Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


31.7.2021 Běh na Lysou horu 8330 m (převýšení +702 m) - mistrovství Moravy a Slezska (propozice)

Pořadí: 14. ze 131 (muži B: 6. z 39, mistrovství Moravy a Slezska: 4. místo), viz zde

Čas: 45:09

Rychlost:  11,07 km/hod (5:25 na km)

Průměrný tep:  163 tepů/min (maximum 170)

Průměrný výkon dle STRYD:  334 W (z toho v 20 minutách v druhé polovině 343W, což je můj FTP rekord)

Průměrná kadence dle STRYD:  184 kroků/mim

Počasí: cca. 20 stupňů, zataženo až polojasno, v poslední třetině slunečněji

Profil: téměř celou dobu stoupání, s výjimkou úseku mezi 2. a 3.km, asfalt

Vývoj tempa, tepu, kadence a výkonu : podrobněji viz aktivita na Strava

Foto:

   

Mým dalším závodem byl závod do vrchu na Lysou horu, kde jsem běžel už v roce 2017 tréninkově (čas ´48:14) a v roce 2019 závodně (čas 53:00, 7.místo na mistrovství Moravy a Slezska, celkově 41. místo), když i letos tento závod byl souběžně mistrovstvím Moravy a Slezska. Věděl jsem, že závod bude spojený s mnoha komplikacemi, zejména dopravními a zvažoval jsem, zda má smysl to podstoupit, ale nakonec jsem se rozhodl to zkusit, viz dále, a udělal jsem dobře.

Už před několika lety jsem přešel na běhání především do vrchu, důvodů bylo více, zejména tyto běhy jsou pestřejší a běhají se mi lépe. Bohužel se ale tyto závody konají především v špatně dopravně dostupných horách, když nemám a nemohu mít auto, a proto musím pečlivě zvažovat, zda je možné se na ně dopravit a zda se mi vůbec vyplatí to podstoupit. Další věcí bylo, že vlastně ani moc nepotřebuji soutěžit s druhými, když si mohu běhat pro sebe a případně se porovnat i s druhými na segmentech Strava, dokonce i na závodních tratích. Výhodou tohoto je velká svoboda, když si tam mohu zajet, když aktuálně chci, a nemusím moc řešit, jestli se možnosti dopravy kryjí s harmonogramem závodu, či zda třeba nebude pršet, když déšť výrazně ovlivňuje můj výkon, kvůli mlžení brýlí a dalším faktorům. Nejlepší dopravu jsem míval do Jeseníku, kam jezdil přímý vlak, kde jsem i opakovaně běžel mistrovství republiky, avšak zde se letos závod nekoná a navíc mistrovství republiky tentokrát nebude do vrchu, ale ve variantě nahoru-dolů, která mi vůbec nesedí, i proto jsem zvažoval, zda se zúčastnit závodu právě na Lysou horu, kam však doprava je velmi zdlouhavá a komplikovaná. Nakonec jsem našel důvody, proč to zkusit, ale rozhodování bylo těžké.

Když na jaře 2020 přišel koronavirus, běhalo se mi ještě relativně špatně, ale běhání v kopcích mě bavilo, včetně měření různých parametrů, včetně výkonu a kadence přístrojem stryd. Omezení s koronavirem spojená mě zasáhla běžecky méně, než jiné, protože jsem na závody beztak moc nejezdil a pracoval jsem doma. Samozřejmě jsem měl před virem respekt, i proto jsem se snažil vyhýbat dlouhým jízdám v MHD, takže jsem zůstal u běhání i v této době. Věděl jsem přitom, že pro svou imunitu nemohu udělat nic lepšího, než zůstat u pravidelného běhání. Byl jsem přitom jedním z prvních lidí, koho napadlo, že by bylo možné uspořádat závody „na dálku“, což jsem dělal už kdysi, takovým se později začalo říkat „virtuální závody“. Pořádal jsem jich na brněnských kopcích více a dalo mi to motivaci, proč běhat i tempově, dost mě to bavilo. Přesunové běhy jsem naopak měl volné, když jsem často běhal na nákup či něco vyřídit. Najednou ale můj přístup přestal být tak neobvyklým, jako byl dříve, což mi pomohlo i psychicky.

V létě 2020 se mi podařilo zúčastnit závodu MČR v běhu na Šerák a pak běhu na svatý Hostýn, což bylo fajn, omezení na podzim mě však přivedla k návratu k virtuálním závodům. Další omezení na jaře pak přispěla k tomu, že jsem začal ještě častěji běhat na nejbližších kopcích, když jsem poznal i dost zajímavých míst. Podařilo se mi pak uspořádat nejenom virtuální závody, ale i dva reálné, byť dodržení všech pravidel znamenalo minimální účast, oba jsem však běžel velmi dobře. Postupně jsem přitom cítil, že se mi běhá lépe, a začal jsem běhat rychleji i do mírnějších kopců, například u nás na Kohoutovickou Babu, nedaleko obchodů, do kterých jsem chodil nakupovat nejčastěji. Nadále sice zůstal blok v běhání na rovině, zejména na dráze, avšak i to se proti minulým letům zlepšilo. Je pravda, že určitý vliv hrají i boty, když asi rok a půl běhám v minimalistických Merrell s nulovým dropem, což se hodí zejména do kopců, pokud tam ale není štěrk.

V březnu 2021 jsem byl na spiroergometrickém měření, spojeného se zátěžovým ekg. Ukázalo se, že jsem zdravotně zcela v pořádku a že mám velmi dobré funkční parametry, když ještě i při kyslíku 63 ml/kgmin jsem byl v aerobním režimu. Rozhodl jsem se i s ohledem na toto, že budu běhat striktně aerobně, s tepem do 178, což byl můj anaerobní práh. Měl jsem od té doby spoustu tempových běhů, když jsem vylepšil své traťové rekordy ledaskde, kombinovaných s velmi pomalými běhy, často s tepy pod 100. Používal jsem při vyhodnocení své matematické metody, když bylo pěkné sledovat, jak jsem se posunul, zejména pak skokově na přelomu března a dubna, jak jsem věděl, že jsem na tom dobře a mohu si dovolit běžet tempové běhy a virtuální závody i intenzivněji.

Vyšetření ukázala i to, že mám na vytrvalce více tuku, hlavně na nohách. Snažil jsem se pak i za pomocí kamarádky o změnu jídelníčku, avšak to se mi podařilo jen částečně, i přesto změny ale byly velké. Začal jsem třeba jíst tvaroh místo jogurtů, vyměnil běžné těstoviny a gnocci za luštěninové a rýžové, vyměnil část sladkostí za rýžové chlebíčky s čokoládou, později se snažil nahradit různá čokoládová mléka ledovým čajem apod. Zejména v červenci se mi tak podařilo snížit zastoupení tuku v potravě (obsaženého dříve hlavně v cukrovinkách a sýrech) ve prospěch sacharidů, když se mi na ně běhá lépe, což vyplývá i ze vzorců pro výtěžnost energie na stejné množství kyslíku. Snížení mléka a mléčných výrobků pak vedlo i ke snížení zahlenění, takže byť nadále při bězích smrkávám, je to mnohem lepší než dřív. Bohužel se mi méně dařilo optimalizovat celkový příjem, avšak přesto jsem v červenci nakonec ztratil přes 2 kg, což bylo fajn. V druhé polovině července jsem pak byl na dalším měření, antropometrickém i zdravotním. Znovu se ukázalo, že hodnoty jako cukr, cholesterol a kyselina močová mám v normě, za půl roku jsem nabral i nějaké svaly a poměr tuku k svalům mám nejlepší v historii, byť stále mám na běžce příliš tuků na nohách, zvláště stehnech. Ale evidentně se i změna stravování projevuje pozitivně, když ale asi potřebuji více času, abych si zvykl a aby se to projevilo i v složení těla. Tady třeba poděkovat kamarádce za trpělivost, protože bohužel na mé stravování má vliv i psychika, která se dost mění, spolu s různými problémy, které v životě mám.

Podobně jako stravování ale i samotné běhání je ovlivněno především psychikou. Běh pro mě je životním stylem a způsobem, jak si uchovat zdraví fyzické, je pro mě i kompenzací různých stresů a také formou meditace a modlitby. Často se ale objevovaly otázky, zda má smysl řešit i výkonnost a nějaké závody, což mi přinášelo stresy, zejména po velmi negativních reakcích na můj jeden ne úplně povedený závod v roce 2016. Čím více jsem si ale říkal, že to vlastně je jedno, tím se mi běhalo lépe, když jsem viděl, že přestože i s blízkými kamarády se nemohu na rovině vůbec měřit, tak v kopcích jsem i lepší. Hodně jsem hledal, jak se k tomu postavit, ale nakonec jsem usoudil, že si ještě zaplatím i členský příspěvek v klubu a zkusím se na závod připravit, když se rozhodnu až na poslední chvíli, zda poběžím či ne.

Znal jsem parametry závodu, ale problém samozřejmě je, že Brno není v horách, takže zde takové kopce nejsou. Přesto jsem se snažil trénovat specificky aspoň tak, že jsem běhal na tratích podobného sklonu a povrchu, například z Adamova na Zavíravou 3 km s převýšením +273m, případně běžel delší běh s menším sklonem, třeba z Bílovic nad Svitavou na Zavíravou 8 km s převýšením asi +300m, případně běhal i tady kratší běhy, ale aspoň některé na podobných parametrech. Postupně jsem též zjišťoval, jaké by byly mé možnosti, když jako reálné se mi jevilo běžet na nějakých 310W, což by byl lepší výsledek než při závodu před 2 lety, kdy jsem měl 294W.

Dva týdny před závodem jsem se rozhodl konečně zajet do hor, vyběhl jsem na svatý Hostýn, úmyslně po silnici, měl jsem 6,71 km s převýšením +424m na průměrném výkonu 327W s tempem 5:01/km, což mě příjemně překvapilo, zaběhl jsem i wattové osobáky na 20 a 30 minutách. Týden před závodem jsem zajel i na závodní trať na Lysou, přestože to pro mě znamenalo skoro 10 hodin cestování. Samotný běh byl velmi dobrý, trať jsem vyběhl v čase 46:11, s průměrným tempem 5:30/km a průměrným výkonem 326W. Měl jsem skoro o 7 minut lepší čas než při závodě v roce 2019 a o 2 minuty lepší čas než při tréninku v roce 2017! Bylo pro mě dobré vidět, že mám fakt formu, jen jsem musel najít chuť na závod skutečně odjet a poměřit síly i přímo se soupeři, byť jsem tušil, s kolika komplikacemi to bude spojeno.

Poslední dny před závodem se mi moc nechtělo tam jet, předpověď počasí byla špatná, představa dalšího cestování byla strašná a navíc jsem si říkal, zda to má vůbec smysl. Do toho se objevovaly vzpomínky na řeči lidí před 5 lety, včetně toho, že prý na mistrovských závodech vždy selžu a tak, byť to vůbec nebyla pravda, měl jsem většinu takových závodů velmi dobrých. Den před závodem jsem se ale podíval, jaká byla skutečnost, a trochu si oživil, čím jsem si i prošel, zveřejnil to i na Facebooku. Pak mi poslal kamarád redemptorista rozhovor se slovenskou olympijskou vítězkou, kde hodně psala o tom, jak ji při závodech pomáhá její víra, to bylo motivující. Rozhodl jsem se proto, že na závod odjedu a pojmu ho právě podobným způsobem, kdyź si poběžím zejména sám za sebe, bez ohledu na to, že tam jsou nějací další soupeři. Prostě jsem si řekl, že to zkusím a uvidím, výsledek bude nějaký, ale život na tom nestojí, ani jak zaběhnu, ani co pak napíšou jiní.

Přestože se závod konal až v 15 hodin, musel jsem vyrazit už ráno, popoběhl jsem kousek na trolejbus a pak dal chůzi z Mendlova náměstí na nádraží, když jsem cestou posbíral i nějaké odpadky. Může se to zdát směšné, ale já za poslední rok takto posbíral tisíce různých pet láhví či respirátorů a roušek, když důvodem není jen to, že mi to na cestách vadí, ale i to, aby běh a chůze měly nějaký viditelný "smysl". Vím, kolikrát mi někdo vyčítal, že běhám, že bych mohl čas využít užitečněji, nicméně aspoň ty vysbírané odpadky mi to trochu ospravedlnily, když jsem je bral i někde v přírodě a pak třeba s nimi putoval několik kilometrů. A když jsem to dělal celý rok, tak proč ne i v den závodu? Dost mě to uklidnilo, že už i díky tomu ta má cesta má smysl.

Poté, co jsem dorazil na nádraží, jsem nasedl na vlak na Ostravu. Ten jel v rámci možností, když jsem v něm věnoval čas ledasčemu, včetně četby různých novin, i o úspěchu českých olympioniků. Měl jsem rozmyšleno, co budu jíst, po sladké snídani jsem si pak koupil v Ostravě i rýžové chlebíčky a popíjel vodu a ledový čaj. Nasedl jsem pak na vlak do Frýdku, jenže ten zatvrdl někde v Ostrava - střed. Do Frýdku jsme tak dojeli o 20 minut později, asi 5 minut po odjezdu autobusu na místo prezence na Zlatník. Byl jsem z toho trochu naštvaný, protože další autobus tam jel až za 2 hodiny, uvažoval jsem tedy, zda na závod vůbec nejet a prohlédnout si Frýdek, kde mimo jiné je i klášter redemtoristů a kde působí i mí známí kněží, či zda si objednat taxi, které bude stát aspoň 600 Kč. Z přemýšlení mě vyrušil další běžec Tomáš, který dorazil na nástupiště busu po pár minutách a který se též rozčiloval, že bus nepočkal. Tomáš ale na rozdíl ode mě znal další běžce, čemuž se nejde divit, když se ukázalo, že se jedná o budoucího vítěze závodu. jal se tedy volat různým lidem a po pár minutách zajistil, že spolu můžeme odjet na místo závodu autem, spolu s jinými běžci, kteří tam jedou. Protože jsem ale byl z vlaku rozlámaný, v mezičase jsem šel kousek klusat, pak jsme se ale sešli před nádražím, a skutečně přijelo auto, spolu s 3 běžkyněmi, kterými jsme dorazili na Zlatník, kde probíhala prezence.

Na závod bylo možné se dle propozic přihlásit i na místě, když jsem věděl i ze závodu v roce 2019, že je na přihlášce i dotaz zda se přihlašuji i na závod mistrovství Moravy a Slezska. Věděl jsem, že tentokrát budu i podepisovat prohlášení, že splňuji podmínky dané opatřeními ke koronaviru, což jsem splnil, neboť jsem si zajistil i antigenní testování. Zato kolonka k přihlášení do mistrovství tam nebyla, což mě překvapilo. Pořadatelé mi sdělili, že prý bylo třeba se na mistrovství přihlásit předem, což jsem ale v propozicích neviděl a po určité diskuse mě do seznamu dopsali. Dostal jsem číslo, čip, kupon na občerstvení v hodnotě 50 Kč a visačku na batoh. Zašel jsem na wc a pak se šel rozklusat, nejprve do kopce a pak směrem na start závodu. Celkem jsem uběhl v tempu chůze 2,5 km na tepu 94, což svědčilo o tom, že jsem velmi dobře disponovaný a navíc jsem mimořádně klidný. Odevzdal jsem batoh do auta, které ho pak vyvezlo na vrchol a ještě dal 360 metrů klusu, včetně krátké intenzity na vyzkoušení závodního výkonu. Běželo se mi i toto dobře, tak jsem se vrátil na start a zařadil se mezi závodníky. Bohužel jsem trochu prováhal situace a nestoupl si úplně dopředu, což pak zejména znemožnilo odpočítat si, kolikátý běžím, nicméně já se rozhodl běžet proti wattům a ne proti soupeřům, takže to tolik nevadilo.

Předpověď počasí vůbec nevyšla, dokonce vysvítalo slunce, ale věděl jsem, že první polovina závodu vede převážně v lese. Věděl jsem, že jsem běžel v tréninku před týdnem s průměrem 326W, když toto byl nejlepší běh svého druhu vůbec, rozhodl jsem se proto závod být jen o pár wattů výš, kolem 330W. Věděl jsem ale, že na trati je i část s klesáním, proto bych se měl držet jinde kolem 340W, nastavil jsem tedy pípání na hodinkách na rozmezí 320-370W a zkusit běžet podle toho, když je přitom pravděpodobné, že ke konci spíše výkon klesne, ale uvidím podle situace. Měl jsem i vypsaná tempa z tréninku a věděl, že bych měl prvních 5 km zkusit běžet kolem 5:20/km, abych měl proti tomu náskok kolem 15-20 sekund.

První kilometr jsem se trošku proplétal mezi závodníky, kteří startovali přede mnou či kteří přepálili, když stoupání je celkem velké. Opakovaně mi přitom výkon hlásil, že jsem nad 370W a mám spíše brzdit, což jsem udělal, držel jsem se ale plánu velmi dobře, viz tabulka v horní části zprávy. Před rovinatější částí s klesáním jsem trochu zrychlil, což jsem si též naplánoval, získal jsem tak proti tréninku náskok asi 15 sekund. Běželo se mi dobře, ale měl jsem trochu strach, co bude dál.

Třetí kilometr byl pro mě náročný i psychicky, protože se přede mě hnal jeden běžec za druhým, celkem jich bylo 11. Věděl jsem ale, že můj čas teprve přijde a snažil jsem se soustředit na to, že když už tu ztratím nějaký čas, tak abych si aspoň odpočinul a klesl tep. Znovu jsem si říkal, že neběžím proti soupeřům ale proti svému výkonu z tréninku a proti němu jsem neztratil nic, srovnání viz graf. Znovu jsem si vzpomněl i na to, že mé běhání má i duchovní rovinu, a provedl si i vizualizaci, že neběžím tam sám, ale běží vedle mě „Kristus v Mizunách“. Toto nebyla má původní představa, ale použil to kdysi psychoterapeut, ke kterému jsem chodil. Ale vlastně to odpovídalo i tomu videu, které mi před pár dny poslal ten kněz o slovenské olympioničce, pěkně to do sebe zapadalo.


Mé chování na 3. km přišlo podezřelé některým soupeřům, někteří mi pak po závodu říkali, že měli dojem, že mi došly síly a velmi se divili, co se dělo pak. Většinu jsem totiž předběhl už na 4. km, další pak později, a doběhl jsem před většinou o několik minut dříve. Když jsem pak vysvětlil svou strategii jednomu veteránovi, říkal, že jsem vlastně použil metodu běžce Kravčíka, který odpočíval na sebězích, aby pak stoupání měl lepší, když přitom Kravčík byl top veteránský běžec. No, sice jsem jeho metodu neznal, nicméně jsem si sám vyhodnotil, že sice na seběhu ztratím dost času, ale pak zas získám na těch stoupáních a celkový vliv na výsledek je malý, pokud vůbec, pokud tedy závod končí do kopce.

Další kilometry jsem běžel přesně podle plánu, běželo se mi dobře a předbíhal jsem běžce za běžce, nadále se ale řídil hlavně svými watty. Věděl jsem, že je teplo, a proto jsem neriskl běžet prudší části intenzivněji, prostě běžel jsem si své. Na 5.km byla poslední rovinatější část, zde jsem byl s watty níže, ale pak už jsem věděl, že je jen stoupání, což mi bude vyhovovat. Navíc před 6. km byla občerstvovací stanice, kde jsem vzal kelímek s vodou, trochu jsem se napil a zbytkem umyl obličej a krk, bylo to fajn. I v této fázi jsem předbíhal více soupeřů, a po občerstvení to bylo ještě lepší. Překvapilo mě přitom, že jsem stále nízko s tepem, nicméně jsem viděl, že běžím stále na vysoký výkon, což bylo až překvapivé, viz tabulka.


Poslední 2,3 km jsem proti tréninku výkon nesnížil, ale držel ho stále vysoký, i proto jsem proti němu začal navyšovat náskok, který se dostal z 15 sekund až k minutě v cíli. Asi 500 metrů před cílem jsem předběhl dalšího běžce, a viděl v dálce před sebou další tři běžce, ale věděl, že je nemám šanci doběhnout, i proto jsem v nezměněném úsilí doběhl do cíle, když běžci za sebou jsem utekl dostatečně. V této fázi už jsem nesledoval tempo ani čas, jen výkon a tep, i proto jsem byl překvapený, že jsem doběhl v čase jen těsně nad 45 minut, což bylo o minutu lépe než v tréninku a o skoro 8 minut lépe než při závodě před 2 lety. Průměrný výkon nakonec vyšel 334W, což bylo o 8W lépe než před týdnem, takže proti představě staré asi 3 týdny jsem byl výše o 24W.

Po závodu jsem poměrně delší dobu chodil okolo chaty na vrcholu a vždy bral kelímek vody, postupně jich vypil pět, při chůzi jsem i navštívil vrchol a pobavil se s některými lidmi. Pak jsem se vydal do chaty na občerstvení, bohužel zde ale neměli moc velký výběr, tak jsem dal zelňačku s chlebem a na cestu dolů koupil Margotku, když jsem si musel připlatit ke kuponu 52 Kč, na wc jsem si pak nabral i další vodu na cestu. Dolů jsem pak klusal pomalu, jen chvíli jsem zrychlil, když se se mnou do debaty dal další běžec, poslední část jsem pak běžel zkratkou terénem, velmi opatrně. Věděl jsem, že vyhlášení má být v 18 hodin, dolů jsem dorazil asi v 17:50. Už nahoře jsem pak viděl, že jsem doběhl na 14.místě ze 131 lidí, v kategorii mužů 40-49 let na 6.místě, to bylo fajn, výsledek na mistrovství Moravy a Slezska jsem ale neznal. Teprve při vyhlášení jsem zjistil, že jsem byl jen 39 sekund za třetím a později se dozvěděl, že jsem na mistrovství skončil čtvrtý, což je fajn.

Nevěděl jsem ani, zda stihnu autobus s odjezdem v 18:26, ale ten měl menší zpoždění a vyhlášení skončilo včas. Dojel jsem do Frýdku asi o 10 minut později, už zde na nádraží čekal kamarád kněz redemptorista, působícím ve Frýdku, se kterým jsem před 14 lety studoval v Bratislavě, kde jsem i začal běhat. Bohužel jsme měli jen málo času na povídání, protože mi za chvíli jel vlak do Ostravy. Ten tentokrát neměl žádné zpoždění, zato jsem zjistil, že má zpoždění vlak z Ostravy do Brna a navíc je na trase výluka. V Ostravě jsem si ještě chvíli zaběhal, koupil si večeři a občerstvení do vlaku a pak asi 20 minut chodil i po nástupišti, než přijel vlak, se zpožděním 35 minut. V Kojetíně jsme pak přesedli na autobus, který nás vzal do Nezamyslic, kde jsem opět sedl na vlak. Ten tam ale stál dost dlouho, takže do Brna jsme přijeli až po půlnoci, se zpožděním 75 minut. Protože mi ujel i půlnoční spoj domů, vydal jsem se během domů, když jsem běžel 5,77 km, doběhl jsem přitom dřív, než přijel bus s odjezdem v jednu ráno z nádraží. Zajímavé je, že tento běh měl tep jen 94 a byl svým způsobem opět „rekordní“, ve vztahu k výkonu. Domů jsem se tak dostal ve čtvrt na dvě, ale ani ne moc unavený, když mě klusání probralo.

Myslím, že přestože bylo cestování dobrodružné, závod se mi povedl a zaběhl jsem i lépe, než jsem předpokládal. Možná je škoda, že jsem byl jen 39 sekund od 3. místa na mistrovství, to jsem ale v průběhu nevěděl a běžel dle svého plánu. Pokud koukám na tep, tak se to jeví, že přinejmenším z hlediska oběhového jsem byl s intenzitou nízko, dokonce jsem měl tep o 3 tepy níže než v tréninku, svědčí to ale i o pohodě, v které jsem běžel, tentokrát bez stresu. Kdybych běžel na pořadí, stres by možná byl a výsledek by byl horší, kdoví. Celkově ale vnímám, že jsem přípravě i závodu věnoval skoro vše, co bylo v mých možnostech a pokud se to či ono nepovedlo optimálně, pak je to pravda, ale takový je život. Jsem nakonec rád, že jsem to zkusil a hlavně, že se mi podařilo přeběhat stres se závody spojený. Možná proto ještě nějaké závody dám, ale až přijde vhodná chvíle, vše má svůj čas! Každopádně děkuji těm, kteří mě podporují i v tom, že si běhám podle sebe, neboť to jediné mi může zajistit, že budu mít i dobré výsledky!


Návrat na přehled závodů