Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)
28.9.2013 Ostravský maraton
Pořadí: 34. ze 147 běžců
Čas:
3:21:27Rychlost: 12,57 km/hod (4:46 na km)
Průměrná TF: 163,5 tepů/min
Profil: šest lesních okruhů, zvlněný profil (rozdíl nejvyššího a nejnižšího místa okruhu 42 metrů), asfalt, šotolína, více zatáček v každém okruhu
Počasí: cca. 12 stupňů, později 16 stupňů, nejprve zataženo, poté slunečno, ale větší část ve stínu
Rozložení tempa (dle kilometrovníků a dle kol) (čas na km):
Rozložení tepové frekvence (tepů za minutu, průměry po km):
Na rozdíl od loňského roku, kdy jsem se na Ostravský maraton všestranně připravoval a kdy jsem byl v běžecké pohodě, jsem letos až do poslední chvíle zvažoval, jestli tam vůbec jet, neboť letos rozhodně v běžecké pohodě nejsem. Na delších vzdálenostech se mi opakovaně nedařilo, dokonce jsem už více než měsíc nedal desítku ani pod 40 minut a naposledy jsem měl toto úterý 42:27. Jediný dobrý dlouhý závod jsem zaběhl před týdnem a to Velkomoravský půlmaraton, kde jsem měl čas 1:35:10 na trase, kde cíl byl o 300m výše než start. Také jsem oproti loňsku měl o 5 kg více, což znamená dle kalkulátorů rozdíl času 15 minut. Po Velkomoravském půlmaratonu se únava prohloubila a i když jsem úterní Hamburgy pojal jen tréninkově, tak mi určitě též nepřidaly. Říkal jsem si, že v takovém stavu nemá ani smysl do Ostravy jezdit, i když jsem věděl, že se mi tam vždy líbilo a dařilo, neboť jsem při 4 účastech měl vždy osobák (loni 2:59:30). Ve čtvrtek a pátek jsem ale získal dvě nabídky na odvoz autem v sobotu ráno, tak jsem si říkal, že to zvážím a rozhodnu se. V pátek, den před závodem, jsem potřeboval si koupit šalinkartu na Mendlově náměstí a při té příležitosti potřeboval něco vhodit do schránky na stadionu Moravské Slavie. Už od rána jsem byl unavený, měl jsem tuhé nohy, a volný běh byl velmi pomalý a přitom náročný, nebyl jsem schopen běžet pod 6:30/km. Přesto jsem se ale rozhodl na Ostravu nevykašlat a dát jí ještě jeden pokus, který spočíval ve spontálním nápadu vejít na stadion a zaběhnout si osmistovku s tím, že pokud ji dám pod 3:00, tak jedu. K velkému překvapení jsem dal i v únavě 2:53,6 a pak ještě čtyřstovku za 1:18,56, což je jen o 2,66s pomaleji než osobák. Pak už jsem jen volně vyklusal pár kilometrů (kouskovaně při přesunech) a po zváženi jsem se rozhodl do Ostravy jet, i když jsem tam neočekával žádný výkon. Důležitou roli hrálo i to, že tam běželo několik kamarádů, se kterými jsem se chtěl pozdravit, a tak jsem si chtěl závod celkově užít.
Trať letos vedla podobně jako loni, avšak běželo se 6 okruhů po 7 km, místo loňských 8 okruhů. Změna spočívala v tom, že se trať prodloužila až k domkům se zahrádkami a od ní se vrátila zpět, profil vypadal tak, že první 3 km bylo stoupání a další 4 km klesání. Počasí bylo ráno příjemné a chladné, ale postupně se během dne oteplovalo, z čehož jsem moc nadšený nebyl. Vstávat jsem musel ve 4:45, což mi též úplně nevyhovovalo, letos jsem ale nemohl v Ostravě spát den předem, jak loni. Do Ostravy jsme přijeli brzy, měl jsem na všechno čas, na prezenci, návštěvu WC, převlečení a pozdravení s pár přáteli, rozklus jsem pak dal krátký, ale necítil jsem se u něj dobře, opět jsem cítil tuhé nohy. Rozhodl jsem se běžet umírněně s tím, že v průběhu poznám, co bude možné.
Hned v prvním kilometru jsem cítil, že se mé předpoklady naplnily, takže jsem okamžitě rozhodl, že poběžím tempem kolem 4:30/km, do kopce pomaleji, s kopce rychleji. Občerstvovací stanice byly na 3.km a v cíli, bral jsem už v prvním kole kelímek na polití a ovlažení úst. Ve druhém kole nastala krize už někde na 10.km, kde v klesající části se nohám vůbec nechtělo běžet, přestože tep padal pod 155, když jsem přitom chtěl i v klesáních udržet aspoň 161. Vlastně problém nastal už po 8.km, kdy jsem vlivou nesoustředěnosti zakopl o terénní nerovnost a téměř spadl. To jsem si hlasitě vynadal a rozhodl se běžet pohodověji, ale nějak si to tělo špatně přebralo a do toho klesání se mu nechtělo. Měl jsem pocit i mírného hladu, tak jsem si na konci druhého kola (po 14 km) vzal na občerstvovačce i čokoládu a pak ji zapil vodou. Rozhodl jsem se dále, že zkusím běžet třetí kolo tak, abych mezičas na půlmaratonu měl do 1:37:30, což odpovídalo maratonskému času 3:15. To se mi nakonec podařilo, hlavně díky tomu, že jsem se na klesání dostal do závěsu za jednoho půlmaratonce a snažil jsem se ho držet, předbíhali jsme v ten okamžik více lidí. Mezičas na půlmaratonu jsem měl přesně 1:37:30, tak jsem si říkal, že bych mohl celý maraton mít do 3:20. Další kola jsem pak běžel víceméně sám, občas mě jen předběhli nějací štafetáři, či já předbíhal některé maratonce, vesměs o kolo. Tempo jsem tedy musel řídit spíše dle sebe a svých pocitů.
Ve čtvrtém kole nastal obdobný problém, jako v kole druhém, nedařil se mi běh s kopce a celkově jsem tedy tempově ztrácel, na konci kola jsem tedy podruhé vzal i čokoládu a běžel dál. Mezičas byl 2:11:52, když poslední kolo bylo za 34:22, a věděl jsem, že pod 3:20 je potřebné kola běžet přibližně za 34 minut, tedy o něco rychleji než 4.kolo. V pátém kole jsem ale měl problém s výběhem do kopce, nějak mi to nešlo, tepovka ve výběhu paradoxně klesala, což je divné. Seběh jsem se snažil běžet svižněji, ale mezičas 2:46:45 již moc šancí na výsledek pod 3:20:00 nedával, poslední kolo bych musel běžet tempem 4:45/km. V posledním kole jsem se ale zavěsil za jednu štafetářku a běžel s ní celý výběh, bohužel mě však krátce píchalo v boku a cítil jsem se unavený, tak jsem ji musel nechat odběhnout a seběh běžet sám. Neměl jsem už moc síly ke zrychlení, proto jsem závod doběhl v pohodě, pouze ke konci jsem pak doběhl nějaké běžce běžící o kolo zpět a pak si zasprintoval do cíle. Tempo posledních 195m je poněkud zkreslené, protože evidentně byl 42.kilometrovník umístěn o pár desítek metrů dál, než měl být, ale to je jedno, doběhl jsem v čase 3:21:27 na 34.místě.
Po závodu jsem se ještě asi 3,5 km vyklusal sám i s kamarády, pak jsem si ještě vzal čokoládu a vodu na cílové občerstvovací stanici, popovídal s kamarády, po více než hodině snědl občerstvení (chléb, zelenina a smažený řízek, kola), opět popovídal s dalšími kamarády, povzbudil kamarádku, která dobíhala svůj první maraton v životě a s kamarádem pak odjel do Brna. Myslím, že to byl pěkný běžecký výlet, i když výkon rozhodně nebyl takový, jaký bych za normálních okolností chtěl. Běžel jsem nicméně umírněně, nijak se nezničil a závod lze tedy opravdu považovat za dobrý trénink. Poznal jsem i více dalších kamarádů a celkově si den užil. Je jasné, že pokud budu chtít ještě někdy dát maraton pod 3h, tak budu muset hodně změnit, počínaje strukturou tréninku a konče redukcí hmotnosti, ale ještě to zvážím a uvidím, jak k běhání budu dále přistupovat. S dneškem jsem nakonec spokojen, i když čas pod 3:15 by se mi líbil víc. :-) Podle tepu jsem se úplně neflákal, i když jsem běžel na nižším tepu než PIM. Zajímavé ovšem je, že jsem měl vyšší tep, než při loňské Ostravě s časem 2:59:30. Tenkrát jsem byl opravdu skvěle disponován, viz též souhrnná tabulka, přičemž je otázkou, jestli na tom ještě budu někdy tak dobře, jako tehdy. Vyloučit to ale nelze, uvidíme ...