Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


28.9.2013 Ostravský maraton

Pořadí: 34. ze 147 běžců

Čas: 3:21:27

Rychlost: 12,57 km/hod (4:46 na km)

Průměrná TF: 163,5 tepů/min

Profil: šest lesních okruhů, zvlněný profil (rozdíl nejvyššího a nejnižšího místa okruhu 42 metrů), asfalt, šotolína, více zatáček v každém okruhu

Počasí: cca. 12 stupňů, později 16 stupňů, nejprve zataženo, poté slunečno, ale větší část ve stínu

Rozložení tempa (dle kilometrovníků a dle kol) (čas na km):

     

Rozložení tepové frekvence (tepů za minutu, průměry po km):

Na rozdíl od loňského roku, kdy jsem se na Ostravský maraton všestranně připravoval a kdy jsem byl v běžecké pohodě, jsem letos až do poslední chvíle zvažoval, jestli tam vůbec jet, neboť letos rozhodně v běžecké pohodě nejsem. Na delších vzdálenostech se mi opakovaně nedařilo, dokonce jsem už více než měsíc nedal desítku ani pod 40 minut a naposledy jsem měl toto úterý 42:27. Jediný dobrý dlouhý závod jsem zaběhl před týdnem a to Velkomoravský půlmaraton, kde jsem měl čas 1:35:10 na trase, kde cíl byl o 300m výše než start. Také jsem oproti loňsku měl o 5 kg více, což znamená dle kalkulátorů rozdíl času 15 minut. Po Velkomoravském půlmaratonu se únava prohloubila a i když jsem úterní Hamburgy pojal jen tréninkově, tak mi určitě též nepřidaly. Říkal jsem si, že v takovém stavu nemá ani smysl do Ostravy jezdit, i když jsem věděl, že se mi tam vždy líbilo a dařilo, neboť jsem při 4 účastech měl vždy osobák (loni 2:59:30). Ve čtvrtek a pátek jsem ale získal dvě nabídky na odvoz autem v sobotu ráno, tak jsem si říkal, že to zvážím a rozhodnu se. V pátek, den před závodem, jsem potřeboval si koupit šalinkartu na Mendlově náměstí a při té příležitosti potřeboval něco vhodit do schránky na stadionu Moravské Slavie. Už od rána jsem byl unavený, měl jsem tuhé nohy, a volný běh byl velmi pomalý a přitom náročný, nebyl jsem schopen běžet pod 6:30/km. Přesto jsem se ale rozhodl na Ostravu nevykašlat a dát jí ještě jeden pokus, který spočíval ve spontálním nápadu vejít na stadion a zaběhnout si osmistovku s tím, že pokud ji dám pod 3:00, tak jedu. K velkému překvapení jsem dal i v únavě 2:53,6 a pak ještě čtyřstovku za 1:18,56, což je jen o 2,66s pomaleji než osobák. Pak už jsem jen volně vyklusal pár kilometrů (kouskovaně při přesunech) a po zváženi jsem se rozhodl do Ostravy jet, i když jsem tam neočekával žádný výkon. Důležitou roli hrálo i to, že tam běželo několik kamarádů, se kterými jsem se chtěl pozdravit, a tak jsem si chtěl závod celkově užít.

Trať letos vedla podobně jako loni, avšak běželo se 6 okruhů po 7 km, místo loňských 8 okruhů. Změna spočívala v tom, že se trať prodloužila až k domkům se zahrádkami a od ní se vrátila zpět, profil vypadal tak, že první 3 km bylo stoupání a další 4 km klesání. Počasí bylo ráno příjemné a chladné, ale postupně se během dne oteplovalo, z čehož jsem moc nadšený nebyl. Vstávat jsem musel ve 4:45, což mi též úplně nevyhovovalo, letos jsem ale nemohl v Ostravě spát den předem, jak loni. Do Ostravy jsme přijeli brzy, měl jsem na všechno čas, na prezenci, návštěvu WC, převlečení a pozdravení s pár přáteli, rozklus jsem pak dal krátký, ale necítil jsem se u něj dobře, opět jsem cítil tuhé nohy. Rozhodl jsem se běžet umírněně s tím, že v průběhu poznám, co bude možné.

Hned v prvním kilometru jsem cítil, že se mé předpoklady naplnily, takže jsem okamžitě rozhodl, že poběžím tempem kolem 4:30/km, do kopce pomaleji, s kopce rychleji. Občerstvovací stanice byly na 3.km a v cíli, bral jsem už v prvním kole kelímek na polití a ovlažení úst. Ve druhém kole nastala krize už někde na 10.km, kde v klesající části se nohám vůbec nechtělo běžet, přestože tep padal pod 155, když jsem přitom chtěl i v klesáních udržet aspoň 161. Vlastně problém nastal už po 8.km, kdy jsem vlivou nesoustředěnosti zakopl o terénní nerovnost a téměř spadl. To jsem si hlasitě vynadal a rozhodl se běžet pohodověji, ale nějak si to tělo špatně přebralo a do toho klesání se mu nechtělo. Měl jsem pocit i mírného hladu, tak jsem si na konci druhého kola (po 14 km) vzal na občerstvovačce i čokoládu a pak ji zapil vodou. Rozhodl jsem se dále, že zkusím běžet třetí kolo tak, abych mezičas na půlmaratonu měl do 1:37:30, což odpovídalo maratonskému času 3:15. To se mi nakonec podařilo, hlavně díky tomu, že jsem se na klesání dostal do závěsu za jednoho půlmaratonce a snažil jsem se ho držet, předbíhali jsme v ten okamžik více lidí. Mezičas na půlmaratonu jsem měl přesně 1:37:30, tak jsem si říkal, že bych mohl celý maraton mít do 3:20. Další kola jsem pak běžel víceméně sám, občas mě jen předběhli nějací štafetáři, či já předbíhal některé maratonce, vesměs o kolo. Tempo jsem tedy musel řídit spíše dle sebe a svých pocitů.

Ve čtvrtém kole nastal obdobný problém, jako v kole druhém, nedařil se mi běh s kopce a celkově jsem tedy tempově ztrácel, na konci kola jsem tedy podruhé vzal i čokoládu a běžel dál. Mezičas byl 2:11:52, když poslední kolo bylo za 34:22, a věděl jsem, že pod 3:20 je potřebné kola běžet přibližně za 34 minut, tedy o něco rychleji než 4.kolo. V pátém kole jsem ale měl problém s výběhem do kopce, nějak mi to nešlo, tepovka ve výběhu paradoxně klesala, což je divné. Seběh jsem se snažil běžet svižněji, ale mezičas 2:46:45 již moc šancí na výsledek pod 3:20:00 nedával, poslední kolo bych musel běžet tempem 4:45/km. V posledním kole jsem se ale zavěsil za jednu štafetářku a běžel s ní celý výběh, bohužel mě však krátce píchalo v boku a cítil jsem se unavený, tak jsem ji musel nechat odběhnout a seběh běžet sám. Neměl jsem už moc síly ke zrychlení, proto jsem závod doběhl v pohodě, pouze ke konci jsem pak doběhl nějaké běžce běžící o kolo zpět a pak si zasprintoval do cíle. Tempo posledních 195m je poněkud zkreslené, protože evidentně byl 42.kilometrovník umístěn o pár desítek metrů dál, než měl být, ale to je jedno, doběhl jsem v čase 3:21:27 na 34.místě.

Po závodu jsem se ještě asi 3,5 km vyklusal sám i s kamarády, pak jsem si ještě vzal čokoládu a vodu na cílové občerstvovací stanici, popovídal s kamarády, po více než hodině snědl občerstvení (chléb, zelenina a smažený řízek, kola), opět popovídal s dalšími kamarády, povzbudil kamarádku, která dobíhala svůj první maraton v životě a s kamarádem pak odjel do Brna. Myslím, že to byl pěkný běžecký výlet, i když výkon rozhodně nebyl takový, jaký bych za normálních okolností chtěl. Běžel jsem nicméně umírněně, nijak se nezničil a závod lze tedy opravdu považovat za dobrý trénink. Poznal jsem i více dalších kamarádů a celkově si den užil. Je jasné, že pokud budu chtít ještě někdy dát maraton pod 3h, tak budu muset hodně změnit, počínaje strukturou tréninku a konče redukcí hmotnosti, ale ještě to zvážím a uvidím, jak k běhání budu dále přistupovat. S dneškem jsem nakonec spokojen, i když čas pod 3:15 by se mi líbil víc. :-) Podle tepu jsem se úplně neflákal, i když jsem běžel na nižším tepu než PIM. Zajímavé ovšem je, že jsem měl vyšší tep, než při loňské Ostravě s časem 2:59:30. Tenkrát jsem byl opravdu skvěle disponován, viz též souhrnná tabulka, přičemž je otázkou, jestli na tom ještě budu někdy tak dobře, jako tehdy. Vyloučit to ale nelze, uvidíme ...


Návrat na přehled závodů