Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


22.9.2012 Ostravský maraton

Pořadí: 11. ze 152 běžců (143 doběhlo)

Čas: 2:59:30

Rychlost: 14,10 km/hod (4:15 na km)

Průměrná TF: 159,8 tepů/min

Profil: osm lesních okruhů, zvlněný profil (rozdíl nejvyššího a nejnižšího místa okruhu 34 metrů), asfalt, šotolína, více pravoúhlých zatáček v každém okruhu

Počasí: cca. 15 stupňů, převážně zataženo, místy vítr

Rozložení tempa (dle kilometrovníků a dle kol) (čas na km):

     

Rozložení tepové frekvence (tepů za minutu, průměry po km) a foto z doběhu:

  

Mým dalším závodem se stal opět Ostravský maraton, který jsem běžel již počtvrté, ale poprvé na jiné trati než v předchozích letech (kvůli stavebním úpravám). V létě se mi příliš na delších vzdálenostech nedařilo, ale přesto jsem naběhal solidní kilometráž (v srpnu přes 600 km). V září (13.9.) se mi pak podařilo překonat osobní rekordy na 10 a 15 km, avšak věděl jsem, že můj trénink není maratonsky zaměřený (mimo jiné v něm chybějí dlouhé tempové běhy), a proto jsem chtěl s maratonem počkat až do podzimu. Kamarádka, která nakonec pro nemoc nestartovala, mě ale namotivovala, abych to zkusil už v Ostravě, takže jsem se přihlásil, i když jsem to bral spíše jako test před pozdějšími maratony. I tak jsem se ale snažil trochu upravit své běhání i stravování v posledním týdnu, včetně jakési verze superkompenzační diety, kdy jsem v pondělí nejedl nic a naběhal postupně 47 km a v úterý ráno pak nalačno běžel 10 km průměrným tempem 4:15/km. Pak jsem naopak jedl více, z části sacharidy, a běhal méně, i tak jsem ale nějakých 100 km naběhal za pondělí až sobotu ráno. Výsledek úterního testu jsem však považoval za velmi příznivý, protože pokud jsem za nepříznivých podmínek běžel 10 km v tempu 4:15, pak za příznivých podmínek bych měl dát tímto tempem celý maraton. Raději jsem se ale o svém startu nezmiňoval ve foru, abych měl co největší klid a mohl závod skutečně brát jen jako test, nic víc.

Shodou okolností vyšlo, že jsem v pátek měl obchodní jednání v Hradci Králové, a protože mě cestování dost unavuje, tak jsem se rozhodl jet rovnou do Ostravy, kde jsem přespal v hotelu, který byl jen asi 600 metrů od startu. Hotel mi doporučila kamarádka, kterou jsem pak nalákal na půlmaraton, a byl jsem velmi spokojen. Po náročném dni jsem byl velmi unavený a navíc jsem zjistil, že mi chybí nabíječka na Garmin, naštěstí mě ale napadlo požádat na recepci hotelu, abych si ho mohl dobít přes USB na počítači v tamní internetové místnosti, jinak bych byl bez mezičasů (neměl jsem ani obyčejné hodinky). Ještě večer jsem se byl proběhnout kousek po trati a pak jsem zalehl. Ráno jsem se pak nasnídal, když jsem odolal různým laskominám (párkům, vajíčkám), a dal si jen chléb s máslem, medem a čajem a jeden kousek buchty, zaběhl se zaprezentovat, pak se vrátil na pokoj, odpočinul si, a doběhl na start až těsně před plánovaným začátkem. Trochu mě zaskočilo, že start se o 15 minut posunul, ale čekání jsem zvládl. Co jsem ale netušil, bylo, že trať je celkem výrazně zvlněná, že GPS kvůli stromům nebude měřit moc dobře a že kilometrovníky jsou značené podivně, zejména některé ... Před startem jsem potkal Pavla Juřicu, který dnes běžel jen půlmaraton a říkal jsem mu, že bych chtěl běžet půlmaraton za 1:27, avšak pro něho by to bylo moc rychlé. I tak mi ale velmi pomohl, před závodem i během něho (hlavně po svém doběhu).

První km jsem běžel umírněněji, byl jsem ale šokován, že čas po 1 km mám slabých 4:24. Pavel běžel zpočátku přede mnou, ale před 1.km jsem ho předběhl a po zjištění tohoto mezičasu jsem mu utekl. Další km byly o něco rychlejší, ale i tak pomalejší, než bylo tempo 4:07, kterým jsem chtěl běžet. Navíc jsem už po prvních km cítil potřebu močení, kterou jsem vyřešil na 7.km, aniž bych se musel zastavovat či přecházet do chůze. Každé kolo vždy vedlo nejprve do kopce a poté s kopce, avšak trvalo mi delší dobu, než jsem odhadl, jakým tempem mám tu kterou část běžet. Navíc kilometrovníky byly opravdu divné, hlavně ten desátý, byť potěšíl. Ještě do 3.kola jsem se občas střídal v pořadí s Petrem Škrabánkem, který měl nakonec čas 2:56:02, ale spolu jsme neběželi, poté už jsem běžel osamoceně a jen občas předbíhal běžce o kolo či více (někteří běželi jen půlmaraton). Často jsem ale potkával běžce v protisměru, protože na některých místech vedla trať obousměrně. S některými jsem se zdravil, některé jsem povzbuzoval a jiní povzbuzovali mě. Bylo toto fajn. Půlmaraton jsem měl kolem 1:28:30, což bylo ještě pomalejší než na PIM, ale tepovku jsem měl velmi nízkou, tak jsem nevylučoval, že bych mohl do těch 3h doběhnout.

V pátém kole jsem výrazněji zpomalil, ale viděl jsem, že mám stále více než minutový náskok. Pavlovi jsem sice říkal, že to je málo, ale on věřil, že to dám. V šestém kole jsem zrychloval zejména při běhu s kopce a na jeho konci měl náskok ještě 61 sekund. Při každém průběhu jsem bral jeden kelímek vody, kterým jsem se polil a malou část vypil, ale bylo toho velmi málo. Zde jsem vzal kelímek čaje a omylem kelímek ionťáku, slil jsem to a vypil, což mi ale stejně moc nepomohlo, protože při stoupání v 7.kole jsem měl velkou krizi. Musel jsem se povzbuzovat nejenom potichu, ale i nahlas, abych byl schopen ten kopec rozumně vyběhnout. Snažil jsem se i s kopce, ale ani to nepomohlo, aby toto kolo bylo nejpomalejší ze všech. I tak jsem ale viděl, že mám náskok ještě 37s, přičemž Pavel na mě volal, že to dám. Na konci 7.kola se mi podařilo vzít jen kelímek čaje, který byl opět málo naplněný (tak půl deci), ale to nevadilo. V posledním kole jsem se pocitově snažil, abych ten kopec vyběhl lépe než předposlední kolo, abych se nedostal do ztráty na plánovaný čas 3h. I když byla tepovka stále nízká, tak jsem se musel snažit a znovu se povzbuzovat i nahlas, abych do vyběhl dobře. Vzpomněl jsem si i na Redemptoristy, kteří mě přivedli k běhání, a za které jsem běžel. Vzpomněl jsem si i na kamarády, kteří mi fandí, a říkal si, že to i kvůli nim musím zvládnout. Na 39.km (před vrcholem posledního stoupání) jsem již věřil, že to dám a na 40.km jsem měl už skoro jistotu. I tak jsem se nicméně musel motivovat, abych běžel rychle i s kopce a abych to neodflákl. Někde na 40,5.km jsem potkal v protisměru Alexandra Simona, s kterým jsem se dostal do určitého konfliktu v Čadci, a zavolal jsem na něj, že dnes to dám, čemuž jsem už stoprocentně věřil. Měl jsem spoustu sil, a mohl dokonce v závěru i zrychlit, takže jsem doběhl v čase 2:59:30, o půl minuty rychleji, než byla meta 3h. Doběhl jsem na slušném 11.místě, z toho 3. v kategorii, takže jsem i něco vyhrál (300 Kč), což jsem se dozvěděl až večer.

Po doběhu jsem se napil a vydal se chůzí do protisměru, při níž jsem povzbuzoval běžce, kteří ještě na trati běhali. Mezitím mě došel i Pavel Juřica, s kterým jsem se rozloučil a když jsem přišel na metu 41.km, tak právě běžel Sváťa Sedláček. Otočil jsem se a ten 1 km zaběhl s ním, tempem kolem 5:00/km. Mně se i tento běh běžel dobře, únavu po maratonu jsem fakticky necítil. Pak jsem se občerstvil a rozhodl se vyklusat na vlak. Bohužel jsem ale podcenil, že mám těžký neforemný batoh a že jsem přece jen už uběhl náročný závod, a protože jsem navíc byl v určité euforii a koukal i na GPS na hodinkách, tak jsem si nevšiml, že jsem se z rovného chodníku dostal na chodník částečně rozkopaný, na kterém jsem zakopl a spadnul. Naneštěstí jsem měl ten batoh, který pomohl k tomu, že jsem nespadl jen na kolena či ruce, ale i na levý spánek, načež se zdeformovaly brýle a ulétly. Kromě oděrek na hlavě a na kolenech se mi ale nic nestalo, proto jsem vstal a přesunul se na blízkou tramvajovou zastávku, kde jsem se rány pokusil utřít ubrousky a vymýt vodou a kde jsem v batohu našel náhradní brýle, protože stávající byly nepoužitelné. Pak jsem dojel na nádraží, kde jsem potkal dalšího kamaráda běžce, s kterým jsme jeli vlakem do Brna. Ve vlaku jsem se napil a najedl, přelepil rány náplastí a pobavil s kamarádem, cesta nám rychle utekla. Myslím, že je sice škoda, že jsem si nedal pozor, a takto skončil (a bude mě to asi stát určité peníze, zřejmě za novou obrubu brýlí), ale mohlo to dopadnout o dost hůř ...

Pokud se jedná o samotný závod, tak překvapivá je jak velmi nízká průměrná tepovka, která byla ještě nižší, než jakou mívám při maratonech (dnes jen 159,8, tj. 16 tepů pod dlouhodobým průměrem odpovídajícím dnešní vzdálenosti a tempu), tak malá únava, umožňující téměř vyrovnané tempo. Jsem rád, že se mi podařilo dosáhnout času pod 3h, nicméně pokud jsem po doběhu měl dojem, že bych mohl běžet, samozřejmě o něco pomaleji, ještě další kolo, tak je pravděpodobné, že jsem běžel pod své aktuální možnosti. Loňskou Ostravu za 3:17:40 jsem měl na průměru 165,6, kde bych, myslím, měl být schopen běžet i letos. Počasí dnes bylo pro mě ideální, až na občasný poměrně silný vítr. Nakonec jsem se ale vyrovnal se všemi specifiky tohoto závodu, včetně kopcovitého profilu, a doběhl zcela kontrolovaně a jistě do cíle tak, jak jsem chtěl. Věřím přitom, že je důležité, že jsem dnes ty 3h dal, protože příště se nebudu muset bát mnohem agresivnější strategie, která sice nemusí vyjít, ale může mě později posunout k dalším metám, pokud ji budu opakovaně zkoušet. Věřím, že tréninková cesta, kterou jdu, je správná, neboť přináší to, co od ní očekávám. Nejdůležitější je, že mě běhání baví a že se stalo zcela přirozenou součástí mého života. Děkuji ještě jednou všem, co mi fandí, dnes zejména Pavlovi Juřicovi, ale i mnohým dalším, a těm, kteří mě k běhání přivedli (slovenští Redemptoristé, z nichž jeden kněz zítra poběží maraton v Banské Bystrici) a těším se na další běhání, v trénincích i na závodech.

Zajímavé je, že dle výsledků jsem vlastně v pořadí tak osamoceně neběžel, neboť jsem nejenže předbíhal běžce, kteří za mnou byli o několik kol, ale i běžce, kteří na tom byli stejně, jako já. Byl jsem ale v ten okamžik většinou o tolik rychlejší, že jsem vlastně ani nevnímal, že se posouvám v pořadí, když jen v posledních 2 kolech jsem předběhl 4 běžce. Na Artura si vlastně pamatuji, doběhl jsem ho asi 700 metrů před cílem, asi 100 metrů se mě drźel, tak jsem ještě zrychlil, a utekl jsem mu nakonec o 19 sekund. Tento pocit ke konci maratonu neznám. :-) Jinak to dle GPS záznamů více lidí vypadá, že trať byla o několik set metrů kratší, pokud se běželo po ideální stopě, avšak dle mého názoru zvlněný profil měl na výsledný čas větší vliv, než toto zkrácení. I přesto mě mrzí, pokud se ukáže, že jsem 3h nezaběhl na regulérní trati.

Pokud se jedná o brýle, tak deformace naštěstí byla vratná, takže mě oprava stála jen 50 Kč. Též odřeniny jsou jen povrchové, takže budu v pořádku. Pokud se jedná o maratonský výkon, tak ten má dle maďarských tabulek 445 bodů, což je o dost více, než hodnota všech výkonů na kratších tratích.


Návrat na přehled závodů