Počasí: cca. 8 stupňů, slunečno
Dosažený čas: 20:15,3 (4:03/km; 14,81 km/h)
Průměrná TF: 187,4 tepů/min
Mezičas na 3 km: 11:37,1
Vývoj tempa a tepové frekvence :
Již delší dobu jsem přemýšlel, kde zaběhnu svůj 40000.km v životě, běhat jsem začal 21.5.2007
v Horskom parku, spolu s bratislavskými řeholníky. Chtěl jsem, aby to bylo něčím výjimečné, ale
počasí a únava mi nepřály, takže jsem věděl, že 40000 km vyjde až začátkem tohoto týdne. Včera
bylo v Brně zvlášť ponuro, tak jsem chtěl 40000.km zaběhnout během dnešní pracovní cesty do Prahy,
ale i tu jsem zrušil, a záležitosti vyřídil poštou a telefonicky. Bohužel jsem ale byl z toho
celkem dost psychicky i fyzicky unavený, ráno mě i bolela hlava, tak jsem více jedl a pil. Po
odeslání dopisů jsem se ale cítil lépe a pak se v poledne rozhodl, že to oslavím během na dráze,
v Bystrci. Tušil jsem sice, že tam mohou být děcka z družiny, ale říkal jsem si, že to mám blízko
a kouknu, jak to tam vypadá. Bylo už slunečno a teplo. Už během cesty autobusem mi bylo trochu
těžko od žaludku, ale jinak jsem měl chuť to udělat takto. Myslím, že solo běhání s nějakým
testováním ke mě patří více než běhání s kamarády, či účast na velkých závodech. :-)
Na dráze nikdo nebyl, protože děcka, která přišla s učitelkou, si hrála mimo. Nastavil jsem
hodinky na testovací tempo 3:40/km a zkusil vyběhnout.
První kola se mi běžela celkem dobře, ale brzy jsem se zadýchával, bylo teplo a navíc pak
do areálu přišla další skupina děcek, která však byla na protilehlé rovince různě rozmístěná,
tak jsem je musel vždy obíhat, či tam kličkovat. Přesto jsem první 3 km běžel uspokojivě, mezičas
11:37 byl o 13s lepší než můj čas na sobotním závodě v hale na Strahově. Poslední 2 km se mi
však běželo blbě, cítil jsem i únavu levého lýtka, asi už ze sobotního, ale i dnešního kroužení.
Přesto jsem věřil, že dám pětku pod 20 minut, ale 2 kola před koncem už bylo jasné, že to nevyjde,
tak jsem to spíš doklusal, v čase 20:15. Ani jsem v průběhu testu nesledoval, kdy nastal ten
40000.km, jak jsem byl zaujat během a kličkováním mezi děckama, ale bylo to fajn, i s tím pocitem
tepla, únavy a těžkosti od žaludku.
Nakonec jsem se tím vyhnul i nostalgii, která teď bývala
spíše mou překážkou. Snad tomu pomohlo i to, že o tomto běhu nikdo předem nevěděl, a že ani já
ještě hodinu před jeho uskutečněním nevěděl, že to udělám právě takto. :-) Dobře ale vidím, jak
daleko jsem k úrovním roku 2014, zejména vytrvalostně. Vidět je to jak z vysokých tepů, při
pomalých i rychlých bězích, tak z míry poklesu rychlosti v čase při shodném tepu. Ale věřím,
že toto je jen dočasné. Důležité je, že mě běhání stále baví a naplňuje.
návrat na hlavní stránku