Počasí: cca. 15-18 stupňů, převážně slunečno

Mezičas půlmaraton: 1:29:47 (4:15/km, TF 170,6)

Časy pětek: 20:40 21:00 21:41 21:34 23:13 25:17 23:48 24:14 10:18

Vývoj pořadí po pětkách: 205 229 280 284 339 374 354 324 316

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Na rozdíl od loňského roku jsem se letos před PIM maratonem, kterého jsem se i tentokrát zúčastnil jako účastník mistrovství republiky, cítil před závodem mnohem hůře. Letos se mi zatím výkonnostně příliš nedaří, navíc vážím o 4-5 kg více než loni a ještě k tomu jsem byl posledních 14 dní před závodem nachlazený (silné zahlenění a poslední dva dny mírně zvýšená teplota). Do poslední chvíle jsem zvažoval, zda má vůbec účast smysl, ale rozhodl jsem se to zkusit. Hodně mi přitom pomohlo páteční běhání v dešti při cestě do Prahy, hlavně psychicky. Věřil jsem přitom, že by i v neděli mohlo být obdobné počasí, ale velmi jsem se mýlil. Oproti předpovědím bylo teplo a slunečno, navíc s poměrně vysokou vzdušnou vlhkostí. Dobře jsem věděl, že na maratonský čas 3h nemám, proto jsem si stanovil cíl zaběhnout půlmaraton i v těchto podmínkách pod 1:30:00 a pak odstoupit či doklusat. Před závodem jsem byl na maratonské mši, která byla opět fajn. Pak jsem doprovázel jednoho slovenského věřícího do prostoru šaten a ke startu, takže jsem nějak pozapomněl ze svého batohu vyndat hrudní pás, který jsem ráno neměl připevněný. Uvědomil jsem si to až cestou ke startovnímu koridoru, tak jsem se musel s novým kamarádem rozloučit a proplést se zpět do prostorů úschovny, zde si vyžádat batoh, připevnit si pás a vrátit to zpět. Než jsem se pak dostat v davech běžců do startovního koridoru, tak zbývalo do startu jen necelých 20 minut. Bylo mi dost teplo, tak jsem tam jen chvilku pobíhal, a pak jsem si převázal boty a postupně vypotřebil půllitrovou láhev vody, kterou jsem si naštěstí vzal na start, na polívání a částečně pití. Pozdravil jsem se s pár běžci, zjistil jsem, s jakým číslem běží Šárka Macháčková, o níž jsem věděl, že poběží tempem 4:10/km a přichystal jsem se na start. Byl jsem dost nervozní, hlavně kvůli počasí, tepovka byla nad 100, tak jsem se poslední minuty pokusil trochu uklidnit. Věděl jsem, že na MR asi nebudu poslední (pokud dokončím), protože jsem se potkal s dvěma účastníky, kteří chtěli běžet výrazně pomaleji.

První čtyři kilometry jsem běžel za Šárkou, která běžela s Jirkou Rerychem. Neběželo se mi dobře, tepovka velmi rychle vzrostla, bylo mi teplo, smrkal jsem i kašlal, a na kachličkách to též nebylo ono. Navíc jsem zjistil, že běží o něco rychleji, tak jsem je nechal utéct a běžel si sám. 5 km jsem měl za 20:40 a teprve poté byla první občerstvovací stanice, které pak byly přibližně každé 2,5 km. Věděl jsem, že musím brát dva kelímky vody (Mattonky), abych měl na polití a částečně vypití, ale právě na té první stanici i tak té vody bylo celkem málo. Ani v dalších kilometrech se mi neběželo dobře, byť mě občas někdo vyzýval, abych běžel rychleji. Dost jsem se přehříval, přestože jsem se snažil pravidelně osvěžovat obličej a krk a též se něco napít. Snažil jsem se ale i přesto běžet tak, aby mi půlmaraton pod 1:30 vyšel, což jsem v těchto podmínkách považoval za kvalitní výkon. I díky tomu, že jsem se občas držel někoho, kdo mě předběhl, se mi to podařilo a dal jsem půlmaraton za 1:29:47, což je 15.nejlepší čas v historii (počítaný ze samostatných výkonů i mezičasů). Svůj cíl jsem s nemalým úsilím splnil, což bylo fajn. Vzdát se mi ale nechtělo, a proto jsem si stanovil druhý cíl, kterým bylo zkusit doběhnout celý maraton v čase pod 3:15:00, což znamenalo běžet druhou polovinou tempem pod 5:00/km. V protisměru jsem podruhé potkal Pavla Juřicu, který mi fandil, abych si závod užil, což bylo fajn, i když ...

Po zpomalení na 23.km jsem dobíhal k občerstvovací stanici, která byla uspořádaná jinak než ostatní, protože první nebyla voda, ale nádoba s rozinkami. Viděl jsem, že si je běžci přede mnou berou, tak jsem si vzal též hrst (odhadem 12 ks) a postupně je snědl a zapil vodou. Dával jsem přitom pozor, abych to zapil pořádně, jinak jsem ale s takovým občerstvením neměl žádné zkušenosti. Rozinky mi daly krátkodobě energii, tak jsem mírně zrychlil, avšak po 24.km přišlo píchání v boku, poměrně výrazné. Tento problém se nevyskytl na závodech poprvé, tak jsem se rozhodl ho řešit jinak, a to tak, že jsem asi na 15 sekund sednul na zem a pak pokračoval v běhu. Píchání částečně přešlo, ale ne úplně, navíc se tempo dostalo nad 5:00/km. Po proběhnutí další občertvovačkou na 25,5.km se problém opět zvýšil, tak jsem dále zpomalil a přešel chvilku do chůze. Snažil jsem se pořádně dýchat, tlačit rukou na játra a podobně, ale k ničemu to nebylo. Dokonce mě povzbuzoval další člověk a něco mi i radil, ale usoudil jsem, že potácet se na trati a čekat, co se stane, mi zabere spoustu času a výsledek je nejistý, proto jsem se rozhodl znovu si sednout, schoulit se do klubíčka a udělat 20 hlubokých nádechů a výdechů. Pokud by bolest nepřestala ani poté, tak bych odstoupil, avšak kupodivu toto pomohlo. Seděl jsem na kraji trati, přičemž jsem zaslechl jakousi ne úplně lichotivou poznámku od jednoho borce, co probíhal kolem mě, ale já měl zájem pokračovat, a proto jsem trať neopustil. Po zvednutí problém žádný nebyl a nevyskytl se až do konce závodu. Vím, ztratil jsem jen tímto sezením minutu, ale rozhodl jsem se správně. Hned poté jsem zrychlil a začal běhat kilometry poměrně výrazně pod potřebných 5:00/km. Navíc jsem se rozhodl polévat pořádně, nejenom obličej a krk, ale i hlavu a tričko. Toto mi velmi pomohlo od dalšího přehřívání a to tím spíše, že jsem toto dělal každé 2,5 km (bral jsem vždy dva kelímky, jednou i tři, tentokrát již bývaly plnější). Chvilku jsem se i modlil a vzpomněl jsem na ranní kázání a rozhodl se poslat naší farnosti 1 000 Kč, pokud skutečně do 3:15 doběhnu. Někde na 34.km jsem si vzpomněl na předchozí nasednutí na tramvaj před 2 lety, což se zopakovalo i na 37.km, přičemž jsem netušil, že i tam tramvaj jezdí. :-) Bylo ale pravděpodobné, že 3:15 dám, tak jsem samozřejmě běžel dál a i s pomocí jednoho borce postupně předbíhal pomalejší borce. Spoustu lidí ke konci velmi výrazně zpomalovalo, což přičítám hlavně přehřátí. Já si dával dost velký pozor, aby se mi to nestalo a poléval se pořádně i na 40.km. V Těšnovském tunelu mě to pak moc nebavilo, ale jak jsem z něj vyběhl, tak už to bylo lepší a konec jsem si užil. Všiml jsem si přitom, že mám šanci dát čas dokonce i pod 3:12, což se mi díky zrychlení v závěru podařilo, když jsem měl 3:11:45. Tím se mi i druhý cíl splnil.

Jedná se o čtvrtý nejrychlejší maraton vůbec. Měl jsem dost vysokou průměrnou tepovku 169,0, tolik jsem nikdy při maratonu neměl (třeba při Ostravském maratonu za 2:59:30 jsem měl jen 159,8, přičemž nejvíce jsem zatím měl v garáži v Budějovicích 166,4). Přičítám to jak dozvukům nachlazení, tak vysoké venkovní teplotě a vlhkosti. I z tohoto je ale vidět, že jsem závod úplně neodfákl, ostatně třeba jen mezi 35. a 40.km jsem předběhl 30 lidí a i v posledních 2,2 km dalších 8 lidí. Za osobákem jsem zaostal dost, ale s ohledem na okolnosti jsem spokojený - splnil jsem svůj hlavní cíl, kterým bylo dát tréninkový půlmaraton pod 1:30 a doběhl jsem slušně i maraton, když jsem se poměrně dobře porval s pro mě nepříznivými podmínkami. Považuji za dobré i to, že zatímco pár dní i minut před závodem mívám poměrně melancholické nálady, tak při závodu se dokáži velmi dobře soustředit a dělám to, co mám - tedy nepodléhám panice, a poměrně dost dělám pro to, abych vyřešil všechny problémy, přitom bez většího rizika zranění či dlouhodobých následků. Hned po doběhu jsem sice byl trochu unavený, ale pak jsem se přiměl k vyklusání, nejprve krátkému (pár metrů), poté i delšímu (1 km) a později ještě delšímu (2 km), když jsem jel a běžel navštívit svého kamaráda, kterého jsem znal z misií. Aktuálně mě nohy nebolí a nevnímám ani jiné problémy, takže věřím, že vše bude v pořádku. Myslím, že je dobře, že jsem se závodu zúčastnil, už třeba jen kvůli té mši a lidem, se kterými jsem se potkal. Jinou věcí je, že je otázkou, jestli kdy ještě zaběhnu maraton pod 3h, ale do podzimu je času dost. Děkuji všem za podporu před závodem, během něj i po něm. Omlouvám se přitom, že jsem dnes při závodu moc nepovzbuzoval, tentokrát na to nebyla moc síla a též jsem nechtěl riskovat kašlání apod. Aspoň jsem se tedy za účastníky v průběhu závodu pomodlil, byť jen krátce. Snad mi to prominou. :-) Těším se na sobotní ligu, kde poběžím nějaké krátké závody (max. 3 km). Třeba se mi tam zadaří zaběhnout dobře, uvidíme ...