10.3.2012 Bratislavský Hamburg 42,195 km

Pořadí: 2. z 58 běžců

Čas: 3:07:46

Rychlost:  13,48 km/hod (4:27 na km)

Průměrná TF: 159,1 tepů/min

Mezičas půlmaraton: 1:28:36 (4:12 na km)

Průměrná TF půlmaraton: 162,4 tepů/min

Profil: parkový okruh délky 1691 m, rovina

Počasí: start cca. 5 stupňů, cíl cca. 10 stupňů, skoro jasno

Rozložení tempa (čas na km), plánovaného tempa (čárkovaně varianty 3:00 a 3:15) a tepovky (tepů/min):

Foto:

Mým dalším závodem se stal opět Bratislavský Hamburg (dále BAH), což je maraton konaný v Bratislavě v parkovém okruhu délky 1691 metrů. Loni jsem tu zlepšil osobní rekord skoro o 16 minut (na 3:18:40) a poté jsem ještě postupně zlepšil maratonský výkon o 3 minuty (na 3:15:43), avšak tentokrát se tak velké zlepšení nedalo čekat. Nebyl jsem si ani jistý, jestli poběžím maraton, spíše jsem se chtěl soustředit na půlmaraton až 25 km a pak se rozhodnout podle aktuálních sil. BAH se mi líbí, protože probíhá za pro mě příznivého počasí (kdy ještě není příliš horko), není zde problém se zpožděním na startu, mohu si snadno hlídat mezičasy, je zde přiměřeně málo účastníků a také mohu závod spojit s pobytem v řeholním domě Redemptoristů, po roce potkat kamarády a také si udělat čas na modlitbu, mše svaté a podobné duchovní aktivity. Jedinou nevýhodou závodu je jeho "polooficialita", takže bych měl problémy s uznáním limitu pro MR v maratonu (letos 3:15), pokud bych ho tam zaběhl, což se skutečně stalo.

Letošní zimní běhání bylo ve znamení vysoké kilometráže za poměrně malé intenzity, když v únoru jsem naběhal 535 km, průměrným tempem 5:42/km. Zároveň jsem mírně upravil jídelníček, takže ve spojení s vyšší kilometráží došlo k poklesu hmotnosti o cca. 2 kg, na hodnoty podobné hodnotám z loňského jara. Začátkem března jsem už přidal i jeden závod a několik testů, díky čemuž jsem zjistil, že i když nyní neumím běhat rychle, tak vytrvalost mám velmi dobrou, a i díky tomu zaběhl v úterý (4 dny před závodem) osobní rekord na 10 km za 39:39. I když do maratonu zbývaly jen 4 dny, tak jsem chtěl takový pokus uskutečnit, neboť jsem totéž udělal i loni a byl spokojen, protože mi to dalo potřebnou jistotu a také jsem mohl využít částečný superkompenzační efekt, který jsem u sebe vypozoroval (například z kolísání hmotnosti, ale i běžecké výkonnosti). Oproti minulosti jsem měl též více dnů s vysokou kilometráží a více dlouhých běhů vůbec, byť v nízké intenzitě (tempo obecné vytrvalosti). Hlavní ale bylo, že mě běhání bavilo a cítil jsem se při něm dobře.

Před závodem jsem zvažoval, jakou strategii zvolit a po poměrně důkladném zvážení jsem se rozhodl pro strategii řízeného zpomalování. Ideální jsem viděl zkusit závod rozběhnout tempem 4:00/km s cílem zaběhnout půlmaraton kolem 1:26:30 (viz rozpis), byť mi bylo jasné, že maraton za 3:00 nemám šanci zaběhnout. Připravil jsem si i "pesimistickou" variantu (viz rozpis), což ale příliš pesimistické nebylo, když plánovaný čas na maraton byl 3:15, avšak byl jsem připraven odstoupit, pokud bych ani toto nebyl schopen plnit. Ráno jsem se nasnídal již v 6:15, pak zašel na mši a modlitbu, po ní v 7:50 ještě mírně pojedl, sbalil si věci a kolem 8:30 se vydal klusem na start (1,63 km tempem 5:25). Tam jsem si vybalil občerstvení (do kelímků rozlil vodu a sladký čaj a do misky nasypal čokoládu, oplatky a též suchý rohlík, který jsem ale snědl až po závodu), pozdravil se s běžci a přichystal se na start, který byl o 10 minut opožděn, takže bylo odstartováno v 9:10. Snědl jsem ještě nějakou čokoládu i oplatky a vypil kelímek čaje, abych se nemusel občerstvovat v prvních km.

Hned po startu jsem se ujal vedení, které mi ale vydrželo jen pár desítek metrů, neboť mě předstihl člověk, který nakonec běžel jen půlmaraton. Snažil jsem se běžet plánovaným tempem 4:00/km, avšak měl jsem dojem, že je příliš nepohodlné, a když jsem po 1.kole viděl, že zaostávám 6 sekund, tak jsem od druhého kola zpomalil na cca. 4:10/km. Určitě jsem mohl zkusit zabojovat a běžet podle optimistického plánu, ale nechtěl jsem ohrozit dobrý výsledek. V druhém kole mě předběhl vítěz loňského ročníku Roman Tománek a pak už se mé pořadí neměnilo až do konce, byť jsem občas předbíhal pomalejší běžce o několik kol, výjimečně naopak (viz dále). Po 10.km jsem se osvěžil vodou a trochu napil, i když už v té době se mi chtělo čurat. Po 13 km byl již pocit tak silný, že jsem se rozhodl močení zrealizovat, avšak zároveň jsem nechtěl ohrozit svou šanci na osobák na půlmaratonu, proto jsem zkusil pro močení za běhu. To se mi podařilo a díky tomu jsem ztratil jen několik sekund. Po 16 km jsem vzal kelímek čaje a pak se snažil hlídat, abych držel tempo tak, aby se mi podařilo zaběhnout osobák na půlmaratonu. Věděl jsem, že zlepšení nebude moc velké, nicméně i přesto budu klidnější, pokud osobák zaběhnu, což se mi podařilo (1:28:36). Potěšen tímto výsledkem jsem se rozhodl na 22.km více občerstvit a tentokrát kvůli tomu i ztratil více vteřin, protože pro uchopení čokolády a kelímku jsem se musel zastavit a než jsem to snědl, tak jsem klusal jen pomalu. Následně jsem se snažil dosáhnout původního tempa, ale marně, přesto jsem zlepšil osobák na 25 km o minutu na 1:45:57.

V 17.kole (26.-27.km) jsem začal ztrácet tepovku, která klesala pod 160, později i pod 155 a nechtělo se mi běžet, avšak spočítal jsem si, že i kdybych běžel každé kolo o minutu a půl pomaleji než dříve, tak čas 3:15 musím překonat. Doběhl jsem tedy k občerstvení a občerstvil se pořádně, vzal oplatky, čokoládu i vodu a pak pokračoval dále (na grafu TF pokles na 140). Na začátku 18.kola mě dostihl běžec, který za mnou zaostával minimálně o jedno kolo, spíše více. Rozhodl jsem se ho využít ke stabilizaci svého tempa, byť běžel tempem kolem 4:50/km. I když původně chtěl běžet vedle mě, tak jsem ho poprosil, aby běžel přede mnou a využil trochu i závětří. Toto kolo bylo sice dost pomalé a tepovka dále klesala, nicméně i tak to bylo na výsledek 3:15 více než dostatečné. Na začátku 19.kola (29 km) nás oba předběhl další běžec. V ten okamžik jsem se rozhodl běžet s ním a kamaráda z 18.kola předběhnout. Myslel jsem, že poběží s námi, ale nechtělo se mu, tak jsem mu poděkoval a vzdálil se s novým partnerem, který běžel tempem kolem 4:40/km. Odkroužil jsem za ním dvě a půl kola, než odskočil "do křoví". Zbývaly už jen čtyři kola a čas byl velmi nadějný. Bylo již téměř jisté, že dám 3:15 a pravděpodobné, že dám i 3:10. V dalším kole jsem sice tempo mírně ztratil, ale i tak to bylo dobré, pro jistotu jsem se ale naposledy zastavil na občerstvení a vzal opět čokoládu a vodu. Poslední kola jsem si užíval, a využil jsem i zvonění poledne k modlitbě "Anděl Páně". Jediný problém nastal kilometr před cílem, kdy jsem výrazně nezrychlil, jak by se zdálo z tepovky, ale dost se lekl, když na trati byl pán se psem, který šel tak, že pán byl na jedné straně a pes na vodítku na druhé straně. Zakřičel jsem na něj, ať si psa pohlídá, ale stejně se lekl, protože pes byl bez náhubku a navíc jsem mohl spadnout při zakopnutí o šňůru. Naštěstí jsem to zvládl oběhnout, ale přesto spontálně řekl slovní spojení "do p...", byť se snažím být slušný a to i vnitřně. Snad mě ten pán neslyšel, protože jsem toto řekl až pár vteřin poté, co jsem ho minul, a ani nevím, proč. Pak jsem poděkoval Bohu za všechno a ke konci mírně zrychlil, abych se dostal i pod 3:08, což se mi podařilo, výsledný čas byl 3:07:46, čímž jsem překonal osobák o 7:57.

Po doběhu jsem se chvíli bavil s pořadatelem Míšem Holíkem a jeho kamarádem, občerstvil se, vysbíral své odhozené kelímky z trávníku za cílovou zatáčkou a pak se vydal na jedno kolo výklusu bosky, bylo to velmi příjemné. Poté jsem se bavil s dalšími kamarády, kteří mezitím doběhli, a vydal se chůzí do kláštera, kde na mě čekal oběd. Odpoledne jsem se pak vyklusal při cestě za dalšími kamarády v kostela na Kramárech a večer pak zpět (3,3+3,7 km), bylo to příjemné. Další den jsem po snídani a po mši šel běhat "pro radost" do Horského parku nad klášterem, který znám velmi dobře, neboť jsem zde před 5 lety s běháním začal a už předtím se tu učíval při chůzi. Běh jsem si užíval (nakonec jsem dal 10,7 km tempem 6:32) a byl vděčný za vše, co jsem prožil během roku v klášteře (2006/2007) i poté. Bylo správné, že jsem se tenkrát rozhodl do společenství jít a bylo i správné, že jsem poznal, že i když se tam cítím dobře, tak mé povolání je mimo řeholi. Nestal jsem se tehdy sice řeholníkem ani knězem, ale získal jsem více přátel a překonal svůj strach ze sportu (kvůli mému "antitalentu") - a co více, sám jsem začal aktivně sportovat (běhat). Hned od začátku jsem přitom běh chápal nejen jako nástroj seberealizace, ale zejména jako kompenzační aktivitu k mému sedavému zaměstnání (zprvu studium, pak práce na PC) a možnost pro duševní odpočinek (včetně meditace, modlitby, a běhání "jen tak", pro radost). Je škoda, že jsem se vícekrát nechal zneklidnit tím, že jsem od začátku k běhání přistupoval jinak, než je "běžné", takže mé metody vzbuzovaly oprávněně nedůvěru a trochu i výsměch. Přesto mě ale i toto motivovalo, abych se snažil o zlepšování, což se mi podařilo, byť má výkonnost stále má ke špičkovým výkonům nedostižně daleko. Na druhé straně, není to tak dávno, co jsem usiloval o maratonský čas 4h ... Může se oprávněně jevit, že jsem až příliš opatrný, že dělám více matematických analýz, než je třeba, že se neumím zmáčknout, že netrénuji optimálně, že by má výkonnost mohla být lepší, že bych měl závodit s jinou strategií (např. nemít více osobáků v jednom závodu ...) a všechno toto je pravda, nicméně čím déle jdu svou cestou (ale samozřejmě s promyšlením aspektů standartních cest, ze kterých si též něco odnáším), tím více věřím, že je to tak správné. Pomáhá mi to přitom nejenom psychicky, ale i výkonnostně. Může se stát mnohé (zranění, nemoc, pokousání psem, ...), co mě od dalšího výkonnostního růstu zastaví, ale přesto věřím, že pokud budu naslouchat svému tělu i svým zkušenostem a výpočtům, tak sice třeba k metě 3h/maraton nedojdu hned, ale dojdu k ní bezpečně a v pohodě. Stále více přitom cítím, že mám i ultramaratonský potenciál, byť ten chci využít zprvu zejména v duchovní rovině (etapové běžecké poutě). Mohlo by se zdát, že až příliš spojuji běhání s osobním i duchovním životem, a může to být i pravda, avšak mě to tak vyhovuje a nakonec mi i trochu lichotí, že mě v baráku přezdívají "Forrest Gump". :-)

Zároveň musím poděkovat všem, kdo mi fandí, včetně slovenské kamarádky Mimi, která mě dnes velmi potěšila svým dárkem a podporou. Líbí se mi přitom, když titíž lidé, kteří mi dříve přáli, abych ve zdraví přežil, mi nyní přejí, abych zaběhl osobák nebo VYHRÁL. Třeba i toto se mi někdy podaří! Aktuálně vidím největší šanci na zlepšení na půlmaratonu, k čemuž ale potřebuji jediné: věřit si, vystihnout správný den, rozběhnout to na úrovni osobáku na 15 km a pak to doběhnout do cíle. Věřím, že čas mezi 1:26 a 1:27 by mohl být dosažitelný. Pokud se jedná o maraton, tak tam je cíl 3h ještě vzdálený, byť ne nedostižný. Dnes jsem tímto průměrným tempem zvládl 27 km, příště to už třeba zvládnu celé, a pokud ne letos, tak třeba příští rok! Při tom všem ale zůstává to nejdůležitější: abych se snažil předcházet zranění, aby mě běhání bavilo a abych prostřednictvím něj činil radost sobě i druhým!