Pořadí: 16. ze 117 běžců

Počasí: 10 stupňů, zataženo

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

Mým dalším závodem se stal závod Kardio běhu na brněnském Výstavišti, který jsem běžel jen 42 hodin po doběhu pražského maratonu, na kterém jsem překonal osobní rekord o 3,5 minuty a na kterém jsem zaběhl čas 3:04:08. Na závod mě pozval můj kamarád Pavel Juřica, který v Praze též běžel, v čase 2:58. Závod měl start už v 6:45, a nebyl jsem rozhodnut, jestli na něj půjdu, přesto jsem na 5:30 nastavil budíka. Nechtělo se mi ale vstát, budíka zaklapl a vzbudil se až v 6:00. Přesto jsem se rychle oblékl, zašel na wc a sednul na trolejbus, odkud jsem 1,2 km klusal na místo závodu. Doběhl jsem v 6:42, nicméně u prezence byla fronta, takže start byl posunut až na sedmou. U prezence jsem se potkal i s Pavlem a chvíli jsme povídali. Závod měl mít délku 3 km, ale pořadateli bylo sděleno, že ta vzdálenost je jen orientační, ale běhá se každoročně na tradiční trati, takže mají běžci porovnání. Zúčastnili se zejména přední doktoři, včetně prof. Pirka a dalších velmi významných lidí. Po maratonu jsem se cítil dobře, proto jsem se rozhodl běžet "normálně", i když s tím, že raději nepůjdu úplně do maxima. Postavil jsem se někam do třetí řady a přichystal se na start.

Prvních 300 metrů jsem rozběhl velmi rychle, až jsem se toho lekl, proto jsem poté zpomalil. Dostal jsem pak ale kvůli tomu do nepříliś výhodné pozice, když jsem na relativně úzké trati běžel za několika běžci, kteří už běželi pomaleji, než jsem chtěl, proto jsem je na vhodném místě předběhl a zrychlil. Tempo bylo velmi slušné, tepovku jsem ani nestihl sledovat. Dával jsem pozor, abych nezakopl o zpomalovací pruhy, které na cestě občas byly a snažil jsem se i dobře vybíhat občasné zatáčky, byť zde mívám problémy. Ke konci 2.km jsem potřeboval smrkat a protože jsem nevěděl, kolik ještě zbývá do cíle, tak jsem opět mírně zpomalil. Protože se ale zrovna probíhalo prostorem startu, tak jsem si za chvíli všiml, že se běžci po 250 metrech otáčejí na smyčce (zatáćka o 180 stupňů), takže mi došlo, že pak nemohou běžet jinam, než do cíle. Proto jsem v ten okamžik zrychlil, zkusil ještě předběhnout 1-2 lidi a doběhl do cíle. Hned poté jsem šel další 2 km klusat, po původní trati. Doběhl jsem v čase 9:57 při průměrném tempu 3:48 a tepovce 171,5. Maximální tepovka byla 183. Škoda, že už byl cíl, měl jsem ještě hodně sil. Doběhl jsem na 16.místě ze 117 běžců, kromě nich se závodu zúčasnilo i 18 chodců s norskými holemi.

Při závodu jsem měl negativní split a výsledné průměrné tempo 3:48 bylo velmi slušné, pokud uvážím, že podmínky běhu nebyly tak dobré, jako mívám na dráze. Mám-li být konkrétní, tak za osobákem na této vzdálenosti jsem zaostal jen o 10 sekund (4s/km) a zaběhl osmý nejlepší výkon vůbec, z toho druhý nejrychlejší letos. Přitom tuším, že bývalo v mých silách běžet i rychleji. Každopádně jsem s tímto během spokojen, protože mi zpětně potvrdil, že míra vyčerpání po maratonu je blízká nule, což dává dobrý příslib do budoucna. Dle mého názoru bylo zcela správné, jakým způsobem jsem se rozhodl ten maraton doběhnout a že nesleduji jen výsledek na konkrétním závodu, ale dlouhodobé cíle, k jejichž naplňování potřebuji, abych ani při závodech zatím neběhal na 100% svých možností, neboť jen to umožní, abych mohl v pohodě trénovat bez rizika přetrénovanosti či zranění. Věřím, že ještě chvíle pro opravdu kvalitní maratonské pokusy přijdou, byť si na ně můžeme počkat ještě i několik let. Pak, jednou, třeba zaběhnu tak, že týden po maratonu nebudu moci ani chodit, natož běhat 2,6 km dva dny po závodu tempem blízkým osobnímu rekordu. :-)

Pokud se jedná o atmosféru dnešního závodu, zajištění tratě, měření, prezence i občerstvení, tak jsem velmi spokojen. Dokonce možná časem dostanu tričko, uvidíme. Velké poděkování patří Pavlovi, že mě na tento závod nalákal.