Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


21.11.2009 Palackého vrch - 8 km

Pořadí: 182. z 246 běžců

Čas: 42:15

Rychlost: 11,36 km/hod (5:17 na km)

Profil: dva okruhy po 4 km, převýšení cca. 100 metrů na okruh, start a cíl na stadionu, zbytek převážně lesní cesty, místy bláto, podrobnější výškový profil je zde

Počasí: cca. 10 stupňů, zataženo, mlha

Fotky:    po startu    před stadionem    v cílové rovince

Mým 41.závodem se stal závod Brněnského běžeckého poháru na Palackého vrchu. Závody BBP jsem původně běhat vůbec nechtěl, avšak okolnosti umožnily, že jsem se tohoto 1.závodu mohl zúčastnit. Problémem nicméně je, že jsem na závod šel z objemového běhání při malých rychlostech (za poslední 2 týdny 160 km), takže se daly očekávat problémy z rychlostního hlediska. Navíc závod probíhal částečně v terénu, přičemž už zkušenosti z některých závodů Letního běžeckého poháru (zejména Veselka) ukazují, že mi takové podklady a profily nevyhovují.

Po vystání dost velké fronty při prezenci začal závod s půlhodinovým zpožděním oproti plánu. Rozhodl jsem se běžet opět jen v tričku a kraťasech, což se ukázala jako dobrá volba, protože i tak jsem dobíhal dost zpocený. Zima mi nebyla ani chvíli.

Samotný závod probíhal podle předpokladů. Nejvíce jsem ztrácel ve druhé třetině trati, která vedla s kopce a na blátivém podkladu. Naopak jsem hodně získával v poslední třetině a zejména pak na krátkém stoupání s převýšením cca. 70 metrů, kde jsem v prvním kole předběhl asi 20 lidí a v druhém kole 13 lidí. Při sebězích jsem ale ztrácel více, než jsem získal při stoupáních, a proto přede mnou nakonec skončili všichni známí, které jsem potkal v prvním kole, zejména Zdeněk Moravec a Ivo Zejda. Ivo mě předběhl asi v polovině 1.kola a já jsem ho pak předběhl při stoupání v poslední třetině kola. Pak mě ale znovu předběhl na začátku klesání po první třetině 2.kola a už jsem ho zpět nedohnal. Dobíhal jsem celkem v pohodě, ale opět mě zpomalilo krátké klesání na travnatém povrchu při seběhu na stadion. Tam jsem ale ještě přidal a předběhl asi 2 běžce. První kolo jsem zvládl za 20:37, avšak druhé kolo bylo o minutu pomalejší (21:38), takže jsem celou trať uběhl za 42:15, tedy tempem 5:17/km. Toto tempo bylo ještě pomalejší než na Veselce v srpnu, ale to se dalo čekat. Po závodu jsem se občerstvil a pak se vydal vyklusat pomalým tempem (asi 6 km). Doběhl jsem na 182.místě z 246 závodníků, tedy ve 3/4 startovního pole.

Znovu se ukázalo, že závody podobného typu mi nevyhovují, a proto se jim příště asi vyhnu. Jinou věcí je, že mé výkony jsou s ohledem na věk špatné i na silnici, a proto je otázkou, jestli vůbec ještě mám na nějakých závodech startovat. Určitě ale bude dobré, pokud se i tak pokusím běhat, hlavně pro psychickou i fyzickou relaxaci a pro radost. Řeči na 42195.sk a podobně by mi neměly tuto radost vzít, i když mi příliš psychické pohody nedávají. Jinak, potěšilo mne, že mne na trati zdravili i lidé, k nimž jsem si už nedokázal přiřadit, o koho se jedná. Přestože tedy dnešní závod dopadl pro mne z objektivního pohledu dost špatně, tak je zřejmě dobře, že jsem se ho zúčastnil ...




28.10.2009 Lískovecká desítka - 10 km (po přeměření z 22.12. jen 9,7 km)

Pořadí: 4. z 11 běžců

Čas: 43:44

Rychlost: 13,72 km/hod (4:22 na km)

Profil: parkový okruh délky 807 metrů, převýšení 7,85 metrů na kolo

Počasí: cca. 10-15 stupňů, polojasno

Přehled časů v jednotlivých kolech: (1 kolo = 807 metrů)

Mým jubilejním 40.závodem se stala Lískovecká desítka, kterou jsem sám vyhlásil a uspořádal. Závod proběhl za pěkného podzimního počasí za účasti 11 závodníků ve zcela pohodové atmosféře. Abychom zvýšili spolehlivost výsledků, tak bylo domluveno, že čas neměří jen závodník sám sobě, ale také závodníkovi, který doběhl za ním. V posledních týdnech před závodem se mi podařilo zaběhnout několik osobních rekordů, včetně času 21:05 na 5 km. I proto jsem věřil, že je v mých silách překonat i osobní rekord na 10 km, který dosud byl 44:53.

Oproti jiným závodům jsem se pokoušel běžet od začátku naplno, při dodržení tepové frekvence kolem 180 tepů za minutu, tedy na úrovni 90% mé TFmax. Věděl jsem, že to povede k postupnému zpomalování, ale věřil jsem, že právě tato strategie mi přinese úspěch. První kolo jsem běžel v dohledu dvojice Lukáš Petr a Martin Skyba, z nichž oba běželi na čas pod 40 minut. Od druhého po asi 4.kolo jsem pak běžel v dohledu Blanky Jiráňové, která nakonec zaběhla čas 41:52. Poté už jsem běžel osamoceně, s výjimkou okamžiků, kdy jsem předbíhal Karla Fuksu a Ivo Zittovou o jedno a pak i více kol a kdy mne předběhli o 1 kolo Lukáš Petr a Martin Skyba. Líbilo se mi, že mne oba povzbuzovali k dalšímu výkonu, a pomohli mi tak i ke krátkodobým zrychlením.

Prvních šest kol jsem běžel poměrně svižně, s postupným zpomalováním. Mezičas po 5 km jsem měl pod 21:30, takže to dávalo dobré vyhlídky pro druhou polovinu. Jediným větším problémem bylo zahlenění, které se projevovalo nejenom potřebou smrkat, ale i tvorbou hlenu v ústech. Menší problémy pak dělali někteří lidé se psi, kteří nechali své psy volně pobíhat bez vodítka, v důsledku čehož jsem občas musel některého psa obíhat. Postupně se ale toto zlepšilo a v druhé polovině se již problémy se psy nevyskytovaly. Přestože se má tepová frekvence držela stále kolem 180 tepů za minutu (více při stoupání a méně při klesání), tak má rychlost klesala, což přetrvávalo až do 8.kola. Protože jsem se ale cítil dobře, tak jsem se nebál jít s TF postupně nad 180/min a poslední 4 kola postupně zrychlovat. Dobíhal jsem s TF kolem 188/min a doběhl za 43:44, na 4.místě.

Osobní rekord se mi tedy podařilo překonat o 73 sekund a překonal jsem tak i potenciál, který jsem si na jaře spočítal (44:01). Podle těchto tabulek jsem dokonce zaběhl nejhodnotnější osobní rekord ze všech svých rekordů. S letošní sezónou a zejména jejím koncem tak musím být velmi spokojen. Problémem nicméně je, že je jisté, že podobné zlepšování už zřejmě v budoucnu nebude možné. V zimě budu běhat spíše méně a příští rok uvidím, jak se budu cítit a jak se mi bude dařit.




10.10.2009 Ostrava maratón

Pořadí: 85. z 134 běžců

Čas: 3:56:07

Rychlost: 10,72 km/hod (5:36 na km)

Profil: sedm městských okruhů, větší část po silnici a cyklostezkách, asi 200 metrů v každém okruhu terénní část (podmáčená tráva), přibližně rovina

Počasí: cca. 8 stupňů, zataženo, v první polovině déšť

Rozložení tempa (čas na km):

Srovnání náskoku oproti rovnoměrnému tempu na cílový čas 4 hodiny :

Fotky:     z 36.km     také z 36.km     z doběhu do cíle     po doběhu do cíle

Mým již šestým maratonem se stal maraton v Ostravě, který se konal téměř přesně rok po mém prvním maratonu, který jsem uběhl za 5:02:12 ve Stromovce. Přestože můj dosavadní osobní rekord byl 4:12:50, tak jsem chtěl atakovat čtyřhodinovou hranici, která je mezi mnohými běžci považována jako hodnota oddělující úspěšné a méně úspěšné závodníky. Pro splnění tohoto cíle jsem udělal poměrně dost věcí.

Předně jsem uběhl několik maratonů s horším časem, při různých strategiích, naposledy v září Lískovecký Hamgurg. Tyto pokusy nebyly přijímány s velkým pochopením, avšak přesto je považuji jako důležitý základ, bez kterého bych se při ostravském maratonu neobešel. Dále jsem se snažil o zvýšení kilometráže. Sice jsem zjistil, že 300 km měsíčně, což mi doporučoval Miro Kriško, by bylo moc, ale snažil jsem se běhat měsíčně kolem 230 km, z čehož větší část se skládala z volných běhů, například s mým kamarádem Hynkem. Kromě volných běhů jsem se ale snažil běhat i rychlejší běhy, k čemuž mi pomohly jak závody Letního běžeckého poháru, tak občasné běhy s Honzou. Získal jsem také možnost běhat na dráze v Bystrci, kde jsem si v září zaběhl osobáky na 1 km až 10 km. Velmi důležitou součástí byl i běh na 25 km, který jsem zaběhl 21.9. v Lískovci v osobním rekordu rychlostí pod 5:00/km a následná hodinovka, při které jsem 23.9. na Moravské Slavii uběhl přesně 13 km. V neposlední řadě jsem si nechal poradit od Sváti Sedláčka a i v týdnu, ve kterém se konal maraton, běhal, s celkovou kilometráží 42 km.

Dalším věcí, kterou jsem udělal, byla regresní analýza všech dosavadních výkonů, jak při maratonech, tak na ktatších vzdálenostech. Ověřil jsem si svůj zdravotní i kondiční stav při zátěžových testech a hodně jsem diskutoval o různých strategiích na běžeckých fórech. Hledal jsem, jaký výsledný čas je pro mne dosažitelný a jaká strategie rozložení tempa je pro dosažení tohoto cíle nejvhodnější. Dále jsem se snažil přijít na souvislost mezi tempem běhu a tepovou frekvencí, což se mi sice podařilo, avšak při závodu bylo použitelné jen s dalšími modifikacemi. Podstatnou součástí přípravy bylo i vyřešení problému, že na trati jsou kilometry značeny s frekvencí 5 km. Naštěstí mě napadlo využít právě tyto kilometrovníky pro rozdělení trati na šest přibližně stejně dlouhých úseků, které byly vymezeny startem a pak kilometrovníky s označením 25, 20, 15, 10 a 5 km (v tomto pořadí). Nakonec pak zbývalo, abych si rozpočítal mezičasy potřebné pro dosažení určitých časů.

I přes svou velmi pečlivou přípravu jsem si nebyl vůbec jist, zda je můj cíl zaběhnout pod 4 hodiny reálný. Po zvážení všech okolností jsem se ale rozhodl se o tento cíl pokusit s tím, že se pokusím rozběhnout závod rovnoměrným tempem o něco rychleji, než je tento cíl, a následně se ho pokusit udržet co nejdéle. Byl jsem přitom přesvědčen, že i pokud se splnění cíle nepodaří, tak získám další zkušenosti i data, která mi mohou pomoci při dalších závodech, avšak i přesto jsem byl dost nervózní, což se projevilo i na mém nepříliš dobrém spánku před závodem.

Na místo závodu jsme jeli autem, spolu s dalšími dvěmi běžci. Během cesty jsem popíjel vodu a snědl půlku balíčku oplatků (50 g), přičemž druhou polovinu jsem dojedl asi hodinu před závodem. I na základě doporučení od Sváti jsem se rozhodl tentokrát během maratonu NIC nejíst. Vím, že třeba osobní rekord na 25 km jsem zaběhl dokonce nalačno, takže nebyl objektivní důvod, proč bych měl využívat jídlo během maratonu, pokud dodám dostatek energie předem. V Ostravě jsme zaparkovali poblíž místa startu, a rozhodli se zbývající část před startem strávit v blízké restauraci KFC, kde bylo teplo a kde byl v horní části prostor pro převlečení. Oficiální šatny totiž byly 2 km od místa startu, takže nám přišlo zbytečné je využít. Bylo poměrně chladno (kolem 8 stupňů) a poprchávalo, ale i přesto jsem běžel jen v tričku a kraťasích. Před startem se rozpršelo ještě více a navíc jsme museli vyslechnout proslovy různých lidí. Ty trvaly "jen" asi 10 minut, avšak i během té doby člověk dokázal dost zmoknout a promrznout. Po startu mi pak trvalo několik km, než jsem se dostal do dobré teplotní pohody.

První necelý kilometr jsem rozběhl opatrněji, ale i přesto má tepová frekvence vystoupala na cca. 155 tepů za minutu, tedy asi o 25 tepů více, než jsem počítal. Navíc jsem si všiml, že lidé, na které jsem spoléhal pro rovnoměrné tempo (např. Miro Kriško) rozběhli rychleji, než jsem předpokládal, takže se jich nemohu držet. Druhý km jsem tedy zpomalil a připojil se ke skupině dvou běžců, od kterých jsem však zjistil, že patří mezi prvomaratonce, takže se na ně nelze tempově spolehnout. Když jsem zjistil, že běžíme příliš pomalu, tak jsem zrychlil a s těmito běžci uběhl 3.km rychleji. Naneštěstí jsem hned poblíž startu proběhl kaluží vody, ale naštěstí voda rychle z bot vysychala. Horší bylo, když jsem asi na 3,5.km zjistil, že asi 200 metrová část okruhu vede přes trávu, která byla dost podmáčená. Zde jsem podvědomě zpomalil, což vedlo k poklesu tempa (viz graf). Pak už jsem konečně viděl, že pro vhodné tempo je potřebné udržovat tepovou frekvenci kolem 150/min a pečlivěji sledovat svůj styl a mezičasy.

Od 5.km až po 28.km jsem běžel celkem rovnoměrným tempem kolem 5:35/km. Tepová frekvence postupně rostla od 150/min na cca. 160/min, s růstem jsem ale počítal. Asi na 10.km jsem doběhl Karla Budíka, poblíž kterého jsem běžel až do cca. 20.km. Protože ale podle svých slov běžel na čas 4:05, tak jsem se mu následně vzdálil a doběhl jeho kolegu Jaroslava Máčalu, který běžel asi půl minuty před ním. S ním jsem běžel až do 28.km, přičemž jsem se ho snažil přimět i k spolupráci k řízení tempa, která se ale nedařila úplně podle mých představ. I přesto ale věřím, že běh s těmito běžci mi výrazně pomohl a že i já jsem jim výrazně pomohl jak vhodným tempem, tak i povzbuzením.

Na 28.km se Jaroslav rozhodl odskočit si na WC, takže jsem běžel sám. Protože se ale i mě chtělo stále více čurat, tak jsem na 29.km odskočil do křoví i já, což mě stálo asi minutu času. Byl jsem překvapen, že mi odběhl nejen Jaroslav Máčala, ale mezitím se přehnal přede mne i Karel Budík, kterého jsem se snažil v dalších km doběhnout. Po přestávce se mi ale běželo mnohem lépe, takže mé tempo bylo vyšší, než předtím. Karla jsem doběhl na začátku 6.okruhu, tedy na 31.km, avšak dále se mnou běžet nechtěl, stejně jako Jaroslav, kterého jsem doběhl v 33.km. V té době jsem se pokoušel každého, koho jsem doběhl, povzbudit k tomu, aby běžel se mnou, to se však ale nikomu nepodařilo. Když jsem dobíhal do cílového prostoru 6.kola, tedy po 36.km, tak jsem už věděl, že běžím velmi dobře a že je reálné, abych čas 4:00 uběhl, čehož si všiml i Miro Kriško, kterého jsem potkal v protisměru. Cítil jsem ale už trochu únavu, takže jsem mírně zpomalil. I přesto jsem na začátku 39.km doběhl další dva běžce, z nichž však ani jeden neměl chuť běžet se mnou.

V 39.km jsem zažil nejsilnější okamžik v celém závodu. Najednou se mi běželo velmi lehce a připadal jsem si, jako bych byl trochu v euforickém stavu. V tomto čase jsem měl i větší chuť k osobní modlitbě, kdy se mi vybavovala slova písně "Chci Tebe, Pane chválit, den ode dne víc". Tento stav se projevil i dalším zrychlením, i když to bylo vykoupeno vyšší tepovou frekvencí, která vzrostla někam k 165/min. Naneštěstí jsem ale zřejmě překonal svou fyziologickou hranici (údajně hodnota mého ANAEROBNÍHO prahu je 163/min), takže jsem v dalších kilometrech musel zpomalit, s poklesem tepové frekvence zpět na 160/min. Poslední kilometr jsem se ale pokusil opět zrychlit a své zrychlení navýšit v posledních několika set metrech, když jsem asi 50 metrů před sebou uviděl jednoho běžce. Zrychlení bylo dost velké, s růstem tepové frekvence na 175/min, avšak mého zrychlení si všiml jak tento běžec, tak další běžec, kterého dohnal, takže jsem doběhl jednu vteřinu za nimi. Teprve pak jsem si všiml, že jedním z nich byl velmi zkušený vytrvalec Alexandr Simon. V posledním kole jsem i přes zpomalení předběhl 6 běžců a další 2 doběhl do bezprostředního kontaktu. Bylo asi chybou, že jsem nezrychlil o něco dříve, ale i tak výsledný čas 3:56:07 je velmi slušný, neboť znamenal překonání osobního rekordu o téměř 17 minut.

Po doběhu jsem dostal malý pohár, převlékl se, snědl guláš s chlebem, který připravili pořadatelé, zúčastnil se vyhlášení se odjel s přáteli zpět do Brna. Byl jsem velmi příjemně překvapen, že se mi i přes různé problémy, včetně deště v první polovině, podařilo zaběhnout závod přesně tak, jak jsem chtěl. Jsem velmi potěšen i z podpory různých běžců, kterou mi vyjádřili osobně i na běžeckém fóru. Jsem rád, kolik přátel jsem díky běhu získal. Děkuji moc za to!

Druhá polovina tohoto roku byla pro mě běžecky velmi úspěšná. Dosáhl jsem prakticky všech cílů, které byly reálně možné: 5 km pod 22 minut, 10 km pod 45 minut, 15 km pod 1:10, půlmaraton pod 1:45, 25 km tempem pod 5:00/km a maraton pod 4 hodiny. Den po závodu ale mám dojem, že už jsem se dostal ke svým limitům, které už dále překonávat bude výrazně náročnější než dosud. Zcela vážně zvažuji, zda bude přínosné se snažit je dále překonávat a zda nebude lepší běhat více pro radost. Vím, že k překonání dalších rekordů by byl nutný systematičtější trénink, ke kterému ale zatím nemám příliš chuť a někdy ani čas. Je otázkou, nakolik je pro mě důležité, jestli desítku zaběhnu místo za 45 minut za minut 44 nebo maraton místo za 3:56 za 3:48. Další psychologické mety, kterými je desítka za 40 minut nebo maraton za 3:30, jsou pro mě zřejmě zcela mimo rámec dosažitelnosti. Když už ale mám relativně dobře natrénováno, tak nevylučuji ještě další pokusy o rekordní časy na některých kratších tratích (od 1500 metrů do 10 km). Následně pak ale přejdu do útlumové fáze, ze které se jen těžko budu vracet zpět do podobného stavu, jako jsem nyní. Musím přiznat, že kdyby nebylo například v podstatě posměšných a ironických článků některých lidí, tak bych asi ani neměl motivaci o to, abych se tak moc snažil zaběhnout maraton pod 4:00. Když se mi to ale podařilo, tak si říkám, jestli budu mít dostatečnou motivaci k dalším zlepšováním. Obávám se, že tomu tak už nebude, ale i přesto chci, aby běhání zůstalo součástí mého života. Dává mi totiž jak prostor pro setkání s přáteli, tak i prostor k psychickému uvolnění a v neposlední řadě i pro modlitbu. Ukázalo se také, že jsem nyní mnohem zdravější a že se občas na některá místa přesunu rychleji během, než chůzí a MHD.

Proč se ale mám stresovat kvůli tomu, abych maraton zaběhl třeba o 5 minut rychleji? Ano, jsem soutěživý člověk, ale to je právě ta negativní stránka, která mi při běhu kromě pozitivních vlivů přinesla také hodně zbytečných starostí a obav. Říkám si tedy, jestli to vše vůbec stálo za to, co jsem dosáhl. Asi ano, ale i přesto mám teď dojem, že budu šťastnější, pokud se na toto vše "vykašlu" a pokud si budu běhat jen podle momentální chuti, aniž bych vytvářel složité plány k dosažení dalších met. Bylo to krásné období, ale cítím, že mám v běhání i v životě jít dál. Třeba se někdy vrátím i k systematičtějśím běhům a dalším pokusům o rekordy, ale až tehdy, když pozitiva překonají ta negativa. Dosáhl jsem na maratonu 4 hodin a lidé kolem mě říkají, jaký jsem "borec". Je to ale pravda? Co se v mém životě tímto okamžikem zlepšílo? K čemu to vše bylo? Kdybych neprožil ty krásné chvíle hlavně při tom 39.km, tak bych řekl, že to vlastně ani smysl nemělo, všechen ten stres, výpočty a podobně. Na druhé straně ale tuśím, že kdyby nebylo toho ostatního, tak by asi nebylo ani tohoto pozitivního okamžiku. Nechci už to rozvádět dále, protože v zimě budu mít dost času vše zvážit. Rozhodně se ale nebudu hrnout do žádné objemové přípravy jen proto, abych na jaře dosáhl časů třeba o 10 minut lepších. Pokud budu běhat více, tak důvody budou muset být jiné a hlubší ...

Ještě jednou děkuji všem za podporu a těším se na další setkání s vámi, ať už při běhu, nebo i v běžném životě.




23.9.2009 Moravská Slavia - hodinovka

Pořadí: 41. ze 74 běžců

Vzdálenost: 13 000 metrů

Rychlost: 13,00 km/hod (4:37 na km)

Profil: dráha, škvárový povrch

Počasí: cca. 20 stupňů, polajasno, později cca. 15 stupňů, soumrak

Přehled časů v jednotlivých kolech: (1 kolo = 400 metrů)

Náskok na cílový výkon 13 km:

Mým 38.závodem se stala hodinovka na Moravské Slavii na mítinku, na kterém jsem běžel i loni. Rozhodl jsem se zkusit navázat na své výkony z posledních 4 týdnů, ve kterých se mi podařilo překonat všechny osobní rekordy od 1 km po maratonu. Po pondělním rekordním výkonu na 25 km (2:04) jsem sice ještě cítil trochu únavu, ale i přesto jsem chtěl zkusit na hodinovce uběhnout 13 km a tím překonat dosavadní osobní rekord 12 935 m. Počasí bylo sice teplejší než loni, ale nepršelo ani nemrholilo, což pro mě je důležité.

První kilometry jsem se snažil běžet tempem 1:50/kolo, což by znamenalo cílový výkon 13,09 km. Hned od začátku jsem běžel se Zdeňkem Moravcem poblíž jednoho dalšího běžce. V pátém kole jsme byli zbržděni skupinou více běžců, avšak tuto ztrátu jsem dohnal hned v následném kole. Až do 18.kola (7,2 km) jsem běžel podle plánu a dokonce jsem byl o 4 sekundy rychlejší. Běželo se mi celkem dobře, i když jsem cítil únavu, která značila, že toto tempo pravděpodobně neudržím až do konce.

V 19.kole mě předstihl Zdeněk Moravec s dalším člověkem, takže jsem se snažil, aby mi neutekli. V úvodu 20.kola jsem ale začal vnímat velmi silné píchání v pravém boku. Protože mě tento problém nepotkal poprvé, tak jsem věděl, že není třeba podlehnout panice, ale je nutné zpomalit běh a provést několik hlubokých nádechů a výdechů. Asi po 100 metrech pak problém zcela odezněl, takže jsem mohl pokračovat v běhu, nicméně během této doby mi Zdeněk utekl minimálně o 50 metrů. I přesto jsem ale z toho vyvázl jen se ztrátou asi 8 sekund, která byla zcela přijatelná.

Další kola jsem se snažil běžet podobnou rychlostí jako před problémem, nicméně se mi to nedařilo tak docela, takže jsem zpomalil na přibližně 1:52-1:53/kolo. I přesto jsem ale Zdenka měl stále v dohledu a postupně se mu snažil přibližovat. V posledních asi 600 metrech jsem zkusil výrazněji zrychlit, takže se mi na začátku 33.kola podařilo Zdenka dosthnout, nicméně ten zrychlil a nakonec skončil o 15 metrů přede mnou. Ještě větší zrychlení měl Ivo Zejda, který mi utekl o 20 metrů, přestože jsem nad ním měl náskok celé kolo. I přesto mi ale zrychlení stačilo na to, abych doběhl přesně 13 km, čímž jsem svůj plán splnil.

Ihned po doběhu jsem sundal číslo a pokračoval ve vyklusání velmi pomalým běham celkem 4,5 kola (1,8 km). Pak jsem se chvíli bavil s běžeckými přáteli a poté se vydal ještě pomalejším klusem domů (4,4 km). Věřím, že právě tyto pomalé běhy mohou pomoci rychlejší regeneraci, kterou nezbytně potřebuji. Na poslední závod LBP, který se bude konat v pondělí v Blažovicích, se nezúčastním, protože závod koliduje s návštěvou papeže v ČR, avšak je možné, že začátkem října ještě zkusím některý maraton a to buď v Ostravě nebo ve Stromovce. I kdyby se mi ale už nepodařilo žádný rekord překonat, tak s tímto rokem mohu být běžecky velmi spokojen. Podařilo se mi vylepšit osobní rekordy, neumísťuji se už na závodech na posledních místech a poznal jsem hodně běžeckých přátel. Také jsem využíval některé, zejména delší pomalejší, běhy k odpočinku, meditaci a modlitbě. I když občas podléhám depresím, tak vím, že mi běh v životě pomáhá po zdravotní i psychické stránce. Snad mi to vydrží i v budoucnu. Bohu díky za vše, co jsem díky běhu mohl prožít!




7.9.2009 Lískovecký Hamburg - 42,432 km (po přeměření z 22.12. jen 41,16 km)

Pořadí: 1. z 9 běžců

Čas: 4:14:15

Rychlost: 10,01 km/hod (6:00 na km)

Profil: parkový okruh délky 807 metrů, převýšení 7,85 metrů na kolo

Počasí: start cca. 25 stupňů, skoro jasno; cíl cca. 15 stupňů, za umělého osvětlení

Rozložení časů kol:



Srovnání náskoku (ztráty) s osobními rekordy na všech vzdálenostech :



Z grafů je vidět, že při závodě došlo k překonání osobních rekordů na 19-26 kol (z toho o 25 sekund u půlmaratonu na nový čas 1:48:45) a dále překonání všech osobních rekordů na 31-51 kol (nejvíce na 45 kol = 37,44 km o 13 minut), z toho o 6:57 na maraton (nový rekord je 4:12:50). Zároveň je patrné výrazné zpomalení od 32.kola (25,8.km), které bylo způsobeno strategií překonání osobních rekordů na 16-30 km a následného setrvání v závodě i po dosažení těchto časů. Další komentář z osobních důvodů zveřejňovat nebudu.

Chtěl bych poděkovat všem za účast, fandění i pomoc. Věřím, že bez ohledu na pohádku "O pečení" (viz stránka závodu) se účastníkům i divákům závod libil.




2.9.2009 Kohoutovice - 9,5 km

Pořadí: 7. ze 15 běžců

Čas: 51:10

Rychlost: 11,14 km/hod (5:23 na km)

Profil: výrazně zvlněný, 2 kola - vždy nejprve klesání, poté stoupání, celkové převýšení 150 metrů na kolo (více na stránkách závodu)

Počasí: cca. 20 stupňů, polojasno

Rozložení mezičasů:
  km metrů n.m. 1.kolo úsek/km 2.kolo úsek/km
start 0 387        
mini ZOO 0,9 292 0:04:37 0:05:08 0:05:03 0:05:37
Vrbovec 2,15 260 0:10:37 0:04:48 0:11:42 0:05:19
rozcestí 3,27 342 0:16:54 0:05:37 0:18:32 0:06:06
Hobrtenky 4,05 398 0:21:18 0:05:38 0:22:59 0:05:42
start 4,75 387 0:24:58 0:05:14 0:26:12 0:04:36

Když jsem v srpnu tohoto roku poprvé zavítal do obory Holedná, byl jsem nadšen tamní přírodou i náročným profilem. Hned mě napadlo, že by to bylo ideální místo pro závod. S pomocí pana Kocourka jsem ve středu 25.8. závod skutečně uskutečnil a zúčastnilo se ho 66 běžců. Protože mě ale mrzelo, že jsem jako pořadatel nemohl běžet, tak jsem se rozhodl závod zopakovat i o týden později. Tentokrát závod neměl takovou propagaci, ale i přesto se sešlo 15 běžců plus dva pomocníci, kteří pomohli změřit čas a zaznamenat výsledky.

Začátek závodu vedl z výrazného kopce. I když jsem se snažil běžet rychle, tak jsem běžel výrazně pomaleji než většina běžců a pohyboval se až na 12.místě. Druhý úsek měl již klesání mírnější, a proto jsem se snažil ještě zrychlit, což se mi podle mezičasů skutečně podařilo. Teprve asi po 1,5 km jsem tak dostihl Denisu Krestovou, nejpomalejší závodníci, která ale evidentně první úsek "přepálila". Po asi 2,1 km běhu se charakter trati výrazně mění, neboť se dostává do výrazného stoupání. Zde jsem se snažil běžet rytmicky, při tepové frekvenci kolem 180/min (maximálně 186/min). Hned na začátku stoupání jsem dostihl dvojici Crhák, Kaláb a a před rozcestím na 3,2.km i dvojici Tyleček, Konečný. Dokonce jsem v dálce zaregistroval i Zdenka Moravce, ale toho už se mi dostihnout nepodařilo. Běželo se mi ale dobře a oba úseky zvládl tempem 5:38/km. Poslední část okruhu vede zvlněným profilem. I zde se mi běželo dobře, byť jsem běžel osamoceně. Protože Jakub Antoš po 1.kole odstoupil, tak jsem do 2.kola vbíhal s časem 24:58 na 6.místě. Tento čas byl o více než minutu lepší, než byly mé tréninkové časy na tomto okruhu.

V druhém okruhu jsem měl problémy při klesání, které jsem zvládl ještě o hodně pomaleji, než v prvním okruhu. Běžel jsem stejně pomalu, jako do strmého kopce v první části ... Ani jsem se proto nedivil, že mě předstihl nejprve Pavel Tyleček a pak i Jarda Konečný, přestože oba říkali, že je v kopci opět dostihnu. Po seběhu k "prasatům" jsem se pokusil zrychlit, ale najednou mě začalo píchat v boku. Začal jsem tedy více dýchat a mírně zpomalil, načež problém odezněl. I přesto jsem běžel asi o půl minuty na km pomaleji, než v 1.okruhu. Při stoupání se mi běželo již o něco hůře. Jardu Konečného jsem předstihl poměrně brzy, ale Pavla Tylečka jsem doběhl až před rozcestím, které bylo 1,5 km před cílem. I zde jsem na chvíli zahlédl Zdenka Moravce, ale neměl jsem šanci ho dostihnout. Naopak jsem si všiml, že při stoupání před Hobrtenkami se příliš nevzdaluji Pavlovi Tylečkovi a při klesání před nimi mě Pavel dostihl zpět. Posledních 700 metrů vede nejprve do kopce, pak z kopce a pak opět do kopce. Pavlovi jsem se při běhu do kopce pokusil utéct, to se mi ale nepodařilo, načež mi utekl asi o 15 metrů na úseku z kopce. Do závěrečného stoupání jsem opět zrychlil a tepová frekvence se dostala někam ke 192 tepům za minutu. Sice jsem Pavla na jednom místě téměř dostihl, ale na jeho další zrychlení jsem již nedokázal zareagovat, takže jsem doběhl na 7.místě o 2 sekundy za ním. Zpomalení jsem tak ve 2.kole měl oproti 1.kolu 74 sekund, ty jsem však nabral již při klesání v první části. Myslím ale, že i přesto můj výkon je dobrý, protože podle žebříčku LBP byl zatím Pavel Tyleček o 4 procenta lepší, než já.

Jsem rád, že se oba kohoutovické závody, i díky pomoci několika lidí, vydařily. V pondělí jsem se rozhodl uspořádat ještě další závod, kterým je Lískovecký Hamburg. Při tomto běhu na 832metrovém okruhu bych rád atakoval hranici 4 hodin, ale uvidím, nakolik to bude reálné. Určitou naději mi nicméně dává, že se mi v nových botách od Jardy Kocourka podařilo v posledních 2 týdnech překonat všechny osobní rekordy od 1 km do 15 km. Pravdou ovšem je i to, že maraton je přece jenom o něčem jiném. Tam se mnohem hůře odhaduje vhodné tempo, neboť mi chybí dostatek zkušeností. I kdyby to ale nevyšlo, tak to bude cenná zkušenost pro případné další pokusy.




19.8.2009 Moravská Slavia - 10 km

Pořadí: 73. ze 142 běžců

Čas: 45:05

Rychlost: 13,31 km/hod (4:30 na km)

Profil: dráha, škvárový povrch

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

Přehled časů v jednotlivých kolech: (1 kolo = 400 metrů, v sekundách)

Mým 35.závodem se stala desítka na Moravské slavii. Desítku jsem v podstatě běžel jen před 2 lety, kdy jsem ji za velmi horkého počasí nedokončil, a pak v Běchovicích, kde ovšem byl zvlněný profil. V tomto roce se mi podařilo překonat osobní rekordy na různých vzdálenostech, avšak desítka odolávala. Ke změně došlo až toto pondělí, kdy jsem v tréninku zlepšil osobní rekord o 14 sekund na hodnotu 47:32. Určitě k tomu přispělo i zakoupení nových bot, tentokrát poprvé s pořádným tlumením. Pan Kocourek mi vybral dobré boty. Viděl jsem, že jsem měl ještě rezervu, a proto jsem věřil, že by se osobák mohlo podařit překonat i při dnešním závodě. Když jsem si počítal tempo potřebné pro osobák, tak jsem zjistil, že se jedná o čas 1:51,7 na kolo, který se však těžko sleduje. Rozhodl jsem se tedy sledovat čas 1:50 na kolo s tím, že mohu ztratit na 25 kol asi 40 sekund (čas 1:50 znamená výsledný čas 45:50). Ani ve snu by mě ale nenapadlo, že výsledný čas bude ještě lepší. :-)

Před startem závodu jsem dostal velmi pěkné číslo 77. Možná bych si toho nevšiml, kdyby se mě Sváťa nezeptal, s jakým číslem běžím. Nejsem pověrčivý, ale to číslo se mi skutečně líbilo. :-) Protože při hodinovce jsou mezičasy měřeny čipem, tak jsem vzal jen měřič tepové frekvence, abych se nemusel zdržovat odklikáváním mezičasů na druhých hodinkách. Před startem jsem strávil čas rozhovorem s více lidmi a pak se už připravil na běh. Počasí bylo stále dost teplé, ale nebylo tak nepříjemně, jako třeba při hodinovce.

K samotnému průběhu závodu nemám příliš komentářů. Snažil jsem se sledovat mezičasy každých 200 metrů s tím, že tempo 1:50/kolo znamenalo běžet každý z těchto úseků za 55 sekund. Zároveň jsem hlídal i tepovou frekvenci, která se pohybovala mezi 175 a 180 tepy za minutu. První 4 kola jsem běžel rychleji, než jsem plánoval a pak už jsem se snažil běžet podle plánu. Zpomalení v 11.kole mohu přičítat shluku běžců přede mnou a tomu, že jsem neviděl na časomíru, protože ji zakrývali lidé, co se pokoušeli opravit tabuli s počty kol. 5 km jsem měl za 22:43, takže jsem byl o 12 sekund lepší, než byl plán. Zdálo by se, že jsem rozběhl příliš rychle (jen půl minuty nad osobák na 5 km), avšak v dalších kolech se mi dařilo nejenže udržet tempo, ale poté i zrychlit na čas 54 sekund na úsek (1:48 na kolo). Běželo se mi velmi dobře, i když jsem během závodu musel několikrát smrkat a dokonce i kašlat. Oproti jiným závodům jsem neměl problém se svalovou únavou, ale jen s dechovou dostatečností, avšak i ten jsem pomocí hlubokého dýchání (byť ústy) dokázal vyřešit. Poslední dvě kola jsem vnímal ještě dostatek sil, takže jsem postupně zrychlil. Předposlední kolo bylo za 1:44 a poslední dokonce jen za 1:34. Doběhl jsem při tepové frekvenci asi 187/min, což je velmi umírněná hodnota. Při doběhu jsem si velmi dával záležet na prodloužení kroku, což se mi konečně podařilo.

Dosažený čas 45:05 je o 45 sekund lepší, než jsem předpokládal i při velmi optimistickém plánu s časem 1:50 na kolo. Osobní rekord jsem tak překonal o 1:27. Nejenže jsem běžel nejrychlejší desítku v historii, ale běžel jsem i nejrychleji ze všech závodů (i kratších), které jsem kdykoliv běžel. Také dosažené umístění (73.místo ze 142 běžců) je v poměru lepší, než kdykoliv předtím. Mám z toho velkou radost.

Při závodu se mi velmi líbilo, že jsem slyšel povzbuzování od běžců, kteří běželi v jiných bězích. Nevím sice, kdo přesně povzbuzoval, ale velmi mě to potěšilo. Po závodu jsem pak strávil příjemný čas s některými běžci a pak se přesunul volným půlhodinovým během domů. Pocity při tomto výklusu byly velmi dobré. Příští týden budu pořádat závod v Kohoutovicích. Mám obavu, aby vše proběhlo v pořádku, ale jsem velmi vděčný, že mi s organizací pomůže tým pana Kocourka. I přesto se předem omlouvám, pokud něco nevyjde tak, jak by mělo ...




12.8.2009 Popůvky 8,0 km

Pořadí: 128. ze 165 běžců

Čas: 41:29

Rychlost: 11,57 km/hod (5:11 na km)

Profil: převážně lesní cesty, prvních cca. 0,5 km prudce do kopce, poté cca. 4 km zvlněný profil s převažujícím stoupáním, dále cca. 3 km klesání (místy poměrně prudké) a posledních 500 m rovina.

Celkové převýšení: asi 110 metrů

Počasí: cca. 20 stupňů, zataženo

Na závodu v Popůvkách jsem byl dosud jen dvakrát a ani jednou se mi tam příliš nedařilo. I letos jsem nečekal žádný skvělý výsledek, avšak i přesto jsem se rozhodl to zkusit. Problémem není výraznější stoupání v první polovině trati, avšak paradoxně až výraznější klesání, které vede lesní cestou s mnoha nerovnosmi a výjimečně i bahnem. Z kopce neumím dobře běhat ani na silnici, natož tady ...

Na závod jsem, podobně jako loni, doběhl z domu, neboť tato forma dopravy je pro mě časově výhodnější, než kdybych jel MHD. Těch 5,2 km jsem běžel volně, s tepovou frekvencí kolem 130/min a tempem 7:14/km. Asi dvě třetiny z tohoto běhu jsem přitom strávil povídáním s kamarádem Pavlem, který jel na místo závodu na kole. Byl to velmi příjemně strávený čas. Na místě prezence jsem si pak popovídal s několika běžci i organizátorem, napil jsem se, vyfasoval tričko za 10.letošní účast a pak jsem se přesunul na místo startu.

Protože na trati nejsou kilometrovníky, nemohu zhodnotit svou rychlost na jednotlivých úsecích. Snažil jsem se řídit především tepovou frekvencí, do kopce jsem měl mezi 170 a 180 tepy za minutu, z kopce mezi 160 a 170 a v cílové rovince kolem 190 tepů za minutu. Zdálo se mi, že běžím celkem rychle, ale skutečnost byla jiná. První polovina vedla spíše do kopce, takže se mi tam dařilo držet poměrně dobré umístění a navíc jsem byl těsně za skupinou odhadem 15 běžců. Jakmile ale začalo klesání, tak se situace radikálně změnila. Během pouhých přibližně 8 minut mě postupně doběhlo a předběhlo asi 13 lidí. Naštěstí mezi posledními třemi byl i David Vašíček, který mě začal velmi intenzivně povzbuzovat, že jsem lepší a že mám běžet s ním. Přestože mi na některých místech utekl, tak se mi podařilo ho při stoupáních doběhnout zpět, což se opakovalo několikrát. Asi 500 metrů před cílem jsem pak zkusil výrazněji zrychlit. Davida jsem povzbuzoval, aby zrychlil také, ale říkal, že už nemá sílu. Naopak ale měl sílu Richard Pavelka, který běžel pár metrů přede mnou. Díky tomu jsem předběhl jednu běžkyni a těsně před cílem i Richarda. Byl to velmi pěkný a přátelský souboj, všichni jsme si pak poděkovali za vzájemné povzbuzování.

Po závodě jsem se napil několika kelímků vody, pobavil se s některými lidmi a pak se vydal spolu se Sváťou Sedlačkem na volný výklus, v opačném směru tratě LBP, k místu, kde měl zaparkováno auto. Původně říkal, že se bude jednat asi o 4 km, ale nakonec z toho bylo asi 6,5 km s průměrným tempem 6:17/km. I přesto ale tento výklus byl velmi fajn.

V závodě jsem nakonec dosáhl čas 41:29 a skončil jsem na 128. místě ze 165 lidí. Sice jsem zlepšil loňský čas přesně o minutu, avšak tempo 5:11/km není nijak oslňující. Pomaleji jsem letos běžel na závodech LBP jen jednou v Mariánském údolí a pak na hodinovce. Částečně je to dáno terénem, ale ztrácel jsem i ve srovnání s ostatními běžci, což je vidět i z poklesu v žebříčku. I přesto ale mám z dnešního běhání dobrý pocit.

Za týden se běží předposlední závod LBP, kterým je závod na 10 km na Moravské Slavii. Přestože jsem letos dosud na této trati nezaběhl osobní rekord, tak bych tam chtěl podat co nejlepší výsledek. Obávám se sice, že osobní rekord nepadne, ale rád bych tam aspoň zaběhl pod 48 minut, abych si trochu napravil dojem z poslední hodinovky. Pravdou ovšem je, že i kdyby se to nepovedlo, tak mohu mít radost jak ze zlepšení traťových rekordů u Antroposu, v Obřanech a Popůvkách, tak i z nových kamarádů, a v neposlední řadě i z výsledků na jiných závodech, zejména 3 maratonech/ultramaratonech.




5.8.2009 Mariánské údolí 11,0 km

Pořadí: 114. ze 161 běžců

Čas: 55:15

Rychlost: 11,95 km/hod (5:01 na km)

Profil: lesní cesta, prvních cca. 1,5 km do kopce, poté cca. 3 km mírně zvlněný profil, posledních 1 km před obrátkou do kopce, a od obrátky (na metě 5,5 km) zpět po stejné trati ke startu

Počasí: cca. 25 stupňů, polojasno

Přehled mezičasů a srovnání se závodem z 6.8.2008 :

km1234567891011
mezičas4:449:3614:4119:4924:5930:0135:0940:3045:3450:4255:15
srovnání s 6.8.08-0:06-0:08+0:05+0:25+0:37+0:52+1:08+1:37+1:47+1:52+1:53
km4:444:525:055:085:105:025:085:215:045:084:33

Další závod Letního běžeckého poháru probíhal opět v Mariánském údolí, tedy na trati, kde jsem běžel před téměr 2 lety (8.8.2007) svůj první závod v historii. Nebylo tak horko jako jindy, takže jsem věřil, že bych při příznivých podmínkách mohl atakovat osobní rekord na této trati, který byl 53:22 (4:51/km) a to přesto, že se mi poslední závod na této trati vůbec nevydařil (1.7.2009 s časem 57:09). Určitý problém ale byl v tom, že po červencovém běžecky velmi vydatném období, ve kterém jsem absolovoval hodné závodů i volných běhů, jsem cítil výraznější únavu, takže jsem od závodu před týdnem byl běhat jen jednou a to v pondělí 7,3 km volně. Někteří lidé kolem mě mi radili, abych zvýšil kilometráž až k 300 km měsíčně, což se mi sice v červenci téměř podařilo (275 km), avšak zřejmě to tělo stálo více energie, než se zdálo. Odpočinek před dnešním závodem jsem proto vnímal jako potřebný, nicméně ani přesto jsem asi zcela fit nebyl (viz dále). I proto mé dnešní ambice byly evidentně jen těžko naplnitelné.

Před závodem jsem povídal s několika běžci. Čím častěji na závody chodím, tím více lidí znám a tím s více lidmi mluvím. Je to super a mám z toho velkou radost. Zapovídal jsem se nicméně tak, že jsem nejprve skoro nestihl nachystat pomůcky před startem (připevnit hrudní pás, vynulovat stopky, napít se, odevzdat ledvinku apod.) a pak jsem dokonce přeslechl, že už se startuje, takže jsem zareagoval s menším zpožděním, to však nehrálo žádnou roli, protože jsem startoval ze zadní části startovního pole. Pár sekund po startu se vytvořil "trychtýř", díky ćemuž se běžci museli téměř zastavit, ale pak už se běželo dobře.

První kilometr jsem se snažil dostat o něco dopředu a dostihnout Ivo Zejdu, se kterým jsem chtěl dále běžet. Ivo však ani tentokrát neměl svůj den, takže jsem ho na konci 1.km předběhl. Můj mezičas byl 4:44 při tepové frekvenci kolem 170/min. Je evidentní, že jsem se tentokrát nechal unést atmosférou, takže jsem běžel rychleji, než bylo vhodné. Druhý kilometr jsem běžel již pomaleji, tempem 4:52/km, takže mě postupně začali předbíhat někteří běžci. Na konci 2.km jsem ale začal vnímat problém "těžkých nohou", takže přestože má tepová frekvence byla pod 170/min, tak jsem nedokázal udržet tempo. Zřejmě to bylo i důsledkem příliš rychlého začátku. Třetí až pátý kilometr jsem běžel za 5:05, 5:08 a 5:10, přičemž mě asi na 3,5.km předběhla dost velká skupinka běžců, které jsem se ale nedokázal udržet. Jinak se mi ale ještě běželo celkem dobře.

Před obrátkou na 5,5.km jsem zkusil zrychlit a zrychlení se snažil udržet i na úseku po obrátce, který vedl mírně z kopce. Obracel jsem za 27:35, takže bylo zřejmé, že jako reálný cílový čas lze uvažovat 55 minut. Na 6. a 7.km jsem se snažil dostihnout někoho, kdo běžel přede mnou, ale to se mi nepodařilo, přestože 6.km byl za 5:02 a sedmý za 5:08. Když už jsem se konečně přiblížil k asi dvěma běžcům na 7,5.km krátce před Muchovou boudou, tak přestože má tepová frekvence byla stále kolem 170/min, tak jsem začal pociťovat bolest pod srdcem. Už před tím jsem měl menší problémy se zahleněním a plynatostí, avšak tento problém jsem ještě při žádném závodu nevnímal. Okamžitě jsem se rozhodl výrazně zpomalit, při hlubokém dýchání, ale stále jsem běžel. Tepová frekvence klesla asi na 150/min, avšak mezitím mě předběhli minimálně 3 běžci (možná i 4). Chvíli jsem uvažoval, zda závod nevzdat nebo nedokončit jen chůzí, ale problém s bolestí pod srdcem začal odeznívat a na 8.km úplně zmizel. Osmý km jsem běžel za 5:21, takže zpomalení nebylo ani tak výrazné, jak jsem myslel. Devátý kilometr jsem dokázal zrychlit na 5:04 a desátý jsem běžel za 5:08, tedy tempem podobným, jako bylo před problémem. Podařilo se mi přitom postupně předběhnou 4 běžce, z nichž někteří zřejmě patřili mezi ty, kteří mě předběhli na 8.km. Asi od 9.km se mnou běžel jeden závodník, zřejmě pan Fuksa, který se mě snažil předběhnout, avšak snažil jsem se ho držet a běžet stejným tempem, jako on. Asi kilometr před cílem nás ale doběhla a předběhla Zuzana Vančíková, která běžela výrazně rychleji, než my. Za pár desítek sekund mi utekla o několik desítek metrů, avšak do cíle bylo ještě celkem daleko. Rozhodl jsem se proto ke zrychlení, které vedlo k nárustu tepové frekvence na asi 185/min. Panu Fuksovi jsem se tak definitivně vzdálil (v cíli jsem byl před ním o 17 s) a postupně se začal přibližovat i k Zuzaně Vančíkové, která zrychlené tempo neudržela. Doběhl jsem ji asi 250 metrů před cílem a nakonec skončil před ní o 5 sekund. Poslední km jsem tak běžel za 4:33, což znamená výrazné zrychlení.

Po doběhu jsem měl silnou potřebu pít, vypil jsem 4 velké kelímky vody. Přitom jsem před závodem vypil půl litru, ale přesto jsem potřeboval vypít tolik vody. Pobavil jsem se s některými lidmi a zejména poblahopřál jedné mé známé k velmi výraznému zlepšení. Pak jsem se volným klusem vydal na 3,8 km běh tempem 7:45/km na zastávku Novolíšenská, ze které jsem odjel domů. Měl jsem pak chuť na hamburger, tak jsem si ho u nádraží při přestupování koupil. Vím, že není nejzdravější, ale přesto věřím, že výjimečně nemůže výrazněji uškodit.

Doběhl jsem v čase 55:15 o 1:51 za osobním rekordem z minulého roku, ale o 1:54 lépe než 1.července, a skončil jsem na 114.místě ze 161 závodníků. Zajímavé je, že zatímco v minulém roce mi vyhovovaly delší tratě (Mariánské údolí a hodinovka), tak letos jsem hodnotnějších výsledků dosáhl na kratších tratích (Pisárky a Obřany). Podle žebříčku běžců jsem dnes podal třetí nejhorší výkon v sezóně, po prvních Pisárkách a prvním Mariánském údolí. I přesto se mi ale tentokrát podařilo běžet na čas kolem 5:00/km (konkrétně 5:01/km), což s ohledem na okolnosti není tak špatné. Uvědomuji si však, že mé výkony na tratích kolem 10 km dost stagnují. 10 km je dokonce jednou z mála tratí, kde jsem si letos nezaběhl osobní rekord. Také zlepšení na kratších vzdálenostech není nijak závratné a zlepšení osobních traťových rekordů u Antroposu a v Obřanech lze spíše přičítat špatným výkonům na těchto tratích oproti tréninkovým časům v minulém roce. Je vidět, že dlouhodobě jsem schopen všechny závody LBP běhat rychlostí kolem 5:00/km, avšak k výraznému zlepšení mi asi chybí větší uspořádanost tréninku. Otázkou ovšem je, jestli ji chci. Pravdou také je, že jsem se letos soustřeďoval spíše na delší tratě, kde k určitému zlepšení došlo. Budu to muset vše vyhodnotit a pak se rozhodnout, co dál. V každém případě ale nehodlám v srpnu pokračovat v tom, v čem jsem začal v červenci. Běhání mě sice bavilo, ale těch 275 uběhnutých km bylo až příliš hodně. Zabíralo mi to čas a navíc to tělo vyčerpalo více, než bylo zdrávo. I přesto jsem ale rád, že se mi zatím úplně vyhýbá jakékoliv zranění. Doufám jen, že toto zůstane, protože s ohledem na jiné okolnosti by pro mě zranění mohlo následně znamenat úplný konec běhání ... Snad ale k tomu nedojde, zejména pokud nebudu běhat na hranici svých možností, což zatím nedělám.

Děkuji všem za podporu a těším se, že se s mnohými potkám na některém dalším závodě. Snad si do té doby dostatečně odpočinu, takže budu mít k běhání a k pokusům o zlepšování více chuti i sil!




29.7.2009 Obřany 8,825 km

Pořadí: 120. ze 174 běžců

Čas: 42:03

Rychlost:  12,59 km/hod (4:46 na km)

Profil: mírně zvlněný profil, převážně asfaltová cyklostezka

Počasí: cca. 28 stupňů, skoro jasno

Přehled mezičasů:

 1.km2.km3.km4.km5.km6.km7.km8.kmcíl
Mezičas4:489:3314:2319:1924:0328:5133:3938:2942:03
Čas na km4:484:454:504:564:444:484:484:504:19
Náskok na os.rekord-0:06-0:08-0:04-0:040:130:190:320:431:05

Mým 32.závodem, jubilejním v dvojkové soustavě (32 = 2 x 2 x 2 x 2 x 2) se stal závod LBP Obřany. Rozhodl jsem se ho zúčastnit i přesto, že jsem den předtím běžel volně asi 27 km kolem přehrady, hradu Veveří a Helenčiny studánky, takže se dalo očekávat, že můj výkon nebude zcela optimální. Na běžeckých serverech se navíc objevily opět nějaké výhrady k mému běhání, nicméně jsem přesvědčen, že jsou oprávněné jen částečně. Především je totiž platné, že i když si vedu velmi pečlivou evidenci všech běhů i mezičasů, tak dosažený výkon pro mě u většiny závodů není zcela rozhodující kriterium, a proto mu ani nepodřizuji své běhání mimo závody. Spíše se snažím běhat pro radost s tím, že dobrý výkon samozřejmě potěší. Dost výrazně se stavím zejména proti snahám mi určovat, co je pro mě nejlepší, byť tyto snahy jsou myšleny velmi dobře a upřímně. Tolik ještě k diskusím na nejmenovaném serveru ...

Protože jsem nevěděl, jak se budu při běhu cítit, tak jsem se rozhodl před závodem rozklusat, volným během z Tomkova náměstí na místo startu závodu. Těch 2,4 km jsem běžel rychlostí 7:08/km, ale běželo se mi dobře. Zaregistroval jsem se tedy, zaplatil startovné, pozdravil se s několika běžci, napil se a odskočil si. Tentokrát se ke mě hlásilo více lidí, než obvykle, protože je zaujal můj dvojí start na hodinovce minulý týden. :-)

První kilometr jsem rozběhl umírněným tempem asi 4:48/km. Nechal jsem předběhnout dost lidí a nikam jsem nespěchal. Na konci 1.km mě ale dostihla jedna běžkyně, slečna nebo paní Veronika (zřejmě Floriánová), která mě povzbudila, abych běžel s ní. I když běžela rychleji, než jsem hodlal běžet, tak jsem se k ní přidal a zrychleným tempem ve 2.km s ní dostihl a předběhl několik běžců, včetně Iva Zejdy, kterému se tentokrát příliš nedařilo (bylo pro něj příliš teplo). Třetí kilometr jsem nadále běžel s touto běžkyní a ještě s dalším běžcem, který se k nám přidal už na začátku 2.km. Protože jsem ale měl dojem, že mírně zpomalili, tak jsem začal běžet aktivněji a tuto skupinu částečně vedl. Ve 4.km jsem se snažil s těmito dvěma závodníky nadále běžet, ale stále více jsem měl dojem, že v mých možnostech je běžet rychleji, než oni. Proto jsem se od nich vzdálil, avšak i přesto jsem měl tento kilometr nejpomalejší v závodě (4:56). Po 4.km jsem měl mezičas o 4 sekundy horší než při rekordním pokusu na této trati z května, to jsem však přesně nevěděl.

Před obrátkou jsem viděl před sebou dva běžce, které jsem dostihl a na obrátce předstihl. Zároveň jsem si všiml, že má ztráta na rychlejší běžce, běžící od obrátky v protisměru, není příliš velká, což mi dávalo šanci aspoň někoho dostihnout. Následně jsem si všiml, že mám už celkem velký náskok na ty běžce, které jsem předstihl v první části (Ivo Zejda a další). Trochu jsem zrychlil a postupně dostihl a následně předstihl několik běžců. Pouze asi na 7.km jsem byl dostižen a krátce předstižen jednou běžkyní, avšak i tu jsem následně předstihl zpět. Postupně jsem takto předstihl do 8.km celkem 8 běžců, přičemž se mi běželo velmi dobře, při tepové frekvenci kolem 172/min. V posledním necelém kilometru jsem měl sílu k výraznějšímu zrychlení, díky čemuž jsem předstihl ještě 4 běžce. Svůj květnový rekord z této trati jsem tak překonal o 1:05 a skončil jsem na 120.místě ze 174 závodníků. Za osobním rekordem na této vzdálenosti (dosaženého při běhu na parkovém okruhu) jsem zaostal jen o 49 sekund, což považuji za dobrý výsledek.

Po doběhu jsem se vydatně napil (vypil jsem 4 kelímky vody) a strávil čas příjemnými rozhovory s několika přáteli. Po asi 20-25 minutách od doběhu jsem se vydal vyklusat zpět směrem k Tomkovu náměstí, ale protože se mi běželo velmi dobře, tak jsem pak pokračoval volným klusem přes centrum Brna až k brněnskému výstavišti, kde jsem na ulici Lipová nasedl do trolejbusu. Celkem výklus měl asi 10 km s průměrnou rychlostí 7:02/km, včetně prodlev na několika křižovatkách. Jsem velmi rád, že jsem se závodu zúčastnil a že jsem absolovoval i ostatní běhy v tomto týdnu. Bylo to skutečně velmi fajn.

Pomalu nastává čas, abych se rozhodl, kterých závodů se na konci léta a na podzim zúčastním. S ohledem na mé časové možnosti i na tolik kritizovanou nízkou výkonnost si nejsem jistý, zda by bylo dobré se pokoušet o nějaké další městské maratony, avšak uvažuji o tom, že bych se pokusil o překonání cílového času 4 hodiny na parkovém okruhu v Novém Lískovci, kde jsem v sobotu 25.7. překonal osobní rekord na 25 km (v čase 2:09:46). Ještě nejsem definitivně rozhodnut, ale uvažuji o tom, že bych pokus uskutečnit v sobotu 29.8. dopoledne. Pokud se mnou budou chtít běžet i další běžci, tak budu rád, i když není v mých silách uskutečnit závod pro několik desítek lidí. Každopádně by to možná byla zajímavá akce i proto, že se dosud v Brně žádný maraton neběhá. Pokud by se mi podařilo se pod 4 hodiny dostat, tak bych možná v říjnu zkusil Stromovku nebo Ostravu, jinak se asi těmto akcím vyhnu, pokud ovšem nebudu mít k účasti jiné důvody. V každém případě dám včas vědět, jak jsem se rozhodl. Děkuji všem za podporu i skvělou atmosféru na závodech LBP.




22.7.2009 Moravská Slavia - hodinovka

Pořadí: 79. ze 123 běžců

Vzdálenost: 11 253 metrů

Rychlost: 11,25 km/hod (5:20 na km)

Profil: dráha, škvárový povrch

Počasí: cca. 34 stupňů, slunečno

Přehled časů v jednotlivých kolech: (1 kolo = 400 metrů)

Přehled časů v jednotlivých kolech 2.běhu: (1 kolo = 400 metrů)

V dnešním komentáři budu umírněnější než jindy, protože jsem se v posledních dnech dostal do určitých názorových sporů s některými lidmi ohledně koncepce mého běhání, což mě docela dost unavilo a vyvolalo až depresivní smýšlení, kterého jsem se ale naštěstí zatím zbavil. Jsem vděčný za všechny rady, které mě různí lidé dávají, pouze ale začínám mít dojem, že některé nároky jsou pro mne z různých důvodů splnitelné jen s velkým úsilím, které nejsem schopen běhání dát a navíc názory nejsou vždy jednotné. Na druhé straně ještě věřím, že i přesto má mé běhání smysl. :-)

Mým 31.závodem byla hodinovka. Hodinovku mám obvykle rád, neboť v ní dosahuji relativně nejlepších výkonů ze všech tratí. Doufal jsem, že by se mi mohlo podařit atakovat osobní rekord (12,75 km), ovšem to bylo při dnešním počasí prakticky vyloučeno. Navíc jsem shodou okolností běžel v pondělí i úterý velmi rychlé desítky (v úterý za 46:55), takže jsem nebyl odpočat tak, jak bych měl. Původně jsem chtěl startovat kvůli počasí v běhu až v 18:00, avšak jinou shodou okolností jsem se na Moravské Slavii objevil už v 16:50, takže jsem se přihlásil už do běhu v 17:00.

Průběh závodu nejlépe ilustruje graf, který je v úvodu stránky. Nejprve prvních 8 kol rozumným tempem, pak pozvolné zpomalení (i kvůli zvýšené potřebě pít), následně ve 14. a 15.kole krize s myšlenkami, abych závod vzdal, poté běh tempem něco pod 6:00/min a velmi časté využití občerstvovacích stanic (pití nápojů a proběhnutí pod proudem vody, který pořadatel stříkal na běžce, kteří o to měli zájem) a následně postupné zrychlování v posledních 4 kolech ( v grafu je tempo 28.kola spojeno s 53 metry 29.kola). Výsledná vzdálenost 11 253 metrů je 1,5 km za mým osobním rekordem, ale i přesto stačila na 79.místo ze 123 běžců. Možná jsem mohl běžet rychleji, ale považuji za velký úspěch, že jsem závod doběhl celý a nevzdal po první polovině.

Po doběhu jsem se občerstvil a diskutoval s přáteli. Mezitím se připravil start 2.skupiny běžců, ve které jsem původně chtěl startovat. Cítil jsem chuť si pár kol zaběhnout v rámci regenerace a chtěl jsem tak pomoci i mé jedné známé. Když pořadatel šprýmoval s Ivem Zejdou, zda nechce běžet závod podruhé, tak jsem se zeptal, zda je toto možné, na což mi odpověděl, že ano, avšak musím běžet s čipem. Ten jsem ale naštěstí měl na noze, takže nebyl problém. Počasí se mezitím zlepšilo, protože se slunce schovalo pod mraky, to však vydrželo jen asi 20 minut.

K druhému běhu jsem přistupoval čistě z tréninkového hlediska, takže jsem ho rozběhl na úrovni časů 14.-24.kola prvního běhu. Tempo se mi podařilo držet asi 8 kol, avšak poté se mi začalo chtít na WC a dostal jsem hlad. Když jsem pak v 10.kole zpomalil, rozhodl jsem se běh přerušit a vydal se do šatny, kde jsem zašel na WC, umyl si obličej a našel v batohu sýrový krosan, který jsem postupně celý snědl. Zdržení bylo celkem asi 2 minuty, ale považoval jsem ho za nezbytné. Po návratu na trať jsem běžel 5 kol podobným tempem jako před přestávkou, ale pak jsem začal postupně zrychlovat, s cílem uběhnout aspoň 10 km. Když jsem pak na začátku 24.kola potkal mého běžeckého partnera Honzu, který mě předbíhal už po x-té (x bylo dost vysoké číslo), tak jsem se rozhodl běžet s ním, což se mi celá dvě kola podařilo, takže jsem je měl rychlejší než při předchozím běhu. V posledním, pro mě neúplném, kole mi Honza utekl, ale i přesto jsem tempo udržel. Výslednou vzdálenost 10 342 metrů považuji s ohledem na okolnosti za dobrý výsledek (byl bych 95. ze 123 běžců).

Po doběhu jsem opět strávil delší čas rozhovorem s běžeckými přáteli a pak se konečně vydal domů. To, co jsem dnes udělal, jde proti veškeré logice závodění. Možná si někdo řekne, že to není normální, ale já jsem to vnímal takto, a proto jsem to takto také udělal a jsem za to velmi rád. Děkuji všem za pochopení i podporu!




15.7.2009 Anthropos 6,35 km

Pořadí: 132. ze 186 běžců

Čas: 30:11

Rychlost:  12,62 km/hod (4:45 na km)

Profil: první km mírně do kopce, poté výrazně do kopce, poté z kopce a zpět po stejné trati výrazně do kopce, poté z kopce a doběh mírně z kopce

Celkové převýšení: přibližně 70 metrů

Počasí: cca. 30 stupňů polojasno, později zataženo

Mezičasy: 1.km 4:38 2.km 9:21 (4:43) 3.km 14:02 (4:41) 4.km 19:03 (5:01) 5.km 24:07 (5:04) 6.km 28:54 (4:47)

Můj jubilejní 30.soutěžní běh se konal na nejkratší trati Letního běžeckého poháru, se startem u Antroposu. Odpoledne bylo slunečné a velmi teplé počasí, avšak k večeru se zatáhlo, což bylo pro běh příznivé. Možná i proto na start dorazilo 185 závodníků. Kromě pořadatelů a závodníků byli přítomni i zástupci běžeckého časopisu Run, kteří po závodě každému běžci nabídli starší číslo Runu a Pulsu. Také byl přítomen jeden člověk s kamerou, ale nevím, pro kterou televizi točil. :-)

Před startem jsem si nekladl vysoké cíle, protože jsem věděl, že mám v nohách 84 km z minulého týdne a že ani počasí není zcela příznivé. I proto jsem předpokládal, že dosáhnu času kolem 32 minut. Úvod závodu tentokrát vedl po dřívější, tradiční, trase. Zde jsem se opět trochu zamotal do davu běžců, ale vhodným ustoupením na trávu jsem tentokrát neztratil tolik, jako předminule. V úseku u Antroposu jsem se pak snažil dostat se trochu více dopředu, abych nezůstal někde na chvostu. První km jsem uběhl za 4:38, avšak má tepová frekvence byla neobvykle vysoká, již mezi 175-180 tepy za minutu. V druhém km se mi podařilo předběhnout jen necelých 10 běžců, což bylo méně než obvykle. Poměrně dost jsem se potil a má tepovka na konci stoupání byla 188/minutu. Třetí kilometr vedl z kopce, avšak zde se mi oproti minulému závodu nepodařilo zrychlit, přestože má tepovka byla kolem 170/minutu. V tomto úseku mě předběhlo asi 20 běžců, kteří evidentně zvládali klesání lépe než já. Věříl jsem, že po obrátce se situace změní, protože se trať dostala opět do stoupání, kde obvykle předbíhám dost lidí. Tentokrát se mi ale nedařilo zrychlit, takže jsem běžel jen s časem něco nad 5:00/km, a proto jsem předběhl jen asi 5 lidí (TF na vrcholu jsem měl opět vysokých 182/min). Po dosažení vrcholu mě navíc při klesání asi 3 lidé předběhli. Po 5.km mě doběhl další běžec, který mě však slovy povzbudil ke zrychlení. To se mi celkem podařilo, takže jsem běžel s ním skoro celý kilometr, ale i přesto nás doběhli dva další lidé a nám se podařilo předběhnout jen jednu slečnu. V posledních 350 metrech jsem se pokusil o zrychlení, abych předběhl skupinku asi 3 běžců běžících přede mnou, avšak oni zrychlili ještě více. Nejenom to, ale asi 100 metrů před cílem mě předběhl i Ivo Zejda, který celý závod běžel poměrně daleko za mnou. Jeho zrychlení v závěru bylo fantastické. Přestože jsem se velmi snažil a dobíhal s tepovou frekvencí 198/min, což je blízko mé TFmax, tak se mi už nepodařilo nikoho předstihnout.

Výsledný čas 30:11 znamená, že jsem oproti výkonu před 5 týdny zaostal o 1:13 (pokud tehdejší čas přepočtu na dnešní vzdálenost, která byla o 50 metrů větší než minule). Na druhé straně jsem ale dosáhl svého druhého nejlepšího výkonu z dosavadních 6 závodů (ostatní časy byly 31:19, 30:34, 31:54 a 32:48), přičemž jsem svůj dnešní cíl překonal o 1:49. Doběhl jsem na 132.místě, takže jsem předstihl 54 závodníků. S ohledem na okolnosti to považuji za uspokojivý výsledek, i když úplně spokojen být nemohu. Varovné je především to, že má tepová frekvence byla vyšší než obvykle, přestože jsem běžel pomaleji. To může svědčit buď o tom, že nejsem zvyklý běhat v teplém počasí, nebo i o určité přetrénovanosti nebo jiném problému. Asi bych měl v dalších dnech běhat opatrněji, opět více pro radost a méně na výkon.

Po závodě jsem se chtěl setkat s jednou běžkyní s fóra, takže jsem se napil (vypil jsem 3 kelímky vody) a přesunul se na místo cíle, avšak nějak jsme se minuli (možná se závodu vůbec nezúčastnila). I přesto jsem si stihl krátce popovídat s 3 běžci, z čehož 2 byli mí dobří známí z běhu a třetí byl můj spolužák ze střední i vysoké školy, který letos běžel poprvé. Pak jsem se vydal k trolejbusu, který jsem naštěstí doběhl, protože jinak by mě zastihla bouřka, která začala asi 5 minut po mém příjezdu a příchodu domů. Je tedy vidět, že i počasí mi nakonec přálo.

Příští středu se běží hodinovka na Moravské Slavii. Rád bych se tohoto běhu zúčastnil, protože na hodinovce jsem dosud podával dobré výkony, ve srovnání s výkony na jiných tratích. Doufám jen, že počasí bude příznivé a že se mi poběží lépe, než dnes. I přesto jsem ale rád, že jsem se dnešního závodu zúčastnil.




9.7.2009 Tišnovská etapa Moravského ultramaratonu (Tišnov -> Lomnice) 43 km

Pořadí: 16. z 25 klasifikovaných běžců

Čas: 4:58:41

Rychlost: 8,64 km/hod (6:57 na km)

Profil: Kopcovitá trať s výrazným převýšením (celkem 930 metrů), část po silnici, část cyklostezky a část lesní cesty, místy i s blátivým podkladem

Počasí: cca. 20 stupňů, část trati slunečno, část zataženo, menší část (asi v polovině) déšť

Mapa trati      Foto před cílem
 

Rozložení tempa a poloha občerstvovacích stanic:

MístoNadm. výškaKmKm 2008Km mapaMezičasČas na kmČas na km mapa
Tišnov, náměstí265      
U křížku, OS14387,36,36,30:47:156:287:30
Maršov, OS247314,514,312,51:34:396:357:39
Veverská Bitýška, OS324520,322,818,32:15:147:007:00
Hradčany pumpa, OS424829,530,8273:18:426:547:18
Tišnov pod nemocnicí, OS528333,134,530,83:56:318:528:24
Lomnička, OS62803938,534,44:20:445:068:22
Lomnice škola, cíl3704343404:58:419:296:47

Nadm. výška: nadmořská výška v metrech nad mořem
Km: kilometráž dle propozic z roku 2009
Km 2008: kilometráž dle propozic z roku 2008
Km mapa: kilometráž dle měření na www.mapy.cz
Čas na km: rychlost na úseku dle propozic z roku 2009
Čas na km mapa: rychlost na úseku dle mapy

O existenci Moravského ultramaratonu jsem se dozvěděl od svého kamaráda Sváti Sedláčka, který už tento závod běžel několikrát. Jedná se o sérii 7 za sebou následujících běhů, každý v délce 43 km, s velmi náročným kopcovitým profilem. Většina zúčastněných běžců tak během 7 dnů uběhne neuvěřitelných 301 km. Každý z jednotlivých závodů je přitom výrazně náročnější, než většina jiných maratonů, včetně všech tří, které jsem dosud běžel. Přestože se mi poslední maraton v Podolínci příliš nepovedl, tak mě MUM určitým způsobem přitahoval, a proto jsem si o něm zjistil všechny potřebné informace. Když jsem se ptal Sváti na názor, tak mi psal, že pokud se zúčastním, tak že odchodím skoro tolik, co odběhnu, a že čas bude mezi mezi 5:30 a 6:00.

Poté, co jsem si přečetl o prvních dvou etapách jsem v pondělí večer napsal SMS organizátorovi závodu, že v úterý zkusím běžet část etapy se startem ve Veverské Bitýšce. Protože ale nebyla příznivá předpověď poćasí, tak jsem se rozhodl doběhnout na místo startu vzdálené asi 13,5 km, tam pozdravit běžce a pak dojet autobusem zpět do Brna. Bylo poměrně teplo, takže má rychlost nebyla nijak úžasná, avšak nakonec jsem do Bitýšky dorazil. Tam jsem si dal normální oběd, dojedl asi v 13:40 a pak se přesunul na místo startu. Oproti vší logice jsem však požádal organizátora závodu, zda bych nemohl s účastníky běžet asi 6 km závodu s tím, že následně doběhnu do Brna. Po obědě totiž nikdy neběhám a s účastí jsem už nepočítal. Přesto jsem však v 14:00 vyběhl jako doprovod slabší skupiny závodníků (startujících o hodinu dříve, než skupina silnější). Seznámil jsem se přitom s dvěma běžci, se Standou a Mirem. Byl jsem překvapen, že všichni začali poměrně pomalu, takže jsem se objevil ve vedoucí skupině tří běžců, ve které byl i Miro. I když běh po obědě nebyl optimální, tak se mi běželo dobře, takže jsem běžel v podstatě konstantním tempem. Po několika kilometrech jsem už zůstal jen sám s Mirem a v kopci jsem pak utekl i Mirovi a na rozcestí "Nad Zouvalkou" jsem doběhl s téměř tříminutovým náskokem. Následně jsem se zastavil a počkal na většinu běžců, které jsem povzbudil k dalšímu běhu. Pak se vydal směrem na Brno, ale po pár set metrech jsem musel přejít do chůze. Domů jsem pak dorazil dost vyčerpán a částečně dehydrován, přestože jsem po cestě dost pil.

Od středy do neděle jsem se účastnil Katolické charismatické konference, a proto jsem vynechal středeční závod Letního běžeckého poháru, který navíc probíhal na mé nepříliš oblíbené trati v Popůvkách. Ve středu v noci a ve čtvrtek ráno jsem však cítil stále větší chuť k tomu, abych si zaběhl čtvrteční etapu, z Tišnova do Lomnice. Nachystal jsem si tedy běžecké věci, vzal nejnutnější věci (doklady, pití, peníze, kapesník) a vydal se na dopolední program konference s tím, že se po něm rozhodnu, zda se závodu zúčastním a zda přinejmenším jeho část poběžím. Přednáška na konferenci byla velmi podnětná a obohacující. Vnímal jsem, že je velmi potřebné, abych se už neúčastnil dalšího programu, ale abych měl dostatek času k tomu, abych o věcech v klidu popřemýšlel a snažil se je použít i v osobní meditaci (modlitbě). I proto jsem do Tišnova odjel. Tam jsem chvíli hledal místo startu, až mě napadlo jít se zeptat na obecný úřad. K mému překvapení jsem tam objevil ostatní běžce a místo registrace. :-) Zaregistroval se a informoval pořadatele, že je možné, že v průběhu závodu odstoupím. I proto jsem si s sebou nebral žádné jiné věci (převlečení a podobně), které by mi pořadatel mohl vzít do cíle. Chvíli jsem se bavil se Standou, který mi dal několik rad a pak se vydal na místo startu. Poučen předchozími zkušenostmi jsem se rozhodl běžet vybaven stopkami, měřičem tepové frekvence, ledvinkou s doklady a mapou a také s láhví vody v ruce a několika oplatky v ledvince. Standa se mě snažil přesvědčit (a to i při běhu na prvních km), že mám láhev zahodit, neboť je na trase dostatek občerstvovacích stanic a láhev mě bude zbytečně zatěžovat. I když jiné jeho rady byly dobré, zde jsem se rozhodl neposlechnout, což se ukázalo jako správné řešení. Kromě toho jsem se rozhodl celý závod běžet s tepovou frekvencí kolem 160 tepů za minutu, což znamenalo, že prudší kopce jsem šel chůzí, zatímco v ostatních částech trasy jsem se snažil o běh vhodným tempem.

Vystartoval jsem spolu se 14 dalšími běžci, o hodinu později pak za námi vystartovalo dalších 10 běžců. První kilometr vedl Tišnovem a poté už následoval lesní úsek s výrazným převýšením (převážně stoupáním). Řídil jsem se tepovou frekvencí, avšak nebyl jsem už příliš překvapen, že jsem se opět ocitl na prvním místě, spolu se Standou. Standa se mě snažil varovat, abych nepřepálil tempo, ale věděl jsem, že běžím velmi pohodově. Po několika kilometrech jsem Standovi utekl a na první občerstvovací stanici doběhl na prvním místě. Stále se mi běželo velmi dobře a navíc jsem dodržoval pitný režim pitím z láhve vody, kterou jsem si nesl. Do chůze jsem musel přejít jen asi na 3 prudkých úsecích, jinak jsem stále běžel. Na občerstvovací stanici jsem si nechal doplnit vodu, snědl nějaké oplatky a běžel dál.

Druhý úsek vedl nejprve z kopce a poté opět do kopce. Stále se mi běželo dobře a teprve asi na 10.km za sebou zahlédl Standu. Na asi 11.km mě pak doběhl on i další dva běžci, avšak i poté jsem běžel s nimi. Cesta vedla několik set metrů polem ve vysoké trávě, takže jsem měl strach z klíšťat, ale žádné jsem naštěstí nechytl. Před druhou občerstvovací stanicí jsme se dostali zpět na silnici, kde mi všichni o několik metrů utekli. Na této stanici jsem se však opět nezdržoval (nechal si jen dolít vodu a snědl nějakou čokoládu), takže jsem se vrátil na 1.místo. Následoval delší úsek po silnici, přes Lažánky, s mírným klesáním. Postupně se zhoršovalo i počasí a asi po 1:45 běhu začalo pršet. Postupně mě v tomto úseku předběhli všichni 3 běžci, jeden Holanďan, Standa a Miro. Na prvním místě jsem tedy vydržel déle než 100 minut ... Z kopce se mi neběželo zcela nejlépe a navíc se následně cesta dostala mimo silnici na blátivý lesní úsek s výrazným klesáním. Zde jsem se bál pádu nebo vyvrknutí kotníku, takže jsem v podstatě šel, navíc dost pomalu. Stále ještě trochu pršelo, takže jsem raději neriskoval. Postupně mě předběhli 2 lidé, takže jsem na 3.občerstvovací stanici před Veverskou Bitýškou doběhl na 6.místě. Krátce poté jsem si potřeboval odskočit, ale nikdo jiný mě mezitím nedoběhl.

Další úsek vedl podél řeky, nejprve po rovině a poté po úzké členité cestě na řekou. Déšť postupně ustával a cítil jsem se velmi dobře. Původně jsem uvažoval o tom, že bych ve Veverské Bitýšce odstoupil, ale teď jsem vnímal, že mám běžet dál. Soustředil jsem se jen na běh, tepovou frekvenci a modlitbu. Byla to skutečně velmi pěkná část závodu, jak už mě dopředu informoval Standa. Poté jsme se dostali na silnici s mírným stoupáním. Zde se mi už tak dobře neběželo, také i proto, že začalo svítit slunce. Občas jsem i přešel do chůze, ale převážně jsem běžel. Předběhl jsem dokonce jednoho závodníka, takže jsem se dostal na 5.místo ve skupině 15 slabších běžců. Po 2:50 běhu mě předstihl Dan Orálek, který startoval o hodinu za mnou, dále jsem však běžel stále osamoceně. Další část trati vedla po silnici, což se mi příliš nelíbilo. Slunce již svítilo výrazněji, oteplovalo se a další občerstvovací stanice byla velmi daleko. Právě zde se mi nejvíce osvědčila voda, kterou jsem nejenom pil, ale také si s ní umýval obličej a krk, a oplatky, které jsem snědl.

Na 4.občerstvovací stanici, která se nacházela na benzínové pumpě jsem dorazil v čase 3:18. Následoval přeběh přes silniční komunikaci, na které jsem musel čekat několik desítek sekund, než jsem mohl bezpečně předběhnout. Po pár set metrech odbočila trať opět na cestu s prudkým stoupáním, směrem na tišnovskou rozhlednu. Zde se má tepová frekvence držela na předem stanovených 160 tepech za minutu i přesto, že jsem se pohyboval převážně chůzí, a proto má rychlost výrazně poklesla. Po dosažení maximálního bodu (s převýšením asi 150 metrů) následovalo asi kilometrové klesání, kde jsem již běžel, na jehož konci byla 5.občerstvovací stanice. Po ní následovalo proběhnutí Tišnovem a odbočení na cestu do Lomničky. Část trati vedla opět do kopce, takže jsem ji opět šel pouze chůzí. I zde ale byla dobrá příležitost pro modlitbu. Dlouhý běh velmi dobře "vyčistí" hlavu, čímž vytvoří pro rozjímání velmi dobré prostředí. Jsem rád, že jsem této možnosti mohl využít.

Na poslední občerstvovací stanici jsem dorazil v čase 4:20. Bylo mi řečeno, že do cíle zbývají jen 4 km, což bylo také napsáno v propozicích. I přesto jsem si ale vodu nechal dolít, což se ukázalo jako správné řešení. Počítal jsem, že bych ty 4 km mohl uběhnout za 25, maximálně 30 minut, takźe v pohodě doběhnu v čase 4:45-4:50, což by byl pro mě vynikající čas. Byl jsem však překvapen, když jsem viděl, že cíl je stále v nedohlednu. Už Šerkovice, kam jsem doběhl za 15 minut, jsem zdálky považoval za Lomnici, což ale nebyla pravda. Postupně mě začalo předbíhat více běžců, z nichž však většina startovala o hodinu dříve. V čase cca. 4:44 mě předstihla jedna paní, které jsem se snažil chvíli držet, avšak nakonec mi utekla. Ukázalo se pak, že to byla jediná z běžců, kteří startovali se mnou, takže jsem v pořadí klesl o jedno místo. V čase 4:47 jsme se dostali již do Lomnice, zde mě však čekalo velké překvapení. Nejenže cíl nebyl stále v dohledu, ale trať vedla úzkou cestou podél plotů opět do kopce. Zde mi to již nedalo a zeptal jsem se protijdoucí slečny, jak daleko je škola, na čež mě odpověděla, že nejprve musím do kopce na náměstí a pak ještě delśí cestu z kopce. Viděl jsem tedy, že čas 5:00 je ohrožen, a proto jsem zrychlil. Poté, co jsem se dostal na náměstí, pak nastal úsek klesání, kde mě předstihl další běžec, startující o hodinu dříve. I díky němu jsem výrazněji zrychlil, takže jsem se do cíle dostal v čase 4:58:41. Údajně čtyřkilometrový úsek měl ve skutečnosti 5,6 km. :-)

Po doběhu do cíle jsem se cítil velmi dobře. Byl jsem rád, že jsem doběhl. Napil jsem se, snědl polévku a pak se vydal spolu se Standou a dalšími dvěma lidmi na autobus do Tišnova, z nějž jsme pak jeli vlakem do Brna. Zde jsem však nejel domů, ale zpět na brněnské Výstaviště, kde jsem se zúčastnil zbytku programu konference a pak poseděl s přáteli v restauraci. Večeři jsem si tam dal asi v půl jedenácté v noci a domů pak dorazil až kolem půl dvanácté. Vyřídil jsem si nějaké záležitosti na poćítači a krátce se i projel na rotopedu, pro předejití svalové únavě. Cítil jsem se velmi šťastně, protože výsledný čas byl dobrý a den jsem prožil i velmi pěkně duchovně. V sobotu ráno jsem se pak ještě proběhl 19,5 km s převýšením 300 metrů s kamarádkou z konference na tzv. charismatickém běhu Byla škoda, že se k nám nepřidal nikdo jiný, ale běh vznikl spontálně, takže nebylo moc času k propagaci. Kromě příjemných duchovních prožitků jsem byl překvapen, že čtvrteční závod na mě nezanechal žádné následky (svalovou bolest nebo cokoliv jiného). Úterní, čtvrteční a sobotní běhy se tak staly krásným doplněním programu celého týdne.

K napsání komentáře jsem se dostal až po skončení konference, v pondělí. Zjistil jsem, že délka závodu byla pořadateli pravděpodobně nadhodnocena, neboť činí kolem 40 km (viz tabulka nahoře), nicméně věřím, že i tak není dosažený výkon s ohledem na profil závodu úplně nejhorší. Skončil jsem na 16.místě z 25 běžců, i když zde je třeba upozornit i na to, že někteří z nich měli za sebou již 4 bezprostředně předcházející maratony, takže jistě neběželi zcela naplno. Kromě chyby při měření úseků trati však pořadatelům nemohu nic vytknout. Přestože trať vedla terénem, byla značena velmi přehledně, šipkami na zemi a fáborky na stromech (keřech). Občerstvení bylo dostatek a obsluha na všech občerstvovacích stanicích byla velmi příjemná i ochotná. V cíli mě pak přivítalo a pogratulovalo několik lidí, což následně udělali i další lidé v běžecké konferenci. Cítím se skutečně jako v pohádce. :-) Ještě před 26 měsíci jsem neběhal vůbec a nyní zaběhl takový závod. Vůbec nejde o to, že čas není nijak oslnivý, to není nejpodstatnější (i když čas pod 5 hodin potěšil). Stále více si uvědomuji, že mi běh pomáhá v mém životě k "vyčištění hlavy", ke zlepšení zdravotního stavu, k získání přátel a v neposlední řadě i k vytvoření vhodného prostoru ke kontemplaci a modlitbě. Vím, že by bylo v mých silách běžet i rychleji, ale v této chvíli chci běhat především pro radost. Musím ještě zpětně poděkovat řeholníkům z Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, kteří mě k běhání před 2 lety přivedli. Sice jsem následně poznal, že jsem povolán k životu laika, mimo toto společenství, avšak běhání (a mnoho dalšího) mi už zůstane několik let a možná i celý život. :-)

Mým dalším závodem bude závod Letního běžeckého poháru u Antroposu. Sice zde neočekávám žádný super čas, ale těším se, že osobně poznám dalśí kamarádku, kterou dosud znám jen z diskuse na běžeckém fóru Už se na závod těším!




1.7.2009 Mariánské údolí 11,0 km

Pořadí: 133. ze 175 běžců

Čas: 57:09

Rychlost: 11,55 km/hod (5:12 na km)

Profil: lesní cesta, prvních cca. 1,5 km do kopce, poté cca. 3 km mírně zvlněný profil, posledních 1 km před obrátkou do kopce, a od obrátky (na metě 5,5 km) zpět po stejné trati ke startu

Počasí: cca. 25 stupňů, polojasno, vysoká vlhkost vzduchu

Přehled mezičasů a srovnání se závodem z 6.8.2008 :

km12345,57891011
mezičas4:489:4114:3819:4528:0535:5141:1346:2951:5257:09
srovnání s 6.8.-0:02-0:03+0:02+0:21+1:14+1:50+2:20+2:42+3:02+3:47
km4:484:534:575:075:335:115:225:165:235:17

Další závod LBP se konal v Mariánském údolí, kde jsem před necelými 2 roky běžel svůj první závod v životě. Počasí nebylo zcela příznivé, protože přestože před závodem mírně zapršelo, tak při samotném závodě bylo poměrně teplo, při vysoké vlhkosti vzduchu. Přestože jsem pitný režim před závodem neporušil (vodu jsem pil ještě i několik minut před startem), tak vysoká vlhkost vedla k silnému pocení a následné mírné dehydrataci, viz dále. Den před závodem jsem v tréninku uběhl hodinovku tempem 4:48/km, takže jsem věřil, že i dnes budu schopen podobným tempem běžet a to tím spíše, že na stejné trati jsem před 11 měsíci běžel tempem 4:51/km. Už při krátkém rozklusání jsem ale viděl, že to asi nebude reálné, protože mě bolela stehna, pravděpodobně jako důsledek včerejšího běhu a možná i vysoké červnové kilometráže (211 km).

První 3 kilometry jsem běžel poměrně slušně, i když při relativně velkém úsilí a středně vysoké tepové frekvenci (kolem 175/min). Snažil jsem se běžel v blízkosti Ivo Zejdy, kterého jako jednoho z mála běžců nejenže nepřehlédnu, ale také nepřeslechnu. :-) Na 3.km jsem ztrácel jen 2 sekundy na osobní rekord, takže mezičas byl zcela v pořádku.

Během 4.km jsem ale už nezvládl zvolené tempo držet, neboť mi "nechtěly běžet" nohy. TF klesla asi na 165/min, ale přesto jsem musel zpomalit. Ivo Zejda i další běžci zmizeli v nedohlednu a předběhlo mě i několik dalších běžců. Další úseky jsem běžel ještě pomaleji, při průměrném tempu kolem 5:20/km. Na obrátku jsem dorazil v čase 28:05, tedy o 1:04 horším než loni. Bohužel jsem přehlédl kužel na 5. a 6.km (otázkou je, jestli tam vůbec nějaký byl), takže z těchto met nemám mezičasy. Abych si ukrátil trápení, tak jsem počítal pomalejší běžce, kteří běželi v protisměru a většinu povzbudil tleskáním nebo i slovně. Celkem jsem takto napočítal 43 běžců. Před 6.km mě předběhli ještě 2 další běžci a před 8.km ještě jedna běžkyně, přičemž já sám jsem předstihl jen 1 běžce, asi na 9,5.km. Jinak jsem ale běžel poměrně osamoceně bez pocitu, že bych byl někým zezadu ohrožován a bez větší naděje, že bych doběhl někoho přede mnou. I díky tomu jsem tempo držel v podstatě konstantní až do cíle, i když jsem běžel rychlostí o 30 sekund na km pomaleji, než jsem měl původně v úmyslu. Na svůj nejlepší výkon z minulého roku jsem tak ztratil 3:47 a doběhl jsem na 132.místě ze 174 běžců, což přesně odpovídá počtu běžců, které jsem napočítal v protisměru.

Je evidentní, že se mi tento závod nepovedl, což ostatně bylo zřejmé i z komentáře jednoho fotografa, který fotí na každém závodu, když několik set metrů před cílem pronesl poznámku typu "zda jsem po cestě nezabloudil". Na cílové čáře mě sice zatleskal Sváťa Sedláček s jedním běžcem, ale moc jsem si toho neužil. Raději jsem se přesunul k nápojům, kde jsem vypil 4 kelímky vody. Pak se utřel ručníkem, vypil ještě trochu vody své, chvíli podiskutoval s pořadatelem Jardou Kocourkem o žebříčku běžců, který jsem vytvořil a pak jsem se velmi pomalým klusem v délce asi 14 minut vydal na tramvajovou zastávku. Nakonec vidím, že jsem běžel rychlostně na úrovni květnového Antroposu, který jsem však běžel po delší nemoci. Myslím, že se dnes projevilo jak dusné počasí, tak určitá "přetrénovanost" spojená se špatným odhadem vlastních sil. Asi bude dobré si pár dní od běhání úplně odpočinout a pak se vrátit k oblíbeným regeneračním běhům. Je evidentní, že ještě bude trvat hodně dlouho, než budu schopen běhat bez výraznějších výkonnostních výkyvů.




24.6.2009 Palacký vrch 7,2 km

Pořadí: 129. ze 189 běžců

Čas: 35:15

Rychlost:  12,26 km/hod (4:54 na km)

Profil: nejprve cca. 1 km klesání, poté cca. 1 km mírné stoupání, dále rovina, poté cca. 800 metrů výběh do prudkého kopce (převýšení 72 metrů) a nakonec krátký doběh s kopce; povrch cca. 30% nezpevněná blátivá cesta, zbytek převážně asfalt

Počasí: cca. 20 stupňů polojasno

Další závod LBP jsem běžel jen 3 dny po Visegrad maratonu. Svou účast jsem zvažoval, ale nakonec jsem se rozhodl se závodu zúčastnit, i s ohledem na velmi příjemné počasí. Nekladl jsem si žádné velké cíle, spíše jsem se chtěl volně vyklusat, což se mi však ne zcela podařilo. :-)

První km závodu vedl převážně z kopce po nezpevněné cestě plné kaluží. Začal jsem proto opatrněji a běžel jsem spíše ke konci startovního pole. TF přesto činila kolem 160/min. Přibližně na 1,5.km se trať dostala na silnici vedoucí kolem letiště, kde zůstala až asi do 5,5.km. Zde jsem se snažil běžet již rychleji, v dohledu běžců běžících přede mnou. I když jsem původně chtěl běžet s TF kolem 160/min, tak se mi běželo tak dobře, že jsem zrychlil až na frekvenci kolem 170/min (ve stoupáních až 175-180/min, v klesáních kolem 160-165/min). Postupně jsem v tomto úseku předběhl asi 8 lidí, z nichž větší část evidentně přepálila tempo na prvních 2 km.

Předposlední část závodu vedla asi 500 metrů po nezpevněné komunikaci a poté polní cestě přes pole. Zde se mi neběželo vůbec dobře, protože podklad byl hodně hrbolatý a navíc jsem se snažil vyhýbat kalužím, které na cestě byly. To vedlo k výraznému zpomalení i k tomu, že mě na tomto úseku předběhli asi 3 lidé. Také TF klesla zpět k hodnotám kolem 160/min. Poslední část závodu mi však, v souladu s mým očekáváním, vše vynahradila. Běželo se na zpevněné cestě do výraznějšího kopce, který teprve asi 200 metrů před cílem přešel v klesání. Běželo se mi velmi dobře, snažil jsem se i pravidelně dýchat a TF se udržovala na rozumné hodnotě kolem 180/min. Byl jsem překvapen, že se mi na tom poměrně krátkém úseku podařilo předběhnout 13 běžců, z nichž někteří se dokonce pohybovali jen chůzí. V závěru jsem pak ještě zrychlil, abych předešel předběhnutí některými těmito běžci v posledních metrech. Dobíhal jsem při TF asi 182/min, což je výrazně méně, než na stejné trati před rokem (kolem 200-210/min). Po doběhu jsem se cítil dobře, což bylo dáno i tím, že bylo mnohem příjemnější počasí než loni.

Výsledný čas činí cca. 35:15, takže průměrná rychlost byla 4:54/min. Dosáhl jsem dokonce o 23 sekund lepší čas, než na této trati v minulém roce a předběhl jsem 60 běžců z celkem 189. Je tedy vidět, že mi účast na náročném visegradském maratonu příliš neuškodila. Přesto mě ale mrzí, že jsem tam nedokázal podat kvalitnější výkon. Snad se to ale podaří ještě při nějakém dalším maratonu, který bych eventuelně mohl na podzim zkusit ...




21.6.2009 Visegrad maratón (Podolínec -> Rytro)

Pořadí: 229. z 245 klasifikovaných běžců

Čas: 4:53:04 (reálný čas 4:53:02)

Rychlost: 8,64 km/hod (6:57 na km)

Profil: Trať vedla převážně po silnici, s výjimkou krátkých travnatých blátivých úsecích na 40.km a před cílem. Prvních 14 km mírně zvlněný profil, 14.-19.km prudké stoupání (převýšení kolem 200 metrů), 19.-cca.25.km prudké klesání, 25.km-cca.38.km mírně zvlněný profil, poslední 4 km pozvolné stoupání

Počasí: cca. 8-10 stupňů, vytrvalý déšť

Rozložení tempa (čas na km):

Foto z 12.km:

Mým třetím maratonem v životě se stal Visegrad maraton s poměrně náročným profilem, což vhledem k nedostatku mých běžeckých zkušeností již samo o sobě varovalo před přílišným optimismem. Na maraton jsem se přihlásil zejména díky tomu, že start byl ve slovenském Podolínci, městu pod Tatrami, kde mám velmi dobré kamarády i zázemí. V Podolínci jsem před 2-3 lety během své kandidatury v Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele strávil celkem asi 2 týdny, neboť se zde nachází řeholní dům. Mám zde několik dobrých přátel, které jsem chtěl navštívit, kromě toho se tu den před maratonem konalo kněžské svěcení jednoho redemptoristy a v neposlední řadě jsem zde chtěl strávit několik dnů mimo Brno, abych se v klidu rozhodl o svém životním povolání, což se mi s boží pomocí podařilo. Účast na maratonu tak byla příjemným doplněním mého programu, avšak svůj pobyt jsem jí přizpůsobil jen částečně. Třeba jsem se nebál si v pátek zahrát 75 minut fotbal s řeholníky, navíc za mírného deště, i když jsem dobře věděl, že se to odrazí na mém nedělním výkonu. I po maratonu věřím, že to tak bylo správně.

Registrace na maraton probíhala den před závodem ve Vyšných Ružbachách, asi 7 km od Podolínce. Protože v sobotu odpoledne do Ružbach nejel žádný spoj, tak jsem se vydal na místo registrace pěšky. Kvůli menším organizačních zmatcích (registrace probíhala jinde, než bylo uvedeno v propozicích) jsem si ještě několik km zašel, takže jsem večer ušel celkem asi 18 km, tentokrát již za poměrně hustého deště. Na Pasta party, která byla součástí registrace, jsem si popovídal s dvěmi závodníky, jedním Čechem a jedním Slovákem, bylo to velmi příjemné. Po návratu do Podolínce jsem šel spát a doufal jsem, že počasí v den závodu bude příznivější.

V den závodu probíhalo slavnostní zahájení v Podolínci, kde byl také "slavnostní start", který znamenal pomalý běh Podolínce v délce asi 500 metrů a následný přesun autobusem na několik km vzdálené místo startu. Počasí bylo chladné, ale nepršelo, nebo jen mírně mrholilo. I přesto jsem ale zvolil pro sebe obvyklé oblečení, tričko a kraťasy. Naneštěstí ale bylo potřebné ostatní věci odevzdat k odvozu na místo cíle již delší dobu před závodem, takže mi při čekání na slavnostní a poté i ostrý start byla celkem zima.

Prvních 9 km jsem rozběhl pokojným tempem kolem 6:00/km. Rychlejší první 2 km byly dány hlavně tím, že vedly výrazněji z kopce. Běželo se mi celkem dobře, i když už začalo pršet, nejprve málo, později více. Na konci 10.km jsem se potřeboval vymočit a občerstvit, což vedlo ke zpomalení na 10. a 11.km, avšak poté se mi běželo ještě lépe, takže jsem mohl zrychlit před následným stoupáním. Na 13.km jsme probíhali na náměstí ve Staré Ľubovni, kde se komentátor snažil běžce povzbudit, ale účast diváků byla minimální, kvůli v té době již velmi silnému dešti. Komentátor si všiml, že mám promočené tričko a ptal se, zda nechci suché, na což jsem odpověděl, že chci, ale žádné jsem samozřejmě nedostal. :-)

Po skončení 14.km začalo stoupání na kopec Vabec, který měl vrchol nedaleko 19.km. Toto stoupání bylo poměrně táhlé a nepříjemné, proto jsem si ho byl projít a částečně proběhnout už v pátek před závodem. Protože silně pršelo, tak jsem se naštěstí vyhnul hejnu much, které se na mě vyrojilo v pátek. S ohledem na své zkušenosti z běhů v Brně se mi do kopce běželo dobře, zvládl jsem ho vyběhnout tempem asi 6:30/km a během té doby předběhl snad 20 běžců, z nichž větší část se pohybovala chůzí. Ukázalo se ale, že tito běžci na rozdíl ode mne věděli, co dělají. Po dosažení vrcholu následovalo velmi prudké klesání, na kterém jsem začal mít výraznější problémy, nejprve s tím, že jsem nedokázal zrychlit a poté i s pícháním do pravého lýtka. Běh z kopce mi nevyhovuje dlouhodobě, ale v Podolínci se to projevilo výrazněji. Již do mezičasu na půlmaratonu (2:10:53, 209. místo) mě předběhli snad všichni, které jsem předběhl při běhu do kopce.

Hned několik metrů za metou půlmaratonu jsem se opět potřeboval vymočit a dvakrát jsem se občerstvil. Tyto přestávky mi pomohly, přestože jsem se jen těžko znovu rozbíhal. Svědčí o tom i čas 9:27 na tento km. Na 23.-28.km se mi naštěstí podařilo problémy s bolestí lýtka rozběhat a dokázal běžet na cílový čas maratonu 4:30. Pomohlo mi i to, že jsem se snažil vždy kratší nebo i delší čas držet běžců, kteří mě předbíhali. Po 28.km, který se nacházel na slovensko-polské hranici, se ale má situace velmi zhoršila, neboť mi nohy "nechtěly běžet", přestože tepová frekvence byla velmi nízká, kolem 130/min. Po 29.km jsem nechal odběhnout i jednoho Poláka, který se mnou několik minut běžel a který se mi snažil pomoci. Pak už jsem běžel, nebo spíše šel velmi osamoceně. Déšť stále houstl, byl jsem stále více promočený, vnímal jsem i chlad a vítr. Polští dobrovolníci na občerstvovacích stanicích nebyli příliš ochotní, asi i jim déšť vadil. Za celých 14 km do cíle jsem se nesetkal s jedinou snahou o povzbuzení, ať už od pořadatelů, nebo náhodně procházejících diváků, což ale bylo dáno velmi špatným počasím. Stále více mi vadilo i to, že závod probíhá za otevřeného silničního provozu, protože s tímto jsem před závodem nepočítal. Určitě je škoda, pokud podhorský maraton je narušen tím, že člověk musí dýchat zplodiny z aut a někdy i autobusů a kamiónů a ustupovat, aby nás tato vozidla nesrazila nebo nenahodila vodou.

Po 31.km jsem věděl, že se musím odhodlat k běhu, protože chůze s ohledem na počasí nebyla energeticky výhodná. Pomalý běh se mi pak dařil asi do 34.km, po kterém přišla největší krize způsobena hodně faktory. Jednak jsem už byl celkem unavený, dále velmi narostla intenzita deště, dále jsem běžel zcela osamoceně a konečně se v blízkosti buď nenecházaly občerstvovací stanice, nebo na nich došlo občerstvení (banány, cukr), které zkonzumovali už běžci běžící přede mnou. Podléhal jsem i určitému rozladění ze závodu a z toho, že výsledný čas bude velmi slabý a měl jsem chuť vzdát, protože jsem si neuměl představit se v tomto stavu trápit ještě více než hodinu. 36.km jsem tak ušel za ostudných 11:30. Vzdát ovšem nebylo možné, protože auto pořadatelů kolem mě naposledy projelo asi na 20.km a ani v blízkosti nebyla občerstvovací stanice, kde by mi však stejně příliš nepomohli. Začal jsem se ale více modlit a uvědomil jsem si, že můj výkon vůbec není tragický, jak vypadá. Však kolik lidí by v takovém počasí ani nevyšlo z domu, natož běželo maraton? Kolik lidí má od Boha takové předpoklady, že maraton je schopen zaběhnout, po fyzické, ale také psychické stránce? Modlitba mi pomohla už při první krizi po 21.km, ale až zde jsem si uvědomil vděčnost, ale i hrdost na sebe i na Boha. Také jsem si uvědomil velmi výraznou paralelu mezi tímto maratonem a mým životem. Věděl jsem také, že pomalá chůze nemá příliš smysl, protože bych nakonec mohl skončit s podchlazením v nemocnici. Po tomto velkém boji jsem se znovu pomalu rozběhl a i přes další chůzi na 38.km (zejména poblíž občerstvovací stanice) se mi pohybovalo stále lépe. 39.km jsem uběhl za 8:01 a 40.km za 7:48.

Poslední 2,2 km vedly do obávaného kopce, přestože jeho převýšení není zdaleka tak výrazné, jako na 14.-19.km. Déšť se však velmi zmírnil a cítil jsem se psychicky velmi dobře, takže jsem nejenže nezpomalil, ale výrazně zrychlil, takže jsem běžel tempem kolem 6:30/km. Když jsem na 41.km předběhl skupinku 4 Poláků, tak něco povídali ve smylu "jaký sprint!". Zrychlení oproti nim asi bylo slušné, protože jsem jsem skončil v cíli o několik minut dříve, než oni. Na 42.km jsem předběhl ještě jednoho Poláka, takže jsem nakonec doběhl na 229.místě z 245 běžců a časem 4:53:04. Přestože jsem zaostal o 33 minut za časem z Bratislavy a byl jen o 9 minut rychlejší než ve Stromovce, tak myslím, že s ohledem na okolnosti je to dobrý výsledek. Především jsem ale rád i za vše ostatní, co jsem prožil v Podolínci. Bohu díky za vše, co jsem dosud prožil a Bohu díky za vše, co prožiji v budoucnosti. Věřím, že i běh v ní bude mít nějakým způsobem místo.




10.6.2009 Anthropos 6,3 km

Pořadí: 140. z 227 běžců

Čas: 28:45

Rychlost:  13,15 km/hod (4:34 na km)

Profil: první km mírně do kopce, poté výrazně do kopce, poté z kopce a zpět po stejné trati výrazně do kopce, poté z kopce a doběh mírně z kopce

Celkové převýšení: přibližně 70 metrů

Počasí: cca. 20 stupňů polojasno

Mezičasy: 0,95.km 4:16 1,95.km 9:02 (4:46) 2,95.km 13:27 (4:25) 3,95.km 18:02 (4:38) 4,95.km 22:54 (4:52) 5,95.km 27:27 (4:33)

Svůj již 25.závod v životě jsem absolovoval až po 3 týdnech od minulého závodu. Vynechal jsem jak závod v Mariánském údolí, tak i v Popůvkách. Hlavním důvodem bylo mé časové zaneprázdnění, ale velmi významně se projevila i má demotivace k běhu, která byla způsobena i určitými zdravotními problémy. Naštěstí se ale situace výrazně zlepśila, takže jsem se již od konce minulého týdne mohl k běhu vrátit. Běhal jsem sám i s kamarády, běžel jsem jak dlouhý, velmi pomalý běh (18 km rychlostí kolem 7:00/km), tak i krátší rychlý běh (5 km rychlostí kolem 4:30/km), při kterém se mi podařilo s pomocí jednoho kamaráda překonat několik osobních rekordů na vzdálenostech od 832 metrů do 3328 metrů. Na dnešní závod jsem se těšil, i když jsem měl obavu z deštivého počasí, která se ale naštěstí nenaplnila.

Dvě a půl hodiny před dnešním závodem jsem si byl ještě zahrát ping-pong s jedním kamarádem, se kterým občas chodívám i běhat, ale který kvůli své dlouhodobé nemoci půjde v pondělí na několik týdnů do nemocnice. Dohráli jsem v 16:30, poté se s kamarádem rozloučil a vrátil se domů. Tam jsem oproti svým zvyklostem zkonzumoval jogurt a několik oplatků a kromě toho vypil i trochu kakaa a hrnek vody. Obvykle jím před závodem s mnohem větším odstupem, ale přesto mi toto jídlo následně pomohlo. Poté jsem se oblékl a vyrazil na trolejbus. Na místo registrace jsem dorazil v 17:50, tedy jen 10 minut před předpokládaným startem, ale kvůli větší účasti závodníků se start o něco opozdil. Pořadatelé měli velmi kuriózní problém, protože jim došly připínací špendlíky na startovní čísla, takže museli požádat některé běžce, kteří již byli zaregistrováni, aby část přidělených špendlíků vrátili. I přes to ale jejich organizaci velmi obdivuji.

Protože počet účastníků byl vyšší než obvykle (zúčastnilo se rekordních 226 běžců), tak s ohledem na problémy při minulém závodu došlo k úpravě trati, což vedlo k jejímu zkrácení asi o 50 metrů. Důležité bylo, že prvních několik desítek metrů nevedlo do zatáčky, ale rovně. I přesto ale určité tlačenice vznikly, zejména kvůli nešťastně zaparkovaným autům, které na jednom místě zúžily šířku trati.

Oproti jiným závodům jsem vzal i měřič tepové frekvence. Doma mám dva přístroje, avšak každý funguje jen částečně. Přístroj SIGMA PC 3 měří dobře tepovou frekvenci, ale nemá paměť pro ukládání mezičasů, přístroj X-fact k957 naproti tomu má stopky s pamětí až na 200 mezičasů, ale jeho pulsmetr je nepoužitelný. Vybavil jsem se proto oběma přístroji, což muselo vyvolat v očích některých lidí pobavenou reakci, protože jsem měl na sobě na levé ruce dvoje hodinky. :-))) Každopádně jsem ale byl velmi spokojen, takže dokud si nenaštetřím dostatek peněz na pořádný přístroj, tak toto řešení budu používat i jindy.

I když jsem naneštěstí na startu stál až skoro na konci pole, rozhodl jsem se běžet první část co nejrychleji. Postupně jsem předběhl několik desítek běžců a asi na 600.metru dokonce i Sváťu Sedláčka, který mě ovšem po několika desítkách metrů předběhl zpět a poté nenávratně utekl. Přesto jsem prvních 950 metrů uběhl za 4:16, tedy rychlostí 4:29/km. Tepová frekvence byla kolem 170 tepů/minutu, což byla pro mě normální, předem rozmýšlená hodnota.

Druhý kilometr vedl do kopce a uběhl jsem ho za 4:46. Oproti jiným závodům jsem běžel s běžci lepší výkonnosti, takže jsem jich v kopci předběhl jen několik, ale i tak jsem věděl, že se mi běží velmi dobře. Tepová frekvence na vrcholu kopce byla kolem 182/min, tedy kolem 90% TFmax. Třetí kilometr vedl z kopce. Snažil jsem se běžet rychle, ale přesto mě předběhlo asi 10 lidí a má tepová frekvence krátkodobě poklesla až na 168/min. Ke konci jsem se ale snažil ještě zrychlit, což vedlo k růstu TF na 175/min a velmi dobrému času 4:25/km.

Čtvrtý kilometr vedl nejprve z kopce a poté do kopce. Velmi mě potěšilo, když jsem podél trati uviděl mého běžeckého partnera, který mě při tréninkových bězích velmi pomohl. Snažil jsem se udržet rychlost a předběhnout i některé běžce, což se mi ale podařilo jen částečně. TF vzrostla asi na 180/min a čas byl 4:38. Pátý kilometr byl pro mě tradičně nejhorší, i když vede částečně do kopce a ćástečně z kopce. Před vrcholem jsem sice předběhl asi 2 lidi, ale jakmile jsem běžel z kopce, tak mě postupně předběhlo asi 6 lidí. TF byla stále kolem 175/min, i když jsem se snažil běžet rychle. Tento km jsem měl za 4:52, ale i tak je to rychleji, než při dosud nejlepším výkonu z této trati z 11.6.2008, kdy jsem tento km běžel za 5:00.

Šestý kilometr jsem se snažil opět zrychlit, nenechat příliš utéci běžce před sebou a nikoho nenechat předběhnout mě. Dokonce se mi podařilo předběhnout 2 lidi, ale jeden mě předběhl zpět. TF vzrostla na cca. 180/min, přičemž čas na km byl 4:33. Posledních 350 metrů jsem zkusil ještě více zrychlit, ale předběhl jsem už jen jednoho člověka. Tento úsek jsem uběhl za 1:17, tedy o vteřinu pomaleji než při výkonu z 11.6.2008 a dobíhal jsem při tepové frekvenci 185/min. Myslím, že je vidět, že jsem neběžel na hranici svých možností, protože jsem několik závodů dobíhal s výrazně vyšśí TF.

Výsledný čas 28:45 považuji za velmi dobrý, protože znamená průměrnou rychlost 4:34/km, které jsem ještě nikdy při závodu nedosáhl. Dokonce se jedná o osobní rekord nejenom na této trati, ale i ze všech tratí délky 6,3 km, které jsem kdy běžel. Po doběhu jsem byl jen mírně zadýchán, na což jsem reagoval pomalou chůzí v délce několik set metrů. Pak jsem se napil dvou kelímků vody (i zde byla menší logistická vada, protože pořadatelům došly kelímky, takže jsem musel pít z již použitého kelímku, ale ani to nepovažuji za významné) a chvíli se bavil s přáteli. Také pořadí 140. z 227 běžců považuji za velmi dobré, protože jsem předběhl skoro 39% běžců, což se mi dosud nikdy nepodařilo.

Dva známí běžci se mě pak zeptali, zda se s nimi nechci vyklusat, s čímž jsem souhlasil. Výklus sice nebyl nijak pomalý a navíc vedl do kopce, ale běželo se mi s nimi dobře. Když jsme se po 14 minutách rozloučili, protože jejich cesta vedla mimo směr mého bydliště, tak jsem se vydal domů, ale protože se mi běželo mimořádně dobře, tak jsem odbočil do lesního parku pod Myslivnou, kde jsem oběhl jedno kolo a teprve poté jsem se vrátil domů. Výklus se tak protáhl na více než 41 minut s převýšením 180 metrů. :-))) V závěru běhu jsem se cítil mimořádně dobře a měl jsem skoro euforické pocity. Jsem velmi rád, jak rychle se během několika týdnů můj vztah k běhání změnil. Doufám, že mi to ještě chvíli vydrží ...

Příští neděli bych měl startovat na Visegrad maratonu se startem v Podolínci ve Vysokých Tatrách. Profil trati je poměrně náročný a má kilometráž je velmi nízká, ale četl jsem, že je tam velmi dobrá atmosféra. Navíc v Podolínci je také klášter redemptoristů, ve kterém je několik mých přátel, takže si závod spojím s příjemnou několikadenní dovolenou. Dokonce tam den před závodem bude velká oslava, protože proběhne kněžské svěcení jednoho mého kamaráda. Vím, že můj čas nebude asi nijak hodnotný, ale chci si závod zejména "užít". Doufám, že to ve zdraví přežiji. :-) Z toho důvodu je pravděpodobné, že vynechám další závod LBP, který proběhne za týden v Obřanech. Věřím však, že se zúčastním hned dalšího závodu na Palackého vrchu, který mi velmi vyhovuje tím, že jako jediný má doběh do kopce.




20.5.2009 Obřany 8,825 km

Pořadí: 133 ze 183 běžců

Čas: 43:08

Rychlost:  12,28 km/hod (4:53 na km)

Profil: mírně zvlněný profil, převážně asfaltová cyklostezka

Počasí: cca. 25 stupňů polojasno

Přehled mezičasů:

 1.km2.km3.km4.km5.km6.km7.km8.km8,825.km
Mezičas4:429:2514:1919:1524:1629:1234:1139:1243:08
Čas na km4:424:434:564:565:014:564:595:014:46
Náskok na os.rekord0:07 0:370:440:240:260:250:230:09

Tento závod jsem absolovoval již ve větší zdravotní pohodě, než před týdnem u Antroposu. I přesto jsem ale měl obavy, že můj výkon nebude ještě zdaleka optimální, takže jsem počítal s časem přibližně 45 minut. Oproti minulým závodům na této trati došlo k výraznější změně, kterou je vyasfaltování všech úseků trati. To na jedné straně přináší zrychlení trati, na druhé straně to ale také znamená více neběžců na trati, zejména cyklistů a jezdců na kolečkových bruslích. Někteří běžci navíc neběželi ukázněně po pravé straně cesty, což někteří neběžci nenesli příliš dobře. Jinak se ale trati nedá nic vytknout.

První kilometr jsem rozběhl rychleji, než u Antroposu. Pomohlo mi i to, že trať je v prvních několika set metrech výrazně širší (vede po silnici), takže nedocházelo ke kolizím s jinými běžci. Protože se mi běželo dobře, tak jsem i druhý kilometr běžel přibližně stejně rychle. Velmi mě překvapilo, že jsem asi na 1,5.km předběhl Ivo Zejdu, který mě vždy porazil, ale asi byl unavený ze včerejší desítky ve Vyškově. Vždy mě ale pobaví, když se každého ptá "Ty nedejcháš?". Třetí kilometr jsem již mírně zpomalil, ale přesto se mě běželo dobře. Předběhl mě jen jeden starší pán, který měl velmi dobré tempo, takže jsem ho nedoběhl až do konce závodu. Čtvrtý kilometr byl podobný třetímu, pouze mě začali potkávat nejlepší běžci, kteří už běželi v protisměru do cíle. Těsně před obrátkou na 4,4.km jsem předběhl asi 2 běžce a poté pokračoval více méně osamoceně. Další kilometry jsem běžel velmi rovnoměrným tempem necelých 5:00/km. Postupně jsem ale přesto doběhl a předběhl asi 6 běžců, z nichž ale minimálně 2 měli nějaké problémy, protože se pohybovali chůzí. V posledním necelém kilometru jsem ještě zkusil mírně zrychlit, takže jsem předběhl ještě 2 další běžce, ale k výraznějšímu zrychlení jsem už neměl sílu.

Doběhl jsem poměrně vyčerpán a zpocen, takže jsem musel vypít dva kelímky nápojů a utřít se ručníkem. Také se mi vytvořil (obnovil) puchýř na pravé noze, ale to je jen nepodstatný důsledek běhu. Jinak jsem byl zcela v pohodě. Před závodem i po závodě jsem potkal několik známých, takže i tato společenská část závodu byla příjemná.

I když jsem to nečekal, dosáhl jsem o 9 sekund lepšího výkonu než byl můj dosud nejlepší výkon na této trati, určitě to ale může být dáno i lepším povrchem, na kterém se běželo. I s dosaženým tempem 4:53/km jsem spokojen. Překvapila mě také vysoká účast, neboť 183 závodníku překonalo loňský rekord z této trati o 27 závodníků. Skončil jsem nakonec na 133.místě, což znamená, že jsem předstihl 50 běžců. To se mi dosud nikdy nepodařilo, takže jsem s výsledkem velmi spokojen. Už se těším na další závody poháru.




13.5.2009 Anthropos 6,35 km

Pořadí: 160. ze 191 běžců

Čas: 32:48

Rychlost:  11,62 km/hod (5:10 na km)

Profil: první km mírně do kopce, poté výrazně do kopce, poté z kopce a zpět po stejné trati výrazně do kopce, poté z kopce a doběh mírně z kopce

Celkové převýšení: přibližně 70 metrů

Počasí: cca. 15 stupňů polojasno

Mezičasy: 1.km 5:33 2.km 11:01 (5:28) 3.km 16:04 (5:03) 4.km 21:15 (5:11) 5.km 26:27 (5:12) 6.km 31:31 (5:04)

Dnešní závod jsem absoloval po třítýdenním tréninkovém výpadku, který byl způsoben infekční nemocí, spojené zpočátku i s vysokými horečkami. Jediný běh před tímto závodem jsem zkusil v pondělí. Běžel jsem úmyslně na trati dnešního závodu, ale poprvé po více než 2 letech jsem musel u tak krátké trati přejít na několik minut do chůze, takže výsledný čas byl 36:52. Přesto jsem se rozhodl dnešního běhu zúčastnit, avšak věděl jsem, že příliš dobrý čas nedosáhnu. Jako cíl jsem si stanovil doběhnout, pokud možno v čase kolem 35 minut. Počasí bylo velmi příznivé, protože nebylo horko, což mě potěšilo.

Závodu se zúčastnil rekordní počet běžců, což se projevilo menší skrumáží krátce po startu. Věděl jsem, že nemám kam spěchat, takže jsem se pohyboval až na konci pole, což mělo za důsledek, že chvíli trvalo, než jsem se rozběhl. Navíc jsem běžel opatrněji, takže první kilometr byl mým nejpomalejším kilometrem v závodě.

Protože se mi běželo dobře a druhý kilometr vedl do kopce, rozhodl jsem se doběhnout několik běžců, běžících přede mnou. Postupně jsem tak předběhl asi 12 běžců. Třetí kilometr vedl pro změnu z kopce, avšak zde jsem se nechal předběhnout asi 3 běžci, přičemž sám jsem předstihl asi 2 běžce. Po 3,5.km následovalo asi kilometrové stoupání. Při něm se mi opět běželo velmi dobře, takže jsem předběhl asi 15 běžců. Poslední necelé dva kilometry vedly z kopce. Postupně jsem se v rámci svých možností pokusil zrychlit, takže jsem byl předběhnut jen 2 slečnami, avšak díky výraznému zrychlení v posledních 350 metrech jsem předběhl jak tyto slečny, tak ještě jednoho běžce. Doběhl jsem výrazněji zadýchán, při tepové frekvenci nad 180/min, ale jinak zcela v pohodě.

Výsledný čas byl o 2:14 horší, než můj nejlepší výkon na této trati z 11.6.2008. Na prvních 2 km jsem přitom ztratil 1:21 a na zbývajících 4,35 km dalších 0:53. Vím, že jsem běžel možná až příliš opatrně, avšak po nemoci jsem nechtěl příliš riskovat. I přesto jsem se zdaleka neumístil na posledním místě, za což jsem rád. Obávám se sice, že mi rychlost bude chybět i na příštích závodech, to ale nevadí. Na závodech LBP pořadí není nejdůležitejší. Důležitá je i dobrá atmosféra, která tam panuje. Pokud to bude možné, zúčastním se i dalších závodů, protože sám v poslední době hledám k běhu motivaci hůře.




29.3.2009 Bratislava maratón

Pořadí: 305. z 337 běžců

Čas: 4:20:04 (reálný čas 4:19:36)

Rychlost: 9,73 km/hod (6:10 na km)

Profil: dva velké městské okruhy, převážně po silnici nebo cyklostezce, převýšení cca. 30-40 metrů na okruh

Počasí: cca. 12 stupňů, zataženo, v druhé polovině déšť

Rozložení tempa (čas na km):

Srovnání náskoku oproti mezičasům při maratónu ve Stromovce :

Mým 22.běžeckým závodem se stal maratón v Bratislavě. Jednalo se teprve o druhý maratón v životě a třetí běh s délkou nad 25 km. Letos jsem navíc ani jednou neběžel více než 15 km. Po delším zvažování jsem se ale přihlásil, za což jsem velmi rád. Nejpodstatnějším důvodem bylo, že se maratón uskutečnil v Bratislavě, kde jsem před 2 lety začal běhat. Dokonce jsem se tehdy byl na maratón podívat, protože jsem ten rok v Bratislavě žil (byl jsem kandidátem řeholního společenství Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele a studentem na teologické fakultě Trnavské univerzity, která se shodou okolnosti nachází hned naproti místa, kde letos probíhala prezence).

Do Bratislavy jsem jel už v pátek, abych tak svou účast spojil i s duchovním programem a odpočinkem v klášteře redemptoristů. Na rozdíl od pražského maratónu jsem se tak vyvaroval stresu spojeného s dopravou v den závodu, což bylo velmi dobré. Ještě v pátek jsem se byl zaregistrovat a byl jsem se proběhnout do Horského parku, v sobotu jsem odpoledne jsem se pak byl podívat na zahájení a "pasta party". V neděli jsem se v klidu s bratry pomodlil, nasnídal se a přesunul s jedním bratrem, který mne doprovodil, na místo startu. Sice jsme měli trochu problém najít fakultu, ve které se nacházely šatny, ale nakonec jsem vše stihl a dorazil na místo startu včas.

Věděl jsem, že předpověď počasí není příznivá a že v průběhu závodu bude pravděpodobně pršet. Přestože ani venkovní teplota nebyla příliš vysoká (kolem 12 stupňů), rozhodl jsem se opět běžet jen v tričku a kraťasech, což se ukázala jako dobrá volba. Jsem rád, že se neběželo v sobotu, protože bylo sice krásně slunečno, ale na můj vkus až příliš teplo. Chladnější počasí mi vyhovuje, i když nemám rád ani vítr ani déšť.

Před závodem jsem také pečlivě zvažoval strategii a kromě jiného si vytiskl i podrobnou tabulku mezičasů potřebných pro různá tempa. Věděl jsem, že strategie, kterou jsem zvolil ve Stromovce, nebyla optimální, protože jsem běžel první polovinu až příliš opatrně a ve druhé polovině mi stejně nezbyly síly pro zrychlení. Rozhodl jsem se tedy tentokrát běžet zcela jinak. Prvních 21 km jsem chtěl běžet skoro takovou rychlostí, jako bych běžel půlmaratón (který probíhal souběžně s maratónem) a poté jsem se chtěl rozhodnout, zda poběžím dále, nebo případně jen dosáhnu osobního rekordu na 25 km a poté odstoupím. Věděl jsem také, že jakmile se při běhu dostanu s časem nad 8 minut na kilometr, je časově efektivnější okamžitě přejít do rychlejší chůze, protáhnout krok, a po určité době se vrátit k běhu. Ve Stromovce jsem sice chůzi vynechal, ale výsledný čas byl horší, než byl časový limit určený pro bratislavský maratón (5 hodin).

První kilometry jsem běžel rychlostí přibližně 5:30 na 1 km. K tomuto tempu mi pomohlo i to, že jsem již na 2.km potkal brněnského běžce Ivo Zejdu, se kterým jsem běžel asi až do 7.km (nakonec měl čas 3:50). Během této doby jsme si také popovídali o životě i běhání, což bylo zajímavé. Asi na 5.km jsme předběhli vodiče na cílový čas 4:00, přestože tito už zde měli náskok asi 40 sekund na stanovené tempo. Velmi důležité bylo i to, že kolem nás běželo hodně běžců (v závodu běželo 345 maratónců a cca. 700 půlmaratónců), přičemž prvních 5 km probíhalo historickou částí Bratislavy, s bohatým diváckým doprovodem.

6. až cca. 13.km vedl po silnici v podstatě bez převýšení. Zde již podpora diváků téměř chyběla, ale stále ještě bylo na trati v dohledu hodně běžců. Počasí bylo stále velmi příjemné, bylo sice zataženo a chladno, ale nepršelo. I přestože mi pan Zejda utekl, běžel jsem stále rovnoměrným tempem cca. 5:30/km až do 11.km. V té době jsem ale začal vnímat silnou potřebu jít na malou stranu, což bylo dáno pitným režimem zejména před startem závodu a také jsem měl problémy s vázáním pravé boty. I když jsem věděl, že tím ztratím čas, rozhodl jsem se zastavit a oba tyto úkony vykonat, což mě stálo asi jednu minutu. Trochu nepříjemné bylo, že mne během té doby předběhlo asi 40 lidí, včetně skupiny vedené vodiči na 4:00, ale i s odstupem času vím, že tato zastávka byla správným rozhodnutím. Mohl jsem ještě několik km běžet, ale tak jako tak by mne zastávka neminula, takže výsledný efekt by byl záporný.

Po vykonání potřeby a úpravě vázání jsem se opět rozběhl, znovu s tempem asi 5:30/km. Postupně jsem začal předbíhat některé běžce, i když i já sám jsem byl občas někým předběhnut. Když mne asi na 15.km doběhl jeden starší pán, rozhodl jsem se běžet s ním. Chvíli jsem běžel ticho a asi po 1 km se ho zeptal, zda mu nevadí, že běžím těsně vedle něho. Ukázalo se, že mluví jen anglicky, ale zjistil jsem, že se jedná o velmi zkušeného maratónce, pana Dona Winkleye, který ve svém věku 71 let běžel už asi 300.maratón, z toho 5. v tomto roce. Běh s tímto pánem mi velmi pomohl. Vzájemně jsme se povzbuzovali a běželi blízko sebe. Takto se nám také podařilo přiblížit se skupině vodičů na 4:00, která nadále běžela už skoro o 3 minuty v předstihu proti plánu. Společně jsme pak na 20.km přeběhli most zpět do Starého Města a přiblížili se k místu startu a cíle. Těsně před cílem jsem sice měl menší krizi, takže se mi pan Winkley vzdálil asi o 20 metrů, avšak poté jsem výrazně zrychlil a ještě před koncem 1.kola ho zpět doběhl.

Čas na půlmaratón hodina a 57 minut byl na mé poměry velmi slušný, takže jsem si první cíl splnil. Kdybych běžel v závodu půlmaratónců, kteří běželi jen 1 kolo, tak bych skončil v 70% pole, což by byl slušný výsledek. Měl jsem ale dost sil, takže jsem pokračoval i do druhého kola s odhodláním běžet co nejdéle podobným tempem.

Na 22.km se mi skupina běžců s vodiči na 4:00 přiblížila asi na 50 kroků, takže jsem se rozhodl opustit pana Winkley a dostihnout tuto skupinu, která nadále běžela na cílový čas asi 3:54. To se mi také po několika stech metrech podařilo, skupina v té době měla 2 vodiče a odhadem 6 běžců. Chvíli jsem s vodiči diskutoval, že běží rychleji než mají a pak se přesunul na začátek této skupiny. Dokázal jsem s touto skupinou běžet 3 km a zlepšit si pak osobní rekord na 25 km o více než 33 minut. Věděl jsem však, že síly pomalu docházejí, takže jsem začal zpomalovat. Ještě jednou jsem se vzepjal a při běhu do kopce skupinu doběhl a předstihl, ale pak jsem ji před výběhem na Nový most na 26.km definitivně ztratil. Naneštěstí tento asi 0,5 km úsek s převýšením asi 10 metrů mi vzal dost sil, takže jsem se už nestihl ani zachytit pana Winkley, který běžel o několik desítek metrů za skupinou. Jakmile jsme se dostali na silnici, pak jsem se na trati ocitl v podstatě sám. Půlmaratónci už 2.kolo neběželi a skupina na 4:00 se mi rychle ztratila z dohledu. Sice mne občas předstihl některý osaměle běžící běžec, ale neměl jsem fyzickou ani psychickou sílu se ho držet déle než několik desítek metrů. Navíc začalo pršet, což nebylo pro mne optimální počasí. Věděl jsem však, že mám velmi dobrý čas, takźe i kdybych zbytek absolovoval rychlostí 8:00/km, pak bych maratón doběhl za 4:30, což by byl fantastický čas. Jakmile mne tedy opustily síly, okamžitě jsem se rozhodl přejít do chůze, ale hlídal jsem si jak krokovou frekvenci (130 kroků za minutu), tak i délku kroku. V podstatě celý 29.km jsem prošel, a přesto čas byl 7:51/km, tedy v limitu, se kterým jsem počítal.

Další kilometry byly pro mne náročné hlavně psychicky, ale jakmile to šlo, tak jsem se snažil vrátit k běhu, což se mi celkem dařilo. Pouze jsem začal stále častěji využívat občerstvovacích stanic, které byly na každých 2,5 km. V této fázi závodu jsem už kromě nápojů bral i čokoládu a hroznový cukr. Posledních asi 7 km bylo náročnějších nejenom kvůli dešti, ale i protivětru, kvůli čemu se mi také hodně zamlžovaly dioptrické brýle, kvůli čemuž jsem dobře neviděl na cestu. Byl jsem velmi překvapen, když mne předběhl jeden bosý běžec, jehož styl byl velmi dobrý. V tom úseku se běželo na cyklostezce, avšak tento běžec běžel na trávě vedle stezky. Běžet v tomto počasí naboso bylo skutečně velkým výkonem ... Přestože se mi v této fázi závodu příliš nedařilo, měl jsem lepší možnost k zamyšlení nad duchovním životem i na modlitbu. Uvědomoval jsem si i to, že zatímco tu běžím dobrovolně, před 2000 lety Někdo šel křížovou cestu zcela nespravedlivě a že přestože pod těžkým křížem klesal, šel dál. Uvědomoval jsem si tak i souvislosti s různými, mnohdy malichernými, problémy v mém životě. Hojně jsem se v té době i modlil za různé lidi, které jsem v životě potkal. Znovu se ukázalo, že běh umožňuje vytvořit vhodné prostředí pro modlitbu, jak o tom opakovaně psal i můj přítel Svatopluk Sedláček.

Na 37.kilometru jsem opět šel a když jsem došel k občerstvovací stanici, tak jsem se velmi bohatě posilnil. Vypil jsem kelímek iontového nápoje, kelímek vody a snědl asi 3 kousky čokolády a 3 kostky hroznového cukru. Celé toto znamenalo velké zdržení, takže tento kilometr byl mým nejpomalejším v celém závodě (8:40). I přesto se však toto "zdržení" vyplatilo, protože jsem pak celých 5 km vydržel běžet a i přes větší problémy (zejména proběhnutí velkou louží, kterou jsem neviděl, a kvůli které se mi promočily boty) jsem zdárně dorazil k cíli. Zpětně jsem si uvědomil, že občerstvovací stanice jsou důležité i v běžném životě, ať už je to normální odpočinek (dovolená), nebo modlitba, eucharistie a podobně. Sice se zdá, že tím člověk ztratí hodně času, ale bez nich by člověk běžel mnohem pomaleji a možná by ani do cíle nedorazil ...

Výsledný čas 4:20:04 byl nad očekávání dobrý, protože jsem svůj výkon ze Stromovky překonal o více než 42 minut. Ukázalo se také, že můj rychlejší začátek nepoznamenal výrazněji druhou polovinu závodu, protože i tu jsem běžel rychleji, než ve Stromovce. Počasí sice nebylo zcela optimální, ale to nevadí. V cíli jsem pak dostal pěknou medaili a balíček s občerstvením a přesunul se do šaten. Tam jsem vyzvedl své věci, avšak kvůli přetrvajícímu dešti se rozhodl nemočit si další věci a co nejrychleji se přesunout do kláštera (asi 15 minut pěšky), kde jsem bydlel, a až tam se osprchovat a převléknout. Už pár hodin po závodu jsem se cítil zcela v pohodě a hned další den se byl volně proběhnout. Přestože jsem původně pochyboval, zda se mám zúčastnit, jsem rád, že jsem to zkusil. Důležité ale bylo zvážit své možnosti, pak se rozhodnout, zaplatit startovné, nebát se vyběhnout rychlejším tempem, které ale bylo v mých silách, nebát se zdržet se kvůli "technickým" potřebám a právě ve chvílích, kdy se mi přestalo dařit, začít ještě více využívat občerstvovacích stanic. Kéž bych takto dokázal jednat i v osobním životě ...

Možná se bude nezasvěceným zdát má euforie vzhledem k mému špatnému umístění i času zcela neopodstatněná a tento můj komentář budou považovat za "blábol". Přesto ale věřím, že mé nadšení má opodstatněný základ. Jsem rád, že jsem toto mohl prožít právě v Bratislavě, kde jsem před 2 lety, na radu tehdejších představených, začal běhat. Tehdy by mne ani nenapadlo, že někdy budu schopen uběhnout maratón. Děkuji všem, kteří mi k tomu pomohli. Nevím, zda budu mít motivaci k snaze o další zlepšování, ale to není podstatné. Jsem Bohu i lidem vděčný za vše, co jsem prožil při tomto maratónu a co prožívám i v maratónu života, ať už jsem na úseku, kde se mi daří, nebo na úseku, kde jen stěží jdu, nebo na úseku, kde stojím a zdánlivě nejdu dál ...


Návrat na přehled závodů