13.10.2018 Střelický kros cca. 5,1 km

Pořadí: 16. ze 16 mužů

Čas: 35:30

Rychlost:  8,62 km/hod (6:57 na km)

Profil: 6 zvlněných okruhů, nejprve klesání po štěrku a pak po asfaltu, pak mírné stoupání po asfaltu, pak travnato hlíněná část, na konci krátký výběh, seběh a konec po dráze

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

Vývoj tepu a výkonu dle STRYD (tepů za minutu):

Zúčastnit závodu Střelický kros mě napadlo spontánně, když jsem chtěl využít, že se koná závod poblíž kopce Nebovidu, na který jsem pak chtěl též vyběhnout. Věděl jsem, že není ten den poblíž žádný závod do vrchu, navíc jsem měl dost unavené nohy od 1000 výstupů schodu den předtím, tak jsem si řekl, že to pojmu jako antistresovou aktivitu. Den předtím jsem přitom shodou okolností sledoval porovnání výsledků běhu naboso a v botech jednoho známého bosoběžce, asi i proto mě napadlo, že poběžím bosý. Věděl jsem přitom, že trasa vede po velmi pestrém podkladu, na asi 800m okruhu, tak to dávalo příslib podobného efektu, jako dávají bosostezky, jen ve větším. :-) Sice jsem dlouho bosý neběhal, ale chodím doma bosý furt a věděl jsem, že když budu opatrný, že to zvládnu, však jsem už před lety běžel antistresově i v Popůvkách (závodní bosoběhy na dráze a v hale nepočítám). Bosoběhu nahrávalo i to, že bylo teplé slunečné počasí, takźe nikoho asi ani nepřekvapovalo, když jsem si zaběhal bosý pár kol po tamní minidráze, délky 150m. Na dráze jsem byl též po velmi dlouhé době, bylo to zajímavé. Podle výsledku testovacího běhu jsem pak nastavil výkon na 210W a přichystal se na start, našeho běhu se zúčastnili jen dva muži a 14 veteránů, bohužel jsem však už patřil mezi veterány, byť jsem se jako veterán ten den necítil. :-)

Hned po startu na dráze se vyběhlo ze hřiště ven, po krátkém štěrkovém úseku, zde to velmi píchalo a byl jsem velmi opatrný. Pak trať pokračovala seběhem po asfaltu, ale i zde mi to bylo nepříjemné, snad i kvůli podráždění předchozím štěrkem. Než jsem těch 100m seběhl, byli všichni už kdesi 200m daleko. :-) Pak trať vedla delší dobu do mírného kopce, stále po asfaltu, který byl celkem hrubý. Souběžně sice vedl chodník, ale ŕídil jsem se tím, že trať vede po silnici, tak jsem běžel po ní. Pak trať zabočila na krátké hlíněné stoupání, zde jsem se konečně rozběhl, což je vidět i z výkyvu výkonu až ke 350W. Další část okruhu vedla po rovině a pak mírně dolů, po hlíněno travnaté cestě. Běželo se tam dobře, cesta byla pěkně prohřátá od slunce, akorát jsem v prvním kole nevěděl, zda už jsem neměl odbočit, ale pak jsem konečně uviděl kužele, takže jsem běžel dobře. Těsně před odbočkou byl nejprudší seběh, navíc trať byla ve stínu, ale hlína příjemně chladila. :-) Pak následovalo krátké prudké stoupání, zde jsem dostal výkon až ke 400W, poté seběh na dráhu a po ní asi 70m. Když jsem dobíhal první kolo, koukl jsem, že mám průměrné tempo necelých 7:00/km, tento průměr jsem se snažil držet i v dalších kolech. Komentátor si všiml, že jsem bosý, v dalším kole dokonce vtípkoval, že "bosý Petr předvádí fakírské kousky". :-) Když jsem doběhl první kolo, byl už nedaleko za mnou běžec s dvěma koly, záhy mě pak předběhli další běžci. Dal jsem si ale další cíl, kterým bylo, aby mi vedoucí běžec nedal tři kola, to se nakonec podařilo. Pomohlo k tomu i to, že jsem čtvrté kolo běžel s dvěma kluky, kteří před tím běželi žákovský závod, teď se jen vyklusávali, a dali se se mnou do řeči, toto kolo jsem měl nejrychlejší. Nohy jsem ale měl v pohodě, vždy byl akorát nejhorší ten štěrk, ale jinak se to dalo, poslední kolo už jsem byl na trati sám, ale doběh jsem si zase užil, bylo to super. Myslím, že kdybych běžel v botách, tak bych byl i tak poslední, ale takto to bylo mnohem zábavnější. :-)

Po doběhu jsem se napil, koupil si tatranky a pak při čekání na vyhlášení opět klusal bosý na dráze, pak jsem se konečně obul a vydal se po silnici ke zmíněnému Nebovidu, kde jsem pak v terénním stoupání překonal svůj osobák, což mě překvapilo, ale byl jsem dobře rozklusán a dobře psychicky naladěn. :-) Spolu s dalšími přesuny jsem celkem za den naběhal přes 30 km a bylo to fajn. Myslím, že jsem se rozhodl správně, něco takového jsem potřeboval, pohodový závod bez stresů. :-)

6.10.2018 Běh na Strandu 450 m (převýšení +47m)

Pořadí: 17. z 31

Čas: 2:22,7 (první běh 2:26,7)

Rychlost:  11,35 km/hod (5:17 na km)

Profil: převýšení 47 metrů, převážně stoupání, terén (kameninové cesty, tráva), několik zatáček

Počasí: cca. 18 stupňů, slunečno

Vývoj tepu, výkonu a kadence (tepů za minutu):

Foto:

Po roce jsem opět vyrazil na sprint do kopce na Stránskou skálu, který se běžel intervalovým způsobem, se startem po jedné minutě. Moc jsem si od toho nesliboval, ale po pátečním běhání, kdy jsem pohybem strávil přes 4 hodiny, jsem se cítil odpočatě, fyzicky i psychicky, tak jsem si říkal, že to zkusím. Bylo tepleji než loni, bohužel však dorazila jen polovina lidí, co loni. Přestože mi to rychleji moc neběhá a nejlepší výsledky dosahuji do 15-20% sklonu, našel jsem si svůj loňský výsledek 2:22,9, včetně tempa 5:18/km, k tomu dopočítal odpovídající výkon 397W (tehdy jsem STRYD nepoužíval) a nastavil si hodinky na tempo 5:00/km a výkon minimálně 390W. Myslel jsem, že budu o něco pomalejší, ale chtěl jsem mít lepší přehled, takže jsem věděl, že za pípáním mohu i o něco zaostat, kdybych chtěl atakovat loňský výkon, ale moc jsem tomu nevěřil. Bohužel jsem i dnes měl trochu rýmu a před startem i více smrkal a vykašlával, při samotném běhu to ale moc neobtěžovalo a závodní běhy pak přispěly k uvolnění hlenů, takže jsem další den už byl úplně zdravý. :-)

Startoval jsem s číslem 17, tedy v čase 10:17, hned po odstartování jsem podklouzl, ale pak se mi běželo dobře, až do úseku někde kolem 250.metru, kde se běželo skoro po rovině kolem bunkru po trávě, přebíhal se i jakýsi terénní zhup, který jsem neviděl, tak mě to zpomalilo, proto pokles výkonu v grafu až ke 350W, ale pak jsem se zase rozběhl, a výkon se snížil až v posledních 100m, kde byla trať spíśe zvlněná, byl tam opět i zhup dolů. Doběhl jsem v čase 2:26,7, tedy o 3,8s pomaleji než loni, s výsledkem jsem byl celkem spokojený, ale nedlouho po doběhu jsem se cítil fit, a protože mělo být vyhlášení až po 11:30, tak jsem si řekl, že to vyběhnu ještě jednou, mimo závod. Překvapilo mě ale, že pořadatelé kvůli nízkému počtu zúčastněných dali možnost, že si to zájemci mohou vyběhnout ještě jednou, v rámci závodu, s tím, že se jim započte lepší výsledek. Využil jsem tedy toho, zaregistroval si pak číslo 45 a vystartoval v 10:45. Očekával jsem, že budu o pár sekund pomalejší, ale chtěl jsem čas do 2:30, hodinky jsem nastavil stejně, jako při prvním běhu.

Druhý běh na začátku vykazoval dle pípání pomalejší začátek než první, ale výkon má graficky lepší, tak těžko říct, pak jsem se ale rozběhl a na 200m byl asi o vteřinu lepší než v prvním běhu. Protože jsem už po trati běžel, věděl jsem, jak to vypadá mezi žlutými kužely kolem 250.metru a že tu musím dát pozor na ten zhup, to se mi vážně podařilo, výkon zde klesl mnohem méně, a na tomto úseku jsem proti prvnímu běhu získal 3 sekundy. Pak jsem po zatáčce zkusil do kopce zrychlit, ale na zvlněném úseku před koncem jsem už byl unavený a nejistý, ale přesto jsem se dostal do cíle o 4 sekundy lépe než v prvním běhu a o 0,2 sekundy lépe než loni. S dosaženým průměrným tempem 5:17/km (či 5:11/km dle mého Garmina) jsem spokojený a se zlepšením loňského času též. Škoda jen, že jsem na třetího veterána ztratil jen 2,4 sekundy, i když pravda je, že na pátého, posledního, jsem získal jen 0,2 sekundy, závod tak byl velmi vyrovnaný. Ale bylo to celkově fajn, bavilo mě to a dobře jsem si zaběhal, nakonec jsem i tento den měl přes 4 hodiny venku a po tom všem jsem se cítil ještě odpočatější než v pátek. :-)

8.9.2018 Běh na UFO (náběh+22 pater)

Pořadí: 49. ze 64 (15. z 26 v open závodu)

Čas: 3:37,49

Způsob závodu: startovalo se intervalovým způsobem po jednom, v intervalu 30s

Profil: náběh venku asi 50m, po rovině a několika schodech, pak zatáčka o 180 stupňů, tři schody dolů úzkým vchodem a pak úzké točité schodiště 22 pater na střechu, video části uvnitř

Vývoj výkonu dle STRYD a tepu :

Podvečerní závod na UFO pořádali stejní pořadatelé, jako dopolední závod na AZ Tower, který jsem běžel (komentář). Pro elitu, ve které byli závodníci z hodně zemí, například včetně Mexika, se jednalo o druhou část dvojzávodu Brno+Bratislava. V poledne jsem se cítil už dobře, i když trochu unaveně, tak jsem si řekl, že se do Bratislavy zajedu podívat, však jsem tam dlouho nebyl. Rozhledna UFO přitom je hned u Sadu Janka Krála, kde jsem běžel několik maratonů, o to jsem měl větší motivaci to zkusit. Cestou jsem přitom běžel i po Hlboké cestě, kde jsem před 11 lety začal běhat, a celé jsem to pojal hlavně jako výlet. S menšími obtížemi jsem u UFO našel, kde je prezence, a zaregistroval jsem se asi 10 minut před startem, pak jsem snědl mufin, který jsem dostal, stejný jako v Brně, daroval stejný Redbul někomu dalšímu a všiml si, že i startér je stejný. Vodu jsem si musel koupit, pak jsem chvíli fotil a byl se proběhnout podél Dunaje. Překvapivě tam naproti jel po cyklostezce kamarád, co pořádal zmíněné maratony, tak jsme se pozdravili, on pokračoval na kole, já běžecky zpět k UFO. Trať mi přišla pro mě podezřelá, už venku vedlo pár schodů, pak prudká obrátka, pak jakási malý vchod se třemi schody dolů a pak točité schodiště, rozhodl jsem se pak to vyzkoušet a když už jsem byl uvnitř, tak vyběhnout až nahoru. Vůbec se mi to tam nelíbilo, schodiště bylo úzké a zkosené, pořád se tam člověk motal a nebylo jasné, kdy bude konec. Postupně jsem se i unavil, konec už spíše došel, ale aspoň jsem věděl, že tam je 22 pater a kdy tedy bude konec. Čas jsem měl nad 5 minut, což bylo dost špatné, hlavně se mi ale tam i motala hlava. Nahoře jsem pak potkal pořadatele, který mě požádal, abych dolů sjel výtahem, že už závod za chvíli začne, to jsem také udělal.

Opět začala elita, pak ostatní závodníci, interval opět 30s. Běžel jsem před závodníkem též z Česka, s kterým jsme se bavili a řekl jsem mu, aby si pak zakřičel, až mě bude předbíhat, protože už v Brně byl výrazně přede mnou a zde jsem věděl, že mi to půjde hůř. Závod opět startoval před slalomovým spínačem, muselo se tam do toho kopnout, branka se otevřela a čas se spustil. V prvních metrech jsem se necítil moc dobře a schůdky pak sešel. Zkusil jsem první patro běžet, zjistil jsem, že to nejde, že jsem moc unavený a pomalý, tak jsem zbytek šel, po dvou schodech, když jsem se držel oběma rukama zábradlí. Přišlo mi tam i trochu šero, moc jsem neviděl, ale dával jsem pozor, přesto jsem jednou zakopl o zábradlí holení a jednou se bouchl do loktu. Šel jsem ale jinak celkem rovnoměrně, což je vidět z postupného růstu tepů. Někde ve 2/3 mě předběhl zmíněný závodník z Česka, proto jsem se musel na pár vteřin zastavit, abych ho pustil v patře, když na schodišti by mě nepředběhl, to vysvětluje i pokles tepu v grafu v tom místě. Pak se mi postupně vzdálil, ale záhy jsem se k němu začal opět přibližovat, tedy jsem to myslel, a pak mě nechal předběhnout. Velmi jsem se tomu divil, ale pak jsem zjistil, že to byl úplně jiný závodník, který pro změnu startoval přede mnou a byl pomalejší. Evidentně zde bývalo vhodnější, kdyby interval byl delší, 45 až 60 sekund, ale přežít se to s opatrností dalo, i když to některé trošku zdrželo. Každopádně jsem se pak dostal do cíle, čas byl 3:37, což mě nakonec celkem příjemně překvapilo, byť jsem s poměrem k výkonu z Brna na tom byl hůře, než jiní. Hlavní ale bylo, že jsem doběhl ve zdraví. :-) Nahoře pak bylo dost času, než doběhnou ostatní, byl tam pěkný výhled, koukl jsem i dalekohledem na Kamzík a vícekrát se napil.

Po vyhotovení společného fota jsem se vydal s ostatními výtahem dolů a pak za chvíli vyběhl na nádraží, cestou jsem to vzal přes zmíněný Slavín, což mě ale zdrželo, a na vlak jsem dorazil přesně na jeho odjezd. Byl jsem asi jediný, kdo ze závodníků z ČR cestoval vlakem, ale aspoň jsem si pak v něm užil různých dobrot v jídelním voze. :-) Zajímavé bylo i to, že jsem celkem za den naběhal 4,5 hodiny času, z toho dva závody, a tím jsem se zcela zbavil veškerého zahlenění, v noci i další den už jsem měl zcela čistý nos. Bylo to ale všestranně fajn, tak jsem rád, že jsem uskutečnil i tu cestu do Bratislavy, oba závody v open kategorii přitom běželo jen 7 lidí, viz tabulka. Zajímavé je, že i medaile, kterou jsem dostal, byla úplně stejná, jako ta z Brna, takže mám dvě stejné. :-)

8.9.2018 Běh na AZ Tower (29 pater+64 železných schodů)

Pořadí: 47. ze 66 (14. z 29 v open závodu)

Čas: 4:55,69

Způsob závodu: startovalo se intervalovým způsobem po jednom, v intervalu 30s

Profil: prvních cca. 30s náběh k vnitřnímu schodišti, zde 2 patra nahoru, pak kolem výtahu, následně 27 pater nahoru, každé patro se skládá ze dvou mezipater, každé mezipatro mělo 11 schodů (spodní cca. 2 patra měla mezipatra po 10 schodech), celkem 631 schodů, poté výběh na vyhlídku na střechu po vysokých železných schodech, z osmi částí, každá část 8 schodů, celkem tedy 697 schodů

Vývoj výkonu dle STRYD a tepu, ve srovnání s obdobným závodem 20.5.2018 :

Na AZ Tower jsem běžel do schodů už 20.5.2018, avšak věděl jsem, že se tam běží i začátkem září. Od té doby jsem párkrát běžel do schodů v paneláku a poslední dny i na větším schodu ve fitness parku v Kohoutovicích, avšak nevěděl jsem, že závod na AZ Tower a pak i na UFO je už v sobotu 8.9.2018, to jsem zjistil teprve v pátek večer. Původně jsem v sobotu měl jet na Petřín, ale byl jsem dost unavený a nechtělo se mi vstát, i tam se měl běžet konec do schodů, tak jsem si řekl, že to zkusím tady. Ráno jsem bohužel byl celkem dost unavený a výjimečně též zahleněný, ale řekl jsem si, že se tam zkusím podívat a uvidím, zda vůbec budou čísla, ale byla. Závod probíhal intervalovým způsobem, napřed běžela elita, pak ostatní závodníci, v mezičase jsem dvakrát klusal, vždy jsem při tom i smrkal a vykašlával hleny, pak jsem se i vícekrát protáhl a přichystal se na start. Asi dvě minuty před startem jsem se ještě chtěl vysmrkat, ale pŕi tom jsem se i silně rozkašlal, ale naštěstí jsem tak dostal ze sebe většinu hlenů a při závodu měl od toho pokoj. Toto, spolu s nervozitou ze startu, ale vedlo k tomu, že jsem startoval s TF 125.

Závod měl jiný začátek než v květnu, neběželo se po vběhu do budovy rovnou kolem výtahů ke schodišti, odkud by pokračovalo 29 pater, ale běźelo se na dvoupatrové veřejné schodiště k fitku a teprve zde se odbočilo k výtahům, toto odbočení vysvětluje pokles výkonu po 30s (viz graf). Věděl jsem, že jsem běžel na jaře cca. 8s na patro, ale tentokrát jsem si říkal, že bych to mohl dát i o trošku rychleji a nastavil pípání po 15s, což znamenalo 7,5s na patro. Toho jsem se snažil držet, celkem jsem se dobře strefoval, až asi do poloviny běhu. Slyšel jsem, že se ke mě přibližuje závodník, co startoval 30s za mnou, ale evidentně to přepálil a nedohnal mě, pak uź jsme běželi přibližně rovnocenně. V horní části jsem něco málo ztratil, ale snažil jsem se držet úsilí, kdyź jsem očekával brzký konec. Schody jsem běhal opět po dvou, s výjimkou posledního lichého, pokus vzít tři mě vzal moc sil a raději jsem to pak nezkoušel. Těšil jsem se už na konec, čas jsem mohl mít něco málo nad 4 minuty, ale byl jsem překvapen, že nevidím v 31.patře cíl, ale otevřenou střechu. Pochopil jsem, že cíl je na střeše, ale vůbec mi nedošlo, že nad střechou je železná konstrukce s vyhlídkou a že k ní nevede jen 8 železných schodů, co vidím, ale 8x8 takových schodů. Železné schody přitom byly vyšší, ty první jsem dokázal brát jen po jednom, ty další některé po dvou, jiné po jednom, ale už jsem to měl bez letové fáze, jen jsem běžel na plošinách k další části, proto to periodické kolísání výkonu na konci. Dokonce mi tam i mírně klesl tep, jednak to bylo venku a jednak jsem nedokázal vyvinout vyšší rychlost kvůli technice běhu, ne kvůli zadýchání. Na vyhlídce jsem pak ještě chtěl odbočit jinam, než byla fotobuňka, ale navedli mě správně, ztratil jsem tím maximálně sekundu, doběhl jsem v čase 4:55,69, tedy pod 5 minut, s čímž jsem byl spokojen. Řekl bych, že i z průběhu tepu a výkonu, ve srovnání s květnem, je vidět, že jsem běžel dobře, tedy úměrně aktuálním možnostem, i s přihlédnutím k vyšším tepům, které jsem asi i kvůli nachlazení v posledních dnech, i v den závodu, měl.

Schodiště v AZ Toweru mi moc nesedí, je tam moc motání, když mezipatra mají jen 11 schodů, ale to jsem ještě netušil, že se pak odpoledne vydám do bratislavského UFA, a co mě čeká tam. ;-) Více zde.

18.8.2018 Běh na Svatý Hostýn, cca. 4,84 km (MČR veteránů v běhu do vrchu)

Pořadí: 92. z 248, z toho 16. z 35 v kategorii muži 40-45 let (ve výsledcích na Hostýně jsem byl, na webu ještě nejsem, viz dále)

Čas: 32:18

Rychlost:  8,99 km/hod (6:40 na km)

Profil: převýšení 420 metrů, prvních 1,7 km mírné stoupání po asfaltu, zpočátku kostky, zbytek převážně kamenité cesty

Počasí: cca. 30 stupňů, polojasno

Profil a rozložení tempa, tepovky a výkonu (čas na km, tepů za minutu a wattů; čárkovaně u korigovaného tempa odhad dle výkonu):

Foto :

Na závod MČR veteránů v běhu do vrchu jsem se přihlásil, přestože mám nyní poměrně velký chaos kvůli obchodním záležitostem, kterým se věnuji, a které jsou spojeny s velkým stresem i únavou, a přestože mi to na tratích obdobných Hostýnu nejde, což jsem si ověřil opakovaně třeba na stoupání ulicí Skalní a pak do Kohoutovic 1,9 km s převýšením +140m, kde je nejprve delší stoupání do mírného kopce po asfaltu a pak terénní prudší stoupání. Do mírného stoupání na silnici mi to vůbec nejde, a jak teď vzrostl stres, tak je to ještě horší, v podstatě jsem pak byl schopen do prudkého kopce běžet podobně rychle jako do mírného kopce. Chtěl jsem si zajet na Hostýn někdy před závodem, obhlédnout trať, ale bohužel mi to nevyšlo, přece jenom je tam dost zdlouhavá doprava a nechtělo se mi. Ani na Pálavu jsem se nedostal, trénoval jsem tedy jen na krátkých tratích tady v okolí, sice jsem jich běžel více v jednom tréninku, ale je rozdíl běžet 3x 1-2 km a 5 km v kuse. Na druhé straně, běžel jsem nedávno závody na Zniev a na Šerák, takže jsem věděl, že těch 5 km uběhnu, toho jsem se nebál. Horší to bylo s vedrem, o kterém jsem věděl, ale i tomu jsem se snažil čelit, mimo jiné tak, že jsem některé intenzivnější běhy měl po poledni, tedy v čase, kdy pak měl být závod na Hostýn. Na závod jsem se přihlásil ve středu večer a rovnou zaplatil startovné. V sobotu ráno jsem pak sice pochyboval, jestli tam mám jet, když jsem byl poměrně dost unavený po pátečním nepříznivém vývoji zmiňované ekonomické kauzy a byl jsem i dost nevyspalý, avšak pak jsem se, i díky podpoře dvou kamarádů rozhodl tam zajet a pojmout to i jako návštěvu významného poutního místa.

Jel jsem ráno vlakem do Přerova, odkud jel autobus do Bystřice. Přesunový běh na nádraží byl fajn, i když už ten byl zajímavý, když jsem po 6 km běhu doběhl na nádraží 2 minuty před odjezdem vlaku, takže jsem si ani nestihl koupit občerstvení, naštěstí ho pak prodávali i roznáškou ve vlaku. Horší bylo, že vlak nabral zpoždění 8 minut už v Brně, když dlouho trvala nakládka kol cyklistů a toto se pak zvýšilo až na 20 minut v Přerově, takže mi o chvilku autobus ujel. Autobus měl být v Bystřici v 11:10, když start závodu byl ve 13:00 a prezence byla do 12:00, nejbližší další spoj byl vlakem, s přestupem v Hulíně, s příjezdem v 12:33, když přitom nádraží bylo přes 1 km od místa prezence. V Přerově jsem si koupil lístek a občerstvení a chvíli pak poběhal. Bohužel však i vlak na Hulín měl zpoždění, kolem 10 minut. Na přestup v Hulíně bylo 15 minut, takže jsem přípoj stihl, ale i osobák na Bystřici měl pak zpoždění 10 minut, takže jsem do Bystřice dojel ve 12:43. Cestou jsem uložil gps body prezence a startu, vydal jsem se pak během na prezenci, kam jsem dorazil kolem 12:52, ale už tam z pořadatelů nikdo nebyl, tak jsem pak kolem 12:57 dorazil na start, kde už se shromažďovali běžci na start, který měl být za pouhé 3 minuty. Rychle jsem našel, s pomocí více lidí, zodpovědného rozhodčího, ten mi dal souhlas, že poběžím bez čísla a čipu s tím, že mi časomíra zadá čas ručně a dokonce se zbavil i ledvinky s věcmi, když přitom auto už odjelo – dal jsem to do auta tohoto rozhodčího. Než jsem všechno udělal, bylo přesně 13:00, byl jsem už teď velmi unavený a měl tep kolem 135. Naštěstí se start asi o 2 minuty zdržel, ale bylo na náměstí slunečno a dost teplo, tak mi tep klesal jen pomalu. Výhodou ale bylo, že jsem neměl čas se nijak stresovat, prostě to bylo tak hektické, že jsem byl rád, že jsem vše stihl, jen nastavil hodinky, a nic neřešil. :-)

Prvních 500 metrů vedlo po náměstí po kostkách, s minimálním sklonem, pak se přešlo na silnici. Na kostkách se mi běželo špatně, na silnici to ale bylo mimořádně špatné, úmyslně jsem tam tedy běžel spíše po krajnici, jen abych byl aspoň chvílemi na trávě, kde to bylo možné. Bylo mi dost vedro a běželo se mi špatně, byl jsem skoro poslední, ale věděl jsem, že toto musím „přežít“. První kilometr jsem měl za 5:59, když lidé, co pak skončili za mnou, měli o více než minutu lepší čas (jeden kolega 4:42), běžel jsem prý pomaleji než Standa Juránek, který pak skončil 10 minut za mnou. Ale vím, že závod do vrchu nerozhoduje první kilometr, tak jsem nebyl moc znepokojen. Druhý kilometr pak pokračoval ve stejném duchu až po 1,7.km, i když sklon místy už rostl a i když už jsem předbíhal nějaké lidi, co se unavili hned na začátku. Pak trasa pokračovala nadále šotolinovou zkratkou, kde už bylo prudší stoupání, místo po silnici. Tímto místem jsem byl příjemně překvapen, že se mi běželo lépe už po 1,7 km místo 2,1, s kterými jsem počítal, už jsem tu zvýšil výkon a tep a vlastně vůbec nezpomalil, což přispělo, že jsem začal předbíhat více běžců už tady. Druhý kilometr jsem měl za 6:17, pořád ještě o něco pomaleji než lidé, co byli na mé výsledné úrovni, ale ne o moc (kolega měl 5:31).

Pak trasa po krátkém přeběhu silnice přešla do prudkého stoupání, které bohužel vedlo po kamenitých cestách, ale naštěstí v lese, kde nesvítilo slunce. Předbíhal jsem postupně spousty běžců, někteří jen chodili, zbytek pak běhalo, ale bylo to těžké, i proto, že tam byl pro ně těžko běhatelný terén a ještě jsem musel předbíhat spousty lidí a tím se dostával mimo ideální stopu. Hodně by mi bodla voda, ale bohužel pořadatelé občerstvovačku nedali. Snažil jsem se výkon držet kolem 330W, ale bylo to na tomto podkladu velmi těžké, navíc jsem se i dost potil a měl i problémy s dýcháním, vícekrát jsem i kašlal či se až dávil. Ale snažil jsem se, možná až moc, však tepy kolem 175-180 jsou dokladem. Postupně jsem se ale přibližoval dalším a dalším lidem, a vyhlížel, jestli se nepřiblížím i kolegyni z klubu Ivaně Martincové. To se mi opravdu podařilo a někde kolem 3,5.km jsem ji předběhl, tak jsem ji pozdravil a běžel dál, tady mi to šlo nejlépe. Měl jsem dojem, že jsem o dost rychlejší, než ti, které předbíhám, a ono to tak bylo, 3.km jsem měl za 7:20 (kolega, co jsem zmiňoval 7:52), 4.km za 6:58 (kolega 8:40). Jenže bylo to moc náročné, ve vyšší intenzitě jsem byl dost dlouho a zase jsem se chvílemi i dávil, dával jsem velký pozor na dýchání, to hodně pomáhalo.

Posledních 840m vedlo už do mírného kopce, pak se přešlo opět na silnici, už v Hostýně, tam jsem se skoro motal, bylo to špatné. I mě tam předběhli asi dva lidé, opět jsem se snažil se držet úplně vlevo a běžet po trávě, kde to jen trochu šlo, nejhorší to bylo na asfaltu asi 400 metrů před cílem, tam jsem se i bál, abych tam nespadl, vysloveně jsem byl přehřátý a navíc jsem měl dost úzkostí, jak to tam zvládnu. Na trávě se mi pak běželo lépe, konec pak byl do prudšího stoupání spíše terénem, tam už jsem se vyštrachal, a u rozhledny pak doběhl do cíle, zastavil hodinky a za chvíli přešel k časoměřičům, aby mě k nim dopsali, to opravdu udělali, dokonce jsem pak byl i v pořadí, co měli pořadatelé na Hostýně, ale teď ve webovém pořadí nejsem, tak uvidím, jak to dopadne. Posledních 840 m jsem měl tempem 6:50/km, obdobně jako lidé v mém pořadí (kolega 6:47/km), takže lze shrnout, že jsem první 2 km ztrácel, další 2 km získával a poslední km běžel i přes trápení se rovnocenně.

Myslím, že jsem běžel na své možnosti velmi dobře a je asi skoro jedno, jestli pak v pořadí budu či ne. Před Ivanou jsem nakonec doběhl o minutu a půl, to považuji za dobrý výsledek, pak jsem se s ní po závodu i krátce potkal. Byl jsem i na rozhledně a v bazilice, déle jsem se pak bavil i se Standou Juránkem, který mě pak pozval k nim do Orla, tak jsem zvědav, jestli pak budu běhat za ně. Běžel jsem na celkem velké intenzitě, i když výsledný čas bohužel neodpovídá úsilí, které jsem tomu dal, určitě sehrálo roli i teplo a i to trochu chaotické cestování, které ale mělo i zmíněnou výhodu, že jsem nic neřešil a prostě běžel. Dokonce jsem ani nepočítal lidi, co jsem předbíhal průběžně, musel jsem se plně soustředit, kam došlapuji a abych při tom všem aspoň trochu správně dýchal, ale bylo to fajn. Sice se pak ke konci projevila asi i horší vytrvalost, přece jen mi podobný typ delších intenzivních běhů chybí, ale mám dojem, že to spíše souviselo s charakterem trati, kdy mi pak nesedělo, že se běželo po silnici městečkem, kde bylo i tepleji než v lese, ale neběžel jsem ani zde špatně. Hlavní ale je, že mě to bavilo, tak fajn, že jsem na Hostýn nakonec vyrazil, i s tím vším chaosem, nejistotou apod. :-)

Edit 21.8.2018: pořádí MČR na stránkách atletika.cz ještě nebylo zveřejněno, v pořadí na championchip zatím nejsem, v pořadí na Iscarex naopak ano, ale tam oni mají desetileté kategorie, v muži B tam jsem 24. z 56, viz zde.

4.8.2018 Běh na Šerák z Bělé, 9,5 km (MR v běhu do vrchu)

Pořadí: 71. ze 111, z toho 25. z 25 mužů v mistrovské kategorii, pořadí

Čas: 1:03:15

Rychlost:  9,01 km/hod (6:39 na km)

Profil: převýšení 810 metrů, prvních 3,8 km asfalt do mírného kopce, pak 2,2 km kamenitá s prudkým stoupáním, poté převážně šotolína

Počasí: cca. 25 -> 20 stupňů, slunečno -> zataženo, vyšší vlhkost vzduchu

Profil a rozložení tempa, tepovky a výkonu (čas na km, tepů za minutu a wattů; červeně rok 2017; čárkovaně předem odhad dle výkonu):

Foto :

Závod MČR na Šerák jsem běžel už loni, bylo to ale v květnu, kdy bylo ještě chladno, a navíc jsem byl úplně jinak disponován, než nyní. Letos se mi dobře běhá do krátkých prudkých kopců, horší to je ale u delších kopců a nejhorší na rovině či do mírného kopce, hodně ukazuje i průběh testu na FFS, který jsem měl 5 dnů před závodem, viz informace. Tento test mi ale dal aktuální informace o ANP tepu a tempu při běhu do kopců, dalo mi to tep 170 a ekvivalent pro rovinu 4:22/km. To by i odpovídalo loňskému času, proto jsem si spočítal, i z jiných běhů, že by bylo fajn dát průměrný výkon kolem 300 W, že by pak čas mohl vyjít do hodiny a že by toto mohlo být zvládnutelné. Věděl jsem ovšem, že mi spodní část nebude sedět, však jsem si ji proběhl i den před závodem, na asfaltu do mírného kopce, místo po rovině, navíc vesměs po slunci, se mi neběhá dobře. Zvažoval jsem vážně, jestli na závod vůbec jet a pokud už ano, jestli se místo na MČR nepřihlásit na Jesenický kondiční běh na 6 km, který běžel po stejné trase jako MČR, avšak byl bez prvních 3,5 km. Řekl jsem si pak ale, že je to vlastně jedno, že jsem přihlášen na MČR a že to tedy zkusím, s přihlédnutím k aktuálním omezením. Hlavně jsem se rozhodl závod pojmout jako součást pobytu v Jeseníkách, kde jsem byl od pátku do pondělí a kde jsem naběhal i dost km. Řekl bych, že celý výlet byl fajn, byť jsem tu měl nějaké problémy s internetem a tím i pátečními pracovními povinnostmi a že jsem si ho užil, běhání v přírodě je to, co mě strašně nabíjí, čím déle jsem venku, tím jsem odpočatější. Jen za víkend mám v součtu asi 95 km, ve velkých kopcích, v pondělí pak i běhy do sjezdovky, prostě fajn. Pokud se jedná o závod MČR, tak na ten se mi moc nechtělo, ale pojal jsem to jako součást pobytu, však i s přesuny to dalo přes 30 km. Věděl jsem i, že je tam kamarád, kterého jsem potkal už den předtím a běžel tam i kvůli němu. Bylo tepleji, ale řekl jsem si, že to i tak zkusím.

Závod probíhal souběžně s open závodem, celkem nás běželo 111 lidí, z toho 25 mužů v kategorii MČR. Junioři a juniorky startovali spolu s Jesenickým kondičním během o 3,5 km výš, ti s námi neběželi. Pípání hodinek jsem nastavil na 300W s tím, že uvidím, co se bude dít. Po startu se mi běželo uspokojivě, sklon je tam asi vyšší, než mám na plánku a navíc to vedlo ve stínu, ale jak se přešlo do mírnějšího stoupání na rovině, běželo se mi pořád hůř. Předbíhalo mě dost lidí, až jsem postupně byl skoro poslední, dost možná úplně. Podle grafu výkonu, tempa a tepu vidět, že jsem se neflákal, byl jsem i tepově výše než loni, jenže se projevil efekt co na FSS, tedy že jsem se snažil až moc a běh nebyl dopředný, skutečné tempo bylo o dost horší, než odpovídalo dle výkonu i tepů. Pak to bylo ještě horší, trasa vedla i po rovině a běžel jsem úplně osamoceně, i když už ve stínu. Velmi jsem se těšil, až začne terénní stoupání, akorát jsem si blbě pamatoval, a nevěděl že je až po 3,8 km, nicméně 4.km už vedl do většího stoupání a navíc byla po 3,5 km občerstvovací stanice, kde jsem vzal dva kelímky vody, jeden vypil a druhým se polil. Pracovníci stanice mě utěšovali, jako asi posledního, že už jen 6 km, ale řekl jsem jim, že už to bude jen lepší, že se těším. :-) I po zkušenostech s jiným typem běhů jsem těsně před ním přenastavil pípání na 330W a běžel pak podle něj. Naštěstí jsem nevěděl, jak špatně jsem běžel první část, dle výkonu a tepů to vypadalo lépe. :-)

V prudké části mě překvapilo, že jsou tam šutry, loni tam ještě nebyly, pokud si pamatuji, čekal jsem spíše trávu a kořeny. No, asi to tam přidali kvůli erozi, bylo to pro mě nepříjemné překvapení, ale i tak jsem se tam snažil a to tím spíše, že jsem začal dobíhal spoustu běžců, kteří tam vesměs chodili, jen do 5.km jsem jich předběhl 13, na 6.km dalších 8. Bylo to ale celkem náročné a ve vyšší vlhkosti jsem se dost potil. Čekal jsem pak na 6.km občerstovačku, jak byla loni, ale posunuli ji až na 6,5.km. Sice mi dva lidé postupně nabízeli vodu mimo občerstovačku, ale oba jsem odmítl, že běžím MČR a nemohu, protože by mě diskli. Po 6.km se trať dostala do mírnějšího stoupání na šotolínovou cestu, běželo se mi velmi blbě, ale snažil jsem se, výkon jsem přenastavil zpět na 300W. Na 6,5.km pak byla konečně občerstovačka, tou jsem spíše prošel, protože jsem si musel vzít 3-4 kelímky vody, proto i krátkodobý pokles výkonu, pak jsem se ale opět rozběhl dobře a do 7.km předběhl dalších 5 lidí. Další kilák už byl pro mě velmi těžký, ale snažil jsem se, ale nešlo mi to moc. Tepově i tempově jsem už byl kolem ANP, navíc mi bylo teplo, i když se zatahovalo, byla dost velká vlhkost, hodinu poté už pršelo, hodně jsem se potil. Od 3,5.km až do 8,5.km jsem ale běžel na úrovni loňského tempa v těchto oblastech, tehdy přitom bylo o dost chladněji a dokonce mrholilo, letos jsem byl i na vyšších tepech, takže jsem tu béžel dobře. Od 7.km po 8,5.km jsem předběhl dalších 8 lidí, ale pak už nikoho neviděl před sebou.

Poslední kilometr byl pro mě mimořádně těžký, v zatáčce na 8,5.km jsem pár kroků i jen šel chůzí, prudkou zatáčku jsem nebyl schopen dobře vyběhnout a pak postupně klesal sklon, a to mi nesedí, spolu s velkou únavou, ve které jsem byl. Výkon začal být dost nevyrovnaný a kolísal, navíc jsem běžel osamoceně, jen asi 500m před cílem mě předběhl jeden člověk. Těsně před tím mi další divák nabízel vodu, tu jsem opět odmítl, i když bych ji moc potřeboval, měl jsem velkou žízeň a dost jsem se potil. Toho člověka jsem se pak chytl a asi 400m před cílem mu do prudšího kopce opět utekl, jenže 200m pŕed cílem jsem najednou nevěděl, kudy běžet, bylo tam před odbočkou vozidlo, později jsem zjistil, že horské záchranky a nějak mě nenapadlo, že i tak běžet rovně a raději jsem se zeptal, ale dost zadýchaný. Řekli mi, že rovně, to bylo v pořádku, ale jak jsem si rozhodil dýchání, tak mě začalo silně píchat v boku a čím jsem byl blíže cíle, tím to bylo horší, běžec za mnou mě pak předběhl a doběhl 5s přede mnou, byl to jediný běžec na trati od 3,5.km, co mě předběhl ... Raději jsem nechtěl riskovat kolaps a dobíhal opatrněji, s přihlédnutím na to píchání v boku, proto jsem zde běžel o dost pomaleji než loni. Po doběhu jsem pak měl velkou žízeň a potil jsem se, ale byl jsem spokojený, ovšem jen do doby, než jsem přenastavil hodinky na čas. Dosud jsem viděl průměrný výkon 309W a tep 165, tak jsem věřil, že to mám pod hodinu, čas 1:03:15 mě překvapil, ovšem zpětně vidím, že to souviselo s neefektivitou běhu v prvních 3 km, kde mi neseděl asfalt, a v posledním km, kdy jsem měl problémy s koordinací kvůli únavě. Celkově ale myslím, že v dnešních podmínkách to zas není o tolik horší než 57:40 loni, a rozhodně vím, že jsem se snažil. :-) Skončil jsem 71. ze 111, naprostou většinu z nich jsem předstihl mezi 3,5.km a 8,5.km a na některé získal dost minut. Už v průběhu závodu jsem sledoval, že jsem se přibližoval a pak předběhl i dva běžce v červeném dresu z Třebové, oba jsem znal z Výhonu, dost mě motivovalo, že je vidím a skončil jsem pak před nima. Ale vnímal jsem i jiné, jak se k nim přibližuji, vesměs se mě chviličku drželi a pak jsem jim utekl. Pak jsem to trošku přehnal s úsilím někde kolem 8.km, ale problémy pak nesouvisely ani tolik s intenzitou výkonu, ale spíše charakterem trati, vyhovoval by mi ještě prudší doběh. Můj názor ale je, že i když jsem v kategorii MČR doběhl poslední, tak jsem patřil právě do tohotoho závodu a bylo nakonec fajn, že jsem ho běžel.

Po doběhu jsem se tam chvíli motal, ale jak jsem se napil a pak i koupil nanuk, na který jsem se těšil už zespodu, tak mi bylo lépe, dolů jsem pak doběhl přímo na hotel, přesně 10 km, ale celkem v pohodě a pak večer byl normálně běhuschopný, po dešti jsem ještě běhal v kopcích a bavilo mě to. Myslím, že pokud dokážu i závody běhat bez stresu, tak mohu normálně závodit a dost mě to bavilo, ovšem s vědomím, že výsledek závodu pro mě není rozhodující a že beztak mistrem republiky být nemohu, ani kdybych se snažil sebevíc. :-) Ano, teď mám omezení při různých typech běhu, hlavně na asfaltu, ale tuším, že se tak tělo brání zranění či nadměrnému stresu. Prostě si musím běhat tak, jak tělo chce, a prostě uvidím. Mám radost ale jak z toho sportovního víkendu, tak i z následných statistických zpracování, protože mě to baví - ostatně to, co vidím, umím i intepretovat a to je též důležité. Raději si budu běhat pomalu a opatrně, než abych byl častěji zraněný či se moc stresoval. Výkonnost pak přijde, či nepřijde, na tom mi záleží méně. A jistě, vždy najdu lidi, kterým se bude můj přístup líbit i lidi, kteří ho odsoudí, ale nakonec je to mé běhání, je to můj život, a píšu pak tak, jak cítím. :-)

30.6.2018 Běh na Výhon 1800 m (převýšení cca. +165m) - Lidový běh

Pořadí: 1. z cca 34

Čas: 9:39

Rychlost:  11,19 km/hod (5:22 na km)

Průměrný tep:  167,4 tepů/min

Průměrný výkon dle STRYD:  349 W (nová kalibrace)

Počasí: cca. 20-25 stupňů, polojasno, silnější vítr

Profil: téměř celou dobu stoupání, prvních 100m kostky, pak 400m silnice, pak šotolína, nakonec travnaté a hlínéné cesty

Grafy:

Foto z rozhodujícího útoku a z vyhlášení:

Na dnešní závod jsem se přihlásil už před několika týdny. Důvodem bylo, že probíhal na pěkném místě a měl duchovní podtext. Věděl jsem, že se konají dvě varianty, běh „nahoru a dolů“ a běh „nahoru“, nazvaný Lidový běh. Po konzultaci s pořadateli jsem ovšem zjistil, že se tohoto běhu účastní i kvalitní závodníci, mezi nimi dvojčata Štěpán a Kryštof Hankovi, kteří běhají velmi rychle a které prý asi nepředběhnu. ;-) Pravda, Štěpán teď běžel 800m za 2:24 a nedávno měl 1000m za 3:03, o výkonech na kratších vzdálenostech ani nemluvě, nicméně běh na rovině není totéž, co běh do kopce, což jsem si potvrdil vícekrát. Bylo mi tedy doporučeno, abych se přihlásil, to jsem udělal, a pak už celkem systematicky trénoval právě na tento závod, zejména v posledních dvou týdnech. Sice mi trochu zkomplikovalo situaci, že se mi vybil STRYD a po výměně baterky přestal měřit, a když už jsem ho konečně s pomocí kamaráda zkalibroval, tak měřil úplně jinak, než před tím, nicméně jsem si od středy do pátku udělal určitou představu, jaký je vztah dřívějších a dnešních hodnot a na jakém výkonu přibližně běžet. Ve středu jsem pak měl poměrně vysokou kilometráž, ve čtvrtek a pátek pak více kratších intenzit, s cílem naladit formu právě na dnešek. Nebylo to úplně snadné, když mám teď opět spoustu pracovních stresů, ale ráno jsem se rozhodl toto neřešit a na závod vyrazit. Bohužel jsem měl i nějaké žaludeční problémy a pak silné zahlenění, toho jsem se však rychle zbavil, už doma a pak při 3 km přesunu na autobus do Židlochovic. V Židlochovicích jsem vyhledal prezenci, ale měl jsem ještě asi hodinu času, rozhodl jsem se proto vyběhnout nahoru po trase závodu. Všiml jsem si totiž, že když po stejné trase běžím ve stejný den podruhé, tak mám výsledek lepší, protože už to mám trochu v hlavě, co mě čeká. Na trase jsem už párkrát běžel, sám a pak jednou i s kamarádem, ale úplně jsem si nepamatoval, jak to vypadá. Tentokrát jsem si to ale dobře oživil a i ze submaximálního běhu za 11:31 jsem zjistil, že klíčová je část někde od 1,2.km po 1,6.km, kde je poměrně prudké stoupání po hliněné cestě. Při tomto běhu jsem zde dokonce dle STRYD ani neběžel, měl jsem tu špatné tempo i výkon a věděl jsem, že toto bude rozhodující pro závod. Konec totiž byl jen v mírném stoupání a bylo mi jasné, že pokud bych dobíhal s někým, zejména s kluky, tak mě přesprintují …

Po výběhu nahoru jsem vyšel i na rozhlednu, ale dost foukalo, rychle jsem tedy slezl dolů a pak seběhl zpět do Židlochovic, kde jsem ještě zašel na wc, chvilku si zacvičil, také si znovu zaběhal a nastavil jsem si hodinky na rozmezí výkonu mezi 300 a 360 watty. Před startem nás přivítal také farář, který přečetl čtení z Písma, kde je, že všichni usilují o výhru, ale jen jeden je vítěz, požehnal nás a pokropil svěcenou vodou, bylo to milé. Pak už jsme se nachystali na start a v 10:01 bylo odstartováno.

Úvod vedl po kostkách, to mi není moc příjemné, proto jsem tam až přehnaně cupital. Překvapilo mě, že dopředu nešla jen dvojčata, ale před nimi byl dospělý závodník, kromě nich přede mě šla hromada kluků, u kterých ale bylo jasné, že to poněkud přepálili a všechny jsem předstihl už asi po 300m. Vedoucí trojice se mi hodně vzdálila, ale běžel jsem si dle svého, beztak pak trasa vedla po asfaltu, kde jsem se cítil blbě, někde po 500.metru pak sice silnice přešla v šotolínu, ale pro změnu tam byla skoro rovina. Trojice se už rozdělila, vedl dospělý závodník, kluci byli s určitým odstupem za ním, já pak s výraznějším za nimi. Pak ale trasa začala stoupat a na šotolině se mi běželo mnohem lépe, nesmím pod sebou mít moc hladko … Já ale vím, co si mohu dovolit, na rovině jsem přibrzdil, o to rychleji jsem pak běžel další metry, celková ztráta z tohoto je minimální.

Pak se profil měnil, ale šlo to celkem do kopce a všímal jsem si, že se můj odstup od kluků už nezvětšuje, proto jsem někde kolem 800.metru výrazněji zrychlil, právě tam, kde začalo prudší stoupání. Viděl jsem pak velmi dobře, jak se ke klukům přibližuji a hlavně, že se moc nevede závodníkovi před nimi, sice měl náskok, ale jeho technika běhu do kopce se mi vůbec nelíbila. Nepochyboval jsem, že právě tohoto předběhneme, více jsem se bál kluků. Někde kolem 1.km jsem ale předběhl jednoho a pak druhého, nikdo se mě z nich nedržel, tak jsem si běžel své, jen jsem na chvilku zpomalil v další rovinatější části. Pak už se ale blížila prudší část, ještě před náběhem do ní jsem dostihl vedoucího závodníka a všiml jsem si, že mám mnohem vyšší rychlost než on, navíc jsem věděl, že toto je část, která mi sedí nejvíc. V těchto místech už byla krajina otevřená a místy foukalo dost silně proti, já si však běžel dle výkonu a tempo moc neřešil, navíc tam asi ne úplně dobře měřila gps. Každopádně jsem se i s ohledem na předem připravenou strategii zde rozhodl běžet intenzivněji a vybudovat si rozhodující náskok. Běželo se mi tam velmi dobře, a asi i díky ochlazování studeným větrem a dobré psychické pohodě i při vyšším výkonu tep klesal, běžel jsem zde velmi uvolněně, nadále pěkně frekvenčně, cupitavě, jako by tam žádný kopec nebyl. :-)

Posledních 150 metrů bylo pro mě těžkých, prudké stoupání přešlo v jen mírné, ale věděl jsem, že mám velký náskok, ale snažil jsem se opět trošku zvýšit kadenci, protože nic jiného ke zrychlení nemohlo vést. Sice už jsem byl unavený a byl trochu nejistý, záměrně jsem proto vybíral travnatou část cesty, aby to bylo co nejvíce hrbolaté, abych se na tom cítil bezpečněji. Doběhl jsem do cíle s náskokem 17 sekund, za mnou doběhli oba kluci, závodník, co běžel první, byl až za nimi, kluci vypadali po doběhu dost zničeně, dali do toho hodně. Dobře, že jsem jim utekl už před tím, jinak bych neměl žádnou šanci. S výsledkem jsem byl velmi spokojen, čas jsem viděl až po doběhu, měl jsem 9:39, což odpovídá květnovým pokusům běženým za pro mě ideálních podmínek, prý jsem tam dal i traťový rekord. Hlavně mám dojem, že jsem to dobře pojal takticky a plně využil svých předností.

Jsem si ale samozřejmě vědom, že několik kvalitnějších závodníků běželo v hlavním závodu, ale i dle času na segmentu tuším, že do vrchu bych za nimi moc nezaostal. Dokonce jsem si vyzkoušel běžet s vedoucí trojící od 1,4.km po 1,7.km, byl jsem výrazně rychlejší, ale oni to měli v rámci závodu na 5,6 km, já byl sice po závodu, ale už mě nic nečekalo. Přesto ale i z běhu na Zniev či i sprintů na sjezdovce vím, že do prudkých kopců mám výsledky relativně nejlepší. Pak jsem si vyběhl na Výhon i z jiné strany a celkově tam toho naběhal dost i odpoledne, mezitím jsem byl i na vyhlášení, které probíhalo ve velmi přátelské atmosféře, bylo tam dobré jídlo, country kapela, a i moderátor byl vtipný. Škoda jen, že z našeho závodu vyhlašovali jen vítěznou ženu a muže, takže jsem byl na bedně sám, ale užil jsem si to, dovezl jsem si i nějaké klobásky a další ceny. :-) Myslím, že se mi tento výlet velmi vydařil.

16.6.2018 BiGy Run cca. 180 m (převýšení cca. +55m)

Pořadí: 18. z 37

Pořadí v kategorii muži nad 30 let: 2. z 8

Čas: 1:10

Rychlost:  9,25 km/hod (6:29 na km)

Průměrný tep:  158,4 tepů/min

Průměrný výkon dle STRYD:  454 W

Počasí: cca. 25-30 stupňů, polojasno

Profil: travnatá sjezdovka, po asi 50m přeběh cesty (následované malou zídkou)

Vývoj výkonu a tepu:

Závod BiGy run byl pořádán biskupských gymnáziem v Brně na nedaleké sjezdovce ve Wilsonově lese. Protože přímo u gymnázia sídlí Rádio Proglas, kam běhávám třikrát ročně pro zásilky, které roznáším některým posluchačům, tak toto místo dobře znám, nicméně po sjezdovce jsem běžel poprvé až letos na jaře poté, co vytvořil jeden člověk z běžeckého fora segment, končící touto sjezdovkou. O závodu se mi zmínil i spolužák z vysoké školy, který na gymnáziu učí, když jsem ho před pár týdny potkal na pohřbu našeho vyučujícího z vysoké, a také jsme na něj narazili s kamarádem přes Facebook. Věděl jsem, že se jedná jen o sprint, udávané parametry byly délka 200m s převýšením +60m, ale právě sprinty do vrchu mi šly v poslední době dobře, tak jsem si říkal, že to zkusím, úmyslně jsem těmito místy i probíhal několikrát v týden závodu. Je to tam ale celkem prudké, tempo jsem míval v těchto místech skoro 10:00/km a dle STRYD vlastně nikdy „neběžel“, pohyb byl v nejprudších částech bez letové fáze.

Po závodu na Zniev, který jsem běžel 6 dní před BiGy runem, mi bylo jasné, že mi běh do prudšího kopce opravdu vyhovuje, a od účasti mě neodradila ani silná únava v souvislosti s velkou kauzou, kde se angažuji, dokonce ani to, že se znovu začaly objevovat nevyžádané komentáře, že jsem „běžecké embryo“ apod. Akorát jsem se v den závodu ráno cítil tak unaveně a blbě, že jsem napřed dal 15 km běh s kamarádem v kopcích, když jsem běželi i přes trať BiGy runu, abych si trochu odpočinul, po tomto běhu jsem se cítil mnohem lépe a vydal se pak na závod, část trolejbusem, ale asi 2 km i tempovým během do kopce na místo prezence. Bylo celkem dost teplo a dusno, ale to mi u krátkých závodů nevadívá. Věděl jsem, že běžím v kategorii „muži nad 30 let“, která startovala jako poslední, nakonec nás v ní běželo 8 mužů a k nám přidali jedinou ženu nad 30 let. Běželo se po trojicích, takže v naší kategorii běžely tři trojice, rozhodl jsem se zapojit až do té poslední, kde startovali už dle pohledu dva nejlepší závodníci, Richard a pak Pepa, který mě znal z Brněnských Hamburgů. Čekání na start bylo celkem dlouhé, protože předchozí rozběhy se trochu natáhly, mimo jiné i pořadatelé, vesměs studenti gymnazia, měli problém s dobitím startovní pistole apod. Tak jsem si chvilku ještě zaběhal, chvilku si pocvičil a ležel jsem a počkal, až na nás přijde řada.

Rozhodl jsem se opět zkusit běžet dle výkonu, i když jsem tušil, že mi to zase přestane v průběhu závodu měřit, jak pak budu na prudší části, nastavil jsem jako minimum 428W, maximum u tohoto nenastavuji. Stoupl jsem si doprostřed mezi dva závodníky a čekal, co se bude dít. Po odstartování jsem se dostal za Richarda, ale před Pepu, běžel jsem celkem intenzivně, jak i vyplývá z grafu výkonu. Po asi 50m jsme se ale dostali k cestě a malému převisu, já si tam blbě naběhl a měl největší sklon, zato po zdolání jsem měl chvíli sklon nejmenší. To vedlo k tomu, že mě tam Pepa předběhl a běžel dále přede mnou, já si běžel dle svého a moc si ho nevšímal, však to se ani moc nešlo. Všiml jsem si pak ale, že asi 50m před cílem úplně vytuhnul, tak jsem ho pak předběhl a doběhl v rozběhu na druhém místě, ještě jsem na něj získal 5 sekund. Čas 1:10 mě překvapil, včetně to, že mi STRYD změřil výkon po celé jeho délce, tak dobře jsem tu nikdy neběžel. I když graf výkonu ukazuje jeho pokles v poslední třetině, tak běh i zpětně hodnotím jako velmi povedený, i po taktické stránce. V předchozích dvou rozbězích byli všichni pomalejší, jen jeden závodník měl stejný čas jako Pepa, tak jsem skončil v kategorii mužů nad 30 let na 2. místě, to jsem vnímal jako úspěch, po dlouhé době jsem stál i na stupních vítězů. V porovnání s mladými kluky jsem sice měl čas vesměs o dost horší, ale s těmi jsem nesoutěžil. :-)

Byl to fajn závod, nakonec jsem v nadšení v čekání na výsledky sjezdovku vyběhl ještě dvakrát, takže jsem tam byl tento den celkem čtyřikrát. Žádný jiný takový blázen tam nebyl, ale což … Škoda jen, že to bylo moc krátké, lepší by bylo běžet až někde od Šmejkalové, kde jsem pár dní předtím a pár dní potom dále vylepšil vlastní segmentové rekordy a kde teď vedu s větším náskokem, ale nevadí. Ale důležité je, že mě to bavilo a že jsem dokázal závodit navzdory všemu, ale po svém. Všiml jsem si sice, že ani tento výsledek příliš odezvy nevyvolal, zejména pak ve fóru, kde tolik kritizovali třeba můj prý ostudný výkon v Běchovicích před rokem a půl, ale to není podstatné – já vím, že jsem tam běžel dobře, a že je super, že jsem tu neměl žádné strachy, prostě jsem to celé pojal tak, aby mě to bavilo a abych se cítil dobře. A pokud bych u podobného přístupu dokázal zůstat i u jiných závodů, tak už se jich nebudu bát. A pokud ne, tak si prostě budu běhat segmenty, či i úplně jinak, prostě tak, jak budu momentálně cítit, vždyť je to úplně jedno, jestli běžím ten či onen závod či neběžím, či zda mám čas takový či jiný. Paradoxně, čím méně řeším, co kdo napíše či řekne, když zaběhnu blbě, tím je to lepší. Právě proto mi vyhovoval jak mistrovský závod na Zniev, tak tento závod, protože vlastně nikdo kromě přátel nevěděl, že tam poběžím a vlastně jsem se vždy až těsně před závody rozhodl, že se jich zúčastnit skutečně chci. Jinak děkuji těm lidem na Facebooku, co podpořili můj příspěvek obdobného obsahu před pár týdny na Facebooku, protože toto je super, že jsou lidé, kteří se mě nesnaží přesvědčovat, že mám být nešťastný, když se cítím šťastný, či že mám běhat jinak, když mě to teď vyhovuje takto. A pravda, já budu respektovat, že budu své dojmy sdílet tam, kde o to lidé zájem mají, a ne tam, kde zájem nemají. :-) A vlastně o tom všem byl i tento závod, stejně jako o tom všem je můj aktuální život, se všemi těmi starostmi, odpovědností apod. …

10.6.2018 Mistrovství Slovenska v běhu do vrchu: Beh na Zniev 5,65 km (převýšení +475m)

Pořadí: 79. ze 183

Čas: 40:21

Rychlost:  7,08 km/hod (8:40 na km)

Průměrný tep:  172,8 tepů/min

Průměrný výkon dle STRYD:  cca. 318 W

Počasí: cca. 20-25 stupňů, polojasno

Profil: první dva km zvlněný profil - polní cesty a silnice, pak 400m terénní stoupání na Kalvarii, odtud klesání a dále zvlněný profil, poslední 2 km do stále prudšího kopce - lesní cesty a místy kameny, (ilustrační foto z blogu awiarunner)

Vývoj tempa a tepu (čas na km a tepů za minutu):

Vývoj přepočteného tempa a vývoj výkonu ve W:

První závod do vrchu jsem běžel už před skoro osmi lety, běh do kopce mi šel vždy dobře, avšak pravidelněji jsem začal do kopců běhat až před necelými dvěma lety, kdy se mi z více důvodů přestalo dařit na rovinatých závodech. Čím dál více mi bylo jasné, že mě běhání do kopců baví, neboť je velmi pestré, jsem hodně v přírodě a nemám s ním spojené nepříjemné psychické bloky, vzniklé nejpozději po závodu v Běchovicích v září 2016. Bylo super, že jsem se najednou dostal k něčemu v podstatě nového, kde jsem si mohl běhat mnohem bezstarostněji, postupně jsem narazil i na běhání na kratších segmentech, zejména v Brně, později jsem segmenty i sám vytvářel a na spoustě z nich se dostal i na první místo či na první místa. Stresy spojené se závody do roku 2016, zejména pak v roce 2016, pak vedly k tomu, že jsem se i začal cítit na rovině, natož s kopce, velmi nejistě, ale do kopců jsem se cítil dobře, a čím prudší byl, tím lépe. Poté, co jsem letos koupil měřič výkonu STRYD, mě to začalo bavit ještě víc, běhal jsem na segmentech prakticky denně, často i vícekrát, ale jednalo se vesměs o 500-1000 metrové délky, často i kratší. Delší běhy jsem měl jen v Adamově a zejména na Pálavě, kde jsem z Dolních Věstonic na Děvín uběhl 3600 metrů s převýšením 378 metrů. V posledních týdnech jsem ale narazil i na krátké, ale velmi prudké, segmenty v oblasti Riviéry či Wilsonova lesa, běžel jsem i párkrát na Obřanský hrad či v Žebětíně, všude je terén na hranici běhatelnosti, přesto jsem se ale při bězích do těchto kopců nebál a šlo mi to. Naučil jsem se i bezpečně se dostat dolů, byť velmi pomalou chůzí, někdy i „po zadku“, například v oblasti nad studánkou Marcelka. Postupně jsem se naučil i využívat data z měřiče výkonu a běhat s jeho pomocí, často jsem tak zaběhl lépe než bez něj, protože mě měřič motivuje, abych běžel na vyšší intenzitě, než bych běhal bez něj. Letos jsem běžel i jeden závod do vrchu, hned v lednu Běh na Andrlův Chlum, bylo tam však velmi blátivo, a pak jsem běžel i běh do schodů v budově AZ Tower. Hlavně jsem ale potřeboval, abych byl při běhání svobodný, běhal si pro radost a na nic se nevázal. Pochopil jsem, že nejdůležitější je, jak se cítím já, a že se musím při běhání řídit svými potřebami a prioritami a nesnažit se příliš porovnávat s tím, jak to mají jiní. Prostě jsem si našel svou cestu a té se budu držet, dokud nebudu mít jinou potřebu. Hlavně jsem se naučil přijmout při běhání své přednosti i nedostatky a podle toho se při běhání chovat. Asi i proto mám za sebou už 11 let běhání, vše bez zranění a asi i proto mě běh stále baví … Také jsem si našel několik nových kamarádů, kteří též běhají kopce, a s nimiž občas běhám přímo, ale častěji diskutuji přes Facebook. Je super, pokud můžeme vzájemně sdílet své zkušenosti a pocity, a vzájemně si pomáhat, bylo to pro mě dost pohodové.

Pokud se jedná o Beh na Zniev, ještě 3 dny před závodem jsem netušil, že nějaký Zniev existuje. Prohlížel jsem ale termínovku, spíše ze setrvačnosti, protože jsem se většiny akcí beztak nezúčastnil, vesměs jsem nechtěl nikam dlouze cestovat či se stresovat závody, a běhal jsem na segmentech. Beh na Zniev mě ale zaujal, neboť se jednalo o Mistrovství Slovenska , navíc v zajímavé lokalitě, s velmi zajímavým výškovým profilem, s doběhem do prudkého kopce. Věděl jsem, že to je pro mě strašně daleko, takže i když jsem se o tom kamarádům zmínil, tak jsem moc nepředpokládal, že tam pojedu a oni už to nepředpokládali vůbec. Přesto jsem najednou dostal chuť to zkusit, i když jsem věděl, že to bude náročné fyzicky, už samotné cestování. Z pracovních i jiných důvodů jsem nemohl jet v sobotu a jel až v neděli brzy ráno, napřed do Bratislavy, pak do Vrútek a pak do Kláštora pod Znievom, cestování zabralo skoro 6 hodin. V Kláštore jsem pak zjistil, že prezence je 4 km daleko, tak jsem tam doklusal, naštěstí jsem měl jen vestu a ledvinku, bez batohu. Zaprezentoval jsem se asi hodinu a půl před startem, ale dolehla na mě velmi silná únava, tak jsem se tam občerstvil, pak jsem si lehl, poté si chvíli zaběhal a znovu si lehl, pak si i chvilku zacvičil a připravil se na start. Profil jsem znal z internetu a myslel jsem, že jsem první kilometr závodu proběhl v rámci rozklusu, ale to jsem se mýlil, běžel jsem z části po trase pro juniory či koho. Věděl jsem každopádně, že prvních 3,6 km je spíše zvlněných, pořádné stoupání začne až poté, ale velmi jsem se na něj těšil. Spočítal jsem si z jiných běhů, že trvale udržitelný výkon bych měl mít na cca. 300 wattech, nastavil jsem ale hodinky o trošku výše, na 328 wattech, protože jsem věděl, že při krátkých klesáních budu s výkonem výrazně níž. Počasí bylo teplé, ale dalo se to přežít, zejména pak v lese pak bylo fajn. Závodu se zúčastnilo rekordních 183 závodníků, postavil jsem se někde doprostřed startovního pole, výkonnost jsem nakonec odhadl dobře, nicméně jsem se měl s ohledem na charakter trati postavit o něco víc dopředu, jak se ukázalo krátce po startu. Start byl proveden stylově, výstřelem z děla, jinak tam byl i historický šerm, byly tam závody dětí, byla fajn atmosféra.

Začátek závodu vedl po relativně úzké polní cestě do kopce, přičemž jsem zjistil, že bych dokázal běžet i rychleji, než běží běžci přede mnou, některé jsem obíhal i přes trávu, ale po několika set metrech jsem byl překvapen, že běžci neodbočili doprava dále do kopce, ale naopak doleva s kopce. Trať navíc přešla na silnici a běh s kopce po silnici mi prostě nejde, tak jsem si přibrzdil a nechal dost lidí předběhnout před sebe, na zvlněném profilu už jsem se ale snažil opět vejít do nastaveného výkonu, byť to znamenalo občas i potřebu běžet raději na hrbolaté krajnici, než na silnici. Další část vedla opět po polní cestě do mírného kopce, ovšem před 2 .km následoval opět seběh, přičemž se trať dostala poblíž místa, kde byla asi po 300 metrech. Důvodem tohoto závleku je pravděpodobně to, aby trať měla mistrovské parametry, tedy délku aspoň 5 km, jinak to nemělo s během do vrchu nic společného …

Po seběhu na konci 2.km, kdy mi opět i klesly výkon a tep se trať dostala do mírného stoupání a pak přešla do serpentin s výrazným stoupáním na Kalvarii. Doufal jsem, že už žádné klesání nebude, vycházel jsem z map v propozicích, ale dost jsem se mýlil … Nicméně stoupání mi šlo, konečně jsem se rozběhl, předbíhal jsem tam dost lidí, spousta jen šla. Bohužel tady ještě někteří šli či klusali i vedle sebe a celkem pro mě bylo těžké některé na úzkých chodnících oběhnout, ale celkem se dařilo, hlavně výš, kde už bylo méně lidí, pěkně je to vidět na grafu výkonu a tepu. Doběhli jsme na Kalvarii, kde byla první občerstvovačka, ale nic jsem nebral a běžel dál. Bohužel však následovalo pro mě celkem prudké klesání, které mě zaskočilo, proto jsem si velmi přibrzdil, krásně je to vidět z grafu výkonu i tepu. A jak se za mnou řítili další běžci, tak jsem běžel ještě opatrněji, některé jsem nechal i předběhnout skoro při zastavení a doufal jsem, že všechny předběhnu následně. Věděl jsem z jiných pokusů, že tak sice ztratím spoustu času, avšak tep výrazně klesne a jsem pak schopen běžet následné stoupání mnohem rychleji, než kdyby toho klesání nebylo. To jsem pak skutečně udělal, zrychlil jsem a předběhl většinu z těch, co mě předběhli předtím, je krásně vidět růst tepu a výkonu někde na 3,1.km. Pak ale trať opět začala klesat a někde na 3,5.km bylo krátké, ale velmi prudké, klesání. Tušil jsem, že už je to snad poslední, ale měl jsem unavené nohy a necítil jsem se tam bezpečně, tam jsem se zastavil téměř úplně, přešel jen do pomalé chůze, nechal před sebe přeřítit několik běžců a pomalu si to sešel, zde jsem ztratil dost času, ale věděl jsem, že se nic neděje, ty pro mě zajímavé části teprve přijdou. :-)

Hned, jak začalo prudší stoupání, jsem se opět rozběhl, předběhl více běžců a říkal si, že to tam vlastně není prudší, než na mnoha místech v Brně, připomínalo mi to třeba stoupání k Holedné. Já tam běžel, lidé přede mnou mnozí jen šli, ale samozřejmě jsem se pak trochu unavil, jak se tep dostal někam ke 180. Pak jsem se snažil nadále běžet, ale bylo tam dost technických míst, kde byly různé šutry, zatáčky, krátké rovinky apod. a proto od této chvíle se jednalo spíše o cupitání či chůzi, s minimální letovou fázi, i proto STRYD už dobře neměřil. Ale byl jsem i tak o dost rychlejší než další běžci, a celkem se mi dařilo běžet vyrovnaně, jak je vidět i z grafu tepu. Proběhl jsem pak i druhou občerstovačkou, poté následovala rovinatější část, kterou jsem zvládl celkem rychle, zde jsem předběhl nejvíc lidí. Já měl ještě dost sil, pořád jsem byl s tepem poblíž ANP, oni i tam často jen šli, rozdíl v rychlosti byl velký. Samozřejmě to souvisí ale i s tím, že jsem první část běžel pomaleji než oni, určitě to ale souviselo i s mnoha naběhanými kilometry v podobném profilu, toto mi sedí dlouhodobě nejvíc, i když i zde mě otravovalo, že stoupání nebylo souvislé, ale střídaly se části stoupání s rovinkami. Posledních asi 600 metrů ale pak vedlo do velmi prudkého kopce, vesměs po kamenech, s parametry obdobnými stoupání na Obřanský hrad. Snažil jsem se i zde o svižný pohyb, ale občas bylo lepší udělat pár kroků chůze. Zde i ti nejlepší měli tempo kolem 7:30/km, já měl těsně pod 10:00/km, ale v procentuélním vyjádření jsem zde proti nim ztrácel nejméně. Vím, že se mě asi 300m před cílem ptala jedna slečna, jak je daleko do cíle a já ji souvisle odpověděl, pořád jsem byl poblíž ANP, ke konci jsem se pak blížil k více lidem, ale stihl předběhnout už jen jednoho, i tak jsem v celém stoupání za 2 km předběhl aspoň 25 lidí. Aspoň tyto poslední dva km se mi tedy líbily, přesně to naplnilo mé původní očekávání.

Doběhl jsem na 79.místě, průměrný výkon kvalifikovaný odhadem činí 318 wattů, pokud zohledním i část, kde to řádně neměřilo, i když predikce možností dávala jen asi 300 wattů. Zejména s posledními 2 km jsem velmi spokojený, běžel jsem ale závod velmi dobře celý, s ohledem na momentální možnosti. Čas sice úplně neodpovídá výkonu, ale trať byla dost členitá a navíc tam bylo dost kořenů, častěji jsem se potkával s běžci, které jsem předbíhal nahoru, či se snažil nepřekážet běžcům, kteří běželi dolů apod. Problémem ovšem bylo, že po doběhu já vždy potřebuji klusat, to tady ale nešlo, dobíhalo se na úzkém prostoru těsně pod skalami, tak jsem se zde musel skoro zastavit a hned jsem se rozkašlal a motala se mi hlava, tak jsem si chvíli sednul, pak jsem se i vydal na vyhlídku na vrchol skály, měl jsem ale poté problém sejít dolů, i když tam byla lana, naštěstí mi pomohl jeden slovenský závodník, s kterým jsem se na vrcholu seznámil. Pak už jsem to sešel a seběhl dolů, cestou mě i zastihla krátká přeháňka, ale bylo to fajn, dokonce jsem si pak ještě jednou vyběhl na Kalvárii, než jsem zamířil dolů na vyhlášení a pro občerstvení. Pak jsem doklusal na nádraží, a po mnoha hodinách cestování, které jsem obohatil i setkáním s kamarádem v Bratislavě na nádraží, jsem domů dorazil v půl druhé ráno, tedy 21 hodin poté, co jsem vyjel. Byl jsem z toho cestování více unavený než ze samotného závodu, ale celkově jsem byl nadšený skoro vším, co jsem prožil. Nejdůležitější byla spontánnost a bezstarostnost, nevadilo ani to mnohahodinové cestování, prostě mě to bavilo. A dobře vím, že 79.místo není žádný zázrak, ale umístění v první polovině mistrovského závodu považuji za dobré, navíc jsem i ověřil své přednosti a nedostatky v praxi a též vyzkoušel běhání s novou hračkou, tedy měřičem výkonu STRYD, při závodním zatížení. Myslím, že už s tím umím dobře pracovat, a pokud zkombinuji měření výkonu a tepu, lze podle toho i dobře běhat. Nejdůležitější ale je, že jsem se nestresoval, prostě si udělal zajímavý výlet, byť kamsi do „tramtárie“, kam bych se ale bez závodu nevydal. A o to mi jde především, aby i závodění pro mě bylo radostí, abych zůstal při něm zdráv a aby mi i pomohlo zvládat nejrůznější problémy. A že mají jiní jiné priority či se jim můj přístup nelíbí? Mají na to právo, ale já si chci běhat právě takto, především pro radost a bez stresů. Toto byl jeden z nejbláznivějších, ale i nejlepších závodních výletů, které jsem kdy absolvoval. :-)

20.5.2018 Schody až nahoru (29 pater)

Pořadí: 94. z 246

Čas: 4:12,66

Způsob závodu: startovalo se intervalovým způsobem po jednom, v intervalu 30s

Profil: prvních cca. 10s klikatý náběh ke schodišti, dále 29 pater nahoru, každé patro se skládá ze dvou mezipater, každé mezipatro mělo 11 schodů (spodní cca. 4 patra měla mezipatra po 10 schodech), celkem 631 schodů

Vývoj výkonu dle STRYD a tepu :

Foto po doběhu:

O běhu do schodů v budově AZ Tower jsem si psal s kamarádem před několika měsíci, prohlíželi jsme si i video ze startu a výsledkové listiny. V budově jsem byl už v prosinci 2013, protože tam měl kancelář kamarád, který tam dělal výživového poradce, a při této příležitosti tam i vyběhl třikrát schody nahoru, jednalo se o 31 pater. Po schodech jsem pak občas běhal i u nás v paneláku začátkem roku 2014, máme zde 12 pater, ale pak je začal častěji běhat až od podzimu 2017, kdy jsem začal intenzivněji běhat i běhy do vrchu. V budově AZ Tower jsem pak byl 20.3.2018, kdy jsem si vyběhl znovu schody třikrát, měl jsem časy o dost lepší než v tom roce 2013. Všiml jsem si ovšem i určitých rozdílů oproti schodům v paneláku, kde máme vždy 16 schodů a pak rovinku, v AZ Toweru je každé patro rozděleno na 2 mezipatra, kde je vesměs 11 schodů, nejsou zde rovinky, ale je zde jen prostor pro otočení o 180 stupňů. Právě to ale dost narušuje rytmus mého běhu, přičemž problémem je i lichý počet schodů, když běhávám schody „po dvou“. Zjistil jsem, že dost záleží na tom, jak si naběhnu, lepší pro mě je mít delší oblouk a na posledním schodu už vlastně začít zatáčku. Výpočtem i empiricky mi vyšlo, že jsem schopen dát nejlépe 8s na patro, nejlépe jsem měl v průměru asi 8,3 sekundy. Věděl jsem, že s tímto žádný zázrak nepředvedu a bylo mi vlastně líto věnovat tomu čas i peníze.

Ve čtvrtek, tři dny před závodem, došlo neplánovaně k vytržení starého kořene jednoho zubu, to pak výrazně ovlivnilo i mé jezení, protože jsem potřeboval jíst více studeného, tak jsem spořádal i dost nanuků apod., to ale zvýšilo mou chuť do běhání a v sobotu jsem byl s kámošem na Pálavě, kde jsem měl i kvalitní výběh do prudkého kopce. Odpoledne jsem pak chtěl zajet do Židlochovic, abych tam vyběhl na Výhon, jenže cestou na autobus, který jel od Ústředního hřbitova, začalo pršet, tak mě napadlo, že doběhnu do AZ Toweru, kde si zaběhám mimo závod. I tam jsem dal tři běhy, první byl pomalejší, ale další dva už byly se zvukovou signalizací, znovu jsem přišel na rytmus 8s na patro (4s na mezipatro) a zaběhl výkon jen o 2s horší než v březnu, avšak s dost vysokými tepy. Navíc jsem se pak dozvěděl od vrátného, že v budově je zakázáno schody využívat, prý se musí jezdit výtahem, ale to už mi zas tolik nevadilo, užil jsem si to dobře. Počítal jsem, že se závodu nezúčastním, dával jsem tomu malou šanci. V den závodu jsem pak byl celkem unavený, avšak změnily se mé časové možnosti, takže jsem mohl se zúčastnit, a napadlo mě, že to přece jen zkusím. Přihlásit se dalo i v průběhu závodu, neboť ten probíhal intervalovým způsobem, této možnosti jsem využil, dorazil jsem do budovy za plného proudu závodu, zaregistroval se, zaplatil startovné 400 Kč, zašel na WC, napil se, nechal věci v budově a vydal se do fronty závodníků před hlavní vchod.

Závodníků bylo venku poměrně dost, přičemž řazení záleželo na závodnících, tak mě naštěstí napadlo se zařadit za jednoho muže a skupinu čtyř žen nechal za sebou, abych snížil počet předbíhání v průběhu závodu. Pak jsem vyfasoval čip a postupně se přesouval k startu, venku bylo příjemně chladno. Obhlédl jsem, že ve dveřích je koberec na snímání čipů, ale rozbíhá se člověk pár metrů před tímto, nevěděl jsem ale, jak to bude vypadat uvnitř, protože od hlavního vchodu jsem nikdy neběhal. Pípání hodinek jsem ale nastavil opět na 8s s tím, že budu sledovat místa na schodech v jednotlivých patrech a budu se snažit, aby se pak neměnila. Hodinky jsem spustil už před kobercem, abych se pak nezdržoval, úvodní část pro mě ale byla i tak nepříjemná, vícekrát se to klikatilo a běžel jsem dost opatrně a pomalu, celkem mi to trvalo asi 12 sekund, druhé pípání jsem zaregistroval v půltém mezipatře. O to jsem byl nadšenější do schodů, to je vidět i z vývoje „výkonu“, dařilo se mi i běžet dle časového plánu a to asi 15 pater. Bohužel jsem ale startoval až ke konci, takže tam byl pro mě dost suchý a vydýchaný vzduch, špatně se mi v tom dýchalo. Věděl jsem též i ze včerejška, že tempo neudržím, postupně jsem začal něco ztrácet a i dle grafu výkonu byly některé schody spíše „chůzí“ (STRYD pohyb bez letové fáze neměří).

Jinak jsem se ale snažil, abych nezpomaloval moc, problém pak dělal krátký přeběh do druhé části schodiště ve 24.patře, po kterém jsem pak navíc předběhl jednu závodníci, pak ještě druhou, tyto zaostávaly o minutu a více. Tady už jsem byl ufuněný jak lokomotiva a byl jsem trochu mimo vnímání, navíc mě pak zaskočilo zúžení dvě patra před cílem, které tam bylo kvůli průchodům běžců z cíle k výtahům ve 28.patře. To totiž znamenalo, že jsem si nemohl nabíhat z vnějšku a ještě k tomu jsem se cítil poněkud stísněně, tak jsem se nějak dopotácel do posledního patra, kde byl poněkud stísněný cíl. Odebrali mi čip a dali vodu, ale hned jsem se rozkašlal, přesto jsem se odhodlal vyrazit ještě na vyhlídku nad střechou. Tam jsem kašlal ještě více a poněkud se i motal, tak mi kámoš, co tam fotil, poradil, abych si chvíli i sedl. Tak silně jsem nekašlal dlouho, suchý vzduch mi v druhé části nedělal dobře. Zajímavé je, že jsem měl nižší tepy, když čas byl rovnocenný i s mými nejlepšími výkony z trochu jiné varianty trati, ale ventilace byla vysoká a ta je důležitá, určitě svou roli hrál i stres. Řekl bych ale, že jsem běžel tak, jak jsem chtěl, v druhé části jsem ztratil na optimisticky nastavený plán jen asi 12s a výsledný čas byl 4:12,66 (vysněný čas byl 4 minuty). Bohužel jsem pak hodně kašlal i ve výtahu, ale jak jsem se pak dostal z budovy a klusal směrem do Řečkovic, tak jsem se asi za 1 km zklidnil a pak se mi běhalo dobře, i tepy byly nízké. Ze závodu jsem si odnesl i malou medaili a mám i fotku s vyhlídkou, protože ze samotné vyhlídky jsem kvůli motání hlavy moc neměl. Řekl bych, že to za těch 400 Kč startovného stálo, byť počítám, že už se dlouho na indoor závodech neobjevím. :-) Dost možná ale zkusím nějaké závody do vrchu, nejlépe v horách, však už dříve jsem běhal i MČR, loni na Šerák, ale uvidím podle chuti a možností.

Čas: 10:41

Rychlost: 9,77 km/hod (6:08 na km)

Průměrná TF: 156,1 tepů/min

Profil: zvlněný, silnice a chodníky v centru Brna, za běžného provozu

Počasí: cca. 5 stupňů, zataženo

Rozložení tempa a tepovky - čas na km a tepů za minutu:

  

O happeningu "Běžím k volbám" jsem se dozvěděl ráno z Facebooku, jednalo se o běh na podporu jednoho z prezidentských kandidátů, konaný v centru Brna, běželo se z Moravského náměstí přes Českou na náměstí Svobody, odtud přes Zelný trh a Kapucínské náměstí zpět na náměstí Svobody, kde byl cíl. Běh měl startovat v 16 hodin, což se mi nehodí kvůli dohledu systému, ale přesto jsem se zeptal, zda je účast podmíněna preferencí kandidáta, odpověď byla vstřícná, ale přesto jsem si říkal, že to asi nestihnu. Protože v Lískovci byl ještě sníh, zašel jsem si zaběhat do fitka, běžel jsem zde dost intenzivně, měl jsem i osobák z běhu do vrchu na 10 km (grafy) a dostal se až na tep 192. Po příchodu domů jsem ale byl dobře naladěný, tak jsem spustil systém, něco málo snědl a vypil, vytiskl si plánek trasy a zašel na trolejbus, i s pracovním mobilem, abych se mohl vrátit, kdyby bylo potřeba. Vyrazil jsem později, takže jsem počítal, že nestihnu start běhu a byl připraven si trať proběhnout sám. Vystoupil jsem na Úvoze a doběhl na Moravské náměstí asi v 16:15, nicméně mě překvapilo, že tam běžci ještě byli, ale asi za 10 sekund proběhl start. Běžci běželi s propagačním číslem, někteří i s transparentem, já neměl ani jedno, ale to nikomu nevadilo. Musel jsem běžet s ledvinkou, kde byl i zmíněný pracovní mobil, ta trochu překážela, jinak jsem vzal jen tričko a trenky, ale bylo dost teplo. Tušil jsem, že ve městě namrzlo nebude, to opravdu nebylo, cesty byly jen mokré, ale neklouzaly.

Samotný běh byl zajímavý, hodně jsem ale dával pozor, abych někde nezakopl, či se s někým nesrazil, buď s účastníky běhu, či i s lidmi, kteří se na ulici pohybovali. Samozřejmě se projevovala i únava z běhů ve fitku, ale běželo se mi dobře, hlavně na krátkých stoupáních, například na Dominikánské náměstí. Tempo jsem nesledoval, spíše jsem sledoval i to, kudy běží ostatní, protože trať se různě klikatila. Tep byl vyšší než odpovídalo tempu, ale to přičítám jak dozvuku poledních běhů, tak tomu, že jsem musel, už za šera, různě kličkovat a dávat větší pozor. Dobře jsem se ale proběhl, po doběhu jsem dostal propagační medaili a velmi mě pobavilo, že se mě jeden člověk ptal, zda nejsem pan Jaroš, že prý jsem mu podobný. :-) Pak jsem si zaklusal další 4 km až na Pisárky a dojel domů, i tento běh byl fajn. Jsem rád, že jsem se akce zúčastnil, ostatně i systém běžel dobře, takže nevznikl žádný problém. K volbám samozřejmě též poběžím, podobně jako dělávám pravidelně, což pěkně rozvine myšlenku v názvu běhu. :-) Ostatně, už před 5 lety jsem se zúčastnil jednoho předvolebního běhu, byť s kandidátem, který nakonec nebyl ani připuštěn k volbám, letos se žádný kandidát nezúčastnil, ale bylo to též fajn. :-)

---



6.1.2018 Běh na Andrlův Chlum cca. 1,81 km (převýšení +230m)

Pořadí: 59. ze 122

Čas: 14:54

Rychlost:  7,29 km/hod (8:14 na km)

Profil: téměř výhradně stoupání (na jednom krátkém místě klesání); převážně terén (na více místech blátivý), prvních 50m, a posledních asi 300m asfalt, kromě toho se několikrát přebíhala asfaltová silnice

Počasí: cca. 5-10 stupňů, polojasno

Vývoj tempa a tepu (čas na km a tepů za minutu):

   

Foto ze závodu a foto kaple křížové cesty:

   

Závod do vrchu probíhal intervalovým způsobem, startovalo se ve skupinách cca. 4 lidí. Rozhodl jsem se ho zúčastnit hlavně proto, že běžel i kamarád, a také, že na trase byly kaple křížové cesty. Tušil jsem, že tam bude bahno a že mi to moc nebude vyhovovat, navíc jsem věděl, že jsem poměrně dost unavený, fyzicky i psychicky, avšak rozhodl jsem se navzdory všemu na závod zajet, dokonce i poté, co mi ráno ujela tramvaj, takže jsem nestihl ranní vlak do Ústí nad Orlicí. Ale nakonec jsem si ještě za tmy dobře zacupital, pak si koupil dobré jídlo a pak se odhodlal na závod odjet, i když jsem věděl, že nestihnu prezenci, která probíhala do 9:45, když vlak měl příjezd v 10:08, ale chtěl jsem se aspoň do těch míst podívat.

Když jsem přijel do Ústí, tak jsem se vydal přímo k místu startu, které jsem si uložil do hodinek, časem jsem potkal i nějaké běžce, tak jsem tam dorazil a viděl, že už se běží, start první skupiny byl v 10:00, startovalo se po minutě. Najednou mě ale napadlo, že bych se mohl zeptat, jestli by mě ještě nezaregistrovali. Odpověděli, ať to zkusím na prezenci, která byla asi 500m odtam, ale i když mi řekli, kde to je, tak jsem to nemohl najít, ale naštěstí odtam běžel jeden běžec, tak mi to ukázal. Zaplatil jsem startovné, vyfasoval číslo, dal věci do šatny a vydal se zpět na start, doběhl jsem asi 2 minuty před svým startem, startoval jsem jako úplně poslední, jen s jedním běžcem. Dokonce jsem si ještě stihl odskočit na malou. :-) To, že jsem dorazil na poslední chvíli, mělo i svou výhodu, protože kdybych tam byl jen o nějakých 5-10 minut dříve, tak bych nahlédl, kamže se to běží a vůbec v závodu nestartoval. :-)

Prvních cca. 50m vedlo do kopce po asfaltu, ale hned poté odbočila trať do silně rozbahněné terénní části. Navíc mou nevýhodou bylo, že jsem startoval až na konci, jednak bylo už o něco tepleji a jednak tama už proběhlo 120 lidí. Navíc jsem běžel jen s jedním člověkem, který mi hned zde utekl, takže jsem byl sám, jen jsem později občas předstihl nějaké běžce startující o minutu či více přede mnou, prvního už asi po 250m, ještě před prvním přeběhem silnice. Přeběhů silnice, křižující turistickou značku, bylo více, ty mi na závodu vadily nejvíc, více než bahno. Vždy mi naprosto rozhodily běh, vlastně jsem je jen přecházel, protože jsem se na klopené silnici necítil dobře, naštěstí to bylo vždy jen pár metrů … Další části už byly blátivé méně, navíc se i snižoval sklon, tak jsem se celkem rozběhal, což je vidět i z grafu tempa.

To ale netrvalo dlouho, kolem 1.km pak bylo opět více blátivo a sklon trochu vzrostl, pak někde kolem 1,3.km přišlo jediné klesání, následované posledním přeběhem silnice, přičemž na tom klesání se mi běželo dost blbě. To nejhorší ale čekalo. Přišel velmi silně rozbahněný úsek nahoru, kde mi to velmi klouzalo, vlastně jsem se vícekrát musel zastavit, navíc se tam začalo motat dost lidí, co šlo už dolů, co měli svůj běh za sebou. Je vidět i na grafu tempa, jak velmi propadlo. Nějakých 400m před cílem mi fandil jeden pořadatel, že už to mám blízko do cíle, tak jsem se zeptal, zda bude bahno pokračovat, odpověděl, že ne, že už se mohu rozběhnout, že za chvíli to přejde na silnici a opravdu, napřed byla už cesta bez bahna a nějakých 300m před cílem přešel běh na silnici. Zde jsem se přehnal před jednu běžkyni, která mě pochválila, jak rychle běžím, to mě celkem povzbudilo a do kopce na pevném podkladu jsem běžel svižně, i když možná až příliš, protože cíl byl ještě daleko a byl jsem nakonec rád, že jsem se do něj dopotácel, posledních několik metrů bylo nejtěžších.

Po doběhu jsem se pozdravil s kamarádem a vydal se dolů, zpočátku jen chůzí, vzal jsem to pak raději celé po silnici, i když to bylo 2x delší, ale pak jsem odpoledne byl nahoře znovu, byl jsem i na jiné cestě a pak i běhal v České Třebové, mimo jiné i proto, že mi ujel i vlak z Ústí. Celé mi to přišlo z mé strany chaotické, ale o to byly zážitky silnější. :-) Jsem rád, že jsem na závodu byl, i když výsledek je jen průměrný. Nešlo ale o výsledek, ale o to, že jsem prožil pěkný den a odpočal si při tom fyzicky i psychicky. Ale velmi důležité bylo poznání, že takový způsob běhání a trávení času mě baví, a že to celé dává pro mě smysl, ať už si o tom myslí druzí cokoliv. Já znám své možnosti, své potřeby i své omezení, a tomu přizpůsobuji i své běhání a závodění. Chci nadále běhat a třeba i závodit tak, aby mě to bavilo, a aby mi to pomáhalo tak, jak aktuálně potřebuji, prostě hravě, pro radost a uvolnění. :-)

---

Návrat na přehled závodů