Pořadí: 44. ze 164 běžců (163 doběhlo)

Počasí: nejprve cca. 13 stupňů, slunečno, ke konci cca. 20 stupňů slunečno

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Srovnání tempa a tepovky s Ostravou 2010:

Mým dalším závodem se stal Ostravský maraton, kterého jsem se zúčastnil již potřetí. Při předchozích dvou účastech jsem vždy zaběhl osobní rekord (3:56:07 a 3:35:05), avšak letos byla situace jiná v tom, že závod probíhal o dva týdny dříve než v předchozí roky, tedy za mnohem teplejšího počasí. Do poslední chvíle jsem nevěděl, zda se závodu zúčastním, a proto jsem běžel i středeční hodinovku (14,252 km), která mě poměrně dost vyčerpala. Další dva dny jsem cítil dost silnou únavu, fyzickou i svalovou, proto jsem jen volně klusal a řešil jiné záležitosti. V pátek večer jsem se rozhodl, že využiji nabídky Miliče a svezu se s ním do Ostravy autem, přesto jsem se ale ani tak na závod (půlmaraton nebo maraton) nepřihlásil, neboť jsem se chtěl rozhodnout až na místě, zda a co poběžím. Ráno jsem se cítil obstojně, proto jsem s Miličem do Ostravy odjel, ale ani tam jsem se nemohl rozhodnout, zda se přihlásit na půlmaraton za 200 Kč, nebo na maraton za 500 Kč. Přemýšlel jsem ale o tom, že vzhledem k únavě není moc velká šance, že bych zaběhl osobák v půlmaratonu, a proto jsem se přihlásil na maraton, kde jsem měl spoustu možností k testování a případně i k odstoupení. Díky tomu, že jsme s Miličem vyjeli brzy, jsem měl v Ostravě spoustu času na přípravu na závod, včetně rozklusání. Počasí bylo krásné, i když už ráno mi připadalo, že je tepleji, než bych potřeboval. Přesto jsem nastavil pípání hodinek v intervalu 4:15 s tím, že se uvidí, jak se mi poběží.

Hned v 1.km bylo zcela jasné, že původní záměr, kterým bude testovat, jak dlouho vydržím běžet tempem kolem 4:15/km, není realizovatelný, a že též mé rozhodnutí nestartovat na půlmaratonu bylo správné. V dalších kilometrech není nic zajímavého, tepovku jsem držel kolem 165-170 s postupným poklesem tempa, takže půlmaraton jsem měl za cca. 1:33:20. Na konci každého kola jsem bral na občerstvovačce dva kelímky vody, jeden na pití a druhý na ochlazení obličeje, krku a hlavy. Na konci 4.kola (po 24 km) jsem již dostal hlad, proto jsem k tomu vzal i hrst čehosi čokoládového, snad rozinek v čokoládě, což vysvětluje pokles tepovky i tempa na 25.km. Věděl jsem, že rozhodně nejsem v optimální kondici, nicméně tentokrát jsem odmítal jakékoliv negativní myšlenky a vícekrát si i nahlas říkal, že běžím dobře. Občas jsem potkal kamarády, kteří běželi v protisměru, jinak jsem běžel téměř osamoceně, protoźe jakékoliv snahy o připojení se do skupiny předbíhajících běžců končily rychlým růstem tepovky, což jsem nechtěl připustit. 30 km jsem měl za 2:14:54, tedy o 3:04 pomaleji, než stávající osobák, průměrné tempo bylo 4:30/km, což přesně odpovídalo tempu při mezičasu stávajícího osobního rekordu na maraton, který jsem zaběhl v březnu v Bratislavě (3:18:40, tempo 4:42/km).

Dalších 12 km jsem běžel tak, že jsem věděl, že abych zaběhl osobák na maraton, tak je potřebné, aby průměrné tempo kleslo o cca. 1 sekundu na km. Nechtěl jsem zbytečně riskovat, proto jsem použil metodu kontrolovaného zpomalení, které mě k mělo přivést k výslednému času kolem 3:18. Výjimkou byla situace, když mě v 34.km doběhl Pavel Juřica a vyzval, abych běžel s ním. Asi jsem byl dost naivní, ale asi kilometr se ho držel, ale když tepovka vzrostla k nebezpečným hodnotám, tak jsem toho nechal a běžel opět svým tempem. Myslím, že nebylo příliš moudré, že jsem se ho zkoušel držet, ale na druhé straně to vneslo impuls, který mě trochu dostal ze stereotypu. V dalších kilometrech jsem běžel téměř přesně tak, jak jsem měl, přičemž jsem postupně získával pár vteřin náskoku. Tepovka se převážně držela kolem 165, později kolem 168, ale byl jsem si stále jistější, že osobák na maraton zaběhnu, byť jsem s tímto cílem do Ostravy vůbec nejel. Nechtěl jsem riskovat případné problémy v posledním kilometru, proto jsem běžel kontrolovaným tempem a hodlal tak doběhnout až do cíle, v čase těsně nad 3:18:00. To se změnilo až 600 metrů před cílem, kdy mé dostihl kamarád z fora (Vsacánek) a vyzval, abych zrychlil. To jsem skutečně udělal, na což reagoval, že jsem to s mírou zrychlení přehnal, což jsem si sám uvědomil a raději trochu zpomalil a nechal ho předběhnout. I přesto jsem ale ve zrychleném tempu vydržel až do cíle, a přestože mi utekl o 3-4 sekundy, tak jsem doběhl v čase 3:17:40, čímž jsem překonal stávající osobák o 1 minutu.

Po doběhu jsem byl poněkud vyčerpán, což souviselo hlavně se závěrečným zrychlením. Vypil jsem vodu, kterou jsem dostal spolu s medailí, ale cítil, že mi výrazně tuhnou nohy, proto jsem se donutil k tomu, abych se vyklusal, byť tempem 8:27/km. Výklus mi velmi pomohl, pak jsem ještě chvíli chodil, a poté snědl občerstvení, které pořadatelé připravili. Pak jsem zafandil při doběhu kamarádům Hugovi a Miličovi a po dalším občerstvení a odpočinku jsme se s Miličem vydali domů. Zde jsem měl chuť se jít opět vyběhat, dal jsem 3,5 km, přičemž to byl velmi příjemný běh. Cítil jsem se lépe než před tím, než jsem na maraton jel.

I přesto, že jsem nezlepšil žádnou vzdálenost pod 30 km, a rekord na maraton zlepšil "jen" o 1 minutu, tak jsem velmi spokojen. I za pro mě ne zcela příznivých podmínek jsem zaběhl osobák na maratonu, navíc se jedná o osobák ze skutečného závodu a ne jen z Hamburgu, který někteří lidé neuznávají. Byl jsem schopen poměrně dobře vyhodnotit své aktuální možnosti a v průběhu závodu volil takovou strategii, která mě k výsledku co nejjistěji přivede. Mohl jsem se pokoušet běžet i rychleji, ale nechtěl jsem zbytečně riskovat, protože například hranice 3:15 není něčím, o co bych musel aktuálně usilovat. Jsem přesvědčen, že můj čas pro dobrý maraton ještě přijde, avšak k tomu budu potřebovat lepší podmínky, než byly dnes. Je přitom dobře, že jsem se rozhodl běžet maraton, protože z půlmaratonu bych mohl být zklamaný, byť by k tomu objektivní důvod nebyl. Stejně tak je dobré, že jsem ho zkusil běžet z únavy po středečním závodě běženém v ANP, protože mi to dává větší šance jak při dalších maratonech, tak při případných ultramaratonech, které zřejmě též vyzkouším. Myslím, že tento rok byl pro mě velmi úspěšný, a tento závod to jen potvrdil, byť s negativními ohlasy musím počítat. Mám radost i z podpory, kterou mi v průběhu závodu vyjadřovalo více lidí. Neměl jsem vždy sílu na ni reagovat slovně, ale velmi si toho vážím. Stejně tak děkuji i všem, kdo mi fandí osobně i přes počítač. Mám radost z toho, že mohu běhat a že mi běh dává mnohem více, než do něj investuji!