Pořadí: 73. ze 142 běžců

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

Přehled časů v jednotlivých kolech: (1 kolo = 400 metrů, v sekundách)

Mým 35.závodem se stala desítka na Moravské slavii. Desítku jsem v podstatě běžel jen před 2 lety, kdy jsem ji za velmi horkého počasí nedokončil, a pak v Běchovicích, kde ovšem byl zvlněný profil. V tomto roce se mi podařilo překonat osobní rekordy na různých vzdálenostech, avšak desítka odolávala. Ke změně došlo až toto pondělí, kdy jsem v tréninku zlepšil osobní rekord o 14 sekund na hodnotu 47:32. Určitě k tomu přispělo i zakoupení nových bot, tentokrát poprvé s pořádným tlumením. Pan Kocourek mi vybral dobré boty. Viděl jsem, že jsem měl ještě rezervu, a proto jsem věřil, že by se osobák mohlo podařit překonat i při dnešním závodě. Když jsem si počítal tempo potřebné pro osobák, tak jsem zjistil, že se jedná o čas 1:51,7 na kolo, který se však těžko sleduje. Rozhodl jsem se tedy sledovat čas 1:50 na kolo s tím, že mohu ztratit na 25 kol asi 40 sekund (čas 1:50 znamená výsledný čas 45:50). Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že výsledný čas bude ještě lepší. :-)

Před startem závodu jsem dostal velmi pěkné číslo 77. Možná bych si toho nevšiml, kdyby se mě Sváťa nezeptal, s jakým číslem běžím. Nejsem pověrčivý, ale to číslo se mi skutečně líbilo. :-) Protože při hodinovce jsou mezičasy měřeny čipem, tak jsem vzal jen měřič tepové frekvence, abych se nemusel zdržovat odklikáváním mezičasů na druhých hodinkách. Před startem jsem strávil čas rozhovorem s více lidmi a pak se už připravil na běh. Počasí bylo stále dost teplé, ale nebylo tak nepříjemně, jako třeba při hodinovce.

K samotnému průběhu závodu nemám příliš komentářů. Snažil jsem se sledovat mezičasy každých 200 metrů s tím, že tempo 1:50/kolo znamenalo běžet každý z těchto úseků za 55 sekund. Zároveň jsem hlídal i tepovou frekvenci, která se pohybovala mezi 175 a 180 tepy za minutu. První 4 kola jsem běžel rychleji, než jsem plánoval a pak už jsem se snažil běžet podle plánu. Zpomalení v 11.kole mohu přičítat shluku běžců přede mnou a tomu, že jsem neviděl na časomíru, protože ji zakrývali lidé, co se pokoušeli opravit tabuli s počty kol. 5 km jsem měl za 22:43, takže jsem byl o 12 sekund lepší, než byl plán. Zdálo by se, že jsem rozběhl příliš rychle (jen půl minuty nad osobák na 5 km), avšak v dalších kolech se mi dařilo nejenže udržet tempo, ale poté i zrychlit na čas 54 sekund na úsek (1:48 na kolo). Běželo se mi velmi dobře, i když jsem během závodu musel několikrát smrkat a dokonce i kašlat. Oproti jiným závodům jsem neměl problém se svalovou únavou, ale jen s dechovou dostatečností, avšak i ten jsem pomocí hlubokého dýchání (byť ústy) dokázal vyřešit. Poslední dvě kola jsem vnímal ještě dostatek sil, takže jsem postupně zrychlil. Předposlední kolo bylo za 1:44 a poslední dokonce jen za 1:34. Doběhl jsem při tepové frekvenci asi 187/min, což je velmi umírněná hodnota. Při doběhu jsem si velmi dával záležet na prodloužení kroku, což se mi konečně podařilo.

Dosažený čas 45:05 je o 45 sekund lepší, než jsem předpokládal i při velmi optimistickém plánu s časem 1:50 na kolo. Osobní rekord jsem tak překonal o 1:27. Nejenže jsem běžel nejrychlejší desítku v historii, ale běžel jsem i nejrychleji ze všech závodů (i kratších), které jsem kdykoliv běžel. Také dosažené umístění (73.místo ze 142 běžců) je v poměru lepší, než kdykoliv předtím. Mám z toho velkou radost.

Při závodu se mi velmi líbilo, že jsem slyšel povzbuzování od běžců, kteří běželi v jiných bězích. Nevím sice, kdo přesně povzbuzoval, ale velmi mě to potěšilo. Po závodu jsem pak strávil příjemný čas s některými běžci a pak se přesunul volným půlhodinovým během domů. Pocity při tomto výklusu byly velmi dobré. Příští týden budu pořádat závod v Kohoutovicích. Mám obavu, aby vše proběhlo v pořádku, ale jsem velmi vděčný, že mi s organizací pomůže tým pana Kocourka. I přesto se předem omlouvám, pokud něco nevyjde tak, jak by mělo ...