Běh

Poutní "národní" (etapový) běh 23.5.2016-29.5.2016
Běžecké stránky Petra Kaňovského
Lidové misie Redemptoristů
Misijní běh 1.2.2012 Misijní běh 23.6.2012 Misijní běh 14.9.2012 Misijní běh 4.10.2012
Misijní běh 7.12.2013 Misijní ultraběh 20.1.2014 Misijní běh 6.3.2015 Poutní běh 9.5.2016
Charismatické běhy 2009-2015

Poutní etapový běh proběhl při příležitosti národní poutě do Krakova

S ohledem na mé pracovní a jiné povinnosti bylo dopředu nepravděpodobné, že konečný cíl mého putování bude v Krakově, ale to nevadilo a nevadí. :-) Myslím, že pouť přinesla hodně pozitivního, spoustu zážitků, spoustu zkušeností a také posílení důvěry a radosti ze všeho, co mě při běhání, ale i celém životě, potkává, i když to není mnohdy jednoduché. A to je hlavní. :-)

Pouť byla od počátku plánována jako šestidenní, takže 6. etapa měla být poslední, ale dal jsem ještě i sedmou, na poděkování a pak s 13denním odstupem ještě osmou, "bonusovou". :-)

Výsledky odběrů 12 hodin po doběhu 7.etapy: erytrocyty 5,39 (norma 4-5,8), leukocyty 6,2 (norma 4-10), hemoglobin 150 (norma 135-175), hematokrit 0,44 (norma 0,39-0,51), trombocyty 246 (norma 150-400)

Článek na stránkách řečkovické farnosti

Souhrn ze všech sedmi etap (292,76 km + 27,27 km = 320,03 km)+bonus 15,16 km

Datum	Etapa	Vzdálenost	Čas	Tempo	Tep	Ketolátky	Přesuny navíc
23.5.	Brno-Nový Lískovec->Ivanovice na Hané	57,62 km	7:17:03	7:35/km	123/min	0,9	3,15 km
24.5.	Ivanovice na Hané->Lipník nad Bečvou	61,01 km	7:03:43	6:57/km	125/min	0,6	2,41 km
25.5.	Lipník nad Bečvou->Nový Jičín	41,16 km	4:55:05	7:10/km	120/min	0,7
26.5.	Nový Jičín->Ostrava-Svinov	43,43 km	5:27:19	7:32/km (batoh)	119/min	0,4	6,03 km
27.5.	Ostrava-Svinov->Studénka	22,29 km	2:38:34	7:07/km	117/min		1,37 km
28.5.	Studénka->Suchdol nad Odrou	23,32 km	3:05:17	7:55/km	117/min		5,98 km
29.5.	Suchdol nad Odrou->Bystřice pod Hostýnem	43,93 km	5:39:16	7:43/km	122/min		8,33 km
11.6.	Bystřice pod Hostýnem	15,16 km	1:45:13	6:56/km	118/min		22,34 km

Informace z první etapy

Trať: Brno, Nový Lískovec -> Mariánské údolí -> Pozořice -> Vyškov -> Ivanovice na Hané

Délka: 57,62 km

Povrch: převážně chodníky a turistické cesty, menší část terénem

Počasí: slunečno, ráno cca. 10-15 stupňů, později cca. 20-25 stupňů

Profil: zvlněný, rozdíl nadmořské výšky cíle a startu -65 metrů

Čas běhu, včetně všech přestávek (zejména nákupy vod + wc a křižovatky): 7:17:03

Průměrné tempo, včetně všech přestávek: 7:35/km (7,91 km/h)

Průměrná tepová frekvence: 123 tepů/min

Vybíhal jsem v 5:40, nejprve jsem běžel k Riviéře a pak po cyklostezce k ulici Vídeňská. Běh mě moc nebavil a moc se mi nechtělo běžet. Běžel jsem nalačno, jídlo jsem dal velmi bohaté včera, včetně noci, jen s ledvinkou. Na 6,5.km jsem běžel k Zvonařce a tan mi jakýsi kluk řekl: "přidal bych vám práce, kurva". Pokračoval jsem v běhu kolem Zvonařka, a dál směrem na Židenice, na benzínce na 8,5.km jsem koupil první vodu, zde 0,75l. Pak jsem pokračoval od Židenic na Novolíšeňskou a odtud kolem konečné osmičky do Mariánského údolí, na 15.km jsem koupil litr vody. I když jsem ráno nejedl, tak se mi chtělo na velkou, tu jsem vykonal na 17-18.km, pak jsem i změřil glykemii a keto. Pokračoval jsem pak přes Tvarožnou na Pozořice, zde jsem volil polní cesty, a od Pozořic po silnici na Viniční Šumice, kde jsem koupil na 27,7.km další litr vody (musel jsem se zeptat, kde ji mají). Bylo už celkem teplo.
Z Viničních Šumic jsem měl běžet na Habrovany po silnici, ale zvolil jsem polní cestu, vedoucí přímo směrem k nim. Stejnou chybu jsem udělal uź před rokem, když jsem tama běžel do Vyškova, na ligové kolo Vlasty. Tentokrát se mi pak nechtělo běžet přes Rousínov, ale odbočil jsem doleva, ovšem dostal jsem se do výrazně kopcovité terénní části (viz kolem 31.km). Pak jsem se náhodou dostal na zelenou značku, vedoucí na Habrovany, tak jsem běžel po ní, přes Panskou skálu. Bylo to velmi pěkné místo, ve stínu, na měkkém podkladu, ale tempo tím samozřejmě bylo ovlivněno. V Habrovanech jsem koupil další litr vody, také si zašel opět na wc, a pak pokračoval po silnici směrem na Drnovice. Zde jsem i provedl druhé měření glykemie a keta. Od Drnovic jsem pokračoval na Vyškov, po cestě, kterou jsem si pamatoval už z loňska. Měl jsem zde velký problém se dřením v rozkroku, ale různě jsem trenýrky posouval, aby síťka dřela co nejméně. Ve Vyškovu bylo už dost teplo, ale měl jsem ještě čas, tak jsem pokračoval na Ivanovice na Hané. Bohužel jsem ale podběhl trať, a běžel po trase závodu Vyškovská osmička po cyklostezce, která ale pak skončila a přešla na poměrně rušnou komunikaci. Předtím mě ještě ve Vyškově pobavil hláška party kluků na 46,6.km "neběhej, moc zhubneš". :-) No, viděl jsem podle mapy, že poběžím po cestě vedoucí nedaleko dálnice a že pak následuje podběh, naběhl jsem si kvůli tomu pár km. Po podběhu dálnice se mi již běželo dobře, dokonce jsem si měřil, že kadenci mám kolem 175, avšak všiml jsem si, že kdybych běžel do Nezamyslic, tak bych asi vlak nestihl, tak jsem nechtěl riskovat a doběhl jen do Ivanovic, zde našel nádraží a pak si šel koupit jídlo, dal jsem supersacharidové bomby (2x ledové kaštany, 500g jablek, 145g miňonek a 500ml eiskafe) a k nim 1,5 litru vody, všechno toto jsem pojedl cestou na nádraží a pak ve vlacích. Akorát blbé, že jsem někde ztratil 200 Kč a v Ivanovicích nebrali karty, naštěstí jsem ale měl 16 Kč v drobných, kterými jsem zaplatil lístek z Ivanovic do Vyškova, a pak si ve Vyškovu koupil lístek do Brna s platbou kartou. Také jsem měl problém při cestě po silnici v Vyškova na Pustiměř, kde jistý blázen jen asi tak 200 km/h a i když jsem běžel po levé krajnici, tak měl co dělat, aby do mě nenajel (nepochopitelně jen v levém pruhu, asi se nestihl zařadit po předjíždění) a dokonce na mě troubil. Tuto část cesty bych si asi normálně odpustil, měl jsem být ve Vyškovu pozornější a nevěnovat pozornost puberťákům. :-) Nakonec jsem ale dal jen asi o 5 km méně, než odpovídalo nejoptimističtějšímu plánu (doběhnout do Nezamyslic), všechno jsem stihl dobře a den si užil. Vlastně mě vůbec nic nebolí, akorát zůstaly ty odřeniny rozkroku a kromě toho se asi nelíbilo slunce mému kousanci na noze od včerejška, protože to trochu svědí, i teď. Jinak nejsem vůbec unavený, a vlastně nepoznám, že jsem běžel 58 km místo obvyklých cca. 20. :-)

Informace z druhé etapy

Trať: Ivanovice na Hané -> Tovačov -> Přerov -> Lipník nad Bečvou

Délka: 61,01 km

Povrch: převážně silnice, cyklostezky či hlíněné cesty, část i chodníky či pole + jeden brod :-)

Počasí: převážně zataženo ráno cca. 10-15 stupňů, později cca. 20 stupňů

Profil: mírně zvlněný, rozdíl nadmořské výšky cíle a startu +20 metrů

Čas běhu, včetně všech přestávek (zejména nákupy vod, měření, vyzouvání se apod.): 7:03:43

Průměrné tempo, včetně všech přestávek: 6:57/km (8,64 km/h)

Průměrná tepová frekvence: 125 tepů/min

Po včerejšku jsem zvažoval, zda dnešní etapu uskutečnit, rozhodl jsem se pak, že ano. Zjistil jsem si spoje a rozhodl se jet vlakem z Brna již v 5:23 do Ivanovic na Hané s příjezdem v 6:09, takže jsem z domu vycházel ve 4:45 (větší část cesty jsem absolvoval trolejbusem). Rozhodl jsem se běžet přes Nezamyslivce, Němčice nad Hanou, Tovačov a Troubsko do Přerova, a odtud případně pokračovat do Lipníku nad Bečvou a nepravděpodobně Přerov. Oproti pondělí jsem změnil, že jsem se nasnídal, pak si dal ve vlaku i Muller milch, a vzal jsem místo závodních trenek krátké elasťáky, kvůli pondělním problémům s opruzeninami. Počasí bylo chladnější, bylo zataženo a očekával se i déšť, který však nenastal. Ve vlaku jsem si uložil do hodinek několik bodů, kromě toho jsem si vytiskl mapu, ale jen orientačně. Očekával jsem, že doběhnu do Přerova, tedy že vzdálenost bude cca. maraton.

Hned první kilometry mě přesvědčily, že běh bude úplně jiný, než v pondělí. Běželo se mi dobře, ale překvapivě jsem běžel po dost rušné silnici, teprve po asi 3 km jsem narazil na cyklostezku vedoucí podél ní. Tak jsem v dobré víře na cyklostezku přes trávu seběhl, ale už za 500m jsem se dostal k mostu, avšak po cyklostezce most nevedl, naopak tam byl potok, široký asi 3m. Rozhodl jsem se ho přebrodit, vyzul si boty, prošel ho a boty si nazul a zavázal, to mi zabralo dost času, viz propad tempa v grafu. Voda byla ale krásně studená a byl to super zážitek. :-) Pak po pár set metrech cyklostezka překvapivě skončila, asi nezbyla dotace z EU. :-) Zase jsem běžel po silnici, pak ale odbočil na další cyklostezku, i z ní jsem se záhy dostal pryč a proběhl jsem Němčice nad Hanou, odkud jsem běžel po silnici na Tvorovice. Zde jsem na 17.km koupil první vodu a udělal jsem chybu, že jsem se zeptal, kudy na Tovačov, navedli mě na jakousi silnci, místo abych běžel dle gps směru, pravděpodobně po polní cestě. Silnice mě po určité době přestala bavit, tak jsem seběhl na polní cestu, ta však po určité době skončila. Rozhodl jsem se nevracet a přes různá pole se dostal na původní cestu, kterou jsem měl z Tvorovic běžet. Pak jsem běžel podél jakési farmy (poblíž zámku Polkovice), ale před Tovačovem jsem byl už zase na celkem rušné silnici, tak jsem to vzal opět po polních cestách, opět nakonec vedoucí kamsi mimo, tak jsem se opět dostal na pole, kde už jsem dobře viděl na tovačovský kostel. Problém ale byl, že pole bylo ohraničeno železniční tratí, vedoucí přes úzký most, tak jsem to musel risknout a běžet chvíli těsně podél kolejí, naštěstí žádný vlak nejel. :-) Dostal jsem se k tovačovskému nádraží a pak zámku. Po proběhnutí zámeckou zahradou jsem se dostal do lesa k rybníku, kde bylo velmi příjemně, jednalo se o 28.km. Rybník byl kouzelný a lesní podklad příjemný, i když tempo uvadlo. Nevěděl jsem ale, co mě čeká, protože jsem pořádně neprostudoval mapu a běžel dle gps. Přesněji jsem to už tušil, když cesta podél rybníka vedla úplně opačným směrem a za rybníkem přes stromy uviděl rušnou silnici.

Další km jsem běžel do Troubek, dost se zatáhlo a mírně mrholilo, tak jsem si netroufl běžet někde polem, však to ani evidentně nikam nevedlo. Běžel jsem na velmi nepříjemné silnici s hojným výskytem kamionů, vždy jsem cítil vítr z nich, i když jsem dělal krok do krajnice. Jiní borci byli ještě nebezpečnější, naštěstí hlavně ti, jedoucí na Přerov, tedy po opačné straně silnice. Někteří si pletli silnici se závodní dráhou, rychlost některých aut či motorek jsem odhadoval na 200 km/h. Ale přežil jsem to a doběhl do Troubek, kde se několik km probíhalo městem, po chodnících. Město vypadalo pěkně opravené, takže záplavy mi připomínal jen nový most. Koupil jsem si tam vodu a pokračoval po značce cyklostezky na Přerov. Ale o žádnou cyklostezku se nejednalo, byla to tatáž rušná silnice, jako předtím. Teprve někde na 38.km začala cyklostezka, napřed tedy hrbolaté chodníky. Měl jsem nějak upocené ruce, tak se mi tam nedařilo měření glykemie a keta, proto záznam keta nemám a ztratil jsem dost času. Pak jsem se dostal konečně na cyklostezku, která vedla samostatně podél silnice, líbila se mi. Do Přerova jsem se dostal někdy kolem čtvrt na dvanáct, po 42 km běhu. Říkal jsem si, že se mi nechce jet vlakem z Přerova a zkusím pokračovat do Lipníka, odkud jel vlak v 13:20, Lipník měl být vzdušnou čarou asi 12 km. Proběhl jsem skoro celý Přerov, po jakýchsi cyklostezkách, tu správnou jsem však za Přerovem ztratil a dostal se opět do polí. :-) To ale nevadilo, orientační schopnosti mám s garminem dobré a záhy se dostal na rušnou silnici, která však za chvíli odbočovala na cyklostezku podél Bečvy.

Běželo se mi výborně, a cyklostezka mě zaujala i tím, že vedla na trati nějakých místních závodů, snad Grymovské desítky, kam jsem chtěl už vícekrát jet? Měl jsem dost času a říkal jsem si, že je vše v pohodě. Sice mě pak zarazilo, když jsem se dostal k mostu, kde byla odbočka na Osek, a byly tam nějaké cedule, ale Lipník ukazovali na obou možností, tak jsem se rozhodl zůstat. :-) Teprve asi po 2 km jsem poznal, že to nebyl pravý nápad, protože Lipník byl směrem na opačné straně řeky. Měl jsem obavu, že skončím snad až v Hranicích, tím mi samozřejmě ujede vlak a budu mít z toho problémy kvůli práci. To trvalo asi 2 km, než jsem potkal běžce, který mi potvrdil, že jeden most na Lipník ještě bude, ale běžel jsem už tak, že jsem se vzdaloval a času bylo málo. Trochu jsem pak zrychlil a sledoval, kolik času zbývá a kolik km vzdušnou čarou to je. Ani orientaci v Lipníku jsem neměl jistou, ale nakonec jsem dokázal najít celkem dobré cesty a i pomocí výrazného zrychlení do závěrečného kopce, kde bylo nádraží, doběhl na vlak asi minutu před odjezdem. Osobák měl zpoždění, ale to jsem nevěděl, stejně tak měl zpoždění i navazující rychlík, avšak kvůli tomu jsem pak nestíhal v Brně. Zajímavé bylo, že sotva jsem doběhl do Lipníka na nádraží, prošla silná přeháňka, vyšlo mi to dobře. V Brně mě počkal taťka autem, ale i tato cesta byla spojena s komplikacemi, navíc pak nastaly nečekané komplikace v systému, který dozoruji. Nakonec se ale vše vyřešilo, i zde jsem reagoval zcela správně a rozhodně. Celý výlet byl velmi spontánní, ale fajn! A opět jsem měl dojem, že jsem "born to run", protože já se nejlépe cítím při těchto a po těchto dlouhých bězích, naprosto bez únavy, dokonce i bez potřeby megajezení. Čím více km za den uběhnu, tím se pak cítím méně unavený v podvečer a večer. :-) Dnes to bylo o něco rychlejší než včera, i díky rovinatějšímu profilu, ale mám dojem, že mám k dlouhým běhům opravdu dobré dispozice. :-) Uvažoval jsem i o duchovní rovině běhu, ostatně můj kamarád dnes zahájil pouť také, a část možná poběžíme spolu, ale dospěl jsem k tomu, že prostě nejlepší je to prožít si to tak, jak chci, se všemi těmi aspekty, včetně "polovědeckého" zkoumání (různá měření), že prostě jsem takový a že není třeba se nutit do něčeho jiného. A tak je to určitě správně!

Informace ze třetí etapy

Trať: Lipník nad Bečvou -> Hranice nad Moravou -> Špičky -> Starý Jičín -> Nový Jičín

Délka: 41,16 km

Povrch: převážně cyklostezky a silnice, na 19.km asi kilometr špatně schůdný terén

Počasí: převážně slunečno ráno cca. 10-15 stupňů (chvíli i mlha), později cca. 20 stupňů

Profil: zvlněný, rozdíl nadmořské výšky cíle a startu +25 metrů

Čas běhu, včetně všech přestávek: 4:55:05

Průměrné tempo, včetně všech přestávek: 7:10/km (8,37 km/h)

Průměrná tepová frekvence: 120 tepů/min

S ohledem na různé okolnosti jsem včera večer vážně uvažoval, že dnešní etapu neuskutečním, v noci jsem ale změnil názor a rozhodl se běžet. Cestu jsem naplánoval z Lipníku nad Bečvou přes Hranice na Moravě do Nového Jičína, jel jsem z Brna vlakem již v 5:02 a koupil jsem si i cestu autobusem do Brna s odjezdem už v 12:30, abych stihl doma práci. Do Lipníku jsem přijel v 7:15, mezitím jsem se opět nasnídal i nasvačil. Vybíhal jsem v horší náladě, ale za super chladnějšího mlhavého počasí. Cestu jsem skoro znal, seběhl jsem městem na cyklostezku, která pak vedla kolem Bečvy, a po které jsem běžel včera od Přerova k Lipníku. Na cyklostezce jsem se cítil výborně, velmi příjemně. Už i vysvitlo slunce, viděl jsem pěkný výhled na hrad, pěkně zpívali ptáci, super. A říkal jsem si, že je úžasné, že mohu běhat a jak moc mě běh naplňuje a nabíjí. Uvědomil jsem si, že to má smysl, že právě tyto dny mám hodně náročných situací, ale zvládám je skvěle, k čemuž přispívá i toto běhání. Prostě to platí tak, jak mi radil kamarád kněz, že když mám hodně starostí a práce, tak mám o to více běhat. A je to tak, pak se cítím mnohem odpočatěji a zvládám mnohem více, pokud se tedy jedná o volný dlouhý běh. Tentokrát jsem hodně pil ve vlaku a před během, tak jsem musel vícekrát na malou, ale jinak byl běh super. Někde na 10.km jsem byl překvapen, když mě začalo postupně předbíhat více běžců, z toho dva s číslem. Jednoho pomalejšího jsem se pak zeptal, o co se jedná, jednalo se o tréninkový běh vojáků na 9-10 km. Tempo jsem přizpůsobil jemu, proto mám v grafu výraznější zrychlení. Povídali jsme asi 2 km, než jejich tréninkový běh skončil. Ještě mi tam jeden voják u jejich cíle říkal, že jsem mohl běžet závod s nimi. :-) Pak jsem pokračoval na Hranice a rozhodl se nevyužít cyklostezky, kterou jsem viděl značenou, ale běžet původně plánovaným směrem, na Bělotín. V Hranicích jsem ještě neměl žízeň a nekoupil si vodu, i když už jsem měl za sebou 15 km, což se později ukázalo jako chybné rozhodnutí.

V Hranicích jsem to neznal, proběhl jsem skoro celým městem, spíše menšími uličkami a pak se dostal na cestu do kopce. Ptal jsem se lidí, jestli to tam jde proběhnout přes trať, odpověděli, že "ke kostelíčku ano", tak jsem z toho usoudil, že je vše v pořádku, avšak nebylo. :-) Cesta končila u oblasti označené jako lom, se zákazem vstupu. Kousek jsem se vrátil a zkusil to oběhnout, dostal jsem se ovšem do travnaté těžko schůdné části, dokonce i s kopřivami. Uvažoval jsem, jestli se nevrátit, ale řekl jsem si, že když už jsem tady, že zkusím prozkoumat, kam se dostanu, i když jsem se od Bělotína i Jičína vzdaloval. Místy jsem jen šel, toto vysvětluje propad tempa na 19.km v grafu, ale pak se dostal na cestu, vedoucí správným smérem, dokonce se značkou GreenWay, o které jsem cosi slyšel od kamaráda, že tama plánoval náš běh (původně společný). Rozhodl jsem se přidržet této značky, i když to pak vedlo mimo plánovaný směr, takže jsem Bělotín vynechal. Cesta vedla hlavně po silnicích, akorát už bylo slunečno a běžel jsem proti slunku, takže už asi od 25.km jsem měl žízeň. Zrovna tam jeden vtipálek prohlásil: "že se Vám chce vůbec běhat". :-) Pak cesta začala klesat, k dálnici, při klesáních jsem cítil únavu stehen a měl jsem už žízeň velkou. Pak to bylo ještě horší, cesta začala stoupat ke Starému Jičínu, do stoupání se mi běželo blbě. Asi bych si i řekl o vodu lidem, ale kromě dalšího vtipálka, který říkal "někteří už utíkali" jsem na nikoho nenarazil, jen občas projelo auto. Dokonce jsem si aspoň chtěl osvěžit obličej v říčce, přes kterou vedla lávka, ale bohužel byla vyschlá. K vodě jsem se dostal až v centru Starého Jičína, koupil jsem a vypil litr, pak jsem už spíše v pohodě seběhl do Nového Jičína, kde jsem pak podle gps našel autobusové nádraží, odkud mi jel bus za 15 minut, tak jsem si stihl ještě i nakoupit. Dal jsem skoro maraton a výlet hodnotím jako velmi povedený, i když jsem ho původně vůbec nechtěl uskutečnit. Asi jsem i díky němu zvládal některé další záležitosti lépe, což je fajn! Akorát dnes toho cestování bylo více než samotného běhu, přece jen je to už dost daleko (viz též souhrnná mapa výše, dnešní etapa je tmavěji).

Informace ze čtvrté etapy

Trať: Nový Jičín -> Libhošť -> Příbor -> Mošnov -> Petřvald -> Stará Ves -> Ostrava-Svinov

Délka: 43,43 km

Povrch: převážně cyklostezky a silnice, místy hlíněné cesty, konec viz text ;-)

Počasí: zataženo, poté polojasno, cca. 20 stupňů

Profil: mírně zvlněný, rozdíl nadmořské výšky cíle a startu -55 metrů

Čas běhu, včetně všech přestávek (nákupy vody apod.): 5:27:19

Průměrné tempo, včetně všech přestávek, s batohem: 7:32/km (7,96 km/h)

Průměrná tepová frekvence: 119 tepů/min

Hodně zábavná etapa. :-) Dnešek jsem předpokládal, že už se vůbec neuskuteční, ale pak jsem se ráno rozhodl, že to přece jen zkusím, i když tentokrát budu muset běžet s batohem, kam dám pracovní notebook a další věci, protože jsou to pro mě dost vzdálené oblasti. Jel jsem do Nového Jičína busem, s příjezdem až v 9:15. Chtěl jsem běžet na Příbor a pak na Frýdek, případně Český Těšín, nicméně už při přesunu do Příboru bylo jasné, že s batohem běžím pomaleji, a že skutečná cesta bude delší, než ukazují mapy, protože po rušných silnicích běhat nechci. Jednou mě to přitom navedlo až na dálnici, včas jsem se ale vrátil. Před Příborem jsem uvažoval, zda neodbočit na nedalekou Studénku, ale pak se rozhodl pokračovat dál, na Frýdek, odkud bych pak jel busem domů. Koupil jsem si i další vodu, svoji v batohu jsem už vypil. Jenže v Příboru mě gps na Frýdek ukázala cestu přes řeku, takže jsem zabočil doleva na příjemnou pěšinu kolem ní, v očekávání, že narazím na lávku, nic takového se ale nestalo. Cesta ale byla fajn, tak jsem běžel dál, až jsem poznal, že mám blíž Ostravu-Svinov než Frýdek. Protože z Ostravy jezdí vlaky, tak jsem se rozhodl běžet právě tam, ale mapu jsem měl jen na část cesty. GPS bod nádraží jsem měl uložený odpředtím. Proběhl jsem pak Mošnovem a očekával, že do Ostravy dorazím do půl třetí, asi 25 minut před odjezdem vlaku. Pak jsem ale narazil na celkem rušnou silnici na Ostravu, která byla přitom úzká a jezdily na ni kamiony, tak jsem využil nedalekou cyklostezku, která se teprve stavěla, na některých místech byly i stroje. Pak už jsem odbočil na skutečnou cyklostezku, vedoucí pěknou krajinou, ale ne úplně dobře značenou. Už mě ale unavovaly nohy z asfaltu, tak jsem chvíli běžel i po značce, vedoucí trávou. To se pak ukázalo jako chyba, protože přestože jsem pak narazil na správnou odbočku na nádraží, tak jsem se následně trochu "ztratil" a na nádraží sice dorazil, ale z opačné strany, než jsem měl. Měl jsem si vzpomenout na obdobnou situaci z loňska, ale to jsem neudělal, a běžel dál, v naději, že nádraží oběhnu. To se ale nestalo, zato jsem se dostal na pro mě jedinečné místo, kterým byl 500m úsek cyklostezky značený po 10m, přičemž každých 10m bylo rozděleno po 1m. Dost mě to bavilo, přímo si tak měřit krok (běžel jsem rychleji, tak měl necelý metr), ale nevšiml jsem si, že se sice pak k nádraží přibližuji, ale dostal jsem se na opačný konec dálnice, přes kterou samozřejmě nešlo přeběhnout. Vrátil jsem se kousek a běžel dál, tentokrát jsem se dostal na jakousi cestu vedoucí souběžně s dálnicí, kde jsem si ale z loňska vzpomněl, že ta též nikam nevede a že musím vyšplhat terénní cestou na most, kde jezdí autobusy a pak po schodech seběhnout dolů na nádraží. To se mi podařilo, nicméně mi vlak ujel. Nic se ale nestalo, měl jsem aspoň čas si nakoupit a zkontrolovat práci, protože tam nakonec jsem musel dělat manuální zásahy, což by ve vlaku bylo horší, kvůli nejistému signálu mobilního připojení. I další záležitosti dopadly dobře, avšak různé více či méně zábavné okolnosti mě provázely i večer či noc. Nakonec jsem měl více než maraton, i když to podle mapy nevypadá ...

Během běhu jsem hodně přemýšlel, že jsem tím trávil nebývale času, během i cestováním, ale přesto vše zvládal dobře. Čas, který jsem trávil běháním, vedl k tomu, že jsem se cítil lépe fyzicky, byl jsem mnohem méně unavený a mnohem lépe naladěný. Různé složité situace jsem tak zvládal mnohem lépe. Také jsem přemýšlel, že jsem asi opravdu disponován k ultraběhům, když jsem zvládl čtyři dny za sebou, přitom vždy bez jídla v průběhu. Velmi cenné poznatky mám i z hodnot glykemie a ketolátek, přičemž mi toto pomáhalo předejít případným problémům, které jsem si nemohl při tomto experimentování dovolit, jako třeba výraznější hypoglykemii. Ale experimenty proběhly nad mé očekávání úspěšně. A mimořádně dobře jsem to zvládal z hlediska techniky cupitání, takový pohyb pro mě není nijak zatěžující, nic mě nebolelo a cítil jsem se super. Akorát škoda, že už asi nebudu moci pokračovat, i když bych ještě jednu etapu rád. A co je pro mě nejpřínosnější: já bývám od malička velmi ustrašený, ale při těchto ultrabězích jsem psychicky velmi odolný, a i různé komplikace řeším velmi dobře a rozhodně. Ale jsem přesvědčen, že zde hodně hraje roli i to, že se nejedná o závody. :-)

Informace z páté etapy

Trať: Ostrava-Svinov -> Klímkov -> Jistebník -> Studénka

Délka: 22,29 km

Povrch: převážně silnice, místy chodníky

Počasí: převážně slunečno, cca. 20-25 stupňů

Profil: zvlněný, rozdíl nadmořské výšky cíle a startu +25 metrů

Čas běhu, včetně všech přestávek (měření apod.): 2:38:34

Průměrné tempo, včetně všech přestávek: 7:07/km (8,43 km/h)

Průměrná tepová frekvence: 117 tepů/min

S ohledem na své aktuální povinnosti jsem zvažoval, že dnešní etapu již neuskutečním, protože bylo jasné, že do Polska nedoběhnu a že přesuny na místo startu a zpět zabírají tolik času, že na běh již je mnohem méně prostoru. Navíc jsem v noci vyřizoval nějaké důležité věci, tak jsem nemohl jet do Ostravy už časně ranním vlakem. Ráno jsem se přesto rozhodl, že vyjedu, avšak bylo jasné, že běh bude krátký. Původně jsem uvažoval o přesunu do Karviné, tedy směrem na Krakov, ale zjistil jsem, že je vyloučeno se odtam dostat do Brna do 15:00, když v Ostravě budu až v 7:20, navíc se mi nechtělo běžet celou Ostravou, proto jsem se ve vlaku rozhodl, že poběžím jiným směrem a to na Studénku. Ráno jsem bohužel neměl čas a jen si vytiskl cestu do Karviné, mapku s cestou do Studénky jsem neměl, ale Studénku jsem měl na mapě předchozí etapy. Všiml jsem si přitom, že poblíž je i Bílovec, na který si pamatuji ze středoškolských matematických a fyzikálních olympiád a soustředění. Ve vlaku jsem hodně pil, ale v Ostravě ještě dostal i hlad, tak jsem si koupil Corny tyčinku, dopil vodu a vyběhl ve směru dle gps. Bylo slunečno a teplo, na můj vkus až moc.

Z cesty Ostravou jsem měl strach, kam mě to zase zavede, ale tentokrát to bylo v pohodě, běžel jsem dva kilometry po cyklostezce a pak se dostal na silnici spíše mezi poli, která však nebyla frekventovaná. Jediný problém byl, že tam nebyl žádný stín. Také přeběh dálnice nadjezdem proběhl v pohodě. Pak jsem se dostal do táhlé vesnice se spoustou bočních uliček, čímž jsem se vyhnul běhu po hlavní silnici, bylo to fajn. Pak už ale běh po silnici byl nevyhnutelný, ten se mi moc nelíbil, kvůli silnějšímu dopravnímu provozu. Teprve doma jsem zjistil, že silnice vedla přímo k dálnici D1. Proto jsem raději odbočil na Jistebník, který už jsem měl v mapě. V Jistebníku mě zaujala „umělecká ulička“ se spoustou maleb na zdech domů, pak jsem pokračoval cestou na Studénku, byla dost pohodová, tedy až na teplo a žízeň, která se dostavila. Byl jsem i upocený, takže jsem měl problémy se změřením glykemie, což vysvětluje propad tempa na 15.km, pak už bylo tempo zase vyrovnané, když cesta ke konci spíše vedla s kopce. Do Studénky jsem dorazil asi 45 minut před odjezdem vlaku, tak jsem měl spoustu času na občerstvení, koupi lístků i telefonické hovory. Dal jsem dnes jen o něco více než půlmaratón, ale běh se mi i tak líbil. Domů jsem pak dorazil přesně na začátek obchodování, vyšlo mi to pěkně. Jsem rád, že jsem nakonec etapu uskutečnil, i že jsem změnil její cíl tak, abych měl dobré dopravní spojení a vše stíhal v pohodě a bez časového stresu. :-)

Informace z šesté etapy

Trať: Studénka -> Dolní Bartošovický rybník -> Kunín -> Suchdol nad Odrou

Délka: 23,32 km

Povrch: první polovina převážně terén, včetně luk s trávou po stehna či lesních pěšin, druhá polovina spíše silnice

Počasí: převážně slunečno, cca. 25 stupňů

Profil: zvlněný, rozdíl nadmořské výšky cíle a startu +20 metrů

Čas běhu, včetně všech přestávek (měření apod.): 3:05:17

Průměrné tempo, včetně všech přestávek: 7:57/km (7,55 km/h)

Průměrná tepová frekvence: 117 tepů/min

Dnes se konala pouť v Krakově, nicméně by bylo pro mě nemožné se tam dopravit běžnou dopravou. Sice bych asi při projevení více snahy našel způsob dopravy spolu s nějakou farností, nicméně bych musel jet někdy ve tři ráno a moc se mi ani nechtělo. A sledovat pouť v televizi se mi též nechtělo, raději jsem se rozhodl uskutečnit i šestou etapu putování, když bylo původně naplánováno šest. :-) Problémem ovšem bylo horké počasí. Nevěděl jsem též, kam přesně doputuji, ale vytiskl jsem si ráno mapy a uložil gps body. Mapy jsem ale zapomněl doma, což pak výrazně celou etapu ovlivnilo. Jel jsem vlakem do Studénky, kam jsem doběhl včera, a odtud chtěl běžet napřed do Suchdoli. Dnes jsem se cítil celkem dehydrován, hodně jsem popíjel ve vlaku i ve Studénce na nádraží a dostal i hlad, tak jsem ještě snědl i čokoládovou tyčinku. Vyrážel jsem tedy až v půl desáté, což bylo celkem pozdě, kvůli letnímu počasí.

První kilometr jsem běžel po silnici, která se pak napojila na rušnou silnici, vedoucí kolmo na směr vzdušnou čarou na Suchdol. Nic netušíce jsem raději zvolil pěšinu, vedoucí správným směrem, avšak její kvalita se postupně zhoršovala a přešla v louku. Sice tam byla nadále vyšlapaná, či vyjetá, ale tráva místy sahala až po stehna. Viděl jsem ale před sebou železniční trať, tak jsem k ní doběhl, v očekávání, že se charakter změní. Pod tratí překvapivě vedl podběh, tak jsem ji ani nemusel přebíhat. :-) Pak už byla pěšina "normálnější", avšak bylo to zábavnější, než jsem myslel. Cesta vedla do pastviny, kterou bylo třeba přeběhnout, abych se dostal ke stavení, kde už jsem čekal, že odtud povede cesta. V pastině ale byly krávy, asi 50, přičemž celé to stádo se vydalo mým směrem, jak mě spatřilo. Celkem jsem to zvládl, ale když jsem už byl na konci pasviny, tak jsem narazil na ohrazení, nějaké šňůry. Zkusil jsem tu šnůru překročit, ale jednalo se o elektrický ohradník a ucítil jsem náraz od elektrického proudu, raději jsem v překonávání ustal a ohradník pak na jiném místě podlezl. Záhy poté jsem se dostal k rybníku, přičemž jsem běžel kolem něj, pěknou pěšinou. Netušil jsem však, že ta pak přejde ve velmi úzkou lesní cestu, která se pak úplně ztratí. Byla tam ale krásná příroda, stín, zpěv ptáků, rybník nedaleko, super. Zato můj běh byl nemožný, jen jsem místy šel a říkal si, jak dlouho ještě v takovém pro mě nepřirozeném terénu budu. :-) Když už jsem se rozhodl, že zkusím zavolat kamarádce, že bych ji řekl gps bod, kde jsem, aby mi poradila, kudy se vydat, tak jsem se na 7,4.km dostal na cyklostezku, takže volání nebylo nutné. :-) Bohužel jsem ale měl nejenom špinavé nohy a boty, ale měl jsem i uvolněné tkaničky, tak jsem to raději převázal.

Další kilometry jsem nečekal žádnou zradu, ale dostal jsem se do města Kunín, kde jsem pak i zabočil kamsi do zahrádek, ale poradili mi, kudy běžet. V Kuníně byla pěkná městská cyklostezka, ale sotva jsem se na ni dostal, tak se přede mnou objevil pes. ;-) Samozřejmě, že jsem přešel do chůze a očekával, že si mě za chvíli přestane všímat, opak byl ale pravdou. Šel za mnou a nepomohly ani pokusy o utečení, když jela proti auta. Pak už jsem požádal jakési lidi na zahradě, jestli by mi psa nezabavili, řekli ale, že ho neznají, a odmítli mi pomoci. Teprve asi po 1 km jsem narazil na lidi jdoucí proti, a ty jsem také požádal, aby mě psa zbavili, což naštěstí udělali, a pohráli si s ním. :-) Pak už jsem se celkem zorientoval dobře, i když před Suchdolí jsem se opět dostal na silnici, tak jsem ji zkusil oběhnout lesní cestou, ale závlek ušetřil běh po silnici jen pár set metrů. Bylo mi už dost teplo a měl jsem žízeň, tak jsem se rozhodl běh ukončit ve Suchdoli. Naštěstí jsem pak už dobře našel, kde je nádraží, ale měl ještě čas, tak jsem se rozhodl zkusit zaběhnout do města. Narazil jsem dokonce na dva kostely, kalolický a evangelický, pomodlil jsem se jak na úmysl poutě v Krakově, tedy poutě milosrdenství, tak za jednotu křesťanů. Pak už jsem se vydal zpět k nádraží a doběhl, trochu jsem úmyslně zrychlil, aby průměrné tempo vyšlo do 8:00/km.

I na nádraží mě čekaly komplikace, protože měli zavřené prodejny s občerstvením, vyřešil jsem to ale tak, že jsem si koupil horkou čokoládu v automatu, tu vypil, pak si koupil vstup na wc, a tam si do kelímku napustil vícekrát vodu, kterou jsem vypil. Dnešní etapa byla krátká, ale na zážitky velmi bohatá. Ale měl jsem dojem, dnes i předchozí dny, že už nejsem nijak ustrašený, naopak jsem si dokázal ve spoustě situací poradit. A také jsem zjistil, že mám vytrvalost mnohem lepší, než jsem myslel, tedy zejména z hlediska psychiky, když jsem zvládal tolik hodin běhání denně. Ale bylo to i tím, že pouť měla nějaký smysl a pořád se něco dělo, že jsem běhal v pro mě neznámé krajině, střídaly se povrchy, profily, nikdy jsem nevěděl, co bude za chvíli, něco jsem i měřil apod. Prostě mě to bavilo a vůbec mi nepřišlo, jak to je dlouhé, čehož jsem se tolik bál. Takže po všech stránkách fajn. :-)

Informace ze sedmé etapy

Trať: Suchdol nad Odrou -> Hustopeče nad Bečvou -> Kelč -> Bystřice pod Hostýnem

Délka: 43,93 km

Povrch: převážně cyklostezky a silnice, místy chodníky, ojediněle terén

Počasí: převážně slunečno, cca. 25 stupňů

Profil: místě zvlněný, rozdíl nadmořské výšky cíle a startu +60 metrů

Čas běhu, včetně všech přestávek (koupě vod apod.): 5:39:16

Průměrné tempo, včetně všech přestávek: 7:43/km (7,77 km/h)

Průměrná tepová frekvence: 122 tepů/min

Poté, co jsem v sobotu dokončil poslední etapu svého putovního běhu, i když jinde než v Krakově, jsem dostal chuť dát ještě jednu etapu. Důvodů bylo hodně, jednalo se jak o sportovní důvody, tak duchovní. Pokud se jedná o sportovní část, tak jsem chtěl dosáhnout historicky nejvyšší týdenní kilometráže, to se mi nakonec podařilo, dal jsem 320 km (dosud 290) a též jsem zamýšlel zajít si o den později na vyšetření krevního obrazu, s cílem posoudit vliv ultra výkonu na tyto parametry. Nevěděl jsem jen, kde běh uskutečnit, předpokládal jsem, že ho dám v Brně, kolem obory Holedná. V neděli se pak ale velmi výrazně změnily mé časové možnosti, když jsem ráno mohl běhat jen minimálně a navíc se objevila možnost běhat odpoledne. Rozhodl jsem se proto zajet opět do Suchdoli a vydat se směrem na Svatý Hostýn, kde ostatně bývá cíl poutí Proglasu (letos byl místo toho v Krakově). Toho, že se Svatý Hostýn nachází „nedaleko“ mého putování, jsem si všiml už ve středu, když jsem při běhu podél řeky od Lipníka po Hranice viděl právě odbočku na něj. Suchdol sice byla dál, ale napadlo mě, že bych mohl doběhnout právě tam. Problém bylo ovšem teplo, protože jsem vlakem jel až v 11:02 s příjezdem do Suchdoli v 12:58, tedy jednalo se o odpolední běh. Naopak jsem měl více času připravit si mapový podklad i více gps bodů a dost jsem se zavodnil, doma i ve vlaku, když třeba jen od 10:15 do 13:00 jsem vypil skoro 3 litry tekutin. Trochu vody mi zbylo, tak jsem ji přelil do malé láhve a vzal na první km sebou.

Po vyběhnutí jsem nijak nebloudil, protože už od sobotní etapy jsem věděl, kudy vede cyklostezka na Jeseník nad Odrou, že je třeba se vrátit asi 300m od nádraží, pak zabočit nahoru a pak zpět po směru vlaku, nad nádražím. I když byly na zemi kaluže od nočního deště, tak bylo dost teplo a cesta vedla otevřenou krajinou, teplo mi bylo od začátku, na silnici na Jeseník nad Odrou to bylo ještě horší, od začátku jsem se potil a přitom jsem potřeboval častokrát na malou, od pití předtím. Problém činilo i to, že jsem běžel na jih, tedy proti slunci. Někde kolem 13.km už mi bylo velmi horko, tak jsem se rozhodl využít nedalekého zázemí rybářů a koupit tam vodu, měli jen čepovanou. Pobavilo mě, když mi tam říkali, že "Pane, Vy jste musel určitě zabloudit, tudy jsem ještě nikdy neviděl nikoho běžet". :-) Po vysvětlení, že běžím na Hostýn, mi řekli, že to mám dost daleko, tak jsem běžel dál. V Hustopečích nad Bečvou mě pobavilo, že když jsem probíhal kolem kostela, tak zrovna vycházel průvod ke slavnosti Těla a Krve Páně a hrál nějakou píseň. Bohužel tam ale nebyla otevřena žádná prodejna. Za Hustopečemi jsem běžel po silnici směrem na Kelč, a dotazem na lidi kolem jsem zjistil, že opravdu musím běžet po silnici a ne po cyklostezce, na kterou jsem chtěl zamířit. Vedro mi bylo stále větší, tak jsem si někde kolem 22.km požádal o vodu jedny manželé, kolem nichž jsem běžel. I když jsem žádal o čistou vodu, tak mi dali jakousi slazenou, že jejich kohoutková je nějaká závadná, ale aspoň něco. Pak už jsem běžel dál, přičemž jsem potkal i jednoho běžce, který mě předběhl a běžel dál. Pak mě velmi pobavilo, že když projíždělo auto v protisměru, tak z něj vylétla na silnici krabička. Říkal jsem si, že jsou lidé hodní, když mi házejí pití, jednalo se o Eiskafe, na které jsem měl chuť, ale nějaký vtipálek vyhodil jen prázdnou krabičku. ;-) Toto mě ale inspirovalo a když jsem doběhl do Kelče, tak jsem koupil právě Eiskafe, spolu s vodou. Důvodem bylo i to, že jsem si všiml, že vypitou vodu vyčurávám zpět a tělo asi potřebuje i nějaké sacharidy, na které by si vodu navázalo, resp. ji navázalo na doplněný glykogen. To, že si tělo toto použilo právě takto, jsem záhy ověřil z glykemie, která nevzrostla i z toho, že jsem už nemusel tolik čurat a naopak měl menší žízeň. Jedná se o první etapu ze všech, kde jsem přijímal energii i v průběhu běhu, ale bylo to asi potřebné.

V Kelči jsem chtěl běžet vedlejší silnicí, která mě ale zavedla do polí. Ptal jsem se lidí, kudy dál, ale v podstatě poradili, abych se oklikou vrátil. Říkali přitom, že Hostýn mám "strašně daleko", přitom už byl jen asi 15 km. Ani jsem jim neříkal, odkud běžím. :-) Pokračoval jsem tedy dál, akorát si všiml, že už je dost hodin a že Hostýn nestihnu, pokud chci stihnout vlak jedoucí v 19:02. Pokračoval jsem tedy na Bystřici pod Hostýnem, ke konci malou část i na frekventované silnici, která pak přešla v chodník. V Bystřici jsem čekal, že jsou na poutníky zvyklí, ale setkal jsem se asi 3x s lidmi, kteří komentovali můj běh, měli připomínky hlavně k jeho pomalosti. Ale netušili, kolik mám za sebou, a věděl jsem své. :-) Tak jsem dle gps doběhl na nádraží, koupil lístek, občerstvil se a odjel do Brna. Zde jsem pak ještě navštívil mši v jezuitském kostele, doběhl jsem trošku později, ale nevadí. Zde mě pobavilo v kázání, že kněz říkal o tom, jak nemáme hledět na to co si o nás myslí druzí, a že ostatně je jeden vtip, že se nemáme starat, co si myslí o nás druzí, protože oni mají dost starostí o tom, co si o nich myslíme my. :-) U přijímání se mi pak stalo, poprvé v životě, že knězi upadla hostie, kterou mi podával, na zem, ale v pohodě ji vzal ze země, a podal mi ji znovu. Myslím, že toto více než symbolicky zakončilo mé putování. Fajn, že jsem i tentokrát mohl vyrazit, byl to zajímavý den a celý týden. :-)

Informace z bonusové etapy 11.6.2016

Trať: Bystřice pod Hostýnem -> Hostýn -> Bystřice pod Hostýnem

Délka: 15,16 km

Povrch: převážně silnice

Počasí: polojasno, cca. 20 stupňů

Profil: kopcovitý, první polovina do kopce (převýšení 410m), druhá s kopce

Čas běhu, včetně všech přestávek (návštěvy kostela, vyhlídka kolem vysílače): 1:45:13

Průměrné tempo, včetně všech přestávek: 6:56/km (8,65 km/h)

Průměrná tepová frekvence: 118 tepů/min

Protože poslední týden mohu běhat jen volně (při nízké TF), tak jsem odmítl i účast na ligovém závodu na 3000m, který se konal dnes, avšak rozhodl jsem se změnit prostředí a odjet do Bystřice, abych navštívil Svatý Hostýn, kam jsem při svém sedmietapovém putování nedorazil. Přestože jsem dnes strávil ve vlacích 4,5 hodiny a běh trval jen 105 minut, tak byl velmi fajn, cítil jsem se dobře a radostně. Hostýn jsem neznal, ale prozkoumal jsem si mapu a rozhodl se to vzít převážně po silnici, i tak tam byl sklon celkem velký, ale bylo to dobře běhatelné. Na Hostýnu jsem se i krátce pomodlil v kostele, ale příležitost k přemýšlení i modlitbě byla i jindy. Běh mi nečinil žádné potíže, i do kopce byl nízkotepový, prostě pohoda. :-) Ale překvapilo mě, že mě na Hostýně oslovil jeden člověk, zda nejsem Petr, že mě zná z behej.com. Koukám, že jsme oba museli vyrazit až celkem vysoko, abychom se potkali. :-) Každopádně myslím, že celé odpoledne bylo pohodové a je fajn, že jsem na Hostýn vyrazil. Takové běhání mě ostatně aktuálně naplňuje více, než závodění. Přitom ale tepy při volných bězích mívám teď velmi příznivé, a i tento běh to dokládá.