Počasí: 18 stupňů, slunečno, místa slabší vítr
Dosažený čas: 39:58,15 (4:00/km; 15,01 km/h, 43.nejrychlejší desítka)
Průměrná TF: 173,4 tepů/min
Maximální TF: 195 tepů/min (několikaleté maximum)
Vývoj tempa a tepové frekvence :
Trénink v této podobě jsem uskutečnil neplánovaně. Ráno jsem dostal chuť zaběhnout na mši do města,
kde vedl můj známý kamarád kněz duchovní obnovu, a protože jsem nestíhal, tak jsem musel běžet
rychleji než obvykle. Běželo se mi ale fajn, i když jsem včera měl velmi unavené nohy (jimž evidentně
nesvědčilo, že kvůli dešti jsem naběhal málo kilometrů). Po mši jsem se napil a trochu najedl, chvíli
popovídal s knězem a pak zaběhl na stadion, kde jsem se na základě diskusí na běžeckém foru rozhodl
uskutečnit stupňovaný test v trochu jiné formě, než dělám obvykle, abych prozkoumal, jak to bude
probíhat. Dal jsem výrazně rychlejší navyšování tepu/rychlosti, aby test proběhl jen do 10 minut.
Po prvních 6 kolech jsem se dostal už na tempo pod 3:45/km, ale tep byl velmi nízký, rychleji už
mi ale běžet nešlo, ale i v dalších kolech tep rostl celkem pomalu, maximum jsem získal 169, což
je velmi daleko od mého TFmax 194. Potvrdil jsem si, že stupňované testy s příliš krátkým navyšováním
pro mě nejsou vhodné, i když mám dojem, že dnes byla tepovka u vyšších rychlostí až netypicky nízká,
viz graf. Rychlost 16 km/h (tempo 3:45/km) je
totiž nad mým anaerobním prahem, který mám na tepu kolem 178 (15,6 km/h dle rekordu hodinovky),
ale tepově jsem byl o dost níže. Rozhodl jsem se proto uskutečnit další test, kterým bude, že
poběžím rychlostí 10 km/h, 12,5 km/h a 15 km/h vždy 2 km a budu sledovat, jak se bude vyvíjet tep.
Po chvíli "počítání" jsem dospěl k zjištění, že pro 10 km/h musím běžet každých 50m za 12(!!!) sekund
a podle toho nastavil pípání hodinek, abych nemusel koukat na hodinky v průběhu běhu. Nachystal
jsem se tedy na zahájení prvního kroku testu a vyběhl. :-) Počasí bylo celkem teplé, vyběhl
jsem přesně ve 12:00, přičemž už pár hodin před tím vysvitlo slunce a oproti včerejšku se výrazněji
oteplilo, navíc téměř celá dráha byla na slunci.
Po 100m běhu mi bylo divné, že zaostávám o pár vteřin za pípáním, ale přičítal jsem to únavě
z předchozího běhu, takže jsem zrychlil, abych pípání dohnal, což se mi brzy podařilo, přesto
mi ale bylo velmi divné, jak vysoké úsilí musím vyvíjet pro rychlost 10 km/h. Teprve asi po 600m
běhu jsem kouknul na hodinky a viděl, že neběžím 6:00/km, ale 4:00/km, protoźe jsem neměl nastavit
pípání po 12s, ale měl jsem dát 18s. Je ovšem zajímavé nejenom, že jsem se přepočetl, a i to, že
jsem na chybu přišel až po 600m běhu, když rozdíl mezi 10 a 15 km/h je opravdu obrovský. :-)))
Rozhodl jsem se ale, že zkusím prohodit kroky, dám 2 km v této nastavené rychlosti a pak uvidím,
ale postupně jsem dostal chuť pojmout běh jako test maratonského tempa a prodloužit si ho. Sice
jsem se cítil trošku unavený, ale až do 5.km se tep držel celkem normálně a na pokusu nebylo
nic zvláštního, tep po 5.km byl kolem 173. Dokonce jsem si vzpomněl na kamarádku, která včera
zaběhla svůj životní tréninkový běh, když na dráze dala 10 km pod hodinu, přičemž tep měla ke konci
podobný. Řekl jsem si, že když to včera odkroužila ona, tak to zkusím i já, ať máme rovnocenný výkon,
přičemž mě zajímá porovnání vývoje tepů nás obou, i když na jiných rychlostech.
Další kilometry se mi ale běžely stále obtížněji, hodně jsem se potil a říkal jsem si, že to je divné,
ale chtěl jsem zkusit pokus dokončit v původním tempu až do 10 km, protože je povzbudivé umět
zaběhnout desítku pod 40, téměř kdykoliv to zkusím. Po osmi kilometrech jsem ale už měl dost velké
pochybnosti, že těch 5 kol ještě dám a to tím spíše, že jsem na plánované tempo mohl ztrácet nějakou
vteřinu. Znovu jsem si ale vzpomněl i na včerejší úspěch kamarádky a rozhodl to zkusit. Bylo mi dost
divné, že mi pak začaly pípat hodinky, ale zjistil jsem, že je to proto, že mám ještě od Běchovic
nastaven maximální limit 186, který jsem překonal. To už bylo velmi divné, ale rozhodl jsem se to
ignorovat a i tak doběhnout. Na hodinky jsem nekoukal, jen jsem se soustřeďoval, abych se konečně
dostal před pípání na stovkách, protože jen to zajistí, že čas bude pod 40 minut. S velkým úsilím
se mi to podařilo, ale netušil jsem, jak moc vysoko tepovka vystoupala, ke konci byla až 195, což
je mé několikaleté maximum, více jsem měl jen jednou při testování na pásu někdy v roce 2009 na
Ústavu prevence (kolem 200), pokud nepočítám hodnoty měřené na starých přístrojích před koupí
Garmina, kterým se moc nedalo věřit. Na Garminovi jsem tolik nikdy nenaměřil. Opravdu zajímavé ...
Pár vteřin po doběhu jsem chtěl zahájit výklus na tempu 6:00/km, přenastavoval jsem hodinky a objevila
se tam nějaká slečna, která se ptala na to, jestli je tam někdo z vedení klubu. Zcela souvislým hovorem
jsem odpověděl, že tam nikdo není, že budou až po 15:00 a nebyl ani zadýchaný. Pak jsem už zahájil
výklus, ještě na tepu 161, ale i když jsem běžel 4 kola, tak tep moc neklesl, dostal se na 143 a zde
se držel, přitom rovnovážný tep při této rychlosti by měl být 100-110. I z toho usuzuji, že mě
předchozí běh celkem vyčerpal. Do kopce na oběd jsem pak klusal tempem 9:21/km. :-)
Pokud porovnám vývoj tepu při podobných či i vyšších rychlostech z jiných pokusů, tak tak výrazný
růst tepu v čase jsem dlouho neviděl, třeba 13.8. jsem se v dešti nedostal ani nad 180 (viz
zde), podobně při osobním rekordu 15.4.,
kdy jsem přitom běžel mnohem rychleji (komentář).
Při Pražském maratonu, kde jsem měl první polovinu jen o málo nižší rychlostí, jsem měl tep ještě
mnohem nižší, dokonce pod 165 (viz zde).
Jednoznačně růst tepovky přičítám tomu, že na rozdíl od zmíněných příkladů jsem dnes běžel v teplejśím
slunečném počasí, ale zas tak horko přece nebylo? Možná se ale projevovalo i přehřívání vlivem
zpracovávání většího množství potravin z předchozích dnů, či částečnou dehydratací apod. Jisté ovšem
je, že u mě hraje teplota obrovskou roli. Když je chladnéji a ještě k tomu se ochlazuji, tak tep
při rovnoměrném tempu mnohdy roste minimálně či vůbec, když je ale teplo a v průběhu se neochlazuji,
tak roste hodně a tempo je neudržitelné či udržitelné jen doćasně. Otázkou ovšem je, co z toho vyvodit
pro akce, kde těžko předvídat, jaké bude počasí v den závodu, a jak budu disponován. Kdybych dnes
běžel maraton, tak bych asi měl čas výrazně nad 3h, i když těžko spekulovat, jak by tep reagoval,
kdybych měl sebou vodu a poléval se každé 2,5 km, jak v Praze. Velmi důležité ale také je, abych
nezatěžoval tělo před většími výkony jídlem, zejména pak bílkovinovým, protože i toto podezřívám,
na základě empirických zkušeností. Každopádně je fajn, že jsem i dnes dal desítku pod 40 minut, a
že jsem prokázal, že tělo je schopno udržet tempo i při vysoké tepovce, ale na druhé straně mám
z dalších dnů trochu strach, protože to je velká loterie ... Pokud se ale jedná o desítku, tak si
najdu čas někdy ke konci října či v listopadu, kdy už bude chladno, a zkusím, jaké časy zaběhnu
při teplotě kolem nula až pét stupňů, pokud tedy budu mít ještě formu. Věřím, že by se mohl povést
i osobák, zejména pokud bych se nebál trochu zariskovat. Uvidíme. :-)
Mám-li ale zhodnotit dnešní běhání a to, jak se cítím večer po něm, tak je to mnohem lepší, než
včera, kdy jsem měl až do večera jen necelých 6 km. Asi jsem opravdu "born to run". :-)
návrat na hlavní stránku