Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


31.12.2011 Brno - Nový Lískovec - silvestrovský běh cca. 9,4 km

Pořadí: 17. z 55 běžců

Čas: 40:19

Rychlost: 13,99 km/hod (4:17 na km)

Průměrná TF: 175,4 tepů/min

Profil: nejprve cca. 200 metrů do kopce, poté 8 okruhů s mírně zvlněným profilem (převýšení cca. 10 metrů na kolo) a poté doběh 200 metrů z kopce, smíšený suchý podklad (asfalt, hlína)

Počasí: cca. 4 stupně, slunečno

Rozložení tempa maratonu a tepovky - čas na km a tepů za minutu:

  

Mým posledním závodem roku 2011 se stal Silvestrovský běh v Novém Lískovci, který se konal v blízkosti paneláku, kde bydlím. Silvestrovských běhů jsem se zde zúčastnil v letech 2007 a 2008, přičemž v obou případech byl hlavní problém s nesprávně uvedenou délkou závodu. I letos jsem tento problém očekával, a to hlavně z důvodu nutnosti změny trati kvůli výstavbě sportovního centra v areálu Plachty, přes který probíhal závod. Závodu jsem se zúčastnil hlavně kvůli možnosti setkání s kamarády, protože od výkonu jsem si nic nesliboval. Jednak jsem po úspěšné sezoně v běžeckém útlumu, dále mé stravování v posledním týdnu bylo velmi nezdravé a konečně jsem chtěl překonat 4800 km v tomto roce (400 km měsíčně), k čemuž mi chybělo ještě nemálo kilometrů, které jsem naběhával v posledních dnech tohoto roku. Na Silvestr mi zbývalo ještě 22 km, proto jsem dal 7,4 km ráno, pak 3,2 km v rámci rozklusu, poté následoval závod (měl být na 7 km) a zbytek jsem chtěl překonat v rámci výklusu. Bylo velmi příjemné počasí, proto jsem se rozhodl startovat opět jen v tričku a trenkách, což se ukázalo jako dobrá volba, neboť na slunci bylo kolem 10 stupňů. Závodu se zúčastnili jen muži, protože ženy a děti běželi už v předchozích bězích. Zúčastnilo se nás 55, z toho i několik mých kamarádů.

Prvních 200 metrů vedlo do prudkého kopce, rozhodl jsem se ale přesto vyběhnout rychle a na začátek okruhu doběhl na 6.místě. V první části okruhu, která měla dva prudší krátké výběhy do kopce, jsem se udržel na tomto pořadí, v druhé části, která vedla s kopce, mě pak předběhlo několik lidí. Tepovka se dostala na hodnotu kolem 180 a tempo bylo poměrně rychlé. Hned na konci 1.okruhu jsem viděl, že pořadatelé opět uvedli nesprávnou informaci a že závod nemá 7 km, ale výrazně více (měl 9,4 km). Viděl jsem, že mé tempo z prvního kola je neudržitelné, proto jsem o něco zpomalil. Někdy ke konci 3.kola mě doběhli dva běžci, v jejichž blízkosti jsem běžel celé další kolo. Do kopce jsem je předběhl, ale při klesání na konci 4.okruhu se mi vzdálili a už jsem neměl šanci je doběhnout.

Druhou polovinu závodu jsem běžel osamoceně, bez jakékoliv změny v pořadí. Pouze jsem občas předběhl pomalejší běžce o 1-2 kola a ke konci byl vítězem předstihnut o 1 kolo. Jediným překvapením pro mě bylo, že jsem v polovině 7.kola předběhl o kolo i svého kamaráda Huga, který se trápil, jinak jsem ale jen těžko hledal motivaci ke zrychlování v posledních kolech, naopak jsem postupně zpomaloval, i když má tepovka klesala, v posledním kole dokonce pod 170. Teprve při prudkém klesání v posledních 200 metrech jsem zkusil výrazněji zrychlit a doběhnout tak do cíle. Pravdou ale je, že příliš rychleji bych v posledních kolech běžet nedokázal, neboť kromě celkové únavy a demotivace se též objevilo krátkodobé zahlenění, vyvolávající i potřebu smrkání a chvílemi i dávení. Do cíle jsem doběhl na 17.místě v čase 40:19, což znamená průměrné tempo cca. 4:17/km.

Po závodu jsem se vyklusal dalších 2,5 + 1 km a celkem tak překonal vysněnou hranici 4 800 km (celkem jsem v tomto roce uběhl 4 803 km). Byl jsem rád, že jsem se zúčastnil, protože jsem i po závodě pohovořil s více kamarády, dobře se proběhl a překonal i zmíněnou metu. Pokud se jedná o průměrné tempo, tak zprvu nevypadalo příliš příznivě, nicméně pokud jsem porovnal svůj výkon s výkony na závodech Triexpert cupu, tak jsem zjistil, že jsem skončil o místo lépe, než odpovídalo mému postavení v žebříčku, a kromě toho zaběhl lépe než na většině letošních závodů (tempo bylo obdobné jako v Obřanech 29.6., ale přitom bylo dosaženo na náročnější trati). Myslím tedy, že i s ohledem na okolnosti mohu být s výsledkem spokojen.

Přestože se mi v roce 2011 nepodařilo dosáhnout všech cílů, které jsem měl, tak jsem s touto sezonou spokojen. Děkuji Bohu za to, že jsem mohl při závodech i jinde strávit příjemný čas a že mi i pomocí běhu pomohl zvládnout nelehké životní situace, které jsem prožíval. Věřím, že i v dalších letech mi bude běh pomáhat, a že prostřednictvím běhu budu schopen i já pomáhat dalším lidem!




20.11.2011 Plzeňský maraton

Pořadí: 2. z 15 běžců

Čas: 3:15:43

Rychlost: 12,94 km/hod (4:38 na km)


Pořadí závod 20 km: 5. z 28 běžců

Čas 20 km: 1:25:34

Rychlost 20 km: 14,02 km/hod (4:17 na km)


Pořadí závod 30 km: 5. z 25 běžců

Čas 30 km: 2:11:57

Rychlost 30 km: 13,64 km/hod (4:24 na km)


Profil: maraton 105,5 okruhů na dráze, rovina

Počasí: cca. 3 stupně, zataženo

Průměrný tep v prvních 15 km: 169,6 tepů/min

Rozložení tempa maratonu a tepovky (ta jen v prvních 15 km) - čas na km a tepů za minutu:

  

Foto z vyhlášení:

    

Mým dalším závodem se stal maraton v Plzni, který jsem běžel osm týdnů po maratonu v Ostravě, kde jsem vylepšil osobní rekord o jednu minutu na 3:17:40. Po tomto maratonu jsem zažil poměrně dost problematické období, kdy jsem se původně připravoval na maraton ve Stromovce, avšak toho se kvůli více problémům nezúčastnil, přestože jsem připravil poměrně podrobnou strategii. Bohužel jsem se až příliš zapletl do diskusí s lidmi, kteří s mým přístupem nesouhlasili, to prohloubilo mou nejistotu a únavu, způsobenou i pracovními a jinými osobními problémy, a následně vedlo k oslabení organismu, nachlazení a nechuti do Stromovky odjet. Poté jsem zvažoval, zda má vůbec mé závodění smysl, a s ohledem na časové možnosti i chuť výrazně omezil týdenní kilometráž, která dříve byla kolem 100 km týdně. V posledních 5 týdnech před Plzeňským maratonem jsem naběhal 59,57,54,86 a 62 km, z toho těch 62 km v týdnu maratonu. Všechno to byly převážně pomalé běhy, s výjimkou dvou testů: dva a jeden týden před maratonem. První test dopadl dost špatně, měl jsem 15 km za 1:04:54, druhý už byl lepší (15 km za 1:02:54). Přesto jsem se ale v pohodě úplně necítil, navíc mi v tréninku zcela chyběly dlouhé běhy (od maratonu v Ostravě jsem jen jednou běžel 25 km a jednou 17,7 km, plus dva zmíněné běhy na 15 km).

Přestože jsem přemýšlel o tom, zda má vůbec smysl závodit, tak jsem dostal chuť zaběhnout si maraton na dráze v Plzni, a to i proto, že jsem toto chtěl spojit s obchodními jednáními v Praze. Rozhodl jsem se až v pondělí před maratonem, i když má účast byla nejistá až do pátku. Tentokrát jsem raději o svých plánech nediskutoval a řekl si, že si v Plzni zatrénuji, protože bylo jasné, že kvalitní výkon na maratonu zaběhnout nemohu. Důležité pro mě bylo, že v Plzni probíhaly spolu s maratonem i další dva souběžné závody, na 20 km a 30 km, přičemž účastníci maratonu byli automaticky zařazeni do obou těchto závodů. Přestože za normálních okolností bych před maratonem měl utlumit své běžecké aktivity, tak jsem běhal více než v předchozích týdnech, hlavně "pro radost". Dělal jsem i dva stupňované testy, jeden sám, druhý s kamarádem. Testy mi vyšly příznivě, tak jsem si říkal, že bude správné, když se zkusím řídit strategií, kterou jsem si připravil pro Stromovku, byť bylo jasné, že ji budu muset podle potřeb upravit.

Závodů se zúčastnilo jen 28 lidí, a proto se pořadatelé rozhodli pro ruční měření počtu kol, což působilo nemalé problémy hlavně po skončení závodu. Já však běžel s Garminem, kde jsem nastavil "auto lap" a zobrazování počtu kol, plus průměrného času na kolo, takže jsem předpokládal, že u mě zmatek nevznikne. Jediný problém jsem viděl v opoždění startu o 10 minut, které bylo způsobeno rozdělováním běžců mezi zapisovatele. Pípání hodinek jsem nastavil na interval 1:42, což znamenalo tempo 4:15/km, abych měl představu, jaké je mé srovnání s mezičasy na půlmaraton za 90 minut. Rozhodl jsem se, že by bylo pěkné zaběhnout poprvé v životě na závodu půlmaraton pod 1:30, protože se mi to dosud nikdy nepodařilo (pod 1:30 jsem běžel jen 2x test), a pak zvážit odstoupení nebo pokračování se zpomalením.

První kilometry jsem rozběhl tempem kolem 4:05-4:10/km, ale to se mi zdálo jako příliš rychlé, zejména s ohledem na to, že jsem občas musel obíhat pomalejší běžce při předbíhání o jedno či více kol a s ohledem na potřebu častého smrkání z důvodu menší rýmy. Zpomalil jsem tedy do tempa kolem 4:15/km a asi od 10.km běžel se skupinou dvou běžců, Tomáše Koziny a Jirky Václavíka. Stále jsem si s nimi udržoval několikavteřinový náskok na cílový čas 1:30, až do 15 km, které jsem měl za 1:03:39 (4:15/km). Jakmile jsem ale uběhl 15 km, tak začal "blbnout" můj přístroj Garmin, který začal ukazovat nesmyslné hodnoty tepu, kolem 200, poté se snížily na cca. 185. Přístroj ale pípal (měl jsem nastavený alarm na 180), takže jsem byl nucen alarm ručně vypnout, což při běhu v plné rychlosti nešlo. Musel jsem zpomalit, mezi tím mi Jirka s Tomášem utekli o pár desítek metrů a já už neměl chuť je dohánět a naopak si vzal vodu na občerstvovačce a tím ztratil další metry. Tepák se neumoudřil až do konce závodu, naopak po 23 km vzrostl na hodnotu kolem 230 a kolem té osciloval až do konce závodu. :-) Pro jistotu jsem si nicméně pohmatem na krční tempu ověřil, že tyto údaje jsou nesmyslné, protoźe bych nerad skončil na ARO ...

Závod na 20 km jsem doběhl na 5.místě a na půlmaratonu měl čas 1:30:27. Bylo to o 92 sekund pomalejší než nejrychlejší test, ale o 36 sekund rychlejší než můj dosud nejrychlejší závod (v Pardubicích). Metu 1:30 jsem sice nepřekonal, ale i tak byl spokojen. Cítil jsem se dobře, takže jsem dále pokračoval, postupně však musel zpomalovat. Doufal jsem, že bych mohl na 30 km překonat své tréninkové maximum 2:11:50 (4:24/km), ale to se mi nepodařilo, i když mi uteklo jen o 7 sekund. Kdybych ke konci zasprintoval, tak bych to asi překonal, ale viděl jsem, že několik účastníků, kteří běželi přede mnou, ze závodu po 30 km odstoupilo, takže jsem měl šanci na velmi slušné umístění v maratonu. Na 30 km jsem byl na 5.místě. Chvíli jsem měl dojem, že odstoupili všichni čtyři, ale následně jsem zjistil, že Jirka Václavík v závodu pokračuje a běží velmi dobře, takže první nebudu. :-)

Hned po dokončení 30 km jsem se občerstvil, vzal jsem jakousi čokoládu, která ale byla uvnitř perníková, naštěstí jsem ale měl v ruce i kelímek s vodou a pořádně to zapil. Poté jsem až do 35.km držel tempo pod 5:00/km a viděl jsem, že pokud toto tempo udržím, tak výsledný čas bude kolem 3:14, což by byl super výsledek. Věděl jsem přitom, že jsem na 2.místě, přičemž na další v pořadí mám náskok několika kol. Pamatuji si nicméně, že asi po 34 km mě už běh nebavil, navíc mě tlačil prst na levé noze, což působilo dysbalanci a náklon těla ve snaze ulevit při dopadu na tuto nohu. Měl jsem velkou chuť vzdát, ale tušil jsem, že tak dobrý výsledek asi nikdy nezaběhnu, byť účast je malá. Postupně mě začali předbíhat i nějací lidé, kteří za mnou byli o více kol, pan Ulma mě předběhl dokonce 2x. Viděl jsem, že čas 3:15 je v nedohlednu, proto jsem po 40 km ještě jednou vzal občerstvení a rozhodl se závod dokončit. Pak jsem si ale řekl, že mám šanci na čas 3:16 a poslední dvě a půl kola zrychlil, takźe výsledný čas byl 3:15:43, čímž jsem překonal osobák z Ostravy o 1:57. I když meta 3:15 nepadla, tak mohu být s tímto velmi spokojen, navíc jsem poprvé v životě "stál na bedně", a to se mi asi už dlouho nepovede.

Hned po doběhnutí nicméně nastal problém se stížnostmi pana Ulmy, který si ještě během svého běhu stěžoval, že já už jsem v cíli a on ještě ne, když mě dvakrát předběhl. Nemohl pochopit, že já běžel v první polovině o hodně rychleji než on. Nabídl jsem se, že společně pŕezkoumáme protokoly rozhodčích, a i když jsem se toho chopil, tak s naštváním na pořadatele odešel, aniž by čekal, co zjistíme. U mě byl výsledek jasný, seděl jak protokol, tak údaj na Garminovi. U pana Ulmy jsem objevil jedno nezapsané kolo, ale i tak byl o skoro 2 kola za mnou. Zřejmě si nevšiml, že jsem začátek běžel mnohem rychleji a netušil, jak moc jsem před ním (už po 20 km jsem měl náskok 7 minut a po 30 km sedm a půl minuty). Při vyhlášení se pak přišlo na to, že i u dalšího běžce, pana Jaroslava Nového, pořadatelé nezapočetli jedno kolo, takže ten se umístnil před panem Ulmou, ale o 3 minuty za mnou. Oba tito běžci přitom letos zaběhli výrazně lépe než v Plzni, Ulma měl letos 3:05 a Nový 3:07. Škoda, že kvůli těmto zmatkům jsem si nemohl stupně vítězů užít, ale jsem rád, že se vše vyřešilo a i když pan Ulma má možná doteď dojem, že byl okraden, tak jsem si stoprocentně ověřil, že mé umístění je čestné a snad i zasloužené. Běžel jsem stoprocentně korektně a například ani jednou nevykročil z dráhy, což se o některých závodnících říci nedá (předbíhali "zleva" a když někdo běžel u obrubníku, tak zatáčky "střihli"). No nic, takové věci se prostě stávají, i když mě celá záležitost dost mrzela, byť jsem na ní neměl žádný podíl.

Pokud se jedná o samotný běh, tak s ohledem na okolnosti jsem s výsledkem testu spokojen, i když by bylo lepší, kdybych měl i údaje o tepovce. Jsem rád, že jsem v Plzni běžel, navíc vyčerpání po doběhu velmi rychle odeznělo, takže jsem už večer a další den ráno byl schopen normálního běhání. Při rovnoměrnějším tempu bych asi zaběhl o pár minut rychleji, nicméně více informací jsem získal takto. Cením si hlavně výkonu 1:30:27 na půlmaratonu, s kterým jsem po předchozích špatných běžeckých týdnech nepočítal, byť jsem v průběhu závodu doufal, že bych mohl dát i pod 1:30. Je nicméně otázkou, zda bych neměl s ohledem na svou strukturu tréninků maratony na určitou dobu opustit a věnovat se jen půlmaratonům a kratším vzdálenostem. U těchto ale nemám problém s tím, abych našel motivaci pro soukromé testy nebo Hamburgy na dráze, takže je dost možné, že závodění na určitou dobu opustím a pokud už něco poběžím, tak spíše volně, "pro radost".




4.10.2011 Brno-Myslivna 9,6 km

Pořadí: ???. z ??? běžců

Čas: 54:12

Rychlost: 10,63 km/hod (5:39 na km)

Průměrný tep: 167,4/min

Časy kol: 12:31 13:41 14:11 13:49

Profil: 4 kola, kopcovitý profil, převýšení 135 metrů na kolo, nejprve seběh dolů, poté výběr prudkou cestou nahoru

Počasí: cca. 15 stupňů, slunečno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Dalším závodem, který jsem pořádal, a kterého jsem se též zúčastnil, byl kopcovitý běh Myslivna 2011, který probíhal v okolí Myslivny. Oproti klasickým závodům bylo účastníkům umožněno, aby vystartovali, kdykoliv se jim to hodí, a aby následně poslali svůj výkon. K vyhlášení závodu mě inspiroval kamarád Pavel, který sice kopce dříve neměl moc rád, ale v poslední době na Myslivnu vícekrát běžel, tak jsem mu chtěl udělat radost. :-) Chtěl jsem přitom, aby byla umožněna účast více zájemcům, dle jejich časových možností, proto jsem závod udělal takto.

Pro svůj běh jsem zvolil úterní dopoledne. Při rozklusání na start jsem potkal tři kamarády běžce, kteří v okolí Myslivny trénovali běh do kopce, ale k účasti na závodu jsem je nepřemluvil. První kolo jsem se snažil běžet rychle s kopce, tempo jsem měl kolem 4:00/km, do kopce to však bylo dle očekávání horší. Těsně před vrcholem je navíc spadlý strom, rozhodl jsem se ho pro zpestření vždy podběhnout. V dalších kolech se mi již i přes nízkou tepovku nedařilo držet tempo s kopce a měl ho kolem 4:30/km, zpomalil jsem i při běhu do kopce. Na začátku stoupání ve 3.kole jsem si vzpomněl na radu Pavla na foru, že si mají běžci "vzpomenout na Petra", ale nějak mi to nepomohlo. :-) Nicméně jsem stále běžel a ve 4.kole v druhé části mírně zrychlil tak, aby výsledné průměrné tempo bylo pod 5:41/km (tempo maratonu za 4 hodiny). Průměrný tep jsem měl dost nízký a tempo též není nejlepší. Přesto to ale byl fajn tréninkový běh, kterým jsem navíc dal informace i pro další závodníky, aby tušili, jak rychle by měli běžet, aby měli šanci na výhru aspoň v kategorii vedlejší soutěže (zde mají šanci vzhledem k přepočtu všichni). Nevylučuji ovšem, že využiji pravidel, a ke konci týdne zkusím tento běh ještě jednou.




28.9.2011 Blažovice 11 km

Pořadí: 88. z 285 běžců (279 doběhlo)

Čas: 48:10

Rychlost: 13,70 km/hod (4:23 na km)

Průměrný tep: 173,6/min

Profil: mírně zvlněný - 3 kola se začátkem a koncem na fotbalovém hřišti (tráva), poté silnice, posledních 500 metrů hlíněná cesta

Počasí: cca. 22 stupňů, slunečno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Mým dalším závodem se stal poslední závod Triexpert cupu, který se konal tradičně v Blažovicích. Pro účast v tomto závodě jsem se rozhodl hlavně kvůli kamarádovi Hynkovi, který se k běhu mohl vrátit až po téměř půlroční pauze, a Pavlovi, se kterým jsme jeli v autě. Bylo mi jasné, že dnes nezaběhnu nijak skvělý výsledek, protože se nadále projevovala kumulovaná únava z předchozích dvou závodů (hodinovka před 7 dny a maraton před 4 dny) a navíc bylo na můj vkus velmi teplo. Před závodem jsem se sice pořádně napil a omyl i vodou, ale než závod odstartoval, tak už jsem se potil a bylo mi velké teplo. Věděl jsem, že mi podmínky nevyhovují, proto jsem preventivně nastavil výstražné pípání hodinek při překročení tepovky nad 180, abych tím omezil riziko přílišného přepálení nebo kolapsu.

Už od prvního ze tří kol bylo jasné, že k tempu kolem 4:00/km se nejsem schopen ani přiblížit. Od začátku druhého kola jsem na spoluběžce při běhů do kopce získával, při běhu s kopce však ztrácel, celkově jsem si ovšem udržoval pořadí až do konce závodu, kdy mě předstihli dva lidé. Kolísání tempa a tepu souvisí do větší míry s profilem, nicméně je vidět, že jsem o něco zpomaloval, což bylo patrné hlavně ve 3.kole, kdy bych se při pokusu o rychlejší tempo dostával do ještě vyšší tepovky a to jsem nechtěl (i tak jsem vícekrát byl nad nastavenými 180). Ke zrychlení v posledních 500 metrech jsem se odhodlal jen na základě výzvy Ládi Netopila, který dnes běžel pomaleji, takže mě předbíhal až před koncem. Ani přesto jsem mu ale nestačil a v cílové rovince se nechal předběhnout i dalším běžcem, kterého jsem před tím předstihl spolu s Láďou.

Po doběhu jsem měl žízeň, proto jsem se pořádně napil a osvěžil a poté se vydal vyklusat proti směru okruhu. Doběhl jsem až k místu, kde jsem potkal Hynka a doprovodil ho pak ve směru okruhu téměř do cíle. Pak jsme se občerstvili, pozdravil jsem se s dalšími kamarády, a poté odjel s Pavlem do Brna. Průměrné tempo 4:23/km vypadá dost špatně, nicméně myslím, že odpovídá tomu, co jsem mohl očekávat. Závod beru jen jako kvalitní trénink, a setkání s přáteli, nikoliv jako prostředek, jak si "dokazovat" svou výkonnost a jak se porovnávat s jinými běžci. Věřím, že čas k soutěžení ještě přijde, ale vše má svůj čas. Sice mě trošku mrzí, že neudržím trend v žebříčku TEC, nicméně nepředpokládám, že pokles bude nějak fatální. Jedinou nevýhodou závodu je, že výsledky bývají zveřejňovány s větším zpožděním, snad se ale dočkáme. :-)




24.9.2011 Ostravský maraton

Pořadí: 44. ze 164 běžců (163 doběhlo)

Čas: 3:17:40

Rychlost: 12,81 km/hod (4:41 na km)

Průměrná TF: 165,6 tepů/min

Profil: sedm městských okruhů, větší část po silnici a cyklostezkách, asi 200 metrů v každém okruhu terénní část (tráva), přibližně rovina

Počasí: nejprve cca. 13 stupňů, slunečno, ke konci cca. 20 stupňů slunečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

  

Srovnání tempa a tepovky s Ostravou 2010:

KoloTempo 2010TF 2010Tempo 2011TF 2011Zlepšení tempa
14:45150,34:20164,50:25
24:46157,54:25166,90:21
34:50159,04:28165,30:22
45:00157,84:34164,30:26
55:16158,94:43165,50:33
65:27157,35:03165,40:24
75:38157,85:15167,40:23

Mým dalším závodem se stal Ostravský maraton, kterého jsem se zúčastnil již potřetí. Při předchozích dvou účastech jsem vždy zaběhl osobní rekord (3:56:07 a 3:35:05), avšak letos byla situace jiná v tom, že závod probíhal o dva týdny dříve než v předchozí roky, tedy za mnohem teplejšího počasí. Do poslední chvíle jsem nevěděl, zda se závodu zúčastním, a proto jsem běžel i středeční hodinovku (14,252 km), která mě poměrně dost vyčerpala. Další dva dny jsem cítil dost silnou únavu, fyzickou i svalovou, proto jsem jen volně klusal a řešil jiné záležitosti. V pátek večer jsem se rozhodl, že využiji nabídky Miliče a svezu se s ním do Ostravy autem, přesto jsem se ale ani tak na závod (půlmaraton nebo maraton) nepřihlásil, neboť jsem se chtěl rozhodnout až na místě, zda a co poběžím. Ráno jsem se cítil obstojně, proto jsem s Miličem do Ostravy odjel, ale ani tam jsem se nemohl rozhodnout, zda se přihlásit na půlmaraton za 200 Kč, nebo na maraton za 500 Kč. Přemýšlel jsem ale o tom, že vzhledem k únavě není moc velká šance, že bych zaběhl osobák v půlmaratonu, a proto jsem se přihlásil na maraton, kde jsem měl spoustu možností k testování a případně i k odstoupení. Díky tomu, že jsme s Miličem vyjeli brzy, jsem měl v Ostravě spoustu času na přípravu na závod, včetně rozklusání. Počasí bylo krásné, i když už ráno mi připadalo, že je tepleji, než bych potřeboval. Přesto jsem nastavil pípání hodinek v intervalu 4:15 s tím, že se uvidí, jak se mi poběží.

Hned v 1.km bylo zcela jasné, že původní záměr, kterým bude testovat, jak dlouho vydržím běžet tempem kolem 4:15/km, není realizovatelný, a že též mé rozhodnutí nestartovat na půlmaratonu bylo správné. V dalších kilometrech není nic zajímavého, tepovku jsem držel kolem 165-170 s postupným poklesem tempa, takže půlmaraton jsem měl za cca. 1:33:20. Na konci každého kola jsem bral na občerstvovačce dva kelímky vody, jeden na pití a druhý na ochlazení obličeje, krku a hlavy. Na konci 4.kola (po 24 km) jsem již dostal hlad, proto jsem k tomu vzal i hrst čehosi čokoládového, snad rozinek v čokoládě, což vysvětluje pokles tepovky i tempa na 25.km. Věděl jsem, že rozhodně nejsem v optimální kondici, nicméně tentokrát jsem odmítal jakékoliv negativní myšlenky a vícekrát si i nahlas říkal, že běžím dobře. Občas jsem potkal kamarády, kteří běželi v protisměru, jinak jsem běžel téměř osamoceně, protoźe jakékoliv snahy o připojení se do skupiny předbíhajících běžců končily rychlým růstem tepovky, což jsem nechtěl připustit. 30 km jsem měl za 2:14:54, tedy o 3:04 pomaleji, než stávající osobák, průměrné tempo bylo 4:30/km, což přesně odpovídalo tempu při mezičasu stávajícího osobního rekordu na maraton, který jsem zaběhl v březnu v Bratislavě (3:18:40, tempo 4:42/km).

Dalších 12 km jsem běžel tak, že jsem věděl, že abych zaběhl osobák na maraton, tak je potřebné, aby průměrné tempo kleslo o cca. 1 sekundu na km. Nechtěl jsem zbytečně riskovat, proto jsem použil metodu kontrolovaného zpomalení, které mě k mělo přivést k výslednému času kolem 3:18. Výjimkou byla situace, když mě v 34.km doběhl Pavel Juřica a vyzval, abych běžel s ním. Asi jsem byl dost naivní, ale asi kilometr se ho držel, ale když tepovka vzrostla k nebezpečným hodnotám, tak jsem toho nechal a běžel opět svým tempem. Myslím, že nebylo příliš moudré, že jsem se ho zkoušel držet, ale na druhé straně to vneslo impuls, který mě trochu dostal ze stereotypu. V dalších kilometrech jsem běžel téměř přesně tak, jak jsem měl, přičemž jsem postupně získával pár vteřin náskoku. Tepovka se převážně držela kolem 165, později kolem 168, ale byl jsem si stále jistější, že osobák na maraton zaběhnu, byť jsem s tímto cílem do Ostravy vůbec nejel. Nechtěl jsem riskovat případné problémy v posledním kilometru, proto jsem běžel kontrolovaným tempem a hodlal tak doběhnout až do cíle, v čase těsně nad 3:18:00. To se změnilo až 600 metrů před cílem, kdy mé dostihl kamarád z fora (Vsacánek) a vyzval, abych zrychlil. To jsem skutečně udělal, na což reagoval, že jsem to s mírou zrychlení přehnal, což jsem si sám uvědomil a raději trochu zpomalil a nechal ho předběhnout. I přesto jsem ale ve zrychleném tempu vydržel až do cíle, a přestože mi utekl o 3-4 sekundy, tak jsem doběhl v čase 3:17:40, čímž jsem překonal stávající osobák o 1 minutu.

Po doběhu jsem byl poněkud vyčerpán, což souviselo hlavně se závěrečným zrychlením. Vypil jsem vodu, kterou jsem dostal spolu s medailí, ale cítil, že mi výrazně tuhnou nohy, proto jsem se donutil k tomu, abych se vyklusal, byť tempem 8:27/km. Výklus mi velmi pomohl, pak jsem ještě chvíli chodil, a poté snědl občerstvení, které pořadatelé připravili. Pak jsem zafandil při doběhu kamarádům Hugovi a Miličovi a po dalším občerstvení a odpočinku jsme se s Miličem vydali domů. Zde jsem měl chuť se jít opět vyběhat, dal jsem 3,5 km, přičemž to byl velmi příjemný běh. Cítil jsem se lépe než před tím, než jsem na maraton jel.

I přesto, že jsem nezlepšil žádnou vzdálenost pod 30 km, a rekord na maraton zlepšil "jen" o 1 minutu, tak jsem velmi spokojen. I za pro mě ne zcela příznivých podmínek jsem zaběhl osobák na maratonu, navíc se jedná o osobák ze skutečného závodu a ne jen z Hamburgu, který někteří lidé neuznávají. Byl jsem schopen poměrně dobře vyhodnotit své aktuální možnosti a v průběhu závodu volil takovou strategii, která mě k výsledku co nejjistěji přivede. Mohl jsem se pokoušet běžet i rychleji, ale nechtěl jsem zbytečně riskovat, protože například hranice 3:15 není něčím, o co bych musel aktuálně usilovat. Jsem přesvědčen, že můj čas pro dobrý maraton ještě přijde, avšak k tomu budu potřebovat lepší podmínky, než byly dnes. Je přitom dobře, že jsem se rozhodl běžet maraton, protože z půlmaratonu bych mohl být zklamaný, byť by k tomu objektivní důvod nebyl. Stejně tak je dobré, že jsem ho zkusil běžet z únavy po středečním závodě běženém v ANP, protože mi to dává větší šance jak při dalších maratonech, tak při případných ultramaratonech, které zřejmě též vyzkouším. Myslím, že tento rok byl pro mě velmi úspěšný, a tento závod to jen potvrdil, byť s negativními ohlasy musím počítat. Mám radost i z podpory, kterou mi v průběhu závodu vyjadřovalo více lidí. Neměl jsem vždy sílu na ni reagovat slovně, ale velmi si toho vážím. Stejně tak děkuji i všem, kdo mi fandí osobně i přes počítač. Mám radost z toho, že mohu běhat a že mi běh dává mnohem více, než do něj investuji!




21.9.2011 Moravská Slavia - hodinovka

Pořadí: 48. z 219 běžců

Vzdálenost: 14 252 metrů

Rychlost: 14,25 km/hod (4:13 na km)

Průměrný tep: 178,9 tepů/min

Profil: dráha, tartan

Počasí: cca. 18 stupňů, polojasno, později začátek soumraku

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Mým dalším závodem se stala hodinovka na Moravské Slavii, kde jsem běžel i předchozí roky, nejlépe loni 13,35 km. V tréninku na dráze jsem ale nedávno dal 14,83 km, takže jsem doufal, že by to i dnes mohlo být dobré, přestože okolnosti tomu příliš nepřály. Přestože došlo k výraznému oteplení oproti včerejšku, tak jsem se rozhodl startovat už v rozběhu v 17:00, a to kvůli pracovním povinnostem ve večerních hodinách (volno jsem si vzal jen na několik hodin, ne celý den) a kvůli kamarádovi, který nemohl běžet v druhém rozběhu z časových důvodů. Nastalo však několik nepříznivých okolností, kvůli kterým nebylo možné, abych se před závodem rozběhal, přičemž jsem byl nakonec rád, že jsem se na start, i tak o 20 minut posunutého, dostal včas, stejně jako kámoš. Překvapil mě mimořádně velký počet účastníků, v našem rozběhu běželo odhadem 130-140 lidí, a i když část běžela ve 3.-4.dráze, tak počet byl velmi nepříjemný.

Kvůli různým zmatkům jsem špatně nastavil Garmina, takže mě začal velmi brzy pípat, neboť jsem na něm měl nastavenou hranici z volných běhů 156 tepů/min. Za běhu jsem tedy hodinky musel přenastavit, což nebylo úplně jednoduché. Kromě toho jsem se po předchozích zkušenostech postavil na startu hned do čela pole a nechal jsem se unést rychlým tempem spoluběźců, což bylo umocněno tím, že mi chybělo rozklusání. Tempo kolem 3:55/km jsem držel asi 3 km, poté se však dostavily jak výrazný růst tepovky, tak svalová únava nohou, hlavně kotníků. Před tím jsem si vícekrát musel zakřičet při předbíhání pomalejších běžců, aby běželi při kraji, pak se toto naštěstí zlepšilo. Další kilometry jsem výrazně zpomalil na cca. 4:10-4:15/km, avšak tep bohužel klesl jen krátkodobě a ke konci 6.km se dostal zpět na 185. Pak mě už běh příliš nebavil, navíc se dostavila další únava nohou, takže jsem na 7.km ještě výrazněji zpomalil, což už se mi ale zdálo příliš. Naštěstí nedaleko stál kamarád Pavel Smrž, který mě občas povzbudil, a občas mě též někdo předbíhal, takže jsem se ho mohl chvíli držet, nebo ho předběhnout zpět. Až do 10.km jsem se snažil, abych zlepšil aspoň své závodní maximum na 10 km, což se mi podařilo, neboť mezičas byl 41:42, tedy o 13 sekund lepší než při srpnové desítce.

V 11. a 12.km jsem opět ztrácel chuť běžet rychle, ale snažil se, abych neztrácel více než 10 sekund na kolo, tedy aby tempo bylo pod 4:25/km. Bohužel jsem musel i častěji smrkat, což nebylo též optimální. Ke konci jsem pak měl chuť zkusit oproti vysněnému výkonu 15 km, který jsem měl nastavený i na hodinkách, nezaostat o více než 2 kola (800 metrů), což se mi podařilo, takže výsledný výkon je 14 253 metrů. I spolu s běžci z rychlejšího rozběhu jsem skončil na 48.místě z 219 lidí, což není tragické pořadí. Po doběhu jsem se asi 1 km vyklusal, rozloučil se s kamarády a pak klusal ještě další 2,3 km od tramvaje domů.

Po závodu jsem byl na sebe naštvaný, protože jsem udělal spoustu blbostí, kvůli kterým jsem nezaběhl ani zdaleka to, na co jsem měl. Některé okolnosti jsem ovlivnit nemohl, jiné však jistě ano. Například byla dost velká blbost rozběhnout závod tempem 3:55/km a to tím spíše, že mi chybělo rozklusání. Skoro to vypadá, jako by mi psychická nepohoda trochu zatemnila mozek. :-( Pak jsem pro změnu bojoval s myšlenkami, že běžím špatně, že už to nemá cenu, že se jenom trápím a podobně, což též k závodu nepatří. Na druhé straně je ale pravdou, že i přes všechny chyby i nepříznivé okolnosti jsem zaostal za svým maximem, které jsem zaběhl za ideálních podmínek, "jen" o 580 metrů a loňský výkon ze závodu vylepšil o 900 metrů, což není malé zlepšení. Zajímavé je, že průměrná tepovka byla o 11 tepů vyšší než průměrná tepovka při rekordním tréninkovém pokusu (14,83 km), což ale souvisí s okolnostmi uvedenými výše. Také pořadí v závodu není úplně špatné, byť mohlo být i lepší. Celkově ale musím závod zhodnotit pozitivně, stejně jako své letošní zlepšování. Jsem rád i za to, že se na závodu líbilo i mému kamarádovi, který zaběhl v rámci svých možností velmi dobře.




10.9.2011 PIM desítka

Pořadí: 211. z 3183 běžců

Čas: 42:03 (reálný čas 42:01)

Rychlost: 14,27 km/hod (4:12 na km)

Průměrný tep: 182,3/min

Profil: městský "okruh" centrem Prahy s více závleky, silnice

Počasí: 19 stupňů, večerní městské osvětlení, místy šero

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Mým 102.soutěžním během, z nichž dva jsem ale nedokončil, se stal závod PIM 10 km, na který jsem se přihlásil již na konci minulého roku, spolu s maratonem a půlmaratonem. Po zkušenostech z maratonu a půlmaratonu jsem tušil, že ani tentokrát mi podmínky nebudou úplně vyhovovat, ale přesto jsem se rozhodl se závodu zúčastnit a snažit se běžet co nejlépe. Vzhledem k 100.jubilejnímu dokončenému závodu a nedávno absolovovaných 10 000 km jsem se rozhodl závod běžet na poděkování Bohu a také svým kamarádům. Kdyby nebylo v roce 2006 Božího povolání k ročnímu pobytu u redemptoristů, tak bych dnes neběhal a skrze běh bych nemohl ani pomáhat jiným lidem, jako je organizace Světlo pro svět, za kterou jsem i tentokrát běžel (viz též žluté tričko, ve kterém běhám). Cítím, že mé běhání má smysl, ale je dobré v něm objevovat nové vize, cíle, cesty i prostředky. Věřím, že se mi to s Boží pomocí podaří.

Do Prahy jsem jel odpoledne a po zaregistrování si jel odpočinout do kláštera Jezuitů, kde jsem spal. Pak jsem se vydal na místo startu, kde jsem se měl zúčastnit focení Světla pro svět a předat startovní balíček kamarádovi, pro kterého jsem ho vyzvedl. Na místě jsem se ale setkal s velkým problémem, kterým bylo, že mě pořadatelé nechtěli pustit k stanu Expa, kde toto probíhalo (důvodem byl probíhající závod žen). Pořadatelé mě posílali z jednoho "průchodu" k druhému a zpět, vše čtyřikrát. Prodíral jsem se přitom davy lidí a nebylo to pro mě příjemné. Konečně mě pak pustili, takže jsem vyřídil potřebné, ale zbývalo se zase vrátit k prostorám úschovy zavazadel, která byla na místě, odkud jsem přišel. K úschovne jsem se dostal poměrně pozdě a uvažoval, že bych se měl rozklusat, to však je v blízkosti startu nemožné. Vzdálil jsem se tedy směrem od místa startu a běžel asi 400 metrů, pak už ale byl čas se vrátit zpět a odskočit na WC, celkem jsem tedy naběhal jen asi 800 metrů, což je málo, a navíc toto bylo skoro půl hodiny před startem. Pak jsem se konečně dostal do startovního koridoru (naštěstí jsem měl dobré startovní číslo a byl mi přidělen koridor A), kde však už prostor k rozklusání byl nulový. Čím více se blížil čas startu, tím se prostor kolem mě zahušťoval a nervozita stoupala. Těsně přede mnou stál kamarád Honza, za mnou pak kamarád z běžeckého fora. Po projevech organizátorů a minutě ticha za zemřelé hokejisty závod odstartoval, má tepovka v ten moment byla neobvykle vysokých 106/min.

Protože jsem věděl, že závod probíhá za večerního osvětlení, kdy bude problematické sledovat údaje na hodinkách, tak jsem se rozhodl se spolehnout jen na zvukovou signalizaci, kdy jsem nastavil konrolní pípání každou minutu a zároveň ukládání mezičasů každých 250 metrů, přičemž kontrola spočívala v tom, že kontrolní pipání by mělo zaznět v podobný moment, jako signál uložení mezičasu. Toto se ukázalo jako správné, byť ale i kvůli slabšímu signálu GPS hodinky opět neměřily vzdálenost úplně přesně, ale naměřily o 150 metrů více, což v tempu znamenalo o 3-4 sekundy/km pomalejší tempo, než bylo zvukem signalizováno. Zvukovou signalizaci tepu jsem tentokrát nenastavil, což možná byla chyba, ale nechtěl jsem, abych musel cokoliv přenastavovat v průběhu běhu a aby mi hodinky pípaly skoro nepřetržitě.

Hned po prvních metrech jsem zakopl o nerovnost na konci startovního koberce, kterou jsem vůbec neviděl, naštěstí jsem ale nespadl. Přestože první kilometry byly osvětleny ještě poměrně slušně, tak jsem měl s viditelností problém, navíc nejsem zvyklý běhat na povrchu, kde musím dávat velký pozor, kam došlapuji (kostky, tramvajové koleje apod.). Běžel jsem proto poměrně dost opatrně a nechal utéct Honzu i další běžce, z nichž někteří přepálili začátek. Trochu jsem pak ale měl problém s proplétáním se mezi běžci, kteří své tempo z prvních několikaset metrů neudrželi, další problém pak byl v zatáčkách, zejména pak těch, které měly úhel 180 stupňů (první byla již na 1.km), kde jsem se nechtěl přimotat do davu lidí a obíhal je raději vnějším obloukem, což mě zpomalovalo. Honzu jsem doběhl asi po 3,5 km, ale postupně cítil, že nejsem schopen udržet tempo, kterým běžím, byť jsem už viděl, že nejenže zaostávám o pár sekund za pípáním, ale ještě k tomu pípání zaostává za kilometrovníky, z nichž ale jen některé bylo vidět. Bylo zcela jasné, že čas 40 minut je zcela nereálný, i když jsem se tempo snažil držet vysoké. Pokles tepovky po 4.km (z té době už dost vysokých hodnot, o kterých jsem ale nevěděl) byl ostatně způsoben hlavně tím, že jsem se dostal na místo klesání, kde však viditelnost byla ještě nižší, takže jsem běžel raději ještě opatrněji než jinde. Poté jsem se ale už nedostal do dobrého tempa a to se prohloubilo po 6.km. Nezdálo se mi, že běžím úplně pomalu, ale i přes snahu jsem slyšel, že zaostávám více a více, avšak i přesto jsem kupodivu v pořadí přinejmenším udržoval svou pozici, protože mě sice občas někdo předstihl, ale i já předbíhal nemálo lidí. Teprve v posledních 1-2 km mě asi předběhlo více lidí, avšak to nebylo nijak fatální. Dle GPS jsem 10 km měl za 41:30, avšak do cíle zbylo ještě asi 150 metrů, takže jsem doběhl v čase 42:03 (reálný čas 42:01), tedy o více než 2 minuty pomaleji, než je můj osobák.

I přes zdánlivě špatný čas jsem byl překvapen únavou po doběhu, kterou jsem navíc kvůli prostoru nemohl vyklusat. Teprve později jsem zjistil, na jak vysoké tepovce jsem běžel a doběhl (viz grafy výše). Převzal jsem medaili, na kterou jsem se tentokrát rozhodl si nechat vyrazit jméno a čas, abych měl památku třeba i za 50 let, když bylo pravděpodobné, že PIM večerní desítku už asi nikdy nepoběžím, napil se a vyzvedl věci z úschovny. Potil jsem se dost dlouho, ale měl sebou naštěstí ručník. Mezitím dorazil Honza, s kterým jsem pak šel pěšky na místo ubytování, kde jsem se pak byl i 2 km vyklusat, byť více než hodinu po doběhu. Věděl jsem ale, že i přesto má takový výklus smysl. Strávil jsem pak ještě chvíli s Honzou, který se v noci vracel vlakem do Brna, a zůstal v Praze do dalšího dne, kdy jsem zašel na mši, sbalil si věci a odjel do Brna.

Čas 42:03 se mi původně zdál nepříliš dobrý, ale i tak jsem věděl, že jsem běžel dobře a s ohledem na podmínky výsledek není nijak tragický. Poté, co jsem další den zjistil, že jsem skončil 207. z 3163 lidí, jsem názor změnil, neboť mi je jasné, že u těchto závodů je vzhledem k podmínkám pořadí důležitější než čas. Vím dobře, že mi nejvíce vyhovuje běh na dráze, za v podstatě optimálních podmínek. Podmínky na PIM, byť byly pro všechny účastníky stejné, mi z různých pohledů běžecky nevyhovovaly, proto dvě minuty rozdílu oproti osobáku považuji za dobrý výsledek. Gratulace přitom patří hlavně těm, kdo i v těchto náročných podmínkách zaběhli osobák, nebo na hranici osobáku, jako můj kamarád Honza, který za mnou zaostal jen o 37 sekund, a samozřejmě i těm, kdo závod dokončili, byť na jednom z posledních míst, jako jiný můj kamarád, s kterým jsem poté ráno telefonoval.

Přestože se v budoucnu budu účastnit spíše závodů, které mi podmínkami budou vyhovovat více, než PIM 10 km, tak jsem v Praze prožil pěkný čas, a proto jsem rád, že jsem tento (z určitých pohledů jubilejní) závod běžel. Ostatně, kdyby mi někdo před 5 lety řekl, že někdy takový závod poběžím a doběhnu na 211.místě, tak bych mu nevěřil. O umístění ale ani tolik nejde, byť samozřejmě potěšilo!




3.9.2011 Brněnské Hamburgy 30 minut + 1 kolo

Pořadí: 1. ze 4 běžců

Čas a vzdálenost: 30:21 (7,75 km)

Rychlost:  15,32 km/hod (3:55 na km)

Průměrná TF:  181,4 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: 15 stupňů , slutečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Mým dalším závodem se stal závod Brněnských Hamburgů na 30 minut, který jsem vyhlásil při příležitosti 10000.naběhaného kilometru za více než 4 roky mého běhání. Závod měl být zároveň testem před PIM 10 km, který poběžím za týden. Věděl jsem, že předchozí závody a zejména testy kondice mi úplně nevyšly, ale chtěl jsem přesto zkusit, jak na tom jsem. Abych se nedostal přes 10000 km už v průběhu týdne, tak jsem ve čtvrtek a pátek běhal velmi málo, takže jsem si před závodem odpočinul. Na závod došlo 7 lidí, z toho čtyři závodili. Děkuji všem, kdo došli. Rozhodl jsem se běžet naboso, byla to asi dobrá volba.

Strategii jsem zvolil velmi jednoduchou a to rozběhnout běh tempem 57 s/kolo (tempo 3:48/km) a podle potřeby později zpomalit. Věděl jsem, že všichni ostatní běžci chtějí běžet pomaleji, takže jsem se spolehl jen na sebe. Původně nastavené tempo jsem udržel asi 2 km, poté jsem musel mírně zpomalit a na 5 km se dostal v čase 19:20, což je má třetí nejrychlejší pětka v historii, ovšem 18 sekund za osobním rekordem. I z důvodu poměrně vysoké tepovky se mi všaj nepodařilo tempo udržet a musel jsem zpomalit na tempo kolem 4:00/km. Pokud o zrychlení po 7.km vyvolal píchání v boku, takže jsem pak musel poslední dvě kola opět ubrat, což vysvětluje pokles tepovky na konci závodu. Teprve asi 100 metrů před cílem jsem toto překonal, avšak k závěrečnému finiši už nezůstal čas. 7 km jsem tak měl za 27:23, čímž jsem vyrovnal svůj osobní rekord, u 7,75 km jsem osobní rekord zlepšil o 26 sekund a průměrné tempo tak bylo 3:55/km.

Myslím, že i přes problémy v závěru se můj dnešní pokus vydařil a věřím, že dává dobrý příslib na čas na 10 km kolem 39:30 (3:57/km). Možná by se to podařilo už dnes, kdyby závod byl delší, ale těžko říct. Milan doběhl 19 sekund za mnou, Hugo to dnes vzal hodně volně a David při svém prvním rychlejším testu zaběhl velmi dobrý výkon, zcela v souladu s mým očekáváním. Přálo nám i počasí a i po závodu byla příjemná atmosféra. Jsem rád, že mě napadlo tímto způsobem svých 10 000 km oslavit.




17.8.2011 TriExpert cup - Moravská Slavia 10 km

Pořadí: 55. ze 212 běžců (204 doběhlo)

Čas: 41:55

Rychlost:  14,31 km/hod (4:11 na km)

Průměrná TF:  165,5 tepů/min

Profil: 400 metrová dráha

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno, ke konci část dráhy ve stínu

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Od tohoto závodu jsem neočekával žádný kvalitní výkon, neboť jsem ho absolovoval poslední den sedmidenního objemového tréninku, během něhož jsem naběhal 238 km, z větší části v kopcovitém profilu Krkonoš. Navíc bylo dost teplo a byl jsem unaven z pro mě dlouhého cestování z Krkonoš domů. Stihl jsem až poslední rozběh, ve kterém jsem naštěstí měl právo startovat, protože jsem zaběhl slušně minulou 5 km. Start rozběhu se opozdil, takže jsem věnoval čas rozhovoru s kamarády i krátkému odpočinku. Dal jsem pak jen jedno kolo rozklusu a cítil, že to dnes opravdu nebude "ono", přesto jsem ale hodinky nastavil optimisticky na 40 minut (reálně jsem očekával čas kolem 45-50 minut). Hlavním problémem byla svalová únava nohou, kdy jsem měl problém provést pořádný odraz, takže délka kroku byla ještě kratší než obvykle.

Těsně před startem jsem se pozdravil s kamarádem ze školy, který běžel v předchozím rozběhu, a šel se pŕipravit na dráhu, avšak jakmile jsem tam dorazil, tak zazněl startovní výstřel. Ten mě velmi překvapil a trvalo aspoň 5 sekund, než jsem přešel startovní čáru (byl jsem až vzadu pole). Z tohoto důvodu mi hned utekli Sváťa s Honzou, když jsem věděl, že Sváťa má šanci běžet na čas kolem 40 minut. Přestože jsem se snažil ztrátu dohonit, tak se mi to nepodařilo, a od 2.km musel zpomalit. Tím, že se mi nedařilo, mi vadily i jiné věci, jako byl chybně zobrazován údaj na časomíře a zejména stříkání vodou v prostorách cíle. Toto byl prostředek, jak ochladit závodníky v horku, ale mě toto vadilo, protože mám brýle a podvědomě jsem pokaždé zavíral oči a na toto se moc netěšil. Stříkání přitom přetrvalo asi 21 kol a jen v posledních cca. 4 kolech již nebylo, protože se mezitím na části trati objevil stín. Po 2.km jsem začal výrazně zpomalovat a i když jsem mezitím předběhl Honzu, který jako obvykle přepálil, tak se mi Sváťa stále vzdaloval (i když jsem viděl, že ani on na čas 40:00 neběží).

Přibližně po 5 km jsem se trochu probudil z letargie poté, co mě Jiřina Kociánová předběhla o celé kolo. Snažil jsem se ji chvíli (100-200 metrů) držet a zrychlil, ale to mi nevydrželo dlouho a vrátil se k tempu kolem 4:16/km. Poté jsem se ještě jednou pokusil o zrychlení kolem 7,5.km, ale 5.kolo před koncem jsem zaběhl špatně, což si nedokážu úplně vysvětlit - snad jsem tam smrkal nebo dělal něco jiného, ale i tak jsem byl velmi překvapen. Poté jsem ale měl chuť doběhnout Sváťu, který byl v té době o 12 sekund přede mnou. Již předtím jsem viděl, že se můj odstup od něj postupně snižuje a viděl jsem, že ani on nedrží rovnoměrné tempo. V dalších 2 kolech jsem postupně zrychloval a posledních 800 metrů zkusil již běžet skoro "naplno". 600 metrů před cílem jsem Sváťu dostihl a úmyslně v ten okamžik zrychlil, abych mu utekl o pár metrů (získal jsem náskok asi 4 sekundy). Pak jsem i kvůli únavě krátce výrazněji zpomalil, ale všiml jsem si, že se mi Sváťa začíná přibližovat, tak jsem zrychlil a doběhl nakonec o 2 sekundy před ním.

Výsledný čas byl 41:55, takže jsem o 2 minuty zaostal za svým osobním rekordem, přesto jsem se celkově umístnil na 55.místě, což je můj třetí nejlepší výsledek na závodech TriExpert cupu v historii. Hodně běžcům, běžícím zejména v prvních dvou rozbězích, kdy bylo ještě tepleji, se přitom nedařilo a ze závodu odstoupilo 8 lidí, což je neobvykle hodně. Dle žebřičku jsem zaběhl slušně a ještě si výrazněji polepšil. 2 minuty za osobákem může vypadat jako neúspěch, ale je o minutu lepší výkon, než byl můj nejlepší výkon v loňském roce, a to bez ohledu na objem, který jsem v minulých dnech naběhal. Myslím, že závod splnil to, co jsem od něj očekával - ukázal, že ani neobvykle vysoká kilometráž mě příliš neunavila a tělo ji dobře zvládalo.

Po závodu jsem se vyklusal ještě na dráze 1,4 km a pak dalších 9 km běžel se Sváťou domů. I tento běh jsem si užíval a měl z něj radost. Prožil jsem velmi pěkné dny a jsem za ně vděčný! Pokud se jedná o mé další běžecké plány, tak jsem přihlášen na PIM desítku a pak uvažuji i o nějakém říjnovém maratonu, i když se obávám, že na čas pod 3h ještě natrénováno nebudu mít.




13.8.2011 Janské Lázně - Černá Hora 8,6 km (MR v běhu do vrchu)

Pořadí: 71. z 200 běžců

Čas: 46:40

Rychlost:  11,06 km/hod (5:26 na km)

Průměrná TF:  170,6 tepů/min

Profil: převýšení 630 metrů, asfalt, rostoucí stoupání (ke konci místy až 15%)

Počasí: cca. 15 stupňů, polojasno, poté zataženo

Rozložení tempa a tepovky (tepů za minutu):



Profil, vývoj tempa, tepovky a srovnání s loňskem :

KmVýška mSklonTF průmPořadíMezičasTempo /kmTempo loni Zlepšení
0628       
0,6 664 6,0% 158,0   0:02:58 0:04:57 0:05:55 0:00:44
1,6 735 7,1% 175,8   0:08:16 0:05:18
2,6 796 6,1% 174,9   0:13:17 0:05:01 0:05:36 0:00:35
3,6 819 2,3% 171,9   0:18:00 0:04:43 0:05:11 0:00:28
4,6 869 5,0% 172,9 88. 0:22:55 0:04:55 0:05:37 0:00:42
5,6 943 7,4% 171,3 81. 0:28:25 0:05:30 0:06:13 0:00:43
6,6 1033 9,0% 170,1 78. 0:33:48 0:05:23 0:06:08 0:00:45
7,6 1140 10,7% 169,0 72. 0:39:58 0:06:10 0:06:52 0:00:42
8,6 1258 11,8% 167,4 71. 0:46:40 0:06:42 0:07:37 0:00:55


Mým dalším závodem se stal již podruhé běh na Černou Horu v Krkonoších, který byl současně mistrovstvím republiky v běhu do vrchu. I tentokrát jsem se rozhodl ho spojit s běžeckou dovolenou v Krkonoších, během níž jsem od pátku večera do středy dopoledne naběhal v kopcovitém profilu 190 km. Závod proběhl v sobotu v poledne. I přes mírný déšť jsem se rozhodl na start seběhnout asi 7 km z místa, kde jsem byl ubytovaný (shodou okolností 300 metrů od cíle závodu), bylo to fajn. Zaregistroval jsem se, občerstvil se, odpočinul si, krátce se rozklusal a připravil se na start. Počasí se mezitím zlepšilo a dokonce vysvitlo slunce, z čehož jsem úplně nebyl nadšený, protože mám rád chladnější počasí. Věděl jsem, že jsem loni běžel zbytečně opatrně a tentokrát se od začátku snažil běžet svižněji, s tepovkou těsně nad 170.

První kilometry jsem rozběhl celkem svižně, takže tepovka vzrostla výše, než bylo vhodné, nicméně v plošší části kolem 3.km klesla k žádoucím 170/min, i když pak opět vzrostla. Věděl jsem, že běžím dobře, přičemž už z loňska vím, že přestože druhá polovina je náročnější, tak v ní oproti dalším závodníkům získávám. Nenechal jsem se tedy zneklidnit přepálením tempa některých z nich a od 4,6.km (4 km před cílem) začal počítat, kolik jich postupně předběhnu. Ještě po 5 km jsem měl průměrné tempo 5:00/km, což byl nečekaně slušný výsledek. V dalších kilometrech jsem předběhl poměrně dost lidí, ale postupně i já musel zpomalovat a to tak, že mi přitom i klesala tepovka pod hodnotu 170/min, na které jsem ji chtěl udržet. V té chvíli se projevovala má menší silová připravenost na běh v prudkém stoupání, nicméně i přesto jsem až do konce předběhl další běžce a přestože jsem na cílové rovince nepředběhl dalšího běžce, na kterého jsem se dotáhl, tak jsem poslední kilometr běžel o 55 sekund rychleji než loni a zaběhl čas 46:40, což znamenalo zlepšení oproti loňsku o 6 minut. Celkově jsem se umístnil na 71.místě z 200 lidí a i to považuji za dobrý výsledek.

Po závodu jsem se vyklusal a přesunul se do hotelu, kde jsem bydlel, protože znovu začalo pršet. Pak jsem seběhl na vyhlášení, kdy už počasí bylo slunečně, a vrátil se poté zpět během do kopce. Potkal jsem i několik kamarádů a popovídal s nimi. Vím, že zejména v závěru jsem neběžel úplně dobře, avšak na závody v kopcích systematicky netrénuji a pouze pravidelně běhávám ve zvlněném profilu běhy v obecné vytrvalosti. Průměrnou rychlost v závodu jsem zlepšil oproti loňsku o 1,26 km/h, což je úměrné mému letošnímu zlepšení i na rovinatých tratích délky 5-10 km. Přesto mám z výsledku radost a jsem rád, že i poté jsem v Krkonoších strávil velmi příjemný čas.




20.7.2011 TriExpert cup - Moravská Slavia 5 km

Pořadí: 34. ze 198 běžců

Čas: 19:02

Rychlost:  15,76 km/hod (3:48 na km)

Průměrná TF:  176,2 tepů/min

Profil: 400 metrová dráha

Počasí: cca. 20 stupňů, převážně zataženo

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Fotky ze závodu

Mým dalším závodem byl závod na 5 km na Moravské Slavii, kde jsem při jediném oficiálním pokusu na této vzdálenosti před rokem zaběhl poměrně špatný čas 21:47. Od té doby jsem pak zaběhl 5 km vícekrát na Brněnském Hamburgu (nejlépe 19:20) a vícekrát při tréninku na dráze v Bystrci (nejlépe 19:02). Původní cíl bylo atakovat hranici 19 minut, avšak ten se vzdálil poté, co jsem zjistil, že patřím výkonnostně do druhého ze tří rozběhů, ve kterém budou startovat pomalejší běžci, které budu muset předbíhat, a poté, co mě chytlo jakési nachlazení (rýma a občasný kašel). Protože jsem se ale jinak při volných bězích cítil dobře a neměl jsem teplotu, tak jsem se rozhodl to přesto zkusit. Tentokrát jsem ani neváhal při rozhodování, v jaké obuvi běžet, a rozhodl se startovat bosý. Počasí bylo příznivé, protože nebylo tak horko jako loni.

V rozběhu jsem tušil, že budu patřit mezi nejrychlejší, proto jsem si stoupl na startu hned dopředu. Po výstřelu někteří běžci, včetně jednoho mého kamaráda, vystartovali na můj vkus příliš rychle, takže jsem asi po 200 metrech byl přibližně na 12.místě, ale držel jsem se tempa, které mi vyhovuje. Kola jsem běhal velmi vyrovnaně a zpomalování bylo jen velmi malé. Postupně jsem předbíhal nejenom pomalejší běžce o jedno či více kol, ale i pár lidí, kteří neudrželi počáteční tempo. Dvě kola před koncem jsem viděl šanci, že bych mohl ještě čas kolem 19:00 zaběhnout, proto jsem mírně zrychlil. To se mi podařilo a nenechal jsem se ani zmást hlášením poŕadatelů, že mám běžet ještě kolo navíc. Stopky jsem zastavil na hodnotě 19:01, nicméně oficiální čas byl 19:02, tedy shodný, jako můj čas z červnového tréninku. V rozběhu jsem doběhl na 4.místě ze 73 lidí, celkově pak na 34.místě ze 198 lidí, což je můj nejlepší výsledek i percentil ze všech závodů TEC, které jsem kdy běžel. Po závodu jsem se pak vyklusal další kolo, občerstvil, pobavil s kamarády a pak se Sváťou a jedním člověkem, a poté sám, běžel 7,3 km domů.

Přestože jsem nezaběhl čas pod 19:00 a své maximum "jen" vyrovnal, tak přesto mám z výsledku radost. Navíc jsem si dokázal, že i na větším závodě dokážu zaběhnout stejně kvalitně jako za ideálních podmínek při tréninku a dále jsem viděl velké rezervy pro budoucnost, které ještě mám. Trochu mě štvalo pokřikování od diváků (běžců běžících v jiném rozběhu) "kde máš boty?", ale na to už jsem zvyklý, stejně jako na připomínky, že běhám v tom či jiném ohledu úplně špatně. Jdu cestou, která mi vyhovuje a která zatím přináší ty výsledky, které od ní očekávám. Věřím přitom, že přestože mnoho věcí nedělám, jak by se mělo, tak ještě určitý prostor pro zlepšování nadále mám.

Gratulace patří i mým kamarádům, zejména Honzovi, Sváťovi a všem Pavlovům, kteří dnes zaběhli osobáky.




29.6.2011 Obřany 8,8 km

Pořadí: 70. ze 229 běžců

Čas: 38:02

Rychlost:  13,88 km/hod (4:19 na km)

Profil: mírně zvlněný profil (převýšení do 20 metrů), převážně asfaltová cyklostezka

Počasí: cca. 25-30 stupňů, skoro jasno

Rozložení tepovky v porovnání s 25.5.2011 (tepů za minutu, 29.6.2011 modře):



V tomto závodu se sešlo více okolností, které ovlivnily můj výkon. Především jsem měl dost náročný den, takže jsem neměl čas na pravidelné jídlo, odpočinek a zejména jsem kvůli tomu dorazil na místo prezence až 13 minut před plánovaným startem, což bylo velmi málo s ohledem na dlouhou frontu, která se v místě prezence vytvořila. Kromě toho bylo i dost teplé a dusné počasí a navíc jsem se necítil úplně dobře. Než jsem se zaprezentoval a odskočil si, tak už se vše připravilo k startu a přestože jsem se pokusil popojít dopředu, tak jsem startoval až někde z poloviny startovního pole, nebo těsně za ní, navíc bez rozklusání.

První kilometr byl ve znamení snahy dostat se do tempa a předběhnout pomalejší běžce, což se mi ne vždy dařilo, zejména pak kvůli tomu, že občas na cyklostezce běželo i několik běžců vedle sebe a musel zůstat i prostor pro projíždějící cyklisty v protisměru. Tepovka rostla mnohem pomaleji než před 5 týdny a čas prvního kilometru byl též horší a to o 12 sekund (4:16). Bohužel jsem ve startovním zmatku zapomněl i to, že kilometry jsou značeny nepravidelně, nebo je občas přehlédnu, takže jsem se mohl řídit jen údaji z Garmina, kde jsem ale nenastavil autolap, což mi ztížilo orientaci v tom, jak běžím.

V druhém kilometru jsem se pokoušel dohnat ztrátu, ale to se mi nějak nepodařilo, protože se projevilo horké počasí, kvůli kterému tepovka vzrostla příliš rychle. Na obrátku jsem dorazil v čase 18:36, z čehož bylo jasné, že běžím na cílový čas minimálně o minutu horší než minule. Poté jsem i s ohledem na počasí běžel při tepu kolem 175/min, což bylo málo na udržení tempa a postupně mě předběhlo na 5.-6.km sedm lidí. Na sedmém kilometru jsem předstihl tři lidi, ale i přes pokus o zrychlení se mi již nepodařilo nikoho dalšího dostihnout a doběhl jsem v čase 38:02, což je o 1:53 horší než před 5 týdny. Také split +0:50 byl poměrně špatný a v pořadí jsem se umístnil na 70.místě z 229 lidí, tedy těsně v první třetině.

Po doběhu mi bylo dost teplo, proto jsem se nevyklusal, ale napřed se šel napít a teprve po asi 20 minutách šel klusat směrem k domu, ale dal jen 3 km tempem kolem 7:10/km a pak sedl na trolejbus. Přestože jsem běžel rychleji, než při loňských pokusech na této trati, tak jsem byl z výsledku zklamaný, i když dobře vím, jaké okolnosti můj výkon z větší části ovlivnily, i když si za to mohu do větší míry i sám, protože jsem za této situace neměl vůbec startovat. Navíc mi chyběla motivace podobná té, kterou jsem měl minule, kdy jsem se snažil celou druhou půli dostihnout Sváťu, který dnes nestartoval. Nicméně, význam tohoto závodu pro mě není tak velký, abych se tím měl příliš trápit. Co nevyšlo dnes, to vyjde příště!




26.6.2011 Liberecký půlmaraton

Pořadí: 10. z 36 běžců

Čas: 1:31:23

Rychlost: 13,85 km/hod (4:20 na km)

Průměrný tep: 167,8 tepů/min

Profil: 15 asfaltových okruhů kolem stadionu, zvlněný profil, nejprve prudší stoupání (+8 m), prudší klesání (-9 m), další prudší stoupání (+13 m) a poté pozvolnější klesání a rovina (-12 m), celkem za závod převýšení cca. 320 metrů

Počasí: 15 stupňů, zataženo, převážně mírný déšť

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Mým 96.soutěžním během se stal půlmaraton v Liberci. Účast jsem zvažoval až do poslední chvíle, protože jednak jsem řešil neběžecké problémy a jednak má běžecká forma nebyla dobrá, což je vidět i z toho, že 5 dní před závodem jsem na Brněnském Hamburgu uběhl jen 3 km místo původně naplánovaných 10 km. Navíc se na Internetu objevovaly informace, že profil závodu není příliš příznivý a že ani prostředí není úplně optimální. Také nemám rád dlouhé cestování, nicméně rozhodlo, že jsem chtěl navštívit přátele, které jsem už dlouho neviděl. Do Liberce jsem jel už den předem a v podvečer před závodem si zaběhal asi 8 km a také zahrál badminton, který jsem už nehrál asi 20 let. S přáteli jsem prožil velmi příjemný večer a ráno se s nimi vydal na závod. Počasí bylo příznivé, protože bylo zataženo a byla i příznivá teplota, takže jediným problémem byl vytrvalý drobný déšť.

Už při prezenci mě překvapil nízký počet účastníků. Nakonec startovalo jen 36 půlmaratonců a 5 účastníků "lidového běhu" na 3,2 km, z nichž čtyři přišli se mnou, takže díky nám vzrostl počet účastníků lidového běhu na pětinásobek. :-) Kamarádi se přitom běhu nevěnují, ale podali velmi dobrý výkon, včetně jejich dětí ve věku 9 a 6 let, u nichž je obdivuhodné, že celou vzdálenost úspěšně absolovovali. Pěkné bylo, že se pak postarali i o povzbuzování mě i všech závodníků, protože jinak divácká účast byla nulová, přestože stadion, kolem kterého se běhalo, měl krytou tribunu. Rozhodl jsem zkusit běžet na čas kolem 1:30 s tím, že v průběhu závodu své ambice podle aktuálních podmínek upravím.

První kolo jsem se seznamoval s tratí. Zjistil jsem, že na trati jsou dvě prudší stoupání (sklon kolem 5%), jedno prudší klesání a jedno pozvolné klesání střídané rovinkou. Zvlněný profil vylučoval běžet strategií rovnoměrného tempa a bohužel i strategií rovnoměrné tepovky, musel jsem se tedy více spoléhat na své pocity, i když údaje z hodinek jsem používal. První kolo jsem dal příliš pomalu, v dalších kolech jsem proto zvýšil úsilí a to jak při běhu do kopce, tak při běhu s kopce. Tepovka byla poměrně rozkolísaná a její graf vytvořil funkci s cca. 30 lokálními maximy a 30 lokálními minimy. Problém ovšem byl v tom, že při běhu s kopce jsem nebyl schopen běžet tak rychle, aby tepovka výrazně nepoklesla, zatímco při běhu do kopce jsem se dostával na hodnoty 175-180/min, tedy výše, než je anaerobní prah. Již po 7 kolech bylo jasné, že čas 1:30 je nereálný, ale věřil jsem, že bych mohl dát čas kolem 1:31, tedy o málo rychleji než v Pardubicích. Po 10.kole (14 km) jsem ale začal mít problémy při běhu do kopce, kdy se mi již nedařilo tepovku dostat nad 175/min, což vedlo ke zpomalení. Menší zpomalení bylo i při běhu s kopce, ale tam jsem se snažil nezpomalovat.

V posledních dvou kolech jsem se pokusil mírně zrychlit, nicméně to nezabránilo, abych nebyl kolo a půl před koncem předstihnut jedním závodníkem a půl kola před koncem dalším. Držel jsem je sice v dohledu, ale zejména při klesáních mi utekli, takže jsem ani jednoho nedostihl. Do cíle jsem doběhl v čase 1:31:23 na 10.místě z 36 účastníků. Tento čas je až čtvrtým nejlepším výkonem na této vzdálenosti, nicméně za druhým nejlepším výkonem jsem zaostal jen o 14 sekund a za osobním rekordem z běhu na dráze o 2:09. Běžel jsem přitom o několik minut rychleji, než při všech pokusech z předchozích let. S ohledem na profil tento výsledek považuji za velmi dobrý, i když těch pár sekund rozdílu od času z Pardubic mrzelo.

Po dobehu jsem se vyklusal další jedno kolo, pak se občerstvil a počkal s kamarády na vyhlášení výsledků. I poté jsem s nimi prožil pěkný čas. Jsem tedy rád, že jsem se do Liberce vypravil! Zajímavé je, že když jsem večer po návratu do Brna šel na mši do kostela, tak jsem tam potkal kamaráda běžce, který ve stejný den závodil na půlmaratonu v Novém Veselí, na kterém se zúčastnilo i několik závodníků, kteří by jinak startovali v Liberci. Domů jsem se tak dostal až kolem jedenácté večer. Byl jsem sice unavený, ale velmi spokojený a vděčný za všechno, co jsem o víkendu prožil. Věřím přitom, že není podstatné, že tentokrát osobní rekord nevyšel, ostatně bylo by velkým překvapením, kdyby tomu bylo jinak. Závod v Liberci svých charakterem (profilem i průběhem tepovky) spíše připomínal intervalový běh 30 x cca. 250 metrů, takže byl velmi kvalitním tréninkem, který byl dobrým základem pro další pokusy, které nejpozději na podzim zkusím.




21.6.2011 Brněnské Hamburgy (3 km)

Pořadí: 3. ze 3 běžců

Čas: 12:13

Rychlost:  14,73 km/hod (4:04 na km)

Průměrná TF:  155 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: 15 stupňů , polojasno

Dalším závodem Brněnských Hamburgů byl závod na 10 km, který jsem běžel jen tři dny po úspěšném testu, při kterém jsem při běhu naboso překonal všechny rekordy od 3 km po 7,5 km, včetně 5 km za 19:02. V neděli a pondělí jsem vnímal namožené lýtkové svaly, ale v úterý ráno jsem se cítil už lépe. Chtěl jsem tedy zkusit rozběhnout tempem kolem 3:50/km a vyzkoušet, jak to půjde.

Realita závodu nicméně byla o dost horší a už od 1.km viděl, že to dnes nepůjde. 1.km jsem měl za 3:55, 2.km pak za 4:03 a už v ten moment uvažoval, jestli běh neukončím. Počkal jsem ale, až mě předběhne Pavel Juřica, kterému se mimochodem (podobně jako Hugovi) též nedařilo, a odstoupil po 3.km, který jsem běžel za 4:15. Čas na 3 km tak byl 12:13, což vypadá jako velmi špatný výsledek, nicméně i tak byl na úrovni času osobního rekordu před rokem (30.5.2010 jsem zaběhl 12:12, od té doby pak 18.6.2011 téměř o minutu lépe 11:14). Bylo naivní si myslet, že se mi po sobotním výkonu podaří zaběhnout slušně, nicméně nevadí, že jsem to zkusil. Zajímavá přitom je dost nízká tepovka, při které jsem běžel (jen 155/min). Příště to snad bude lepší!




14.6.2011 Brněnské Hamburgy 3 x 2 km (12 minut/úsek)

Pořadí: 2. ze 3 běžců

Čas nejhoršího úseku: 7:52

Čas nejlepšího úseku: 7:17

Průměrná rychlost nejlepšího úseku:  16,48 km/hod (3:39 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: cca. 17 stupňů, zataženo

ÚsekČasy kolČas úsekuTF průměrTF startTF max
10:520:550:570:560:560:540:550:527:1717096181
20:550:590:580:571:010:591:031:007:52171113183
30:560:580:580:590:570:570:581:007:43173120181

Před dalším intervalovým závodem Brněnských Hamburgů jsem se rozhodl ho pojmout jinak než minule a pokusit se hned v prvním úseku překonat osobní rekord na 2 km, který byl 7:22 (3:41/km). Bylo zataženo a velmi dobře se dýchalo, takže podmínky byly příznivé. Tentokrát jsem se i nasnídal a vzal sebou vodu. Velkou výhodou bylo, že na závod přišel i Pavel Juřica, který se tentokrát rozhodl běžet naplno, což obvykle nedělává. Kromě toho se zúčastnil i Hugo, který chtěl běžet úseky v čase pod 8:00. Abych zvýšil šance na osobní rekord, tak jsem ještě doma nastavil pípání hodinek po 55 sekundách a dále se rozhodl běžet naboso.

První úsek jsem od začátku rozběhl rychleji, ale poté jsem mírně zpomalil a snažil se řídit pípáním tak, abych průměr kol měl 55 sekund. Po pátém kole jsem však musel zrychlit, což se mi překvapivě podařilo a v posledním kol jsem zrychlil ještě více, k čemuž mi pomohlo povzbuzení od Pavla, který mě předběhl a doběhl přede mnou o 2 sekundy. I přesto jsem zaběhl čas 7:17, tedy o 5 sekund lepší, než je můj stávající osobní rekord, s čímž jsem velmi spokojen.

Mezi prvním a druhým úsekem jsem se napil a vyklusal jedno kolo. I v druhém úseku se ujal vedení, ale tempo nedokázal udržet. Zejména poté, co mě v 5.kole předběhl Pavel, se mi zhoršil i styl, takže bosoběh nebyl úplně příjemný a musel jsem se vícekrát ohlížet, abych si udržel náskok aspoň před Hugem. Úsek jsem dal za 7:52, což není po předchozím osobáku na 2 km špatné, byť jsem asi mohl běžet i lépe. Pavel tentokrát přede mnou doběhl o 12 sekund, Hugo zaostal o 6 sekund.

Mezi druhým a třetím úsekem jsem se dost potil, takže jsem se napil, polil, sedl si a obul se. Návrhy na prodloužení přestávky jsem ale odmítl a odstartoval třetí běh přesně podle rozpisu. I v tomto běhu jsem se ujal vedení a snažil se běžet tak, abych si vytvořil určitý náskok před Pavlem, což se mi sice podařilo, ale ani zrychlení v 5. a 6.kole nezabránilo, aby mě Pavel na konci 6.kola nepředběhl. Přitom mě ale povzbudil, což mě vyprovokovalo, abych ho na začátku 7.kola opět předběhl, avšak na konci 7.kola jsem definitivně věděl, že na Pavla nemám. Poslední kolo totiž dal za 50 sekund, zatímco já o 10 sekund pomaleji, takže můj čas tohoto úseku byl 7:43.

Celkově jsem s dnešním pokusem velmi spokojen, protože nejenže jsem zaběhl osobák na 2 km, ale i další úseky byly slušné. Zajímavé je, jak kolísavé jsou mé běžecké pocity. Třeba dnes jsem se cítil velmi dobře a věřím, že bylo v mých silách zaběhnout dobře i delší vzdálenost. Těším se na další běhání!




7.6.2011 Brněnské Hamburgy 6 x 1 km (6 minut/úsek)

Pořadí: 2. ze 4 běžců

Čas nejhoršího úseku: 3:53

Průměrná rychlost všech úseků:  15,63 km/hod (3:50 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: cca. 17 stupňů, slunečno

ÚsekČasy kolČas úsekuTF průměrTF startTF max
10:570:570:580:573:4916094177
20:560:580:590:563:49170119184
30:570:580:590:563:50175124186
40:560:570:590:573:49177127189
50:580:580:580:583:52177129191
60:561:001:000:573:53178135191

Dalším závodem Brněnských Hamburgů se stal intervalový běh na 6 x 1 km, s intervalem startu 6 minut. O intervalovém závodu jsem uvažoval už delší dobu, ale rozhodl jsem se ho vyhlásit až nyní. Abych běžce motivoval k rovnoměrnějším výkonům, tak jsem stanovil, že se započítává čas nejhoršího ze 6 úseků a aby vůbec někdo přišel, tak jsem pro vítěze slíbil čokoládu, kterou jsem byl ještě ráno před startem koupit na benzince. Kromě mě se zúčastnili Pavel Musil, jehož výkonnost je výrazně lepší než má, Vláďa Diatka a Pavel Juřica, který měl za sebou sobotní běh na 100 km. Pro účast jsem se rozhodl i přesto, že nejsem zcela v běžecké pohodě a prožívám určitý útlum po velmi úspěšném běžeckém jaru.

Rozhodl jsem se běžet úseky tempem kolem 3:48-3:50/km, neboť jsem závod bral jako přípravu na 5 km, kde aktuální osobák mám tempem 3:52/km. V každém úseku jsem běžel téměř od začátku až do konce na 2.místě s tím, že jsem se snažil o co nejrovnoměrnější tempo i v rámci úseku. To se mi podařilo jen částečně (3.kolo bylo vždy nejpomalejší), a proto jsem tempo musel "dohánět" až zrychlením v poslednim kole každého úseku. To se mi dařilo až do 5.úseku, kdy jsem v závěru neměl sílu ke zrychlení a celý úsek tak dal za 3:52, tedy o 2-3 sekundy pomaleji než ostatní úseky. Před posledním úsekem jsem cítil už únavu, což souviselo i s tím, že tepovka nestihla za 2 minuty vyklesat a startoval jsem do posledního úseku s 135/min. Chybou bylo, že jsem si nevzal na závod vodu, takže i když závod probíhal ráno, tak jsem se na slunci dost přehříval. Poslední úsek se mi neběželo moc dobře a po 3.kole hrozilo, že mě předběhne Pavel Juřica, který běhal úseky za 3:58. V posledním kole jsem se proto pokusil zrychlit a úsilí vystupňoval poté, co na mě Pavel křičel, abych zpomalil. Poslední kolo jsem měl za 57 sekund a celý úsek za 3:53, což byl dle pravidel můj výsledný čas běhu.

S průběhem i výsledkem testu jsem spokojen, avšak problémem je únava, která se projevila i při následném výklusu. Běželo se mi sice dobře a nakonec doběhl až domů (dalších 9,6 km), ale průměrné tempo bylo velmi pomalé (6:45/km). Také polední běh (4,1 km tempem 6:35/km) byl velmi pomalý a projevila se v něm únava z předchozích dnů i dnešního běhu. Nadále věřím, že je v mých schopnostech zaběhnout 5 km kolem 19:00 (tempo 3:48/km), avšak otázkou je, jestli k tomu v nejbližších týdnech budu mít formu. Pokud se jedná o dlouhé běhy, tak tam nyní šanci příliš nevidím, ale na podzim to snad bude lepší.




31.5.2011 Brněnské Hamburgy 5 km

Pořadí: 3. ze 4 běžců

Čas: 20:59

Rychlost:  14,33 km/hod (4:12 na km)

Průměrná TF:  176,5 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: 16 stupňů, jasno, chvílemi vítr

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Dalším závodem se stal závod na 5 km v rámci Brněnských Hamburgů. Ještě před týdnem , kdy jsem závod vyhlašoval, jsem doufal, že by se mi mohlo podařit tímto závodem zdárně ukončit relativně úspěšné běžecké jaro, ale čím více se závod blížil, tím mi bylo jasnějśí, že se mi to nepodaří. Po středečním velmi úspěšném závodu TriExpert cupu v Obřanech a následném pohodovém výklusu domů přišla velmi silná únava, která navíc byla podpořena stresovými situacemi, ve kterých jsem se nacházel. Od té doby jsem běhal jen málo a velmi pomalu, ovšem ani to nepomohlo. Nejhůře jsem se cítil včera, kdy jsem dal jen 2,6 km před obědem. Dnes ráno jsem se ale cítil lépe, tak jsem si říkal, že to zkusím, i když mi bylo jasné, že nemohu čekat žádné zázračné výsledky. Chuti zkusit běžet napomohlo i to, že dorazili mí kamarádi Hugo a Pavlis, a zejména u Pavlise se dalo čekat, že poběží na kvalitní výkon na úrovni mého osobáku (19:20). Nevýhodou bylo pro mě poměrně teplé počásí a také vítr, který chvílemi foukal. Další nevýhodou byl částečně pokažený Garmin, kvůli kterému jsem nemohl nastavit své oblíbené pípání (pokazilo se tlačítko "mode", přičemž jeho oprava dle sdělení Garmina není možná a budu muset koupit nový přístroj, což se mi zatím nechce). Rozklusal jsem se 3 kola (spolu s několika rovinkami) a přichystal se na start.

Po o něco rychlejśím prvním kole (55 s) jsem běžel další kola celkem rovnoměrně mezi 58 a 59 sekundami, avšak činilo mi stále větší problémy tempo udržet. Přibližně po 7 kolech jsem před sebe pustil Pavla, který před tím běžel za mnou, ale protože 8.kolo jsem měl pomalejší a na 2 km zaznamenal mezičas 7:44, který byl přesně stejný, jako odpovídal průměrnému tempu osobáku na 5 km, tak jsem se i přes poměrně vysokou TF rozhodl Pavla předběhnout a vyzkoušet, co se bude dít. Další kolo jsem měl za 57 sekund, ale tep vzrostl až na 191/min a přestože jsem se i v dalších kolech pokusil tempo udržet, tak se mi to nepodařilo, i když tep byl stále vysoký. Na 3 km jsem měl 11:45, což byl přesně stejný čas, jako před týdnem při závodu na 3 km, ale při průměrné tepovce 178,3/min, která byla o 5,1 tepů/min vyšší než tehdy.

V dalším kole jsem už Pavla nepřímo pobídl, aby mě předběhl, protože jsem ho nechtěl brzdit v jeho výkonu. Pak už jsem systematicky zpomaloval, ale snažil se doběhnout. V polovině 17.kola mě dostihl a předstihl Hugo, kterého jsem se chvilku pokusil držet (viz vzestup TF v grafu na začátku 5.km), ale velmi rychle jsem usoudil, že to nemá cenu, a doběhl do cíle jen volně, v čase 20:59. Průměrná tepovka i přesto byla 176,5/min, což je více, než jsem měl při rekordním pokusu za 19:20 (175,7/min). Po doběhu jsem neměl chuť se ani příliš vyklusávat, dal jsem jen jedno kolo a pak s Hugem odešel a odjel busem domů. Je jednoznačné, že jsem nepřizpůsobil své tempo v první části aktuální situaci, ale to nevadí. S ohledem na uvedené považuji 3 km za 11:45 za ještě uspokojivý výsledek a u zbývajících 2 km jsem neměl důvod, proč se dále ničit.

Obávám se, že nyní budu v poměrně dlouhém běžeckém útlumu. Na jaře jsem dosáhl poměrně výrazných zlepšení, vrchol formy jsem měl začátkem března (15 km za 1:01:37, maraton 3:18:40) a pak ke konci dubna (10 km za 39:53 a pulmaratom za 1:29:14). Po protrápeném PIM jsem se v květnu snažil, ale v podstatě zaběhl jen relativně slušně před týdnem v Obřanech (tempo 4:07/km na 8,8 km), kde jsem sice už běžel pod své možnosti, nicméně i tak mnohem lépe než loni. Nyní nastávají horké měsíce, které obecně nemám rád a ve kterých se mi tradičně příliš nedaří, i když loni jsem právě v červenci a srpnu velmi výrazně vylepšil osobáky na krátkých vzdálenostech, od 250 metrů po 3 km. Zřejmě nastal čas pro odpočinek nejenom od kvalitních výkonů, ale i od kilometráže, protože při kumulované fyzické a hlavné psychické únavě není nutné snažit se běhat "za každou cenu". Uvidíme, jak dlouho u mě tento špatný stav setrvá, možná jen pár dnů, ale možná i pár měsíců. Věřím však, že je správné nečekat, až k psychickým problémům a únavě přibydou bolest a zranění. Bohužel nejsem superman, a má zlepšení jsou něčím vykoupena, byť až s několikatýdenním zpožděním ...




25.5.2011 Obřany 8,8 km

Pořadí: 53. ze 242 běžců

Čas: 36:09

Rychlost:  14,60 km/hod (4:07 na km)

Profil: mírně zvlněný profil (převýšení do 20 metrů), převážně asfaltová cyklostezka

Počasí: cca. 20 stupňů, skoro jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Mým dalším závodem se stal závod Triexpert cupu v Obřanech. V předchozích letech jsem na závodech tohoto poháru startoval pravidelně, letos to však zatím není možné kvůli mým pracovním povinnostem v odpoledních a večerních hodinách. Tentokrát jsem ale udělal výjimku a rozhodl si vzít dovolenou, protože jsem měl chuť si zaběhnout a věřil jsem, že bych mohl dosáhnout slušný výsledek. Navíc jsem věděl, že v Obřanech jsem loni zaběhl dosud nejlepší výsledek v poháru dle žebříčku, i když percentil jsem měl lepší z hodinovky v září. Dopoledne před závodem jsem dal 6,94 km tempem 5:45/km a těsně před závodem jsem dal několik rovinek, i když rozklus byl poměrně krátký (0,79 km průměrným tempem 5:13/km). Pozdravil jsem se s více kamarády, z nichž některé jsem neviděl už delší dobu. Počasí bylo sice teplejší, než mi vyhovuje, ale teplota ještě byla přijatelná. Rozhodl jsem se běžet spíše dle tepovky, což se ukázalo jako dobrá volba, protože GPS na některých místech (mosty) nefungovala úplně korektně.

Po předchozích zkušenostech jsem se postavil do přednější části startovního pole, abych pak nemusel předbíhat davy běžců. Začátek jsem rozběhl příliš rychle, proto jsem mírně zpomalil. Přibližně na 1,5.km mě předběhla Jiřina Kociánová. Chtěl jsem se jí aspoň chvíli držet, ale rozhodl jsem se běžet svým tempem a tepovkou, přesto jsem ji dost dlouho měl v dohledu. Na konci třetího kilometru jsem viděl, že tempo postupně klesá a přestože následně trať až do 4,4.km vedla do kopce, tak jsem se rozhodl zvýšit úsilí, které jsem vystupňoval na vrcholu u obrátky (to vysvětluje i růst TF na 182/min). V okolí obrátky jsem získal přehled o tom, jak běží ostatní běžci. Viděl jsem, že většina mých kamarádů je výrazněji za mnou, avšak můj kamarád Sváťa Sedláček je o několik desítek metrů přede mnou. Do té doby jsem ho na trati neviděl, takže jsem byl velmi překvapen. Běžel totiž mnohem lépe, než při předchozích závodech. Rozhodl jsem se, že bych ho rád dostihnul, ale věděl jsem, že nemám kam spěchat.

Při klesání jsem prožil paradoxní situaci, když jsem běžel pomaleji než při stoupání. Tepovka klesla až na 171/min, koukl jsem tedy na hodinky a zvýšil tempo. Paradoxně většina lidí kouká na hodinky proto, aby tempo nepřepálila, ale já koukám na hodinky proto, abych neběžel pod své možnosti. ;-) Až do šestého kilometru ale mé tempo stále nebylo optimální. Viděl jsem, že se mi Sváťa ještě více vzdálil, takźe jsem ho na více místech už ani neviděl. Rozhodl jsem se, že trochu přidám, takže další úseky jsem běžel při tepovce kolem 177/min a tempu kolem 4:10/km. Po cca. 7,5 km jsem konečně uviděl Sváťu před sebou, ale viděl jsem, že běží velmi dobře. Teprve po 8 km jsem ale usoudil, že pokud výrazněji nezrychlím, tak ho nemám šanci předběhnout. Měl jsem ale hodně sil na to, aby se mi to podařilo (při TFmax 184/min) a asi 200 metrů před cílem Sváťu předběhl a utekl mu. Jak jsem následně zjistil, tak i on měl dost sil, ale závěr neběžel naplno, ale i tak jsem byl rád, že se mi podařilo ho dostihnout. Poslední metry vedly s kopce, tam jsem se ale rozhodl neriskovat a neběžet naplno, když jsem nebyl nikým ohrožován (dobíhal jsem s TF 181/min).

Výsledný čas byl 36:09, což je o 2:39 lépe než loni. Průměrné tempo 4:07/km považuji za slušné, zejména pak s ohledem na to, že mi zbyla spousta sil. Po závodu jsem se napil a šel vyklusat 2 km tempem 6:20. Pak jsem se znovu napil, pobavil s kamarády a poté se vydal na běh domů, nejprve 6 km se Sváťou a pak 8 km sám, průměrným tempem 5:59/km. Běželo se mi velmi dobře a cítil jsem se výborně. Dobře vím, že i tentokrát bylo v mých možnostech zaběhnout ještě o pár desítek vteřin rychleji, ale neměl jsem k tomu dostatečnou motivaci. Kdyby nebylo Sváti, tak bych přitom nezaběhl ani tak dobře, jako takto, ale i přesto jsem spokojený. Ani den po závodu mi nic nebolí a jsem schopen zcela normálního fungování. Je dobře, že mě běh baví a pomáhá mi zvládat jiné nelehké životní problémy!




23.5.2011 Brněnské Hamburgy 3 km

Pořadí: 2. ze 3 běžců

Čas: 11:45

Rychlost:  15,34 km/hod (3:55 na km)

Průměrná TF:  173,2 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: 15 stupňů , jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Dalšího závodu Brněnských Hamburgů se se mnou zúčastnil Hugo a Vláďa Diatka. Před závodem jsem se necítil úplně nejlépe (cítil jsem ještě únavu po sobotních bězích), navíc v posledních dnech dále poměrně prudce rostla má hmotnost (aktuálně již o 5 kg oproti prosinci minulého roku), což souvisí s nepříliš vhodným stravováním, a proto jsem tušil, že dnes to na osobní rekord nebude. Očekával jsem, že bych mohl Hugovi pomoci k dosažení kvalitního výkonu, ale věřil jsem, že i přes nepříznivé okolnosti se mi ho ještě i tentokrát podaří porazit. Závod jsem se rozhodl běžet naboso, což byla správná volba, problémem však byl nedostatek času na rozklusání, v důsledku čehož jsem odkroužil jen 500 metrů, což je pro rychlejší běhy málo.

Hned po startu jsem se ujal vedení, Hugo běžel 5-10 metrů za mnou. První kilometr jsem měl za 3:53, ve druhém jsem pak zpomalil na 4:04, když jsem viděl, že Hugo nemá zájem mě doběhnout, natož předstihnout. Tušil jsem však, že zpomalení je až příliš výrazné, a proto jsem v posledním km zkusil zrychlit. Nejprve jsem kolo dal za 59 sekund a další pak za 57 sekund. Během tohoto nástupu jsem náskok zvýšil asi na 20 metrů, takže jsem si byl téměř jistý, že doběhnu v pohodě na 1.místě, avšak velmi jsem se mýlil. Po předposledním kole, které jsem měl za 60 sekund, se mi Hugo přiblížil opět na 10 metrů a přestože jsem poslední kolo měl za velmi slušných 52 sekund, tak mě v cílové rovince předběhl a dosáhl zaslouženého vítězství, k čemuž mu upřímně gratuluji. Poslední kilometr jsem tak měl za 3:48 a výsledný čas byl 11:45.

Už z průběhu tepovky je jasné, že jsem závod běžel "pod své možnosti", zejména pak v prvních dvou kilometrech, avšak pravdou je i to, že o moc rychleji bych běžet nedokázal. Zajímavé je, že přestože jsem za osobním rekordem zaostal o 27 sekund, tak jsem i tak běžel o 3 sekundy rychleji, než byl můj nejlepší výkon za celou historii až do února 2011. Tento fakt mi dává důvod k tomu, abych z dnešního výkonu nebyl zklamaný. Věřím, že se mi ještě letos podaří na této vzdálenosti osobák překonat.




21.5.2011 Tesco běh pro život - Brno 4,9 km

Pořadí: 5. z 2282 účastníků (běh je ale veden jako nesoutěžní)

Čas: 19:58

Rychlost: 14,72 km/hod (4:04 na km)

Průměrný tep: 174,2 tepů/min

Profil: asfaltový okruh, rovina

Počasí: 25 stupňů, zataženo před bouřkou

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Pro účast na charitativnim Běhu pro život jsem se rozhodl spontálně až na základě aktuálních časových možností. Svou účastí jsem chtěl podpořit dobrou věc, kterou je pomoc onkologicky nemocným dětem, a chtěl jsem si i dobře zaběhat. Protože jsem přitom do poslední chvíle nevěděl, že odpoledne poběžím, tak jsem dopoledne věnoval poměrně intenzivnímu běhání na dráze za horkého slunečného počasí, což mě stálo dost sil.

Když jsem dojel na místo konání akce, tak jsem byl překvapen množstvím účastníků. Celkem se tu sešlo 2282 lidí, což je úžasný počet. Akce přitom byla profesionálně připravena, nebyl problém ani s prezencí ani s úschovou věcí a v rámci startovného ve výši jen 200 Kč jsem obdržel i tričko, medaili a bohaté občerstvení. Ani s vyznačením trati nebyl sebemenší problém a přestože byl běh prezentován jako nesoutěžní, tak v cíli byla i časomíra. Jediným problémem snad mohlo být dusné počasí, i když bylo štěstí, že se těsně před startem zatáhlo. Potkal jsem tu i dvě starší kamarádky, se kterými jsem prohodil pár slov, bylo to fajn.

Běh jsem se rozhodl běžet naplno, abych otestoval své možnosti. Hned po startu jsem ztratil asi 10 vteřin obíháním pomalejších běžců, ale pak už se mi celou cestu běželo velmi dobře. Běžel jsem rovnoměrným tempem 4:00/km a postupně předbíhal běžce, kteří přepálili tempo. Přibližně v polovině třetího kilometru jsem se dostal na 3.místo, ale na konci 3.km mě předběhl jeden člověk, jehož tempo jsem nebyl schopen zachytit. Následně jsem pak mírně zpomalil a 4.km měl za 4:10. Nedaleko za mnou běžel kamarád z běžeckých závodů, jinak jsem běžel osamoceně. V posledním necelém kilometru jsem se mu pak pokusil utéct, protože se mi to ale nepodařilo, tak jsem se vrátil zpět k pomalejšímu tempu a zkusil pak přidat v posledních 100 metrech. Ani výraznější zrychlení mi však nepomohlo, abych nebyl předstižen, takže jsem doběhl na 5.místě v čase 19:58. Průměrné tempo tak bylo 4:04/km, což nepovažuji vzhledem k podmínkám za špatný výsledek.

Hned po doběhu začalo mírně pršet, přičemž během pár minut déšť velmi výrazně zesílil a přišlo i několik hromů. Litoval jsem všechny, kdo byli ještě na trati, ale raději si vyzvedl své věci a šel se schovat k obchodním domům. I proto jsem vynechal i vyklusání, což by za normálních okolností byla chyba, ale za prudkého deště se mi běhat nechtělo a pak s věcmi už také ne. Jsem rád, že jsem se této akce zúčastnil a pomohl tak dobré věci. Myslím, že je dobře i to, že jsem běžel naplno, protože přestože běh byl prezentován jako nesoutěžní, tak byli vyhlášeni první tři v cíli a byl s nimi i veden rozhovor. Je jasné, že na běhy tohoto typu chodí hlavně "nezávodníci", ale tím spíše je třeba ocenit, v jak hojném počtu se tu sešli a podpořili dobrou věc nejenom finančně, ale i aktivně. Nezastírám přitom, že je mým snem zaběhnout podobně dobré pořadí i na některém masovém soutěžním běhu, i když vím, že zatím je jeho splnění velmi daleko ...




18.5.2011 Brněnské Hamburgy 1,5 km

Pořadí: 1. ze 3 běžců

Čas: 5:26

Rychlost:  16,56 km/hod (3:37 na km)

Průměrná TF:  175,8 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: 15 stupňů , jasno

Rozložení tempa a tepovky (1,5+0,25 km; čas na km a tepů za minutu):

     

V dalším závodu Brněnských Hamburgů jsem běžel s dvěma kamarády, u nichž jsem na této vzdálenosti očekával přibližně stejnou výkonnost, jako mám já. Po rozklusání v botách jsem se rozhodl běžet bosky, a proto jsem před závodem vybral dráhu od větviček a větších kamínků. Můj osobní rekord byl 5:27, proto jsem hodinky nastavil na cílový čas 5:24 (54 sekund na kolo). Hned po startu mě šokoval Hugo tím, jakou rychlostí nastoupil, čímž strhl i Honzu. Tušil jsem, že jejich tempo je pro ně neudržitelné a běžel si svým tempem. I tak jsem první kolo měl za 52,5 sekundy, tedy rychleji, než jsem předpokládal. Na konci druhého kola se odstup Huga zvětšil na odhadem 40 metrů a také odstup Honzy byl aspoň 20 metrů. Ve třetím kole jsem se jim začal mírně přibližovat, nicméně jsem při tom nechtěně též zpomalil, protože toto kolo bylo za 56 sekund. Protože přitom tepovka byla dost nízká, tak jsem se rozhodl na začátku 4.kola přidat a když jsem po necelých 900 metrech běhu doběhl Honzu, před kterým běžel Hugo již asi 2 metry, tak jsem se rozhodl je předběhnout oba, poměrně dost prudkým zrychlením. Jednak jsem chtěl uchovat šanci na osobák a jednak jsem chtěl snížit pravděpodobnost, že s nimi doběhnu až do cíle, protože proti jejich sprinterským schopnostem nemám šanci. Předpokládal jsem přitom, že Hugo ještě více zpomalí a dostane se před něj Honza, k čemuž však nedošlo. Poslední dvě kola jsem běžel dost v pohodě, když jsem si udržoval dostatečný náskok před oběma kamarády a doběhl na 1.místě v čase 5:26, což je o sekundu rychleji, než je mé maximum.

Protože jsem se ale cítil velmi dobře, tak jsem po proběhnutí cílovou čarou jen stiskl mezičas a rozhodl se běžet další kolo, které jsem dal překvapivě za velmi slušných 55 sekund a to přesto, že TF klesla ke 180/min. Kdyby se v areálu už nenacházely děti s učitelkou, která již zahájila výuku TV, tak bych možná běžel ještě dál, protože jsem měl hodně sil. Každopádně jisté je, že jsem 1750 metrů uběhl průměrným tempem 3:38/km, přičemž své maximum na této vzdálenosti jsem vylepšil o 3 sekundy. Průměrná i maximalní tepovka byla dost vzdálena od mého aktuálního tepového maxima 194/min, a proto se nelze divit, že jsem po doběhu nebyl ani příliš unavený a vydal se ještě na 8,7 km dlouhý běh v kopcovitém terénu. Je otázkou, jestli bych byl dnes schopen běžet rychleji, nicméně jako důležitéjśí vidím šanci, že bych podobným tempem mohl zvládnout i 2-3 km, což by pak mohlo vést i ke zlepšení na 5 km. Uvidíme ale, zda se mi toto skutečně podaří dosáhnout. Každopádně jsem ale s dnešním pokusem velmi spokojen.




13.5.2011 Brněnské Hamburgy 5 km

Pořadí: 1. z 1 běžců

Čas: 19:34

Rychlost:  15,33 km/hod (3:55 na km)

Průměrná TF:  179,5 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: 13 stupňů , jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Závodu na 5 km jsem se nakonec zúčastnil sám, protože další zájemci z různých důvodů nedorazili. Snažil jsem se o překonání osobního rekordu, který činí 19:20 (3:52/km). Až do 4.km jsem měl téměř shodné mezičasy jako tehdy (a na 4.km jsem měl tehdy i dnes 15:27), avšak tepová frekvence byla vyšší (1.km 163 oproti 159, 2.km 182 oproti 176, 3.km 183 oproti 179, 4.km 184 oproti 181). V pátém kilometru jsem již tempo neudržel a běžel jen 4:07/km oproti tehdejším 3:53, přestože tepovka byla tehdy i dnes 184 tepů/min. Celkově jsem tak za osobákem zaostal o 14 sekund, přesto je ale výsledný čas 19:34 třetím nejlepším výkonem v historii a teprve pátým pokusem pod 20 minut.

Ihned po doběhu jsem ještě pokračoval další km, kdy tempo bylo 4:28/km. Celkově jsem tak 6 km měl za 23:58 (4:00/km). Poté jsem si odpočinul a dal ještě druhý závod, kterým byl běh na 1 km. Zde jsem zaběhl slušných 3:36, takže jsem za osobákem zaostal o 4 sekundy, nicméně průběh byl ovlivněn tím, že jsme se museli vyhýbat dětem, které se mezitím přesouvali po dráze na hodinu tělesné výchovy, což nás stálo nemálo času. Honza Tecl přesto zaběhl velmi slušných 3:28, k čemuž mu gratuluji.




8.5.2011 Pražský maraton

Pořadí: odstoupil po 34,6 km

Čas na 32,5 km: 2:31:46;      pulmaraton za 1:34:40

Rychlost na 32,5 km: 12,85 km/hod (4:40 na km);      pulmaraton 13,37 km/h (4:29 na km)

Průměrný tep po 32,5 km: 163,3 tepů/min;      pulmaraton 164,6 tepů/min

Profil: městský okruh Prahou, silnice

Počasí: cca. 20 stupňů, skoro jasno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Dalším závodem se stal pražský maraton, na který jsem se přihlásil již 31.12.2010. Zvažoval jsem, jestli se ho zúčastnit, protože jsem věděl, že i přes zlepšení na kratších tratích není můj trénink na maraton zaměřen (postrádá dlouhé běhy) a tušil jsem, že se může projevit kumulovaná únava z předchozích týdnů. Zvažoval jsem též, jakým způsobem závod pojal a rozhodl jsem se zkusit běžet tempem kolem 4:16/km co nejdelší dobu a poté buď pokračovat v běhu nebo i odstoupit. Tentokrát jsem přitom startoval za organizaci Světlo pro svět, kterou jsem chtěl takto podpořit při léčbě zraku lidí v Africe.

Již několik dnů před závodem jsem věděl, že se má oteplit, ale skutečnost bohužel předčila mé očekávání. Snažil jsem se sice několik dní před závodem dostatečně pít, ale i tak jsem věděl, že teplo je můj velký nepřítel. Dalším problémem je, že jsem zvyklý běhat na dráze nebo rovné asfaltce, zatímco trať závodu vedla i přes tramvajové ostrůvky, dlažební kostky a podobně. Dále pak v městské zástavbě (a hlavně tunelech) nefunguje úplně dobře měření vzdálenosti pomocí GPS, na což jsem naneštěstí opět zapomněl. Konečně, jsem se před závodem necítil úplně dobře, špatně jsem spal a ráno si na bolest hlavy musel vzít Paralen. Závod jsem se tedy rozhodl zkusit běžet o něco pomaleji, než jsem původně plánoval a to tempem těsné pod 4:30/km, přičemž jsem doufal, že bych mohl takto doběhnout až do cíle, což by znamenalo výborný čas 3:10 (případně do 3:15 při zpomalení). Nastavil jsem podle toho i pípání hodinek každých 4:30, abych mohl snadno porovnat svůj náskok/ztrátu.

Hned po rozběhnutí jsem vnímal teplo i problémy s kostkami a záhy se začal potit. Litoval jsem, že první občerstvovačka je až na 5.km a rozhodl se, že budu preventivně pít a polévat se na každé občerstovačce, která od 5.km byla každých 2,5 km. Díky pravidelnému pití a polévání se mi podařilo držet tempo těsně pod 4:30/km až do 17.km, s výjimkou 14.km, který jsem běžel pomaleji kvůli tomu, že v té době GPS ukazovala o 10 s/km rychlejší tempo, než bylo ve skutečnosti. Tepovka při konstantním tempu postupně mírně klesala, což znamenalo, že je vše v pořádku. Poté následoval úsek po slunci, který nemám moc rád, jedná se o závlek na Podolské nábřeží a zpět. Neběželo se mi moc dobře, ale zpomalil jsem jen mírně a na pulmaratonu měl mezičas 1:34:40, tedy o 20 sekund lépe než byl plán. Myslím, že vzhledem k podmínkám to byl velmi dobrý mezičas, když jsem za osobákem z dráhy zaostal jen o pět a půl minuty (tehdy jsem přitom měl tepovku o 5,7 tepů/min vyšší než tady) a za nejlepším závodním výkonem na pulmaraton jen o tři a půl minuty pomaleji (tam jsem tepovku měl ještě vyšší než při osobáku z dráhy).

Viděl jsem, že mé tempo mírně klesá a začínám se přehřívat, ale ještě to bylo snesitelné. Těsné před 22.km mě dostihla kamarádka z fora, která běžela na čas 3:10. V ten okamžik jsem udělal první velkou chybu a tou bylo, že jsem se jí pokusil držet a chvíli běžet jen těsně za ní (viz lokální maximum TF na 22.km). To se mi nepodařilo, ale přehřátí se nakumulovalo, naštěstí jsem pak na 22,5.km využil občerstvovačky a ochladil se. Neúspěšně jsem pak zkusil zrychlit i na 23,5.km, ale zjistil jsem, že se mi tempo nedaří držet a propadlo k 4:40-4:45/km. Nejednalo se o žádnou tragedii, i když bylo jasné, že čas 3:10 nezaběhnu. Ještě na 25.km jsem zaostával jen o 31 sekund, takže bylo nadějné, že doběhnu kolem 3:15. Problém ovšem byl v tom, že kromě žízně jsem začal mít i hlad a navíc jsem si vzpomněl na problémy při loňském PIM, které jsem začal mít po 25.km. Zde jsem udělal několik velkých chyb. Předně jsem se rozhodl poprvé na občerstvovačce zastavit a kromě vody vzal banán a 4 kostky cukru. Na nic z toho nejsem z tréninku ani závodů zvyklý, ale čokoládu tam neměli. 4 kostky cukru je asi příliš velká dávka, což jsem sice tušil, ale nevěděl jsem, zda by mi méně postačilo. Kromě toho zrovna v tomto kilometru Garmin nadměřil skutečnou vzdálenost (o 10%), což znamenalo, že mi ukazoval, že běžím tempem 4:39/km a skutečné tempo bylo 5:08/km. Má blbost byla, že jsem si nevšiml, že tepovka klesla pod 160/min, resp. že se nevrátila zpět po návštěvě občerstovačky.

Po 26.km jsme se dostali na další závlek po slunci, tentokrát ulicí Strakonická. Běželo se mi špatně, cukr bohužel nepomohl a tempo zůstalo nad 5:00/km. Sledoval jsem pomalejší běžce v protisměru a zjišťoval, kde jsou vodiči na 3:15 a 3:30. Velmi jsem se těšil na občerstovačku na konci 28.km, která byla těsně za obrátkou závleku. Pak jsem měl radost, že se vracíme a zkusil zrychlit, což se mi sice podařilo, nicméně časy byly 4:51 a 4:56, když přitom tepovka vzrostla až skoro ke 170/min. Na občerstovačce na 30.km jsem udělal další blbost, když jsem nevzal dva kelímky s vodou, ale jen jeden, který byl naplněn dost málo, takže jsem se dostatečně neochladil. Ztrácel jsem chuť běžet a rozhodl se zpomalit a počkat na vodiče na 3:15, kteří běželi za mnou. Věřil jsem, že bych se jich mohl chytnout a v balíku běžet s nimi, ale přepočítal jsem se. I přes velké úsilí (viz skok v TF v grafu) se mi to na 31,5.km nepodařilo a tempo spadlo někam k 5:30/km. 32.km se nacházel jen kousek od místa cíle, takže jsem velmi reálně zvažoval, že bych vzdal a došel jen vrátit čip. Pak mě ještě zkusil "nakopnout" jeden člověk, který mě adresně oslovil, abych bojoval, ale kromě skoku TF mi zrychlení stačilo jen 0,5 km a pak už se rozhodl, že to nemá cenu. Přesto jsem ale doklusal a pak došel na občerstvovačku před 33.km, napil se a vyčural se do keřů. Pak jsem se znovu zkusil rozběhnout, ale na 34.km si spočítal, že pokud poběžím tempem 6:00/km, pak nedám ani čas 3:30 (mezičas na 34.km jsem měl 2:42:58). Měl jsem hlad, bylo mi teplo a chyběla mi motivace kvůli medaili a času kolem 3:30-3:35 dále bojovat. Naneśtěstí jsem si ještě všiml, že v protisměru jezdí tramvaje, tak jsem se spontálně rozhodl závod ukončit, přejít na druhou stranu a do jedné tramvaje nasednout ...

Po odstoupení a jízdě tramvají jsem si zašel nakoupit, snědl jsem dva rohlíky, čokoládový krosan a vypil pul litra kakaa. Pak v pohodě došel na Staromák, odevzdal čip a odpoledne odjel do Vinoře, kde jsem byl ubytován, vrátil se na posezení s běžci v hospodě, pak zašel s kamarádem na mši, vrátil se do Vinoře a tam zašel na koncert chrámových sborů, kde vystupoval i zmíněný kamarád. Byl jsem celkem v pohodě, necítil jsem přitom žádnou fyzickou únavu a pouze mě trochu znepokojovaly řeči od kamarádů i jednoho mého příbuzného, že jsem to měl i dojít ... Pravdou je, že na 30.km jsem byl na 461.místě a pravděpodobně bych v cíli skončil do 1000.místa, tedy v první pětině, ale neměl jsem k tomu dostatek motivace a psychické síly. Navíc jsem nechtěl riskovat zdravotní problémy, když kromě tepla a hladu jsem vnímal i nepohodlí v botách, takže hrozil vznik puchýřů. Zklamaný jsem pak začal být až večer a následující dopoledne.

Když se na výsledek ale dívám objektivně, tak jsem 30 km měl za 2:18:05, tedy jen o 3:14 hůře než je osobní rekord z Bratislavského Hamburgu, kde byly mnohem lepší podmínky. Myslím, že s ohledem na okolnosti bylo správné, že jsem odstoupil, ostatně jsem o tom uvažoval i při původním plánu, byť jsem měl běžet rychleji. Je jasné, že má příprava není maratonsky zaměřená, navíc jsem bohužel přibral několik kg kvůli nevhodné stravě (čokoláda apod.) a též procento tělesného tuku vzrostlo (aktuálně více než 16%), byť to na mé postavě není moc vidět. Nevyhovuje mi teplé počasí, mám rád vlastní občerstvení (čistou vodu a čokoládu) a rád běhám tam, kde buď dobře funguje GPS, nebo je objektivně změřená vzdálenost krátkých úseků (dráha). Udělal jsem i několik chyb, takže se nelze divit, že jsem na maratonu nenaplnil až příliš optimistická očekávání jak mé, tak hlavně lidí kolem mne. Nelze přitom zapomenout i to, že jsem letos už maratonský osobák zlepšil, dokonce dvakrát, poprvé jen o 24 sekund, podruhé ale o celých 16 minut. Celkově jsem prožil pěkné dny v Praze a v podstatě nemám důvod to považovat za ztrátu času nebo peněz. Přesto ale je nezbytné, abych si stanovil další běžecké cíle a cesty, ke kterým by mohly vést. Je dost možné, že se rozhodnu aktuálně maratonu nevěnovat, přičemž věřím, že i kratší vzdálenosti jsou plnocenné. Nechci ale nic předjímat, protože nyní si chci ponechat určitý čas k uvažování a pak k rozhodování. Děkuji všem za podporu a těším se někdy příště, ať už při jakékoliv příležitosti!




4.5.2011 Brněnské Hamburgy 5 km

Pořadí: 1. z 5 běžců

Čas: 20:25

Rychlost:  14,69 km/hod (4:05 na km)

Průměrná TF:  169,9 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: 0 stupňů , skoro jasno, mírná námraza

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Další závod Brněnských Hamburgů jsem bral jako test před nedělním pražským půlmaratonem. Závodu se zúčastnilo 5 běžců, z nichž však jen jeden měl šanci běžet rychleji než já. I přestože jsem při rozběhání zjistil, že je dráha na jednom místě, mírně namrzlá, tak jsem se rozhodl rozběhnout tempem do 3:50/km. Hugo se mě držel asi dvě kola, avšak poté zpomalil. Neběželo se mi ale úplně dobře a už po 2.km jsem věděl, že na jedné straně nemám šanci zaběhnout osobák, na druhé straně však s největší pravděpodobností závod vyhraji. Postupně jsem zpomalil až na 4:20/km ve 4.km, avšak pak jsem viděl, že se mi Hugo začíná přibližovat, proto jsem 5.km mírně zrychlil a kontrolovaným způsobem doběhl do cíle v čase 20:25, tedy 7 sekund před Hugem, který si zde zlepšil osobák o 19 sekund. Já za svým osobákem zaostal o 65 sekund, avšak přesto mohu být spokojen. Jedinou vadou snad je vyšší TF, než je obvyklé.

Následný závod na 400 metrů jsem jen proklusal, při nízké TF. Od začátku jsem totiž viděl, že ani na Honzu, ani na Huga nemám šanci a nehodlal jsem riskovat zranění nebo jiné problémy kvůli pár sekundám. Zaběhl jsem je nakonec za 1:31, což je o 9 sekund pomalejší než je můj osobák, a o 19 sekund pomaleji, než Honza. Jeho rychlost je i s ohledem na jeho věk úžasná. Je nepravděpodobné, že by se mi někdy mohlo podařit zaběhnout tak dobře, jako on, ale to nevadí. Důležité je, že mě nedostatek rychlosti zatím příliš nelimituje na dalších vzdálenostech, zejména od 5 km výše. Jsem přitom zvědav, jaký výkon podám na PIM, na který se už těším.




26.4.2011 Brněnské Hamburgy 5 km

Pořadí: 2. ze 3 běžců

Čas: 21:10

Rychlost:  14,17 km/hod (4:14 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: +8 stupňů, zataženo, mrholení

Dnešní závod na 25 km měl být testem před pražským maratonem, který bych měl běžet za 12 dní. Chtěl jsem konečně zaběhnout půlmaraton těsně pod 1:30 a zlepšit i osobák na 25 km a hlavně jsem chtěl znovu vyzkoušet strategii běhu při rovnoměrné tepovce kolem 170/min. Už před startem jsem ale věděl, že to nebude úplně ono, protože jsem byl unavený kvůli nedostatku spánku (kvůli pracovním i jiným problémům jsem šel včera pozdě spát a ještě k tomu se v noci dvakrát vzbudil) a mé stravování přes svátky nebylo rozhodně příkladné (ostatně jsem už oproti prosinci přibral 3 kg). Tepovka se sice držela nízko a ani jednou se nedostala ani na hodnotu 170/min, avšak nohy mi "nechtěly" běžet. Navíc mrholilo, takže došlo rychle k zamlžení mých brýlí a protože jsem je neměl čím utřít, tak jsem skoro nic neviděl. Do toho pípal tepák, že mám nízký tep, ten jsem se sice pokusil přenastavit, ale trvalo mi to kvůli tomu, že jsem neviděl na displej, mnohem déle než obvykle a ještě více mě to rozhodilo z tempa. 5 km jsem měl za 21:10, tedy průměrné tempo bylo 4:14/km, při průměrné tepovce jen 155/min. Za normálních okolností bych toto považoval za téměř optimální mezičas pro maraton, ale dnes jsem se nechtěl trápit a pokus ukončil. Poté jsem ještě zkusil dvakrát po jednom kilometru, ale ani zde se mi neběželo optimálně (jednou za 4:00 a podruhé za 4:29), tak jsem ani nečekal na konec závodu a doběhl na autobus, kterým jsem pak dojel domů.

Z objektivního hlediska se mi test vůbec nepovedl, přesto ale věřím, že přinesl cenné poznatky, které snad dokážu využít i při dalším běhání. Otázkou ovšem zůstává, jestli se dokážu dobře připravit na PIM maraton, který už je za 12 dní, nebo zda bych se neměl rozhodnout na něj vůbec nejezdit. Dnešek mi ale negativní odpověď ještě nedal a s rozhodnutím ještě pár dní počkám. Gratulace patří Jirkovi Kyselovi, který odkroužil celých 100 kol, z toho velkou část času na jinak zcela prázdné dráze. :-)




20.4.2011 Brněnské Hamburgy 10 km

Pořadí: 1. ze 6 běžců

Čas: 39:53

Rychlost:  15,04 km/hod (3:59 na km)

Průměrný tep:  172,7 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: cca. +10 stupňů, téměr jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Na dalším Brněnském Hamburgu jsem chtěl zkusit zaběhnout 6 km rovnoměrným tempem kolem 3:52/km, což je stávající tempo osobáku na 5 km, a pak se rozhodnout, co dál. Realita však byla taková, že jsem za tímto tempem zaostával mírně už od prvních kol a na 3 km měl čas 11:48 místo očekávaných 11:36. Rozhodl jsem se tedy změnit strategii a snažit se co nejdéle běžet tempem kolem 4:00/km, abych pak atakoval osobní rekord na 10 km, který byl 39:59, avšak tehdy z nerovnoměrného pokusu (mezičas na 5 km tehdy byl 19:25 a split +1:09). 5 km jsem měl za 19:54, takže jsem ani tempo 4:00/km úplně neudržel, ale zpomalení nebylo moc velké. Dalších 5 km mi pomohlo občasné povzbuzování Pavla Juřici a dalších lidí, kteří buď nepokračovali v běhu na 10 km nebo se připravovali na 1500 metrů. Když jsem viděl, že se čas na konci kola nebezpečně blíží hodnotě 59, tak jsem zkusil mírně zrychlit a tato strategie mi pomohla k tomu, že jsem nakonec doběhl v čase 39:53, tedy o 6 sekund rychleji než dosud. Měl jsem přitom dost sil (průměrný tep byl jen 172,7/min), takže je dost možné, že bych tímto tempem dokázal běžet ještě 1-2 km. Myslím, že s celým pokusem mohu být spokojen, ostatně split byl jen +5 sekund.

Po závodu na 10 km jsem pořádal závod na 1500 metrů. Byl jsem šokován počtem účastníků, kteří se rozhodli běžet, protože se přihlásili 4 dospělí závodníci, 11 žákyň a 11 žáků. Naštěstí jsem měl dostatek startovních čísel a s pomocí dalších lidí se mi podařilo zvládnout jak registraci, tak změření časů všem závodníkům. Věřím, že se všem závod líbil, protože měl velmi pěknou atmosféru i počasí. Poděkování patří všem, kdo přišli a přispěli svou pomocí, fanděním i závoděním.




16.4.2011 Pardubický vinařský pulmaraton (otevřené mistrovství ČR)

Pořadí: 213. z 1061 klasifikovaných běžců

Čas: 1:31:09 (reálný čas 1:31:03)

Rychlost: 13,89 km/hod (4:19 na km)

Průměrný tep: 171,8 tepů/min

Profil: 3 okruhy centrem Pardubic, silnice, velmi mírně zvlněný

Počasí: 15 stupňů, jasno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Mým 80.závodem se stal Pardubický vinařský pulmaraton, který jsem běžel jen dva týdny po nepříliš úspěšném závodu v Praze. Bohužel jsem nebyl úplně v pohodě, protože jsem měl jednak určité osobní i pracovní problémy a kromě toho jsem v úterý v poledne při pomalém běhu zakopl o nerovnost na chodníku (poprvé po 4 letech běhání) a oděrky pod koleny bolely ještě i dnes. Přesto jsem se nakonec rozhodl do Pardubic odjet, i když se mi ráno moc nechtělo. Jeli jsme vlakem s Honzou Teclem a skupinou 4 dalších běžců z Brna, cesta byla fajn. Protože start byl až v poledne, tak jsme si s Honzou po registraci prohlédli centrum města a pak se přesunuli do šaten. Viděl jsem, že počasí mi opět nevyhovuje, protože se výrazně oteplilo a bylo slunečno, přestože bylo předpovídáno polojasno až oblačno. Během cesty a pak v Pardubicích jsem proto vypil celkem litr vody a také se více najedl (snědl čokoládový krosan a pak celý 100g balíček oplatků), vše ovšem s dostatečným předstihem před startem, takže jsem pak byl ještě před startem vícekrát na WC.

Nevěděl jsem, jak se mi poběží, nicméně jsem se rozhodl zkusit běžet při tepové frekvenci mezi 170 a 182 tepy za minutu. Už na startu jsem měl neobvykle vysokou frekvenci (107/min), což obvykle nemívám. Tepovka poměrně brzy vzrostla nad 170/min, takže mi bylo velmi rychle jasné, že by bylo zcela naivní zkoušet běžet tempem 4:16/km na cílový čas 1:30, protože bych mohl dopadnout stejně jako v Praze. Oděrky trochu bolely, ale jinak výrazněji nebránily běhu. Další vývoj byl poněkud monotónní, snažil jsem se držet konstantní tepovku těsně nad 170/min a tempo se drželo kolem 4:20/km (menší kolísání má částečně na svědomí i ne úplně rovinatý profil). Abych neriskoval, tak jsem už po 4.km využil první občerstvovací stanici, kde jsem se napil vody a namočil si obličej a krk a stejně tak postupoval i na 11.km (viz krátkodobé propady TF na grafu). Po 11,5 km jsem doběhl Honzu, který začal rychleji než já, a po chvíli ho předběhl. Poslední okruh jsem chtěl tepovku mírně zvýšit na 175/min, ale to se mi nepodařilo. Naopak jsem byl poněkud rozladěn tím, že když jsem na 18.km dobíhal na třetí občerstovací stanici, tak tam panoval poněkud zmatek, když se tam "motalo" více běžců a na stolku jsem neviděl nalitou vodu, tak jsem se tam nezdržoval a běžel dál. Poté o málo kleslo tempo i tep, ale viděl jsem, že běžím dobře a mám šanci na čas určitě pod 1:32 a možná i pod 1:31:30. 20.km byl chybně umístněn, takže jsem byl zmaten informací, že jsem tento km běžel za 4:05 (ve skutečnosti cca. 4:20), ale i to přispělo k tomu, že jsem uviděl šanci i na překonání osobního rekordu. Pustil jsem se tedy do souboje s jedním zahraničním běžcem a asi 500 metrů před cílem mu výrazným zrychlením utekl a poté jsem osamoceně doběhl do cíle. Škoda, že jsem neměl nikoho dalšího, kdo by mě motivoval k dalšímu zrychlení, nicméně i tak jsem zaběhl čas 1:31:09 a překonal tak osobní rekord o 11 sekund.

Na závodu je velmi neobvyklé, že jsem měl přibližně rovnoměrné tempo (dokonce s negativním splitem 19 sekund) a přitom tepovka byla téměř konstantní od konce 1.km až do cíle. Tento jev neumím dobře vysvětlit, nicméně přispěl k tomu, že i když začátek nevypadal dobře, tak výsledný čas byl velmi slušný. Průměrné tempo bylo 4:19/km a průměrná tepovka 171,8 tepů/min, což je méně než při jiných obdobných pokusech. Podle všeho jsem téměř celý závod běžel v aerobním režimu, avšak rychleji jsem dnes běžet nedokázal. To ale nevadí, protože co nevyšlo dnes, tak vyjde jindy. Důležité je, že jsem si potvrdil, že běhání dle tepové frekvence je pro mě bezpečnější strategií než běhání dle tempa (při kterém navíc údaje z Garminu mohou být zkreslené, zvlášť v městské zástavbě) a že má aerobní připravenost je zřejmě dobrá a dává dobré šance i pro maraton.

Celkově se mi prostředí v Pardubicích zdálo mnohem lepší než v Praze, k čemuž přispělo i bohaté občerstvení v cíli závodu (měl jsem vodu, koláče, perník a poté s větším odstupem i guláš s chlebem). Nevadila ani přibližně kilometrová vzdálenost mezi místem startu/doběhu a šatnami. I když jsem na závod původně nechtěl jet, tak jsem rád, že jsem se ho zúčastnil a prožil tam pěkný den (a i díky Honzovi, který doběhl jen o minutu za mnou, jsem poznal i několik běžců z fora na behej.com, za což jsem též rád).




13.4.2011 Brněnské Hamburgy 5 km

Pořadí: 2. ze 3 běžců

Čas: 22:28

Rychlost:  13,35 km/hod (4:30 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: +3 stupně, polojasno

Tento závod jsem pojal jen jako test před sobotním pulmaratonem, který byl navíc ovlivněn menší bolestí kolen po včerejším pádu při tréninku (způsobeného zakopnutím při nesoustředění se na běh). Jednalo se přitom o můj první pád za téměř čtyři roky běhání ... Dal jsem dnes 3 km za 12:06 a poté doběhl do 5 km pomalým tempem, poté jsem ještě mimo závod zkusil 500 metrů za 1:48. S průběhem testu jsem byl i přes zmíněný problém spokojen, zejména pak s velmi nízkou průměrnou tepovou frekvencí jen 146/min při průměrném tempu 4:30/km.




6.4.2011 Brněnské Hamburgy 5 km

Pořadí: 2. ze 7 běžců

Čas: 19:20

Rychlost:  15,51 km/hod (3:52 na km)

Průměrná TF:  175,7 tepů/min

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: + 9 stupňů, zataženo

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Po nepříliš povedeném závodu na pražském pulmaratonu jsem chtěl na Brněnském Hamburgu vyzkoušet svou aktuální výkonnost na 5 km. Na závod přišlo 7 lidí, z nichž několik usilovalo o osobák. Počasí bylo pro běh téměř optimální, což šance nás všech zvyšovalo. Rozhodl jsem se zkusit běžet tak, abych měl šanci na osobák, ale nebyl jsem si docela jistý, zda se mi to podaří. Přemýšlel jsem přitom, zda běžet v botech nebo naboso, ale rozhodl se pro boty, protože jsem nechtěl atakovat žádné rychlostní rekordy na mezičasech a běh v botech snížil riziko puchýřů a jiných problémů ke konci běhu.

Po startu jsem se ujal vedení a snažil se běžet na čas 57 sekund na kolo. Hned na konci 1.kola mě předběhl Pavel Musil, který běžel velmi dobře a nakonec mě předběhl téměř o kolo. Věděl jsem, že na jeho výkonnost nemám a snažil se běžet podle svého. První kilometr jsem měl za 3:47, druhý pak za 3:50. Věděl jsem ovšem, že nastavené tempo 3:48/km, které by znamenalo výsledný čas 19:00 na 5 km, nejsem schopen udržet, takže jsem pak mírně zpomalil a zbývající kilometry měl za 3:55, 3:55 a 3:53. Výsledný čas tak byl 19:20, což znamená zlepšení o 5 sekund oproti stávajícímu osobáku. Jako pozitivní vidím i to, že žádný kilometr nebyl pomalejší 3:55, což dává šanci i na zlepšení na delších vzdálenostech (určitě 6 km, kde by mi dnes stačilo běžet poslední km za 4:14). Spolu s rozklusem a výklusem na dráze a poté v oboře Holedná jsem ráno dal 15,8 km a cítil se velmi dobře.




2.4.2011 Pražský pulmaraton

Pořadí: 2188. z 7229 běžců

Čas: 1:53:41 (reálný čas 1:53:24)

Rychlost: 11,14 km/hod (5:23 na km)

Profil: městský okruh Prahou, silnice

Počasí: cca. 20 stupňů, polojasno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   
9.km není na grafu kvůli přehlednosti ostatních sloupců celý, skutečné tempo 12:24/km

Před dalším závodem jsem uvažoval, zda se ho vůbec zúčastnit. Věděl jsem, že se má výrazně oteplit, a že když jsem běhal v zimě při minus pěti stupních v kraťasích a tričku, tak asi budu mít při +20 stupních ve stínu (na slunci více) problém. Přihlašoval jsem se nicméně už v prosinci, a tehdy jsem netušil, jaké počasí bude. Dalším problémem mohla být kumulovaná únava po rekordních výkonech z března, kdy jsem například zlepšil svůj nejlepší čas na 10 km o dvě a půl minuty a na maraton o 16 minut. Věděl jsem, že toto není ideální přípravou pro pražský pulmaraton, nicméně jsem chtěl využít dobré podmínky, které jsem v březnu měl. Zvažoval jsem také, zda se nestát vodičem na 2 hodiny, avšak byl jsem nakonec rád, že Miloš Škorpil našel velmi zkušenou Pavlínu, která se této role zhostila. Věřím, že bych byl dobrým vodičem na dráze, avšak na trase, kde bych se při odhadu tempa měl spokojit s GPS, která v městské zástavbě nefungovala úplně dobře, bych měl problém i s rovnoměrným tempem mezi kilometrovníky ...

I přes pro mě nepříznivé podmínky jsem chtěl závod zkusit běžet na cílový čas 1:30, který by dle mých výpočtů měl být v mých silách. Zdržení na startu bylo díky mému dobrému startovnímu číslu jen 17 sekund, ale od začátku jsem viděl, že se mi neběží úplně dobře. Vodiči na 1:30 mě předběhli už na 2.km (startovali za mnou), ale měl jsem dojem, že běží rychleji, než je tempo 4:15/km. Bohužel tomu tak nebylo, protože z již zmíněných důvodů GPS podměřovala vzdálenost. Na 5.km jsem ztrácel na vodiče už minimálně 20 sekund a v ten moment jsem udělal velkou chybu. Protože mi bylo dost teplo, tak jsem se na občerstvovačce polil celým kelímkem vody, čímž jsem se sice ochladil, ale to asi bylo dost rychlé a spíše mi uškodilo. Navíc mi Mattonka vnikla i do očí, které začaly pálit. Dále jsem se rozhodl neztrácet čas a nebrat další kelímek, abych se z něho aspoň trošku napil, což ovšem souviselo s mým strach z Mattonky, když nebyla k dispozici čistá voda, na kterou jsem zvyklý.

Věděl jsem, že i pokud chci čas 1:31, tak musím zkusit zrychlit. I když jsem si myslel, že se mi to podařilo, tak bohužel Garmin tento kilometr podměřil více než na jiných částech a kilometr měl za 4:21. Teď jsem ale udělal největší chybu. Místo, abych střízlivě přiznal, že závod doběhnu za 1:35-1:40, tak jsem zkusil výrazněji zrychlit, a ignoroval tepovku, které jsem si v té době nevšímal. Ta vzrostla na 180/min a hned poté přišlo silné píchání v boku. Tento problém mě provází jen výjimečně s tím, že vždy pomohlo zpomalení a výrazné prodýchání, tentokrát to však nestačilo a problém přetrvával i přes zpomalení. Začal jsem mít též žízeň a potit se. Po 8.km za 6:30 jsem se rozhodl vzdát, protože jsem nechtěl riskovat další problémy a narušit si možnost trénování a případně i závodění v dalších týdnech. Dorazil jsem tedy ke zdravotnikovi na začátku 9.km, zastavil se, několik minut diskutoval o svých problémech a zajímal se, kde je nejbližší voda. Byl jsem nepříjemně překvapen, když mi sdělil, že ta je až na občerstvovací stanici o více než 2 km dále a že je nejlepší na ni dojít po trase závodu. Rozloučil jsem se a pomalou chůzí vydal dále. 9.km jsem tak měl za 12:25. Poté jsem zkusil i pomalu klusat, ale musel jsem klus střídat s chůzí, protože se píchání v boku ještě objevovalo a též žízeň byla silná.

Na konci 10.km jsem se rozhodl, že se pořádně napiji na občerstvovací stanici a pak z tréninkových důvodů závod zkusím doběhnout, pokud potíže zcela ustoupí. Na občerstovačce jsem ale narazil na problém, že nebyla nalita voda a že i když pořadatelé ji dolévali, tak do kelímku nalili tak 0,2 dcl mattonky, což bylo zoufale málo. Otravoval jsem tam ale dost dlouho a postupně vypil asi 3 dcl, i když asi z 10 kelímků. Konečně jsem po delší době občerstvovačku opustil a vydal se na další běh.

Běželo se mi dobře, 12.km měl za 5:35. Pak jsem si všiml, že mé průměrné tempo je pomalejší, než tempo vodičů na 2:00, tak je zkusil doběhnout, což se mi podařilo na konci 14.km. Poté jsem při střídavém tempu (4:27, 4:35, 4:47, 4:52, 4:32, 4:42, 4:50, 4:32) doběhl až do cíle, příčemž jsem předbíhal stovky běžců. Ke konci jsem zkusil ještě zrychlit a dobíhal i s poměrně vysokou TF (189/min). Výsledný čas byl 1:53:41, což je na mé poměry velmi špatný výsledek, avšak pozitivní je, že jsem závod doběhl, navíc s negativním(!) splitem přes 10 minut. Ostatně, i v pořadí jsem se umístnil v první třetině (2188. z 7229 doběhnutých), což není úplně špatné, byť při standartním výkonu bych měl být kolem 500.místa (můj kamarád, který měl kolem 1:38, byl kolem 700.místa) ...

Nijak nezastírám, že se mi závod z různých důvodů nepovedl, nicméně ho beru jako cennou zkušenost do budoucna. Navíc jsem v Praze prožil během necelých 48 hodin i jiné pěkné události, takže nelituji, že jsem tam byl. Jedinou otázkou je, abych zvážil, jestli chci nebo nechci startovat na dalších podobně velkých akcích, navíc za podobného počasí, jako bylo včera (například na PIM maratonu, kde jsem běžel loni, též s nepříliš dobrým výsledkem).




29.3.2011 Brněnské Hamburgy (2 km)

Pořadí: 2. ze 2 běžců

Čas: 7:28

Rychlost:  16,07 km/hod (3:44 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: cca. 3 stupně, polojasno

Rozložení tempa (čas na km):



Další závod Brněnských Hamburgů jsem chtěl pojmout jako test aktuální rychlosti před sobotním pulmaratonem v Praze. Proto jsem neběžel celých 15 km (nakonec jsem uběhl 10 km za necelých 63 minut včetně přestávek), ale střídal rychlost a občas neběžel vůbec. Po prvním pomalém kilometru jsem se rozběhl rychle, ale první kolo jsem sice měl za 53 sekund, ale druhé až za 57 sekund, takže jsem v rychlém běhu nepokračoval, ale další kola pomalu vyklusal. Pak jsem se vyzul a zkusil rychlý test znovu.

Po vyzutí se mi běželo lépe a jediný problém byl opět v tom, že se mi v průběhu běhu uvolnil hrudní pás, který zřejmě už ztratil elasticidu, a spadl na břicho, dle ovšem tep už nemohl měřit. Postupně jsem sice zpomaloval, nicméně jsem dal 1 km za 3:34, tedy o 3 sekundy lépe než při osobním rekordu, 1,5 km za 5:28, tedy o 7 sekund rychleji než OR a 2 km za 7:28, tedy o 3 sekundy rychleji než OR. Pak už jsem v pokusu nepokračoval a pokračoval v klusu jedno kolo bosky a dalších 5 km v botách.

S výsledkem dnešního testu jsem velmi spokojen, protože ukazuje, že stávající způsob trénování přispěl nejenom ke zlepšení osobáků na další vzdálenosti, ale mírně pomohl i kratším vzdálenostem, přičemž jako pozitivní vidím i to, že jsem byl schopen rychlého běhu jen tři dny po sobotní rekordní desítce za 39:59. Trochu mě překvapuje, že i nadále jsem bosky rychlejší než v botách, ale snad i to se někdy změní (a v botách budu běhat aspoň stejně rychle jako naboso) ...




22.3.2011 Brněnské Hamburgy 25 km

Pořadí: 1. ze 4 běžců

Čas: 1:49:35

Rychlost:  13,69 km/hod (4:23 na km)

Průměrná TF:  167,3 tepů/min

Mezičas pulmaraton: 1:31:20 (4:20 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: + 1 stupeň, skoro jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Závod na 25 km měl být posledním rychlejším delším testem před pražským pulmaratonem, který poběžím za 12 dní. Cílem testu bylo běžet v podobném tempu, jako při rekordních 15 km (tedy cca. 4:07/km) a poté zkusit překonat osobáky na pulmaraton a 25 km. Tento cíl se bohužel ukázal jako nereálný, což mohlo být ovlivněno i menšími žaludečními problémy v noci a s tím spojeným nedostatkem spánku. Samozřejmě se také mohla projevit kumulovaná únava z předcházejících závodů a rekordních testů, neboť některé rekordy jsem zlepšil až příliš rychle.

Z grafů je zcela zřetelný rychlý pokles tempa už v prvních 5 km, který postupně pokračoval až do konce závodu. Pokles tempa byl doprovázen i poklesem tepovky, takže je zcela zřejmé, že jsem zdaleka neběžel dle vhodné strategie (maximální přijatelnou strategii vidím mírný pokles tempa při konstantní tepovce). Na 15 km jsem měl 1:03:53, tedy o 2:16 horší mezičas, než při rekordních 15 km, i přesto se ale jednalo o mou druhou nejrychlejší patnáctku v historii (14,09 km/h). Pokles tempa i tepovky pokračovat i poté, avšak i přesto jsem se snažil závod dokončit, k čemuž mi pomohla i přítomnost dalších tří běžců na trati, kteří mezitím přišli a běželi kratší vzdálenost. Pulmaraton jsem dal za 1:31:20, tedy o 38 sekund lépe než stávající osobák a 25 km za 1:49:35, tedy o 26 sekund lépe než stávající osobák. Věřím, že i když můj výkon můžete oprávněně hodnotit jako nepovedený, tak je úspěchem už jen to, že jsem překonal osobáky na pulmaraton a 25 km a získal větší jistotu o tom, že má smysl zkusit běžet pulmaraton na PIM kolem 1:30:00, nejlépe s vodiči.




14.3.2011 Brněnské Hamburgy 400 m

Pořadí: 1. ze 2 běžců

Čas: 1:22

Rychlost:  17,56 km/hod (3:25 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: +6 stupňů, téměr jasno

Rozložení tepovky (tepů za minutu):



Závod jsem běžel jen dva dny po úspěšném maratonu a pár desítek minut po závodu na 5 km (20:42). Jediným soupeřem byl Pavel Juřica, který však byl indisponován tím, že startoval pár minut po doběhu svého závodu na 15 km, který běžel stupňovaným tempem. Rozhodl jsem se zkusit běžet naboso, tempem aktuálního osobáku (3:20/km). To se mi téměř podařilo a za osobákem jsem zaostal jen o 2 sekundy a doběhl 3 sekundy před Pavlem. S výsledným tempem 3:25/km jsem spokojen, protože jsem předpokládal, že to po předchozích bězích bude o hodně horší. Věřím přitom, že v létě 400 metrů zlepším, protože aktuálně mám na této vzdálenosti osobák, který přináší jediný bod dle maďarských tabulek (15 km má 296 bodů) ...
Aktuálně však je čas na odpočinek a pak příprava na další pokusy o překonání času 1:30 na pulmaratonu, k čemuž rychlost zatím nemusím příliš rozvíjet.




14.3.2011 Brněnské Hamburgy 5 km

Pořadí: 1. ze 2 běžců

Čas: 20:42

Rychlost:  14,49 km/hod (4:08 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: +6 stupňů, téměr jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Závod jsem běžel jen dva dny po sobotním úspěšném maratonu (3:18:40). Rozběhl jsem tempem odpovídajícím aktuálnímu osobnímu rekordu na 5 km, i když jsem tušil, že ho neudržím. I přes únavu ze soboty jsem 3 km měl za 11:59 a jediného soupeře (Huga) předstihl už téměř o kolo. Viděl jsem ale, že za osobákem již zaostávám a že by pokračování v tempu 4:00/km mohlo způsobit i zdravotní problémy, a proto jsem v posledních 2 km zpomalil a doběhl o necelou minutu pomaleji, než je aktuální osobák. Huga jsem ale porazil o 72 sekund a celkově jsem s průběhem závodu i výsledkem spokojen.




12.3.2011 Bratislavský Hamburg 42,195 km

Pořadí: 2. ze 25 běžců

Čas: 3:18:40

Rychlost:  12,74 km/hod (4:42 na km)

Mezičas pulmaraton: 1:31:58 (4:22 na km)

Profil: parkový okruh délky 1691 m, rovina

Počasí: start 5 stupňů, cíl 11,5 stupňů, skoro jasno

Rozložení tempa (čas na km):

     

Mým 72.závodem se stal Bratislavský Hamburg maraton. Původně jsem uvažoval, že bych se ve stejný den zúčastnil závodu na 10 km v Pečkách, ve kterých bydlí mí dobří běžečtí kamarádi, ale ani variantu Bratislavského Hamburgu jsem úplně nevylučoval. Situace se změnila poté, co jsem od středy 1.3. do úterý 8.3. třikrát překonal osobní rekord na 10 km (celkem o více než dvě minuty) a jednou i na 15 km (o téměř tři a půl minuty). Věděl jsem, že čas 40:27 na desítku i 1:01:37 na patnáctku je na mé poměry velmi kvalitní a bylo by velmi obtížné ho v tento okamžik dále vylepšit. Podle běžeckých grafů jsem přitom věděl, že mám velký potenciál ke zlepšení na všech vzdálenostech od 25 km výše, přičemž i výkon na pulmaraton je horší než výkon z 15 km. Protože v posledních měsících došlo k výraznému zlepšení mé aerobní složky běhání (hodinovka z loňských 13,53 km na 14,60 km), tak jsem věřil, že i přes únavu z předchozích běhů jsem schopen zaběhnout slušný výkon nebo si aspoň kvalitně zatrénovat.

Do Bratislavy jsem jel už v pátek a svou účast na závodu spojil s duchovním programem v klášteře redemptoristů, kde jsem strávil před několika lety rok života. Prožil jsem pěkný večer a šel brzy spát. Ráno jsem se nasnídal (chléb s nugetou a vodou) a vydal se klusem na start závodu. Sebou jsem si vzal litr vody a 25 gramů čokolády (pořadatel občerstvení neposkytuje, neboť se jedná o závod v přátelském duchu s nulovým startovným). Původně jsem tedy koupil 100 gramů, ale 75 gramů snědl ještě večer a ráno před závodem. :-) Měl jsem trochu strach, zda najdu místo startu, ale dorazil jsem v pořádku. Protože jsem neměl moc času, tak jsem se příliš nebavil s přítomnými běžci a místo toho se převlékl (běžel jsem v obvyklém tričku, trenkách a nových botách Mizuno Ronin) a nachystal si občerstvení, a to tak, že jsem vodu nalil do čtyř plastových kelímků a zbytek nechal v láhvi. Těsně před startem jsem se ještě napil, snědl polovinu ze zbytku čokolády a nastavil Garmin. Tentokrát jsem se rozhodl běžet bez hrudního pásu, protože už jsem schopen poměrně dobře odhadnout, s jakým úsilím běžím. Kontrolní pípání hodinek jsem nastavil na cílový pulmaratonský čas 1:30 (4:16/km, resp. 7:12/kolo), ale průběžné kontrolní body na okruhu jsem si na rozdíl od jiných běhů nestanovil a spoléhal jsem se spíše na svůj pocit a částečně i na aktuální tempo, které jsem viděl na Garminu.

Závod jsem chtěl rozběhnout plánovaným tempem, takže mi nezbývalo, než se ujmout vedení a vzdálit se všem ostatním spoluběžcům. Naštěstí přede mnou v prvním kole jel spolupořadatel na kole a ukázal mi, kudy mám běžet. Pořadatel závodu, Míšo Holík, vybral velmi pěknou trať, u které navíc zajistil certifikované přeměření, což je super. Je super, že se této akce ujmul a že přilákal 25 zájemců, z nichž však jen část doběhla celý maraton. I já jsem tvrdil, že běžím jen pulmaraton, což byla ovšem pravda jen částečně. Chtěl jsem běžet pulmaraton kolem 1:30 a pak doběhnout do 25 km a podle aktuálních sil se rozhodnout, jak dál. Protože ale mé tempo 4:15/km způsobilo zděšení některých pořadatelů i závodníků, tak se mi nechtělo vysvětlovat, že mám složitější plán, takže bylo jednodušší říct, že běžím pulmaraton, což pro ně bylo akceptovatelnější. Problém byl i v tom, že při tempu 4:15/km jsem musel poměrně intenzivně dýchat a na dlouhé řeči nezbylo ani dostatek kyslíku ...

První kilometry jsem rozběhl v podstatě přesně podle plánu a na 10.km ztrácel na cílový čas jen 2 sekundy. Protože mi ale bylo teplo, tak jsem měl žízeň a musel se občerstvit, čímž jsem ztratil pár sekund a poté jsem několikrát musel překonat intenzivnějším dýcháním občasné píchání v boku. Viděl jsem, že tempo 4:16/km je neudržitelné, ale snažil jsem se zpomalovat co nejméně. Na 17.km jsem vzal další kelímek s vodou a začal se zajímat, kde je meta pulmaratonu. Míša Holík mi slíbil, že mi ho ukáže a přesunul se na toto místo, aby zaznamenal můj doběh, za což jsem byl rád. Mezitím mě vícekrát povzbuzoval on i další lidé kolem trati, což mi dost pomáhalo. Zdaleka se mi neběželo tak dobře, jako při teplotě o 15 stupňů niźší při úterním rekordním pokusu na 15 km, ale i tak to nebylo špatné a pulmaraton zaběhl v čase 1:31:58, tedy v novém osobním rekordu. Podle plánu jsem dokončil další kolo a půl, avšak poté jsem opět měl žízeň a i chuť na zbývající kousek čokolády. I když jsem pak začal zpomalovat, tak jsem viděl, že mám velmi dobrý čas na 25 km (osobák jsem překonal o sedm a půl minuty) a rozhodl se pokračovat další kolo. 27,05 km jsem měl přesně za 2 hodiny a věděl jsem, že zbývá 9 kol do konce maratonu, takže by mi stačilo každé kolo běžet v čase 10 minut, abych zaběhl maraton pod 3:30. Poslední kolo jsem přitom měl za 8:17, tedy podstatně rychleji. Bylo mi líto to nezkusit a protože jsem měl dostatek sil, tak jsem pouze dále mírně zpomalil a pokračoval v běhu. Moc se mi běžet nechtělo, ale začal jsem přemýšlet i o jiných věcech a během dalších kol se pomodlil i celý růženec. Také jsem postupně zformoval úmysl přispět v případě osobáku nějakými penízky redemptoristům, takže jsem běžel i za ně. V této souvislosti je třeba připomenout, že mi tam všichni fandí a že jeden můj kamarád, redemptoristický kněz, se chystá za 14 dní běžet maraton a rád by ho dal pod 3:30. Říkal jsem si, že ho může povzbudit, když uvidí, že já jsem toto dokázal, protože byl i u toho, když jsem před 3,5 lety začal běhat a těsně před tím i sportovat.

Když jsem 32,1 km měl za 2:25:50 a poslední kolo běžel za 8:46, tak jsem si vypočetl, že nejenže pravděpodobně překonám čas 3:30, ale mám šanci překonat i čas 3:20, pokud každé kolo poběžím přibližně za 9 minut (tempo 5:19/km). Od této chvíle jsem se snažil, aby tempo dále neklesalo, což se mi dařilo, s výjimkou asi desetisekundové ztráty na 34.km spojené s posledním osvěžením (pitím a politím vodou z láhve). Čím blíže jsem byl cíli, tím více jsem věřil, že tempo udržím a výsledný čas byl 3:18:40! Osobní rekord jsem tak překonal o 16 minut a jednu sekundu a průměrné tempo bylo 4:42/km.

Po doběhu jsem snědl jeden rohlík, vypil ještě zbytek vody a strávil čas diskusemi s Míšou Holíkem, s Pranjalem Milovníkem, který se zúčastnil i loňské šestihodinovky v Brně, a pár dalšími lidmi. Pak jsem se vydal klusem zpět do kláštera na oběd a odpoledne se pak ještě vydal na běžecký výlet na Kamzïk. Sice jsem tentokrát kopec nevyběhl celý a část cesty došel, ale i tak jsem naběhal dalších 9,7 km a celkem tak zaběhl 56 km. V klášteře jsem pak strávil příjemný večer i větší část neděle (kromě mše a rozhovorů naplněné i dvěma regeneračními běhy ve městě a pak v Horském parku) a vydal se do Brna. S těmi 48 hodinami, které jsem prožil v Bratislavě, jsem velmi spokojen. Odpočinul si duševně, strávil čas s kamarády, další kamarády poznal osobně, dobře si zaběhal a také zaběhl pro sebe dobrý čas na pulmaraton a zejména na maraton.

Je pravdou, že způsob mého běhání a závodění nepůsobí příliš profesionálně a ne každý ho považuje za vhodný. Důležité ale vidím to, že netvrdím, že cesta, kterou volím, je správná pro ostatní, nebo že je nejlepší možná pro mě. Běhám nicméně tak, jak mě baví, a volím takové tréninkové i závodní strategie, které mi aktuálně vyhovují. Pokud se jedná o mé výkony, tak dle běžeckých grafů, kterým se mimochodem více lidí zvlášť v minulosti vysmívalo, mám aktuálně největší šanci na zlepšení na pulmaratonu, kde by mohlo být reálné dosáhnout čas pod 1:30 a možná i 1:28-1:29. Nemohu ale přislíbit, že se to podaří zaběhnout už na pražském pulmaratonu za 3 týdny, protože může nastat hodně okolností, které dosažení výkonu na tomto závodě zabrání. Dále tu je větší prostor na vzdálenostech do 5 km včetně, ale zde zatím jsou omezení spočívající v potlačení rychlostní složky tréninku. Konečně, rád bych se letos pokusil dát desítku pod 40 minut, i když vím, že dosažení tohoto cíle nebude jednoduché.

Chtěl bych poděkovat všem za jakoukoliv podporu a cenné rady a zároveň bych se chtěl naposledy omluvit všem, kdo mají pocit, že si jejich rad a zkušeností dostatečně nevážím a že se podle nich neřídím. Velmi si vážím všech těchto lidí i rad, a vím, že výkonnosti některých z nich nikdy nedosáhnu. I přesto ale nejsem jen běžec, ale i statistik a experimentátor a snažím se co nejvíce propojovat běh se svým životem tak, abych běhal "pro radost" a abych využil všech možností, které mi život nabízí. I když třeba maraton pod 3 hodiny nikdy nedám (i když to nevylučuji), tak mi to nebude vadit tolik, jako kdyby mě běh měl jakýmkoliv způsobem stresovat nebo výrazně omezovat. Jsem vděčný za to, že mohu běhat, že mě běh baví a že se mi vyhýbají i zranění a zdravotní problémy. Jsem vděčný za to, že mám možnost běhat podle chuti s přáteli nebo sám, rychle nebo pomalu, dlouze nebo krátce, za zábavou, na úřad nebo do kostela atd. Bonusem pak je nejenom psychická pohoda, ve které v současné době běhám, ale nakonec i zlepšování, jehož míra není rozhodně úplně zanedbatelná ... Když mě před 3,5 lety slovenští redemptoristé přivedli k běhání, tak mě vůbec nenapadlo, jak výrazně běh ovlivní můj život. Nemluvím přitom už o akciích typu "charismatický běh", "beh s nádejou", "bonusové běhy" a podobně, u jejichž zrození jsem stál nebo byl aktivním účastníkem. Jsem rád, že mohu běhat a mohu skrze běh aspoň občas dělat radost sobě i druhým. Bohu díky za to!




8.3.2011 Brněnské Hamburgy 15 km

Pořadí: 1. ze 2 běžců

Čas: 1:01:37

Rychlost:  14,61 km/hod (4:06 na km)

Mezičas 10 km: 40:27 (4:03 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: minus 6 stupňů, jasno

Rozložení tempa (čas na km):

     

Další závod Brněnských Hamburgů proběhl za mrazivého počasí, což mohlo odradit některé potenciální zájemce. Jiní zájemci byli unavení ze sobotních Modřic, nebo měli naléhavé povinnosti, takže jsem dorazil jen já a Honza Tecl, který chtěl zkusit 3 km tempem 4:00/km. Rozhodl jsem se, že i přes zimu se pokusím toto tempo i já co nejdéle udržet, abych překonal osobák aspoň na 6 km. Běžet jsem se rozhodl opět jen v tričku, trenkách, nových Mizunách, ponožkách, rukavicích a čelence, přičemž rukavice i čelenku jsem po 4 km sundal. Vím, že někteří běžci takovou volbu neschvalují, ale běhám tak, abych byl v teplotní pohodě a nepotil se. Hodinky jsem nastavil na pípání po 12 sekundách a po rozklusání vyběhl.

Závod jsem rozběhl přesně podle plánu, přestože Honza kvůli žaludečním problémům už od 4.kola začal zaostávat a na 3 km měl čas 12:09, tedy o 7 sekund pomalejší než já. Na 5 km jsem měl čas 20:02 a hlavní problém jsem měl v tom, že se uvolnila guma hrudního pásu, který mi pak spadl na břicho, proto jsem ho odepnul a hodil na zem. Z tohoto důvodu dnes nemám záznam TF, nicméně na 5.km byla kolem 175/min.

Běželo se mi výborně, čemuž pomohlo i slunce, které ozářilo dráhu, a také povzbuzování Honzy, který zůstal v areálu po celou dobu závodu, za což jsem mu vděčný. 7 km jsem měl za 28:06, ale pak jsem už tempo neudržel a začal mírně zpomalovat. I přesto jsem se ale velmi snažil, aby tempo neklesalo příliš rychle, což se mi celkem dařilo. 10 km jsem dal za 40:27, tedy o více než minutu lépe než při pokusu před 6 dny a o 43 sekund lépe než ekvivalent výkonu z Modřic před 3 dny. Uvažoval jsem, že když jsem zaběhl tak dobře, že bych běh skončil, ale měl jsem chuť pokračovat až do 15 km, a mimo jiné nejprve zlepšit osobáky na 11 a 12 km, které vytvářely na grafu nepěkné "břicho".

Posledních 5 km jsem běžel téměř v euforii. Věděl jsem, že běžím dobře, a snažil se příliš nezpomalovat, což se mi dařilo, protože posledních 5 km bylo za 4:13, 4:13, 4:15, 4:16, 4:13. Dobíhal jsem v takové pohodě, že jsem sice nebyl schopen v závěru výrazněji zrychlit (poslední kolo tempem 4:04/km), ale věřím, že při tempu kolem 4:20/km bych doběhl celý pulmaraton. Výsledný čas 1:01:37 znamená zlepšení osobního rekordu o 3 minuty a 23 sekund a v hodinovce jsem dal 14 600 metrů.

Výsledný čas na 15 km, ale i mezičas na 10 km, mě velmi příjemně překvapil. Jsem přitom rád, že jsem nezkusil konzervativní strategii představující běžet 15 km na cca. 1:04, ale měl chuť zdravě zariskovat, čímž jsem lépe poznal potenciál, který ve mě je. Vím, že ani dnešní výkon, zvlášť na 10 km, nebyl na hranici mých možností, ale věřím, že nemám kam spěchat. Nejdůležitější je, že mě běhání baví a jsem zatím zdravý, takže nechci a nebudu dnes řešit, že bych mohl zaběhnout ještě lépe. Nadále budu trénovat i závodit hlavně "pro radost", přičemž věřím, že psychická pohoda a sebedůvěra mi pomůže i v běžném životě.




5.3.2011 Modřická desítka 9,7 km

Pořadí: 98. z 255 běžců (251 doběhlo)

Čas: 39:52

Rychlost:  14,60 km/hod (4:07 na km)

Průměrná TF:  170,4 tepů/min

Profil: velmi mírně zvlněný, silnice a chodníky

Počasí: cca. 5-10 stupňů, jasno

Rozložení tepovky (tepů za minutu) a foto ze závodu:

  

Rozložení tempa:

Délka kmČas kolaTempo na km
0,0500:155:00
3,213:294:13
3,213:074:06
3,212:494:00
0,0500:103:20

Pro účast na 70.závodu, kterým byla Modřická desítka v rámci Brněnského běžeckého poháru, jsem se rozhodl až v den závodu a to asi hodinu a půl před startem. Závod jsem bral jako zpestření svého tréninku, a hodlal jsem ho spojit i s výklusem domů. Běžel jsem ho z běžného tréninku, když ve středu jsem zaběhl osobák na 10 km (41:29) a v pátek (den před závodem) v tréninku dal v součtu 17,5 km. Na závodech BBP jsem byl teprve podruhé v životě. Měl jsem trochu strach z toho, že nedorazím včas na prezenci, protože byl krátký čas na přestup na tramvaj do Modřic, a proto jsem část cesty běžel, místo abych ji objížděl autobusem. Po zaprezentování jsem se pozdravil s více běžci a šel se rozklusat. Nic zvláštního jsem od závodu neočekával a na otázku, jaký je můj cíl, jsem odpovídal, že se jdu "vyklusat". :-)

Samotný závod jsem začal velmi opatrně, o čemž svědčí velmi nízká tepovka v prvních 800 metrech. Teprve poté, co mě předběhl můj kamarád Sváťa Sedláček, jsem zrychlil a snažil jsem se Sváťu mít na dohled. Při mírných stoupáních jsem byl o něco rychlejší než on, při klesáních byl pro změnu pomalejší, ale převážné jsem běžel za Sváťou tak 5 metrů. Postupně jsme předbíhali více běžců, kteří závod rozběhli příliš rychle. Všiml jsem si, že na začátku 2.kola jsme předběhli i mého kamaráda Honzu a asi kilometr poté mého kamaráda Radima Radima. Běželo se mi velmi dobře a při mírném stoupání ke konci 5.km jsem se rozhodl Sváťovi utéct. Věděl jsem, že mi 4 km hodně pomohl, ale cítil jsem, že mám potenciál na lepší čas, než on (což se nakonec naplnilo, když jsem doběhl o více než minutu před ním). Věděl jsem, že hned po stoupání následuje velmi krátké prudší klesání, takže si musím vytvořit větší náskok již při stoupání, což se mi také podařilo. Pak už jsem běžel stále lehčeji a v posledním kole začal poslední 2 km počítat, kolik ještě předběhnu lidí. Celkem jsem jich napočítal 10, ale v cílové rovince mě předběhli dva běžci, které jsem před tím předběhl já. I přesto jsem ke konci výrazně zrychloval a poslední kolo běžel o 40 sekund rychleji než první. Doběhl jsem v první stovce účastníků a průměrné tempo 4:07/km bylo velmi slušné. Škoda jen, že trať neměla celých 10 km, jinak bych i při tomto závodu překonal osobák na této vzdálenosti.

Po závodu jsem asi 1,5 km vyklusal, pak jsem se občerstvil a vydal se s kamarádem Hugem na výklus do Bohunic a pak do Lískovce (celkem asi 9 km). Když jsem přiběhl domů, tak jsem zjistil, že mi kamarádka nabídla společný běh, a protože jsem s ní nebyl běhat dlouho, tak jsem nabídku přijal a dal s ní dalších 2+12 km. Celkem jsem tak za dnešek naběhal 38 km, ale cítím se fajn. Aktuálně jsem v běžecké pohodě a i když je jasné, že nutně přijdou krize, tak chci nyní běhat tak, jak mě baví. Věřím, že ještě nějaká zlepšení mohou přijít, neboť celý dnešní den ukázal nemalé rezervy, které mám. Na druhé straně nelituji, že jsem ten začátek rozběhl tak pomalu, protože prostor pro rekordní pokusy ještě bude později.




2.3.2011 Brněnské Hamburgy 800 m

Pořadí: 3. ze 3 běžců

Čas: 2:55,7

Rychlost:  16,39 km/hod (3:40 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: minus 2 stupně, jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Tento závod jsem běžel jen 20 minut po úspěšném závodu na 10 km, kde jsem překonal osobní rekord o více než minutu. Rozhodl jsem se tedy běžet umírněně rovnoměrným tempem s cílovým časem 2:50, nastavil jsem tedy na hodinkách interval 11 sekund na 50 metrů. Teprve po závodu jsem zjistil, že tento interval odpovídá času 2:56, který jsem skutečně následně zaběhl.

Běželo se mi dobře a hned od prvních metrů jsem nechal utéct Honzu i Pavla, kteří se mi velmi rychle vzdálili. Běžel jsem svým tempem a teprve v posledních 50 metrech zafinišoval. Výsledný čas je o více než 2 vteřiny lepší než před 9 dny a za osobním rekordem jsem zaostal o necelé 3 sekundy. Tento výsledek považuji vzhledem k okolnostem za velmi dobrý, přestože jsem opět skončil na posledním místě. :-)




2.3.2011 Brněnské Hamburgy 10 km

Pořadí: 1. z 6 běžců

Čas: 41:29

Rychlost:  14,46 km/hod (4:09 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: minus 2 stupně, jasno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Po úspěšných rekordních pokusech na 5 km a 15 km z předcházejících týdnů jsem věděl, že je pravděpodobné, že by se mi mohlo podařit překonat i osobák na 10 km, který byl dosud 42:32. Rozhodl jsem se to zkusit na závodech Brněnských Hamburgů, které sám pořádám. Teplota byla minus dva stupně, ale přesto jsem se rozhodl běžet jen v tričku, trenkách, rukavicích a čelence, což byla dobrá volba. Plán byl zkusit běžet co nejdéle tempem kolem 4:00/km a pak zpomalit.

Hned od prvních kol jsem viděl, že se plán nedaří plnit a běžím o něco pomaleji. Běželo se mi dost špatně a ve čtvrtém kilometru uvažoval o tom, zda pokus neukončit, naštěstí jsem se však rozhodl to ještě chvíli zkusit a to poněkud netradičně. Sundal jsem čelenku a rukavice a běh převedl skoro do sprintu. To okamžitě zvýšilo tepovku (viz graf), ale zejména rozbilo stereotyp a nechuť, do které jsem se dostával. Zbývajících 6 km se mi běželo stále lépe a ke konci jsem měl sílu i na zrychlení v posledním kole, díky kterému jsem čas dostal na 41:29. Osobní rekord jsem tak překonal o 63 sekund. Paradoxně jsem též druhou půlku zaběhl o 13 sekund rychleji než první, což u mě není obvyklé.

S dosaženým časem i výkonem jsem velmi spokojen. Podle maďarských tabulek jsem dosáhl nejhodnotnější výkon na všech tratích v historii (229 bodů) a také jsem dokonce mírně překonal potenciál spočtený z výkonů na 5 km a 15 km. Přestože vím, že řádné trénování by mě mohlo výkonnostně posunout rychleji, tak jako důležité vidím, že mě současný způsob běhání "pro radost" nejenže baví, ale přináší i dílčí pokroky. Samozřejmě jsem ale rád i za to, že dnes došlo na Hamburgy už 10 běžců, takže je o závody tohoto typu zájem.




21.2.2011 Brněnské Hamburgy 800 m

Pořadí: 2. z 2 běžců

Čas: 2:58

Rychlost:  16,18 km/hod (3:42 na km)

Profil: 250 metrová dráha ZŠ

Počasí: minus 10 stupňů, polojasno, vítr

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Mým dalším závodem se stal závod Brněnských hamburgů, který jsem sám pořádal. Původně jsem chtěl běžet závod na 10 km, ale po sobotním rekordním pokusu na 5 km, kdy jsem překonal 5 km o 31 sekund, jsem měl puchýře na nohách a cítil se unavený. Závod na 10 km jsem tedy jen organizoval, ale protože dorazil Honza Tecl, který chtěl běžet 800 metrů, tak jsem se připojil k němu.

Závod jsem i přes nepříznivé podmínky (zima, vítr, puchýře, únava po sobotním běhu) rozběhl tempem 3:20/km, které jsem si nastavil i na hodinkách, avšak to jsem udržel jen 300 metrů. Když mě pak Honza předběhl asi po 450 metrech, tak se mi ho nedařilo udržet a závod doběhl tempem kolem 4:00/km. Zajímavé je, že i tepová frekvence se držela dost nízko, ale rychleji jsem dnes běžet nedokázal. Přiznám se ale, že si z posledních několika set metrů moc nepamatuji, byl jsem poněkud dezorientován, protože jsem nedokázal v tom mrazu běh udýchat, což se mi normálně nestává.

Za osobním rekordem jsem tak zaostal o 5 vteřin, to však nepovažuji vzhledem k podmínkám za nijak tragické. Navíc jsem zjisil, že se jedná o můj pátý nejlepší výsledek na této trati vůbec, a z toho nejlepší v botách (čtyři nejlepší časy jsou z běhů naboso).




22.1.2011 Budějovický Indoor maraton

Pořadí: 39. z 90 běžců (88 doběhlo)

Čas: 3:34:41

Rychlost: 11,79 km/hod (5:05 na km)

Průměrný tep: 166,4 tepů/min (maximální tep: 179 tepů/min)

Profil: 63 okruhů v podzemní garáži, hodně zatáček, beton

Teplota: odhadem cca. 12 stupňů, suchý klimatizovaný vzduch

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

  

Mým 66.závodem a 11.maratonem se stal maraton na 666 metrů dlouhém okruhu v podzemních garážích obchodního centra Mercury v Českých Budějovicích, přičemž jsem běžel se startovním číslem 66. Přestože jsem dříve účast na maratonu v garážích odmítal, tak jsem se rozhodl to letos zkusit, jako test aktuální běžecké kondice. Neměl jsem přitom v úmyslu běžet celý maraton, ale chtěl jsem zkusil 15-30 km, získat data použitelná pro další závody (zejména vývoj tepové frekvence a tempa), a poté odstoupit. Stejně jako v minulých letech předpokládám, že vrchol sezony přijde až na podzim, a všechny zimní a jarní závody poběžím jen jako součást tréninku. Zvlášť v zimě je přitom kvalitnější trénování pro mě problematické a protože jsem byl i poměrně dost unavený, tak jsem od závodu nic nečekal a do poslední chvíle zvažoval, jestli na něj vůbec odjet.

Před závodem jsem se rozhodl zkusit běžet tempem 4:30/km co nejdéle, avšak věděl jsem, že tento plán mohou nabourat zatáčky, v kterých obecně neumím běhat moc dobře. Už po prvním kole jsem viděl, že toto opravdu nebude možné splnit, protože tepovka vzrostla mnohem výše, než jsem předpokládal. I přesto jsem se snažil prvních 12 km držet tempo pod 4:40/km, avšak ani to nebylo dlouhodobě udržitelné. Na 16.km se mi rozvázala tkanička od bot, takže jsem ji musel převázat a zastávku využil i k návštěvě mobilního WC. Poté jsem postupně zpomaloval, a bojoval i s určitými problémy, jako bylo píchání v boku, smrkání, únava nohou a podobně. Viděl jsem, že na 25.km jsem za osobákem zaostal o necelou minutu, ale mám šanci překonat osobák na 30 km. To se mi podařilo o dvě minuty a poté jsem měl chuť skutečně odstoupit. Na 32.km jsem strávil dost času na občerstvovací stanici, ale poté mě doběhl Sváťa Sedláček. Věděl jsem, že mám na něj i přesto náskok celé jedno kolo, a že jsem ho dosud nikdy na žádném závodu neporazil, i když jsme jich běželi několik desítek. Zkusil jsem zrychlit a vyzkoušet, zda se mi ho podaří udržet. Kupodivu se toto nejenže podařilo, ale po několika kolech jsem mu utekl a postupně se vzdaloval, což ovšem nebylo dáno mým úžasným zrychlením, ale spíše problémy Sváti. I přesto mi ale v této fázi pomohl, aniž by si to uvědomoval.

Posledních 12 kol (8 km) již bylo ve znamení přepočítávání, jaký čas na kolo bych měl běhat, abych doběhl závod na úrovni osobáku z Ostravy. Spočítal jsem, že je to kolem 3:45/kolo (5:37/km), i když mi v jedné chvíli činilo dost velké problémy toto spočítat (vydělit 44 minut zbývajícími 12 koly). Za spočítaným časem jsem mírně zaostával, takže jsem do posledního kola běžel s tím, že k osobáku ho musím zaběhnout pod 3:38, když předchozí kola jsem běhal o 10-12 sekund pomaleji. Hned na začátku kola jsem začal sprintovat, což mi vydrželo asi 200 metrů, po kterých jsem musel zpomalit, ale pak znovu přidal a kolo dal za 3:14, čímž jsem osobák na maraton překonal o 24 sekund. Skončil jsem na 39.místě z 90 startujících, což jsem se ovšem dozvěděl až doma v noci z Internetu. Tento výsledek považuji vzhledem k okolnostem za velmi slušný.

Po závodu jsem se občerstvil, ale cítil silné tuhnutí svalů. Překonal jsem se ale a zkusil se jít dvě kola vyklusat a to bosky. Vím, že to působí podivně, běhat v garáži bos, ale opravdu mi to výrazně pomohlo. Navíc jsem během výklusu potkal Miliče a asi kolo a půl běžel s ním a pomohl mu tak možná o pár sekund zlepšit jeho výkon. Zpáteční cesta do Brna byla pro mě poměrně náročná, i když jsem se vezl autem s Danem, měl jsem i žaludeční problémy, pak se ale můj stav zlepšil a už další den ráno byl schopen běhat, byť pomalý krátký regenerační běh. O den později (tedy 48 hodin po závodu) jsem již byl schopen běhat v tempu obecné vytrvalosti (pod 6:00/km), aniž bych cítil jakoukoliv svalovou bolest nebo únavu. Je tedy vidět, že regenerace proběhla dobře a závod snad na mě nezanechá žádné negativní důsledky.

Zůstává otázkou, nakolik z objektivních hledisek byla má účast v Budějovicích z hlediska růstu dlouhodobé výkonnosti přínosem, nicméně věřím, že jednak jsem naměřil data a například zjistil, že jsem celý maraton zaběhl s průměrným tepem 166/min, tedy o 9/min více než v Ostravě, a také jsem překonal osobní rekordy na 30 km i celý maraton, i když mi podmínky závodu z více důvodů moc nevyhovovaly. Věřím tedy, že mi tyto zkušenosti pomohou při dalších závodech, které letos poběžím. Určitě nelze přitom pominout ani to, že překonání osobního rekordu bude znamenat na maraton přinese i nějaké penízky církevním organizacím, které pomáhají lidem, jak je u mě tradicí. I to bylo pro mě výraznou motivací v poslední čtvrtině závodu. I přes všechny problémy jsem rád, že jsem se závodu zúčastnil a že jsem ho doběhl až do konce.


Návrat na přehled závodů