OSMA
Bezděčné přiznání Vostrého a Ševčíka
Zveřejněno: 17.5.2006
Navrat na hlavni stranku OSMY
Na internetových stránkách, na nichž měly být od roku 2003 zveřejňovány průběžné informace o výplatách podílů z trustu číslo 1 a o hospodaření i trustu č. 2, se objevil v minulých dnech text nazvaný "Trusty akcionářů HPH", který "si klade za cíl reálně popsat historii a současnou situaci v Trustech…" Hned ve druhém odstavci je však důvěryhodnost tohoto textu značně otřesena tvrzením, že v letech 2001-2002 byla situace v HPH složitá, neboť existovaly spory "zda HPH je či není v likvidaci, kdo je případně likvidátorem…"
Pravda je však taková - tehdejší představenstva vedená M. Pacovským a pak T. Ševčíkem ignorovala soudní rozhodnutí, jímž byl likvidátorem ustanoven doc. Zd. Častorál, odmítala mu předat společnost, její účetnictví a veškerou další dokumentaci, nedbala soudem vydaných předběžných opatření a činila všechno možné, aby se právě k účetnictví nemohl likvidátor dostat.
Dalším zcela lživým tvrzením je sdělení, že společnost si na odkup 20 akcií především starších akcionářů po 600 Kč za akcii půjčila od své dceřiné společnosti Daventree Resources Ltd. se sídlem na Kypru, která podle autora textu měla z prodeje podílu na ruské ropné firmě Sidanko získat 139,6 miliónů dolarů a část z této sumy byla zaslána na účet advokáta Bayera. Přitom auditorská zpráva (za rok 2001) ing. P. Šrámka z HZ Praha s.r.o. uvádí pouze přijetí částky 117 miliónů dolarů. Podle zjištění likvidátora doc. Častorála byl však skutečný výnos z prodeje podílu na Sidanku 232 miliónů dolarů. Na účet advokáta Bayera pak nebyla uložena část z prodeje Sidanka, ale dividenda z výnosů této firmy přes 20 miliónů dolarů, která byla naštěstí pro akcionáře HPH zablokovaná. Na účet trustu č. 1 pak prý mělo být převedeno podle textu 114,5 miliónu dolarů, takže je na místě otázka - kde asi je zbývajících 117,5 miliónu dolarů? Jen mimochodem, autor z jakéhosi důvodu ve svém textu akcionáře HPH mystifikuje, neboť trust č. 1 žádný účet nemá a nikdy neměl. Je tady proto další otázka - na jaký účet přišlo těch 114,5 miliónu dolarů, uváděných v auditu?
Autor dál uvádí, že představenstvo HPH schválilo, aby nad majetkem trustů byl určen správce a protektor. Kupodivu ani slovo o třetím subjektu Daventree Resources Belize, tedy o B. Vostrém, který byl určen k rozhodování jak s majetkem určeným pro trust nakládat. Jediným jménem v této souvislosti je Slovák Juraj Široký, ustanovený trustovým protektorem. Opět ani zmínka o tom, že jím již dávno není, potom kdy jeho slovenská firma Druhá strategická obdržela 50 miliónů dolarů, na svou tak významnou funkci rychle rezignoval. To vše prý podle autora bylo možné, neboť "společnost (HPH) sama se, dle platných zákonů, nenacházela v likvidaci…" Jinými slovy - nějaké soudní usnesení o jmenování likvidátora představenstvo vedené T. Ševčíkem, ani dozorčí radu s předsedkyní J. Sainerovou, vůbec nezajímalo. Přitom tehdejší představenstvo si platilo měsíčním paušálem 315 tisíc korun právníka, jemuž patrně tato suma zabránila představenstvu sdělit, že mínění představenstva nemůže soudní usnesení anulovat. Vrchní soud tuto prostou právní skutečnost v odůvodnění svého usnesení o neplatnosti valné hromady formuloval takto: "Pokud soud pravomocně rozhodl o jmenování likvidátora, možnost tzv. vystoupení z likvidace bez ingerence soudu by neměla být přípustná a to za jakéhokoliv právního režimu" a dodává, že by šlo doslova o umocnění možnosti obcházet zákon. Nakonec nic jiného se po léta v Harvardu nedělo.
V odstavci "Založení 1. trustu" pak chybí dost zásadní informace - kdo je správcem tohoto trustu. Na prosincové valné hromadě roku 2002 se T. Ševčík přiznal, že tím je jeho firma Daventree Trustees a že za spravování majetku trustu bude pobírat 100 tisíc dolarů měsíčně. K tomu v adekvátní výši pobírá za správu majetku v trustu č. 2 zhruba 40 tisíc dolarů měsíčně, takže měsíční příjem 140 tisíc dolarů ( cca 3 milióny Kč) zřejmě vedl autora textu k jisté zdrženlivosti pokud jde o Ševčíkovo jméno.
V dalším odstavci "Založení 2. trustu" text nepokrytě přiznává uloupení firem VÚSU, Union Lesní brána a Intesunion, i s jejich pohledávkami, neboť tyto společnosti patří do propadlých zástav a jsou tedy jednoznačným majetkem HPH. Přesto byly údajně "vloženy" do trustu č. 2 i s hypotetickými výnosy žalob proti Ázerbájdžánu.
Pokud jde o sdílnost o účetnictví trustů, je podle očekávaní uveřejněná internetová zpráva velice skromná. Přitom T. Ševčík sliboval, jak účetnictví a přehled vyplacených podílníků budou zveřejňovány a kde komu přístupné - dodnes nikdo samozřejmě nic neviděl. Uvádí především náklady - za rok 2003 náklady trustu č. 1 činily 3,1 miliónu dolarů, ztráta pak 2,3 miliónu dolarů, z toho prostým počtem jen Ševčík za tento pouhý rok inkasoval 1,2 miliónu dolarů. Za rok 2004 podle textu byla ztráta pouhých 119 tisíc USD. Od založení trustu č. 1 do konce roku 2004 pak bylo podle autora vyplaceno podílníkům "více než 45,4 miliónu dolarů".
Zdá se, že tady došlo mezi autorem a B. Vostrým k jakémusi informačnímu šumu - nedávno, kdy B. Vostrý začal šířit fámu, že se vrátí do České republiky oznámil, že z trustu č. 1 bylo vyplaceno 80-100 miliónů dolarů a tuto částku pak zopakoval i jeho právní zástupce JUDr. Monsport. Je především s podivem, že B. Vostrý na rozdíl od autora internetového textu nezná přesnou sumu vyplacených miliónů a zřejmě pro něj není rozdíl 20 miliónů žádná suma, stojící za pozornost. Důležitější spíš ale je - kde je těch zbývajících 35-55 miliónů dolarů a kdo vlastně má pravdu a kdo klame.
Jednoduché počty pak vedou k dalším otázkám - jestliže má Vostrý pravdu a bylo vyplaceno 100 milionů pak cosi nehraje. Do trustu č. 1 bylo vloženo 114,5 miliónu dolarů a vyplaceno mohlo být maximálně 58% akcionářů HPH, neboť jak text praví kyperské společnosti ovládané Koženým z trustu č. 1 nic nedostaly, neboť jsou dlužníky. Pak by tedy v trustu č. 1 zbývalo méně než 14,5 miliónu dolarů. Přitom sám Vostrý uvádí, že bylo vyplaceno kolem 180 tisíc akcionářů, tedy na 42% akcií, které drží Koženého kyperské společnosti (nároky svých firem Kožený uplatňuje soudní cestou) a 60 tisíc nevyplacených akcionářů, takže na zhruba 7 miliónů podílů, zůstalo jen 14 miliónů dolarů? Což by představovalo 2 dolary na podíl! Pravdou ovšem je, že tři kyperské firmy ovládané Vostrým (Harms, Deneb a Berio, které drží 10% akcií HPH) byly trustem č. 1 vyplaceny - možná tady se skrývají případné miliónové nesrovnalosti.
Vskutku pozoruhodnou je část "Majetek Trustu 2 a jeho vývoj". Prý s ohledem na nespokojenost podílníků byl majetek trustu č. 2 převeden z Belize do Evropy a to právě na Slovensko do firem TASS Holding a TASS Invest a obě tyto firmy mají shodné základní jmění po navýšení - 310 miliónů korun. Důvodem proč právě na Slovensko může být významný vliv bývalého protektora trustů J. Širokého v Bratislavě, jenž má navíc údajně značně úzký vztah ke slovenskému prezidentovi. Jestliže autor textu tvrdí, že reálná hodnota majetku trustu č. 2 ke konci roku 2004 byla vyšší než 47 miliónů dolarů, pak by tedy ve firmách TASS měl být majetek převyšující miliardu korun.
Poněkud rozporuplné je pak pojednání o ázerbájdžánských kuponech. "Kupony byly z majetku Trustu prodány s tím, že přesná cena bude určena s ohledem na konečnou realizovanou hodnotu". Byly prý oceněny podle autora textu na 11 miliónů tržní ceny a prý "odhad pro vypořádání kupní ceny se očekává v řádu násobků současné tržní ceny", což má přinést zvýšení hodnoty jednoho trustového podílu na 7-10 dolarů! V té souvislosti je dokonce nastíněno jakési podezření na likvidátora Častorála a jeho lidi, neboť prý "ve spojení s osobou, která požadovala za bezproblémové vydání kuponů z úschovy velmi vysokou částku, se snaží dnes znejistit kupujícího s tím, že Trust 2 údajně není a nikdy majitelem kuponů nebyl". Pro upřesnění - kupony neprodal trust č. 1, ale Vostrého firma Daventree Resources Belize a ta se také o ně soudí. Dál je uvedeno, že když kupony byly z firmy Partner Investment předávány do státního depozita, tak při tomto ukládání bylo zjištěno, že "počtem odebraných kuponů je cca 150 000 knížek v neprospěch Trustu 2". Obdivuhodná ukázka jak složitě říci, že 150 tisíc kuponových knížek bylo ukradeno. Mimochodem, již v roce 2002 na něco podobného písemně upozorňoval představenstvo HPH z Baku správce Minaret Group.
Za pozornost ještě stojí tři skutečnosti. Především zmínka o ustanovení receivera, tedy jakéhosi nuceného správce, v obou trustech, což mělo znemožnit zjištění konečných výsledků trustů za rok 2005. Nějak autor zapomněl, že tento receiver zjistil, že v trustech není žádný majetek a oba trusty jsou jen naprosto prázdnými subjekty. Což nakonec autor převedením majetku z trustu č. 2 na dvě bratislavské firmy TASS bez skrupulí přiznává. Přímo poetickým odlehčením je pak poznámka o dvou mlýnských kamenech (Kožený a likvidátor Častorál), které drtí trusty, přičemž oba prý zapomněli, že trusty nejsou obyčejným obilným zrnkem a jejich tvrdá slupka brání, aby se obsah zkazil a dokonce rozplynul v rukou těchto "kamenů" atd. Nějak je přitom přehlédnuta skutečnost, že Kožený za žádnou cenu nechce připustit, aby trusty byly zrušeny, stejně jako Vostrý se Ševčíkem, zatímco právě zrušení trustů a převedení jejich majetku pod výhradní kontrolu HPH je cílem likvidátora a současného představenstva. Nakonec pak čtenář dojde ke zjištění, že autor, třebaže použije i "ich formu" se nějak zapomněl identifikovat. Ale protože jde o trusty na trustových stránkách internetu, může to být jedině T. Ševčík s požehnáním B. Vostrého, kteří se tak vlastně bezděčně přiznali k pokračování gigantické loupeže jménem Harvard.