Vzdálenost: 13 000 metrů

Rychlost: 13,00 km/hod (4:37 na km)

Profil: dráha, škvárový povrch

Mým 38.závodem se stala hodinovka na Moravské Slavii na mítinku, na kterém jsem běžel i loni. Rozhodl jsem se zkusit navázat na své výkony z posledních 4 týdnů, ve kterých se mi podařilo překonat všechny osobní rekordy od 1 km po maratonu. Po pondělním rekordním výkonu na 25 km (2:04) jsem sice ještě cítil trochu únavu, ale i přesto jsem chtěl zkusit na hodinovce uběhnout 13 km a tím překonat dosavadní osobní rekord 12 935 m. Počasí bylo sice teplejší než loni, ale nepršelo ani nemrholilo, což pro mě je důležité.

První kilometry jsem se snažil běžet tempem 1:50/kolo, což by znamenalo cílový výkon 13,09 km. Hned od začátku jsem běžel se Zdeňkem Moravcem poblíž jednoho dalšího běžce. V pátém kole jsme byli zbržděni skupinou více běžců, avšak tuto ztrátu jsem dohnal hned v následném kole. Až do 18.kola (7,2 km) jsem běžel podle plánu a dokonce jsem byl o 4 sekundy rychlejší. Běželo se mi celkem dobře, i když jsem cítil únavu, která značila, že toto tempo pravděpodobně neudržím až do konce.

V 19.kole mě předstihl Zdeněk Moravec s dalším člověkem, takže jsem se snažil, aby mi neutekli. V úvodu 20.kola jsem ale začal vnímat velmi silné píchání v pravém boku. Protože mě tento problém nepotkal poprvé, tak jsem věděl, že není třeba podlehnout panice, ale je nutné zpomalit běh a provést několik hlubokých nádechů a výdechů. Asi po 100 metrech pak problém zcela odezněl, takže jsem mohl pokračovat v běhu, nicméně během této doby mi Zdeněk utekl minimálně o 50 metrů. I přesto jsem ale z toho vyvázl jen se ztrátou asi 8 sekund, která byla zcela přijatelná.

Další kola jsem se snažil běžet podobnou rychlostí jako před problémem, nicméně se mi to nedařilo tak docela, takže jsem zpomalil na přibližně 1:52-1:53/kolo. I přesto jsem ale Zdenka měl stále v dohledu a postupně se mu snažil přibližovat. V posledních asi 600 metrech jsem zkusil výrazněji zrychlit, takže se mi na začátku 33.kola podařilo Zdenka dosthnout, nicméně ten zrychlil a nakonec skončil o 15 metrů přede mnou. Ještě větší zrychlení měl Ivo Zejda, který mi utekl o 20 metrů, přestože jsem nad ním měl náskok celé kolo. I přesto mi ale zrychlení stačilo na to, abych doběhl přesně 13 km, čímž jsem svůj plán splnil.

Ihned po doběhu jsem sundal číslo a pokračoval ve vyklusání velmi pomalým běham celkem 4,5 kola (1,8 km). Pak jsem se chvíli bavil s běžeckými přáteli a poté se vydal ještě pomalejším klusem domů (4,4 km). Věřím, že právě tyto pomalé běhy mohou pomoci rychlejší regeneraci, kterou nezbytně potřebuji. Na poslední závod LBP, který se bude konat v pondělí v Blažovicích, se nezúčastním, protože závod koliduje s návštěvou papeže v ČR, avšak je možné, že začátkem října ještě zkusím některý maraton a to buď v Ostravě nebo ve Stromovce. I kdyby se mi ale už nepodařilo žádný rekord překonat, tak s tímto rokem mohu být běžecky velmi spokojen. Podařilo se mi vylepšit osobní rekordy, neumísťuji se už na závodech na posledních místech a poznal jsem hodně běžeckých přátel. Také jsem využíval některé, zejména delší pomalejší, běhy k odpočinku, meditaci a modlitbě. I když občas podléhám depresím, tak vím, že mi běh v životě pomáhá po zdravotní i psychické stránce. Snad mi to vydrží i v budoucnu. Bohu díky za vše, co jsem díky běhu mohl prožít!