OSMA

Za rozkradení Harvardu si nechává Kožený ještě platit

Zveřejněno: 24.6.2003

Navrat na hlavni stranku OSMY
Není právě jednoduché sledovat a dokládat jak dnes Vostrého harvardský gang ve spolupráci s Koženým dál a systematicky rozkrádá majetek českých akcionářů v HPH, nicméně daří se to. Jedním z posledních dokladů jsou dvě smlouvy - Konzultační smlouva uzavřená mezi Koženým a HPH a zakládající smlouva Trustu č. 2. Konzultační smlouva s Koženým je dokonalou ukázkou cynismu celé harvardské skupiny právě v čele s Koženým a jeho komplicem Vostrým - nejdřív celý HPH rozkrade za shovívavého přihlížení českých státních institucí a pak si za to ještě nechá platit 12 tisíc dolarů měsíčně pod kamufláží ojedinělého a výsostného znalce ázerbajdžánské privatizace, která vlastně neexistuje a kromě privatizace trafik, obchodů a malých hotelů a firem vlastně nikdy neexistovala.
V této Konzultační smlouvě, uzavřené 20.4. 2002, je Kožený najat pro "jedinečné znalosti a schopnost napomáhat v dosažení účinného právního opravného prostředku vůči ázerbajdžánskému státu a některým vysoce postaveným osobám v Ázerbajdžánu". Dokonce je uváděn coby H.E. Ambasador, ovšem čeho ambasador, to je diskrétně pominuto. Hned v prvním článku tato smlouva dokládá, že investice do ázerbajdžánské privatizace byla čistě soukromou záležitostí Koženého a že údajný převod kuponů do HPH je jednoznačným podvodem. Uvádí se zde: "podstatné materiály zahrnující nutné a důležité dokumenty a jiné důkazy " k této investici má nadále ve svém držení Kožený. Bez nich jsou ovšem kupony zcela bezcenné a už ani není třeba ptát se, proč všechny tyto doklady nebyly převedeny počátkem roku 2001 do držení HPH, spolu s údajným propadnutím kuponů za dluh Koženého. Odpověď je zřejmá: vše co se kdy v HPH stalo a dosud děje, bylo a je jen jednoznačným podvodem s jediným cílem - obrat české akcionáře, což nadále zcela beztrestně pokračuje. Vždyť ani auditor HPH dodnes neví, kde ázerbajdžánské kupony jsou uloženy, ani kolik jich vlastně ve skutečnosti je, neboť k nim nedostal nikdy jediný doklad. Článek č. 2 pak dopřává Koženému nebývalou volnost. Může si "upravit jakýkoliv rozsah plnění této smlouvy, aby se nevzdal některé z výlučných výhod nebo některou z výlučných výhod se vybavil podle své vlastní výlučné volby". Jinými slovy - může si dělat co chce, třeba vůbec nic, přesto výlučnou výhodu 12 tisíc dolarů měsíčně a k tomu neomezené a nekontrolovatelné náklady mu na léta zůstanou. Neboť HPH "uhradí Konzultantovi a jiné odpovědnosti zproštěné straně jakékoliv a všechny náklady vzniklé jménem Klienta (míněna Daventree Resources) včetně výdajů na poddodavatele (dále jsou jmenovány všechny vyplácené subjekty - pozn.) tak jak uzná za vhodné Konzultant či jiná strana". Takže Kožený pokojně dál HPH rozkrádá s vydatnou pomocí správních orgánů této společnosti. Jak je v Konzultační smlouvě uvedeno, akcionáři prý tuto smlouvu schválili i ratifikovali, ovšem jediná informace o tom na valných hromadách v r. 2002 nikdy nezazněla. Zřejmě proto, že zbabělost lidí z Harvardu se zcela kryje s rozměrem jejich zlodějské chamtivosti.
Podivuhodné "zproštění odpovědnosti" je pak zakotveno v článku 9, v němž se uvádí, že celý Harvard až do posledního zaměstnance souhlasí, že "odškodní a vyvážou z odpovědnosti Konzultanta a všechny jeho společnosti..." a vůbec kohokoliv s Koženým spojeného "za všechny minulé, budoucí a existující nároky, ztráty, výlohy, poplatky", které budou proti Koženému uznány a zřejmě i každému na koho se jen Kožený s Vostrým milostivě podívají. To je pane generální pardon! A také odhalená záhada, proč už v podání lidí tohoto zločinného spolčení neexistuje platnost jediné směnky.
Tím je tedy Kožený a kde kdo z Harvardu vlastně zcela nevinný, třebaže ukradli hezkých pár desítek miliard, neboť "toto zproštění odpovědnosti je absolutní svou formou a podstatou a vztahuje se na všechny soudní, administrativní, výkonné jakož i právní úkony a řízení, bez ohledu na jejich povahu". Za další se pak Klient, tedy i HPH zavazují, že Konzultanta " odškodní a uhradí mu maximální možnou částku na pokrytí nákladů právního zastoupení v minulosti, v budoucnosti a v současnosti", což se týká i všech dalších zúčastněných osob a subjektů, o čemž uvedené osoby a subjekty rozhodnou "výhradně podle vlastního uvážení". Takže akcionáři HPH podle této smlouvy platí i Koženého náklady na spor s Američany. Všechna odškodnění pak přetrvávají i po ukončení Konzultační smlouvy, bez jakýchkoliv omezení a bez promlčení. Rozkrádat na základě Konzultační smlouvy, to je vskutku hodno formátu Koženého a Vostrého.
Proto akcionáři pozor - když budete náhodou žalovat někoho z Harvardu o náhradu škody, je to marné - i kdyby vám soud dal nakrásně za pravdu, stejně nic nedostanete, protože na tohle všechno současný majetek HPH zdaleka nestačí. I proto je v žádosti o vyplacení 6,9 dolaru na akcii klauzule, zbavující organizátory této výplaty jakékoliv odpovědnosti vůči nárokům třetí osoby. A že se "třetí osoby" Kožený a jeho komplicové svých "nároků" budou domáhat, na to lze vzít jed. Takže Konzultační smlouva je jednoznačně další smlouvou o konečném rozkradení majetku českých akcionářů HPH a je nutno přiznat, že v tomto oboru je Kožený nanejvýš povolaným expertem. Že se na tom podílí i ještě nedávný člen Burzovní komory a UNIVYCu T. Ševčík, to je jistě přímo unikum světových kapitálových trhů, což kupodivu Pražské burze po léta vůbec nevadilo.
Článek 22 o platnosti Konzultační smlouvy pak uvádí: "Tato smlouva je platná pro všechny jurisdikce a pro všechny osoby a subjekty ve výše uvedeném dokumentu či podle situace i jinak, přičemž tento dokument se bude považovat za platný a vykládat se v nejcelistvější a maximálně zahrnující formě", tedy přímo ochraňuje kohokoliv, kdo se kdy na rozkrádání HPH podílel. Přitom se navíc DR a HPH neodvolatelně zříkají práva na soudní proces před porotou v případě arbitráže, smlouva se totiž řídí zákony státu New York. Proč asi? Že by s porotou bylo těžší pořízení než s jedním soudcem?
Za Daventree Resources tuto smlouvu podepisuje L. Loizou, za HPH sám zcela nevinný Vostrý a jeho podpis stvrzuje sám J. Nový, tehdy ještě jako gen. ředitel HPH a zároveň předseda představenstva a Kožený coby konzultant. Podpis Vostrého za HPH je evidentně jen dalším důkazem, že právě on se s pomocí lidí ve vedení HPH zmocnil naprosto neoprávněně veškerého majetku společnosti, tedy že ho zcela jednoznačně ukradl. Žaloba na Ázerbajdžán byla v New Yorku podána loni, údajně již stála pět miliónů dolarů a má prý vynést 100-300 miliónů dolarů, alespoň podle vyhlašování Vostrého, jenže u lidí z Harvardu je to jednoznačné - nelze jim věřit ani jak se jmenují. Nicméně Kožený a Vostrý, dva bezpříkladní lidumilové, prý výtěžek tohoto soudního sporu nezištně odkazují akcionářům HPH. Pro financování této žaloby byl 3. 2. 2003 založen Trust č. 2 do něhož byly údajně převedeny ázerbajdžánské kupony a zbývající majetek HPH. Přitom v zakládající smlouvě Trustu č. 2, není o kuponech a dalším majetku HPH ani slovo, natož o směnkách, či právu na výtěžek ze žaloby na Ázerbajdžán, nebo o hodnotě zbývajících Koženého firem, které měly propadnout jako zástava. Jediným majetkem Trustu 2 jsou akcie Daventree Resources Belize, tedy zcela bezcenné akcie čerstvě a naprosto účelově založené Vostrého firmy, samozřejmě za 15 miliónů dolarů, patřících akcionářům HPH, a to 50 tisíc akcií typu A a 46 800 000 akcií typu C. Jinak je zakládající smlouva Trustu 2 opět "vyrovnáním" a podepsali ji stejní aktéři - za HPH Cayman již jen Vostrý, zatímco L. Loizou je degradována na pouhého svědka. Vše jen jasně signalizuje, že jde o další podvod, nakonec celé investování Koženého do Ázerbajdžánu ničím jiným nebylo, počínaje jeho pašováním desítek miliónů dolarů na uplácení představitelů zdejší privatizace. Jen pro zajímavost - text zakládající smlouvy Trustu 2 je prakticky totožný se smlouvou o Trustu 1, i odměna pro správce je na setinu procenta stejná, jen o majetku Trustu 2, kromě zmíněných akcií, vlastně ani zmínka.
Rozsah Koženého ázerbajdžánské akce je vskutku úctyhodný a vynesl mu řadu žalob. Jen L.G. Copperman, správce investičních fondů na Wall Street, chce zpět 126 miliónů dolarů, žalují AIG pojišťovna, americké penzijní fondy a dalších 24 investorů. Celkem jde o částku (dohromady i s Coppermanem) 450 miliónů dolarů. Se svými záměry v Baku se Kožený nikdy nikterak netajil. Pro European Economist Review sdělil na počátku svého ázerbajdžánského tažení, že přitom "chce využít svých zkušeností z české privatizace, tentokrát v Ázerbajdžánu". Zmýlil se v jednom - v Baku bylo rozhodně na příslušných místech méně hlupáků než v Praze. Navíc ázerbajdžánská vláda nikdy neprohlásila, že velké státní podniky naftového průmyslu, především Socar, na který mířil Kožený, budou privatizovány kupónovou metodou. Jen Kožený se vžil do představy, že svými 80 milióny dolarů v kufrech takovou privatizaci "protlačí". V Baku také dali na mínění expertů, varujících před Koženým a jeho loupežením. "Problém je v tom, že Kožený si vytvořil představu, že vláda v Baku plánuje prodat část akcií Socaru za vouchery", míní R. Rusecas, expert na kaspický región ze společnosti Cambridge Energy Reasearch. Kožený ovšem prohlašuje, že "ázerbajdžánská vláda ho uváděla v omyl, což je příčinou hněvu jeho investorů. Je velice smutné, že tím postiženým může být slabší a nikoliv ten kdo je vinen" (v listopadu 2002 pro Prague Post). Úspěch Koženého žaloby proti Ázerbajdžánu většina zasvěcených právníků pokládá za krajně nejistý, jestliže ne za nemožný. Sám ázerbajdžánský prezident Alijev zcela popírá, že by se kdy s Koženým setkal. Také prokazovat, že přední představitelé této země plánovali podvod, bude pro Koženého velice těžké, ba přímo nemožné. Asi právě pro tu nemožnost má 12 tisíc USD měsíčně a neomezené výdaje k tomu. Kromě již zmíněných 450 miliónů dolarů, dal prý Kožený podle zasvěcených osob za kupony ještě dalších 200 miliónů, tedy celkem 650 miliónů (nepočítaje přes 80 miliónů dolarů úplatků v kufrech). Koupil přitom 3 milióny kuponů, takže v průměru ho stál jeden kupon 215 dolarů. Samotní Ázerbajdžánci ovšem uvádějí, že cena kuponů se pohybovala od minima 10 dolarů po maximum 100 dolarů. Právě ta přehnaná cena, kterou jim Kožený účtoval, americké investory tolik rozhněvala, nikoliv privatizační sliby, proto také na Koženého za podvod podali žalobu. Lze jen žasnout, když ani zkušení světoví finančníci nepochopí, že podvodník vždycky podvodníkem zůstane. Z těch 3 miliónů kuponů má být prý 1,83 miliónů v majetku Trustu 2, tvrdí alespoň Vostrý. Před rokem ovšem ještě prohlašoval, že kuponů byly dva milióny, teď je jich náhle o 170 tisíc méně. Zřejmě je někdo jednoduše ukradl, Nakonec v roce 2001 přichází z Koženého společnosti Minaret Group oznámení, že při sečítání uložených kuponů jich několik beden chybí. Kupony však rozhodně někde uloženy jsou, představenstvo to samozřejmě dobře ví a Vostrý chce co nejrychleji převést dispoziční práva k těmto kuponům z Daventree Resources (Kypr) na svojí soukromou firmu Daventree Resources (Belize). V Trustu 2 v současnosti zatím ještě nejsou, ovšem Vostrý jistě učiní všechno možné, aby je co nejrychleji dostal, s vydatnou pomocí představenstva HPH, do svých rukou, takže aby je ukradl. Nakonec nic jiného než rozkrádání se v HPH od jeho vzniku nedělo, proto přece byly harvardské fondy založeny.