Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


6.11.2010 Otrokovice - pulmaraton

Pořadí: 17. z 57 běžců (51 doběhlo)

Čas: 1:34:27

Rychlost: 13,40 km/hod (4:29 na km)

Průměrná TF: 173,4 tepů/min

Profil: osm okruhů okrajovou částí města, asfalt, převýšení 11 metrů na kolo

Počasí: cca. 15 stupňů, nejprve slunečno, poté zataženo, místy vítr

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

KmTempo koloTF koloMezičasTempo celkemPořadí čas kolaPořadí celkem
0,4584:13133,00:01:564:1334.34.
3,0384:25164,80:13:204:2332.33.
5,6184:26174,50:24:474:2522.27.
8,1984:31176,10:36:254:2721.25.
10,7784:31176,90:48:054:2819.23.
13,3584:29177,90:59:394:2816.21.
15,9384:30175,81:11:154:2815.19.
18,5184:32174,81:22:564:2913.19.
21,0984:28173,51:34:274:2911.17.






Mým 65.závodem se stal pulmaraton v Otrokovicích. Je jistě překvapivé, že jsem už běžel deset maratonů, z toho čtyři v tomto roce, ale dosud ani jeden pulmaraton. Pravdou sice je, že jsem na dvou maratonech (vždy v Bratislavě) běžel s cílem dosáhnout pulmaratonský osobák na mezičase a poté z něj zaběhnout osobák na maraton (což se v obou případech podařilo), nicméně klasický pulmaratonský závod jsem nikdy neběžel, takže se jednalo o mou premiéru.

Účasti na pulmaratonu předcházel úspěšný start na maratonu v Ostravě čtyři týdny před tímto závodem. Od svého poradce Rudolfa vím, že několik dnů až týdnů po maratonu je pak zvýšená šance zaběhnout i osobní rekord na některé kratší trati a z interpolační analýzy jsem věděl, že největší šance je u vzdálenosti kolem 16 km. Protože jsem se ale týden po maratonu zúčastnil krátkého misijního běhu v Bratislavě, kde jsem navíc nebyl zdravotně úplné fit, tak jsem poté cítil poměrně výraznou únavu, a proto jsem rychlejší pokus odkládal a běhal pomalu, tempem kolem 6:00/km. Kilometráž jsem držel slušnou hlavně díky tomu, že jsem běhal více dnů v týdnu dvoufázově, tedy ráno a v poledne vždy kratší vzdálenost. Postupně jsem se cítil lépe, ale i přesto jsem neměl čas nebo chuť něco zkoušet. Od kamaráda Miliče jsem věděl, že se chystá jet do Otrokovic, ale byl jsem rozhodnut už letos nezávodit. Situace se změnila poté, co mě kontaktovala paní Alena Peterková, stávající držitelka českého rekordu na maraton (2:25:19), se kterou jsme vyměnili několik velmi zajímavých mailů o běhání a jednotlivých aspektech potřebných pro dobrý výkon (stravování, pití, psychika a trénink), za což jí velmi děkuji. S další kamarádkou Evou jsme pak povídali o běhání i stravování spíše z lékařského pohledu, i to bylo velmi přínosné. Začal jsem si více hlídat zejména pitný režim, takže můj příjem tekutin byl něco málo nad 4 litry za den a více jsem přemýšlel i o motivaci, proč běhat a snažit se o zlepšování. Vrátil jsem se znovu k myšlence propojit běhání a misijní aktivitu a to tak, že v případě zlepšení osobáků přispěji finančními prostředky na misie v ČR nebo zahraničí. Přibližně od začátku tohoto týdne jsem už uvažoval, že bych se pulmaratonu v Otrokovicích zúčastnil a spojil ho s návštěvou příbuzných, definitivně jsem se pak rozhodl až po středečním tréninkovém běhu, v rámci kterého jsem překonal osobáky na 15 km až 25 km, včetně osobáku na pulmaraton, více na této stránce. Věděl jsem sice, že běžet pouhé tři dny na to není úplně ideální, ale cítil jsem se psychicky velmi dobře a chtěl jsem si běh především užít. Nebyl už jsem ani svázán potřebou zaběhnout dobrý výkon, protože čas 1:37:05, který jsem zaběhl v tréninku, jsem považoval za velmi slušný a i kdybych v Otrokovicích zaběhl špatně, tak by mi to nevadilo.

Až do poslední chvíle jsem nebyl rozhodnut, jakou strategii pro závod zvolím, nakonec jsem se rozhodl běžel podle tepové frekvence s tím, že se pokusím průměr udržet výše, než středečním pokusu, kdy byl 166/min. Z hodinovky před 2 měsíci jsem věděl, že jsem tehdy byl schopen udržet hodinu průměr 178/min, a proto jsem považoval jako adekvátní běžet přibližně na 170/min s tím, že pokud bych pak musel výrazněji zpomalit, tak by to ničemu nevadilo. Poslední dva dny před závodem jsem zvýšil jak energetický příjem jídla, tak příjem tekutin (5 litrů den před závodem) a rozhodl jsem se nevynechat běh a středeční pokus řádně vyklusat, ve čtvrtek jsem tak běžel 12,25 km ve dvou bězich a v pátek 4,9 km v jednom běhu s krátkým přerušením. Myslím, že to bylo správné rozhodnutí a pro sobotní běh jsem tak udělal maximum.

Závodu se zúčastnilo 57 běžců a několik štafet. Do Otrokovic jsem dojel autem s kamarádem Miličem, který chtěl běžet na 1:41-1:42 a Honzou, který je na pulmaratony specialistou a běhá je pod 1:35. V Otrokovicích jsme pak potkali dalšího kamaráda Huga, který chtěl běžet na 1:35. Nízký počet běžců mi vyhovoval, protože nemám rád tlačenice na startu. Počasí bylo velmi příjemně, bylo celkem teplo a dokonce svítilo i sluníčko, jedinou nepříjemností byl občasný vítr. Běžecké oblečení tak bylo zcela jasné, běžel jsem v tričku a kraťasích.

Po odstartování jsem se oproti předchozímu plánu rozhodl koukat na hodinky i na tempo, kterým běžím. Všiml jsem si, že mnozí běžci, včetně Huga a Honzy, vystartovali jak raketa, a velmi rychle se mi začali vzdalovat, nehodlal jsem se ale s nimi honit. Odhadnout správné tempo nebylo jednoduché kvůli tomu, že okruh byl mírně zvlněný, ale kombinace sledování tempa i tepové frekvence se ukázala jako vhodná. Když jsem doběhl 1.kolo za 11:24, tak jsem poprvé začal počítat, na jakýže čas to vlastně běžím a snadno jsem zjistil, že čas 11:30 na kolo znamená výsledný čas pod 1:34, včetně náběhu. Byl jsem překvapen, jak rychle stoupá má tepovka, ale běžel dál podobným tempem jako první kolo. Druhé kolo jsem měl za 11:27 při tepovce 174,5/min. Tušil jsem, že je to způsobeno tím, že je o dost tepleji, než při středečním ranním běhu na dráze a navíc jsem musel místy bojovat i s protivětrem na úsecích s mírným stoupáním. Ve třetím kole jsem mírně zpomalil na 11:38 při tepovce 176,1/min, avšak věděl jsem, že i kdybych dále zpomaloval podobným tempem, tak mám velkou šanci na překonání osobáku. Poprvé jsem ale cítil šanci zaběhnout výsledný čas pod 1:35 a rozhodl se propojit právě tento čas s misijním darem (viz výše). Jednalo se o spontální rozhodnutí, které mi však dále pomohlo.

Jakmile jsem viděl, že jsem ve 3.kole zpomalil a že je mi teplo, rozhodl jsem se využít občerstvení. Původně jsem chtěl pít asi v polovině závodu, ale rozhodl jsem se kelímek s vodou vzít už po 3.kole z celkem 8 kol. Vody tam ale bylo málo, tak jsem se spontálně rozhodl to nepít a místo toho si za běhu umýt obličej a zbyteček vylít na hlavu. Ani to nezabránilo dalšímu zpomalení ve 4.kole, i když čas 11:40 byl stále velmi dobrý. Na konci 4.kola už vody v kelímku bylo více, ale opět jsem se rozhodl nepít a osvěžit si obličej, krk a zbytek nalít na hlavu, což jsem dělal každé kolo až do konce. Pít jsem díky zvýšené hydrataci před závodem nepotřeboval, ostatně jsem nechtěl riskovat pocit na močení. V pátém kole se mi podařilo zrychlit na 11:34, k čemuž pomohlo i to, že jsem po dlouhé době uviděl v dáli Huga, ke kterému jsem se rychle přibližoval, protože své vražedné tempo z úvodu závodu natolik nezvládl, že místy přecházel do chůze. Tepovka se dostala až ke 180/min, kde jsem viděl strop, nad který jsem nechtěl jít. Měl jsem ale velké štěstí, protože přibližně od 6.kola se zatáhlo a poněkud ustal i vítr. To vedlo k tomu, že přestože v dalších 3 kolech průměrná tepovka klesala, tak se tempo drželo stále přibližně na stejné úrovni, což mě velmi příjemně překvapilo.

V první polovině 6.kola (po 14,5 km) jsem dostihl i Honzu. Byl jsem přesvědčen, že když ho předběhnu, tak se mě bude držet, a jen čistě formálně jsem o něco zrychlil těsné poté, co jsem ho předběhl. Byl jsem překvapen, že se ke mě Honza nepřidal, takže jsem pak zase rychlost přizpůsobil obvyklé úrovni. V sedmém kole jsem větší část běžel poblíž menšího kluka, který běžel úsek štafety a do posledního kola pak vbíhal téměř s jistotou, že se čas pod 1:35 podaří. Přestože tepovka klesala až k 170/min, tak jsem viděl, že tempo mám stále vyhovující, a proto jsem nechtěl riskovat a běžel poměrně volně. Teprve posledních cca. 700 metrů jsem postupně přidával, zvlášť pak poté, co jsem před sebou uviděl dvě ženy. Jednu jsem vyhodnotil jako slabší závodnici, kterou předbíhám o 1-2 kola, ale druhá běžela evidetně do cíle, navíc byla i povzbuzována diváky. Ještě 200 metrů před cílem měla náskok několika metrů, ale když jsem prodloužil krok, tak jsem jí velmi snadno předběhl a do cíle dorazil 3 sekundy před ní. Zaběhl jsem tak čas 1:34:27 a doběhl na 17.místě z 57 účastníků, z nichž doběhlo 51. Průměrné tempo tak bylo 4:29/km a z více hledisek jsem zaběhl svůj nejkvalitnější závod v životě.

Po doběhu jsem vzal si kelímek vody a bez zastavení šel klusat dalších 1,4 km tempem kolem 8:00/km. Klus ihned po dobězích, zvláště pak rychlých, mi velmi pomáhá k regeneraci a tentokrát to nebylo jinak. Pak se pozdravil se strýcem, který na mě již čekal, převlékl se, vydatně napil, snědl občerstvení od pořadatelů (párek s hořčicí a rohlík) a pak k strýcovi odjel na návštěvu, nečekali jsme ani na vyhlášení. Se strýcem i dalšími příbuznými, které jsme navštívili, jsme strávili pěkné odpoledne a večer jsem pak odjel do Brna. Překvapilo mě, že se o mém osobáku už psalo na foru, tak jsem pak k tomu také něco našel a napsal. Jako nejzajímavější vidím, že se mi podařilo postupně v každém kole posouvat v pořadí dopředu, takže zatímco po náběhu na 0,5.km jsem byl až 34., tak v polovině závodu jsem byl 23. a v cíli už 17. Ještě více překvapilo pořadí dle času kola, když jsem poslední kolo běžel pomaleji než jen 10 závodníků. Určitě to bylo ovlivněno tím, že s ohledem na okolnosti jsem nakonec běžel velmi rovnoměrně, na rozdíl od většiny jiných závodníků, kteří postupně zpomalovali, zvlášť pak můj kamarád Hugo, který skončil o více než 5 minut za mnou.

Je jisté, že má příprava na závod nebyla optimální a dá se jí hodně vytknout. Některé věci, jako běh 25 km v závodním tempu 3 dny před maratonem, bych nikomu nedoporučoval, ale i to mi velmi pomohlo psychicky. Prvních 15 km jsem v sobotu běžel vlastně velmi podobně jako ve středu s tím rozdílem, že jsem tentokrát udržel tempo až do konce závodu. Nakonec mě mrzelo, že konec byl tak brzy, protože sil jsem měl dost i na další kola (což souviselo s klesající tepovkou). I ze zrychlení v závěru s růstem tepovky na 185/min usuzuji, že jsem možná mohl zaběhnout i kvalitnější čas, ale nechtěl jsem kvůli pár sekundám riskovat problémy, když úspěch měřitelný v překonání mety 1:35 byl tak blizko. I přes to jsem tak během týdne zlepšil osobák na pulmaraton o více než 5 minut, což považuji za nečekané zlepšení. Jsem rád, že se to nakonec podařilo, mám z toho velkou radost. Poděkování nicméně patří všem přátelům, kteří mi hojně pomáhají a radí, zvlášť pak Evě, Aleně, Sváťovi, Honzovi a Miličovi. Samozřejmě musím zmínit i Michala, který mi před 2 měsíci prodal Garmin, bez kterého by zlepšení bylo určitě pomalejší. Píše sice, že "je to ve mě, ne v Garmině", ale viděl bych to jako kombinaci hodně faktorů, v němž hraje svou roli i Garmin a samozřejmě i zlepšená psychika, která vyvážila různé tréninkové i jiné prohřešky, kterých mám nadbytek.

Myslím, že nyní už nastal skutečně čas pro odpočinek od závodění a pro zvážení, co dál. Všichni mí kamarádi myslí, že je v mých možnostech se dále zlepšovat, někteří vidí potenciál i poměrně velký, zvlášť pak u maratonů. I já vím, že kdybych dodržoval většinu toho, co zmiňují, tak bych měl šanci na další pokrok, avšak naštěstí všichni (včetně mých poradců) víme, že nejsem profík, takže běhání nemohu podřídit svůj život. Prioritní je, aby mě běhání bavilo a abych běhal tak, abych tím pomáhal svému zdraví. Nemám zatím důvod běhat přes bolest, riskovat zranění nebo dlouhodobé vyčerpání organismu, nebo dodržovat přesné tréninkové plány, přesný jídelníček atd. Běhání je tu pro mě a ne já pro běhání. Je skvělé, že mě běhání baví už více než tři roky, že se mezitím výrazně zlepšil můj zdravotní a v poslední době i psychický stav, a v neposlední řadě i to, že se zlepšuji i výkonnostně. Nadále sice za špičkou zaostávám a vždy zaostávat budu, nicméně i přes to můj progres byl vyšší než u většiny běžců, kteří byli před lety na tom podobně jako já. Věřím, že pokud si zachovám zdravý přístup k věci, tak výkonnost ještě poroste a pokud ne, tak bude čas zvážit, zda jsem ochoten a schopen něco měnit, nebo zda akceptuji, že za daných podmínek mám přirozené limity, nad které je těžké a mnohdy i nemoudré se dostávat.

Podobně jako v minulém roce musím poděkovat za skvělé chvíle, které jsem mohl prožít, a to nejen na závodech, ale často i při normálním pomalém běhu, ať už s přáteli, nebo sám. Jsem Bohu vděčný, že mě k běhu skrze přátele v Bratislavě přivedl, a že mi dává potřebné zdraví a další předpoklady k tomu, abych běhal nadále, a pomáhal tak sobě a snad i některým lidem kolem sebe. Těším se na další sezonu a věřím, že ať už bude výkonnostně jakákoliv, tak bude dobrá a požehnaná.




16.10.2010 Bratislava - Beh s nádejou 3,4 km

Pořadí: 88. ze 370 běžců

Čas: 15:15 (čistý čas 14:56)

Rychlost: 13,66 km/hod (4:24 na km)

Profil: 2 městské okruhy, přibližně v polovině prudší stoupání následované prudším klesáním, převýšení cca. 30-40 metrů na kolo

Počasí: cca. 12 stupňů, zataženo

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):



Mým dalším závodem se stal Beh s nádejou, který proběhl v rámci doprovodného programu bratislavských celoměstských misií. Závodu jsem se zúčastnil zejména proto, že propojení běhu a křesťanství mě velmi oslovuje a sám jsem v tomto roce pořádal v rámci charismatické konference tzv. Charismatický běh, kterého se zúčastnilo 13 účasníků. Očekával jsem, že běh v Bratislavě bude mít velmi přátelskou atmosferu s relativně málo účastníky a chtěl jsem též pozdravit mé kamarády redemptoristy, u kterých jsem v Bratislavě strávil celý školní rok 2006/2007. Byl jsem velmi překvapen, když jsem na stránkách běhu viděl stále rostoucí počet účastníků a rozsahem akce jsem byl šokován. Hlavního běhu se zúčastnilo 370 účastníků a doprovodného dětského běhu 98 dětí, navíc každé s dospělým doprovodem. Také účast předních slovenských běžců a dokonce běžců z Keni a Nového Zelandu (skončili na prvních třech místech) mě příjemně překvapila.

Na běh jsem jel do Bratislavy s P.Jiřím Šindelářem, který působí v řeholním domě v Tasovicích u Znojma. Večer před během jsem měl zdravotní problémy, kvůli kterým jsem zvažoval, že do Bratislavy vůbec nepojedu, ale P.Jiří mě přesvědčil, abych to přesto zkusil, což jsem učinil hlavně proto, že jsem se ráno cítil v pořádku. Na místo prezence (které mimochodem bylo přímo pod okny teologické fakulty, na které jsem studoval) jsem dorazil asi hodinu před startem závodu, ale kvůli velkému počtu závodníků byla dost velká fronta. Zašel jsem si tedy na mobilní WC a když jsem pak uviděl svého kamaráda Lukáše, se kterým jsem v Bratislavě v roce 2006 dokonce bydlel na jednom pokoji, tak jsem opustil frontu a strávil několik minut rozhovorem s ním. Pak jsem se do fronty znovu zařadil (na její konec), což znamenalo, že jsem startovní číslo s čipem vyzvedl až asi 5 minut před plánovaným startem závodu. Zašel jsem se převléci do stanu, věci si dal do batohu a batoh odevzdal do úschovy. Pak jsem se přesunul na nedelaké náměstí, odkud probíhal start. Viděl jsem, že v startovním koridoru už je spousta lidí, ale když jsem slyšel, že start je až za 5 minut, tak jsem si ještě jednou odskočil na mobilní WC, což jsem potřeboval. Do startovního koridoru jsem se tak dostal jen asi 2 minuty před začátkem běhu, takže jsem byl téměř poslední z 380 běžců a běžkyň.

Po slavnostním přivítání za hojné účasti diváků byl běh odstartován. Vzhledem k mé poloze ale trvalo 19 sekund, než jsem prošel startovní čarou a i poté nebyl pohyb úplně plynulý, protože jsem začal postupně předbíhat běžce přede mnou. Navíc jsem omylem vypnul svůj Garmin, místo abych pouze stiskl mezičas, takže údaje z prvních 150 metrů (46 sekund) po startu nemám. Postupně ale trať byla volnější, zejména pak od prvního stoupání, na kterém jsem předběhl nemálo běžců. Velmi příjemně mne překvapilo i povzbuzování diváky na celé trati a také bubnování bohoslovců a zpěv křesťanských chval na dvou místech okruhu. Bylo to velmi příjemné, tak úžasnou atmosferu jsem ještě nezažil. Přestože v tomto běhu nešlo v prvé řadě o výkon, tak jsem se snažil běžet co nejlépe, zejména pak v druhém kole, kde se i má tepová frekvence dostala dlouhodobě nad 180/min s doběhem na 193/min. I když jsem ke konci běhu vnímal únavu a menśí žaludeční problémy, tak jsem stále předbíhal hodně lidí a věřím, že kdyby trať byla o něco delśí, tak bych zaběhl ještě lepší výsledek. I tak 88.místo a průměrné tempo 4:24/km nepovažuji vzhledem k okolnostem za špatný výsledek.

Ihned po doběhu jsem dostal dárkovou tašku s Písmem svatým, časopisem Slovo mezi námi a malým občerstvením. Odevzdal jsem čip a hned poté šel běžet ještě třetí kolo, jako výklus. Zvlášť u běhů s rychlejším závěrem je toto nezbytné pro dobrou regeneraci a také jsem si chtěl znovu užít atmosferu běhu. Po absolovování dalšího kola jsem se pak pozdravil se svými kamarády redemptoristy, z nichž někteří běželi, včetně slovenského provinciála Michala Zamkovského, který ve své kategorii mužů nad 60 let skončil na 2.místě (původně mu uvedli chybný rok narození, takže ho dali do špatné kategorie, naštěstí jsem si toho však všiml a pořadatele jsme na to upozornili). Přestože na náměstí byla úžasná atmosfera, tak jsem vnímal únavu, a proto jsem se šel raději převléci do stanu a vrátil se na náměstí už v normálním oblečení. Po vyhlášení, které bylo také velmi pěkné, jsme spolu s kamarády redemptoristy šli na oběd do řeholního domu. Tam jsem se pozdravil s dalšími kamarády a odpoledne pak s P.Jiřím vyrazil na procházku do Horského parku, na Slavín a k "Lurdské jeskyni". Večer jsme pak zašli na zahajovací misijní mši v jednom z bratislavských kostelů a pak se vydali autem do Brna.

Celý výlet byl úžasný a více než překonal všechny mé představy. Přestože jsem nebyl úplně fit, tak jsem rád, že jsem se ho zúčastnil a věřím, že i příští rok se v Bratislavě nebo kdekoliv jinde bude podobná akce konat. Znovu musím poděkovat i kamarádům redemtptoristům, že mě v roce 2007 k behu přivedli, a Bohu, že mi dává možnost ho poznávat a chválit i skrze běh.

P.S. Několik fotek z běhu je v závěru tohoto článku. Další fotky jsou na této stránce. Tisková zpráva z Denníku Šport je zde.




9.10.2010 Ostrava maraton

Pořadí: 58. z 125 běžců (122 doběhlo)

Čas: 3:35:05

Rychlost: 11,77 km/hod (5:06 na km)

Profil: sedm městských okruhů, větší část po silnici a cyklostezkách, asi 200 metrů v každém okruhu terénní část (tráva), přibližně rovina

Počasí: nejprve cca. 8 stupňů, mlha, poté cca. 15 stupňů slunečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

KmTempo koloTF koloMezičasTempo celkemPořadí čas kolaPořadí celkem
6,1354:45150,30:29:074:4555.55.
12,1454:46157,50:57:434:4555.56.
18,1554:50159,01:26:454:4760.56.
24,1655:00157,81:56:494:5062.60.
30,1755:16158,92:28:304:5566.60.
36,1855:27157,33:01:165:0165.58.
42,1955:38157,83:35:055:0664.58.




Vývoj náskoku oproti stávajícímu osobnímu rekordu (Bratislava 29.3.2010):



Mým 63.závodem a jubilejním 10.maratonem se stal maraton v Ostravě. V Ostravě jsem loni zaběhl poprvé pod 4 hodiny a překonal osobní rekord o téměř 24 minut. Od té doby jsem běžel 3 další maratony, avšak zlepšil jsem se již "jen" o pět a půl minuty, když jsem v Bratislavě zaběhl 3:50:33. Velkou výhodou ostravského maratonu nicméně je, že je téměř na konci sezony, a protože v létě běhám více než v zimě, tak existuje nemalá naděje, že na něj budu připraven o něco lépe než třeba na jaře v Bratislavě.

Letošní sezona ale byla poněkud netradiční, když největší zlepšení jsem vnímal už v červnu tohoto roku, kdy jsem zaběhl i nejlepší výsledek na závodech Triexpertu (dle žebříčku). V červenci jsem pak začal běhat naboso na dráze, což vedlo k výraznému zlepšení osobáků na krátkých vzdálenostech. Začátkem srpna jsem strávil týden na dovolené v Krkonoších, kde jsem naběhal hodně kilometrů a úspěšně se zúčastnil i MR v běhu do vrchu. Po návratu z Krkonoš ale přišla únava a zdánlivý pokles aerobní vytrvalosti. Nadále se mi dařilo zejména u krátkých běhů a přestože jsem o málo překonal osobní rekord na 10 km (30.8. 43:04), tak největší zlepšení bylo na 250 metrů, zatímco delší běhy se mi neběhaly vůbec dobře. I přesto jsem se ale v polovině září rozhodl přihlásil na desítku do Běchovic a na maraton do Ostravy. Zároveň jsem se rozhodl využít nabídku Michala Holíka na koupi měřiče tepové frekvence s GPS (Garmin) a přibližně ve stejné době jsem začal běhat s kamarádkou Evou.

Testování Garmina a běhání s Evou mi dalo nový impuls. Běh mě znovu začal více bavit, mé běhání bylo pestřejší (od krátkých vzdáleností velmi rychlým tempem po delší vzdálenosti) a také má kilometráž se rychle zvyšovala až na 100 km poslední týden před maratonem a 115 km v týdnu maratonu (včetně tohoto maratonu a nedělního 10 km běhu). Vím, že před maratonem má dojít k postupnému útlumu intenzity i objemu, ale mě běhání bavilo a navíc jsem chtěl Garmin otestovat a získat základní data pro odhad vhodné strategie pro maraton. Dělal jsem i poněkud neobvyklé věci, jako byla účast na dvou závodech v jednom dni (v Blažovicích) a snažil se i zdravěji stravovat. Dovolil jsem si běhat i den před maratonem a to dokonce dvakrát, nejprve 5 km ráno a pak více než 7 km odpoledne s Evou. Jsem přesvědčen, že i toto mi dalo potřebnou pohodu a to bez ohledu na únavu, kterou tyto běhy mohly způsobit. Pro samotný maraton jsem se rozhodl testovat strategii přibližně rovnoměrné tepové frekvence, kterou jsem chtěl udržovat kolem 160/min a případně ji pak mírně zvyšovat k 166/min. Přepočteno na čas to znamenalo běžet na cílový čas kolem 3:35 (Sváťovi jsem psal 4.10. "Otázkou nicméně je, zda by pro tělo byl udržitelný růst TF ze 160 na 166, což by znamenalo začít na 4:50/km a postupně klesat na 5:20/km, pak by výsledný čas byl 3:34:30. Podle mého názoru by toto mohla být zvládnutelné."). Pokud by toto vyšlo, tak by to znamenalo zlepšení osobního rekordu o 15 minut, s čímž jsem tak úplně nepočítal, ale chtěl jsem zkusit běžet takto co nejdéle a získat také data pro regresní analýzu, kterou bych použil při dalších závodech. Abych se motivoval tuto strategii dodržet, tak jsem přislíbil zaslat i 10 EUR za každou započatou minutu pod 3:50 na bratislavské misie a také se vsadil s kamarádkou Evou, že zaběhnu lépe než 3:44:44.

Na závod jsem přijel autem s Danem Orálkem, Miličem Hlucháněm a Pavlem Horákem. Jsem vděčný Danovi, že mě vzal, protože jsme dojeli až na místo startu a mohl jsem si u něj v autě ponechat osobní věci. V době startu bylo poměrně chladno a mlhavo, avšak i přesto jsem startoval v obvyklém oblečení (trenky a tričko). Věděl jsem totiž i to, že by během dne mělo být slunečno a teplo, což se už od 2.kola vyplnilo.

K samotnému průběhu závodu mohu napsat jen to, že jsem se snažil dodržovat strategii, kterou jsem zvolil předem. Skoro pořád jsem koukal na hodinky a běžel zcela podle sebe, bez kontaktu s jinými běžci. Překvapilo mě, že při tempu 4:45/km je tepovka o něco nižší, než jsem myslel, ale od druhého kola už se dostala na úroveň k 160/min, s čímž jsem počítal. Po skončení druhého kola jsem vzal poprvé vodu a od dalších kol (3.-6.) bral vodu, čaj i čokoládu, což byla změna třeba oproti loňské Ostravě, kde jsem běžel zcela bez občerstvení s výjimkou nápojů. Třetí kolo jsem měl průměrné tempo 4:50/km a pulmaraton absolovoval v čase 1:41:26, což bylo jen o necelé dvě minuty horší než při osobáku na pulmaraton a zároveň o minutu a půl lepší než při rekordním maratonu v Bratislavě (viz grafy výše). Tempo jsem mírně zpomalil na 5:00/km, ale bylo to v souladu s očekáváním. Na začátku pátého kola došlo k dalšímu zpomalení, takže jsem hned poté věnoval asi minutu čurání, už jsem těch tekutin v sobě držel více než dost (viz skok růstu tempa a poklesu tepovky na grafech). Po této přestávce jsem se snažil držet tepovku stále kolem 160/min, ale neměl odvahu jít příliš výše. Na konci pátého kola (30.km) jsem čekal, zda mě předstihne Dan Orálek o dvě kola, ale to se nestalo, takže jsem teprve při výběhu z náměstí uviděl Dana přibíhat do cíle a poblahopřál mu k vítězství. Na 30 km jsem přitom těsně překonal osobák na této trati.

V šestém kole jsem bohužel nejenže zpomalil, ale také dovolil, aby tepovka klesala až pod 155/min, kde jsem ale viděl hranici, pod kterou jsem nechtěl jít, takže jsem vždy mírně zrychlil. Důvodů, proč jsem nedodržel původní strategii, mohlo být více, určitě to byla i určitá únava a zároveň radost z toho, že aspoň jeden osobák jsem už překonal. Také jsem nechtěl riskovat vyčerpání organismu pár kilometrů před cílem a vlastně začal běžet na jistotu. Když jsem po průběhu náměstím na konci 6.kola viděl mezičas 3:01, tak bylo zcela jasné, že poslední kolo za 29 minut nedám, takže se pod čas 3:30 nedostanu, ale naproti tomu mám skoro jistotu, že se při rozumné strategii dostanu pod 3:40. Na původní strategii jsem v ten okamžik už nemyslel a rozhodl se pořádně občerstvit. Vypil jsem čaj, trochu vody (zbytkem jsem se polil) a snědl několik kousků čokolády a hrst hrozinek. Zdá se jako nerozumné strávit skoro minutu občerstvením, ale já si chtěl pojistit, že doběhnu, neboť jsem čas pod 3:40 považoval za velký úspěch.

V posledním kole jsem se asi po 2 km rozhodl držet jednoho běžce, který mě předběhl, ale nakonec jsem se ho držel jen asi 500 metrů a pak se vrátil k pomalejšímu běhu. Tepovka se vrátila na cca. 158/min, tempo bylo jen kolem 5:45/km, ale běh jsem si užíval, aniž bych cokoliv složitě přepočítával. Teprve cca. kilometr před cílem jsem zjistil, že mám šanci doběhnout v čase těsně pod 3:35, pokud výrazněji zrychlím. Samozřejmě jsem ale nevěděl, kolik sil ještě mám a také si neuvědomil, že část trati před náměstím vede do kopce. Přesto jsem ale postupně zrychloval a do cíle doběhl za poměrně vysoké TF (172/min) jen o 5 sekund za časem 3:35, tedy v čase 3:35:05. Osobní rekord jsem tak přesto překonal o více než 15 minut a skončil v první polovině startovního pole na 58.místě ze 122 klasifikovaných běžců.

Po závodu jsem cítil výraznější únavu a přestože jsem se občerstvil a sedl si, tak mi tepovka nechtěla klesnout pod 130/min a navíc mě začalo pobolíval v bederní páteři. Rozhodl jsem se proto pro jediný správný krok - jít klusat, navíc naboso. Mohlo působit komicky, když jsem v okolí náměstí klusal bosý, ale já si hleděl svého zdraví a uběhl tak velmi pomalým tempem 2,5 km. Běh mi velmi pomohl, v zádech bolet přestalo, únava ustoupila a i tepovka skočila o 10-15 tepů níže než před klusáním. Při cestě zpět jsem měl problém ještě s dehydratací, projevující se tmavým zabarvením moče, ale po dalším doplnění tekutin se vše dostalo do normálu a další den jsem se cítil ráno tak dobře, že jsem byl běhat dalších 10 km.

Jsem rád, že se mi závod povedl a že se ukázalo, že přestože nejsem schopen a ochoten dodržovat přesné tréninkové plány, tak mé běhání přece jen má určitou logiku, která se projevila i výraznějším zlepšením při maratonu. Z dat, která jsem získal, přitom je zřejmý další potenciál k případnému zlepšování na čas mezi 3:25 a 3:30, ale myslím, že nemám kam spěchat. Aktuálně je potřebné si odpočinout a pak zkusit případně překonat ještě osobáky na 16 km až pulmaraton, kde bych podle regresní analýzy mohl mít největší šanci ke zlepšení. V zimě bych si pak chtěl od závodění i běhání na rekordy odpočinout, abych pak měl novou chuť v příštím roce. V sobotu ještě poběžím misijní běh v Bratislavě, ale spíše než na výkon poběžím kvůli tomu, abych podpořil tamní misie (ostatně ani částka, kterou jsem jim poslal díky osobáku na maraton, nebyla úplně nevýznamná). Velmi mě potěšilo několik příznivých reakcí, které můj výkon v Ostravě vyvolal. Je pravdou, že můj přístup k běhání i závodům často nesměřuje k okamžitému zlepšení výkonnosti a že bych často mohl zaběhnout při jiném přístupu lépe, ale já se snažím o dlouhodobější pokrok a hlavně o to, aby mě běhání bavilo. Věřím, že to je důležitější než to, že jsem možná už nyní mohl v Ostravě zaběhnout pod 3:30. Pokud mi vydrží chuť i zdraví a budu mít štěstí na tak úžasné běžecké partnery, jako je Eva (Hynek, Honza, Sváťa a další), tak věřím, že ještě někdy dobrý výkon zaběhnu a pokud ne na maratonu, tak třeba na některé kratší trati. Ještě jednou děkuji Bohu i všem přátelům za podporu i úžasné chvíle, které jsem i díky nim mohl letos při běhání prožít!




28.9.2010 Blažovice 9,4 km

Pořadí: 131. z 219 běžců

Čas: 42:59

Rychlost:  13,12 km/hod (4:34 na km)

Profil: mírně zvlněný - 3 kola se začátkem a koncem na fotbalovém hřišti (tráva), poté silnice, posledních 300 metrů blátivá cesta

Počasí: cca. 10 stupňů, déšť

Po doběhnutí lidového běhu v Blažovicích jsem se nachystal na start druhého běhu, který však byl opožděn oproti rozpisu o půl hodiny. Byl jsem tím celkem iritován, protože venku mi byla zima a v šatnách jsem se potil (bylo tam velmi vlhko a těsno). Přecházel jsem tedy mezi šatnami a venkem a pobavil se s více běžci, což jinak bylo velmi příjemné. Zajímavý byl především rozhovor s Jiřinou o jejím běhu naboso na hodinovce před týdnem a o důvodech, proč to zkusila. Poté už konečně měl závod odstartovat, nicméně se opět čekalo několik minut na dešti, než závod konečně odstartovali.

Druhý závod jsem začal opatrněji než první a až na konci prvního cca. 3 km dlouhého kola jsem předstihl některé běžce. Ve druhém a třetím kole jsem mírně zvýšil tempo, což vedlo k předběhnutí 11 lidí ve 2.kole a 10 lidí ve 3.kole, včetně mého kamaráda Miliče, kterého jsem doběhl a předběhl až asi 1 km před cílem. Dobíhal jsem v naprosté pohodě a po závodu si dal ještě 1,5 km výklus, při kterém jsem opět potkal rodinu Kocianovou, když dcera doprovázela matku na posledním km do cíle. Závod jsem absolovoval v průměrném tempu 4:34/km, což není o tolik pomalejší jako první závod (4:27/km). Skončil jsem sice aź výrazně za první polovinou na 131.místě z 219 závodniků, to ale není podstatné. Také zde organizátoři opakovaně "zaperlili" s délkou tratě (a to i po závodu), ale ani to není pro můj výkon důležité.

Po závodu jsem se občerstvil gulášem s chlebem a žlutou limonádou a pak se s kamarády vydal do Brna. I přes nepříznivé počasí a nepříznivý výsledek jsem byl velmi spokojen, neboť dvojzávod ukázal mou zlepšující se aerobní připravenost. Věřím tedy, že i Ostravský maraton, který poběžím příští sobotu, absolovuji se ctí ...




28.9.2010 Blažovice 6,95 km

Pořadí: 18. z 50 běžců

Čas: 30:56

Rychlost:  13,48 km/hod (4:27 na km)

Profil: mírně zvlněný - 3 kola se začátkem a koncem na fotbalovém hřišti (tráva), poté silnice, posledních 300 metrů blátivá cesta

Počasí: cca. 10 stupňů, déšť, vítr

Mým dalším závodem se stal závod v Blažovicích. Původně jsem na závod neměl jet, protože jsem dva dny před ním měl běžet desítku v Běchovicích, nicméně okolnosti mě donutily do Běchovic nejet, a proto jsem se rozhodl zkusit náhradou Blažovice. Počasí nebylo příznivé, bylo chladno, větrno a deštivo, avšak díky pomoci Pavla Smrže jsme dorazili na fotbalové hřiště, kde mély probíhat závody. Přijeli jsme asi hodinu před startem hlavního závodu na 11 km, avšak na místě byla dost dlouhá fronta na prezenci. Počasí bylo nepříjemné, ale napadlo mě využít čas před hlavním závodem účastí v lidovém běhu na 6 km, který byl určen především pro juniory. Věděl jsem totiž, źe v blátivém podkladu nemám tak jako tak šanci zaběhnout v hlavním závodě dobrý čas, a proto jsem dvojzávod vzal jako trénink na maraton. Zaprezentoval jsem se (na lidový běh nebyla fronta) a rychle se přichystal ke startu, ten však byl postupně posunut asi o 15 minut, mimo jiné i proto, že se jeden závodník vracel pro čip. Nedodržení začátku vadilo více běžcům, protoźe čekání na start v běžeckém oblečení na dešti a větru není nic příjemného.

Samotný průběh závodu nebyl ničím neobvyklým. Již od poloviny 1.kola jsem se pohyboval na 19.místě (to jsem samozřejmě nevěděl) a přede mnou i za mnou nebyl v dohledu jediný běžec. Druhé kolo jsem tak běžel zcela osamocený a před koncem třetího kola předběhl jednu závodnici, takže jsem doběhl na 18.místě. Průměrné tempo bylo 4:27/km, což považuji vzhledem k podmínkám za slušný výsledek. Pro výpočet tempa přitom beru vzdálenost změřenou Garminem (6,95 km), protože pořadateli uváděných 6 km je dost nepřesný odhad.

Po doběhu jsem se cítil dost unavený, protože jsem ale chtěl běžet i druhý závod, tak jsem musel odevzdat číslo a čip z prvního běhu, vyfasovat číslo a čip na druhý běh, utřít pot, napít se (vypil jsem půl litru vody), odskočit na toaletu a připravit se na druhý běh. Ani ten ale nezačal včas, více k průběhu na této stránce.




22.9.2010 Moravská Slavia - hodinovka

Pořadí: 61. ze 170 běžců

Vzdálenost: 13 349 metrů

Rychlost: 13,35 km/hod (4:30 na km)

Profil: dráha, tartan

Počasí: cca. 20 stupňů, skoro jasno, později cca. 15 stupňů, soumrak

Vývoj tempa a tepové frekvence v průběhu závodu: (v závislosti na uběhlé vzdálenosti v km)



Další závod Triexpert cupu, kterým byla hodinovka na Moravské Slavii, jsem bral jako test připravenosti před nedělní desítkou v Běchovicích a také jako test funkčnosti měřiče tepové frekvence s GPS (Garmin), který jsem koupil od slovenského běžce. Minulý týden se mi opět podařilo překonat osobní rekordy na krátkých vzdálenostech (250 metrů až 1,5 km), ale i přes zvýšenou kilometráž jsem věděl, že s aerobní připraveností je to horší. I přesto jsem chtěl běžet 10 km na hranici osobního rekordu, kolem 43:00, a zbytek doklusat podle sil. Garmin jsem měl jen několik dní, takže jsem ho neměl dostatečně odzkoušený, avšak i s pomocí návodů jsem zjistil téměř všechny funkce. Nastavil jsem tedy automatické měření kol dle GPS a zobrazení aktuálního a průměrného času kola, aktuální tepové frekvence a celkového času.

Před závodem jsem pečlivěji zvažoval, zda běžet bosý nebo v botech. Naboso jsem dosáhl osobní rekordy na krátkých vzdálenostech, ale měl jsem obavu, že při delším běhu bych pak nemusel dobře zvládnout techniku, což by mohlo vést ke zvýšení rizika puchýřů a odřenin s negativními důsledky pro hodinovku, ale i pro Běchovice za 4 dny. I proto jsem se nakonec rozhodl běžet v botech, vzal jsem odzkoušené Mizuna, byť už hodně opotřebené. Mám ještě dva novější páry, ale ani v jednom se mi neběhá ideálně. Před závodem jsem se rozklusal dvě kola a pak si všiml, že mám špatně zavázanou tkaničku pravé boty. Začal jsem ji tedy převazovat a v tom okamžiku byl závod odstartován, aniž bych s tím počítal. Trvalo mi 10 vteřin, než jsem to dovázal a přeběhl startovní čáru, mezitím však přeběhla většina startujících, z nichž mnozí byli slabší než já, takže jsem je musel při předbíhání obíhat.

Hned po několika kolech jsem viděl, že tentokrát to na osobák na 10 km nebude, avšak běžel jsem aspoň na cílový výkon hodinovky cca. 13,6 km, což by znamenalo překonání květnového osobního rekordu, když jsem v tréninku zaběhl 13,53 km. Ani to se však nepodařilo, přestože jsem se snažil bojovat a kolem 9.km se několik kol držel i Sváti Sedláčka, když mě předbíhal o kolo. Garmin do té doby fungoval spolehlivě, pak jsem ale v jednom kole předbíhal skupinu běžců, tím se dostal asi do 3.dráhy a automatická funkce nezaznamenala průběh kola. Zkusil jsem tedy po dalším kole toto udělat ručně, čímž jsem ale Garmina definitivně zmátl, protože pak začal měřit mezičasy jak na místě startu, tak v některých kolech i na místě průběhu mezičasu, čehož jsem si ovšem nevšiml a pouze jsem viděl, že průměrný čas kola ukazuje nesmyslně stále nižší údaje. Bohužel jsem si přitom nevšiml, že z tohoto důvodu se chybně ukazuje i čas aktuálního kola a že běžím pomaleji, než mi to ukazuje, avšak i přesto jsem pak z oficiální časomíry odhadl, že doběhnu za osobním rekordem, ale se slušným výkonem.

Závod jsem doběhl s výkonem 13 349 metrů, což znamená průměrné tempo těsně pod 4:30/km. Výkon byl o 349 metrů lepší než při loňské podzimní hodinovce. Doběhl jsem na 61.místě ze 170 lidí, což je nejlepší výsledek na závodech Triexpert cupu jak v absolutním pořadí, tak v relativním pořadí (percentil 35,5%). Dle žebříčku TEC jsem podal o málo horší výkon než 30.6. v Obřanech, ale i tak to bylo lepší než na všech ostatních závodech. S ohledem na okolnosti mohu být s tímto výsledkem spokojený. Jsem také rád, že jsem vyzkoušel Garmin a zjistil, že mi bude cenným pomocníkem. Zjistil jsem například, že průměrná TF v závodu byla 178/min, kde je tedy pravděpodobně můj anaerobní práh. Věřím také, že mi bude cenným pomocníkem jak v Běchovicích, tak na maratonu v Ostravě.

Po závodu jsem se vyklusal 1450 metrů na dráze a pak další 3 km při cestě směrem domů. Výklus se mi velmi osvědčil, neboť pomáhá rychlé regeneraci. I díky tomu jsem dnes ráno mohl s kamarádkou Evou uběhnout dalších 19,3 km, přičemž tento běh byl velmi příjemný. Jsem rád, že i díky ní mám novou motivaci, proč vyběhnout. Jinak se těším jak na nedělní Běchovice, tak na Ostravský maraton, kde ovšem nemám žádné odhady výkonu, který bych mohl zaběhnout. Velmi důležité nicméně je, že mě běhání opět baví a dává možnost prožít pěkné chvíle při něm. Bohu díky za to!




8.9.2010 Anthropos 6,1 km

Pořadí: 129. z 251 běžců

Čas: 27:07

Rychlost:  13,50 km/hod (4:27 na km)

Profil: první km mírně do kopce, poté výrazně do kopce, poté z kopce a zpět po stejné trati výrazně do kopce, poté z kopce a doběh mírně z kopce

Celkové převýšení: přibližně 70 metrů

Počasí: cca. 16 stupňů, zataženo

Mezičasy (čas na km): 0,8.km 3:30 (4:23) 1,8.km 7:55 (4:25) 2,8.km 12:09 (4:14) 3,8.km 16:40 (4:31) 4,8.km 21:20 (4:40) 5,8.km 25:49 (4:29)

Dalším závodem se opět stal závod Triexpert cupu u Antroposu. Závodu se zúčastnilo rekordních 251 běžců, což způsobilo zdržení startu závodu o 20 minut. Dokonce na některé závodníky nezbylo ani číslo. Přišli i někteří mí kamarádi, včetně těch, kteří se dříve závodům vyhýbali. Hynek byl na druhém závodě v životě, Pavel dokonce na prvním. Měl jsem tam hodně kamarádů a také se snažil zpropagovat běh v Jundrově, který budu pořádat za týden, že jsem neměl ani čas se rozběhat a připravit na závod. Nechci se ale na nic vymlouvat, hlavním problémem je dlouhodobější únava způsobena větším množstvím závodů a nepříliś kvalitním tréninkem. Nemohl jsem tedy čekat nijak zázračný výsledek, i když jsem chtěl zabojovat. Kvůli počtu závodníků došlo opět k dalšímu zkrácení trati, což je pochopitelné, nicméně kužel na 1.km už zdaleka nemá tuto míru (je odhadem na 0,8.km).

Po startu jsem se dostal do hloučku běžců a i když běželi na můj vkus pomalu, tak se mi je nedařilo dobře předbíhat. Navíc jsem asi na 0,5.km uvízl v zúženém místě, místo abych toto místo nadběhl po cyklostezce, jak učinilo více lidí. Pak jsem se snažil ztrátu dohnat, ale teprve po 1.km jsem začal předbíhat své kamarády, kteří obvykle dobíhají za mnou, např. Pavla a Martina. Na vrchol kopce jsem doběhl celkem v pohodě, ale pak jsem oproti červencovým časům začal ztrácet, zejména v posledních 2 km, kde jsem ztratil 14 sekund. I když jsem se snažil bojovat s myšlenkami, že běžím špatně, tak se mi to nedařilo a jen jsem sledoval, že jsem v kopci od 3,5.km po 4,5.km předběhl jen 7 lidí, zatímco s kopce mě pak předstihlo cca. 13 lidí.

Doběhl jsem v čase 27:07, tedy po přepočtu na standartní délku o 18 sekund pomaleji než v červenci. Skončil jsem až na 129.místě z 251 lidí, tedy v druhé půlce a předběhl mě i můj kamarád Hynek, který opět podal velmi dobrý výkon, když zaběhl 26:28. Po doběhu jsem se jako tradičně 10 minut vyklusal a pak se pobavil s více kamarády a získal další přihlášené na závod v Jundrově. Už teď mám 23 přihlášených, což je skvělé, nicméně mám obavu, aby mi tam nepřišlo 100 lidí, protože to bych organizačně nezvládl ... Jinak, je super, že mám stále více běžeckých kamarádů, ale dnes jsem se cítil až blbě, že jsem nemohl všem věnovat tolik času, jak by možná očekávali. Pokud se jedná o můj výkon, tak mám dojem, že se rozhodně nemohu za něj pochválit, protože byl dost špatný, i když byl pořád lepší než v Popůvkách. Na druhé straně je otázkou, jestli byl tak "ostudný", jak mi podvědomí už při závodu namlouvalo. Možná od sebe očekávám až moc, například osobák v každém závodě. Budu muset vše nechat uležet a rozhodnout se, jestli ještě letos závodit a jak k závodům přistupovat. Předně ale musím doufat, že zvládnu tu akci za týden, mám z toho dost strach, i když mám radost, že vzbudila nemalý zájem.




1.9.2010 Popůvky 7,6 km

Pořadí: 140. ze 183 běžců

Čas: 39:25

Rychlost: 11,57 km/hod (5:11 na km)

Profil: převážně lesní cesty, prvních cca. 0,5 km prudce do kopce, poté cca. 4 km zvlněný profil s převažujícím stoupáním, dále cca. 3 km klesání (místy poměrně prudké) a posledních cca. 200 m rovina.

Celkové převýšení: asi 110 metrů

Počasí: cca. 15 stupňů, polojasno

Závod v Popůvkách jsem bral jako zpestření svého běhání a moc jsem od něj nečekal. Díky mým časovým možnostem se přitom stalo, že jsem za dnešní den uběhl celkem 35,4 km, z toho 17,4 km ráno a dopoledne a 5,2 km těsně před závodem, při přesunu na start. Výsledné pořadí bylo o něco horší, než jsem čekal, nicméně terénní běhy mi skutečně nevyhovují a seběhy na nerovném místy blátivém podkladu jsem běžel natolik opatrně, že mě během nich předběhlo asi 30 lidí. Doběhl jsem tak na 140.místě ze 183 lidí v průměrném tempu 5:11/km, což je shodné tempo, jako jsem měl na stejné loni. Přestože jsem tedy nenavázal na své dobré letošní výsledky v poháru, a přestože mě porazili i mnozí lidé, které jsem letos pravidelně porážel, tak myslím, že dnešní běh měl smysl a byl vhodným doplněním tréninku pro nadcházející závody na konci sezony.




28.8.2010 Kolín 10 km

Pořadí: 47. z 96 běžců (95 doběhlo)

Čas: 43:04 (136,8% času vítěze)

Rychlost:  13,93 km/hod (4:18 na km)

Profil: téměř rovina, větší část asfalt, menší část zpevněná hliněná cesta

Počasí: cca. 18 stupňů zataženo

Vývoj tempa:

km12345678910
Čas na km4:104:144:204:184:234:204:184:324:244:05

Po mé účasti na MR v běhu do vrchu a dovolené v Krkonoších nastal útlum v mém běhání, který byl způsoben jak únavou z předchozích závodů a běhů, tak i pracovními povinnostmi, které mi zabránily zúčastnit se i posledních dvou závodů Triexpert cupu, včetně desítky na dráze na Moravské Slavii dne 18.8., od které jsem si dříve hodně sliboval. V tréninku se mi sice podařilo zaběhnout osobáky na 250 a 500 metrů, ale delší běhy mi nešly a nebyl jsem schopen na dráze v rozumném tempu uběhnout ani 5 km. V té době jsem ale narazil na internetovou diskusi na téma zlepšení na vzdálenostech 5 a 10 km, kde byl zmíněn i závod na 10 km v Kolíně, na kterém se diskutující chtěli pokusit překonat osobní rekord a případně i 40 minut. Vyhledal jsem si propozice a viděl, že start je na atletickém stadionu, z čehož jsem zcela mylně usoudil, že se běží na dráze. Protože jsem se navíc potřeboval pracovně setkat s jedním člověkem, tak jsem se rozhodl do Kolína zajet, i když to pro mě znamenalo vstávat kolem 4:30 a i když jsem věděl, že se mi běžecky moc nedaří. Závod jsem se rozhodl pojmout jako test své aktuální připravenosti a moc jsem si od něj nesliboval. Do Kolína jsem přijel vlakem jen necelých 50 minut před startem závodu a 20 minut před koncem prezence. Atletický stadion byl asi 2 km vzdálený, tak jsem se na něj vydal klusem. Doběhl jsem spolu s dalším člověkem těsně po deklarovaném konci prezence, nicméně podle očekávání prezence probíhala déle, než bylo uvedeno. Dostal jsem číslo, vodu, oplatek a přesunul se do šaten. Zjistil jsem, že se běží po cyklostezce a ne po dráze, což mě dost překvapilo a mimo jiné zhatilo plány pečlivěji hlídat tempo nebo experimentovat s během naboso. Po převlečení jsem se vydal k místu startu, kde jsem potkal dva přátele z běžeckého fora, Láďu a Radona. Diskuse s nimi byla příjemná, tak mi čas do startu rychle utekl a neměl jsem ani moc času spekulovat, jak poběžím.

Po startu jsem se rozběhl dle mého názoru přiměřeným tempem, i když jsem viděl, že mnozí, včetně Ládi a Radona, běží o hodně rychleji než já (a u Radona jsem předpokládal, že je na stejné úrovni jako já). Můj odhad byl správný, protože první kilometr jsem měl za 4:10, tedy ještě o málo rychlejší, než by bylo optimální. Zkusil jsem tedy mírně zpomalit a další kilometry měl za 4:14 a 4:20 a vymezil si cíl snažit se běžet tempem 4:15-4:20/km s cílem doběhnout kolem 43 minut, tedy o málo rychleji, než stávající osobák (43:12). Radona jsem viděl ve žlutém tričku hodně před sebou, ale pomalu se mu začal přibližovat a přitom jsem předběhl i pár běžců. Na obrátku jsem doběhl v čase 21:25, asi 25 sekund za Radonem. Čas posledního kilometru 4:23 mě moc nenadchnul, a proto jsem se rozhodl mírně zrychlit. Během dalších dvou kilometrů jsem tak předběhl 5 lidí, včetně Radona, který pak běžel nedaleko za mnou, ještě s jedním běžcem. Doběhl jsem i dalšího běžce a běželo se mi dobře. Z mezičasu 30:03 na 7.km jsem usoudil, že šance doběhnout kolem 43:00 je slušná, neboť i počasí bylo velmi příjemné.

Asi v polovině osmého kilometru se trať mírně stočila doleva a poté prudčeji doprava. Bohužel se ale stalo, že si kolega běžící přede mnou zřejmě potřeboval odskočit a zabočil doprava na předchozím rozcestí. Protože dopředu nebylo kvůli zatáčce na trati a menšímu kopečku po pravé straně vidět, tak jsem spolu s dalším kolegou usoudil, že se tam zřejmě má skutečně odbočit, i když mi bylo divné, že na cestě nebylo značení. Odbočili jsme, ale zastavili se a když kolega běžící se mnou řekl "von ser.", tak jsme se vrátili na hlavní trať a pokračovali v běhu. Byl jsem tím dost rozhozen a rozladění se zvýšilo poté, co jsem zjistil, že osmý kilometr mám za 4:32, tedy o 14 sekund pomaleji než sedmý. Rozhodl jsem se tedy zkusit zrychlit, ale příliš se to nepovedlo, když devátý kilometr byl za 4:24 a mezičas byl 38:59. Věděl jsem tedy, že pokud chci atakovat osobní rekord, tak poslední kilometr musím dát za 4:13, čemuž bych za normálních okolností moc nevěřil, ale vzpomněl jsem si, že se mi v poslední době dařilo běhat rychle krátké běhy, čehož jsem nyní chtěl využít.

Poslední kilometr jsem tedy zkusil zrychlovat a když mě dobíhal jeden běžec, tak jsem se opakovaně pokoušel mu utéct. To se mi sice nepodařilo a v posledních 50 metrech mě předběhl, nicméně jsem poslední kilometr dal za 4:05 a celý závod tak doběhl za 43:04, tedy o 8 sekund rychleji než osobák. Skončil jsem v polovině startovního pole na 47.místě z 96 zúčastněných. Hned po doběhu jsem pokračoval v 2km výklusu, pak se vysprchoval, převlékl a spolu s Láďou a Radonem podiskutoval o závodě. Radon doběhl jen 13 sekund za mnou, Láďa měl mnohem lepší čas 40:52 a je jen otázkou, kdy překoná 40 minut. Pak už přijel autem partner k obchodnímu jednání a odjel jsem s ním k jednání.

Výsledkem závodu jsem byl velmi překvapen, zejména pak tím, že jsem tempo kolem 4:20/km udržel po celý závod a že tedy má aktuální aerobní připravenost není tak špatná, jak v trénincích vypadalo. Jsem rád, že jsem se rozhodl do Kolína zajet, i když to tam vypadalo úplně jinak, než jsem myslel. Na podzim bych pak rád zkusil ještě jednu desítku, zřejmě Běchovice, a případně i jeden maraton, zřejmě Ostravu. Je mi jasné, že má příprava není maratonsky zaměřená, ale i přesto bych rád na konci sezony otestoval, jak na tom budu.




7.8.2010 Janské Lázně - Černá Hora 8,6 km (MR v běhu do vrchu)

Pořadí: 132. ze 214 běžců

Čas: 52:40 (150,5% času vítěze)

Rychlost:  9,80 km/hod (6:07 na km)

Profil: převýšení 650 metrů, téměř nepřetržité stoupání, ke konci se sklonem kolem 15%, asfaltová silnice

Počasí: cca. 15 stupňů, déšť

Základní údaje z běhu:
Vzdálenost kmVýška mMezičasPrům. sklonTF prům./minTempo/kmPořadí
0,0610     
1,17106:299,1%1545:54 
1,67409:276,0%1665:56 
2,679015:035,0%1695:36 
3,681020:142,0%1625:11150.
4,686525:515,5%1655:37150.
5,694032:047,5%1676:13148.
6,6104038:1110,0%1666:08144.
7,6113545:039,5%1666:52138.
8,2122050:0914,2%1658:29136.
8,4124551:3412,5%1677:06134.
8,6125552:405,0%1735:31132.

Článek k závodu na behej.com      Fotogalerie ze závodu

Mým dalším závodem se stalo mistrovství republiky v běhu do vrchu, které se konalo v Janských Lázních. Pro účast na tomto závodě jsem se rozhodl proto, že se mi dlouhodobě dařilo při kratších stoupáních na závodech Triexpert cupu, kde při každém závodu při stoupáních získávám náskok oproti stejně silným soupeřům. Věděl jsem sice, že závod v Janských Lázních má několikanásobné převýšení oproti závodům Triexpert cupu, ale přesto jsem měl chuť to zkusit. Druhým důvodem bylo, že jsem si v blízkosti doběhu na Černé hoře zařídil týdenní dovolenou v Krkonoších, takže jsem mohl závod spojit s úterní svatovavřineckou poutí na Sněžku a celkovým odpočinkem.

Když jsem před závodem zvažoval své možnosti, tak jsem si vzhledem k profilu tratě dal dva cíle: nebýt poslední a doběhnout pod jednu hodinu (což znamenalo tempo 7:00/km). Protože jsem věděl, že největší stoupání je až v druhé polovině tratě, tak jsem se rozhodl první část běžet pod 6:00/km a následně rychlost přizpůsobit aktuální situaci na trati (sklon, únava a podobně). Chtěl jsem přitom běžet s tepovou frekvencí pod 180/min, ale této hodnotě jsem se ani nepřiblížil. Na Černou horu jsem dorazil už v pátek, takže jsem se na místo startu v údolí chtěl rozklusat a poznat tak i profil tratě, nicméně deštivé počasí mi umožnilo klusat jen asi 3,5 km a zbytek dojít pod deštníkem chůzí. Prezence měla být podle propozic ukončena již hodinu a půl před startem, což se mi zdá nepřiměřeně dlouhá doba, takže jsem pak skoro dvě hodiny čekal na start v Janských Lázních. Přestože déšť asi hodinu před startem ustal, tak asi 20 minut před startem opět začalo pršet, což v podstatě znemožnilo možnost se řádně rozklusat, pokud jsem nechtěl být promočen. Převlékl jsem se tedy a spolu s dalšími běžci se schoval na kolonádě. Když se blížil čas startu, tak jsem byl překvapen, že nikdo pořádně neví, odkud se startuje a od pořadatelů nedošly žádné pokyny. Pak jsme ale konečně zamířili k cukrárně, u které byla na silnici matně vyznačena čára, velké překvapení však bylo, že nás pořadatelé poslali asi o 100 metrů níže, kde přitom nebylo žádné značení. Pak jsme se na pokyn pořadatele rozběhli, spustil jsem i své stopky a začal plynule běžet. Jaký šok ale byl, když jsem po 100 metrech musel zabrzdit, protože se vytvořil hluk lidí a teprve pak se ozval startovní výstřel. Stopky jsem stihl zastavit, ale už ne vynulovat, ale spolu s dalšími lidmi se rozběhl. Dost dlouho jsem si ale říkal, že takové zmatky jsou ostudou pořadatelů, když se přitom jedná o závod mistrovství republiky.

První kilometr vedl do výrazného stoupání, a proto jsem se snažil běžet opatrněji. Bohužel jsem nenašel kilometrovník ukazující 8 km nebo 7 km, takže jsem své tempo byl schopen odhadnout až po závodu (na třech místech jsem si uložil mezičas a pak si podle mapy dohledal kilometráž). Teprve od 6 km před cílem jsem kilometrovníky objevil a mohl tak sledovat tempo. Trať se postupně dostávala do rovinatější části, takže jsem postupně zrychlil až na 5:11/km, avšak i přesto jsem běžel pomaleji než mnozí běžci. Poté se ale trať dostávala do stále většího stoupání, což na jedné straně vedlo k postupnému zpomalování, avšak na druhé straně jsem díky tomu předběhl několik běžců, kteří přecenili své síly. Během posledních 4 km jsem tak předběhl 18 lidí a mě ani jeden člověk, z toho 4 lidi v posledních 400 metrech. Bohužel jsem nebyl schopen běžet tak, abych využil plně potenciál své tepové frekvence, avšak i přesto jsem byl schopen ke konci zrychlit a na cílové asi 100metrové rovince svést úspěšný souboj s jedním závodníkem. Doběhl jsem tak v čase 52:40 na 132.místě z 214 účastníků a průměrné tempo bylo 6:07/km. Po doběhu jsem se občerstvil, vzal si osobní věci a zašel se převléknout do nedalekého Horského hotelu, kde jsem byl ubytován. Pak jsem si odpočinul a vydal se klusem na vyhlášení výsledků. Také vyhlášení bylo spojeno s organizačními zmatky, to mi však už nevadilo, a následně jsem se velmi pomalým klusem vydal opět nahoru na Černou horu. Celkově jsem tak ten den uběhl 28 km a dalších 5 km absolovoval chůzí (a za celou osmidenní dovolenou uběhl 141 km a 100 km absolovoval chůzí).

Po závodu jsem byl trochu zklamán, že jsem se ani nepřiblížil své maximální tepové frekvenci, takže jsem měl dojem, že jsem se trochu "flákal", s odstupem času ale myslím, že na to, že jsem podobný typ závodu běžel poprvé, jsem dosáhl dobrého výkonu. Věřím, že ještě budu mít možnost běžet i na dalších závodech do vrchu a zúročit tak zkušenosti, které jsem získal při své premiéře. Jsem rád, že jsem to zkusil, určitě to stálo za to!




4.8.2010 Palackého vrch 7,15 km

Pořadí: 92. ze 197 běžců

Čas: 32:40 (137,0% času vítěze)

Rychlost:  13,13 km/hod (4:34 na km)

Profil: nejprve cca. 1 km klesání, poté cca. 1 km mírné stoupání, dále rovina, poté cca. 800 metrů výběh do prudkého kopce (převýšení 72 metrů) a nakonec krátký doběh s kopce; povrch cca. 30% nezpevněná cesta, zbytek převážně asfalt

Počasí: cca. 25 stupňů polojasno

Mým dalším závodem se stal závod Triexpert cupu na 7,1 km, což je jediná trať s doběhem do kopce. Tento závod jsem bral zejména jako přípravu na sobotní mistrovství republiky v běhu do vrchu, které se uskuteční v Janských Lázních. Závodu do vrchu se zúčastním poprvé v životě, tak mám nemalé obavy, aby to neskončilo nějakou ostudou (posledním místem), i když ze závodů Triexpert cupu vím, že běh do kopce patří ve srovnání s přibližně stejně silnými běžci mezi mé silné stránky. Nikdy jsem však neběžel proti specialistům na běh do vrchu, tak uvidím, jak to bude probíhat ... Dnešní běh jsem absolovoval po pondělním závodu na 1 500 metrů na Moravské Slavii, kde jsem zaběhl osobní rekord v tempu 3:45/km, takže jsem při rozklusání (běhu ze zastávky MHD Štursova na místo startu) cítil ještě určité dozvuky tohoto běhu (únava a mírná bolest lýtek). Toto nicméně není nic proti Danovi Orálkovi, který běžel závod po předchozích náročných ultra závodech a přestože dnes po dlouhé době nevyhrál, tak podal slušný výkon už jen tím, že se zúčastnil.

Závod měl posunutý start o 30 metrů směrem dolů, takže byl delší o 60 metrů než obvykle. První kilometr, který vede s kopce, jsem se snažil běžet rychleji, ale ani tentokrát se mi to nepodařilo a postupně mě předběhlo hodně běžců, včetně Sváti, Zdenka i Snandy. Ani v další části se mi moc nedařilo, takže jsem po třetině závodu byl až na 117.místě ze 192 účastniků. Pravdou je, že jsem neběžel úplně "nadoraz", ale přesto jsem nebyl příliš nadšen z toho, jak rychle se mi například Zdeněk Moravec vzdálil.
Po cca. 13 minutách běhu jsme se dostali do prostor letiště na nepříliš dlouhou část s mírným stoupáním. Zde jsem během dvou minut předběhl 12 běžců a dostal se na 105.místo, nicméně v následné části s mírným klesáním jsem ztratil několik míst a klesl na cca. 109.místo. Úplně nejhůř se mi běželo na hliněno travnatém povrchu před závěrečným stoupáním, kde jsem ztratil rychlost i nemálo času, avšak poté následovalo 800 metrové stoupání s převýšením 72 metrů. Už na prvních 200 metrech jsem dohnal ztrátu na 4 běžce, kteří mi utekli na předchozí terénní části a jakmile stoupání přešlo v prudší úsek, tak jsem předstihl jak tyto běžce, tak postupně 15 dalších běžců, celkem se tedy jednalo o 19 běžců na úseku délky 600 metrů. Pravdou nicméně je, že mnozí z nich se pohybovali jen chůzí nebo lehkým poklusáváním, takže se vlastně nechali předběhnout sami. Snažil jsem se běžet tempově s postupným zrychlováním a tutu část zaběhl průměrným tempem 5:35/km. Postupně jsem se přitom přibližoval i Zdeňkovi Moravcovi, kterého jsem těsně před vrcholem předstihl, nicméně poté následovalo asi 200 metrové klesání, kde mě předstihl jak on, tak jeden další běžec. Celkově jsem tak doběhl v čase 32:40 na 92.místě ze 197 závodníků. Ihned po závodě jsem se tradičně cca. 12 minut vyklusal, pak se občerstvil, pozdravil s přáteli a poté se velmi volným klusem (tempo kolem 8:00/km) vydal na na 48-minutovou cestu směrem na Pisáreckou, kde jsem pak nasedl na trolejbus a dojel domů.

Průměrné tempo bylo 4:34/km oproti tempu 4:31/km z 23.6.2010. Dopadl jsem o něco hůře v pořadí, a porazili mě i Zdeněk Moravec a Standa Junga, nad kterými jsem minule na této trati zvítězil. Také dle žebříčku TEC jsem dnes podal o něco horší výkon než tehdy, nicméně se už několikátý závod za sebou držím ve velmi úzkém koridoru 68,4%-69,3% bodů za závod, výjimku tvořil jen závod v Obřanech se 70,5% (pokud nepočítám Popůvky). Znovu se tedy ukázalo, že neumím běhat ani s kopce ani v terénu, nicméně protože všechny závody Triexpert cupu mají start a cíl na stejném místě, tak to, co ztratím s kopce, umím zase dohnat při běhu do kopce. I proto považuji za správné zkusit jednou závod, který má cíl položen výrazně výše než start. Uvidíme, jak to dopadne. :-) Další týden pak jsem na dovolené v Krkonoších, kde se budu snažit rozvíjet aerobní vytrvalost, a přesně za 14 dní je 10 km na dráze, což je závod který před rokem skokovým způsobem vylepšil osobní rekord na 10 km a skokově zvýšil i mé výkony na závodech Triexpert cupu. Nevadilo by mi, kdyby se to letos zopakovalo, ale mám obavu, že to nebude tak "lehké", jak tenkrát.




2.8.2010 Moravská Slavia - 1,5 km

Pořadí: 9. ze 13 běžců

Čas: 5:37,3

Rychlost: 16,01 km/hod (3:45 na km)

Profil: dráha, tartanový povrch

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

Vývoj tempa: (čas na km)

Mým dalším závodem se stal závod na 1500 metrů na dráze na Moravské Slavii. Tohoto závodu jsem se původně neměl z pracovních důvodů zúčastnit, nicméně okolnosti se vyvinuly tak, že to bylo možné. Jednalo se o závod v rámci atletických pondělků Moravské Slavie, v rámci kterých se uskuteční vždy několik krátkých běhů a jedna technická disciplína (dnes skok do výšky). Přihlásil jsem se tedy na nejdelší z dnešních běhů, kterým byl běh na 1500 metrů. U této vzdálenosti jsem se tento rok zlepšil už 4x, z času 6:02 na 5:44, přičemž poslední dva rekordy byly při běhu naboso. Rozhodl jsem se tedy i dnes běžet naboso, což se ukázala jako správná volba. Přemýšlel jsem, jakou určit strategii, nicméně jsem na hodinkách nakonec nastavil pípání po 45 sekundách na 200 metrů, což znamenalo cílový čas 5:37,5.

Před závodem jsem se rozhodl důkladněji rozklusat, a proto jsem na stadion běžel celkem 2,35 km. Tam jsem se zaregistroval, pozdravil s několika kamarády a pak se vydal na další pomalý rozklus, tentokrát už bosky (800 metrů za 4:20). Požádal jsem svého kamaráda Honzu, který kvůli zranění z předcházejících běhů 1,5 km neběžel, aby mi zaznamenával mezičasy, a pak se přesunul spolu s dalšími běžci na start.

Přestože jsem se snažil začátek nepřepálit, tak jsem první stovku měl asi za 20,5 sekundy, takže jsem mírně zpomalil, avšak i přesto jsem prvních 450 metrů běžel před kamarádem Sváťou, který běžel velmi uváženě a nakonec zaběhl čas 5:26. Běželo se mi dobře a oproti nastavenému mezičasu měl na 700 metrech náskok 6 sekund. Pak jsem postupně zpomalil, nicméně i díky zrychlení v posledním kole jsem zaběhl za 5:37,3, tedy o 0,2 sekund lépe, než jsem si naplánoval. Poté jsem pokračoval v klusu celé kolo a po přestávce dal dalších 5 kol (z toho 1 kolo rychlé) a poté se vydal během dalších 4,25 km domů. I přes zpomalení v druhé třetině trati jsem překonal osobní rekord na 1500 metrů o skoro 7 sekund a současně jsem překonal i osobák na 800 metrů o 4 sekundy. Běželo se mi přitom velmi dobře a běh mi rychle utekl. Jsem rád, že jsem se ho nakonec mohl zúčastnit. I setkání s přáteli bylo více než pohodové.

Zatímco na jaře se zlepšovala má aerobní vytrvalost, což vedlo ke zlepšení výkonů na vzdálenostech od 10 km po maraton, tak v posledních týdnech se zlepšily mé anaerobní schopnosti, což vedlo ke zlepšení na vzdálenostech od 250 metrů po 3 km. Podle svých propočtů jsem dnes zaběhl nejkvalitnější výkon ze všech vzdáleností. Bohužel se však ukazuje, že zatímco na krátkých vzdálenostech jsem dohnal to, co jsem dříve zaostával, tak u delších vzdáleností mi nyní chybí vhodná aerobní příprava. Obávám se proto, že osobáky na 10 km až maraton jsou nyní v nedohlednu, nicméně na druhé straně vím, že vzdálenosti typu 1500 metrů nejsou těmi, kterým bych se chtěl dlouhodobě věnovat. Jsem rád, že se mi zde zlepšení podařilo, ale přesto to beru jen jako dobrý základ do přípravy na 5 km a více. Uvidíme ale, nakolik budu schopen tohoto ještě v tomto roce dosáhnout.




28.7.2010 Anthropos 6,25 km

Pořadí: 100. z 227 běžců

Čas: 27:29

Rychlost:  13,64 km/hod (4:24 na km)

Profil: první km mírně do kopce, poté výrazně do kopce, poté z kopce a zpět po stejné trati výrazně do kopce, poté z kopce a doběh mírně z kopce

Celkové převýšení: přibližně 70 metrů

Počasí: cca. 20 stupňů, polojasno

Mezičasy: 0,95.km 4:10 1,95.km 8:34 (4:24) 2,95.km 12:42 (4:08) 4.km 17:17 (4:35) 5.km 21:48 (4:31) 6.km 26:12 (4:24)

Srovnání tempa ve srovnání s dosavadními nejlepšími výkony na trati: (čas na km)



Mým dalším závodem byl závod LBP u Antroposu, kterého se tentokrát zúčastnilo rekordních 234 běžců. Běželo se po mírně zkrácené trati, protože most přes potok nacházející se na původní trati byl nadále poškozen. Počasí bylo přívětivější než před týdnem na Moravské Slavii, ale přesto jsem si od závodu moc nesliboval, protože po rekordních pokusech z minulých měsíců nastalo období stagnace, kdy mi chybí jak rychlost, tak vytrvalost. Tentokrát jsem se nicméně vybavil i měřičem tepové frekvence, abych získal data pro závod v běhu do vrchu, který bych měl za 10 dní běžet v Janských Lázních.

První dva kilometry vedoucí do kopce jsem pojal jako test připravenosti na běh do kopce, a proto jsem běžel rychleji, než obvykle. Běželo se mi dobře a na vrcholu na 2.km jsem byl dokonce rychleji, než mí kamarádi Honza, Hugo a dokonce i Sváťa. TF se pohybovala do 185/min, což je příznivá hodnota vzhledem k tempu, jakým jsem kopec vyběhl. Při následujícím klesání jsem se snažil běžet co nejrychleji, přesto mě ale předstihlo hodně lidí, včetně zmíněné trojice. Sice jsem je držel skoro kilometr v dohledu, ale stálo mě to hodně sil, takže jsem před obrátkou zpomalil. Tam jsem i přesto doběhl Huga, s kterým jsem běžel až na vrchol kopce na 4,5.km. V následující části klesání jsem opět ztrácel, takže mě předstihlo asi 8 lidí a já jen jednoho, dokonce jsem pak prohrál i v závěrečném sprintu do cíle.

Doběhl jsem na 100.místě v čase 27:29 (tempo bylo 4:24/km). Podle žebříčku LBP tento závod nijak nevybočoval z mých letošních výsledků na závodech LBP, i když výkon byl v porovnání s druhými ještě o málo horší než před týdnem na Moravské Slavii. I přesto jsem ale spokojen hlavně s výsledky testu běhu do vrchu, který jsem prováděl, i když se přesto bojím, abych na stoupání s převýšením 650 metrů neskončil poslední. Po závodu jsem se tradičně vyklusal na krátkém okruhu kolem startu (6 malých kol), pak se občerstvil, pozdravil s kamarády a s dvěma z nich pak vyklusal na Čtvrtě a odtud pak sám až domů, kde už na mě čekaly pracovní povinnosti. Myslím, že to byl příjemně strávený podvečer, i když nezastírám, že kdybych běžel o 20-30 sekund lépe, tak by mě to potěšilo více. :-)




21.7.2010 Moravská Slavia - 5 km

Pořadí: 87. ze 176 běžců (doběhlo 173)

Čas: 21:47

Rychlost: 13,77 km/hod (4:21 na km)

Profil: dráha, tartanový povrch

Počasí: cca. 30 stupňů, slunečno

Vývoj tempa: (čas na km)

Můj výkon na tomto závodu byl velmi výrazné ovlivněn horkým slunečným počasím, takže i když jsem se snažil projevům horka bránit už před závodem (pití a polévání vodou), tak jsem během něj i po něm cítil příznaky úžehu a silné dehydratace, což nebývá u mě obvyklé. Rozběhl jsem tempem na výsledný čas 21 minut, ale byl jsem rád, že jsem nakonec doběhl za čas téměř 22 minut, tedy o 68 sekund za osobákem na 5 km. I přesto jsem skončil přesně v polovině startovního pole. Příště snad mi už počasí bude vyhovovat více. Gratulace patří hlavně mému kamarádovi Honzovi, který dnes zaběhl svůj osobní rekord, navíc běžel bosky. Úžasný výkon! Také můj druhý bosý kamarád Pavel zaběhl osobní rekord, navíc těsně pod 19 minut!




30.6.2010 Obřany 8,8 km

Pořadí: 76. ze 199 běžců

Čas: 38:57

Rychlost:  13,56 km/hod (4:26 na km)

Profil: mírně zvlněný profil, převážně asfaltová cyklostezka

Počasí: cca. 30 stupňů, polojasno až skoro jasno

Vývoj tempa a srovnání s 26.5.2010:

Vzdálenost1 km2 km3 km4 km5 km6 km7 km8 km8,8 km
Mezičas4:318:4913:0817:3521:5926:2830:5835:2638:57
Tempo na km4:314:184:194:274:244:294:304:284:24
Srovnání s 26.5.+3 s-4 s-10 s -12 s -14 s-7 s -2 s +3 s +9 s

Mým dalším závodem se stal opět závod LBP v Obřanech, kde jsem přes 5 týdny zaběhl slušný čas 38:48. Oproti tomuto závodu však došlo k výraznějším změnám podmínek, zejména bylo o hodně tepleji (cca. 30 stupňů ve stínu). Také jsem závod absolovoval na konci měsíce s rekordní kilometráží (celkem 372 km), navíc den po tréninkovém běhu na 31 km, v němž jsem překonal osobák na pulmaraton, 25 km i 30 km (zde skoro o sedm minut). Z důvodu pracovního vytížení jsem dnes nestihl se podívat na čas z minulého závodu, takže jsem se mylně domníval, že jsem tenkrát běžel pomaleji. S ohledem na okolnosti jsem se proto rozhodl zkusit běžet na výsledný čas kolem 40 minut, čemuž odpovídalo tempo něco málo nad 4:30/km. Na místo prezence jsem dojel tramvají pouhých 5 minut před začátkem závodu, tak jsem rychle zaplatil, připnul číslo a čip a postavil se na start, kde jsem potkal několik známých. Na více nez na pár slov už nezbyl čas a bylo odstartováno. :-)

První kilometr jsem začal pocitově svižně, nicméně musel jsem se proplétat skupinami běžců, z nichž mnozí začali zcela nerozumně velmi rychle. Nechápal jsem, když třeba nejmenovaný kamarád běžel první km asi za 4:00, když celý závod chtěl běžet asi 4:40/km, nicméné jsem se tím nenechal nijak rozhodit a první km uběhl za 4:31. Od této chvíle jsem běžel s Romanem Krestou, což vedlo ke zrychlení tempa na 2.-3.km na 4:18, resp. 4:19. Běželo se mi dobře a postupně jsme předbíhali více běžců, včetně mých známých. Ti, kteří měli výkonnost podobnou jako já, byli už po 3.km za námi (Zdeněk M., Martin Č., Ivo Z., Milič H., Pavel S.), takže jsem věděl, že běžíme dobře. Čtvrtý kilometr jsem mírně zvolnil, ale i tak se snažil občas dostihnout nějakého běžce a pak ho předstihnout. Protože obrátka je na 4,4.km, tak jsem v protisměru potkával rychlejší běžce a třeba ze vzdálenosti od Sváti S. usoudil, že ztrátu mám více než přiměřenou. Ještě před obrátkou jsem předběhl další 2 lidi a hned po ní ztratil i Romana. Ten nakonec doběhl o minutu za mnou, ovšem v pro něj dobrém čase pod 40 minut, za což mi po závodu děkoval. Mezičas na obrátce jsem měl o 13 sekund rychlejší než před měsícem, tuto informaci jsem ale přesně nevěděl.

Druhá polovina byla poněkud monotónní. Běželo se mi dobře, nicméně nikdo neběžel mým tempem a dokonce mě ani nikdo nepředbíhal. Bylo dost teplo a nechtělo se mi honit čas, když se mi dařilo tempo držet stále pod 4:30/km. Od obrátky po 7.km jsem postupně předstihl 6 lidí, z nichž se mě nikdo nesnažil ani chvíli držet. Pak mě konečně dostihl jeden běžec, který mě i na chvíli předstihl, na to jsem nicméně reagoval zrychlením při stoupání do kopce, což vedlo k tomu, že jsem se od něj opět odpoutal, i k tomu, že jsem předstihl dalších 5 lidí. Posledních 800 metrů jsem předstihl další čtyři lidi a uhájil postavení před jedním "dotírajícím" běžcem až do cíle, takže jsem celkem předstihl od obrátky 15 lidí. I přesto byl ale výsledný čas o 9 sekund horší než před 5 týdny. Protože ale více běžců podalo výrazně horší výkon než tehdy, zejména kvůli počasí, tak jsem zaběhl svůj nejlepší výsledek za závodech LBP a doběhl na 76.místě ze 199 lidí.

Ihned po doběhu se byl tradičně na 10 minut vyklusat a pak se důkladně napil a občerstvil i pořadateli připraveným melounem. Strávil jsem nemálo času diskusí s různými přáteli - s potěšením sleduji, že jich mám na závodech stále více - a pak se vydal se Sváťou klusem směrem k domovu. Protože mě ale píchalo do levého nártu, tak jsem běh na Lesnické ukončil a domů dojel trolejbusem. Jsem přesvědčen, že i když jsem nezaběhl traťový rekord, tak jsem podal na své poměry dobrý výkon, o čemž svědčí i rekordní počet bodů, který jsem získal za závod v žebříčku LBP, což znamená, že jsem běžel v porovnání s ostatními běžci nejlépe ze všech dosavadních účastí na závodech LBP.Umístnil jsem se na tomto závodě o 27 míst lépe, než odpovídá mé dostavadní výkonnosti. Z tohoto pohledu mohu být velmi spokojen. Zřejmě jsem to ale se zátěží již poněkud přehnal, protože vnímám poměrně výraznou únavu a to i svalovou. Sice jsem dodržoval pitný režim a zvolil celkem vhodnou strategii (rozložení tempa), avšak i přesto toto v souvislosti s předcházející zátěží nebylo pro mé tělo nejjednodušší ...

V posledních měsících jsem zažil poměrně výrazný růst výkonnosti na všech vzdálenostech, což se projevuje růstem kilometráže, osobními rekordy i umístěním na závodech. Sice zejména v maratonu jsem ještě nedosáhl takového výkonu, jako bych si přál, ale jinak jsem spokojen. Otázkou ale je, co dál. Myslím, že kilometráž už více zvyšovat nemohu, intervalové běhy běhat zatím nechci kvůli riziku zranění a mám dojem, že zejména u kratších vzdáleností jsem se dostal už blízko aktuálních možností. Nečiní mi sice uź takové problémy běhat v horku nebo po větší zátěži, ale přesto stále slyším, že běhám pod své možnosti, ale já prostě lépe zatím zaběhnout nedokážu. Má smysl se ještě pokoušet rekordy dále atakovat? I pokud by se to podařilo, co mi to přinese? Samozřejmě, zejména matematické analýzy dělám rád, ale ty mohu dělat i u jiných běžců. Když to vezmu jinak, tak jsem byl možná spokojenější po doběhu naboso na posledním místě v Popůvkách než teď. Vím, že se zlepšuji a že mi běhání pomáhá, ale stejně tak vím, že zlepšování je důsledkem přístupu, který nejsem schopen dlouhodobě udržet. Nikdy přitom nebudu běhat tak dobře jako mnozí jiní lidé, protože mi chybí přirozené dispozice a nejsem na sebe v tréninku ani závodě tak tvrdý, jako oni. Ano, vydržel jsem běhat přes 3 roky bez zranění a dostal se z nuly na relativné slušné časy, ale co dál? Mám také dojem, že i když se tomu bráním, tak se stávám na běhu "závislým", a proto zvažuji radikálnější krok, kterým by bylo omezení až zastavení běhání na delší dobu. Vím, asi nikdy už nebudu v takové formě, jako jsem nyní, protože jsem běhání věnoval hodně času. Vím také, že své fyzické nedostatky umím aspoň částečně vyvážit svými zkušenostmi postavenými na exaktních analýzách, ale i přesto mám přirozená omezení, přes která nedokážu jít. Je to paradoxní, ale možná má smysl přestat soutěžit právě tehdy, když se mi relativně daří. Nechám si ale určitý časový odstup a pak se budu znovu rozhodovat. V každém případě jednoznačně odmítám nabídku svých kamarádů, abych běžel třeba některou etapu MUM, nebo nepovažuji nic špatného na tom, že jsem pulmaraton běžel v úterý soukromě a ne v sobotu nebo v neděli na některém závodě. Na druhé straně ale zvažuji, zda by bylo opravdu správné dokazovat si "nezávislost" na běhání třeba tím, že 14 dní neuběhnu ani kilometr. Navíc to asi ani nepůjde, protože třeba můj kamarád H. mi skoro každý den posílá SMS, zda s ním nepůjdu daný den běhat, což realizuji tak 2 x týdně, protože on sám nebo s kýmkoliv jiným kvůli své nemoci běhat nedokáže. Učím se ale i vůči němu být asertivní a odmítat pro mne nepříliš vyhovující nabídky, abychom šli třeba běhat za poledního vedra a slunce ... Nechci to ale zbytečně více rozebírat. Nosnou myšlenkou je, že přesně v polovině roku 2010 je pravý čas se rozhodnout, co dál. Děkuji všem za podporu i pochopení.




23.6.2010 Palackého vrch 7,1 km

Pořadí: 80. ze 189 běžců

Čas: 32:04 (141,3% času vítěze)

Rychlost:  13,28 km/hod (4:31 na km)

Profil: nejprve cca. 1 km klesání, poté cca. 1 km mírné stoupání, dále rovina, poté cca. 800 metrů výběh do prudkého kopce (převýšení 72 metrů) a nakonec krátký doběh s kopce; povrch cca. 30% nezpevněná cesta, zbytek převážně asfalt

Počasí: cca. 20 stupňů polojasno

Mým jubilejním 50.soutěžním během se stal závod LBP na Palackého vrchu, který současně proběhl jako Běh olympijského dne. Zúčastnil jsem se ho jen 3 dny po Visegrad maratonu, ale podobnou věc jsem zkusil už loni a byl spokojen. Závodu dnes předcházely hned 3 pomalé běhy, jeden ráno (7,6 km), druhý v poledne (4,4 km) a třetí před závodem (1,6 km). Cítil jsem se dobře, tak jsem chtěl běžet podle momentální chuti, pro jistotu jsem i kvůli zvlněnému profilu vzal i měřič tepové frekvence.

Úvod závodu, který vede s kopce, jsem tradičně zaostával a předběhli mě i mí známí, včetně Zdenka Moravce a Pavla Smrže. Trať neměla kilometrovníky, ale podle odhadu z mapy usuzuji, že prvních 1,6 km jsem běžel tempem jen kolem 4:38/km. Poté se trať již dostala do pozvolnější části s pevným podkladem, takže jsem postupně zrychlil, tepová frekvence se pohybovala kolem 180/min. Když tepová frekvence klesla k 175/min, tak jsem vždy zkusil zrychlit. Pavla jsem předstihl na 2,5.km a postupně doběhl více běžců. Po přibližně 5 km se trať dostala opět na nerovný podklad vedoucí s kopce, kde se mi i přes snahu nedařilo běžet dostatečně rychle, takže mě tam doběhli a možná i předběhli nějací běžci (v počtu do 3 lidí), ale pak nastala má chvíle, kvůli které mám závod rád. Na kratším stoupání na úseku vedoucím zkratkou v poli jsem předstihl 3 lidi a pak se dostal do stoupání před cílem, s převýšením 70 metrů. Běžel jsem raději opatrně, s tepovou frekvencí kolem 185/min, takže zprvu jsem nikoho nedoběhl, ale už po 100-200 metrech jsem se začal přibližovat skupině běžců, mezi nimiž byl i Zdeněk, který střídal běh a chůzi, i kvůli žaludečním problémům, které měl. Postupně jsem dostihl a předstihl 9 lidí, včetně Zdeňka. Ten se mě snažil držet, a proto jsem se rozhodl 50 metrů před vrcholem výrazněji zrychlit, na což nedokázal zareagovat, TFmax jsem měl 187/min. V posledních cca. 150 (?) metrech, které vedly po rovině a pak s kopce jsem si náskok udržel a předstihl jsem ještě jednoho člověka, celkem jsem tedy za posledních 1,1 km přestihl 13 lidí. Ihned po doběhu jsem se byl vyklusat a pak se po občerstvení a diskusi s několika lidmi vydal spolu s dvěma kamarády volným 9,5 kilometrovým během domů, celkem jsem tak dnes uběhl skoro 32 km.

V samotném závodu jsem doběhl na 80.místě ze 189 lidí, což je můj nejlepší výsledek v závodech LBP vůbec. Čas 32:04 znamená tempo 4:31/km, takže jsem loňský výkon překonal o 3:11. Tempo při závěrečném stoupání jsem měl kolem 4:45/km, což je dle mého názoru slušné. Se závodem i celým dnem jsem tak velmi spokojen. Jsem rád, že jsem se ho zúčastnil a že se znovu ukázalo, že má regenerace po Visegrad maratonu proběhla rychle, k čemuž jistě přispívá hodně volných běhů, které běhám (více zde). Sobotní olomoucký pulmaraton z časových důvodů vynechám, nicméně někdy zkusím znovu zaběhnout kvalitnějších 5-10 km. Samozřejmě bude nutné zařadit i regenerační týdny s menší kilometráží i kvalitou, jak jsem psal v neděli, protože zlepšování nesmí jít na úkor zdraví nebo rizika zranění. Věřím, že přístup, který dlouhodobě volím, mi k tomu může pomoci.

Malá statistika nakonec. Zdeňka Moravce jsem porazil poprvé ze 27 vzájemných soubojů na LBP, bývalého hejtmana Stanislava Juránka porazil podruhé z 18 soubojů, Pavla Smrže počtvrté ze 23 soubojů, Standu Jungu poprvé z 19 soubojů a se Sváťou Sedláčkem sice prohrál všech 24 soubojů, ale tentokrát jen o 25 sekund.




20.6.2010 Visegrad maratón (Vyšné Ružbachy -> Rytro)

Pořadí: 134. z 258 klasifikovaných běžců

Čas: 3:54:09

Rychlost: 10,81 km/hod (5:33 na km)

Profil: Trať vedla převážně po silnici, s výjimkou posledních 200 metrů po trávě.První km klesání, poté mírně zvlněný profil, 14.-19.km prudké stoupání (převýšení kolem 200 metrů), 19.-27.km prudké a postupně pozvolné klesání, 27.km-cca.38.km mírně zvlněný profil, poslední 4 km pozvolné stoupání, podrobněji na této stránce

Počasí: cca. 15 stupňů, vytrvalý déšť

Rozložení tempa (čas na km):

Foto z doběhu:

Foto z průběhu: (vlevo P.Martin Huk)

Mým 49.soutěžním během a 50.během závodem vůbec, počítám-li i charismatický běh, se stal Visegrad maraton, kde jsem již nepříliš úspěšně běžel loni za 4:53, více zde. Podobně jako loni jsem účast spojil s několikadenní dovolenou na Slovensku, spojenou s návštěvou přátel redemproristů na Slovensku, konkrétně v Bratislavě, v Banské Bystrici a v Podolínci. V Podolínci se také den před závodem konalo kněžské svěcení mého kamaráda Miloše, se kterým jsem před 3 lety prožil celý rok v řeholním domě v Bratislavě, kde mě mimochodem přivedli ke sportu, o čemž už jsem psal dříve. Celý pobyt byl fajn a přinesl mi hojný užitek.

Závod tentokrát startoval ve Vyšných Ružbachách a ne v Podolínci. Před závodem jsem měl strach, zda se vůbec bude konat, protože před 14 dny Podolínec zasáhla voda, více zde, nicméně nakonec míra postižení trati byla taková, že se podařilo vše do startu závodu zprovoznit. Závodu jsem se účastnil se svým kamarádem redemptoristickým knězem P.Martinem Hukem, který běžel teprve svůj druhý maraton, nicméně již ve Vídni běžel při výrazně nerovnoměrném tempu pod 4 hodiny. Díky němu jsem mnohé zvládl jednodušeji než loni, protože zajistil dopravu na místo prezentace, na místo startu a pak i z cíle do Podolínce, za což jsem byl vděčný.

Před závodem jsme s Martinem diskutovali taktiku. Věděl jsem, že jsem v posledních týdnech zaznamenal výrazná zlepšení na kratších vzdálenostech (1-15 km) a že má příprava postrádala vytrvaleckou složku, o čemž svědčí absence delších běhů i kratších běhů v tempu maratonu (kolem 5:30/km). V podstatě jsem běhal převážně v tempu desítky a pak volné regenerační běhy. Věděl jsem také, že má kilometráž se zvýšila nad 300 km za měsíc, více zde (poslední graf) a v posledním týdnu před závodem jsem při volnějších bězích vnímal únavu a měl strach, zda vůbec maraton zvládnu. I přesto jsem se ale i s ohledem na P.Martina rozhodl závod rozběhnout tempem kolem 4:55/km a tím běžet až po první stoupání, kterým je kopec Vabec na 14.-19.km a podle toho si nastavil i své stopky. Po zkušenostech z minulých závodů jsem se rozhodl zaexperimentovat a závod běžet nalačno. To znamená, že jsem se více najedl večer, samozřejmě zvýšil i pitný režim, ale v den závodu se startem již v 8:30 (symbolický start) nic nejedl a pouze vypil vodu a čaj, přestože jsem i kvůli účasti na mši vstával již v 5:45. Byl to trochu risk, ale na delší ranní běhy nalačno jsem zvyklý a běhá se mi tak často lépe než kdykoliv jindy.

Jak je u mých maratonů obvyklé, tak již od rána pršelo a déšť vytrval až do konce závodu. Déšť je sice lepší než slunečné horké počasí, nicméně ho nemám úplně rád, už jen kvůli dioptrickým brýlím, které se mi rychle zamokří a zamlží. I přesto jsme ale s P.Martinem odmítli běžet v igelitovém pytli na oblečení, který pro ochranu před deštěm zvolili někteří závodníci. Myslím, že toto bylo správné rozhodnutí, protože bychom byli mokří stejně nebo i více, sice ne od deště, ale od potu. Symbolický start proběhl v 8:40 a pak jsme se vydali poklusem asi na 1 km vzdálený oficiální start. Je dost možné, že pořadatelé chtějí tímto způsobem dosáhnout, abychom se před závodem rozklusali a tak se připravili na samotný závod. :-) Po chvíli čekání, které jsme využili k poslednímu vyprázdnění (čurání) závod odstartoval.

První kilometr vedl s kopce, poté se běželo již přibližně po rovině. Běžel jsem s P.Martinem a snažil se rozběhnout dohodnutým tempem, což se nám podařilo. V třetím kilometru jsme ale měli čas 5:21 a ve čtvrtém dokonce 5:35, na což jsem reagoval pokusem o zrychlení. Pátý kilometr za 4:21 ukázal, že čtvrtý kilometrovník byl chybně umístěn, ale od 6. po 10.km jsme běželi v tempu jen 5:04 až 5:28 na km. Sice bych zvládl běžet o něco rychleji, ale vnímal jsem, že mi to prostě neběží dobře, že bych se u toho moc unavil a že bych pak možná ani nedoběhl. P.Martin se přizpůsobil mému tempu a zřejmě udělal dobře. 10 km jsme uběhli za 51:25, což byl nicméně poměrně špatný čas na to, že se blížil Vabec.

Po občerstvení na 11.km (já si vzal vodu) jsme zkusili při průběhu Starou Lubovňou přidat, takže naše tempo na 12.-14.km zrychlilo na 5:00-5:07 na km, nicméně hned na začátku Vabce kleslo na 6:49/km. Mám podezření, že vzdálenost mezi 14. a 15.km je vyšší než 1 km, čehož jsem si všiml už loni, ale to je jedno. Před Vabcem jsme se s P.Martinem dohodli, že každý poběžíme svým tempem, protože jsme očekávali, že já budu o něco rychlejší do kopce a on pak rychlejší s kopce. Dost jsem se ale mýlil, protože při běhu na Vabec byl již aktivnější P.Martin. Snažili jsme bojovat s protivětrem během za sebou a střídali se ve vedení, ale i tak tempo bylo poměrně nízké, tedy i pomalejší, než jsem plánoval (kolem 6:00/km). Na vrcholu jsem vzal vodu a dvě kostky cukru, ale P.Martin zrychlil a velmi rychle mi utekl. Celý dvacátý kilometr jsem vlastně jen proklusal a přestože vedl s kopce, tak jsem běžel stejně pomalu jako do kopce. Pak jsem se snažil zrychlit, ale ani to mi nešlo, takže na 21.-24.km jsem běžel jen 5:08 až 5:29/km a v tomto úseku mě předběhlo hodně lidí.

Na 25.km přišla krize, kdy jsem opět zpomalil a nechtělo se mi běžet, navíc v té době i zesílil déšť. Když jsem ho zaběhl za 6:07, přestože stále vedl s kopce, tak jsem se vyčural a pak se rozhodl radikálně změnit svůj přístup. Když se přede mne přehnala Eva Seidlová se s asi 5 lidmi, tak jsem se zkusil rozběhnout za nimi, i když mi utekli asi o 50 metrů. Chvíli jsem se přemáhal, abych rychlost udržel, ale překvapivě se mi to podařilo a další dva kilometry zaběhl za 4:57 a 4:55. Velmi mne povzbudila hudba při průběhu vesnice před Mníškem a najednou se dostal do určitého "euforického" stavu s chutí se modlit, radovat se ze života a podobně. Tento stav vydržel i poté, co jsem doběhl P.Martina na 29.km. Přestože jsem byl rychlejší než on, tak zrychlil a běžel se mnou od tohoto okamžiku až téměř do cíle. Snažil jsem se běžet tempem do 5:30/km, při kterém bych atakoval svůj osobní rekord. Běželo se mi dobře, radoval jsem se z běhu i ze života, zpíval jsem si polohlasně, modlil se (např. když zvonily zvony poledne, tak jsem se pomodlil Anděl Páně) a bylo to fajn. Tento stav vydržel několik kilometrů a byl jsem za něj vděčný.

Druhá krize přišla na 35.km, kdy jsme zpomalili na 5:43/km a kdy jsem začal vnímat svalovou únavu, která se projevuje mimo jiné i výrazným drobením kroku. Protože jsem na toto zvyklý, tak jsem začal výrazněji měnit rytmiku běhu, chvílemi výrazně zakopával, měnil rychlost a podobně, což se mi dlouhodobě osvědčuje jako správná taktika. P.Martin se k mému překvapení přizpůsobil i změnám tempa, které pro něj nemohly být přirozené, ale po závodu říkal, že i jemu to pomohlo. Na 35.km jsem vzal na občerstvovačce kromě vody i pět malých kostek cukru. Krátkodobě to pomohlo, ale příště už podobnou chybu neudělám. Glykemie sice rychle vzrostla, ale poté poklesla ještě výrazněji než před občerstvením, takže toto bylo spíše kontraproduktivní. Po 36.km za 5:47 jsem viděl, že už na osobák nemám šanci, ale snažil jsem se pomoci aspoň P.Martinovi, který ve Vídni běžel kolem 3:55. Na 37.km jsme bohužel přehlédli kilometrovník a na 38.km zjistili, že tempo máme kolem 5:49/km. Poté ale následovalo mírnější stoupání, ve kterém jsme už oba vnímali krizi. Já se snažil bojovat opět změnami tempa a P.Martin mě podporoval hlavně psychicky, protože ani on neměl sílu se vedení tempa ujmout, byť bych to v ten okamžik potřeboval. Další kilometr vedl z mírného kopce a tam se snažil zrychlit, což se celkem podařilo, byť tempo bylo 6:02/km.

Poslední dva kilometry vedly do výrazného stoupání. Zkusil jsem do toho dát vše, co bylo v mých silách, při každém zrychlení povzbuzoval i P.Martina, stále se za ním otáčel a doběhl 2-3 běžce. 41.km jsme běželi za 5:52, ale zde mi již ubývaly síly. V polovině 42.km jsem tedy svou snahu "vzdal" a nechal P.Martina, aby spolu s jedním Polákem svedli cílový souboj sami, a nakonec mi utekli o 12 sekund. P.Martin tak skutečně zaběhl osobák a já s časem 3:54:09 zaostal jen o tři a půl minuty a i výsledné umístění (134.místo z 258 lidí) považuji za uspokojivé. Myslím, že jsem dosáhl více, než jsem očekával jak několik dní před závodem, tak i během něj. Také můj "internetový běžecký" poradce předpokládal, že zaběhnu hůře, i když jsem mu jinak vděčný za mnohé cenné rady (tip, jak zaběhnu, jsem ale od něj nechtěl znát předem a udělal jsem dobře). Zajímavé je, že mě celý závod trápila potřeba smrkání, přestože před i po závodu mám zcela čistý nos. Věřím však, že i v tom byl maraton prospěšný, neboť dýchání vlhkého vzduchu dobře uvolnilo mé nosní dutiny.

Po doběhu jsem se občerstvil kulajdou s pečivem, kterou připravili pořadatelé, byla velmi dobrá. Pak se i s dalšími lidmi vydal do Podolínce a poté autem a vlakem s P.Martinem až do Bratislavy. Kvůli tomu jsem bohužel musel oželet obvyklý odpolední nebo podvečerní výklus po závodu, což mě mrzí, nicméně další den jsem s kamarádem dal 3,1 km tempem 6:52/km a cítil se v pohodě. Večer jsem se pak vydatně najedl a další den se rozloučil s kamarády Redemptoristy a vydal se do Brna. Myslím, že čtyřapůldenní výlet se mi po všech stránkách vydařil a jsem vděčný za vše, co jsem mohl prožít. Samozřejmě se mi nevyhnuly některé problémy a nepříjemnosti, ale hlavně jsem prožil spoustu radosti, jak při běhu, tak i jinde. Vůbec není důležité, že jsem právě na tomto závodu nezaběhl osobák, však to ani vzhledem k profilu nebývá obvyklé. Nyní už ale nastává čas zvažovat, co běžecky dále. Ještě je tu možnost běžet za týden olomoucký pulmaraton, pak ale v každém případě bude muset přijít období odpočinku, protože se nechci nijak ničit. Je velmi dobře, že už předminulý závod Letního běžeckého poháru jsem jen proklusal (bosky) a minulý neběžel vůbec. Myslím, že opravdu nemám kam spěchat. :-) Závažnější otázkou ale je, jestli se nadále snažit o zlepšování maratonských výkonů, nebo jestli se soustřeďovat spíše na kratší trasy a maratony běhat jen občas, "pro radost". Každopádně vím, že kvalitní čas není tím hlavním, co od běhu očekávám, jakkoliv mě baví nejrůznější analýzy, grafy a vše kolem. Pokud mi běh bude přinášet radost a zdraví, tak bude vše v pořádku. Poděkování patří ještě jednou hlavně mým přátelům redemptoristům, kteří mě k běhu i sportu přivedli, a samozřejmě i P.Martinovi Hukovi, se kterým jsem prožil velmi příjemný závod se vším, co k němu patří (včetně času před závodem i po závodě).




9.6.2010 Popůvky 7,9 km

Pořadí: 159. ze 159 běžců

Čas: 1:09:18

Rychlost: 6,84 km/hod (8:46 na km)

Profil: převážně lesní cesty, prvních cca. 0,5 km prudce do kopce, poté cca. 4 km zvlněný profil s převažujícím stoupáním, dále cca. 3 km klesání (místy poměrně prudké) a posledních 500 m rovina.

Celkové převýšení: asi 110 metrů

Počasí: cca. 25 stupňů, jasno, místy kaluže

Mým 48.závodem se stal opět závod Letního běžeckého poháru, tentokrát v Popůvkách. Profil tratě je poměrně náročný a dlouhodobě mi nevyhovuje, zejména klesání na zablácených cestách je nepříjemné. V minulých závodech LBP, které ovšem byly mimo Popůvky, se mi opakovaně dařilo a umisťoval se v první polovině startovního pole, čehož si všiml i glosator LBP (viz zde). Dařilo se mi i v tréninku a opakovaně jsem překonal všechny osobní rekordy od 1 km po 15 km, včetně 5 km za 20:39 a 10 km za 43:13. I přesto jsem se začal dostávat pod tlak lidí z mého okolí, kteří očekávali, že budu nadále běhat lepší a lepší časy a z nichž někteří radili, co ještě dělám podle nich špatně. Rozhodl jsem se tomu bránit poněkud netradičně, k čemuž jsem zvolil právě závod LBP Popůvky.Už delší dobu jsem měl chuť si zaběhnout závod jen tak volně, pro radost, ale stále to nevyšlo. Dnes jsem se tedy rozhodl běžet z plného tréninku, včetně ranních 5 km tempem 4:29/km, po delším běhu na start (5,2 km za 34:08) a hlavně bosky. K prezenci jsem doběhl asi 10 minut před startem, zaplatil 30 Kč a postával u auta pořadatelů, takže jsem se vyzul až krátce před startem, abych nebudil zbytečný rozruch předem. Takto si mě všimli jen jen dva lidé, vedle kterých jsem stál na startu. Proslov pana Kocourka byl neobvykle dlouhý a navíc ho lidé vzadu stejně dobře neslyšeli, nicméně když konečně skončil, tak závod odstartoval.

První část vedla po silnici do kopce, tam se mi běželo dobře. Jakmile jsem se ale dostal na cestu s pískem a drobným štěrkem, tak jsem musel výrazněji zpomalit, takže mě už do 1.km předběhli všichni závodníci. Někteří se mě ptali, kde mám boty, tak jsem pro jednoduchost říkal "sázka". Nijak jsem nelhal, protože jsem se vsadil sám se sebou, že zvládnu závod takto absolovovat. Další kilometry byly náročnější, po trati byl často drobný štěrk, který byl dost nepříjemný, ostatně mnozí běžci mi říkali "fakír". Jediné místo, kde se dobře běželo, byla hlíněná cesta kolem 4.km a pak blátivá místa s kalužemi, které sice nešlo probíhat rychle, ale byly příjemným osvěžením pro nohy. Asi na 2,5.km mě předstihla poslední závodnice, ale na již zmíněném úseku hlíněné cesty jsem jí dostihl zpět a předběhl. Jakmile ale trať začala klesat, opět na nepříliš dobrém kamenitém podkladu, tak mě předběhla a definitivně se vzdálila. Poslední km byly náročnější ještě více, zejména na asfaltce s pískem. Chvílemi jsem musel přejít do chůze, ale jinak se snažil běžet, byť krátkými kroky. Potil jsem se více, než při obyčejném běhu téměř dvojnásobnou rychlostí, ale bylo to fajn. V posledním kilometru jsem potkal několik běžců, kteří se vraceli domů na kolech, a v posledních několika set metrech i Dana Orálka, který mě pak doprovodil až do cíle. Uběhl jsem 7,9 km za čas 1:09:20, takže průměrná rychlost byla jen 6,83 km/h, což sice vypadá ostudně, nicméně jsem bosoběžec amater, takže na zmíněném podkladu nebylo lehké běžet.

Po doběhu jsem se pobavil chvíli s Jardou Kocourkem a některými běžci. Potřeboval jsem se napít a naštěstí mi jeden člověk dal láhev s větším množstvím vody. Ani nevím, jestli to byla voda od pořadatelů, nebo soukromá, a ani jsem dostatečné nepoděkoval, dehydrataci jsem ale měl celkem velkou. Pak jsem si vydal umýt nohy do rybníka a poté se už v botách vydal domů, opět 5,2 km, tentokrát za 37:14. I když jsem doběhl poslední, tak jsem rád, že jsem to zkusil právě takto. Protože jsem většinu pozornosti věnoval došlapu, tak se mi krásně vyčistila hlava, dobře jsem se nadýchal lesního vzduchu a zjistil, že není nic nenormálního neběžet závod na maximální výkon. Možná mě někteří nepochopí, ale k tomu je potřeba si to aspoň jednou zkusit, pokud k tomu má tedy člověk chuť.

Za 11 dní bych měl běžet Visegrad maraton. Jedná se o závod s náročným kopcovitým profilem, navíc je nejistá i trať, protože slovensko-polská trasa je částečně pod vodou, a navíc na maraton nemám vůbec natrénováno, protože veškerá příprava směřovala na 1-15 km. I přesto to ale chci zkusit, závod si užít a zároveň získat informace o aktuální trénovanosti. Následně pak možná zkusím Olomoucký pulmaraton a poté se rozhodnu, jak budu běhat. Jedno je ale jisté: nadále budu preferovat běh pro radost, podle momentální chuti s jen obecně postavenými pravidly, před během podle pevných plánů, jakkoliv by mě právě takový trénink mohl podle názoru mnohých výkonnostně posunout. Také se nechci dostat do tlaku, že je opravdu nezbytné, abych se závod od závodu zlepšoval a že pokud to bude jinak, tak je to zklamání. Myslím, že zatím se zlepšuji slušně a není třeba se deprimovat tím, jestli zrovna u konkrétní vzdálenosti bych mohl zaběhnout třeba o 1 procento rychleji, pokud bych trénoval nebo závodil jinak ...

Poznámka večer po závodě: i když jsem bosoběžec začátečník, tak jsem při běhu nezpůsobil žádné zranění a šlapky jen zdravě pálí a jsou prokrvené, díky reflexní masáži, kterou mi dal běh po písku, štěrku a nerovném podkladu.

Pořadatel na svých stránkách uvedl: "To na opačné konci výsledkové listiny figurující Petr Kaňovský, snaže neumazat si nová Mizuna, která jsem před nedávnem prodal, nastoupil na trať po vzoru famózního Abebe Bikily bosý. Boty sice ušetřil blátivé vrstvy, ale doběhl poslední a ztracené body mu budou možná při závěrečném účtování chybět.", evidentně však tento můj komentář nečetl. :-)




2.6.2010 Mariánské údolí 11,1 km

Pořadí: 81. ze 170 běžců

Čas: 50:04

Rychlost: 13,30 km/hod (4:31 na km)

Profil: lesní cesta, prvních cca. 1,5 km do kopce, poté cca. 3 km mírně zvlněný profil, posledních 1 km před obrátkou do kopce, a od obrátky (na metě 5,5 km) zpět po stejné trati ke startu

Počasí: cca. 15 stupňů, zataženo, místy kaluže

Vývoj tempa (čas na km) :



Mým dalším závodem se stal závod LBP v Mariánském údolí. Skoro celý den pršelo, nicméně asi dvě hodiny před závodem pršet přestalo, takže počasí bylo zcela ideální. Bylo zataženo, relativně chladno a velmi dobře se dýchalo. Jediným problémem byly občasné kaluže na trati, kterými běžci museli buď proběhnout, nebo je obíhat. Mým cílem tentokrát nebylo maximalizovat výkon, ale snažil jsem se experimentovat se stupňovaným tempem, což se mi podařilo, viz graf vývoje tempa.

První kilometry jsem rozběhl zvolna a jen pomalu přidával. Nenechával jsem se nijak znepokojovat tím, že mě předbíhalo dost lidí, včetně Pavla Smrže a Iva Zejdy. Strategii Ivoše jsem doteď nepochopil, protože běhá velmi nevyrovnaně i v rámci relativně krátkých úseků, kdy na 500 metrech změní rychlost třeba třikrát a to dost výrazně. Nicméně jsem na to od něj zvyklý, tak se nenechám tím rozhodit. Iva jsem předběhl na 2.km a od Pavla se vzdálil asi na 3.km. Do obrátky jsem předběhl ještě několik lidí, avšak zjistil jsem, že čas je relativně pomalý (kolem 25:45).

Druhou polovinu jsem se snažil rozběhnout svižněji, nicméně jsem až do 9.km předběhl jediného běžce, postupně jsem se ale přibližoval skupině běžců. Na 9.km mě předběhl jeden běžec, takže mé pořadí bylo shodné jako na obrátce, ale poté přišel okamžik, na který jsem čekal a tím bylo asi 500 metrové stoupání. Na něm jsem relativně zrychlil a během pár desítek sekund předběhl 10 běžců. Šest z nich mě pak bohužel předběhlo při následujícím asi 500 metrovém prudším klesání, v posledním km jsem však tři ještě předběhl a doběhl opět v první polovině startovního pole. Také čas v porovnání s vítězem je velmi slušný. Jedinou kaňkou je, že mi o 4 sekundy utekla hranice 50 minut, ale to nevadí, protoźe i tak jsem velmi výrazně překonal i osobní traťový rekord (stávající časy v posledních 2 letech byly 53:50, 53:22, 57:09 a 55:15).

Ihned po doběhu jsem dal 10 minutový výklus, pak se občerstvil a pobavil chvíli s několika lidmi a pak se 15 minutovým klusem na tramvaj, kde jsem potkal několik dalších běžců a běžkyň a s jednou běžkyní pak vedl příjemný rozhovor v tramvaji. Dnešní závod byl po všech stránkách fajn a jsem rád, že jsem se ho zúčastnil ...




26.5.2010 Obřany 8,8 km

Pořadí: 89. z 207 běžců

Čas: 38:48

Rychlost:  13,61 km/hod (4:25 na km)

Profil: mírně zvlněný profil, převážně asfaltová cyklostezka

Počasí: cca. 18 stupňů, polojasno

Vývoj tempa (čas na km):


Účast na dnešním závodu Letního běžeckého poháru jsem zvažoval, protože jsem v sobotu běžel v osobním rekordu 10 km (44:09) a včera v osobním rekordu 5 km (21:16) a kromě toho měl i více pomalejších běhů. Nakonec jsem se ale rozhodl, že to zkusím - pomohlo i to, že bylo příjemné počasí. Na startu mě překvapilo, že dnešní závod je měřen čipy, jinak jsem se pozdravil s několika přáteli, zkusil připevnit hrudní pás k sporttesteru, který testuji a postavil se na start. Poučen předchozími závody i testy jsem rozběhl relativně pomaleji, takže jsem po prvním kilometru byl poměrně vzadu, přestože tempo bylo slušné (4:28/km). Nijak jsem se nenechal znepokojit a postupně začal předbíhat běžce, kteří rozběhli závod rychle, ale doběhli hůře. Mimo jiné jsem asi po 1,5 km předběhl Iva Zejdu, po 3 km Pavla Smrže a asi po 6 km nebo 7 km Vláďu Diatku. Po obrátce mě předběhl jediný člověk, zatímco já předběhl minimálně 10 lidí, spíše více. Protože se mi běželo dobře, tak jsem zkusil ke konci ještě zrychlit a doběhl v čase 38:48, což je o 3:15 lepší čas, než byl dosud můj nejlepší výkon na této trati. Zaběhl jsem dokonce průměrným tempem, které je téměř shodné s aktuálním osobákem z této vzdálenosti, tedy 4:25/km a skončil znovu v první polovině startovního pole na 89.místě z 206 závodníků. Běžel jsem dokonce o málo rychleji, než závod u Antroposu na 6,3 km před 2 týdny.

Ihned po doběhu jsem pokračoval v pomalém výklusu kolem místa startu a cíle, pobíhal tak asi 11 minut, pak se občerstvil, chvíli pobavil s dalšími přáteli a poté se vydal na 46 minutový výklus směrem do města. Nějak jsem ale špatně odbočil a musel neplánovaně proběhnout Cejlem, což je dlouhá ulice, na které bydlí hodně romských spoluobčanů, což se neobešlo od jejich četných komentářů, avšak snažil se reagovat vtipem a běžel dál, takže jsem v pohodě doběhl až k nádraží, kde jsem si koupil občerstvení a pak sedl na tramvaj domů. Výklus jinak byl fajn, delší pomalé běhy po rychlých trénincích a závodech se mi velmi osvědčily. Jsem rád, že jsem se dnešního závodu zúčastnil a že jsem se rozhodl běžet spíše podle chuti, než podle tréninkového plánu nebo tréninkových doporučení ...




12.5.2010 Anthropos 6,3 km

Pořadí: 86. z 200 běžců

Čas: 27:52

Rychlost:  13,57 km/hod (4:25 na km)

Profil: první km mírně do kopce, poté výrazně do kopce, poté z kopce a zpět po stejné trati výrazně do kopce, poté z kopce a doběh mírně z kopce

Celkové převýšení: přibližně 70 metrů

Počasí: cca. 15 stupňů, zataženo

Video z doběhu: (přibližně v čase 1:40; číslo 174)

Mezičasy: 1.km 4:28 2.km 8:58 (4:30) 3.km 13:10 (4:12) 4.km 17:39 (4:29) 5.km 22:10 (4:31) 6.km 26:34 (4:24)

Srovnání tempa ve srovnání s dosavadními nejlepšími výkony na trati: (čas na km)



Již 45.závodem, který jsem běžel, se stal závod Letního běžeckého poháru u Anthroposu. Počasí bylo ideální (zataženo, bez větru), avšak měl jsem za sebou poměrně náročný nedělní maraton, tak jsem měl v úmyslu závod jen vyklusat. Když jsem o tom ale diskutoval před závodem s kamarády, tak říkali, že mi to nedá a poběžím rychleji. I pŕesto jsem se ale postavil na start celkem ležérně a nikam se netlačil. Po asi 200 metrech jsem ale dostal chuť běžet rychleji a asi po 700 metrech ještě výrazněji zrychlil a začal předbíhat hodně běžců. Mezičas na 1.km byl slušný, tak jsem se snažil rychlost udržet i do kopce, což se mi překvapivě podařilo. Na 3.km, který vedl s kopce, mě předběhlo asi 5 lidí, avšak i přesto rychlost byla slušná. V druhé polovině jsem se snažil rychlost dále držet a opět se mi podařilo několik lidí předběhnout při cestě do kopce (3,5.km až 4,5.km), aby mě pak někteří předběhli s kopce. Věděl jsem ale, že běžím na dobrý čas, a doběhl nakonec v čase pod 28 minut, což znamená nejenom osobní rekord na této trati, ale i osobní rekord na vzdálenosti 6,3 km vůbec. Přitom profil není úplně jednoduchý, takže na dráze bych asi měl ještě o několik sekund lepší čas.
Doběhl jsem na 88.mistě ze 199 závodníků, tedy poprvé v závodech LBP v první polovině startovního pole.

Ihned po doběhu jsem ve vlastním zájmu pokračoval v klusu, několikrát oběhl prostor kolem Antroposu a teprve po 8 minutách se vydal napít. Jediným problémem při závodě byl pro mě kašel a chvílemi i dávení, avšak i přesto jsem zaběhl nejrychlejší závod v historii a zřejmě se poprvé v historii umístnil v první polovině startovního pole. Je tedy vidět, že maraton v Praze mi nejenže rychlostně neuškodil, ale možná i pomohl k lepšímu výkonu. Na druhé straně vím, že jsem tam nezaběhl úplné optimálně a zřejmě i proto si uchoval dostatek sil do dnešního závodu. Některé další závody poháru ale nepoběžím na maximum, protože mé tělo evidentně potřebuje i prostor pro regeneraci, který jsem mu zatím nedal. Jsem nicméně rád, že jsem dnes běžel, protože jsem se potkal i s více přáteli, které bych jinak neviděl. Líbilo se mi, že mě někteří povzuzovali i během závodu, i když já sám neměl k hlasitému povzbuzování dech a pouze se snažil některé pomalejší běžce běžících v protisměru pozdravit pokynutím ruky.




9.5.2010 Pražský maraton

Pořadí: 2108. z 4859 běžců

Čas: 3:58:24 (reálný čas 3:54:39)

Rychlost: 10,79 km/hod (5:34 na km)

Profil: městský okruh Prahou, silnice

Počasí: cca. 15-18 stupňů, slunečno, v posledních 10 km zataženo

Rozložení tempa (čas na km):

Porovnání posledních tří maratonů - vývoj ztráty na cílový čas 3:30 (modře Ostrava, červeně Bratislava, zeleně Praha):

Mým dalším závodem se stal pražský maraton (PIM). Ještě před rokem jsem psal, že PIM je pro mě až příliš velký a že mě proto příliš neláká, ale letos jsem se rozhodl využít nabídky a na závode se přihlásit. Účast na závodě jsem opět spojil i s pracovními povinnostmi a setkáními s přáteli, v pátek v Praze, v sobotu v Liberci a v neděli po závodě opět v Praze. Také jsem se v neděli ráno zúčastnil "maratonské mše", ve které kněz, mimo jiné také účastník závodu, pěkně srovnával běžecký maraton a životní maraton každého z nás.

Před závodem jsem pečlivěji zvažoval strategii, jakou poběžím, a nakonec se rozhodl běžel podle doporučení mého kamaráda Rudy, tedy co nejdéle tempem kolem 5:00/km a pak podle potřeby zpomalit. S ohledem na teplé počasí a potřebu častěji pít se mi to ale nedařilo a už od 10.km začal mírně ztrácet. Na pulmaraton jsem měl čas 1:47, tedy o 4 minuty pomaleji než v Bratislavě a o 2 minuty pomaleji oproti původnímu plánu, avšak stále to bylo velmi dobré. V další části však nastalo výraznější zpomalení a už na 30.km jsem zaostal oproti plánu o více než 7 minut. Po 31.km, kdy se tempo dostalo na 6:46/km jsem se dokonce rozhodl závod ukončit, takže jsem přešel pomalou chůzí na chodník a pak začal konzumovat občerstvení, které jsem si nesl (čokoládu a čokoládové sušenky). Když jsem vše snědl, tak jsem dostal chuť se pomalu rozběhnout, takže jsem tak učinil a po chvíli jsem zkusil i výrazněji zrychlit. To se mi celkem na 33.km podařilo, avšak rychlost postupně klesala a na 35.km jsem potřeboval čurat, takže jsem se musel zastavit a strávit tím aspoň minutu. Pak jsem se opět rozběhl relativně rychle, ale snadno jsem si spočítal, že osobní rekord 3:50:33 (RealTime) již nemohu dosáhnout. I pod dojmem tohoto zjištění jsem tedy výrazněji zpomalil, avšak na 40.km jsem si uvědomil, že je tu nemalé riziko, že mě doběhnou vodiči běžící na oficiální čas 4 hodiny, což jsem nechtěl. Proto jsem zkusil přidat a v posledních 200 metrech i zasprintovat. Výsledkem tak je reálný čas 3:54:39 (oficiální čas 3:58:24 kvůli zpoždění 3:45, což byla doba, než jsem po odstrartování přešel startovní čáru), tedy o 4:06 pomaleji než v Bratislavě. Zajímavé je, že druhá polovina byla za 2:07, tedy za stejný čas jako v Bratislavě, takže rozdíl vznikl v relativně pomalejší první polovině (i když proti druhé půlce jsem i tak běžel až příliš rychle).

Přestože jsem při závodu nepřekonal žádný osobní rekord, tak mohu být celkem spokojen, protože jsem zažil atmosféru velkého závodu, potkal různé kamarády, doběhl už potřetí za sebou pod 4 hodiny a poprvé v historii se umístil v první polovině startovního pole, byť toto je ovliněno i masovostí akce, na které jsem běžel. V dalších týdnech bych rád zkusil běhat spíše pro radost, bez pevného plánu a cíle a teprve poté se rozhodnu, co dál. Děkuji všem za podporu a těším se na shledání na některém z dalších závodů nebo při jiných příležitostech.




28.3.2010 Bratislava maraton

Pořadí: 231. z 428 běžců

Čas: 3:51:15 (reálný čas 3:50:32)

Rychlost: 10,98 km/hod (5:28 na km)

Profil: dva velké městské okruhy, převážně po silnici nebo cyklostezce, převýšení 120 metrů na okruh

Počasí: cca. 15 stupňů, polojasno, místy silnější vítr

Rozložení tempa (čas na km):

Fotka z evangelizačního programu před závodem: (v modrém tričku P.Martin Huk)



Fotka z doběhu do cíle:



Mým dalším závodem se stal maraton v Bratislavě, kde jsem běžel už podruhé. Loni jsem tu zaběhl čas 4:20, čímź jsem překonal osobní rekord o 42 minut. Později jsem tento rekord vylepšil až na 3:56 v Ostravě, tentokrát při téměř rovnoměrném tempu, avšak i přesto jsem věděl, že je v mých silách zaběhnout lepší čas. Protože ale má zimní příprava postrádala delší běhy (jen jeden běh nad 15 km) a protože se mi příliś nedařilo ani rychlostně, rozhodl jsem se závod pojmout jako tréninkový test aktuální připravenosti a budoucího poteniciálu. Myšlenka byla jednoduchá: snažit se běžet první polovinu (pulmaraton) na úrovni osobního rekordu, tedy tempem mezi 4:50-5:00/km a pak doklusat zbytek s cílem zlepšít čas osobního rekordu na 30 km, který byl dosud oproti ostatním vzdálenostem relativně nejhorší, a získat data pro odhad rovnoměrného tempa maratonu při případných dalších závodech.

Na závod jsme jeli s Miličem Hlucháněm a jeho ženou v neděli ráno. Milič chtěl běžet rovnoměrným tempem na 3:50, což by byl pro mě slušný čas, ale má strategie byla tentokrát zcela odlišná. Na místo prezence jsme dorazili včas a po zaprezentování jsem se rozhodl zajít do 15 minut vzdáleného kláštera redemptoristů, abych se zde pozdravil se známými studenty, řeholními bratry a řeholními knězi. Zároveň jsem využil zázemí kláštera k úschově osobních věcí a převlečení. Před závodem jsem vícekrát pil, abych si zajistil dostatečnou hydrataci a snědl jsem i nějaké oplatky s cílem dodat energii. Využil jsem i toalet v klášteře, krátce se pomodlil v kapli a pak se vydal s řeholním knězem, P.Martinem Hukem, který se přihlásil na pulmaraton, na místo startu. Po cestě jsme ještě zdálky pozdravili dalšího kněze, P.Rasťa, který vedl s laickými spolupracovníky evangelizační program na ulici. Jsem rád, že jsem měl možnost poslední hodinu před závodem strávit tímto způsobem, protože mi to pomohlo se dostat do dobré psychické pohody.

Na místo startu jsme dorazili asi 10 minut před začátkem, ale potřeboval jsem se ještě vyčurat, a proto jsem využil nedalekého křoví. Pak jsem se přesunul do koridoru a snažil se přiblížit vodičům, běžících na čas 3:30. Věděl jsem, že pro osobní rekord na pulmaraton musím běžet rychleji než oni, ale nechtěl jsem rozbíhat závod příliš rychle, a proto jsem se rozhodl se těchto vodičů několik kilometrů držet. Startovní čáru jsme přešli asi 48 sekund po startu, avšak ani poté se nedalo pohybovat bez problémů, protože kromě maratonců startovalo hodně pulmaratonců a také členů štafet. První 3 km jsem běžel s vodiči na 3:30, jak jsem plánoval, ale z důvodu velkého množství běžců jsem přehlédl značky 1.km i 2.km.

Na 3.km jsem zjistil, že reálný čas je 15:20, tedy o 30 sekund pomalejší, než měl být. Rozhodl jsem se proto se od vodičů vzdálit a mírně zrychlit. Cesta již byla volnější, nicméně i na 5.km, který byl před výběhem na silnici jsem přehlédl značku, protože ta byla schována za běžci připravených na předávku na 2.úsek štafet. Šestý až cca. 12.km byl na rychlostní silnici Petržalkou, prakticky bez převýšení. Protože tempo na 6.km bylo stále nad plánem, rozhodl jsem se dále zrychlit a 7.-9.km zaběhl za v průměru 4:42/km. Oproti původní předpovědi počasí bylo tepleji a slunečněji, než mělo být, tak jsem se více potil a na 10.km se rozhodl poprvé napít. Proto tempo kleslo na 4:53/km, ale na dalších 4 km bylo opět pod 4:50/km. V této fázi jsem předbíhal dost lidí, včetně některých mých známých. Asi na 10.km mě doběhl jeden z mých učitelů matematiky na střední škole z Brna Martin Čadek, který běžel pulmaraton, ale za chvíli jsem ho opět ztratil, protože jsem běžel rychleji než on. Před 15.km jsem vnímal už větší žízeň, takže jsem se opět napil a vylil na sebe i kelímek s vodou a použil připravenou houbičku, což vysvětluje zpomalení tempa na 4:58/km.

Na 16. až 20.km jsem vnímal už větší únavu a také dehydrataci, ale viděl jsem, že čas mám velmi dobrý a že skutečné atakuji osobní rekord na pulmaraton. Tempo bylo stále pod 5:00/km a to bylo velmi dobré. Protože jsem ale věděl, že náskok na osobní není příliš velký, tak jsem musel udělat rozhodnutí, které bylo správné z hlediska pulmaratonu a chybné z hlediska maratonu. Tím bylo, že jsem si nevzal občerstvení na 19.km a běžel dál. Asi na 19,5.km mě opět doběhl Martin Čadek a na mostě přes Dunaj na 20.km se dostal mírně přede mne. Rozhodl jsem se, že hlavní je ten výkon z pulmaratonu a že i kdybych pak vzdal, že bych měl splněno, a proto jsem běžel jen kousek za Martinem a poslední 1,1 km před cílem ještě mírně zrychlil na 4:51/km. Reálný čas na pulmaraton tak byl 1:42:55, což bylo skoro o minutu lepší, než dosud. Martin pulmaraton proběhl asi o 10 sekund rychleji, než já. Kdybych běžel do cíle, tak věřím, že bychom skončili rovnocenně, ale nemohl jsem vyplýtvat úplně všechny síly.

Hned za mezičasem na pulmaraton jsem zpomalil. Potřeboval jsem se napít, avšak občerstvovačka byla až někdy na 23,5.km. Zde mě doběhli vodiči na 3:30 i se svou skupinou a motivovali mě, abych běžel chvíli s nimi. Myslím, že nebyl ode mne šťastný nápad, že jsem to zkusil, nicméně to přispělo ke zrychlení na 24. a 25.km. Před 25.km jsem přitom už běžel sám, protože jsem viděl, že tempo vodičů nejsem schopen udržet a to zejména na výběhu kolem pošty, který vedl výrazněji do kopce. Na 26.km jsem zpomalil už více, protože se opět projevila silná žízeň a musel jsem pít jak vodu, tak čaj. I potom jsem ale dokázal běžet a tempo bylo něco přes 6:00/km. Na 28,5.km se mi začalo chtít čurat, tak jsem vyuźil travnaté plochy a pak se rozběhl. Zrychlení asi bylo dost velké, protože 30.km byl za 5:26/km, avšak viděl jsem, že toto je neudržitelné tempo. Najednou jsem cítil nedostatek energie a opět silnou žízeň. Další kilometr jsem tedy jen doklusal tempem 6:43/km na občerstvovací stanici, která byla krátce za 31.km. Zde jsem se rozhodl se bohatě občerstvit, vypil jsem vodu a čaj a poprvé i pojedl, vzal jsem si banán a tři velké kousky čokolády. Zpoždění, které jsem kvůli tomu nabral na 32.km (tempo 7:04/km) se bohatě vyplatilo, protoźe bez toho bych se trápil mnohem více. Je jasné, že problém vznikl tím, že jsem se řádně neobčerstvoval v první polovině maratonu, ale to jsem nechtěl dělat kvůli dodržení plánovaného tempa a také kvůli tomu, aby se mi nechtělo čurat už v první polovině, neboť to by znamenalo větší časovou ztrátu. Prostě to, co mi chybělo v první půli jsem vědomě musel o to více doplňovat v této části závodu, avšak naštěstí jsem si to uvědomoval a zařídil se podle toho.

Posledních 10 km jsem běžel skoro vyrovnaným tempem, kolem 6:10/km. Věděl jsem, že mi to na osobák na maraton bohatě stačí a že mám dost sil závod dokončit, i když několik kilometrů byl nepříjemný protivítr. Asi na 37.km mě předběhli vodiči na 3:45, se kterými však běžel jen jeden běžec. Za chvíli jsem pak předbíhal vodiče na 3:45, kterému se závod asi moc nepovedl, protože v té době šel chůzí. Pak zrychlil a já se pokusil chvíli běžet s ním, což se mi sice nepodařilo, ale přispělo to ke zrychlení na 38.km na 5:58/km. Poslední kilometry jsem nejprve mírně zpomalil, ale po výběhu na most přes Dunaj jsem se rozhodl ještě mírně zrychlit a poslední km uběhl tempem 5:48/km. Závod jsem tak doběhl v čase 3:51:15 (reálný čas 3:50:33), tedy o pět minut rychleji než v Ostravě. Milič i další známí doběhli ještě za mnou. Po závodě jsem byl chvíli dost vyčerpán, ale pomohly mi další tekutiny a také velmi dobré jablko, které bylo k dispozici. Pak jsem se vydal k autu, kterým mě Milič vzal do kláštera, kde jsem se převlékl, pozdravil s dalšími bratry a pak jsme společně odjeli do Brna.

I když jsem před závodem měl velké pochybnosti, zda jsem schopen něco rozumného zaběhnout, tak jsem velmi spokojen. Podařilo se mi nejenže zaběhnout osobák na pulmaraton i na 30 km, ale dokonce i osobák na celý maraton, s čímž jsem tak docela nepočítal. Navíc jsem získal odhad, že můj aktuální potenciál dává naději na výsledný čas kolem 3:38 při rovnoměrném tempu. Přitom ale ani strategie rovnoměrného tempa nepřinášela při tomto závodě u nékterých běžců ideální výsledky, protože protivítr v posledních asi 5 km byl dost silný. Myslím, že jsem se rozhodl správně, jak v tom, jak jsem postavil test, tak i v tom, jak ho naplnit při závodě. Ano, asi jsem měl na to, abych zaběhl maraton za 3:45, ale získal bych mnohem méně zkušeností a dat, jako takto. Je ale jen na mne, jak si toto vyhodnotím a zda se rozhodnu zaběhnout si ještě na jaře některý další maraton. Také kněz Martin Huk při svém prvním pulmaratonu překvapil a zaběhl ho za 1:48. Jsem rád, že jsme prožili pěkný den a že se znovu ukázalo, že běh v našem případě může pomáhat vytvářet podmínky i pro modlitbu a prohlubování vztahu k Bohu i k dalším lidem. Při dlouhých bězích (a maratonech zvlášť) je dobrá psychika stejně důležitá jako fyzická příprava a jsem rád, že se mi i pŕi tomto závodu podařilo dosáhnout dobrého výkonu i díky svým kamarádům, redemptoristům i díky modlitbě, která sice byla krátká, ale o to intenzivnější. Je bohužel pravděpodobné, že v budoucnu se opět budou objevovat pochybnosti i deprese, ale i přesto mohu toto s Boží pomocí překonávat, a to i pomocí běhu, kterému se věnuji. Znovu musím připomenout, že kdyby nebylo kamarádů redemptoristů, tak bych nikdy aktivně nesportoval a natož neběhal. I za to jim patří velké poděkování.

3.4.2010: Graf tempa vodičů na 3:30 s konečnou platností vysvětluje, proč jsem nebyl schopen před 25.km udržet jejich tempo ani přes své zvýšené úsilí (v té době běželi 4:46/km) a proč bylo hrubou chybou, že jsem se jich snažil v té době chvíli držet, i když jsem naštěstí toto své úsilí dostatečně brzy vzdal.

3.4.2010: Na serveru 42195.sk se píše: "Vytrvalostný výkon, blížiaci sa k hranici momentálnych možností, dostáva telo do energetickej nedostatočnosti, ktorá spúšťa v tele nežiadúce fyziologické procesy, končiace trvalým poklesom výkonnosti. Vyklusávaním usilovného 1/2M ďalším 1/2M tieto procesy iba predlžuješ a znižuješ vrodenú, už aj tak nie vysokú hranicu, ku ktorej sa Ti v maratóne podarí dopracovať.", avšak bohužel tento názor není podpořen žádnými argumenty, ze kterých bych mohl posoudit, zda můj výkon v Bratislavě překračoval hranici pro tyto nežádoucí fyziologické změny. Částečnou odpověď ale na stejném serveru dává jiný diskutující, když píše: " Troufám si tvrdit, že ta první půlka nebyla naplno a běžel jsi ji se zbytečně velkou rezervou, o čemž svědčil i fakt, jak snadno jsi se mnou mluvil, když jsi mne na 10.km předbíhal.". Dle mého názoru jsem test neběžel úplně na hraně svých možností a i první polovinu jsem běžel téměř celou jen v aerobním pásmu. I přesto ale zůstává otázkou, nakolik dlouhé běhy jsou nebo nejsou pro mé zdraví prospěšné, nebo aspoň akceptovatelné.




13.3.2010 Lískovecký ultra - 6 hodin

Pořadí: 47. z 56 běžců

Vzdálenost: 16,947 km

Rychlost v první hodině běhu: 12,11 km/hod (4:57 na km)

Profil: parkový okruh délky 807 metrů, převýšení 7,85 metrů na kolo

Počasí: start cca. 4 stupně, zataženo, vítr

Fotka z běhu

Rozložení časů kol první hodiny běhu:



Další závod, který se konal v Novém Lískovci, jsem zajišťoval a i v jeho průběhu jsem musel vyřizovat různé záležitosti a kontrolovat, že vše probíhá tak, jak má. Zejména díky svým spolupracovníkům, z nichž větší část pracovala ze svého zájmu zcela zadarmo, proběhlo vše bez větších problémů, což přispělo i k dosažení českého rekordu Dana Orálka, který zaběhl neuvěřitelných 86,7 km. I proto jsem v průběhu závodu vyběhl jen dvakrát, poprvé na 15 kol (12,1 km) a podruhé na 5 kol, kdy jsem zkusil postupně zrychlovat, 4.kolo zaběhnout rychleji a pak se vyklusat.

Pokud se jedná o první část běhu, tak jsem nebyl rozhodnut, kolik kol přesně poběžím, ale chtěl jsem zkusit běžet co nejrychleji a postupně zpomalovat. Z grafu je vidět, že se mi to celkem podařilo, s výjimkou 13.kola, kdy jsem najednou měl takovou žízeň, že jsem se zastavil na občerstvovací stanici a vzal si kelímek s vodou a dva čtverečky čokolády. Za hodinu jsem tak zaběhl 12,11 km, takže jsem za osobním rekordem zaostal o 0,89 km. Při běhu jsem ale překonal aspoň nejlepší letošní časy na 800 metrů až 10 km, i když za loňskými podzimními výkony zaostávám na 10 km o přibližně 3 minuty, na 5 km o více než 90 sekund a na 2,5 km o téměř minutu. Odhad výkonu při rovnoměrném tempu dává, že bylo v mých možnostech zaběhnout kolem 12,6 km, což by vzhledem k mému aktuálnímu běžeckému trápení (únava, nechuť k běhu, nedostatek dlouhých běhů i kilometráže i nedostatek rychlosti) nebyl špatný výsledek.

Dalším závodem by měl být pulmaraton nebo maraton v Bratislavě, který se koná již za 14 dní. Otázkou nicméně je, jestli vůbec běžet a pokud ano, jakou vzdálenost a jakým tempem. Je ale možné, že to i přes všechny problémy zkusím a opět pojmu jako test pro získání údajů pro odhad vhodného tempa na dalších závodech. Je nepravděpodobné, že bych byl schopen zaběhnout osobák na pulmaratonu (1:43:42) nebo maraton (3:56:07) již na tomto závodu, ale věřím, že je v mých možnostech překonat tyto výkony na podzim. Uvidíme ale, jak vše dopadne ...


Návrat na přehled závodů