Čas na 26,4 km: 2:06:14;      pulmaraton za 1:37:02

Rychlost na 26,4 km: 12,54 km/hod (4:47 na km)

Průměrný tep po 26,4 km: 166,8 tepů/min

Profil: 8 okruhů převážně parkem, téměř rovina (převýšení pár metrů na kolo), asfalt

Počasí: cca. 30 stupňů, slunečno

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Na další závod, kterým byl maraton v rámci Zátopkova týdne, jsem se přihlásil hlavně kvůli tomu, že tam běželi mí kamarádi, a proto, že jsem chtěl na tomto závodu zaběhnout 15000.běžecký kilometr (za 5 a kousek let běhání). Věděl jsem, že bude horko a že jsem už několik týdnů v běžeckém útlumu, ale úterní Hamburg dopadl uspokojivě (15 km tempem 4:03), tak jsem si říkal, že to zkusím. Chtěl jsem přitom, aby 15000.km byl až v průběhu závodu, a i proto jsem vynechal rozklusání, což nebylo nejlepši. Navíc jsem byl unavený už po předchozím cestování do Prahy a pracovním jednání v Praze, a mé stravování nebylo též nejvhodnější. Přemýšlel jsem, jakou vzdálenost zvolit, protože bylo možné běžet desítku, půlmaraton nebo maraton, ale večer den před závodem jsem nakonec zaškrtl maraton, abych měl co největší volnost při tom, kolik km nakonec poběžím. Při registraci jsem to býval asi mohl změnit, ale rozhodl jsem se toto ponechat. Kvůli teplu jsem více pil a dokonce musel vlézt do sprchy již před startem, přestože jsem startoval až v 18:30 ve skupiné s půlmaratonci, tedy o 2h později než většina maratonců. I přes teplo jsem chtěl zkusit běžet tempo 4:00-4:10 a sledovat, co se bude dít, realita však byla jiná.

Závod se mi zdál poměrně nepřehledný, běžel souběžně maraton se startem v 16:30, maraton se startem v 18:30, půlmaraton se startem v 18:30, desítka se startem v 19:30 a štafeta se startem v 19:30. Chybělo mi tedy porovnání, jak na tom jsem, a pouze jsem si všímal, že předbíhám hodně běžců, kteří již byli dlouho na trati. Teprve ke konci jsem si všiml, že mě předběhli Petr Pechek a někteří desítkáři, plus pár jiných lidí, ovšem doteď nevím, z jaké trati. Občerstvovací stanice byly řešeny dobře, na 5,3 km okruhu byly tři, bral jsem jen vodu, kterou mi vesměs někdo podal. Z větší části jsem se políval, menší část jsem vypil. Pokud se jedná o tempo, tak to jsem nebyl schopen/ochoten udržet ani první 2 km, což souviselo i s tím, že jsem chtěl tepovku držet kolem 170-175. Navíc jsem na konci 1.kola zjistil, že Garmin trochu nadměřil vzdálenost, takže se mi zdálo, že běžím rychleji, než byla skutečnost. První kolo jsem měl průměrným tempem 4:14 a bylo jasné, že to dnes bude špatné. Říkal jsem si ale, že zkusím běžet co nejdéle na tepovce mezi 170-175 a sledovat, jak se bude tempo zhoršovat, 2.kolo bylo tempem 4:32, třetí pak 4:44. Na začátku čtvrtého kola už jsem byl dost rozladěný a navíc se dostavily menší žaludeční problémy, takže přestože jsem evidentně běžel začátek dost opatrně, tak jsem nebyl schopen dostat tep zpět nad 170, pohyboval se převážně mezi 165-170. Zvažoval jsem, jestli po skončeni 4.kola, tedy na metě půlmaratonu, odstoupit, ale říkal jsem si, že přestože mám půlmaraton za 1:37:02, tak ještě jedno kolo zkusím běžet a pak uvidím. Těsně předtím jsem se pořádně polil vodou na občerstovačce, čímž jsem zřejmě způsobil následné výpadky při měření tepu v posledním kole. Běh mě nebavil a více lidem říkal, že na konci kola vzdám, což jsem udělal, přestože mě od toho odrazovali. Poslední kolo jsem měl ostudným tempem 5:32 a tep klesl až někam pod 150. Tušil jsem, že poběžím-li další tři kola, tak do cíle určitě doběhnu, nicméné bych se musel dost snažit, abych měl cílový čas pod 3:30, což by mě stálo hodně sil. Navíc, vypadalo to, že bych už na trati běhal ještě více osamoceně než předtím, chybělo mi přímé měření sil s maratonskými soupeři, a navíc to vypadalo, že i některé občerstvovačky zavřou, proto jsem neměl chuť běžet dál. Naopak jsem si říkal, že toto nemám zapotřebí, s tím, že mé běhání je marné a že maraton už běhat nebudu. Kdybych v tomto rozpoložení běhal ještě hodinu a půl, tak by to bylo zcela k ničemu, naopak bych si běhání ještě více otrávil, a to jsem nechtěl ...

Po doběhu mě trochu mrzelo, že jsem se nepřihlásil do půlmaratonu, protože i při příšerném čase 1:37:02 bych skončil na 6.místě, které bylo ještě vyhlašováno (na stupních vítězů) a odměňováno věcnou cenou, ale pravdou je, že kdybych býval běžel dobře, tak by mě mrzelo, že nemohu běžet dál. Počkal jsem na kamarádku, která byla ještě na trati, a pak i s jejím bratrem odjel do Peček, odkud jsem se další den vydal za jinými kamarády do Liberce. Trochu jsem si mezitím uspořádal své myšlenky a získal chuť k běhu, proto jsem už ráno dal 2,7 km v Pečkách a pak 7,4 km cestou za kamarády v Liberci (trošku jsem bloudil, tak jsem si trať omylem prodloužil na tuto vzdálenost). Celkově jsem prožil pěkné dva dny, a jediným, ale poměrně velkým problémem, byl můj poměrně tragický běžecký výkon. Pokud ale zvážím, že mám rád běhání v zimě, a zvážím různé okolnosti, včetně psychiky, tak myslím, že nemohu výsledek brát příliš vážně, protože pouze potvrdil, co už jsem věděl dříve - že mi závody v horku nevyhovují a že pokud chci podat kvalitní výkon, tak se musím v den závodu soustředit jen na závod a všechny věci s tím související (stravování, pitný režim, rozklusání, mentální soustředěnost, ...). Toto z mnoha důvodů nebylo ve Stromovce naplněno, avšak to nevadí. Zaběhl jsem 15000.km, prožil jsem chvíle s přáteli a nakonec i získal další zkušenosti, které mi mohou pomoci příště.

Pokud se jedná o mé další běhání, tak jsem vděčný za to, že mohu běhat, a že jsem bez zranění naběhal 15 000 km, přitom při dlouhodobém zlepšování. Tuším, že by toto mohlo pokračovat, avšak nevím, budu-li mít dostatek houževnatosti a vytrvalosti v cestě, kterou jsem šel. Svou roli například hraje i stravování, takže jakmile jsem přestal evidovat jídelníček (což jsem dělal na jaře, kdy jsem se výrazně zlepšil), tak jsem začal jíst mnohem nezdravěji a téměř skokově přibral více než 3 kg. Jsou zde ale i jiné oblasti, hlavně psychika. Pokud si nebudu věřit, tak nemá ani smysl, abych se o něco pokoušel. Myslím též, že jsem poněkud přezávoděný a že mi chybí potřebný klid a pohoda. Mám-li ale hodnotit své fiasko ze Stromovky objektivně, tak by vlastně bývalo vše v pořádku, kdybych si řekl, že s ohledem na podmínky a okolnosti si běh "jen tak" vychutnám a o čas se nebudu starat. Když už jsem se rozhodl jinak, tak bylo chybné, že jsem neměl přesně stanovená pravidla, kdy závod ukončit, a nechal až příliš mluvit negativní emoce, které se znovu objevují i při psaní této zprávy. A konečné, přestože zcela objektivně vím, co všechno můj výkon ovlivnilo, tak se musím zbavit toho, aby tento výsledek jakkoliv ovlivnil má očekávání a mé cíle do budoucnosti. Jednoznačně vím, že běh k životu potřebuji, a běhání mě baví. Při běhu odpočívám, modlím se, komunikuji s kamarády, přesouvám se, pomáhám charitě atd. Chci, aby toto zůstalo, a věřím, že budu moci běhat co nejdéle. Pokud se jedná o závodění, tak přestože se mi v posledních týdnech moc nedařilo, tak toto není ničím novým či neobvyklým, a proto není třeba propadat panice či pesimismu. Teprve na podzim uvidím, jak se má výkonnost změní, a teprve po skončení podzimní sezony bude možné hodnotit současné letní běhání, včetně občasných závodů. Děkuji všem za podporu a těším se na další měsíce, byť z nich mám zároveň i velký strach ...