Čas: 5:02:12

Rychlost: 8,38 km/hod (7:10 na km)

Profil: jeden malý a osm velkých lesních okruhů, převážně na asfaltovém podkladu, část okruhu (cca. 50 metrů) po trávě, převýšení jen velmi malé (celkem cca. 10 metrů na okruh)

Počasí: cca. 10-15 stupňů, polojasno

Rozložení tempa (čas na km):

Mým jubilejním 20.závodem v životě byl maraton ve Stromovce. Účast v tomto běhu jsem hodně zvažoval, neboť běhám jen rok a půl a mé tréninkové dávky jsou velmi malé, navíc jsem dosud nikdy neuběhl více než 25 km. Protože mě ale povzbudilo několik běžeckých přátel, tak jsem se to s velkými pochybnostmi rozhodl zkusit. I když mě někteří psali, že bych byl schopen uběhnout trať za 4 hodiny, věděl jsem, že tyto odhady jsou zcela nereálné. Dal jsem si proto jediný hlavní cíl, kterým bylo trať uběhnout. Zároveň jsem se rozhodl běžet tak, aby má tepová frekvence byla přibližně 150/minutu s tím, že bych byl rád, kdyby výsledný čas byl kolem 4:30. Oba tyto dílčí plány se ukázaly jako nereálné, to však nebylo nejdůležitější. Před závodem jsem si také vytiskl tabulku s mezičasy potřebnými pro cílové časy od 3:30 do 5:30, kterou jsem si vzal na závod.

Protože mé možnosti neumožňovaly, abych jel do Prahy den předem, vyjel jsem vlakem s odjezdem v 5:43. To znamenalo, že jsem vstával kolem čtvrté ráno, nicméně ani před tím jsem v noci klidně nespal a několikrát se budil. Vlak však měl asi 35 minut zpoždění, což bylo nepříjemné, protože jsem do Holešovic přijel až kolem 9:10, přičemž prezence byla do 9:30. Protože jsem navíc Stromovku neznal, trvalo mi, než jsem vůbec zjistil, kterým směrem se mám vydat a kudy v parku jít, abych dorazil na místo prezence. S postupnou pomocí asi 10 lidí se mi to nakonec podařilo, avšak na místo prezence dorazil až kolem 9:45. Naštěstí jsem si předtím telefonicky u pořadatele ověřil, že to není problém. Po prezenci jsem se vydal do šatny, kde jsem se převlékl, nasadil měřil tepové frekvence, připevnil startovní číslo a čip, napil se a zašel na WC. Vše jsem dokončil asi 30 sekund před startem. :-) Výhodou bylo, že jsem neměl čas nad závodem příliš přemýšlet, nevýhodou však byla únava z předchozí cesty i ze spěchu před startem. I přes chladnější počasí jsem se rozhodl běžet jen v kraťasech a tričku s krátkým rukávem, což se opět ukázala jako správná volba, neboť jsem tím zabránil nadměrnému pocení. Ani chvíli při závodu mi nebyla zima a teplotně jsem se cítil zcela v pohodě.

Samotný průběh závodu byl pro mě poněkud monotónní, protože jsem naprostou většinu času běžel zcela osamoceně. Závod se skládal z jednoho krátkého kola (cca. 2,5 km) a osmi dlouhých kol (cca. 5 km) s tím, že značení kilometrů bylo jen po 5 km přibližně v polovině dlouhého kola. To ztížilo možnost rychleji korigovat své tempo, zejména v úvodu závodu. Prvních 5 km jsem ještě běžel ve skupině několika běžců, při TF kolem 150/min. Mezičas na 5.km byl 28:58, což odpovídalo cílovému času cca. 4:05:00. Viděl jsem ale, že toto tempo nejsem schopen udržet po celý závod, a proto jsem zpomalil. Tím má TF klesla asi na 140/min, avšak zároveň jsem se nechal předběhnout všemi členy skupiny, ve které jsem běžel a dále běžel samostatně. Tušil jsem, že jsem poslední, ale nebyl jsem si tím až do konce závodu jistý.

Od konce 1.delšího kola jsem nevynechal ani jednou krátkou zastávku v občerstvovací stanici, která se nacházela v prostorách startu a cíle. Vždy jsem se napil vody a snědl kousek čokolády, později i 2 kousky a nějaký piškot. Kromě toho jsem měl sebou také jednu čokoládovou tyčinku (ledové kaštany), z níž polovinu jsem snědl v první části závodu a druhou polovinu v posledním okruhu (viz dále). Občerstvení mi zabralo vždy cca. 20 sekund, kdy jsem přešel do chůze. Byl jsem velmi překvapen, že pořadatelé za stanici neumístili odpadkový koš, takže jsem byl nucen po dopití kelímek hodit na zem, spolu s ostatními běžci. I když pořadatelé odpadky průběžně sbírali, mohli si ušetřit minimálně 3/4 práce. :-)

Druhou pětku jsem měl za 33:23 a třetí za 37:39, přestože se má TF vrátila na 150/min. Viděl jsem, že mi to příliš nejde, takže jsem dokonce chvíli uvažoval, že závod vzdám. Viděl jsem, že pokud závod dokončím, pak výsledný čas nebude lepší než 5 hodin, a neměl zdálo se mi, že je ještě mnoho km přede mnou. Přesto jsem se nakonec rozhodl běžet dál. Čtvrtou pětku jsem měl za 36:35. I po 20 km jsem zvažoval, zda běžet dál, přesto jsem se ale rozhodl doběhnout aspoň 25 km a překonat svůj osobní rekord z dosud jediného pokusu na této vzdálenosti. Pátou pětku jsem absolovoval za 37:42 a mezičas na 25.km byl 2:52:17. Dílčí cíl jsem tedy splnil. I když jsem tempo nezvyšoval, tak se TF od 5.kola ustálila na cca. 160/min, to jsem však považoval za normální, protože obvykle 10 km běhám při TF 165-170/min.

V šesté pětce jsem se rozhodl vyřešit problém osamocenosti při běhu tím, že jsem se chvíli snažil držet běžců, kteří mě předběhli o 1 příp. 2 kola. To se mi sice podařilo, což je vidět i z výkyvu na grafu rychlosti, avšak mělo to za následek nárůst TF na 180/min a zvýšenou únavu, což jsem řešil jediným možným řešením, které bylo opětovné zpomalení a přizpůsobení tempa běhu na TF 160-165/min. Tuto část trasy jsem uběhl za 36:57.

V sedmé pětce (30.-35.km) jsem zažil větší krizi, kdy jsem vnímal, že se mi při závodu příliš nedaří, nedržím tempo a podobně. Navíc se už snižoval i počet běžců, kteří mě předbíhali, protože část už byla v cíli a další část běžela ještě pomaleji než já. Tento úsek jsem uběhl za 39:59, tedy rychlostí asi 7,5 km/hod. Stále jsem "běžel", ale má rychlost byla jen o málo větší, než rychlost jednoho běžce, který mě předběhl o kolo, avšak kvůli únavě část trasy absolovoval chůzí. Přesto jsem ale chtěl závod doběhnout, a proto jsem k chůzi nepřešel. Když jsem vbíhal do posledního kola (na cca. 37,3 km), věděl jsem, že už je to jen na mě, protože jsem neměl šanci potkat jediného závodícího běžce. Na občerstvení už nezbyla čokoláda, takže mi přišla vhod druhá polovina čokoládové tyčinky, kterou jsem si na závod přinesl. Část jsem snědl hned poté a druhou polovinu po 40.km. Viděl jsem ale, že mám ještě dost sil, takže jsem se nebál mírně zrychlit, což je opět vidět i z grafu rychlosti. Poslední kolo jsem běžel s TF 170-175/min s tím, že posledních několik set metrů jsem ještě zrychlil a doběhl s TF 185/min. Těšil jsem se na cílovou čáru, avšak tu pořadatelé mezitím zlikvidovali. :-) Naštěstí mě ale jeden z nich změřil ručně. Výsledný čas je 5:02:12. Umístil jsem se na posledním místě, avšak teprve po závodu jsem zjistil, že 32 běžců z 201 startujících závod vzdalo.

Po závodu už na mě nezbylo občerstvení, avšak vyžádal jsem si minerální vodu, z které jsem se napil. Pak jsem chvíli seděl na lavičce a přesunul se do šaten, kde jsem se osprchoval studenou vodou a převlékl. Zajímavé je, že i po 10 minutách po doběhu jsem TF měl kolem 140. Kromě namožení svalů na nohou (který jsem už při závodu řešil zejména krátkodobou změnou stylu běhu - např. výrazné zakopávání) jsem ale necítil žádný jiný problém, takže jsem poté pomalu odešel na vlak do Bubenče, odkud jsem jel na další jednání v Praze a poté večer do Brna. I když jsem doběhl s mnohem horším časem, než kdokoliv předem předpokládal, jsem rád, že jsem závod ve zdraví zvládl. Také mé tempo bylo zvoleno dobře, dokonce jsem poslední 3 okruhy běžel rychleji, než někteří jiní běžci, kteří doběhli přede mnou (6.okruh: 165.místo, 7.okruh: 161.místo a 8.okruh: 142.místo). Kdybych si lépe rozložil síly a spočítal tempo, tak bylo v mých silách doběhnout za čas pod 5 hodin, ale to není příliš podstatné.

Můj výkon výrazně ovlivnilo, že se mnou neběžel žádný běžec podobné síly. Tím mi chyběla potřebná motivace k udržení tempa a zlepšení výsledného času. Na druhou stranu mi ale pomohlo povzbuzování některými běžci, kteří mě předbíhali o kolo a více a občas i "antimaratonským týmem" (jednalo se o běžce mimo závod, kteří se pohybovali na trati a povzbuzovali s hlasitým doprovodem trumpet a podobných nástrojů) a náhodnými kolemjdoucími, kteří se pohybovali v parku, kde závod probíhal. Na Internetu se nyní objevují spekulace, že trať byla o cca. 1 km delší, než měla být, avšak i kdyby to byla pravda, tak by to můj výkon ovlivnilo jen o několik minut. Také mi pomohlo, že jsem se během závodu nevěnoval jen běhu, ale také rozjímání a modlitbě. I když jsem skoro celou trať běžel osamoceně, tak jsem vnímal, že nejsem sám. :-) Ostatně Bohu mohu být vděčný i za to, že vůbec běhám, protože jsem se k běhání dostal právě až během svého studia na teologické fakultě v Bratislavě (které mám nyní přerušeno do 31.8.2009). I když pro mě byl závod fyzicky i psychicky náročný, věřím, že těch 5 hodin ještě v budoucnu ocením. Vím, na Internetu jsem četl, že výkony nad 4 hodiny nelze považovat za běh, avšak přesto byl tento závod velkým vítězstvím. Děkuji všem, kteří mi k tomu jakkoliv pomohli, zejména Sváťovi Sedláčkovi, bez jehož pomoci bych se na trať nevydal, přinejmenším ne v tomto roce.

Pokud znovu zhodnotím letošní sezónu, tak byla pro mě úspěšná. Nepodařilo se mi sice dosáhnout fantastických zlepšení osobních rekordů a umísťoval jsem se téměř vždy na posledních místech, avšak přesto se mi splnilo více, než co jsem mohl očekávat. Otázkou ovšem je, zda budu mít čas a motivaci na závody dále jezdit. Běhat nadále budu (i když v zimě méně), avšak nejsem si zdaleka jist, zda je v mém případě potřebné běhat na závodech, na kterých stejně nemám nikdy šanci skončit na předních místech. Možná bude nejlepší zahodit i stopky, včetně měřiče TF, a běhat jen pro radost, uvolnění od psychického stresu a vhodné prostředí pro kontemplaci (modlitbu). Ještě to ale s větším časovým odstupem zvážím. :-)))

20.10.:Dva dny po závodu jsem se byl v pohodě proběhnout a uběhl v kopcovitém terénu 9,5 km za přibližně hodinu. Náhodně mě napadlo si na dvou místech změřit krokovou frekvenci, která byla kolem 170 kroků/min. Pokud bych tuto frekvenci měl po celou dobu běhu, tak by má délka kroku byla jen asi 93 cm, což je velmi málo. Následně jsem si dal práci a proklikal všechny fotky ze Stromovky, které se na Internetu vyskytují. Našel jsem tuto fotku, která vznikla asi po 25 km běhu v době, kdy jsem "běžel" rychlostí kolem 8 km/hod. Z fotky je zcela zřejmé, že jsem v tu dobu vůbec neběžel, protože můj pohyb postrádal letovou fázi. I proto byl můj krok velmi krátký (kvůli úhlu snímku a svých nedostatků v deskriptivní geometrii ale neumím spočítat, zda měl 70 nebo 100 cm). Má vysoká tepová frekvence byla zřejmě způsobena relativně vysokou krokovou frekvencí, která ale neměla vliv na rychlost pohybu, protože můj krok byl velmi krátký. To také vysvětluje, proč můj výsledek byl tak špatný. Vysvětlení zřejmě je ve śpatné odrazové schopnosti, zejména při delším běhu, což je dáno nedostatečným tréninkem. Pan Sedláček si také všiml mé špatné polohy rukou, které mi k odrazu příliš nepomáhají.