potížemi vzniklými z těch i oněch důvodů, měl pan Tříska právě takové počínání na mysli. Škoda jen, že ve své chvále Koženého nebyl sdílnější o těch věcech, které mu Kožený objasnil. Muselo to být vysvětlení vskutku unikátní, vždyť podle tajné zprávy pro vládu z počátku 90. let minulého století, se Kožený nikdy nedostal k "vysoké ekonomice", snad kromě toho, že byl vyhozen z jednoho amerického klubu, kde měl okrádat členy a pak podezření, že kdesi v Thajsku vykradl se svými kumpány jeden z tamních chrámů. Tato tajná zpráva zaznamenala i Koženého přijetí do jedné z anglických bank, z níž však byl po několika měsících propuštěn.