12.3.2011 Bratislavský Hamburg 42,195 km

Pořadí: 2. ze 25 běžců

Čas: 3:18:40

Rychlost:  12,74 km/hod (4:42 na km)

Mezičas pulmaraton: 1:31:58 (4:22 na km)

Profil: parkový okruh délky 1691 m, rovina

Počasí: start 5 stupňů, cíl 11,5 stupňů, skoro jasno

Rozložení tempa (čas na km):

Mým 72.závodem se stal Bratislavský Hamburg maraton. Původně jsem uvažoval, že bych se ve stejný den zúčastnil závodu na 10 km v Pečkách, ve kterých bydlí mí dobří běžečtí kamarádi, ale ani variantu Bratislavského Hamburgu jsem úplně nevylučoval. Situace se změnila poté, co jsem od středy 1.3. do úterý 8.3. třikrát překonal osobní rekord na 10 km (celkem o více než dvě minuty) a jednou i na 15 km (o téměř tři a půl minuty). Věděl jsem, že čas 40:27 na desítku i 1:01:37 na patnáctku je na mé poměry velmi kvalitní a bylo by velmi obtížné ho v tento okamžik dále vylepšit. Podle běžeckých grafů jsem přitom věděl, že mám velký potenciál ke zlepšení na všech vzdálenostech od 25 km výše, přičemž i výkon na pulmaraton je horší než výkon z 15 km. Protože v posledních měsících došlo k výraznému zlepšení mé aerobní složky běhání (hodinovka z loňských 13,53 km na 14,60 km), tak jsem věřil, že i přes únavu z předchozích běhů jsem schopen zaběhnout slušný výkon nebo si aspoň kvalitně zatrénovat.

Do Bratislavy jsem jel už v pátek a svou účast na závodu spojil s duchovním programem v klášteře redemptoristů, kde jsem strávil před několika lety rok života. Prožil jsem pěkný večer a šel brzy spát. Ráno jsem se nasnídal (chléb s nugetou a vodou) a vydal se klusem na start závodu. Sebou jsem si vzal litr vody a 25 gramů čokolády (pořadatel občerstvení neposkytuje, neboť se jedná o závod v přátelském duchu s nulovým startovným). Původně jsem tedy koupil 100 gramů, ale 75 gramů snědl ještě večer a ráno před závodem. :-) Měl jsem trochu strach, zda najdu místo startu, ale dorazil jsem v pořádku. Protože jsem neměl moc času, tak jsem se příliš nebavil s přítomnými běžci a místo toho se převlékl (běžel jsem v obvyklém tričku, trenkách a nových botách Mizuno Ronin) a nachystal si občerstvení, a to tak, že jsem vodu nalil do čtyř plastových kelímků a zbytek nechal v láhvi. Těsně před startem jsem se ještě napil, snědl polovinu ze zbytku čokolády a nastavil Garmin. Tentokrát jsem se rozhodl běžet bez hrudního pásu, protože už jsem schopen poměrně dobře odhadnout, s jakým úsilím běžím. Kontrolní pípání hodinek jsem nastavil na cílový pulmaratonský čas 1:30 (4:16/km, resp. 7:12/kolo), ale průběžné kontrolní body na okruhu jsem si na rozdíl od jiných běhů nestanovil a spoléhal jsem se spíše na svůj pocit a částečně i na aktuální tempo, které jsem viděl na Garminu.

Závod jsem chtěl rozběhnout plánovaným tempem, takže mi nezbývalo, než se ujmout vedení a vzdálit se všem ostatním spoluběžcům. Naštěstí přede mnou v prvním kole jel spolupořadatel na kole a ukázal mi, kudy mám běžet. Pořadatel závodu, Míšo Holík, vybral velmi pěknou trať, u které navíc zajistil certifikované přeměření, což je super. Je super, že se této akce ujmul a že přilákal 25 zájemců, z nichž však jen část doběhla celý maraton. I já jsem tvrdil, že běžím jen pulmaraton, což byla ovšem pravda jen částečně. Chtěl jsem běžet pulmaraton kolem 1:30 a pak doběhnout do 25 km a podle aktuálních sil se rozhodnout, jak dál. Protože ale mé tempo 4:15/km způsobilo zděšení některých pořadatelů i závodníků, tak se mi nechtělo vysvětlovat, že mám složitější plán, takže bylo jednodušší říct, že běžím pulmaraton, což pro ně bylo akceptovatelnější. Problém byl i v tom, že při tempu 4:15/km jsem musel poměrně intenzivně dýchat a na dlouhé řeči nezbylo ani dostatek kyslíku ...

První kilometry jsem rozběhl v podstatě přesně podle plánu a na 10.km ztrácel na cílový čas jen 2 sekundy. Protože mi ale bylo teplo, tak jsem měl žízeň a musel se občerstvit, čímž jsem ztratil pár sekund a poté jsem několikrát musel překonat intenzivnějším dýcháním občasné píchání v boku. Viděl jsem, že tempo 4:16/km je neudržitelné, ale snažil jsem se zpomalovat co nejméně. Na 17.km jsem vzal další kelímek s vodou a začal se zajímat, kde je meta pulmaratonu. Míša Holík mi slíbil, že mi ho ukáže a přesunul se na toto místo, aby zaznamenal můj doběh, za což jsem byl rád. Mezitím mě vícekrát povzbuzoval on i další lidé kolem trati, což mi dost pomáhalo. Zdaleka se mi neběželo tak dobře, jako při teplotě o 15 stupňů niźší při úterním rekordním pokusu na 15 km, ale i tak to nebylo špatné a pulmaraton zaběhl v čase 1:31:58, tedy v novém osobním rekordu. Podle plánu jsem dokončil další kolo a půl, avšak poté jsem opět měl žízeň a i chuť na zbývající kousek čokolády. I když jsem pak začal zpomalovat, tak jsem viděl, že mám velmi dobrý čas na 25 km (osobák jsem překonal o sedm a půl minuty) a rozhodl se pokračovat další kolo. 27,05 km jsem měl přesně za 2 hodiny a věděl jsem, že zbývá 9 kol do konce maratonu, takže by mi stačilo každé kolo běžet v čase 10 minut, abych zaběhl maraton pod 3:30. Poslední kolo jsem přitom měl za 8:17, tedy podstatně rychleji. Bylo mi líto to nezkusit a protože jsem měl dostatek sil, tak jsem pouze dále mírně zpomalil a pokračoval v běhu. Moc se mi běžet nechtělo, ale začal jsem přemýšlet i o jiných věcech a během dalších kol se pomodlil i celý růženec. Také jsem postupně zformoval úmysl přispět v případě osobáku nějakými penízky redemptoristům, takže jsem běžel i za ně. V této souvislosti je třeba připomenout, že mi tam všichni fandí a že jeden můj kamarád, redemptoristický kněz, se chystá za 14 dní běžet maraton a rád by ho dal pod 3:30. Říkal jsem si, že ho může povzbudit, když uvidí, že já jsem toto dokázal, protože byl i u toho, když jsem před 3,5 lety začal běhat a těsně před tím i sportovat.

Když jsem 32,1 km měl za 2:25:50 a poslední kolo běžel za 8:46, tak jsem si vypočetl, že nejenže pravděpodobně překonám čas 3:30, ale mám šanci překonat i čas 3:20, pokud každé kolo poběžím přibližně za 9 minut (tempo 5:19/km). Od této chvíle jsem se snažil, aby tempo dále neklesalo, což se mi dařilo, s výjimkou asi desetisekundové ztráty na 34.km spojené s posledním osvěžením (pitím a politím vodou z láhve). Čím blíže jsem byl cíli, tím více jsem věřil, že tempo udržím a výsledný čas byl 3:18:40! Osobní rekord jsem tak překonal o 16 minut a jednu sekundu a průměrné tempo bylo 4:42/km.

Po doběhu jsem snědl jeden rohlík, vypil ještě zbytek vody a strávil čas diskusemi s Míšou Holíkem, s Pranjalem Milovníkem, který se zúčastnil i loňské šestihodinovky v Brně, a pár dalšími lidmi. Pak jsem se vydal klusem zpět do kláštera na oběd a odpoledne se pak ještě vydal na běžecký výlet na Kamzïk. Sice jsem tentokrát kopec nevyběhl celý a část cesty došel, ale i tak jsem naběhal dalších 9,7 km a celkem tak zaběhl 56 km. V klášteře jsem pak strávil příjemný večer i větší část neděle (kromě mše a rozhovorů naplněné i dvěma regeneračními běhy ve městě a pak v Horském parku) a vydal se do Brna. S těmi 48 hodinami, které jsem prožil v Bratislavě, jsem velmi spokojen. Odpočinul si duševně, strávil čas s kamarády, další kamarády poznal osobně, dobře si zaběhal a také zaběhl pro sebe dobrý čas na pulmaraton a zejména na maraton.

Je pravdou, že způsob mého běhání a závodění nepůsobí příliš profesionálně a ne každý ho považuje za vhodný. Důležité ale vidím to, že netvrdím, že cesta, kterou volím, je správná pro ostatní, nebo že je nejlepší možná pro mě. Běhám nicméně tak, jak mě baví, a volím takové tréninkové i závodní strategie, které mi aktuálně vyhovují. Pokud se jedná o mé výkony, tak dle běžeckých grafů, kterým se mimochodem více lidí zvlášť v minulosti vysmívalo, mám aktuálně největší šanci na zlepšení na pulmaratonu, kde by mohlo být reálné dosáhnout čas pod 1:30 a možná i 1:28-1:29. Nemohu ale přislíbit, že se to podaří zaběhnout už na pražském pulmaratonu za 3 týdny, protože může nastat hodně okolností, které dosažení výkonu na tomto závodě zabrání. Dále tu je větší prostor na vzdálenostech do 5 km včetně, ale zde zatím jsou omezení spočívající v potlačení rychlostní složky tréninku. Konečně, rád bych se letos pokusil dát desítku pod 40 minut, i když vím, že dosažení tohoto cíle nebude jednoduché.

Chtěl bych poděkovat všem za jakoukoliv podporu a cenné rady a zároveň bych se chtěl naposledy omluvit všem, kdo mají pocit, že si jejich rad a zkušeností dostatečně nevážím a že se podle nich neřídím. Velmi si vážím všech těchto lidí i rad, a vím, že výkonnosti některých z nich nikdy nedosáhnu. I přesto ale nejsem jen běžec, ale i statistik a experimentátor a snažím se co nejvíce propojovat běh se svým životem tak, abych běhal "pro radost" a abych využil všech možností, které mi život nabízí. I když třeba maraton pod 3 hodiny nikdy nedám (i když to nevylučuji), tak mi to nebude vadit tolik, jako kdyby mě běh měl jakýmkoliv způsobem stresovat nebo výrazně omezovat. Jsem vděčný za to, že mohu běhat, že mě běh baví a že se mi vyhýbají i zranění a zdravotní problémy. Jsem vděčný za to, že mám možnost běhat podle chuti s přáteli nebo sám, rychle nebo pomalu, dlouze nebo krátce, za zábavou, na úřad nebo do kostela atd. Bonusem pak je nejenom psychická pohoda, ve které v současné době běhám, ale nakonec i zlepšování, jehož míra není rozhodně úplně zanedbatelná ... Když mě před 3,5 lety slovenští redemptoristé přivedli k běhání, tak mě vůbec nenapadlo, jak výrazně běh ovlivní můj život. Nemluvím přitom už o akciích typu "charismatický běh", "beh s nádejou", "bonusové běhy" a podobně, u jejichž zrození jsem stál nebo byl aktivním účastníkem. Jsem rád, že mohu běhat a mohu skrze běh aspoň občas dělat radost sobě i druhým. Bohu díky za to!