Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


21.10.2017 Brněnské vrchy Hamburg - 3.etapa Myslivna 1000 m (převýšení +135 m)

Pořadí: 2. ze 3

Čas: 6:29

Rychlost:  9,25 km/hod (6:29 na km)

Průměrná TF: 178,0 tepů/min

Profil: stoupání s proměnlivým sklonem, převážně hlíněné a kameninové cesty, posledních 80m asfalt

Počasí: cca. 12 stupňů, zataženo

Profil, tempo a tep:


Po prvních dvou etapách běhů Brněnských vrchů jsem byl velmi zničený a nebyl skoro schopen běhat, následný přesun byl pro mě velmi náročný, zejména když vedl terénem, neboť kluci chtěli poznat, kudy se pak běží nahoru. Nějak jsem to zcupital, samozřejmě mnohem pomaleji než oni, ale aspoň to trochu pomohlo, že jsem byl pak běhuschopný. Věděl jsem, že nás čeká náročná trať, poměrně dlouhá, s proměnlivým stoupáním, a vůbec jsem nevěděl, jak to půjde. Domluvili jsme, že Filip odstartuje první, já za ním nějakých 10s (Filip správně navrhoval 10-20s, ale já si nevěřil), Láďa pak obvyklých 20s za mnou.

Prvních 100-150m vedlo do prudšího kopce, Filip už byl unavený, tak jsem ho překvapivě doběhl už po 150m a ani v mírnější části se mě nedržel. Já se pak snažil trochu zrychlit, to moc nešlo, a už v dalším prudkém úseku kolem 300.metru jsem cítil velmi výraznou únavu. Pak trať několik set metrů vedla na jen mírném stoupání, sice jsem se snažil, ale Láďa mě asi na 500.metru doběhl a před začátkem nejprudšího stoupání na 700.metru mi utekl. Sice jsem se zde hodně snažil, ale bylo to marné, však i z tepu je vidět, že vylítl někam ke 185 a na nejprudší části jsem pak měl vůbec problém, abych udržel běh, na cílovém asfaltu jsem se pak ale pokusil zafinišovat aspoň aby vyšel čas pod 6:30, což se mi podařilo, měl jsem 6:29. Řekl bych ale, že jsem dlouho nebyl tak zničený, jako po tomto. Láďa měl 5:54, tedy těsně za mým osobákem, což po předchozích bězích je super. Filipovi se v tomto běhu už nevedlo, až jsem měl dojem, jestli se nám někde neztratil, ale není se čemu divit, když kopce neběhává a ještě měl za sebou skvělou pětistovku.

Po doběhu pak následoval dlouhý přesun na Morendu, kluci byli dost plní elánu, já byl rád, že se držím na nohou, ale bylo to i tak fajn, i pak povídání s nimi, dokonce jsem měl pak sám ještě jeden běh do vrchu, cestou na oběd. Řekl bych, že i ten poslední běh do vrchu jsem měl kvalitní, však to bylo rychlejší, než měla většina běžců v samostatném běhání (viz pořadí), ale samozřejmě se zde výrazné projevovala únava. Celkově vnímám všechny běhy velmi pozitivně a celé odpoledne bylo fajn, byl jsem i velmi dobře naladěný psychicky - určitě je toto něco, co mi vyhovuje, co mě baví a co mi jde. Věřím, že ještě něco podobného uspořádám, a také, že se někdy vydám i na nějaké závody do hor, až bude vhodná příležitost ... A velké poděkování patří klukům, že se zúčastnili a běhali se mnou. :-)




21.10.2017 Brněnské vrchy Hamburg - 2.etapa Kluchova 570 m (převýšení +100 m)

Pořadí: 2. ze 3

Čas: 3:56

Rychlost:  8,69 km/hod (6:54 na km)

Průměrná TF: 175,9 tepů/min

Profil: stoupání s postupně rostoucím sklonem - první polovina asfalt, pak kousek kostky, poté hlíněná cesta

Počasí: cca. 12 stupňů, zataženo

Profil, tempo a tep:


Po první etapě jsem byl dost zničený, přesun pak probíhal napřed ve zvlněném profilu, což mi vyhovovalo, avšak tep se stále nedokázal zklidnit, při seběhu na místo startu druhé etapy jsem pak měl velké problémy a nechal kluky běžet přede mnou. Druhá etapa byla nejkratší, ale velmi intenzivní, vedla napřed po asfaltu do prudšího kopce a pak terénem do velmi prudkého kopce, kdysi jsem tu běžel velmi kvalitně, v čase 3:42,7, ale bylo jasné, že toto tu nedám. Před startem nás překvapilo, že nás oslovila jedna paní, ptala se na boty a běhání vůbec, bylo to zajímavé. Domluvili jsme pak, že vystartuji s Filipem společně, Láďa opět tak 20s za námi.

Prvních 100-150m vedlo po asfaltu s nejmenším stoupáním, Filip běžel pár metrů přede mnou, ale jak sklon vzrostl, tak jsem Filipa předběhl a běžel pak sám. Na terénu jsem pak cítil už výraznou únavu, ale překvapilo mě, že ani ke konci neslyším nikoho za sebou a s poměrně velkým úsilím doběhl v čase 3:56, s čímž jsem byl i tak velmi spokojený. Láďa pak dorazil o pár sekund za mnou, čas měl 3:42, v souladu s mým očekáváním tak byl náš rozdíl ze všech tří etap nejmenší, Filip pak doběhl za 4:31, evidentně mu prudší úsek už neseděl, ale bylo pro mě fajn, že jsme první část běželi spolu. Srovnání s osobákem ukazuje, že nejprudší části jsem běžel srovnatelně, akorát zejména druhou a třetí pětinu běžel pomaleji, nicméně se zde projevilo jak to, že jsem byl unavený, tak to, že jsem už běžel sám. Zejména konec ale byl z mé strany opět dost intenzivní a byl jsem zničenější, než po prvním běhu. Po doběhu jsme se pak přesunuli na třetí etapu, viz komentář.




21.10.2017 Brněnské vrchy Hamburg - 1.etapa Červený kopec 760 m (převýšení +75 m)

Pořadí: 2. ze 3

Čas: 4:10

Rychlost:  10,94 km/hod (5:29 na km)

Průměrná TF: 173,2 tepů/min

Profil: první polovina asfalt, nejprve prudké stoupání, poté téměř rovina (více zatáček), druhá polovina hlíněné cesty, s prudším stoupáním

Počasí: cca. 12 stupňů, zataženo

Profil, tempo a tep:


Závody Brněnské vrchy Hamburg jsem se rozhodl vyhlásit, protože jsem se už dříve domlouval s kamarádem Filipem, že bychom si zaběhli v brněnských kopcích a když už cestoval zdaleka na závod na 500m v rámci Brněnské 25, tak jsem si říkal, že by byla škoda toho nevyužít. Přitom jsem chtěl, abychom zkusili více tratí, proto mě napadlo udělat etapový běh, skládající se ze tří etap a přesunů. Na závod přislíbil přijít i kamarád Láďa, který mě nedávno nalákal i na závod Běhu na Strandu, kde jsem se inspiroval, jak by se závody do vrchu mohly též uspořádat. Bylo mi jasné, že výkonnost Ládi je úplně jinde než má, výkonnost Filipa do vrchu jsem nedokázal předem odhadnout. Závody jsem inzeroval na Facebooku i v běžeckých forech, ale další lidé už nedorazili. Láďa i Filip běželi závod na 500m, spolu s nimi běželi i Michal, všichni běželi výborně, v časech 1:17-1:20, což odpovídalo mé nejlepší výkonnosti, ale na 400m, navíc před několika lety.  Chtěl jsem se přijít podívat už na tento běh, ale závody proběhly dříve, než bylo ohlášeno, navíc jsem potřeboval doma i v průběhu přesunu ještě na WC, navíc jsem se cítil dost unavený. Únava byla ovlivněna i tím, že jsem z pracovních důvodů den předtím běhal jen málo a v den závodu dopoledne vůbec, funguje toto u mě jinak, než je běžné. Trochu jsem měl i strach, jak to všechno proběhne, ale když jsem dorazil na Morendu, bylo to už lepší. Vyzvedl jsem si tam bodné za ligu, chvilku si ještě zaklusali, zfandili jsme Danovi při doběhu jeho vítězného závodu na 25 km a vydali se pak klusem na ulici Kamenná, odkud vedla první etapa.

První etapu jsem udělal úmyslně poblíž Morendy, aby na ni mohli přijít i jiní běžci, ale nikomu to nevyšlo. Trať vedla z větší části po trase Běhu Kamenkou, jen jsem posunul start níže, nestartovalo se tedy u Duck baru, ale až u cyklostezky, tedy níže. Trať byla komplikovanější, vedla nejprve asfaltem do kopce, pak klikatou cestou téměř po rovině, pak přešla v hlíněnou cestu s malým sklonem, ke konci pak sklon rostl a cíl byl na vyhlídce Červený kopec. Byl jsem se tam dvakrát proběhnout předem, tempo mi vyšlo nejlépe 5:59/km, takže jsem počítal, že při ostrém pokusu dám tak 5:50/km, pípání jsem nastavil na 5:40/km. Aby kluci nebloudili, domluvili jsme, že já odstartuji první, oni pak o 20s po mě, neboť jsem počítal, že mě doběhnou. Počasí bylo velmi příjemné, bylo zataženo, ale nepršelo, dobře se v tom dýchalo.

Po startu vedla trať do prudkého kopce, rozběhl jsem to raději umírněněji a proti plánovanému tempu něco ztratil, i tak to ale bylo rychlejší než při testovacím pokusu, viz grafy. V mírnější části jsem se snažil zrychlit, ale klikatá skororovina mi úplně nesedí, i tak to bylo lepší, než jsem myslel. Jak jsem se dostal na hlíněnou cestu, zkusil jsem zvýšit úsilí, běželo se mi dobře a slyšel jsem i podle pípání, že běžím rychleji, než byl plán. Chtěl jsem si i udělat pár sekund náskoku, když bylo jasné, že v prudší části zpomalím. Na začátku prudké části pak byl krátký kluzký úsek, tak jsem to rychle přeběhl a pak se snažil držet úsilí, tím spíše, že uź jsem slyšel, jak se ke mě přiblížil Láďa, startující 20s za mnou.

Posledních 200-250m jsem byl velmi ufuněný, neboť jsem se velmi snažil. Pořád jsem čekal, kdy mě Láďa předběhne, to se ale nestalo a doběhl těsně za mnou. Řekl bych, že mi jeho přítomnost za mnou zlepšila čas aspoň o 5 sekund, běžel jsem celkem o 23 sekund lépe než při testu, tempo bylo 5:29/km, byl jsem velmi příjemně překvapen, ale byl jsem i dost zničený ;-) Počkali jsme na Filipa, který se v nejprudší části zpozdil, bylo to přece jen pro něj náročnější a pak se klusem vydali na druhý úsek, viz komentář. Možná jsem tento první běh běžel až s příliš velkým úsilím, když mě čekaly dva další běhy, ale bylo to zajímavé. Potvrdil jsem si i to, co jsem věděl, tedy že čím je větší sklon, tím mi to vyhovuje více, nejlepší to tedy bylo až ke konci, i když to bylo tolik intenzivní ...




10.10.2017 Brněnské běhy Dub Troják 6,4 km

Pořadí: 17. z 18 mužů

Čas: 42:29

Rychlost: 9,04 km/hod (6:38 na km)

Průměrná TF: 156,5 tepů/min

Profil: kopcovitý, 2 okruhy délky 3 km, každý s převýšením 90m, vždy terénní seběh, pak asfaltový seběh, pak terénní stoupání a pak asfaltové stoupání, plus náběh a doběh, místy koryta, kořeny, listí apod.

Počasí: cca. 15 stupňů, zataženo

Rozložení tempa a tepovky - čas na km a tepů za minutu:

  

Včera v noci jsem náhodou narazil, že se dnes odpoledne koná závod Brněnských běhů nedaleko mého bydliště. Bylo mi jasné, že mi trať nebude profilově vyhovovat, běžela se dvě kola, vždy dolů a pak nahoru, ale pořádně jsem ani nevěděl, kudy se běží, možná naštěstí. :-) V poledne jsem i v těchto místech běhal, neobvykle jsem se potil a měl jsem vyšší tepy, přesto jsem měl chuť si na závod zaběhnout a pojat to spíše jako dva běhy do vrchu za sebou. :-) Viděl jsem, že obvykle bývá jen pár lidí, dnes ale běželo 26 lidí, 18 mužů a 8 žen, které však běžely jen jedno kolo. Před startem se se mnou bavil jeden běžec, bylo to fajn, a už se za chvíli odstartovalo.

Prvních 200m byl náběh na okruh, po asfaltu mírně s kopce, pak jsme se dostali na hlíněnou cestu, která následně přešla na prudké klesání korytem. Dnes mi přišlo i nějak šero, běžel jsem tam velmi opatrně a pustil před sebe i jednoho veterána. Za mnou pak běžely dvě slečny. U dubu Troják cesta se trať dostala na asfaltové klesání, avšak tam pro změnu bylo listí, běžel jsem nadále opatrně. Trať byla značena zelenými šipkami a občas i nějakými popruhy ("mlíkem"), ale při své zrakové vadě jsem šipky neviděl skoro nikde, mlíko občas. V dolní části jsem tedy neviděl ani jedno, raději jsem nechal slečny, aby mě předběhly a běžel podle nich - jinak bych jistě odbočil dříve, než jsem měl ... V dolní části se pak trať dostala do stoupání, cestou, kterou neznám. Překvapilo mě, jak moc byla v první části terénní, zejména tam byla spousta kořenů. Slečny přešly hned do chůze, tak jsem je předběhl, nicméně jsem i tak neběžel optimálně, ty kořeny mi celkem vadily ...

U Dubu Troják pak trať přešla na asfalt na mě známé stoupání, zkusil jsem se trochu rozběhnout, ale byl jsem nějak unavený, akorát jsem předběhl toho veterána a před koncem 1.kola i jednu závodnici, ale běžel pomaleji, než tam běhávám obvykle. Do druhého kola jsem naběhl celkem v pohodě, ale na terénním klesání to zase bylo nepříjemné, navíc jsem tam musel požádat jakési chodce, aby si pořádně hlídali psa, s kterým tam byli. I na asfaltu mi pak přišlo nějaké přítmí a běžel jsem opatrně, postupně se ke mě pak přiblížil i zmíněný veterán a nakonec mě před koncem klesání předběhl. Hned po přechodu do terénního stoupání pak zakopl o kořen, ale nespadl, ale viděl jsem i z tohoto, že tam je pro mě nebezpečno. Dost jsem dával pozor, abych nezakopl i já, nicméně jsem ho brzy předběhl a běžel relativně svižně. U Dubu Troják jsem po přechodu na asfaltové stoupání chtěl přidat, ale úplně mi to nešlo, tak jsem raději kontrolovaně doběhl do cíle, bez nějakého nadbytečného úsilí, zmíněnému veteránovi jsem nicméně na těch 1,5 km utekl o více než 4 minuty.

Po závodu jsem se napil, vzal si ledvinku a doklusal domů, běželo se mi dobře. Je jasné, že průměrné tempo 6:38/km není žádný zázrak a průměrný tep 156 je naprosto neadekvátní tomuto tempu, nicméně se mi běhání líbilo, byl to i dobrý antistres. Nakonec jsem to pojal tak, jak jsem chtěl, dolů opatrně, nahoru svižněji, nic se mi nestalo, tak vše bylo dobře. Jsem rád, že jsem se tam vydal. :-)




8.10.2017 Běh na Strandu 450 m

Pořadí: 24. ze 61

Čas: 2:22,9

Rychlost:  11,34 km/hod (5:18 na km)

Profil: převýšení 47 metrů, převážně stoupání, terén (kameninové cesty, tráva), několik zatáček

Počasí: cca. 12 stupňů, zataženo

Vývoj tepu (tepů za minutu):

Foto:

Dnes jsem běžel závod po téměř dvou měsících od posledního závodu, přitom se jednalo o velmi specifický závod, o kterém jsem se dozvěděl až dva dny před konáním, od jednoho kamaráda. Jednalo se v podstatě o terénní sprint do vrchu, přičemž se startovalo intervalově, každý běžec běžel sám. Věděl jsem, že mi to nesedí termínově a že vlastně ani závodit nechci, nicméně jsem se tam zaběhl včera podívat, když jsem shodou okolností běžel pozdravit kamarády na Scrabble turnaji v Líšni. Běžel jsem po trati dokonce čtyřikrát, jen dvakrát z toho ale doběhl na vrchol, tempo bylo 5:39/km a 5:21/km, při celkem vysokých tepech a vysokém úsilí. Nakonec se ukázalo, že jsem ani tak netrefil přesně, kudy se závod povede, ale určitou představu jsem měl, včetně toho, že závodit dnes nebudu. Jinak jsem si ale den prožil pěkně, cítil jsem se psychicky velmi dobře, radostně a uvolněně, a užíval jsem si i různých přesunových běhů, celkem jsem uběhl přes 42,5 km. Sice jsem se cítil večer unaveně, ale jinak jsem byl velmi spokojený a rozhodnutý, že si chci běhat podle svého, svých potřeb, svých preferencí, svých možností. Ráno pršelo, tak jsem si říkal, že je rozhodnuto a na závod nepojedu, beztak mi to nevyhovovalo časově, ale pak déšť ustal a napadlo mě, že bych tam přece jen mohl zajet, jen na otočku, a teprve pak vyrazit na mši a oběd u rodičů. Sice to bylo časově dost napjaté, ale nějak jsem měl chuť to zkusit ... Už jsem i věděl, kde je místo startu, tak jsem tam dorazil, shodou okolností se přede mnou prezentoval kamarád, co mě na závod nalákal, tak jsem se s ním hned seznámil osobně. Byl jsem tam naštěstí včas, tak jsem dostal číslo 10, protože celkem startovalo 61 lidí a startovalo se po minutě. Kamarád měl číslo 9 a startoval minutu přede mnou.

Po zaprezentování se jsem se vydal obhlédnout trať a zjistil jsem, že se proti mému včerejšímu běhání liší, protože obíhá bunkr z druhé strany a má tak dvojitou zatáčku navíc. Trať byla vytýčena pomocí několika kuželů, mezi kterými se muselo proběhnout, tyto byly asi na 5-6 místech, mimo jiné i v této dvojzatáčce. Věděl jsem, že mě toto zbrzdí a i s ohledem na včerejší běhání jsem se rozhodl nastavit pípání na hodinkách na tempo 5:20/km, což odpovídalo tempu včerejška. Každý závodník vybíhal na pokyn člověka u startu, ten byl ve spojení vysílačkou s týmem nahoře. Protože pořadatelé měli jen 30 startovních čísel, tak těsně před mým startem sdělili nahoru, že žádají již doběhlé závodníky, aby se vydali zpět do cíle, že potřebují jejich čísla, bohužel jim však nikdo nesdělil, že jsou i jiné cesty, jak se dostat dolů, než jen závodní trať ...

Celý závod jsem běžel na tempo kolem těch 5:20/km, prvních 200m, které byly prudší, tak bylo dost svižných, ale v dvojzatáčce jsem zpomalil, zahýbalo se o 90 stupňů doprava, udělalo pár kroků v trávě a pak o 90 stupňů doleva. V další části už jsem se pořádněji nerozběhl, soustřeďoval jsem se spíše na to, abych nezabloudil a též párkrát zakřičel na vracející závodníky, aby nechodili přímo po trati. I proto tep v druhé půlce byl nižší, i přesto jsem ale průměrné tempo měl ještě o 3s/km lepší než včera při nejlepším pokusu. Ekvivalent pro rovinu činí cca. 3:35/km, takže to úplně špatné nebylo. Trať mi ale přišla dost krátká, klidně bych ještě běžel déle, přece jen nejsem žádný sprinter. :-) Celkově jsem skončil na 24.místě ze 61 lidí, závod byl celkem kvalitně obsazeno a bylo tam dost čtvrtkařů s časy pod minutu, jeden prý měl i pod 50s. I proto jsem za vítězem zaostal o dost, ale nevadí, i tak jsem na své poměry neběžel špatně. Nepochybuji, že bych mohl ještě o pár sekund výkon zlepšit, ale žádné radikální zlepšení by čekat nešlo, však toto byl spíše záźitkový běh/závod, nic víc. :-) Bylo to ale fajn a i následný krátký výklus s kamarádem a pak následné přesunové běhání bylo fajn. Jsem rád, že jsem prožil běžecky pohodový víkend a že jsem i tento závod zkusil ...




14.8.2017 Moravská Slavia, atletické pondělí 1000 m

Pořadí: 29. z 32 mužů

Čas: 4:17,32

Rychlost:  13,99 km/hod (4:17 na km)

Průměrná TF:  163,4 tepů/min

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno (část dráhy ve stínu)

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Dnešní závod byl velmi zábavný. Už několik týdnů probíhá diskuse ve foru k tématu 1000m pod 3:15 resp. 3:00, do níž se zapojili i dva mí kamarádi, Michal a Filip, a oba se pak rozhodli závodu zúčastnit, kromě toho závod běžel i další kamarád Vlasta, na místě jsem pak potkal Toma. Já jsem věděl, že nemá smysl, abych běžel, účast jsem odmítl, ale Filip dojel až od Kralup, cestoval 3,5 hodiny, tak se ke mě stavil v poledne, zašli jsme na oběd, chvíli tu odpočinul a pak odjel na stadion, kde měl napřed běžet závod na 60m. Původně jsme se domlouvali, že přijede ráno, pak jsme to změnili a díky tomu jsem měl dopoledne čas i na běhání, běžel jsem několik běhů do vrchu a dva běhy na dráze, v tom 1 km kolem 4:32. Řekl jsem si, že to stačí, nicméně se Filip při odchodu zmínil, že by bylo fajn, kdybych se na ně přišel podívat.

V půl šesté, 70 minut před startem závodu, jsem dostal hlad a zjistil jsem, že doma nic nemám, tak jsem zaběhl do obchodu, měl jsem velmi dobré tepy. Koupil jsem si i sladké pití a čokoládový oplatek, to jsem snědl a napadlo mě, že na závod přece jen vyrazím. Řekl jsem si, že bych možna i zkusil běžet, a nějak mě napadlo zaexperimentovat a pro změnu vzít boty Mizuno Saynora místo Salmingů. Sice jsem si pamatoval, proč v nich neběhám, že jsou dost měkké, ale měl jsem pár desítek sekund, tak jsem si řekl, že změna je život a vydal jsem se klusem na tramvaj, vzdálenou 1,5 km, tu jsem stihl a dorazil na stadion 15 minut před startem. Tam jsem se stihl zaregistrovat, samozřejmě jsem měl u sebe i pracovní mobil, kdyby nastal nějaký problém, a všiml si, že jsou závody opožděné, ještě probíhaly rozběhy na 60m, tak jsem kluky viděl, běželi výborně. Pozdravil jsem se i s předsedou klubu a dalšími lidmi a šel se rozcvičit, byl jsem dost ztuhlý. Na závod se přihlásilo neobvykle mnoho lidí, proto byli muži rozděleni do dvou běhů, Michal běžel v prvním, ostatní kluci, včetně mě, v druhém. Čas čekání jsme věnovali sledování 1.běhu, Michalovi jsme fandili a sledovali mu i mezičasy. Pak přišel náš druhý běh. Věděl jsem, jak blbě se mi teď běhá, ale řekl jsem si, že to zkusím a uvidím. Počasí bylo ještě teplé, ale část dráhy byla ve stínu, tam bylo příjemně.

Od začátku jsem věděl, že žádný zázrak neudělám, proto jsem i poslouchal, že se Vlasta ujal vedení a rozběh vyhrál, toto samozřejmě soustředění nepřidalo. :-) Samotný běh byl zvláštní, byl jsem skoro poslední, za mnou jen jeden veterán a pak s odstupem dva další běžci, o kterých jsem ani nevěděl. 200m bylo kolem 47s, 400m kolem 1:37, 600m 2:28. I dnes jsem měl problém hlavně s technikou běhu, ale problém byl jiný než obvykle, boty mi přišly na měkkém tartanu mimořádně měkké, připadal jsem si jak na pěnových válcích, vysloveně jsem se do nich bořil. Nechtěl jsem moc riskovat, 200m před cílem se nechal předběhnout veteránem za mnou a nějak doběhl do cíle, muselo to vypadat příšerně. :-) Bez zajímavosti není, že po doběhu jsem ani nedokázal dobře zabrzdit, vůbec jsem nad během neměl kontrolu a skoro jsem spadl, prostě komické. :-))) Čas 4:17 ovšem asi odpovídá mým dnešním možnostem, i když samozřejmě je špatný. Oba kluci běželi velmi dobře, Vlasta pak výborně.

Po doběhu jsem se pozdravil s klukama a pak už pospíchal domů. Vydal jsem se klusem k ulici Vídeňská, kde však byla červená. Najednou mě napadla blbost, tedy že zastavím hodinky, přejdu pak na zelenou semafor a vyběhnu ulicí Vinohrady do kopce na čas. Bylo to velmi divné, měl jsem za sebou závod, spousty km, více kopců, ale já měl chuť toto zkusit. Ještě zajímavější bylo, že se mi běželo velmi dobře, jen ke konci jsem byl trochu unavený, 1,03 km s převýšením +80m jsem měl tempem 5:05/km, s nízkým průměrným tepem 163 (maximum 178), takže jsem překonal traťový osobák o 8s. Ekvivalent tohoto výkonu pro rovinu je dle mých výpočtů 3:53/km, dle ekvivalentu vo2 3:43/km a dle Strava 3:40/km, takže to byl kvalitní výkon, však jsem se na segmentu posunul na 5.místo. Tady měkké boty nevadily, spíše naopak, necítil jsem nerovnosti na chodníku v prvních 400m, než jsem přešel na silnici. Ale je to zajímavé, tady jsem vůbec neměl být, ještě 30s před výkonem jsem nevěděl, že to poběžím, ale pak z toho byl dobrý výsledek. Nakonec i burzovní systém byl bez problémů, takže vše vyšlo dobře. Grafy z tohoto běhu níže:




5.8.2017 Janské Lázně -> Černá Hora 8,6 km

Pořadí: 56. ze 114

Čas: 51:21 (134,5 % času vítěze)

Rychlost:  10,05 km/hod (5:58 na km)

Profil: převýšení 630 metrů, asfalt, profil s postupně rostoucím stoupáním, viz dále

Počasí: na startu 27 stupňů, slunečno

Profil a rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Foto:

   

Závod v běhu do vrchu z Janských Lázní na Černou horu jsem běžel po 6 letech, v roce 2010 jsem tam měl čas 52:40 (tempo 6:07/km), v roce 2011 čas 46:40 (tempo 5:26/km), což bylo velmi slušné. Bylo ale tehdy chladnější počasí a běhal jsem v té době desítku pod 40 minut a 5 km za 19 minut. Letos se mi u delších běhů nedaří, ale do kopců mi to šlo dobře, zejména pak do krátkých prudkých, v délce 1-1,5 km, se sklonem 10% a vyšším. Hůře mi to šlo na tratích, kde byly rovinaté úseky, či úseky s jen mírným stoupáním, tam jsem nikdy neběžel tak rychle, jak by odpovídalo přepočtům výkonů z tratí s vyšším sklonem. Věděl jsem, že trať v Janských Lázních má oba tyto prvky, průměrný sklon činí 7,3%, avšak první polovina je rovinatější, dokonce má i nějaké klesání, druhá pak strmější.

Když se mi v týdnu dobře běhalo, zařazoval jsem běhání do kopců každý den, výkony byly velmi dobré. Nevěděl jsem, jestli v sobotu do Janských pojedu, proto jsem se na to nevázal, navíc když jsem se pak rozhodl, tak jsem se to rozhodl pojmout jako krátký víkendový výlet do Krkonoš, bez vazby na výsledek na tomto závodu. I proto jsem si dovolil cestovat na závod až v den jeho konání, když jsem jel dvěma vlaky a autobusem. Autobus přitom byl přeplněný, tak jsem musel stát, a ještě k tomu kvůli uzavírkám jel místo jedné hodiny dvojnásobnou dobu, do lázní jsem přijel dost unavený. Rychle jsem se zaregistroval, odnesl věci na hotel, něco vybalil, ale opět se projevily i žaludeční problémy, byl jsem několikrát na velké a vypadalo to, že se problémů do startu závodu nezbavím. Určitě to souvisí i tím, že den cestování probíhá úplně jinak než běžný den, kdy trávení dobře reaguje mimo jiné na delší ranní běh apod. No, tentokrát nezbylo, než vyprázdnění trošku pomoci proudem vody, následně jsem pak snědl část hotelové čokolády, protože jsem nic jiného tam neměl a bylo příliš brzy od startu. Kdybych měl u sebe nějakou sůl pro doplnění minerálů, tak jsem měl dát i toto, příště vezmu sebou, snad nezapomenu. Nic lepšího jsem ale udělat neuměl a kromě horší mineralizace jsem během závodu ani po něm už žádné žaludeční problémy neměl. Ještě k tomu bylo dost teplo a slunečno, nic z toho mi nevyhovuje.

Na start jsem se přesunul klusem, ten byl krátký, jen necelý 1 km, za chvíli se už startovalo. Letos závod nebyl mistrovstvím republiky, tak startovalo méně lidí než před 6 a 7 lety, jen 114. I když to bylo s ohledem na okolnosti nereálné, tak jsem chtěl zkusit běžet na podobný čas jako před 6 lety, ale od počátku mi to vůbec nešlo a zaostával jsem relativně dost už na prvním, prudším km. V druhém km to bylo horší a ve třetím, který byl i s kopce, nejhorší. Vůbec se mi nedařilo se odrážet, zde mě předběhlo 10 lidí a bylo mi horko. Velmi jsem se těšil na 1.občerstovací stanici, když jsem se dočetl, že budou dvě, nicméně pořadatelé mě překvapili, když nedali ani jednu … Z grafů je pěkně vidět, jak výrazně propadl tep, protože tempo bylo stejné, jako předtím do kopce.

Jak jsem se ale dostal zpět na stoupání, běželo se mi o něco lépe, i když ne úplně optimální. Na 4,6.km jsem vysledoval, že na čas před 6 lety ztrácím 150s, takže výsledné tempo by mohlo být kolem 6:00/km. Pak trať začala postupně stoupat rychleji, což vedlo k tomu, že jsem začal dobíhat více běžců, kteří naopak nemají prudší části rádi. Od 4,5.km do 5,6.km jsem předběhl 5 běžců, na dalším km další 3 běžce. Předposlední kilometr už vedl do prudkého kopce, dost jsem se pocitově trápil, ale lidé přede mnou ještě víc, předběhl jsem zde 8 lidí. Poslední kilometr pak vedl do nejprudšího kopce, předběhl jsem 3 lidi a 500m před cílem doběhl veteránku se psem. Usiloval jsem o výsledné tempo pod 6:00/km, tak jsem ji předběhl, ale divák na ni volal, ať se mě drží, tak toto činila, pes se mi chvílemi motal pod nohama, ale pak jsem se jim vzdálil, nakonec skoro o 30s.

Posledních 100m ale vedlo mírně s kopce, tam se naplno projevila únava z předchozího stoupání a nashromážděný stres, navíc to bylo na slunci, a začala se mi motat hlava. Čím blíže jsem byl cíli, tím to bylo horší, posledních 5 kroků bylo nejhorších, přitom už dost pomalých. Mám dojem, že jsem měl příliš vysoký krevní tlak, asi jsem se snažil až příliš … Když jsem se ale po doběhu chviličku vydýchal a napil, byl jsem v pohodě, dal jsem pak odpoledne v součtu dalších 34 km v kopcích a byl ve velmi dobré náladě. Nepochybně se jednalo jen o krátkodobou krizi, to už jsem zažil na více závodech.

Výsledný čas byl 51:21, tempo 5:58/km, tedy skoro o 5 minut pomalejší než před 6 lety, ale o necelou minutu a půl lepší než před 7 lety. Podle grafů jsem nejvíce ztrácel na rovinatějších částech, do prudších kopců to bylo lepší, ale rychleji jsem neběžel ani na konci, kdy se však už hodně projevovalo přehřívání a stres. Graf tepu ale ukazuje, že jsem si síly rozložil v rámci možností dobře a i srovnání s ostatními běžci ukazovalo, že jsem neběžel takticky úplně špatně. Jisté přitom je, že podmínky byly i objektivně o hodně horší než před 6 lety, však tehdejší časy by v kategorii M40 letos stačil na 2.místo. Určitě se projevila i únava z běhů předchozích dní a samozřejmé i cestování. Navíc mám teď více kil nad svou optimální váhu, i to vede u delších běhů k přehřívání. Pak je tu problém s tím, že jsem se postupně dostal na úsporný styl běhu, kdy se tělo snaží minimalizovat nárazy, takže můj krok téměř nemá letovou fázi, viz též foto. To zajišťuje, že nebývám zraněný a dokážu běhat hodně, ale není to výhodné pro běh na rovině či s kopce, kde prostě letová fáze pro vyšší rychlosti být musí. Později jsem vysledoval, že zejména na asfaltu se s kopce u rychlejšího běhu necítím dobře, v lehkých Salmingách cítím silně nárazy do noh a to tělo nechce. Naopak se mi tento styl hodí do prudkého kopce, i v terénu, protože mám krátký cupitavý krok, který je energeticky úsporný a účinný. Navíc mám slušnou kapacitu plic i objem kyslíku, takže to v prudším kopci stále ještě udýchám a mám proti jiným navrch. Toto též vysvětluje, proč mám tak dobré časy proti jiným třeba na prudké 1 km trase v Brně na Myslivně, se stoupáním 13,5%, a horší třeba kolem koniklecové louky či nad přehradou.

Další den jsem podnikl dlouhý výlet na Pomezní boudy, Sněžku a Černou horu, přes 50 km v kopcích, kdy jsem souběžně testoval i schopnost těla pracovat v tukovém režimu, bez jídla. Toto vyšlo velmi dobře, neměl jsem hlad, odcupital jsem to v pořádku, dost mě to bavilo a i ketolátky (1,3) ukázaly, že metabolismus pracuje, jak má. Znovu jsem ale vysledoval, jak nepříjemné pro mě byly seběhy na asfaltu, pokud jsem měl i jen krátkou letovou fázi, tam jsem musel mít jen cupitavý velmi pomalý běh. Jinak jsem ale za dva dny naběhal 104 km, naprosto bez následků, prostě v pohodě.

Mám-li výlet zhodnotit, bylo to fajn, a i samotný závod proběhl asi tak, jak bylo v mých možnostech. Jistě, jde mi vytknout ledasco, jenže já tam nejel prioritně kvůli super výkonu, ale kvůli tomu celému víkendu, když závod byl jen dobrou příležitostí pro víkend v Krkonoších. Když už jsem tam ale byl, tak jsem si ho odběhl, navzdory všem problémům, a snažil se běžet co nejlépe. Můj názor k tomu je, že jsem to zvládl dobře a získal i hodně informací do dalšího běhání. Hlavní ale je, že mě to bavilo a že jsem si víkend užil naplno, i když by bývalo zajímavé tam být déle. Beru to ale tak, jak to je, a jsem vděčný i za tento závod, i za tyto dva dny. :-)




17.7.2017 Moravská Slavia, atletické pondělí 2000 m

Pořadí: 8. z 15 mužů

Čas: 8:05,99

Rychlost:  14,81 km/hod (4:03 na km)

Průměrná TF:  171,9 tepů/min

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Foto :

     

Dnešního závodu jsem se zúčastnil hlavně kvůli tomu, jak blbě jsem se cítil odpoledne, nějak se nahromadila psychická i fyzická únava, ale teplotu jsem měl normální a neměl ani jiné objektivní problémy. Burzovní systém dnes byl velmi stabilní, tak jsem se rozhodl na závod vyrazit, i kdyź jsem ho souběžně dozoroval, místo, abych si lehl do postele, což byla druhá z variant. Na stadion to jsou 4 km, běželo se mi celkem špatně a musel jsem si v půlce udělat zastávku v kampusu, pro návštěvu wc a umytí obličeje. Doběhl jsem na stadion asi 10 minut před začátkem, zaregistroval se, pozdravil s pár lidmi a připravil se na start. Běželo 15 mužů, což je dost vysoký počet, mezi nimi jsem ale znal jen několik, zejména kamaráda Toma. Přišlo mi dost teplo a dusno, naneštěstí na závod bylo slunečno. Bylo mi jasné, jak špatně na tom jsem, přesto jsem si ale řekl, že zkusím rozběhnout tempem 3:50/km a uvidím, jestli to půjde, když minulý týden jsem při jednom pokusu na dráze měl čas 7:53 (3:57/km). Nevěřil jsem, že se k tomu vůbec přiblížím, ale nějaký cíl jsem si dát chtěl, když už jsem tam byl. :-)

První kolo mi přišlo trochu zmatečné, přece jen tam běželo dost lidí, běžel jsem pak za Tomem a jedním dalším člověkem, běželo se obstojně, ale úplně mi nevyhovovalo běžet za nimi, že jsem si nemohl držet své tempo a pak jsem proto Toma předběhl. Po polovině druhého kola mě ale Tom předběhl zpět a pak už se vzdaloval, já běžel osamoceně, přibližně v polovině startovního pole. Postupně jsem mírně zpomaloval, ale věřil jsem, že se dostanu k času 8 minut, což bych považoval za výborný výsledek. Ke konci čtvrtého kola se přede mě přehnali dva běžci, co mě předběhli o kolo, já pak už vnímal větší únavu, přece jen bylo i teplo a nebyl jsem úplně fit. Poslední kolo bylo už jasné, že se pod 8 minut nedostanu, i když jsem se snažil. V posledních 100m mě pak překvapilo, že komentátor hlásil, že se do cíle blíží závodník v červeném, když jsem věděl, že mám žluté tričko a černé elasťáky, vůbec jsem to nechápal. :-) Pochopil jsem to až tehdy, když se přede mě cca. 10m před cílem dostal jeden závodník, který běžel právě v červeném, já už neměl sílu zareagovat a doběhl jsem za ním o 0,4s. Výsledný čas je necelých 8:06, loni jsem běžel 7:54, ale s vyšším tepem (průměr 180,5).

Po závodu jsem odevzdal čislo a okamźitě šel klusat směrem domů, cestou jsem i potkal kamaráda, s kterým jsem pokecal. Po tom všem jsem se cítil mnohem lépe, takže běh splnil svůj účel, i když čas 8:06 samozřejmě není nijak oslnivý. Ale o to ani dnes moc nešlo, na lepší výkony potřebuji být lépe naladěný, více odočatý a potřebuji, aby bylo o dost chladněji, či aspoň pod mrakem. Ale závodit i tak byla lepší volba, než by bylo ležení v posteli. :-)




17.6.2017 Třebíč (MČR veteránů) 10 km

Pořadí: 52. z 89 běžců

Čas: 46:58

Rychlost:  12,78 km/hod (4:42 na km)

Průměrná TF:  170,5 tepů/min

Profil: 4 zvlněné okruhy, asfalt

Počasí: cca. 20 zatazeno, vítr

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

           

Foto:

   

O tom, že se dnes koná závod MČR veteránů v Třebíči na 10 km, jsem se dozvěděl až před několika dny, když jsem potkal při volném běhu kamaráda, který se zmínil. Věděl jsem, že se mě to netýká, jen jsem dal vědět dvěma dalším kamarádům, avšak odpověděli, že nepojedou. Sám jsem považoval za vyloučené, abych jel, když 50000.km, který jsem dal před 2 dny byl předělový, neboť jsem už chtěl běhat jen pro radost. Jenže o závodu jsem věděl a když jsem se dnes ráno cítil velmi špatně, unavený a depresivní, tak jsem se rozhodl zajet právě tam, naházel jsem pár věcí do batohu, vypsal si souřadnice místa startu, koupil lístek a vyběhl na nádraží. Vybíhal jsem na poslední chvíli, běžel jsem tedy dost rychle, přesto mě ale zaskočily tři červené, na Vídeňské, Křídlovické i Nových Sadech, ale říkal jsem si, že buď to stihnu a odjedu, či to nestihnu a nic se neděje. Doběhl jsem s batohem za skoro rekordních 33 minut (6 km) a přiběhl na bus 30s před plánovaným odjezdem. :-) Do Třebíče jsem dojel 32 minut před startem závodu a 2 minuty před koncem prezence. ;-) Vydal jsem se po cestách směřujících k uloženému GPS bodu startu, nicméně mě to zavedlo kamsi do lesa, který vypadal jak Wilsoňák, byly tam pak prudší seběhy, i schody, ale nakonec jsem ani moc nebloudil, i když samozřejmě existovala vhodnější cesta, městem. No, doběhl jsem asi 16 minut před startem, ale ještě mě zaprezentovali, rychle jsem si dal číslo a čip a zašel na wc, ani jsem neměl čas zkoumat, kudy vede trať. Akorát jsem pozdravil dva kamarády, Toma a Jirku, kteří tam též byli a ověřil, že Tom chce běžet tempem kolem 4:15-4:20/km. Bylo dost větrno, ale zataženo, tak jsem si říkal, že pořád lepší vítr, než kdyby bylo horko. Překvapilo mě jen, že startuje celkem málo lidí, asi 93, pokud si dobře pamatuji, start byl asi 150m za bránou s měřičem.

Po odstartování jsem si po pár set metrech všiml kilometrovníku 3, pak i 6, tak mi došlo, že se běží čtyři okruhy, později jsem pak potkal i běžce v protisměru, tak jsem pochopil, že se fakticky jedná o obrátkovou trať, i když naštěstí obě obrátky byly řešeny zatáčkou, nikoliv kuželem. Před první obrátkou na 1,25.km jsem ale zjistil, že trať mi nebude vyhovovat, protoźe tam šla napřed do prudšího kopce a pak za chvíli zase zpět z kopce, pak pokračovalo mírnější klesání. Právě zde mě předběhl kamarád Tomáš, kterého jsem se už nezachytil, později mě předbíhali i další lidé. Neběželo se mi moc dobře, i když tepy byly nízké, určitě svou roli hrálo i to, že jsem běžel v dost opotřebených botách, protože jsem v ranním spěchu zapomněl vzít jiné.

I když bylo chladněji, i dnes jsem se potil, proto jsem na každé občerstvovačce, vždy v cílovém prostoru vzal kelímek s vodou, trochu se napil a zbytkem omyl. Bylo jasné, že čas nebude stát za nic, ale chtěl jsem to doběhnout lépe než na lize, tomu jsem pak přizpůsobil i tempo, i když jsem musel vynaložit celkem velké úsilí, abych ho udržel. Paradoxně jsem běžel o málo rychleji do kopce, než s kopce, to ale u mě je známo. V posledním kole jsem pak před obrátkou zrychlil a předběhl dva lidi, jeden dokonce do kopce jen šel, ale hned s kopce mě zase předběhli zpět a pak mě ještě na mírném klesání předběhli asi 2-3 lidé, doběhl jsem do cíle v čase 46:58. Zajímavé dle grafů je, že jsem měl od 4.km velmi vyrovnané tempo, ke konci jsem se pak snažil, aby to vyšlo pod těch 47 minut. Tep byl celkem nízký, ale moc rychleji by mi to dnes nešlo, i když mi jinak vyhovovalo, že kolem byly stromy a nebylo horko.

Po závodu jsem se vyklusal a šel si vyzvednout občerstvení v hodnotě 25 Kč, na kupon, který jsem dostal u prezence, vzal jsem si nanuka a oplatku, doplatil jsem 5 Kč. Ve čtvrtek jsem běžel pro Magnum svůj 50000.km, dnes jsem pro nanuka jel a běžel až do Třebíče, příště se za podobným cílem vydám možná ještě dál. :-) No dobrá, výkon objektivně je stále špatný, v kategorii mužů 40-44 let jsem byl předposlední (celkové výsledky ještě neznám), ale jinak jsem si to užil, zpět jsem pak jel vlakem s kamarádem Tomášem, vzali jsme to tentokrát už městem. :-) Na tom celém je zajímavé hlavně to, že úplně zmizela má ranní únava i deprese, cítím se naprosto super a to je asi to hlavní. :-)




3.6.2017 Hodonín (liga družstev) 1500 m

Pořadí: 9 z 9 běžců

Čas: 5:54,21

Rychlost:  15,25 km/hod (3:56 na km)

Průměrná TF:  178,4 tepů/min

Profil: 400 metrová dráha

Počasí: cca. 25-30 stupňů, slunečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

           

Poté, co jsem doběhl v Hodoníně závod na 10000m (komentář), mi bylo dost teplo a začal jsem se potit, proto jsem nešel ani klusat a napřed se napil a umyl, koupil jsem si i zmrzlinu. Věděl jsem, že jsem zapsán ještě do závodu na 1500m, kde je přihlášeno jen 9 lidí, takže i tam bych měl závodit, ten ale byl až tři hodiny po doběhu na 10000m. Rozhodl jsem se pak jít klusat, narazil jsem na turistickou značku a dostal se pak do lesa. Bylo dost sucho a zejména hlíněné cesty byly prašné, jinak ale cupitání bylo super, opět jsem i dost vnímal zpěv ptáků a přírodu kolem, a cítil jsem i vděčnost za to, že tam v Hodoníně jsem. Cupital jsem přes 11 km, průměrným tempem 8:51 a dobře zregeneroval. Na místě jsem si pak odpočinul a přichystal se na závod, bylo ještě tepleji než ráno. Cíl od klubu jsem měl stejný, jako v prvním závodu, tedy doběhnout, s tím, že jsem chtěl běžet pod 6 minut.

Start závodu byl pokažený poruchou měřícího zařízení, už kvůli tomu byl posunutý, když museli opakovat dva rozběhy na 200m, náš běh po pár sekundách též zastavili a pak nás poslali na start znovu. Běželo nás devět a bylo jasné, že budu poslední, ale to nevadilo. Po odstartování se mi běželo mnohem lépe než v prvním závodu, běžel jsem pocitově slušně a průběh tempa i tepu odpovídá tomu, co jsem chtěl. Akorát zde bylo neobvyklé, že mi vítěz dal kolo, protože tam byl na naší ligu neobvykle rychlý člověk, který zaběhl 4:07, ale nevadí. Teplo sice bylo hodně velké, ale na 1500m se to dá přežít, čas jsem měl 5:54,21, tedy s rezervou pod plán 6 minut. Sice jsem běžel o 15s pomaleji než před 3 týdny v Hradišti, ale tam bylo zataženo.

Po závodu jsem bylo opět klusat v lese, pak jsem si zkusil i dva rychlejší okruhy na dráze, běhalo se mi dobře. Ani mě nezaskočilo, že autobus s týmem odjel o půl hodiny dříve, než mi bylo oznámeno, takže odjeli beze mě, zeptal jsem se lidí, kde je nádraží, doběhl tam a odjel do Brna vlakem, zde jsem pak i navštívil vedoucí týmu na Morendě, protože jsem věděl, že v tamní zahradní hospůdce budou, však bylo co slavit, náš tým byl třetí. Dobře jsme pokecali a pak jsem doklusal domů, večer jsem pak byl i na třídním srazu. Celý den jsem si užil, naběhal jsem skoro 58 km a přesto jsem se cítil fyzicky naprosto v pohodě, asi nejlépe za posledních několik měsíců. Asi u mě platí, že běháním energii získávám, ne ztrácím. :-))) Ale zajímavé je, že přesto, jakým způsobem jsem závodil, jsem získal celkem 6 bodů a vydělal jsem 300 Kč, toto bylo neobvyklé, když minulé roky jsem nebodoval. Pravda, mé výkony jsou objektivně špatné, jenže i tak jsem byl pro tým užitečným člověkem, a kromě toho jsem si pěkně zaběhal a odpočinul, super den!




3.6.2017 Hodonín (liga družstev) 10 km

Pořadí: 7. ze 7 běžců

Čas: 48:40,64

Rychlost:  12,33 km/hod (4:52 na km)

Průměrná TF:  171,0 tepů/min

Profil: 400 metrová dráha

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

           

Tohoto kola atletické ligy jsem se rozhodl nezúčastnit, protože jsem neviděl účast jako smysluplnou, cítil jsem se i dost unavený vývojem v kauze Harvard a v dalších záležitostech a věděl jsem, že bude teplo. V pátek, den před závodem, jsem se cítil mimořádně unavený, bolely mě nohy a měl jsem špatnou náladu, ale vydal jsem se přesto běhat, cupital jsem nakonec 28 km a po téměř 4-hodinovém běhu jsem se cítil psychicky i fyzicky velmi dobře, viz též blog. Udělal jsem poněkud zásadní rozhodnutí v mém běhání, vlastně si běhat i závodit jen pro radost a okamžitě jsem napsal vedoucímu družstva, aby mě přihlásil na sobotní ligové kolo. Kvůli horku jsem chtěl běžet jen kratší vzdálenosti, ale nakonec mě přesvědčil, abych zkusil i 10000 m. Ráno v den závodu jsem se cítil velmi dobře, a proto jsem se rozhodl do Hodonína odjet, i když odřekli oba mí kamarádi.

Už cestou na vlak jsem zjistil, že bude dost teplo, měl jsem i vyšší tepy, v Hodoníně mi pak už přišlo horko. Raději jsem zkusil 6 kol na dráze, dvě kola volná, jedno za 1:44,7, další volné, jedno za 1:38,3 a poslední volné, ale bylo mi dost teplo a běželo se celkem špatně, tak jsem se celkem bál, jestli závod "přežiji". Od vedoucího družstva jsem dostal pokyn, že mým jediným úkolem je doběhnout, protože startuje jen 7 lidí, takže takto získám pro družstvo 4 cenné body. Na dráze nebylo jediné místo stínu, navíc pořadatelé tentokrát nedali ani vodu, což při závodech na 10 km občas dělají, rozhodl jsem se proto rozběhnout tempem kolem 4:10/km s tím, že uvidím, jak se poběží a pak zpomalím.

Samotný závod nebyl moc zajímavý, od začátku jsem byl poslední a odstup stále rostl, horko se mi zdálo ještě větší než ráno a ještě k tomu přišla brzy ztuhlost nohou, takže jsem postupně zpomaloval, až jsem se po 4.km dostal na tempo mírně nad 5:00/km, kdy jsem si dal cíl doběhnout pod 50 minut. Zrovna u tohoto závodu bylo zajímavé, že se hlasatel věnoval průběhu, normálně mě zcela ignorují, ale tentokrát mě několikrát zmiňoval, což bylo zvlášť zajímavé, když už všichni byli v cíli a já měl přes 4 kola před sebou. Takové fandění, i od diváků, jsem ale asi ještě nezažil, na posledních 100m i potlesk. :-) Doběhl jsem celkem kontrolovaně, v mnohem lepším stavu, než týden před tím na RunTour, horší čas nevadil, ostatně jsem cosi zaslechl, jak si říkali pořadatelé, že tempo pod 5:00 je ještě dobré, však jsem ani nezdržel start dalšího závodu. :-) Také kluci z klubu (někteří mi vykali, i když jsem se ohrazoval - pravda je, že ti dva měli v součtu o 10 let méně než já, každý 15) říkali, že by v tom vedru desítku neběželi. :-)

Zábavné je, že jsem za tento závod získal 4 body a vydělal 200 Kč, to je více, než jsem měl třeba v roce 2014. Nemohu ale za to, že tam startovalo tak málo lidí, třeba i z Morendy jsem byl jen já a jeden člověk, když normálně běhalo 5-6 lidí. Celkově jsem si ale den velmi užil, více pak v reportu k dalšímu závodu viz zde.




27.5.2017 RunTour Brno 5 km

Pořadí: 48. z 620

Čas: 23:22

Rychlost: 12,84 km/hod (4:33 na km)

Průměrná TF: 174,7 tepů/min

Profil: zvlněný, první polovina spíše do kopce, druhá spíše s kopce, asfalt

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

Rozložení tempa a tepovky - čas na km a tepů za minutu:

  

Foto

:

Až do včerejšího večera jsem netušil, že se dnes v Brně běží závod RunTour, dokonce jsem na tu dobu měl naplánovanou přípravu na olympiádu. Bohužel se navíc opět objevilo několik silných stresových faktorů, což vede k mé výrazné únavě, spojené i s horší životosprávou, spočívající v horším spánku, méně kvalitním jezení, ale i horším pitným režimem. I tentokrát to nebylo jiné, spánek byl blbý, ráno stresové situace ještě narostly a ani jsem nebyl ráno běhat, rozhodl jsem se ale navzdory všemu zaběhnout právě na tento závod, i když stál 600 Kč a bylo nepravděpodobné, že zaběhnu dobře. Už nějakou dobu ale neřeším, že tím mohu zavdat příčinu k dalším kecům, ostatně na můj dobrý výkon na Šerák nebyla téměř reakce, tak co by kdo měl řešit pravděpodobně špatný výkon na RunTour, že? :-) Překvapilo mě, že jsem se brzy po vyběhnutí cítil dobře, běžel jsem 8,8 km v kopcích a běh byl fajn, i tepy byly dobré, akorát mi ke konci přišlo trochu teplo. Nějak jsem si sice nevšiml, že dobíhám asi 2 minuty před koncem prezence, ale ještě mě zaprezentovali a dali mi i startovní batůžek. Zašel jsem na wc a dostal výraznou žízeň a hlad, 20 minut před startem jsem tedy snědl jejich musli tyčinku a zapil ji vodou, bylo mi ale nadále horko, i když jsem se trochu poléval. Pak jsem se přesunul do startovního koridoru, neboť jsem tušil, že navzdory všem problémům budu patřit mezi rychlejší závodníky a byla by škoda uvíznout na startu v zácpě. Problém ale byl, že mi bylo dost teplo, chvíli jsem si i zacvičil, ještě se i napil a polil, ale nějak to nepomáhalo, cítil jsem se blbě už před startem. Hodinky jsem nastavil na tempo 4:00/km, i když bylo nepravděpodobné, že ho udržím, ale chtěl jsem to aspoň zkusit. Přišlo mi i dost zdlouhavá muzika těsně před startem, nakonec se odstartovalo sice jen se zpožděním pár desítek sekund, ale i to na mě bylo dlouhé, ale nejhoší asi byl předchozí pobyt na slunci a pravděpodobně dehydratace způsobená ranními stresy a asi i přesunovým během, takže půllitr vody nestačil.

Po odstartování vedla trať do kopce, pak chvíli s kopce a pak hrází do kopce. Běžel jsem ještě obstojně, hlavně do kopce kolem hrázi, ale jak pak trať po 1.km začala klesat, tak se mi běželo velmi špatně, už v té době jsem se "motal" natolik, že jsem skoro spadl. Pak se to na rovině zlepšilo a na stoupání před obrátkou na 2,5.km jsem celkem ožil, po obrátce to ale při klesání bylo hned horší. Zvažoval jsem, jestli na občerstvovačce na 2,8.km vzít malou láhev s vodou, nakonec jsem ji vzal, trochu se napil a trochu polil, ale efekt to mělo jen krátký. Při stoupáních jsem ale opět ožil, střídal jsem se pak v pořadí s jednou slečnou, jenže jak se trať po asi 3,8 km vrátila zpět na hráz, následovalo klesání, část na kostkách. Zde jsem se už motal hodně, raději jsem přibrzdil, i když mě předběhlo více lidí a jeden se i ptal, jestli jsem v pořádku. Někde kolem 4,5.km jsem pak zkusil při krátkém stoupání se zavěsit za nějaké lidi, ale konec byl pocitově nejhorší, dobíhal jsem skoro dezorientován, i když jsem vnímal, že mě vlastně nikdo ani nepředbíhá, jen v cíli za mnou doběhl jeden člověk, kterého ale v pořadí dal čip přede mě. Byl jsem ale rád, že už jsem v cíli, pocitově jsem byl na hranici úžehu ... Slyšel jsem ale, že jsem na konci první padesátky v pořadí, což mě celkem příjemně překvapilo, ale asi startovali spíše méně kvalitní běžci ...

Po doběhu jsem krátce klusal, přitom jsem vypil skoro litr vody, hlava se mi i tak motala, tak jsem si šel sednout na lavičku, kde se pak objevil kamarád Tomáš, běžící i tentokrát bosky. Celkem jsme dost pokecali, bylo to fajn. Pak jsem i dostal chuť klusat zpět do Lískovce, běželo se mi dobře, opět i s dobrými tepy, i do kopce, ale doma opět byla dehydratace, které jsem se zbavil až v průběhu podvečerního doučování, které jsem posunul o hodinu, kdy jsem vypil další dva litry. Rozhodně to dnešní běhání splnilo to hlavní, a tím bylo odbourání stresu, jenže otázkou je, jestli nebyly s tím spojené problémy až příliš velkým rizikem. Navíc toto není poprvé, naopak mívám podobné pocity při obdobných závodech celkem často. Otázkou je, jestli opravdu není čas se na to nevykašlat, tedy ani tak ne na závody, či dokonce běhání, ale spíše ty všechny stresy kolem. Ale dost možná to budu řešit jinak, i když to tu nechci rozvádět ... A dost možná už nikdy nebudu běhat podobné závody dobře, jenže i tak snad mělo smysl, abych dnes závodil. Pocity při tom byly tak hrozné, že jsem úplně zapomněl na vnější stresy kolem. ;-) Ale vlastně to byl nakonec fajn den. :-)




20.5.2017 Běh na Šerák z Bělé, 9,5 km (MR v běhu do vrchu)

Pořadí: 69. ze 109 (107 doběhlo), z toho 28. z 28 mužů v mistrovské kategorii, pořadí

Čas: 57:40,7 (138,8% času vítěze)

Rychlost:  9,88 km/hod (6:04 na km)

Profil: převýšení 810 metrů, první 3,8 km asfalt, pak 2,2 km terén s prudkým stoupáním, poté převážně šotolína

Počasí: cca. 15 -> 10 stupňů, zataženo, mrholení, ke konci mlha

Profil a rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu; zeleně ekvivalent pro rovinu):

Závodu MČR v běhu do vrchu jsem se zúčastnil po třech letech, i letos se běželo na Šerák, ale po jiné trasy, tentokrát z Bělé místo z Bobrovníku. V roce 2014 jsem byl v nejlepší formě, ale běžel jsem závod na konci svého pobytu, ve výrazné únavě, a navíc v horku, takže průměrné tempo vyšlo 7:02/km, přesto jsem byl spokojen. Letos jsem na rovině zcela mimo formu, zejména u delších vzdáleností se mi opakovaně nedaří, avšak v kopcích se mi běhalo dobře, problémem však je, že v Brně a okolí žádné kopce srovnatelné délkově a hlavně výškově se Šerákem nejsou. Z běhů nad Ríšovu studánku, délky 4 km s převýšením jen +220m jsem přitom věděl, že mi snadno mohou dojít ke konci síly, když běh na Šerák měl mít 9,5 km a převýšení +810m, z běhů terénem na Myslivnu v délce 1 km a stoupáním 135m jsem pro změnu věděl, jak těžké může někdy být vyběhnout rozumným tempem prudší kopec (věděl jsem, že i takové úseky na Šeráku budou). Pokud by mi něco vyhovovalo, tak běh po asfaltu, ale ten tam byl jen na části trati. Hodně mi ale pomohl report kamarádky Martiny, která tam byla před 14 dny, a psala, že to je běhatelné, i když jsem se celkem bál, zda tam ještě nebude sníh či bláto, když se ona brodila vodou i sněhem. Bylo pak ale teplo a dalo se očekávat, že sníh odtaje, ale ještě v průběhu závodu jsem netušil, jak nahoře bude.

Závodu jsem se rozhodl zúčastnit hlavně jako součást mých jubileí, den po něm jsem měl 10.výročí prvního běhu a pár dnů před tím měl 5.výročí každodenního běhání. Spojil jsem to i s návštěvou oblíbených Lázní Jeseník, bohužel mi ale různé povinnosti neumožnily tam být déle, byl jsem nakonec jen od pátku večera, do pondělí rána. Byl jsem unavený z cesty, ale zkusil jsem běh na Riperův kámen, 4,5 km s převýšením +390m, tempo jsem měl 6:34/km, i zde jsem přepálil začátek a pak se poněkud trápil, hlavně v terénní části. Pak jsem se ale volně vyklusal a ráno se mi klusalo též dobře, ale po snídani na mě dolehla silná únava, polehával jsem v posteli a psal kamarádce, že zůstanu v ní, že se na závod vykašlu, ale povzbudila mě, abych to zkusil. Rozhodl jsem se tedy vstát a doklusat na místo startu, což bylo 9 km daleko. Klusalo se mi uspokojivě, postupně jsem i rozběhal únavu a rozhodl se, že to zkusím, zejména když bylo příjemné chladnější počasí. Před startem jsem se ještě chvíli rozklusal po trase závodu, pozdravil se s Martinou a pár dalšími lidmi a přichystal se na start.

Věděl jsem, že začátek vede po asfaltu s jen mírným stoupáním, ale rozhodl jsem se zde běžet tempem kolem 5:00/km, i když spousta lidí běžela rychleji. I když i dle mých výpočtů to znamenalo ekvivalent na rovině 4:00-4:10/km, tak se mi běželo dobře, s nízkými tepy. Postupně jsem začal dobíhat pár přepalovačů a pak se pohyboval poblíž skupiny 4 běžců. Ti mě vždy na rovině či krátkých klesáních předběhli, na vyšších sklonech jsem je předběhl já. To se dělo až po 2,8.km, kde byla první občerstvovací stanice. Už v té době mrholilo, tak jsem musel častěji utírat brýle, přesto jsem vzal kelímek s vodou, napil se a umyl obličej, i aby mi nestékal pot na brýle. Pak mě někdo povzbudil, abych se dotáhl na tu skupinu a protože asfalt přešel do prudšího stoupání, tak jsem je nejenže dotáhl, ale rychle je předběhl. Pořád jsem čekal, kdy přijde terénní část, ale ta byla až po 3,8.km. V té době už jsem bohužel neviděl skoro nic, brýle jsem utíral každých 200m a dokonce jsem i přehlédl odbočku do terénní části, ale pořadatelé mě nasměřovali správným směrem.

Terénní část byla pro mě dost náročná, bylo to sklonem na úrovni terénní Myslivny, ale podklad byl více nerovný, navíc jsem na to moc neviděl, byly tam i kameny, tráva, hlína apod. Držel jsem se proto poblíž jednoho borce a volil podobnou trasu jako on, ale bylo to pro mě i tak těžké. Brýle jsem utíral už asi každých 100m, po cca. 200-300m jsem je musel i sundat a utřít kapesníkem, ten ale už byl mokrý a navíc posmrkaný. Přesto jsem ale předběhli nějaké lidi, asi v té oblasti i dalšího kamaráda, kterého jsem ale znal jen z fora. Postupně jsme se dostávali i do mlhy, já viděl tak na 10 metrů …

Někdy před 6.km byl cíl závodu juniorek, byla tam druhá občestvovačka, opět jsem vzal kelímek a udělal totéž, co na první, a pak trať odbočila na zpevněnou cestu. Hned jsem tu předběhl borce, za kterým jsem byl v terénu a utekl mu, protože podklad byl rovnější. Říkal jsem si, kdy to zase přejde v něco horšího, ale celkem se na tom běžet dalo, nicméně jsem musel dávat velký pozor. Překvapivě ale nepřišla krize a na 7.km jsem zahlédl na hodinkách, že průměrné tempo celého běhu je zatím kolem 6:00/km, a že mám tep jen kolem 160. Rozhodl jsem se zkusit doběhnout závod pod hodinu, což by bylo o dost lepší než před 3 lety, ale i o něco lepší, než na Ripperově kamenu v pátek.

Pak už si moc nepamatuji, jen jsem si dával pozor, abych nezabloudil, i když se běželo po turistické značce a ještě k tomu byla trať ohraničena „mlíkem“. Kolem 8.km pak přišla menší krize, ale když pak ke konci klesal sklon, zkusil jsem zrychlit, což se dařilo, avšak i tak jsem se velmi bál, abych nezakopl o občasný schůdek z větve, kterým byla cesta vystužena. Dokonce jsem měl sílu na finiš a udržel náskok před dvěma dotírajícími borci, doběhl jsem v čase 57:40,7, tedy průměrném tempu 6:04/km, což bylo o dost lepší, než jsem počítal před závodem. Nakonec asi bylo pro mě dobré, že bylo chladno a vlhko, i se mi dobře dýchalo, na druhé straně mě neustálé utírání brýlí dost obtěžovalo a dost jsem se bál, abych nespadl. Ale zase jsem neměl čas přemýšlet, že už po tolika km běhu budu mít krizi, že se mi letos na delších tratích nedaří apod., běžel jsem i dle tepu pocitově dost vyrovnaně, i když je zajímavé, jak nízko se tepy držely. Rychleji bych ale běžet nedokázal, prostě jsem si na tom podkladu nevěřil, i tak to ale bylo velmi dobré.

Po doběhu jsem se vyklusal, pak mě oslovil kamarád z fora a při cestě zpět jsem povzbudil dobíhající Martinu, se kterou jsem pak pokecal dole. Celý víkend byl úžasný, naběhal jsem za sobotu a neděli 112 km, na Šeráku jsem byl i v neděli, kdy už bylo hezky. Cítil jsem se při běhání jako „born to run“, zejména mi vyhovovala pomalá cupitání, brzy ráno, či večer, měl jsem u nich i velmi nízké tepy. Čím více jsem běhal, tím jsem byl odpočatější. Otázkou ovšem je, jestli bych neměl bydlet někde v přírodě, užívat si běhání a života a kašlat na všechny stresy kolem, ovšem i včetně závodních. Tentokrát jsem nic nečekal, beztak jsem na MČR v kategorii mužů byl poslední, a bylo to dobré, i když jsem měl tak nízké tepy (kamarád z fora měl čas horší a průměrný tep měl 180), podobně byl obstojný závod na 1500m na lize před týdnem, ale jak se dostanu někam, kde o něco jde, běhám velmi blbě. Pokud zvážím, jak dobře se mi teď v Jeseníku běhalo, je to na úrovni roku 2014, kdy jsem měl opakovaně maratony pod 3 hodiny a desítky každý měsíc pod 40 minut. Jenže realita je jiná, a určitě je to hodně o psychice. Pokud závodit, tak spíše do vrchu a to pokud možno na asfaltu – láká mě třeba Janské Lázně->Černá hora, či Lysá hora. Tak uvidíme, důležitější ale je, aby mě běh nadále naplňoval a abych se při něm cítil tak dobře, jako tento víkend v Jeseníku!




13.5.2017 Uherské Hradiště (liga družstev) 1500 m

Pořadí: 13. z 13 běžců

Čas: 5:39,80

Rychlost:  15,89 km/hod (3:47 na km)

Průměrná TF:  175,4 tepů/min

Profil: 400 metrová dráha

Počasí: cca. 20 stupňů, zataženo

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

           

Poté, co jsem doběhl v Uherském Hradišti závod na 5000m (komentář) a vyklusal se chvíli s Michalem, jsem se vydal na výlet na Velehrad, i když jsem slyšel, že by snad další závody měly začít dříve, což by se týkalo i těch 1500m.

Výlet na Velehrad byl super, i když jsem úplně neznal cestu, jen měl uloženou jeho gps souřadnici, takže jsem napřed běžel přes více světelných křižovatek a pak převážně po silnici. Navíc bylo dost teplo a dusno. Na Velehradu jsem si koupil zmrzlinu a vodu, proběhl kolem katedrály, krátce se při tom pomodlil a pak se vydal po cyklostezce zpět do Hradiště, celý výlet měl 16,86 km. I když bylo teplo a cítil jsem trochu únavu, tak se mi to líbilo a říkal jsem si, že bylo fajn, že jsem tam byl. Velmi se mi přitom zlepšila nálada, prostě jsem si splnil to, proč jsem do Hradiště jel a závod na 1500m mě už příliš nestresoval, i když jsem pak zjistil, že je v původním čase, tedy až asi za hodinu.

Další čas jsem strávil zejména kecáním s Michalem, přitom jsem si i chvílemi lehl, procvičil se apod. I když jsem už měl uběhnutých asi 30 km, tak jsem se cítil neobvykle dobře, proto jsem se závod rozhodl běžet podobnou strategií, jako jsem běhal v minulosti, tedy v podstatě „naplno“ od začátku. Abych to ale nepřehnal příliš, nastavil jsem pípání na hodinkách na tempo 3:30/km s tím, že jsem počítal, že v průběhu zpomalím. Bylo jasné, že budu poslední, běželo nás 13, tak mě ani pořadí nestresovalo, navíc se i zatáhlo, což bylo fajn.

Od začátku jsem byl poslední a ztráta na předposledního stále rostla, ale běžel jsem dobře, první kolo za 1:25. Další kola jsem postupně zpomaloval, ale stále to bylo dobré, dokonce jsem se v posledním kole začal trochu přibližovat k jednomu závodníkovi, který evidentně přepálil, ale byl moc daleko. Byl jsem ale v pohodě, a když jsem pak nezakopl ani o kabel, který už pořadatelé táhli na dráze, protože si nevšimli, že ještě běžím, tak jsem doběhl do cíle, v čase 5:39,8, tedy letošním maximu, překonal jsem i letošní maximum na 800m. Zajímavé přitom je, že v tomto závodu mi vyšel poměr tepu a tempa příznivě a navíc jsem se cítil tak, že bych dal třeba ještě kolo či dvě v obdobném tempu, i když těžko říct, jaká by byla realita. Každopádně jsem ale vnímal, jak moc mi pomohl ten dlouhý běh mezi závody, asi jsem přece jen ultramaratonec. Akorát divné, že teď běhám 1500m lépe než delší vzdálenosti, ale třeba se to časem srovná, kdoví?

Důležité pro mě je, abych i příště měl závody spojené i s nějakými zážitky, prostě abych se dokázal více uvolnit a výkony příliš neřešit. I kdybych zaběhl úplně blbě, tak bych měl dobrý dojem už jen díky těm zážitkům a příjemným pocitům ze souvisejících činností. Navíc, toto vždy byl a bude spíše součást maratonského tréninku, než abych měl brát výsledky příliš vážně, protože to vlastně mám jako vícefázový trénink, s vyšší kilometráží a několika intenzitami. Nic víc od toho není třeba čekat a dnes to splnilo, co mělo. :-)




13.5.2017 Uherské Hradiště (liga družstev) 5 km

Pořadí: 11. z 11 běžců

Čas: 21:19,77

Rychlost:  14,07 km/hod (4:16 na km)

Průměrná TF:  181,9 tepů/min

Profil: 400 metrová dráha

Počasí: cca. 20 stupňů, slunečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

           

Dnešního ligového kola jsem se zúčastnil jako závodník spíše náhodou, protože jsem byl rozhodnut, že se bez podobných závodů nějakou dobu obejdu, když se mi beztak nedaří a nezaběhl bych nijak dobře. Protože se ale závodů měl zúčastnit kamarád Michal, kterému občas radím s tréninkem a kterého jsem do klubu i na ligu „naverboval“, tak jsem napsal vedoucímu družstva dotaz, zda by nebylo místo v autobuse, že bych jel s nimi se podívat, a on se překvapivě zeptal, zda nechci závodit. Odpověděl jsem, že nevím, že spíše ne, nicméně jsme se pak domluvili, že mě napíše na 5000 m a 1500 m s tím, že se pak rozhodnu ráno.

Ráno jsem se cítil dost blbě, vůbec se mi na závody nechtělo, byl jsem unavený, dost zahleněný, několikrát jsem byl i na velké, ale na druhé straně jsem si dohledal, že zrovna v Hradišti jsem před 5 lety běžel první ligový závod a že se blíží několik výročí, zejména 10 let mého běhání, 5 let mého každodenního běhání a 50 000 naběhaných km. Řekl jsem si, že bych toto vše mohl oslavit během na Velehrad a rozhodl se do Hradiště přes všechny problémy odjet, i když raději vlakem, protože jsem tak získal půl hodiny času a mohl se ve vlaku více projít, zajít na wc apod. Pomohl mi i přesunový běh s kamarádem, který mě doprovodil až skoro na nádraží, běžel jsem 6,1 km.

V Hradišti jsem pak spíše odpočíval, opět byl i vícekrát na wc a snažil se zklidnit. Raději jsem se ani moc nebavil, ale rozhodl se, že závod na 5000m odběhnu a pak se vydám na ten výlet na Velehrad. Řekl jsem si, že nemám co ztratit, vezmu to spíše jako test a poběžím rychleji, když jsem viděl, že běží jen 11 lidí, z toho několik od nás z klubu, včetně Michala. Bylo ale pocitově neobvykle teplo, dráha byla už rozpálená. Ani jsem nenastavoval pípání hodinek, jen jsem pak dal autolap po 200m, dle pozice.

Po vystartování se mi běželo kupodivu dobře, tempem kolem 3:40/km, až jsem se pak toho lekl, běžel jsem na 10.místě, nedaleko běžce ze Znojma. I další kola byla slušná, 1500m jsem měl kolem 5:45, jenže v té době mi běžec ze Znojma utekl a běh mi najednou přestal jít. Dobře jsem věděl, že náš tým má jeden bod, protože za mnou byl Michal, že to můj výkon nijak neovlivní a bylo mi dost teplo, ale hlavně se výrazně zhoršila technika, vysloveně jsem se trápil a s napětím čekal, kdy mě Michal doběhne. I když mi fandil kamarád Ondra, který tam fotil, tak mi to nešlo a čím více jsem se snažil, tím to bylo horší, propad tempa byl obrovský, přitom tepy byly vysoké.

Zajímavé je, že když mě konečně asi po 3 km předběhl Michal, tak jsem najednou zrychlil, aniž by mi tepy výrazně vzrostly, ale neudržel jsem se ho, běžel jsem asi 20-30m za ním. Dvě kola před koncem už dobíhala většina běžců, včetně mého kamaráda Vlasty, který mi tak nadělil dvě kola, v té době jsem se Michalovi přiblížil nejvíc, ale dostal jsem se do příliš velké intenzity, a když jsem viděl, že Michal zrychlil, tak jsem raději přibrzdil a doběhl kontrolovaně na čas těsně pod 21:20, Michal mi nakonec nadělil 45s. Řekl bych ovšem, že toto bylo správné rozhodnutí, protože jsem nebyl v pohodě a věděl jsem, že mě pak čeká ještě jeden závod, možná i štafeta, tak proč se trápit třeba kvůli času 21:00, který by nic neřešil, z hlediska výkonu ani umístění, natož bodů. Ostatně, měl jsem radost, že se Michalovi zadařilo a že jsem to přežil v pořádku, protože krátce po doběhu už jsem byl OK.

Těžko říct, co všechno stálo za tak výrazným propadem tempa, určitě to bylo více faktorů, včetně psychických. Na druhé straně, průměrné tempo 4:16/km zas úplně tragické není, tak co? Vyhodnotil jsem si to jako „kvalitní rozklus před závodem na 1500m“ a více to neřešil. :-)

K výletu na Velehrad a k dalšímu závodu viz zde.




29.4.2017 Běh KDP Brno-Lužánky cca. 5,5 km (dle pořadatelů 5,8 km)

Pořadí: 5. z 38

Čas: 25:00

Rychlost: 13,20 km/hod (4:33 na km)

Průměrná TF: 174,7 tepů/min

Profil: pět mírně zvlněných okruhů lužáneckého parku, povrch kombinace asfaltu a zpevněné cesty

Počasí: cca. 15 stupňů, polojasno

Rozložení tempa a tepovky - čas na km a tepů za minutu:

  

Foto z vyhlášení kategorie M30 :


Poslední týden byl pro mě ještě náročnější, než předchozí, tak jsem hodně zvažoval, co s běháním dál a dospěl jsem k tomu, že běhat chci, ale nechci se moc stresovat závoděním, když mám dost jiných starostí, běh má pro mě být hlavně radostí a součástí životního stylu. Přesto jsem se přihlásil na Běh Komory daňových poradců, který se konal v Lužánkách a na kterém jsem loni byl třetí, znovu jsem se přihlásil na delší ze závodů, tedy 5 okruhů. Přihlašoval jsem se "na poslední chvíli", proto jsem měl číslo bez jména, navíc se mi ráno vůbec nechtělo běhat a byl jsem unavený, nicméně během 9,3 km dlouhého přesunového běhu únava postupně zmizela a na závod jsem se nakonec i těšil. Na místě jsem potkal i kamaráda Tomáše, který však běžel jen kratší závod, na 3 okruhy. Byli jsme poučeni, že oba závody probíhají souběžně, běžci měli ale odlišnou barvu startovního čísla, což mi ale bylo celkem k ničemu, když čísla byla vpředu a ne vzadu. Také nám sdělili, že na některých místech je po dešti bláto, ale bylo to lepší, než jsem myslel.

Po startu jsem poněkud ztratil orientaci, kolikátý běžím, běžel jsem za Tomem, který mi pak při seběhu trochu utekl, já ho pak ale předběhl před koncem 1.kola a pak už běžel před ním, nedaleko dvojice běžců. Myslel jsem, že před nimi je jen jeden běžec, ale byli dva, navíc jsem jen o jednom z nich věděl, že běží dlouhou trať, ve skutečnosti ji běželi všichni. V druhém a třetím kole to bylo obdobné, s kopce jsem o něco ztrácel, do kopce pak získával, ale běžec na 3.místě se nám pak vzdálil a za běžcem na 4.místě jsem byl 5s. Překvapilo mě, že oba pokračují v běhu, nicméně jsem i tak myslel, že jsem čtvrtý, i když jsem byl pátý. Vítězem krátkého závodu se stal Tom, který doběhl 7s za mým průběhem 3.kola, ale on věděl, že vyhraje a neběžel naplno, protože ho zítra čeká půlmaraton.

Ve čtvrtém kole jsme zkusil běžce před sebou dohnat a pak mu při stoupání utéct, to se mi sice podařilo, ale už na rovince mě doběhl a probíhal do posledního kola těsně za mnou. Zde se ale celkem výrazně projevil i stres, protože jsem se tak bál seběhu na začátku posledního kola, až se mi opravdu nepovedl, úplně mi tam ztuhly nohy, běžec za mnou se přede mě přehnal a utekl mi, získal pak takový náskok, že už jsem neměl šanci ho dohnat, i když jsem se snažil a doběhl jsem o 11s za ním, na pátém místě, i když jsem původně myslel, že jsem čtvrtý, což mě mrzelo. Oproti loňsku jsem měl jen o 13s horší čas, přitom při nižších tepech, i když i tak s ohledem na tempo vysokých. Zajímavé bylo, že i když jsem ročník narození 1976, tak jak mě, tak běžce přede mnou, zařadili do kategorie M30 místo M40, takže jsem skončil na 2.místě v kategorii M30, ale asi jsem neměl na to, abych doběhl před ním, ostatně v Lužánkách jsem snad nikdy neběžel superkvalitně, ať už jsem tam běžel cokoliv. Teď mi ale nerovnosti nevyhovují ještě více než dříve, cítil jsem se nejistě třeba i na cestě na cílové rovince, kde přitom jsou normální dlaždice.

Po závodu jsem se ale cítil podezřele dobře, tak jsem pak zkusil ještě dvě kola, tepy už byly lepší, i když to bylo pomalejší. Po vyhlášení jsem pak cupital na oběd a domů, byl jsem trochu unavený a s batohem se neběželo nejlépe, ale jinak to bylo fajn. V podvečer jsem pak byl i na dráze v Bystrci, tam jsem měl 6 km tempem 4:25 při průměrném tepu jen 161, toto zcela odpovídalo tomu, co bych měl mít, zato těch 175 při tempu 4:33 v Lužánkách je dost vysokých. Určitě sehrál roli podklad, plus stres, ať už kvůli tomu, že jsem se při běhu necítil úplně jistě, tak kvůli tomu, že jsem si mylně myslel, že bojuji o 3.místo. Přesto mám ale dojem, že jsem to zvládl dobře, atmosféra závodu byla dobrá, občerstvení velmi dobré a nakonec si postál i na bedně, tak co více si přát. :-) Jenže i tak, dobře vím, že v mých možnostech by byly mnohem lepší výsledky, jenže jsem si už vytvořil určitou psychickou bariéru a zřejmě nezbyde, než na to zareagovat nezávoděním, časem pak uvidím. :-)




23.4.2017 Brno - Nový Lískovec 6,6 km

Pořadí: 7. z 8 běžců

Čas: 31:18,1

Rychlost: 12,65 km/hod (4:45 na km)

Průměrná TF: 173,0 tepů/min

Časy kol : 7:32 7:44 7:57 8:05

Profil: 4 okruhů se zvlněným profilem (asi 2/5 asfalt, zbytek hlína, místy hrbolatá)

Počasí: cca. 15 stupňů, polojasno, vítr

Rozložení tempa a tepovky - čas na km a tepů za minutu:

  

Foto :

   

Dnešního Běhu Novým Lískovcem, který se konal poblíž paneláku, kde bydlím, jsem se vůbec neměl zúčastnit, protože jsem měl být úplně jinde, nicméně situace se dost výrazně měnila a nakonec byla možnost se tohoto zúčastnit, ovšem ve velmi silné únavě a stresu nesouvisejících s běháním. Přece jen jsem ale usoudil, že lepší ve stresu běžecky navštívit kostel a pak závod, než stres dále prohloubit, protože to nemuselo dopadnout dobře. Nicméně, už přesunové běhy do kostela a pak z kostela na prezenci byly s vysokými tepy, a cítil jsem se při nich i po nich dost unaveně, takže jsem od závodu moc nečekal. Bohužel opět bylo málo účastníků, v kategorii mužů jen osm lidí, z nichž většina z Běžeckého klubu Brno, což jsem nevěděl. Závod probíhal na stejném místě jako loni, tedy v areálu Plachty, na zvlněném částečně terénním okruhu, na podobné trati jako Silvestrovský běh. Oproti loňsku bylo přibližně stejně větrno, ale bylo o něco tepleji. Loni jsem tu dosáhl pěkného třetího místa v absolutním pořadí (startovalo jen 7 mužů), i když jsem tempo neměl nějak závratné, bylo 4:23/km. Letos jsem chtěl rozběhnout podobně, ale realita byla jiná.

Již asi po 500m, jakmile skončilo stoupání v první části okruhu, mě předběhli všichni běžci a postupně se mi začali vzdalovat. Běželo se mi celkem špatně, zejména pak na hrbolaté části, ale ani na asfaltu to nebylo úplně ono. Kromě toho jsem si všiml, že si běžec přede mnou nevědomky zkrátil trať, protože značení opravdu nebylo nijak excelentní, a byl tu poprvé, takže jsem na konci prvního kola měl na něj celkem velkou ztrátu. Druhé kolo jsem se mu začal mírně přibližovat, na terénní části to zase bylo horší, nicméně jsem si všiml, že tento běžec odbočil úplně mimo, shodou okolností udělal stejnou chybu, jako já před 3 lety, tak jsem na něj opakovaně zakřičel, že běží špatně, odbočil za posilovnou hned k ní, místo, aby běžel podél silnice, on pak zareagoval a vrátil se, díky čemuž jsem se mu přiblížil a v následném stoupání ho předběhl, doběhli jsme druhé kolo těsně za sebou.

Třetí kolo bylo ve znamení mého velkého trápení, vůbec se mi nechtělo běžet, celkem jsem se i potil a měl i vysoké tepy, neadekvátní tempu. Překvapilo mě jen, že spoluběžec mi neutekl ani v terénním klesání, tak jsem mu pak utekl opět při stoupání a doběhl třetí kolo v několikasekundovém náskoku. Čtvrté kolo jsem ale běžel ještě hůře než předchozí, i když jsem pak z opatrnosti raději před klesáním přibrzdil, v očekávání, že ani tentokrát se spoluběžec neodhodlá k trháku, a opravdu to neudělal. Překvapilo mě ale, jak dobrou měl kondičku při následném stoupání, držel se těsně za mnou a nedařilo se mi mu utéct. Posledních 300m pak vedlo po rovině, to už jsem viděl ztracené, nicméně soupeři se moc nechtělo závodit, tak i když mě předběhl, tak jsem ho ještě na posledních asi 10m doběhl a údajně jsem doběhl těsně před ním, ovšem v čase 31:18, tedy o 2:22 horším než loni, přitom s tepy o 4 vyššími. Řekl bych, že hlavní pozitivum je, že jsem se na to nevykašlal a během závodu si vyčistil hlavu od spousty starostí, jenže toto jen díky tomu, jak špatně se mi běželo. Po závodu jsem se pak chvilku vyklusal a přesunul se na vyhlášení, kde jsem teprve viděl, že jsem neběžel oproti úplným amatérům, nicméně i přes horší čas jsem byl celkem dost unavený.

Zaujalo mě ovšem, že mi asi dva lidé z Morendy říkali, že se jim líbilo, jak jsem bojoval, no asi jsem opravdu musel vypadat strašně, bylo to doslova vydřené a výsledek beztak byl slabý. Nicméně jsem účastí podpořil oddíl, jehož jsem ještě členem, a nakonec si pomohl i vyčistit hlavu, a pozdravil se s pár kamarády, tak snad to mělo smysl. Přesto mám ale dojem, že dokud budu mít tolik starostí, jako mám poslední týdny, tak by snad bylo lepší, kdybych vůbec nezávodil a neběhal rychleji, protože prostě nejsem schopen podat dobrý výkon, i kdybych chtěl ... Na druhé straně, odpoledne se pak něco vyřešilo a při přesunovém klusu už jsem měl tepy zase normální, nízké, psychika u mě hraje velmi významnou roli. Další závody zvážím, ale už jsem před pár dny uvažoval i o konci výkonnostního běhání, protože vlastně ani nevím, jak moc záleží na tom, jestli dám čas takový či o pár minut horší ... Tak uvidím, možná dnešek nemůžu brát tak moc vážně, i když je pravda, že se mi nedaří dlouhodobě, a že starostí spíše přibývá, takže by snad bylo lepší si nepřidávat stresy s tím, jak blbě běhám, a případně, co kdo o tom napíše či si bude myslet, když si mohu běhávat jen volně, pro radost ...




2.4.2017 BBP Brněnská přehrada (běžel jsem 3,37 km s převýšením +170m)

Pořadí: nedokončil, běželo celkem 182 převážně mužů

Čas: 16:45

Rychlost: 12,07 km/hod (4:58 na km)

Průměrná TF: 162,1 tepů/min

Profil části, kterou jsem bězel: převážně stoupání, asfalt

Počasí: cca. 20 stupňů, slunečno

Profil a rozložení tempa a tepovky - čas na km a tepů za minutu:



  

Závod BBP Brněnská přehrada se konal v neděli, což mi nevyhovuje, protože to chodím do kostela a na návštěvu rodičů. Původně jsem si ani nevšiml, že je to v neděli, ale naštěstí se o závodu zmínil ve foru, a byl jsem včas upozorněn, takže se mi nestalo, co kamarádovi, který dorazil už v sobotu. V sobotu jsem uskutečnil Poutní běh, při kterém jsem za 9 hodin nacupital skoro 66 km, navíc jsem pak neměl ani moc hlad a díky tomu neměl řádně doplněné glykogenové zásoby. Ráno jsem cítil únavu nohou, ale rozhodl jsem se, že zaběhnu na mši, pak se zajedu na závod podívat a pak poběžím do Řečkovic na oběd, pro jistotu jsem ale pod dlouhé kalhoty dal i krátké elasťáky. Cestou do kostela jsem cítil výraznou ztuhlost nohou, ale ke konci to už bylo lepší, je to 2,6 km. Po mši jsem pak sednul na autobus a dojel do Bystrce, odkud jsem doběhl k přehradě. Překvapilo mě, že jsem slyšel, že je start o 15 minut posunutý, dobíhal jsem kolem 11:10, původně se mělo startovat v 11:15 a ve skutečnosti se startovalo až v 11:30. Toto jsem považoval za okolnost, která mě přesvědčila, abych si kousek zaběhl a to tím spíše, že jsem potkal kamaráda Michala, který mě též k tomu povzbudil. Zaplatil jsem startovné, napil se, vyslékl kalhoty a přesunul se ke startu. Věděl jsem, že trať vede napřed do kopce, ale vůbec jsem netušil, jak se mi poběží, protože po ultra aktivitě se dala očekávat ztuhlost nohou. Nic jsem od toho nečekal, jen jsem věděl, že se mi pak nechce běžet terénem dolů, ale že se rozhodnu v průběhu běhu. Bylo slunečno a netypicky teplo.

První 400m vedlo do prudkého kopce, běžel jsem dost opatrně, hodně bržděn i ostatními běžci, pak jsem na krátkém seběhu byl větší skupinou předběhnut, včetně kamarádů Michala a Mirka. Běželo se mi ale podezřele dobře a měl jsem pocit, že se až flákám, tak jsem je asi po 1 km doběhl a předběhl. Viděl jsem, že tempo je kolem 5:00/km, tak mě napadlo zkusit toto tempo udržet i dále, když jsem věděl, že v říjnu minulého roku jsem na této trati měl těsně nad 5:00. Tepovku jsem vůbec nesledoval, ale cítil jsem, jak se mi běží dobře, však zpětně koukám, že mi tepovka ještě klesala, byla velmi nízká. Věděl jsem ale, že pak sklon bude zase růst, takže jsem očekával, že se musí projevit únava nohou a zpomalím, ale nic takového se nedělo. Postupně jsem dobíhal další běžce, ke konci jsem pak předběhl i kamaráda Pavla, ale toho jsem si nevšiml, jen jsem občas přibrzdil, když bylo více běžců vedl sebe, ale pak jsem je vždy předběhl a doběhl na konec asfaltového stoupání v průměrném tempu 4:58/km. Dále jsem v závodu nepokračoval, otočil jsem číslo a docupital po asfaltu dolů, pozdravil jsem se i s více běžci běžícími ještě nahoru. Byl jsem překvapen, jak dobře se mi tam běželo a jak dobrý mám poměr tempa a tepu, toto jsem nečekal. Ale odpovídá to už mým dřívějším pocitům, jak pohodové pro mě bývají dlouhá cupitání, však ani po 9 hodinách jsem v sobotu neměl žádný problém, dokonce ani puchýř, nic. Sice jsem teprve následně zjistil, že před 2 lety jsem tamtéž měl o 11s lepší čas (závod jsem následně doběhl až do cíle), ale nevadí, i tak to bylo mnohem lepší, než jsem myslel a celkově si to užil. :-)




25.3.2017 BBP Myslivna 5,6 km

Pořadí: 50. ze 125 (převážně ženy a junioři)

Čas: 26:20

Rychlost: 12,75 km/hod (4:42 na km)

Průměrná TF: 177,7 tepů/min

Profil: první km do kopce asfalt, pak zvlněný profil převážně terén, posledních cca. 800m-300m seběh terén, poslední 300m seběh asfalt

Počasí: cca. 10 stupňů, polojasno

Rozložení tempa a tepovky - čas na km a tepů za minutu:

  

Dnešního závodu BBP jsem se zúčastnil hlavně proto, že se konal blízko mého bydliště, pořádal ho klub, jehož jsem členem, a z důvodů různých problémů jsem nemohl odcestovat mimo Brno. Věděl jsem, že mi nevyhovuje hlavně kvůli různým terénním částem, však jsem si většinu tratě proběhl ráno s kamarádem, ale chtěl jsem to pojmout jako běh do vrchu, neboť prvních 1,4 km vede do kopce po asfaltu. Pak jsem chtěl odstoupit, či to doklusat volně. Přihlásil jsem se na kratší závod, určený především pro juniory a ženy, který měl jen jeden nebezpečný terénní seběh, i tak jsem se celkem bál. Letos bylo o dost tepleji než loni, a proto bylo na trati i více lidí, návštěvníků rozkvetlé koniklecové louky, to nebylo úplně ideální. Trať ale byla až na výjimky suchá, což bylo fajn.

Prvních 1400m jsem běžel dost svižně, tempo vyšlo 4:30/km, tuto část jsem běžel dost dobře, protože při bězích do vrchu, i když se startem o cca. 7m níže, jsem tu měl nejlépe 4:42/km, při soloběhu. Běželo se mi dobře, i když ke konci, v mírnější části, už mě předbíhalo několik lidí, nejlépe jsem se cítil na nejprudším stoupání. Rozhodl jsem se pak závod neukončit a pokračovat v něm, i když to vedlo i k určitým problémům, viz dále.

Další část závodu vedla spíše terénem, byl tam i jeden velmi krátký seběh, zpomalil jsem ale v terénním seběhu kolem 2.km, kde mě předběhlo více lidí. V lese se mi pak běželo dobře, horší to bylo při seběhu po silnici kolem 3.-3,5.km, kde se mi běželo vysloveně špatně, zde mi i vadily tenké boty, které se jinde hodily dobře. Pak mě ale čekal první opravdu nepříjemný úsek, terénní esíčko u Myslivny, napřed dolů, pak nahoru. Já se v terénu necítím dobře, tak jsem přibrzdil, začalo mě tam předbíhat dost lidí, ale bylo to celkem úzké. Jedna závodnice mě předběhla v zatáčce, kde končilo klesání, a začala na mi říkat, že zavazím a že jsem úplně blbej. No, ještě, že nejsem blbej jen částečně. :-) Jenže já se snažil běžet co nejopatrněji a nemohu za to, že si tam mírně nepřibrzdila, ostatně jsem ji při stoupání hned asi po 50m předběhl zpět, takže otázkou, jestli ji to zdržení 2s za to stálo ...

Další část vedla do mírného kopce, tam se mi běželo dobře, ale věděl jsem, že posledních 600m vede s kopce, napřed úzkou kameninovou cestou, pak asfaltkou. Na té kameninové cestě jsem se vysloveně bál, nejenom kamenů, ale i závodníků za sebou, a věděl jsem, že mezi nimi poběží i zmíněná závodnice, tak jsem se bál i další slovní inzultace z její strany. :-) Běžel jsem tam velmi opatrně, závodníkům a závodnicím jsem ustupoval a tím běžel ještě pomaleji a ani na asfaltu jsem se nikam nehnal a nechal všechny předběhnout, já byl relativně blízko větší skupiny, naopak za mnou další v pořadí měl ztrátu 30s. Nestálo mi to ale za riziko, doběhl jsem na 50.místě, v čase 26:20, tedy o 16s lépe než tamtéž loni. Průměrné tempo 4:42 považuji vzhledem k profilu za velmi dobré, i když tepy byly obrovské. Tady se přidával i strach z toho, jak to bude vypadat při sebězích, a po tom slovním útoku jsem byl rozhozený celý zbytek závodu. Mám dojem, že prostě ti lidé nechápou, že já zde mívám opravdu problémy, a je pro mě velký úspěch, že vůbec tam běžím. Ostatně, někdo má problémy s kopce, jiní zase do kopce, nemůžeme tedy přece běžet stejně. :-)

Po doběhu jsem se trochu uklidnil, potkal jsem i kamaráda Michala a rozhodl se běžet i s muži, ale jen část do vrchu, i tu jsem měl velmi slušnou, tempem 4:33/km (doběhl jsem až k silnici, mimo trasu) s nízkým průměrným tepem 174. Pak jsem si pobíhal v lese, doběhl k obrátce, zde povzbudil různé závodníky a pak si ještě zaklusal s Michalem do kopce, když běžel druhé kolo. Opět jsem pak klusal i lesem a doběhl jinou cestou do cíle. Odpoledne jsem pak dal dlouhý běh přírodou, celkem mám dnes skoro 50 km. Vypadá to, že mám dobrou jak vytrvalost, tak dobrou kapacitu plic, když tak dobře zvládám běhy do vrchu, ale otázkou je, jak to bude s běhy na rovině a jestli mě tam nebude limitovat psychika tolik, jak dosud. Vím, že mi to někteří vyčítají, či to považují za výmluvy, ale já vím lépe než kdo jiný, jak na tom fyzicky jsem, a jak moc ovlivňují různé vnější okolnosti, nesouvisející s běháním, mou výkonnost. Závod, jako byl dnešní, měl psychice pomoci, ale prostě mi v hlavě zůstalo hlavně to, že jsem úplný debil, byť se mi to jinak podařilo, i při srovnání s kamarády, dobře, a byť všechno ostatní bylo nad míru dobré, hlavně pak i ten odpolední běh. Píšu otevřeně, jak to je, jako debil si to ostatně mohu dovolit. :-) Nicméně myslím, že i přes to všechno se mi dnešní den běžecky vydařil a dává i dobré vyhlídky do dalších týdnů a měsíců.




11.3.2017 Bratislavský Hamburg (já 21,98 km)

Pořadí: 27. z 53 (první se vyhodnocovala vzdálenost, pak čas)

Čas: 1:47:58

Rychlost:  12,22 km/hod (4:55 na km)

Průměrná TF: 167,7 tepů/min

Mezičas půlmaraton: 1:43:38

Profil: parkový okruh délky 1691 m, téměř rovina

Počasí: cca. 12 stupňů, převážně slunečno

Rozložení tempa (čas na km) a tepovky (tepů/min):

     

Dnes se konalo hned několik závodů, které byly pro mě zajímavé, zejména pak desítka v Pečkách, kde mělo běžet více kamarádů. Také jsem pak měl mít nějaké vyřizování v Praze, které ale bylo včera zrušeno. Poslední dny ale byly opět velmi hektické, což vedlo mimo jiné i k větší únavě. Rozhodl jsem se proto do Peček nejet a strávit den spíše v posteli. Ani to se ale nestalo, protože mě kamarádi z baráku ráno přesvědčili k společnému běhu, běželi jsme kolem Myslivny a bylo to fajn, a pak jsem se rozhodl na poslední chvíli odjet do Bratislavy, kde se konal opět Bratislavský Hamburg. Probíhal sice už od devíti ráno a já byl v devět ještě doma v Brně, nicméně vím, že na tyto závody v parku mohu přijet i později, byl jsem tam už vícekrát, jednou jsem tam maraton dokonce vyhrál, za 3:00. Rychle jsem si objednal lístky, sbalil pár věcí do kapsy vesty a vyrazil na tramvaj, ve spěchu jsem dokonce nevzal ani jedno euro. :-) Ve vlaku jsem pak opět několikrát byl na wc, toto už bývá u mě ne úplně příjemnou tradicí… I když jsem přijel do Bratislavy až po jedenácté, napřed jsem zavítal do kláštera redemptoristů, kde jsem se napil, vody a granka, a též probral pro mě velmi důležité záležitosti. Pak už jsem konečně vyrazil do parku, kde jsem se přivítal s Michalem a pozdravil s pár lidmi. Závod už v podstatě končil, v cíli už byl i vítěz maratonu, Roman, letos měl 3:11.

Závod se koná na certifikovaném okruhu délky 1691 m, po dohodě s Michalem jsem se rozhodl tam zkusit zaběhnout pár koleček, konkrétně jsem chtěl dát 10 km. Na trati už moc běžců nebylo, takže jsem věděl, že to bude sólo běh, navíc jsem měl jen malou láhev vody, kterou jsem měl v kapse vesty. Chtěl jsem zkusit běžet tempem kolem 4:30/km, ale to mi moc dlouho nevydrželo, přece jen se mi neběželo v parku úplně dobře, i kvůli občasným nerovnostem, bylo tam i více běžných lidí apod. Také mi bylo teplo, a to přesto, že jsem běžel bez trička (měl jsem jen jedno a potřeboval jsem v něčem suchém docestovat zpět do Brna). Po 5.kole (8,3 km) jsem se rozhodl vypít láhev vody s tím, že jsem si řekl, že zkusím běžet i více než 6 kol, řekněme 9, aby z toho bylo 15 km. I když jsem pak cítil občas výraznější únavu nohou, tak jsem viděl, že mám pořád celkové průměrné tempo pod 5:00/km, tak jsem se rozhodl to zkusit doběhnout až do půlmaratonu. Občas jsem musel měnit styl, dokonce jsem se asi třikrát krátce zastavil, abych se protáhl, vždy jsem se ale rozběhl celkem rozumným tempem a v posledních 5 km jsem už věděl, že to pod 1:45:00 dám, což se s rezervou povedlo. Dokonce jsem musel Michala přesvědčovat, že chci doběhnout až do HM, protože už chtěl odejít (startoval jsem o více než 3 hodiny později), ale přišlo by mi líto to nezkusit, nakonec jsem měl 1:43:38, z čehož jsem pak doběhl až do konce dalšího kola, průměrné tempo běhu vyšlo 4:55/km.

Po závodu jsem se ještě krátce pobavil s Michalem a delší dobu s dalšími dvěma běžci a pak si doklusal na nádraží, celkem jsem pak i s běhy po Brně měl v součtu 42,5 km. I když se výsledný čas může jevit jako slabý, tak jsem spokojený, protože jsem si jednak psychicky i fyzicky odpočinul (čím více určitý den běhám, tím jsem pak čilejší), prodiskutoval jsem i určité důležité záležitosti a ostatně měl první závodní půlmaratón po 16 měsících. Na tempu tohoto úplně nesejde, vše má svůj čas. :-) Ostatně, není to ničím neobvyklým, že na Bratislavském Hamburgu běžím pomaleji, však sezona teprve začíná a těžko predikovat, co bude dál, za pár týdnů či dokonce měsíců. Jsem nicméně rád, že jsem dnes doběhl až do půlmaratónu a udržel průměrné tempo pod 5:00/km, tolik km jsem ostatně ani běžet nechtěl. :-)




5.3.2017 Halové Mistrovství veteránů SR, Bratislava-Elán, 3000 m

Pořadí: 16. ze 17 mužů

Čas: 12:13,22

Rychlost:  14,73 km/hod (4:04 na km)

Průměrná TF:  179,4 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Po závodu na 1500m, viz komentář, zbývaly do startu závodu na 3000m asi dvě hodiny. Dobře vím, že mezi takovými závody potřebuji klusat, vydal jsem se tedy k nedalekému rybníku a ten oběhl, pak jsem tamtéž zkusil i 1,5 km svižněji, při vyšší kadenci. Cítil jsem se dobře, bylo tam velmi příjemně, i když možná až moc lidí a rozhodl se navštívit tamní restauraci, kde jsem si dal horkou čokoládu se šlehačkou a muffin. Vím, do startu zbývalo jen asi 80 minut, ale měl jsem na to chuť a říkal jsem si, že bych měl tělu něco beztak dát, protože jsem už měl hlad. Pak jsem doklusal do haly, pozdravil se s kamarádem, který tam běžel krátké vzdálenosti, a přichystal se na start. Do svolatelny jsem dorazil včas, nicméně start našeho běhu se posunul asi o 45 minut, celou tu dobu jsem byl na ploše a jen občas zašel na wc. Povídal jsem si tam ale i s lidmi, chvíli i cvičil či ležel a pak jsme i vtípkovali s veteránkami, které nakonec běžely ve stejném rozběhu, jako já. Cítil jsem se dobře naladěný, i když na druhé straně teplé prostředí haly na mě působilo uspávacím dojmem. Rozhodl jsem se, že tento závod poběžím ve zcela novém páru lehkých Salmingů a též jsem změnil oblečení, když jsem běžel v elasťákách, místo v trenkách. Problém s trenkami totiž byl, že jak jsem se potil, tak se mi vnitřní síťka dřela o nohy a necítil jsem se v nich úplně dobře (souvisí i s větším objemem stehen po růstu hmotnosti posledních měsících). Na elaštáky, které jsem měl jen na přesunové běhy, jsem zvyklý celou zimu, tak jsem je zvolil i na závod, byla to dobrá volba. Řekl jsem si, že tentokrát zkusím běžet rychleji, tempem kolem 4:00 a uvidím, jak se mi poběží. Běželo se i s čipy, což mi trošku vadilo, protože na cílové čáře dali asi dvoumetrové zařízení, přes které se přebíhalo a nějak jsem se necítil na něm dobře a v každém kole jsem dával pozor, abych o to nezakopl, i když riziko bylo malé.

První kolo jsem rozběhl o trošku rychleji, abych se moc nemotal s lidmi, nicméně mě většina lidí předběhla, včetně dvou veteránek, za které jsem se zavěsil. I díky nim jsem běžel první kola o něco rychleji, nicméně to pak mělo i negativní stránku, když asi po 400-500m zpomalovaly, takže jsem se je pak rozhodl asi po 700m předběhnout, pak už jsem běžel na téměř volné dráze, jen jsem občas předběhl o několik kol veterána, ročník 1946, a byl párkrát předběhnut někým o kolo. Bohužel s námi nebyl nikdo v rozběhu s časem kolem 12 minut, ale nevadí. Běžel jsem pak celkem dost soustředěně, běźelo se mi dobře, 1500m jsem měl za 6:02-6:03. V zatáčkách jsem zpomaloval, na rovinkách se ale snažil běžet svižněji, a motivoval jsem se pak i s tím, že pokud zaběhnu pod 12:15, pak pošlu nějaké peníze Salesiánům, kteří jsou mi spiritualitou blízcí. Na rozdíl od předchozích závodů jsem běžel soustředěně až do posledních kol a v podstatě litoval, že závod už skončil. :-) Čas jsem měl 12:13,22, skoro o půl minuty lépe než v Jablonci, ale i pocitově to bylo fajn. Sice jsem se pak po doběhu rozkašlal, přece jen doběh byl už na vyšší TF, ale celkově mi to přišlo v pohodě a regenerace probíhala rychle, už na dráze.

Po závodu jsem pak ještě běžel na nádraží a pak v Brně domů, bylo to všechno fajn. Celkem tento týden mám nebývale vysokých 168 km, vyšší kilometráž mi svědčí. Ale není vůbec podstatné, jestli teď mám 12:13, či 11:00, mé cíle jsou na jiných vzdálenostech a tratích a jindy. Důležitá je pohoda, do které se postupně dostávám a hlavně určitá bezstarostnost, kdy se učím běhat si jen za sebe, podle toho, jak mi vyhovuje, jak vnímám jako dobré. Myslím, že i kvůli tomu se mi cesta do Bratislavy vyplatila, mám z celého dne velmi dobrý pocit, navzdory tomu všemu chaosu, ve kterém jsem. :-)




5.3.2017 Halové Mistrovství veteránů SR, Bratislava-Elán, 1500 m

Pořadí: 7. ze 7 mužů

Čas: 6:15,88

Rychlost:  14,37 km/hod (4:10 na km)

Průměrná TF:  173,4 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Minulé týdny a dny byly pro mě velmi hektické a stresové, z časových důvodů jsem nemohl odjet ani na veteránské mistrovství ČR do Jablonce minulý víkend a tento týden byl v mnohém ještě náročnější. Na druhé straně jsem mnohem více běhal, a snažil se brát věci tak, jak jsou. Ve čtvrtek jsem se zúčastnil i RUNGO výšlapu a rozhodl jsem se přihlásit se na nedělní veteránské mistrovství Slovenska v Bratislavě, na závody na 1500m a 3000m, přihlašoval jsem se 15 minut před uzávěrkou, i když kdybych věděl, co bude v pátek a sobotu následovat, tak bych to nedělal. Nicméně v sobotu jsem se rozhodl čelit stresům a obrovské únavě velmi aktivně, když jsem odpoledne vyrazil na dlouhý běžecký výlet do obory Holedná a okolí, naběhal jsem půlmaratón, s převýšením 500m a teprve ke konci jsem se cítil odpočatý. Běhání s průměrným tepem 112 mě velmi nabilo, cítil jsem se po něm super, zatímco před tím jsem akorát polehával v posteli, bolely mě nohy, hlava a břicho a chtělo se mi brečet. Přestože určité stresové situace přetrvaly, rozhodl jsem se, že na závody odjedu, ale pojmu si to po svém.

Při cestě do Bratislavy i na místě jsem měl opět i opakovanou potřebu návštěvy wc, ale k tomu jsou dobré různé přesunové běhy a rozklusy, že přitom dojde k uvolnění střev. Tentokrát jsem ale chtěl předejít problémům z Jablonce, tak jsem asi 110 minut před startem snědl i oplatek, moc dobrý.  Věděl jsem, že se napřed běží závod na 1500m, pak poběžím ještě 3000m, důraz měl být na výkon na 3000m. Závod na 1500m jsem tedy bral hlavně jako kvalitní rozklus, i když jsem ho chtěl běžet svižně. I po diskusích s kamarády jsem se rozhodl běžet bosý, protože letos jsem ještě bosý neběžel a mohlo to vést k rozbití stereotypu, odbourání stresu a konečně to mohlo přinést i dobrý výkon. Problémem ovšem bylo, že jsem přesto všechno byl před startem nervozní a velmi se mi potily nohy, asi to bylo dáno i vysokou vlhkostí a teplotou haly. Přesto jsem v rozhodnutí setrval. Závody tohoto druhu jsou na Slovensku brány dost oficiálně, je tam i svolatelna, kontrola startovních čísel, dvojnásobná prezence apod., nicméně i bosý jsem prošel bez připomínek, což je fajn, ostatně jsem běžel v souladu s pravidly IAAF, dokonce v souladu s propozicemi v dresu atletického klubu. Připomínky tentokrát nebyly od nikoho, ani od dalších závodníků, z toho jsem byl příjemně překvapený.

Samotný závod nebyl pro mě příliš zajímavý, běžel jsem stále na posledním místě, běželo se mi dobře, ale běžel jsem i s vědomím, že mě čeká ještě další závod, že toto není ten závod, kvůli kterému jsem tam jel, ale na druhé straně jsem se snažil doběhnout se ctí. Čas jsem měl 6:15,88, doufal jsem původně i v o něco lepší, ale nevadí. Byl jsem ale velmi příjemně překvapen nejenom velmi nízkými tepy, ale i tím, jak dobře jsem se po běhu cítil, závod prostě splnil to, co jsem od něj chtěl.

Po závodu jsem se ještě chvíli vyklusal v hale a pak se šel připravit na závod na 3000m, který pak byl ještě lepší než toto, viz komentář.




11.2.2017 Jablonec - hala (Memoriál Karla Líbala), 3000 m

Pořadí: 84. ze 122 (v mém rozběhu 15. z 15)

Čas: 12:42,83

Rychlost:  14,16 km/hod (4:14 na km)

Průměrná TF:  182,2 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Video ze závodu

Poslední dny byly psychicky ještě náročnější, než jiné, v pátek byly opět i nepříznivé zprávy k harvardským fondům, do toho opět další náboženské útoky na mě apod., a počasí ještě nebylo též ideální, takže jsem toto řešil i prostřednictvím nebývalé žravosti (a to jím dost i jindy); kilometrů bylo naopak méně. V sobotu, v den závodu v Jablonci, jsem měl vést přípravu na matematickou olympiádu, ale ta odpadla, na druhé straně na mistrovských závodech v Bratislavě se tentokrát běží jen 1500m, tak mě napadlo zajet na open trojku do Jablonce. Věděl jsem, že to je zdánlivě nesmysl, strávit spousty hodin dopravou, pak odběhnout unavený trojku a pak se vrátit zpět, ale prostě jsem měl nějakou chuť to zkusit, hlavně nesedět u počítače. V noci na závod jsem navíc mimořádně špatně spal a když jsem viděl, že stejně neusnu, tak jsem před třetí ráno vstal, nasnídal se, sbalil batoh a už ve 4:08 odjel autobusem na nádraží, odkud mi ve 4:31 jel vlak do Prahy. Ve vlaku jsem chvílemi podřimoval, i tam něco pojídal, až jsem pak dostal i menší žaludeční problémy. V Praze jsem měl zjištěné autobusy do Jablonce, které ale jely až z Černého mostu, proto jsem přeběhl na metro B a sedl do něj. Viděl jsem, že autobus s odjezdem v 7:45 asi nestihnu, takže pojedu až v 8:30, byl jsem ale dost unavený a pobolívalo mě břicho, tak jsem se rozhodl vystoupit v Hloubětíně a 3,5 km doběhnout na Černý most. Zde jsem pak i navštívil wc, měl jsem dokonce průjem, a pak sedl na autobus. Do Jablonce jsem dojel v 9:40, nevěděl jsem ani, kde je nádraží, ale viděl jsem, že autobus zastavil na jakési zastávce, když mi gps ukázala stadion jen kousek od toho, tak jsem tam vysedl a vydal se podle Garmina do areálu, kam jsem dorazil v 9:50, tedy 10 minut před koncem prezence. Jako zamýšlený čas běhu jsem napsal 12:30, což byl asi realistický odhad mé aktuální výkonnosti, i když to nakonec nevyšlo, viz níže. Dozvěděl jsem se, že se bude konat devět rozběhů s tím, že účastníci budou zveřejňováni postupně. Nechápu, proč to pořadatelé nevyvěsili všechno naráz, dost mi to vadilo. Věřil jsem přitom, že budu v některém z prvních rozběhů, což by mi umožnilo nečekat příliš dlouho na start a též stihnout autobus ve 12:00 zpět do Prahy. To se ale nestalo, byl jsem nakonec zařazen až do 4.rozběhu, který skončil v 11:55, ale to předbíhám.

V mezičase mezi rozběhy jsem občas popoběhl na dráze, zkusil jsem i rychlejší kola, jedno i bosý, jenže i když bylo rychlé, tak se mi vytvořil otlak na chodidle a navíc jsem se bál běžet bosý v závodu s 15 přibližně rovnocennými lidmi, a asi oprávněně. Rozhodl jsem se tedy v botách. I tady byla potřeba častější návštěvy wc, raději jsem nic nejedl, jen pil trochu vody. Kameru jsem umístnil tentokrát do galerie, pohled z ní byl pěkný, i díky tomu jsem opět nemačkal mezičasy a jen nastavil signalizaci po 24s. Konečně se přichystal start, bylo nás hodně. Už jsem byl celkem unavený delším čekáním, a proto jsem byl rád, že se konečně odstartuje. Oprávněně jsem tušil, že to pro mě bude těžké, protože horší psychika vede i k větší nejistotě, hlavně mezi tolika běžci, ale rozhodl jsem se raději zkusit vyběhnout rychleji, abych se moc nemotal a neztrácel.

Prvních 100-200m jsem rozběhl velmi rychle, až příliš, tak jsem zkusil přibrzdit, jenže to mě naprosto rozhodilo, jak mě předbíhali běžci za mnou, křižovali mě apod., proto druhé kolo bylo už v tempu nad 4:00. Navíc jsem měl tradiční problém, že neumím běhat v zatáčkách, hlavně klopených, takže na rovinkách jsem byl rychlejší než někteří, v zatáčkách naopak pomalejší. První km byl za 4:01, 1500m pak za 6:06, běžel jsem čtvrtý od konce, těsně za mnou byl velmi zkušený běžec, s vynikající sportovní minulostí (desítka za 28:04, M za 2:13:49). Věřil jsem, že se na čas pod 12:30 dostanu, jenže postupně rostly únava a problémy s orientací, takže i dle videa vidím, že můj běh stále více ztrácel dopředný směr, a v každém kole jsem více a více kličkoval, samozřejmě neúmyslně. Asi 450m před cílem jsem byl předběhnut všemi běžci za mnou, a dostal jsem se na poslední místo v rozběhu. To mě dost rozladilo, automaticky jsem pak i přibrzdil, což jsem se snažil změnit, ale neúspěšně, motal jsem se pak na dráze jak opilý a jen silou vůle se dotlačil do cíle, v čase 12:42,83, tedy o 5,5s lepším než před týdnem v Bratislavě. Asi škoda, že jsem nebyl ve 3.rozběhu, tam bych nezažil zklamání z posledního místa a běžel rovnocenněji, ale nevadí. Nakonec, na to, v jakém stavu jsem do Jablonce jel, kolik jsem strávil cestováním a jak hrubě mi běh nevyšel, toto považuji za maximum možného, však i průměrný tep 182 je vyšší. Celkově jsem skončil 84. ze 122, zejména první dva rozběhy byly o dost pomalejší.

Okamžikem doběhu do cíle jako by se vše změnilo k lepšímu. Napřed jsem se vyklusal na dráze a pak šel klusat Jabloncem, bylo to zajímavé - hlavně, že jsem tam vícekrát vůbec nevěděl, kde jsem a kterým směrem je třeba stadion, ale pomocí Garmina jsem směr našel. Pak jsem s batohem běžel na nádraží, to jsem našel, naštěstí jsem si předtím všiml, že na zastávce, kde jsem ráno vysedl, autobus do Prahy nestaví, a v Praze jsem se rozhodl z Černého mostu běžet až na hlavní nádraží, 12,38 km, tento běh byl super, cítil jsem se při něm velmi dobře a stihl jsem i vlak do Brna. Pak jsem běžel část cesty i v Brně, od trolejbusu domů, celkem mám 34,25 km. Setkal jsem se s dotazy, zda mi trojka stála za takové trmácení, ale pravda je, že to trmácení bylo pohodové a že bylo nakonec pocitově lepší, než samotný závod. Ale kdyby nebylo závodu, nebylo by ani trmácení, takže fajn. :-)

Objektivně vím, že mé aktuální závodní výkony jsou na první pohled ostudné, jak mi určitě někdo rád připomene. :-( Jenže také vím, co je s tím spojeno a že beztak je dost jedno, jestli mám čas 11 minut či skoro 13, protože bych beztak míting nevyhrál. :-) Toto všechno je tu hlavně kvůli tomu, že mě to baví a že je to dobrou formou rozptýlení i tréninku. No a zrovna ten závod v Jablonci byl tím, kde nevadila ani horší výkonnost, a hlavně, já se třeba ve vlaku cítím dobře, navzdory únavě spojené s cestováním. Já chápu, že 99% lidí by se nikam netrmácelo, ale já se trmácet chtěl a nakonec si to užil. Jinou věcí je samotný výsledek, ale vše má svůj čas, uvidíme později ... Každopádně to byl zajímavý, i když v mnohém náročný, den.




4.2.2017 Halové Mistrovství Atletického svazu Bratislava, Bratislava-Elán, 3000 m

Pořadí: 5. z 5 běžců

Čas: 12:48,67

Rychlost:  14,05 km/hod (4:16 na km)

Průměrná TF:  179,7 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

I přes to, že v posledních měsících neběhám nic rychlého, rozhodl jsem se využít příležitost a zúčastnit se halového mistrovství Atletického zvazu Bratislava, což je vlastně druhá nejvyšší soutěž, hned po mistrovství republiky. Do závodu jsem byl vybrán, patrně i kvůli nízkému počtu účastníků, bylo nás celkem pět, kromě toho k nám byla přidána i jediná žena, která se přihlásila na trať 3000m. O delší tratě bývá v hale menší zájem, přece jen je to 15 okruhů, což je dost. :-) Nic jsem od závodu nečekal, protože mi bylo jasné, že prostě rychlejší běhy netrénuji, ale chtěl jsem to zkusit a také navštívit kamarády redemptoristy a poběhat v Bratislavě po známých místech, kde jsem před skoro 10 lety začal běhat. Počasí dnes bylo příznivější, zejména v Bratislavě byla obleva a led se vyskytoval jen ojediněle, vždy smíšený s vodou. Za celý den jsem naběhal 26 km a vše si užil dobře.

K samotnému závodu bych napsal, že probíhal v souladu s mým očekáváním, i když určitou změnu do toho přineslo zařazení ženy do našeho rozběhu. Po startu všichni muži utekli, tato závodnice však běžela jen nedaleko přede mnou a asi po 500m jsem ji předběhl. Běželo se mi dost zvláštně, ale bylo jasné, že čas bude nad 12 minut, když po 1 km jsem viděl 3:59. Když mě pak tato závodnice předběhla na 1300m zpět, když se vyvezla za závodníkem, který nás předbíhal o kolo, tak jsem se ji ani nedržel a běžel si rovnoměrným úsilím skoro až do cíle, čas vyšel 12:48,69. Řekl bych, že mě více limitovala nezkušenost s rychlejšími běhy, zejména pak na krátké dráze, než srdce, či dech, oboje bylo v pohodě a ani jsem se moc nezpotil. Ono bylo jinak z hlediska pořadí mužů úplně jedno, i kdybych měl čas o minutu či i více lepší, stejně bych skončil pátý. :-) Osobně jsem rád, že jsem se závodu zúčastnil, bylo to fajn.


Návrat na přehled závodů