OSMA

Tlak na Komisi pro cenné papíry

Navrat na hlavni stranku OSMY

Po náhradní valné hromadě v Táboře zcela zmizela aktivita "Sdružení pro 600", zato vedení HPH se mezi akcionáři snaží vzbudit iluzi, že vykupování je dál připravováno. Proto výzvy, aby se akcionáři přihlásili o zařazení do evidence odkupu HPH, ovšem o tom, kde jsou peníze, kdy je bude mít představenstvo k dispozici a kdy by měl začít slibovaný odkup, ani slovo.
Zato je vyvíjen pozoruhodný nátlak na Komisi pro cenné papíry. Kdo kdy měl nějaký kontakt s KCP, nebo někoho z Komise zná, je zřejmě přesvědčován, aby intervenoval. Do parlamentu chodí spousty informací, jak je odkup připraven, ovšem o majetku společnosti nikde ani zmínka. Místo toho jen přesvědčování, jak je HPH poctivou společností, že na rozdíl od většiny fondů je Harvard dokonce jedním z mála, kam byla vrácena aktiva. Jaká aktiva a v jakém objemu, to se samozřejmě nikdo nedozví. A jestli těmi aktivy je míněno těch 130 miliónů dolarů, které nechce B. Vostrý a tři akcionáři Kantupanu vedení HPH vydat, zatím vědí jen autoři rozesílaných spisků.
Zdá se, že B.Vostrý ví, proč ty milióny dolarů raději ukrývá v Kantupanu. Určitě má v dobré paměti, co všechno jeden z organizátorů "Sdružení pro 600" P. Matějka Harvardu provedl a umí si zřejmě představit, co by ještě provést mohl. Takže jeho osočování OSMY, že blokuje akcionářům odkup, je poněkud průhledné.
Když už je řeč o těch vrácených aktivech do HPH, zřejmě tím vedení společnosti myslí i 44 Koženého společností, které se představenstvo snaží velice pochybným smírem s další Koženého firmou Oily Rock do HPH dostat jako propadlou zástavu. Některé z těchto společností nemají zaplacené ani nejnutnější poplatky, o dalších nikdo nic neví, nicméně na loňské srpnové valné hromadě jejich převzetí, jako propadlé zástavy bylo vydáváno za velký úspěch lidí z HPH. Teď v Táboře o tom M.Pacovský už nechtěl příliš hovořit a dokonce když dostal otázku, zda ty Koženého firmy byly oceněny, pronesl v nebývalém zmatku přímo neuvěřitelné tvrzení - ocenění těch společností není věcí HPH, ale ocenit si je musí dlužník, tedy Kožený! Umí si vůbec někdo představit, že věřitel přebírá majetek a tvrdí, že ho nezajímá,jako má hodnotu, a že tu hodnotu musí určit dlužník sám? M.Pacovský přitom pozapomněl, že loni v srpnu horlivě vykládal, jak se právě na tomto ocenění intenzivně pracuje.
Možná bude dobré osvětlit, jak se vůbec těch 44 Koženého firem do HPH dostalo.
O dvou Koženého směnkách se obecně ví, nakonec M.Pacovský se s nimi nechal hrdě fotografovat. Za třetí směnku, o níž se teď v Táboře M.Pacovský jen diskrétně zmínil jako o směnce zajišťovací, ručila společnost Oily Rock. Tato směnka byla patrně rychle vystavena v době, kdy už podvedení Američané nechávali obstavovat Koženého majetek. Tak se Kožený zřejmě vyhnul zabavení lukrativní Oily Rock, bylo v ní a je stále na 400 miliónů dolarů. Což by víc než bohatě stačilo na zaplacení likvidačního zůstatku a ještě by něco zůstalo na úroky z prodlení. Místo toho pak Kožený vyjednal s vedením HPH smír, jehož výsledkem bylo předání 44 bezcenných společností, jen aby Oily Rock zůstala Koženému. V tom Pacovského tvrzení, že HPH nezajímá ocenění Koženého společností, se může pro akcionáře HPH skrývat i značné nebezpečí - co když do HPH s těmito firmami přišly i neznámé Koženého dluhy a závazky, případně trestná činnost?
Kupodivu ani to vedení HPH, jako dobré hospodáře a obětavé obhájce práv malých akcionářů za něž se vydávají, vůbec nezajímá.
Když je už řeč o majetku, tedy penězích na vykupování akcií - proč je stále nemá představenstvo k dispozici? Jak prohlásil sám M.Pacovský, on sám a s ním B.Vostrý a celé představenstvo mají obavu, že je policie zabaví. Proč ta obava? Vždyť tu zhruba miliardu, pokud probíhal odkup 20 kusů akcií nikdo nezabavil. Došlo k tomu až ve chvíli, kdy vedení HPH chtělo po zastavení odkupu vrátit miliardu zpět na Kypr, tedy dlužníkovi. Což banka oznámila jako podezřelou transakci a došlo k zabavení, které potvrdil i soud. Další možností by mohlo být, že představenstvo třeba tuší podezřelý původ peněz, vydávaných za podíl z prodeje Sidanka. Je to jen hypotéza, ale kdyby tomu tak bylo, pak by představenstvo mohlo být podezřelé z podílení se na zakrývání případné trestné činnosti. Třetí domněnka může být také pravdě blízko - Kožený a jeho lidé nehodlají akcionářům nic vyplatit a Sdružení pro 600 používají jako hlas akcionářů pro uvolnění obchodování za každou cenu.
Zajímavá odpověď se údajně od J.Punara objevila na dotaz, proč V.Kožený místo složení 500 miliónů kauce při koupi HPH, platil směnkou na 5 miliard. Nějak přitom J.Punar zapomněl, že v podmínkách veřejné soutěže bylo složení půlmiliardové kauce v hotovosti. Že by B.Vostrý poskytoval V.Koženému takovou výhodu a místo hotovosti se spokojil s kusem papíru, zatím jen dobrým pro fotografické exhibice M.Pacovského? Nebyl tím náhodou další účastník veřejné soutěže znevýhodněn a byl tedy vůbec celý prodej HPH regulérní? Takové tvrzení, jestliže ho má J.Punar podložené, by dokonce mohlo vést k dalším složitým a letitým soudním sporům. Co kdyby J.Punar své tvrzení věrohodně doložil, když už je tak důvěrně zasvěcen do machinací, které v HPH probíhaly. Jako snad nejúspěšnější dealer HPH určitě bude vědět ledacos.