Počasí: cca. 15 stupňů, silnější vítr, většinou zataženo, ale opakovaně střídavé počasí mezi slunečno až slabý déšť

Mezičas půlmaraton: 1:25:32 (4:03/km; ATF 156,6)

Mezičas 25 km: 1:41:11 (4:03/km, OR zlepšen o 23s; ATF 157,1)

Mezičas 30 km: 2:02:13 (4:04/km, OR zlepŠen o 99s; ATF 156,5)

Časy pětek: 20:16 19:50 20:35 20:22 20:08 21:02 21:36 21:15 9:18

Vývoj pořadí po pětkách: 147./5 140./10 149./15 151./20 146./HM 137./25 135./30 126./35 120./40 115./cíl

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Mým dalším závodem byl opět Pražský maraton, který byl zároveň i mistrovstvím republiky. V Praze trať nemám moc rád, a kdyby se nejednalo o MR, tak bych tam nestartoval, nicméně takto jsem si řekl, že to zkusím a uvidím. Po úspěšných týdnech nebylo jasné v jaké budu formě a navíc jsem cítil výraznější únavu ze závodění i jiných záležitostí. Proto jsem zařadil posledních 10 dní jen volné klusání, s jedním stupňovaným testem, který jsem však nešel do maxima, ale jen do tempa cca. 4:00/km, a který ukázal, že jsem na tom lépe, než jsem si myslel. Oproti jiným rokům jsem změnil i jiné věci, například jednou týdně chodím na pilates, snažil jsem se o kvalitnější stravování a podobně. S tím stravováním jsem ovšem byl méně úspěšný než v roce 2012, zejména pak v posledních dnech před závodem, kdy se opět projevilo do určité míry i stresové přejídání (z důvodů nesouvisejících s běháním), i když naštěstí to bylo více sacharidů a ne zas tolik tuků či bílkovin. Hmotnost od března tohoto roku o něco málo vzrostla, ale držela se pod 62 kg, což nebylo nijak tragické, když při dosud nejlepším výkonu v Ostravě byla asi jen o 1 kg nižší. Nadbytek potravy má ovšem jiné negativní vlivy, hlavně trvalé vnější přehřívání, což se projevilo i dnes, a od optimálního množství tuku v těle jsem také dost vzdálený. Pokud se jedná o způsob trénování a přístupu k závodění, tak jsem, myslím, poněkud pokročil zejména v rozhodnutí pokračovat způsobem, který mi vyhovuje. Dále jsem se rozhodl méně ohlížet na názory druhých a poslední dny před závodem i omezil diskuse na běžeckých forech. Konečně, letos jsem se rozhodl využít nabídky Slava, který mi již dříve nabídl, že by mi pomohl na některém závodu jako vodič. Tentokrát byla ideální příležitost, protože Slavo teprve naběhává kilometry po pauze a na PIM se ani nepřihlásil, takže toto bral jako kvalitní trénink. Naštěstí se mi pro něj podařilo sehnat i registraci přes Světlo pro svět asi jen 14 dnů před závodem, a dostal slušné startovní číslo, odpovídající jeho výborné výkonnosti, takže vše bylo v pořádku.

Ráno jsem se po rozklusu na metro zúčastnil maratonské mše svaté, bylo tam celkem dost lidí, a bylo to fajn. Po mši jsem si zašel na WC a hned poté se setkal se Slavem, se kterým jsem se byl rozklusat a pak si i krátce zacvičil. Pak jsme se vrátili k místu startu, já byl jako účastník MR v koridoru A, hned za elitou, Slavo byl v koridoru B, pár metrů za mnou. Před startem jsem si znovu krátce zacvičil a opakovaně popíjel vodu a poléval se jí. Byl jsem ale jinak dost klidný, tep asi minutu před startem byl jen 70. Pár minut před tím mě potkal Miro Kriško, ptal se, jestli běžím pod 3h, a připevnil mi jakousi nálepku pod číslo, ale netušil jsem, o co se jedná, prý cosi s Niktomužem (nálepku jsem pak neviděl, neboť ji nalepil asi na čip, který mi po závodu odebrali). Jinak jsem se snažil s lidmi co nejméně diskutovat a k strategii jsem se nevyjadřoval vůbec. Naplánováno jsme to ale měli se Slavem zcela jasně. Už mě štvalo, že se mi nedaří maratony rozeběhnout rychle, a protože jsem letos už jeden čas pod 3h měl, tak jsem se rozhodl závod pojmout jako test s tím, že poběžíme tempem kolem 4:00/km s cílovým časem půlmaratonu 1:24-1:25 a pak se uvidí. Domluveno zároveň bylo, že ztráty, které získáme z jakýchkoliv důvodů (občerstvení, mikrokrize apod.) nebudeme nahánět, ale pokojně se vrátíme k tempu těsně pod 4:00/km s tím, že na nějakých desítkách sekund nesejde. Počasí bylo naštěstí přívětivé, neboť se zatáhlo a ochladilo, avšak na druhé straně bylo dost větrno, což nebylo dobře.

Hned po startu se nachází dost technický úsek se spoustou zatáček, kostkami apod. Slavo mě dohnal po pár set metrech, ale na tom technickém úseku jsem běžel dost opatrně a po úvodním km za 4:02 jsme měli druhý kilometr za 4:13. Po přeběhnutí Karlova mostu to už bylo lepší, tak jsme se dostali do plánovaného tempa. První občerstvovačka byla na 6,6.km, avšak využil jsem asi 2x láhve, kterou od startu nesl Slavo, k polití i napití se. Bylo to pro mě důležité, protože jsem se už v té době potil a bylo mi teplo, asi i vlivem nervozity, i když tep byl nízký. Také mi přišlo trochu dusno. Od první občerstvovačky jsme pak dělali, že já i Slavo jsme brali kelímky s vodou a já se několika polil a malou část vypil. Dělali jsme to důsledně, což mi pomáhalo k tomu, že jsem se dostatečně ochlazoval a například tepovka se držela nízko. Někde kolem 7.km jsme si oba odskočili, já při běhu, Slavo do keřů, ale tempo jsme měli velmi dobré. 5 km bylo za 20:16, 10 km za 40:06. Pak ovšem následovaly běh Těšnovským tunelem a opět technická pasáž kolem Staroměstského náměstí, část po kostkách. I když se Slavo snažil mě motivovat, tak musel opakovaně přibrzdit, neboť zejména v zatáčkách a na kostkách jsem opakovaně ztrácel, neběželo se mi po tom dobře. Něco jsme ztratili, ale 15 km bylo stále za výborných 1:00:41. Můj tep se držel velmi nízko, stále pod 160, a proto jsme se rozhodli vrátit k původnímu tempu, 20 km jsme měli za 1:21:03, 25 km pak v osobáku 1:41:11. Bohužel se v té době už oteplilo, dokonce vysvitlo slunce, a střídal se vítr, a přišlo mi i dost dusno. Byl jsem ale velmi spokojen, tep se držel nízko, metabolicky jsem byl v pohodě a i občerstvovačky jsme probíhali dle plánu, vše vypadalo v pořádku až někde po 26.km.

Kolem 26.km se zatáhlo, přičemž jsme se dostali na závlek k benzince, na místo, které nemám tradičně rád. Bohužel se stalo, že jsem najednou nedokázal běžet, přestože tep klesl až pod 150 a skoro jsem u běhu usínal. Bylo to dost nepříjemné, avšak rozhodl jsem se to zkusit rozběhat, a proto jsme se Slavem krátce zrychlili, avšak to mi pomohlo jen trochu, naopak se objevila plynatost a dokonce i krkání, těsně před obrátkou na 28.km. Dostal jsem i hlad/chuť k jídlu, ale řekl jsem Slavovi, že nebudu riskovat a nic si nedám, protože by to pak mohlo být horší - rozhodl jsem se správně.

Po obrátce se to ale o něco zlepšilo a 30 km jsme měli za 2:02:13, mezitím krátce sprchlo. Viděl jsem, že běžíme výborně a když jsem Slavovi říkal, že mám osobák na 30 km, tak si byl jistý, že dám osobák i na maraton, čemuž jsem též věřil. Pak jsme se opět dostali na část, kde byly kostky, ale i tak jsme drželi tempo kolem 4:16/km, což znamenalo šanci na výsledný čas pod 2:55, což jsem považoval za výborné. Větší jistotu mi hlavně dával pohled na hodinky, kde jsem viděl stále nízké tepy. Kdybych ty hodinky neměl, tak bych zpomaloval mnohem více, ale rozhodl jsem se více věřit přístroji, než svým pocitům, a dobře jsem udělal. :-) Po občerstvovačce na 32,5.km na mě ale čekalo velké překvapení, protože mi Slavo řekl, že má bohužel žaludeční problémy/křeče a že mám běžet dále sám, že on si to jen dokluše. Mrzelo mě to, ale řekl jsem si, že to zkusím a uvidím, jak se mi poběží. První dva kilometry po opuštění jsem zpomalil na 4:22/km, ale pak jsem to rozběhal a 35 km měl za 2:23:49. Spočítal jsem si, že mi stačí držet tempo do 4:20/km, abych dal maraton pod 2:55, přičemž znovu i dle tepu jsem věřil, že to dám. V dalších kilometrech jsem běžel několikrát i podél diváků, kteří mě znali, a říkali, že běžím na skvělý osobák, což mě povzbudilo. Snažil jsem se dokonce i o nějaké zrychlení, což se podařilo, zejména díky jednomu člověkovi, v jehož blízkosti jsem běžel. Když jsem 40 km měl za 2:45:04, tak bylo jasné, že maraton pod 2:55 dám, z čehož jsem měl radost.

Posledních 2,2 km začalo opět Těšnovským tunelem, který nemám rád, protože tam není moc dobrý vzduch a též se tam rozléhá hudba. Pak následuje mírné stoupání opět na dlaždićkách, navíc v silném protivětru, a proto se v této části žádný finiš z mé strany nekonal, spíše naopak jsem něco ztrácel. Posledních 1,2 km jsem si však vychutnal, podařilo se mi i o něco zrychlit a doběhl jsem do cíle ve výborném čase 2:54:22, čímž jsem překonal osobák o více než 5 minut, z čehož jsem měl radost. Po doběhu jsem byl v naprosté pohodě, přešel pak do chůze, pobavil se s pár kamarády, napil se vody a pak počkal za cílovým prostorem i na Slava, který doběhl o tři a půl minuty za mnou. Za jeho pomoc mu patří velký dík. Pak jsem se vydal metrem za kamarády, u nichž jsem spal, a od metra více než 2 km doběhl, u nich jsem si i chvilku zacvičil, najedl se a pak se vydal klusem zpět k metru a odtud vlakem do Brna. Dnes jsem naběhal přes 55 km, ale vlastně jsem necítil, že jsem něco běžel. Průměrný tep v maratonu byl jen 157,7, což je pro mě mimořádně nízká hodnota, protože třeba loni jsem na PIM měl průměr 169 a i v Bratislavě měl letos 164,1. Za celou dobu závodu jsem nebyl vůbec zadýchaný, v pohodě jsem dýchal i komunikoval a vše bylo v pořádku. Pokud mě něco limitovalo běžet rychleji, tak to byly nohy, zejména pak v částech, kde byly kostky, koleje, zatáčky. Přestože jsem dnes zlepšil osobák o více než 5 minut, tak mám dojem, že jsem se ještě na maximum svých možností nedostal. Věřím, že na podzim najdu maraton, který bude probíhat spíše na rovné trati a silnici, a pokud bude přitom chladněji a bez větru, tak bych mohl atakovat i hranici 2:50, ale uvidíme. Samozřejmě by bylo důležité i to, abych pokračovat pokojně v trénování jak dosud a abych zvládal jídelníček lépe než teď. I přesto mám ale z výsledku velkou radost. :-)

Aktuálně mě čeká za týden první kolo 2.atletické ligy, kde poběžím mimo jiné závod na 3 km. S ohledem na to, v jaké pohodě jsem dnes dobíhal, věřím, že se projeví dobře superkompenzační efekt a i tento závod zaběhnu dobře, už se na něj těším. :-) Hodně mě baví, že běhám závody různé délky, je to pro mě pestřejší, a mám přitom dojem, že mi to pomáhá i výkonnostně. Třeba ale najdu i nějaké závody delší než maraton, neboť i dle maďarských tabulek jednoznačně platí, že čím delší vzdálenost, tím hodnotnější výkon (za maraton mám 504b), přičemž mi je jasné, že není žádný důvod, proč by se to mělo maratonem zastavit. Naopak, po doběhu maratonu jsem měl dojem, že bych byl schopen ještě pár kilometrů dát a zaběhnout přinejmenším osobák na 50 km, i když o tom zatím mohu jen spekulovat. Důležité hlavně je, aby mě běhání bavilo a abych si pokojně běhal tak, jak budu mít chuť. Každopádně ale děkuji všem za podporu, velmi si jí vážím.