Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


31.3.2012 Pražský půlmaraton

Pořadí: 286. z 8252 běžců, kteří dokončili závod

Čas: 1:27:03 (reálný čas 1:27:01)

Rychlost: 14,55 km/hod (4:07,5 na km)

Průměrný tep: 170,8 tepů/min

Mezičasy a pořadí: 5 km 20:09 (266.), 10 km 40:36 (281.), 15 km 1:01:21 (294.), 20 km 1:22:38 (289.)

Profil: městský okruh Prahou, silnice, místy kostky nebo koleje

Počasí: cca. 10 stupňů, zataženo, vítr

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Video z běhu (v záběru jsem na začátku, v čase 1:38 a těsně před koncem, v čase 96:15, mezi titulky)

Mým dalším závodem se stal Pražský půlmaraton, kterého jsem se původně nechtěl zúčastnit, mimo jiné i proto, že se mi tam neběhalo úplně dobře a nikdy jsem tam nezaběhl dobrý výsledek. I proto jsem v klidu ignoroval všechny zprávy o tom, že je poslední možnost zaregistrovat se se slevou, či je poslední možnost se zaregistrovat vůbec. O účasti jsem začal vážně uvažovat až po Bratislavském Hamburgu, kde jsem v rámci mezičasu zaběhl osobák i na půlmaraton (1:28:36), avšak v té době již byla všechna čísla beznadějně vyprodaná, včetně čísel pro Světlo pro svět, za které jsem běhal loni. Občas jsem sledoval inzaráty na behy.cz k prodeji čísel, nicméně jsem odmítal startovat na cizí jméno (PIM převody v březnu již neprováděl) a nabídky ignoroval. Více jsem inzaráty začal sledovat poté, co se mě na PIM půlmaraton ptal člověk, kterého znám už spoustu let z kauzy harvardských fondů, avšak teprve 11 dní před závodem se objevila nabídka na prodej dvou dosud nezaregistrovaných kuponů z Hervisu, takźe jsme mohli startovat pod svými jmény. Tyto sice stály 1250 Kč každý, avšak přesto jsme se s kolegou, který podobný závod běžel poprvé, rozhodli nabídku využít, což se mi vrátilo vynikajícím startovním číslem (215), i když jsem počítal s číslem kolem 1000-2000. Následně jsem pak v tréninku 8 dní před maratonem zaběhl 1:28:24 a přemýšlel, jakým způsobem běžet samotný závod. Čím více se závod blížil, tím jsem si byl více nejistý tím, zda je vůbec dobré závod běžet a zda mám šanci tam zaběhnout dobře, nicméně jsem si zajistil v Praze i jiné akce a rozhodl se tam startovat. Jsem rád, že mě podpořili i mí přátelé, se kterými si píšu o svém běhání, dali mi najevo svou podporu a poskytli cenné rady.

Poté, co jsem se rozhodl startovat a zaregistroval se, jsem kontaktoval Světlo pro svět a rozhodl se, že i letos poběžím za ně, přičemž jim poskytnu dar ve výši 1000 Kč bez ohledu na výsledek, plus 10 Kč za každou vteřinu času pod 1:30, což mi mělo dát vyšší motivaci, abych se pokusil běžet dobře a aby toto mělo i charitativní smysl. Zároveň jsem přivítal, že před závodem se koná půlmaratonská mše, která akci dá duchovní rozměr, navíc jsem se den před závodem po několika letech setkal s bývalým spolubratrem ze Slovenska, který nyní studuje na kněze v Praze. Kromě toho jsem navšívil své běžecké kamarády, které jsem potkal před několika lety na Katolické charismatické konferenci, a u kterých jsem přespal z pátka na sobotu. Přemýšlel jsem, na jaký čas jsem schopný zaběhnout a dospěl jsem k tomu, že v ideálním případě by to mohl být čas 1:27:00, například dle rozpisu s kontrolovaným zpomalováním. Věděl jsem, že je toto na podmínky závodu až příliš optimistické, nicméně i přesto jsem si právě tento rozpis vytiskl a nezměnil to ani po předpovědi studeného a větrného počasí. :-)

Poslední dva dny před závodem byly i v důsledku poměrně hektického programu běžecky chudé, což ale nebylo na škodu. I přesto jsem ale při různých přesunech a večerním velmi pomalém běhu s kamarádem naběhal v pátek 8,9 km a cítil se při tom dobře. Ráno jsme museli z Peček, kde jsem spal, vyrazit brzy, proto jsem vstal už před sedmou, nasnídal se (rohlík s medem, čajem a kousek sýrem) a už v osm vyjel s kamarádem Jožkou do Prahy. Během cesty jsem popíjel vodu. Do Prahy jsme dojeli těsně před devátou, ale mše byla až v deset, proto jsem kamarádovi navrhl, abychom zašli posedět do blízké cukrárny. Za normálních okolností pojídám v poměrně krátkém čase před startem oplatky a čokoládu, ale tentokrát jsem se rozhodl to udělat jinak a dal si v devět ráno (3 hodiny před startem) velký kousek dortu typu Sacher. Vím, že tento typ stravy není vhodný, ale měl jsem na něj chuť a rozhodl se, že poté již nebudu nic jíst a budu jen pít vodu (toto mi bylo doporučeno mými kamarády, byť dorta samozřejmě ne). Dorta mi velmi chutnala a cukrárnu jsem využil i k převlečení se do běžeckých věcí. Pak jsme se přesunuli do kostela, ale protože byl ještě čas, tak jsem se rozhodl krátce (cca. 2 km) proběhnout na Václavák a zpět. Toto jsem vnímal jako velmi potřebné, protože jsem věděl, že možnosti před startem budou omezené. Mše svatá byla pěkná, celebroval ji kněz, který sám na závodu poté běžel. Byl skoro plný kostel, i když závodníků tam bylo celkem málo. Po mši jsme se sešli s knězem v sakristii a poznal jsem se i s kostelníkem, který před 50 lety běhal velmi dobře (25 km za 1:37). Navšívil jsem i WC a vydal se klusem na místo setkání focení běžců Světla pro svět, které bylo poblíž startu. Bylo hodně větrno, ale jinak krátké setkání bylo fajn. Velmi příjemně mě překvapila nabídka několika účastníků, abychom se společně pomodlili, vytvořili jsme krásné malé ekumenické společenství, neboť jsme byli ze tří církví. Všechny tyto události mi pomohly vytvořit dobrou psychickou pohodu, což se ukázalo jako důležité.

Poté, co jsem se s kamarády rozešel, jsem šel na místo šaten a protože jsem se chtěl rozklusat, tak nezbylo, než odevzdat svůj batoh i s bundou, kterou jsem měl na sobě (pak bych se do batohu už nedostal). Bylo cca. 35 minut do startu a celkem větrno, přesto jsem už jinou možnost neměl, než to risknout. Mezitím jsem ještě dopil zbývající vodu a 3x navštívil WC, před rozklusem i po něm. Následně jsem se rozhodl udělat ještě jeden riskantní krok a tím bylo, že jsem doběhl a pak došel do startovního koridoru již 20 minut před startem. Výhoda byla, že jsem měl výborné místo, když jsem stál téměř za elitou, a rozdíl mezi výstřelem a překročením startu byl jen 2s, nevýhoda pak byla nutnost vydržet zimu a dále nemožnost těsně před startem znovu navštívit WC kvůli močení. V koridoru jsem ale pořádně převázal boty, nastavil hodinky, poskakoval, procvičel nohy a podobně, takže jsem toto přečkal v pohodě, až na potřebu močení, která vymizela až asi po 5 km závodu. Překvapilo mě, že vedle koridoru se objevil můj známý, který se přišel podívat na elitu a přišel mě pozdravit a povzbudit, a teprve poté se vrátil do svého zadního koridoru. Před startem jsem byl poměrně klidný a hodně si věřil, asi stejně jako před Bratislavským Hamburgem před 3 týdny. Myslím, že k tomu velmi podstatně přispěl i duchovní program před startem a také to, že jsem strach ze závodu prožil a pojmenoval už několik dní před ním.

Hned po startu jsem se rozběhl poměrně svižně, mimo jiné i proto, abych nepřekážel druhým. Po 2 km tepovka vzrostla na 170 a v ten okamžik jsem přenastavil hodinky dle přepřipravené funkce tak, aby pípaly při poklesu pod 170. Hodinky vzdálenost mírně nadměřovaly, což ale bylo v této době dáno i mou neefektivní stopou, když jsem se snažil vyhýbat kolejím a nezakopnout o ně či o dlaždičky. Běh po tomto povrchu pro mě není úplně příjemný a tepovka vzrostla k 175, proto jsem raději trošku zvolnil a udržoval tep kolem 174 až do 12.km. I když bylo chladno, tak jsem se rozhodl nepodcenit občerstvovací stanice a od 5.km bral vodu na každé z nich. Vždy jsem si nalil část na ruku a tou ovlažil obličej a malý lok vypil. Asi mě to pár vteřin zdrželo, ale cítil jsem, že mi to pomáhá bránit přehřívání, ke kterému pomalu i přes nízkou teplotu docházelo. Na 11.km jsem ale kvůli tomu přehlédl kilometrovník a když jsem dorazil na 12.km, tak jsem viděl, že tempo posledních 2 km bylo dle kilometrovníků 3:54, což mi bylo divné, ale nenapadlo mě, že je kilometrovník o 100 metrů chybně umístěn. Chybu jsem odhalil až poté, co jsem 13.km měl za 4:40 dle kilometrovníků, pak jsem zase o něco přidal a 15 km měl za 1:01:20, což byla má druhá nejrychlejší patnáctka v historii. I podle tohoto jsem viděl, že běžím dobře, což jsem si říkal už i předtím. Velmi šikovně se mi dařilo i potlačovat myšlenky na 5.km, že někde zde jsem loni skoro vzdal a podobně, i když k tomu muselo pomoci i své polohlasné ujištění, že běžím dobře a béh mě baví. Čas 1:01:20 byl o něco horší, než bych chtěl pro výsledný čas (nejhůř 1:01), ale stále dost dobrý na to, abych měl na půlmaraton osobák.

Další kilometry ale vedly otevřenou krajinou se silným protivětrem. I když jsem se občas snažil využívat zákrytů za běžci, tak se mi to moc nedařilo a zpomalil jsem na 4:15/km i přesto, že tepovka klesala stále častěji pod nastavených 170. Snažil jsem se ale aspoň toto tempo udržet a to se mi dařilo, takže jsem občas už i někoho předběhl, přestože i sám jsem byl vícekrát předbíhán. Na 18.km jsem vzal na poslední občerstvovačce vodu a opět přehlédl kilometrovník, který byl těsně za ní. Po párset metrech jsme se dostali do tunelu, kde jsem bohužel ztratil koncentraci, neboť jsem nejenže nemohl sledovat tempo v důsledku výpadku GPS, ale neviděl jsem skoro ani na displej hodinek, které už přestaly pípat, protože jsem byl pod 170 už dost dlouho, takźe tep klesl krátkodobě až pod 165. Přesto ale pokles tempa nebyl nijak fatální a 18.-19.km měl v tempu 4:15. Snažil jsem se spočítat tempo, které potřebuji na čas 1:27:00, avšak nechtěl jsem se pouštět do zrychlení příliš brzy, když přitom trať na 20.km vedla mírně do kopce a ještě pořád i proti větru. Teprve v posledních 1,1 km, které vedly mírně s kopce a mimo vítr, jsem výrazněji zrychlil, ale čas 1:27:00 jsem nedosáhl, i přesto jsem ale s časem 1:27:03 velmi spokojen (osobák jsem překonal o 81 sekund, resp. 83 sekund realtime a zaběhl téměř přesně tak, jako byl můj optimistický scénář). Také jsem tím přinesl Světlu pro svět 2770 Kč, které jim rád zaplatím. Nejdůležitější ale je pohoda a do jisté míry i sebedůvěra, se kterou jsem závod zaběhl. Věřil jsem si a zaběhl v porovnání s jinými osobními rekordy rovnocenný čas, přitom na trati, kde se mi dříve nedařilo. Poděkování patří všem, především Bohu a všem mým kamarádům, kteří mi nejrůznějším způsobem pomáhají (a kteří mi snad odpustí, že je nebudu jednotlivě jmenovat, protože bych určitě na někoho zapomněl, a to by nebylo dobré). Věřím však, že i já mohou druhé svým běháním a svou pomocí obohatit, byť jinak, než oni mě.

Pokud se jedná o blízkou budoucnost, tak zůstanu u svého běhání, kde převažují běhy pro radost, uvolnění, meditaci, modlitbu, setkání s kamarády, přesuny mezi úřady a podobně. Myslím, že toto vše má hluboký smysl a ostatně pomáhá nejenom lidsky a duchovně, ale i výkonnostně. Věřím přitom, že již není ani daleko doba, kdy zaběhnu maraton pod 3h, neboť vytrvalost mám nyní lepší než rychlost. Dnešní závod je jedinečný tím, že jsem poprvé na velké akci zaběhl velmi dobře, a tím se zbavil zbytečných strachů a obav. Je přitom úplně jedno, že nemám 1:26:59, ostatně co není dnes, může být někdy příště. Mám radost z toho, že mám radost a ještě jednou děkuji za to, co jsem mohl prožít! Samozřejmě souhlasím, že kdybych dělal věci jinak, tak bych na tom byl ještě lépe, ale to nevadí. Já to dnes chtěl udělat tak, jak jsem udělal, a to MI stačí! K mému životu patří jak obavy a neúspěch, tak i radost a euforie. Nyní si chci pár dní vychutnat ten úspěch, kterým pro mě je nejenom čas, ale i 286.místo z tolika lidí, když přitom neuplynula tak dlouhá doba, kdy jsem začínal jako naprostý outsider a umisťoval se na posledních místech. Nejde ale jen o běh sportovní, ale i o běh životní, který se však může nechat sportovním během inspirovat. Kěž by se mi to podařilo a i v životě dělal radost sobě i druhým!


Návrat na přehled závodů