Anketa (a úvahy Petra Kaňovského z 30.11.2015)
návrat na stránky k HPH

Zadání otázky: Zkuste odpovědět, za jakou cenu byste byli ochotni prodat los, který byste dostali darem, pokud by los s pravděpodobností 50% vyhrával 1 000 000 Kč a s pravděpodobností 50% nevyhrával nic. A jako druhou otázku zodpovězte, za jakou cenu byste takový los byli ochotni koupit, kdyby ho někdo prodával. Teprve po zodpovězení otázky čtěte dál, děkuji předem.

Jedná se o analogii hry Ber nebo neber, která kdysi běžela i v televizi.

Zaslané tipy
Nabízená cenaPoptávaná cenaMůj komentář dle modelu užitečnosti
501 000 Kč499 000 Kčtéměř odpovídá ideálu pro neomezeně majetného
450 000 Kč300 000 Kčnabídka hodnotou výrazně vyšší než poptávka
300 000 Kč200 000 Kčtéměř odpovídá ideálu pro středně majetného
200 000 Kč100 000 Kčnabídka hodnotou nižší než poptávka
200 000 Kč40 000 Kčtéměř odpovídá ideálu pro méně majetného
200 000 Kč1 000 Kčnabídka hodnotou výrazně vyšší než poptávka
100 000 Kč1 000 Kčtéměř odpovídá ideálu pro nemajetného

Vykreslil jsem 7 zaslaných tipů do grafu (červené body) a nakreslil i "férový" vztah mezi nabízenou a poptávanou cenou dle matematického modelu, založeného na teorii užitečnosti - férová dle mého modelu je JAKÁKOLIV dvojice hodnot ležící na modré křivce prvního grafu. Zejména záleží na aktuálním majetku dotyčného (málo majetní by měli preferovat dvojici blízkou levému dolnímu rohu, velmi majetní naopak dvojici blízkou pravému hornímu rohu). Dobře je ale vidět, že i když je známo, jaká je šance losu na výhru, tak férová cena v případě jeho prodeje záleží zejména na tom, jak majetný dotyčný je, příp. jaký má sklon k riziku.

Křivka může dobře posloužit pro hledání férové ceny nabízené či poptávané ceny. Například člověk, který by chtěl prodat los za 45% by se měl zeptat: koupil bych los za 44%? Pokud ne, měl by snížit své nároky na prodejní cenu.

Pokud by byl ochoten koupit los za 30%, tak by se zeptal: prodal bych los za 37%. Pokud ne, pak by měl zvýšit svou kupní cenu.

Aniž bych to rozváděl více, pak doporučuji, aby si každý zkusil najít bod na modré křivce a tak si vytvořil vztah k reálnému ocenění losu. Text pokračuje i pod grafy.




A teď to převeďme na situaci k HPH. Společnost má v majetku spoustu pohledávek, například pohledávku ve výši 20,5 ml. USD na účtu JUDr. Bayera, či 100 mil. Kč na účtu HCC. Možnosti jsou dvě: buď společnost bude nadále vést soudní řízení a ta pak vyhraje, či prohraje, nebo pohledávku za úplatu podstoupí třetí straně, která si ji bude uplatňovat sama, ale společnosti HPH zaplatí hned. Kdybychom pro zjednodušení předpokládali, že šance na výhru v řízení jsou 1:1, pak buď akcionář po skončení dostane plnou cenu, či nulu, v druhém případě dostane hned určitou část pohledávky s jistotou. A teď je otázkou: jakou cenu byste považovali za férovou, kdyby o koupi projevil někdo zájem?

Co by tedy měl likvidátor udělat? Prodat pohledávky hned a získat část peněz, či se soudit o plnou cenu s rizikem, že pak nemusí být nic? A pokud by měl pohledávky prodat, za jakou minimální cenu? A právě proto chci, abyste vždy zohledňovali obě stránky mince - nejenom nabízenou cenu, ale i to, za kolik byste případně byli ochotni pohledávku koupit sami. Příklad je ale zjednodušený, protože neznáme aktuální šance "na výhru", ani nezohledňujeme délku řízení a tím časovou hodnotu peněz, která by pak měla cenu diskontovat (snížit).

V grafu je pěkně vidět, že nabízená cena je vždy vyšší než poptávaná. Co ale s tím? Mohlo by dojít k obchodu? Samozřejmě, že ano, a to ve dvou případech. Buď by se kupující domníval, že šance na vítězství v soudním řízení je vyšší než prodávající (případně, že uzavře mimosoudní dohodu za vyšší než nabízenou cenu) či že kupující má mnohem menší averzi k riziku než prodávají (vesměs je výrazně majetnější).

K úvaze ovšem je, co dělat v situaci, kdy někteří akcionáři chtějí peníze hned, byť výrazně méně, a jiní naopak chtějí pokračovat v soudních řízeních v naději na vymožení celé částky? Pokud by likvidátor pokračoval v řízeních, tak by přinejmenším bylo vhodné, aby akcionáři, kteří již nechtějí čekat, měli mít možnost se akcií zbavit, nejlépe prodejem akcií na veřejném trhu. To by mohlo do určité míry nahradit požadavky na okamžité zpeněžení pohledávek. Na druhé straně, pokud by likvidátor, či v horším případě insolvenční správce, chtěl pohledávky prodat, tak by se mělo zvážit, zda neumožnit akcionářům se zúčastnit soutěže - třeba by spolu založili novou společnost, do ní vložili nějaké prostředky a ta by pak koupila příslušné pohledávky.

K výše uvedenému je vždy třeba uvažovat i další variantu, kterou by byla dohoda mezi stranami, které si na pohledávku činí nárok, protože v takovém případě by férová cena byla 50 procent. V praxi by to vypadalo tak, že by strana A odkoupila pohledávku za 50 procent od strany B, pak by strana A sice zaplatila 50 procent pohledávky, ale obratem by získala nárok na celých 100 procent, strana B by pak získala rovnou 50 procent, pro obě strany by to pak bylo výhodné, ale jen tehdy, kdyby byly dobře odhadnuty šance ve soudním řízení (50%). Při prodeji třetí straně by cena byla menší, ale třeba v případé sporů HPH s trusty by pak akcionáŕi dostali něco hned a zbytek možná, kdyby trusty nakonec vyhrály spor s nástupcem po HPH, a peníze pak vyplatily akcionářům.