Čas: 1:29:10 (reálný čas 1:29:08)

Rychlost: 14,20 km/hod (4:14 na km)

Průměrný tep: 172,8 tepů/min

Mezičasy a pořadí: 5 km 20:26 (328.), 10 km 41:36 (387.), 15 km 1:03:04 (398.), 20 km 1:24:42 (414.)

Profil: městský okruh Prahou, silnice, místy kostky nebo koleje

Počasí: cca. 3-5 stupňů, zataženo, ojediněle vítr

Rozložení tempa (čas na km) a tepové frekvence (tepů/min):

   

Na Pražský půlmaraton jsem se hlásil již koncem minulého roku, když mě oslovili ze Světla pro svět, zda za ně nechci i tentokrát běžet. Rozhodl jsem se, že ano, avšak netušil jsem, jak špatný budu mít úvod tohoto roku. Problémem bylo, že v Brně byl velmi dlouho sníh, na kterém jsem nedokázal běhat rychlejší běhy a navíc jsem i výrazněji přibral, konkrétně od podzimu 5 kg. Také období Velikonoc, které skončily pár dnů před závodem, bylo pěkné, avšak z hlediska běhání a stravování rozhodně ne optimální. Také testovací závody, usktučněné v Modřicích a v Bratislavě, dopadly velmi špatně, stejně jako úterní testovací pětka na dráze. Teprve ve čtvrtek, tedy dva dny před PIM půlmaratonem, jsem uskutečnil další testovací pětku, při které jsem sice též neudržel tempo 4:00/km (čas byl 20:08), avšak získal jsem víru, že bych mohl půlmaraton dát pod 1:30, což jsem ještě považoval za přijatelný čas. Počasí mělo být dobré, mělo být chladno, ale sněžit už nemělo, což pro mě bylo důležité. Zároveň jsem si na pátek zařídil důležitá obchodní jednání v Hradci Králové a v Praze, která obě dopadla velmi úspěšně, takže jsem si říkal, že když už budu v Praze, tak půlmaraton zkusím. K rozhodnutí mi pomohli i přátelé, kterým tímto děkuji. Problémem samozřejmě bylo, že páteční den byl pro mě dost hektický, vstával jsem už v půl paté ráno a na ubytování v klášteře jezuitů jsem se dostal až kolem půl osmé večer, mezitím jsem byl na dost místech a naklusal při přesunech v součtu celý půlmaraton. Večer a v noci jsem pak měl potřebu více jíst, takže jsem ráno měl i menší žaludeční problémy. Rozhodl jsem se, že ráno už nebudu nic jíst (měl jsem jen hořký čaj s citronem a vodu) a poběžím nalačno, byť start je až v poledne.

Před závodem jsem zaběhnul na půlmaratonskou mši, která se jako tradičně konala v kostele sv.Kříže, neboť tamní kněz i tentokrát půlmaraton běžel. Mše byla pěkná a celkově mě oslovila. Po mši jsem zašel do sakristie, chvíli se bavil s tímto knězem a dalšími lidmi a pak se vydal klusem k místu závodu, kde mělo probíhat focení Světla pro svět. Po určité době hledání jsem objevil již jen zbytek skupiny, vyfotil se s nimi a pozdravil s novými přáteli, které jsem znal jen z Internetu. Rozhovor s nimi byl fajn. Napil jsem se pak, zašel na WC a odevzdal věci do úschovny. Bylo poměrně chladno, ale pokud jsem se chtěl dostat do koridoru včas, tak jsem i bundu odevzdal asi půl hodiny před startem a přesunul se ke koridorům, kde bylo poměrně malé místo, kde se dalo klusat, jinde pro velký nával lidí bylo klusání nemožné a mimo prostory závodu se už nedalo téměř dostat. Odklusal jsem na velmi omezeném prostoru 1 km, spolu s dalšími běžci, a pak se už připravoval na start. Nebylo optimální stát jen v tričku a krátkých elasťákách na startu, avšak zima mi moc nebyla, neboť jsem si převazoval boty, poskakoval a pak se zvýšila teplota v prostoru zahuštěním běžců. Přesto ale naše možnosti byly omezenější oproti elitě, startující v koridoru přede mnou, která měla na rozklusání větší prostor a hlavně, která se mohla vysléci až těsně před startem a odložit věci do připravených přepravek. Do elity se nicméně nikdy nedostanu, tak musím počítat s tím, že na PIM to jiné nebude. Také jsem si ještě potřeboval znovu odskočit na WC, což už jsem nemohl, takže se mi pak chtělo čurat od začátku závodu minimálně prvních 6-8 km. Je to samozřejmě i psychické, ale samozřejmě to souvisí i s pitím před závodem. Rozhodl jsem se závod zkusit rozběhnout na čas 1:25-1:27 s cílem atakovat loňský PIM výkon (1:27:03) s tím, že pokud to nepůjde, což bylo velmi pravděpodobné, tak chci běžet na 1:30.

Prvních šest kilometrů jsem běžel s jedním člověkem, kterému nefungoval Garmin a který se mě ptal, jakým tempem běžíme. První 2 km byly za 4:03, třetí za 4:10, čtvrtý za 4:03 a pátý za 4:07, přestože jsem se v té době snažil, aby tempo bylo rychlejší a tepovka vzrostla na 178. Čas pětky byl 20:26, když loni jsem zde měl 20:09, avšak i dle tepovky bylo zcela jasné, že nemám šanci tempo kolem 4:05-4:10 udržet, takže musím přejít k náhradnímu plánu. To bylo ještě jasnější, když šestý kilometr jsme měli za 4:14, přitom stále při celkem vysoké tepovce 177. Někde kolem 5.km byla první osvěžovací stanice, ale podařilo se mi vzít jen kelímek s minimem vody, což mě poněkud iritovalo, protože to nestačilo ani na osvěžení obličeje, od 7,5.km jsem už bral vesměs kelímky dva. Kamarádovi s neměřícím Garminem jsem řekl, ať běží sám a dále jsem klusal samostatně. Od té doby jsem běžel dost kontrolovaně s cílem zaběhnout pod 1:30. Řekl jsem si přitom, že pokud se mi to podaří, tak pošlu Světlu pro svět 1000 Kč plus za každou vteřinu pod tento čas 10 Kč, abych měl motivaci snažit se tempo držet. Občas mě předbíhali různí běžci, z nichž mě někteří znali a povzbuzovali mě, abych běžel s nimi, to jsem ale odmítl, neboť bych až příliš riskoval a to jsem si nechtěl po zkušenostech z minulých let dovolit. 10 km jsem měl za 41:36 (loni 40:36), avšak věřil jsem, že půlmaraton pod 1:30 dám. Dalších 5 km bylo ve znamení zmatků s chybně umístěnými kilometrovníky, avšak pořadilo se mi to spočítat tak, že jsem tempově příliš neklesl a na 15.km měl čas 1:03:04, což znamenalo na čas 1:30 téměř minutový náskok. Byl jsem si téměř jistý, že ten čas dám, a na druhé straně, že na nějaký super čas to už dnes nebude.

Dalších 5 km jsem běžel při nižší tepovce, občas se i zdravil s diváky a i když tempo ještě o něco kleslo, tak jsem byl v pohodě, možná až příliš, takže se mi někde po 19.km podařilo zakopnout, naštěstí bez následků. Nahlas jsem si řekl, abych se uklidnil a zbývající část jsem se pokusil doběhnout soustředěněji a ke konci i rychleji. Snaha se zvýšila, když jsem se opět začal přibližovat k Lence Duškové, poblíž které jsem běžel celý závod (stále ovšem pár vteřin za ní). Posledních 1,1 km vedlo mírně s kopce, tak jsem zde zrychlil, předběhl Lenku a ještě dva běžce a doběhl do cíle v čase 1:29:10. Hned po doběhu jsem se upřímně radoval, že jsem závod dokončil a splnil to, co jsem chtěl. Sice jsem zaběhl o 2:07 pomaleji než loni a o více než 4 minuty pomaleji, než při Hamburgu na dráze, ale nevadí. I tak jsem zaběhl lépe, než by odpovídalo z předchozích závodů sezony. Závod jsem si navíc užil, potkal jsem tam (i po doběhu) více přátel a pár lidí dokázal i povzbudit, například když jsem se po závodu vyklusával podél nábřeží, abych se dostal na místo ubytování. Z více důvodů jsem tedy rád, že jsem do Prahy jel a že jsem zde startoval. Pokud se jedná o výkon, tak se jednalo o 10.nejlepší půlmaratonský čas v historii, včetně mezičasů na maratonu, což rozhodně není tragický výsledek.

Pokud se jedná o další závody, tak především chci běhat Hamburgy, na kterých bych si rád vyzkoušel nějaké tempové běhy s tempem kolem 4:00/km. Také bych se měl konečně stravovat střídměji a zdravěji, protože dle kalkulátoru činí aktuálních 5 kg navíc rozdíl na půlmaratonu skoro 6 minut (aktuálně mám 66 kg, na podzim i loni na jaře jsem měl 61 kg), což je více, než byl dnešní odstup od osobního rekordu. Též bych se měl zkusit soustředit na lepší techniku běhu, a při tom všem se snažit běhání nadále užívat. Hlavní vzdáleností přitom nadále bude maraton, avšak pro kvalitní přípravu na něj chci běhat i kratší vzdálenosti. Děkuji všem za podporu, velmi si jí vážím.