Běh jsem uskutečnil při příležitosti účasti na mši na Celostátním setkání mládeže, které se konalo letos v Olomouci v Korunní pevnůstce. Přestože se setkání mládeže koná každých 5 let, tak jsem dosud nebyl na žádném, ale letos jsem při sledování přenosů v televizi cítil touhu tam aspoň na dnešní den zajet, zúčastnit se závěrečné mši a také si zaběhnout na Svatý Kopeček, kde jsem též nikdy nebyl. Prožívám velmi zajímavé období, kdy to mám sice hodně těžké, ale snažím se vše přijímat tak, jak to přichází, a příliš neřešit, proč je to tak či jinak. Čím více přijímám to, co je, tím lépe to prožívám naplno, přestože občas nevím, co bude za deset minut. :-)
Vím, že už nejsem mládež, ale setkání mládeže mě lákalo nejenom atmosférou, ale i tématem, které letos je "NEBOJTE SE". Vícekrát jsem zaslechl i o přítomném okamžiku, což souvisí s tím, co uvádím výše. Už včerejšek jsem prožil dost pokojně, nerozhodilo mě ani to, že mi ujel vlak na závod v Třebíči, naopak jsem pak měl kvalitní běhy do vrchu, a uvědomoval jsem si, že je dobře, že to takto přijímám. Dnes mělo pršet, přesto jsem běžel jen nalehko, s ledvinkou, abych pak mohl po Olomouci běhat, nakonec spadlo jen pár kapek. Tentokrát jsem autobus stihl a našel i místo setkání, kde jsem prožil velmi naplněné tři hodiny. Určitě jsem to vnímal jinak, než mladí, však některým bylo méně než polovina mého věku, ale přesto to bylo jedinečné. Je dobré zažít pocit vděčnosti za svůj život i za svá životní rozhodnutí, i když to nemám lehké, je dobré zažít radost a pokoj. Spoustu věcí jsem tam vnímal ve světle poznání, co se v životě už podařilo, či co bylo jiné, než jsem myslel, ale o to více jsem vnímal, že je dobře, že tam jsem.
Setkání je velké, bylo tam 6 tisíc lidí, a já tam nejel cíleně kvůli tomu, abych tam vyhledával přátele, jen jsem využil možnosti duchovního rozhovoru s knězem, spojeného s příslušnou svátostí, avšak překvapilo mě, že mě přece jen jeden člověk oslovil, znal mě ze závodů a hlavně z fora na behej, jedná se o ultraběžce (měl tričko z Peruna). Bylo to velmi milé, a i když jsme měli málo času, tak jsem toto vnímal velmi pozitivně.
Po mši jsem se vydal na Svatý Kopeček, uložil jsem si předem GPS bod, a běžel dle hodinek. Věděl jsem, že mi za dvě a půl hodiny jede bus, poslední, který nebyl vyprodán, ale počítal jsem, že to stihnu. Samotný běh byl zajímavý, protože jsem se posléze dostal na chodníky podél poměrně rušné silnice, což mi bylo divné, avšak říkal jsem si, že směr mám relativně dobrý, však jsem i baziliku viděl. Pak ale chodníky skončily a musel jsem běžet po této silnici, což bylo celkem dobrodružné, však také na mě z auta jedni mladí kluci křičeli "VOLE, tato silnice vede do XXX", kam přesně jsem přeslechl (vedla na Opavu), ale pak jsem na vhodném místě odbočil na polní cestu a dostal jsem se později na cyklostezku. Před Kopečkem jsem ovšem přehlédl cestu a běžel opět jinudy, tentokrát i po rozbité kameninové cestě, ale nakonec jsem dorazil v pořádku až k bazilice. :-)
Věděl jsem, že mě čeká ještě cesta dolů, tak jsem se tam nijak nezdržoval, pamatujíc na kázání, kde biskup zmiňoval, že na "vrškách" se nepobývá moc dlouho, že tam člověk jen načerpá sílu, podobně jako apoštolové na Hoře Proměnění. :-) Cestou dolů jsem už nebloudil, pro změnu ale bylo tepleji, a dorazil jsem na nádraží asi 10 minut před odjezdem busu, tak jsem si ještě stihl i koupit občerstvení. Hodně jsem při cestě zpět přemýšlel, a napadlo mě, že cestou, kterou jsem na Kopeček běžel, asi nikdo neběžel, tedy přesně takto nesmyslně, po rušné silnici, pak zase po polních cestách, pak pro změnu kameninovou cestou, ale přesto to mělo smysl, dovedlo mě to tam, kam jsem chtěl, prožil jsem si to, co jsem měl a chtěl, a tak to mělo být. Je naprosto nesmyslné uvažovat, že jsem snad měl běžet jinak, samozřejmě bych mohl, kdybych si vytiskl pořádnou mapu a dával pořádný pozor, což ale není u mě ani tak lehké, ale já běžel takto, a bylo to fajn. A dobře vím, že pro jiné by toto nebylo, však oni mají jiné cesty, každý svou. A tak to má být, prostě mám žít život podle svých preferencí, podle svého poznání, ale samozřejmě reagovat na to, co přichází, co je potřeba, a vůbec neřešit, že jiní to mají jinak, či že 6000 mladých dva dny předtím putovali na Svatý Kopeček též, ale samozřejmě po cestách, kterými se "tam chodí". :-) Já to prožil takto a bylo to fajn, oni to prožili jinak a bylo to jistě též fajn! A o tom to vlastně celé je! :-)))
