18.5.2013 Uherské Hradiště (liga družstev) 3 km

Pořadí: 14. ze 17 běžců

Čas: 10:52,4 (zlepšení OR o 4,8 s; dle mého měření 10:54)

Rychlost:  16,55 km/hod (3:38 na km)

Průměrná TF:  179,9 tepů/min

Profil: 400 metrová dráha na Slovácké Slavii

Počasí: cca. 20-22 stupňů, převážně zataženo

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

První kolo 2.atletické ligy se tentokrát konalo jen 6 dní po pražském maratonu. Protože se mi letos běžecky moc nedaří a po PIM maratonu, který jsem běžel na poměrně velké tepovce, jsem byl celkem unavený, tak jsem uvažoval, že bych se z účasti nechal vyškrtnout, nicméné jsem ve čtvrtek zkusil běžet na Brněnských Hamburcích. Trojku v rámci desítky jsem měl nad 11:30 (desítku pak za 40:55), tak jsem si řekl, že pokud nedám následný závod na kilometr pod 3:45, tak na ligu nepojedu, nicmnéně jsem s velkým úsilím dal 3:44,8. Protože na ligu jel i můj kamarád Vlasta, tak jsem si říkal, že to zkusím, že si udělám přijemný běžecký den a závody pojmu jako součást tréninku. Už na autobus do Hradiśtě jsem ráno běžel 6 km, bylo to příjemné. Před závodem jsem se pak rozklusal 3,67 km s Vlastou v parku a 870 metrů na stadionu. Počasí bylo celkem příjemné a cítil jsem se dobře. Vlastovi jsem pomohl s nastavením nového Garmina a sám si i na základě jeho rady nastavil na hodinkách pípání dle ambiciózního tempa 3:35/km, které bylo rychlejší než můj stávající osobák na trojku, který jsem zaběhl před rokem právě na lize v Hradišti (10:57; tempo 3:39/km). Bylo mi jasné, že toto tempo neudržím, ale chtěl jsem aspoň slyšet, jak moc na něj ztrácím. Závodu se zúčastnilo 17 běžců, což bylo celkem dost, šance na body tedy byly nulové (boduje prvních deset).

První kolo jsem se nechal vyvézt s ostatními běžci, takźe jsme ho poněkud přepálili, navíc pravděpodobně blbl můj měřič tepu, protože krátkodobě ukázal hodnotu 195, což nebylo po 300m běhu možné. Poté se měřič celkem ustálil, ale výkyvy měl až do konce. Od druhého kola jsem běžel už umírněněji, přičemž jsem postupné zpomaloval, ale jen mírně. Po 2 km za 7:12 bylo pravděpodobné, že se mi podaří dát 3 km v osobáku, což se mi skutečně podařilo. Podařilo se mi předběhnout i Frantu Slatinu a též jednoho mimobrněnského borce Milana Adamce, který se však 150m před cílem natlačit těsně za mě, tak jsem ho pustil vnitřní drahou před sebou, i když jsem pak zjistil, že nezrychlil příliš výrazně a doběhl jsem za ním jen o 0,4 sekundy, na 14.místě ze 17 účastníků. Ještě 500m před cílem jsem přitom byl třeba za Honzou Fialou, který skončil jedenáctý, jen o 2 sekundy, ale můj finiš je výrazně slabší (nakonec jsem na něj ztratil 12,7 sekundy).

Závod byl měřen ručně, protože selhala časomíra, kterou pořadatelé spustili asi o minutu později. Mám ale podezření, že ani ruční měření není přesné, neboť mi naměřilo o 1,6 sekundy lepší čas, než jsem naměřil na hodinkách a i Vlastovi naměřili o více než sekundu lepší čas než naměřil on. Čas jsem dosáhl 10:54,0 dle mého měření, či 10:52,4 dle oficiálních výsledků, což je zlepšení osobáku o 3,2 resp. 4,8 sekundy. Později jsem běžel ještě závod na 1500 metrů, viz komentář, ani ten nebyl špatný. Celkově jsem za dnešek naběhal 38,6 km a běhání si užil. Vlasta dnes překonal 3 osobáky, přičemž zejména při výkonu na 3 km měl v posledním kole nebývale sil, takže jeho další budoucnost vidím velmi pozitivně. Jsem rád, že jsem tam s ním byl.

Je velmi překvapující, že jsem osobák skutečně dal, i když jsem z dřívějších Hamburgů věděl, že rychlost úplně špatnou nemám (jednou jsem měl 800m za 2:47). Zřejmě se projevilo příznivé psychické rozpoložení, i to, že stávající osobák nebyl nějak obzvlášť kvalitní, když jsem tenkrát o týden později běžel pětku tempem jen o 1s/km pomaleji. Nevadil ani krátký odstup od pražského maratonu, protože se do určité míry projevil superkompenzační efekt. Sice jsem se s maximální tepovkou ani zdaleka nepřiblížil svému TFmax 194, nicméně i tak jsem dnes běžel dobře a z osobáku mám radost. Ostatně, kvůli tomuto výkonu budu "muset" závodit i v příštím roce, neboť jsem si na jaře řekl, že pokud letos nedám ani jeden osobák, tak s výkonnostním závoděním skončím. Netušil jsem přitom, že to nebude trvat tak dlouho, než osobák skutečně zaběhnu, navíc na této vzdálenosti, když můj trénink je směřován k mnohem delším vzdálenostem. Jsem nyní zvědav, jak se mi bude dařit na pětce a hlavně pak na desítce, i když prioritou nadále zůstává maraton.