26.10.2013 Bratislavský Hamburg (25,36 km)

Pořadí: nedokončil

Čas: 1:52:24

Rychlost:  13,54 km/hod (4:26 na km)

Průměrná TF: 164,0 tepů/min

Mezičas půlmaraton: 1:30:34 (4:18 na km, průměrná TF 168,0 tepů/min)

Profil: parkový okruh délky 1691 m, téměř rovina

Počasí: cca. 15 stupňů, zataženo (nízká inverzní oblačnost)

Rozložení tempa (čas na km) a tepovky (tepů/min):

Již pátý Bratislavký Hamburg se konal tentokrát koncem října, zúčastnil jsem se zatím tří ze čtyř stávajících závodů, z toho na prvních dvou výrazně překonal osobák. Aktuálně jsem mimo běžeckou formu, a nevyhovoval mi ani termín, nicméně jsem se nakonec rozhodl si udělat výlet do Bratislavy, spojený s duchovní obnovou v klášteře redemptoristů, a při té příležitosti se zúčastnit i závodu. Věděl jsem, že nemám dobře natrénováno na maraton, rozhodl jsem se proto běžet půlmaraton s tím, že se pak případně uvidí, kolik budu mít sil a chuti k dalšímu pokračování. Tentokrát jsem se vybavil lépe než na jaře, a donesl si dva litry vody, které jsem nalil do 11 kelímků a 50g čokolády, nicméně i tak by toho bylo pro maraton málo, viz dále. Od kláštera to mám na start 2,5 km, a v batohu se mi už více nést nechtělo, cestu tam beru jako rozklusání. Dorazil jsem asi 12 minut před plánovaným startem, který však byl o 8 minut posunut, pozdravil se s pořadatelem závodu a některými běžci a připravil se na start. Kromě mě se zúčastnilo asi 35-40 dalších běžců, avšak jen jeden byl lepší či srovnatelné výkonnosti, jako jsem měl já - vítěz všech čtyř předcházejících závodů, Roman Tománek. Pokud se jedná o mě, tak kromě toho, že aktuálně nemám běžeckou formu (už několik měsíců), jsem měl mírnou rýmu a také jsem pár dní před startem zjistil, že boty, ve kterých jsem odběhal celou sezonu, se mi na pravé noze výrazně rozpadly v zadní části, a protože jiné boty byly buď též opotřebované, či nepohodlné, tak jsem vzal staré Roniny, v nichž jsem běžel Bratislavský Hamburg již v březnu 2011, a které mají naběháno kolem 5000 km. Tyto boty též mají určité opotřebení a samozřejmě už trochu sedí jako "papuče", ale jsou lehké a běhá se v nich dobře - nikdy jsem neměl lepší.

Samotný závod probíhal tak, že jsem se po startu ujal vedení, ale neběželo se mi moc dobře, tak jsem počkal na Romana běžícího s dalším běžcem, neboť jsem zaslechl, že Roman chce běžet maraton na 3h a já chtěl mít půlmaraton pod 1:30. Pak jsem se zavěsil za ně a běžel, bohužel jsem se už od prvního kola potýkal s potřebou často smrkat, místy i kašlat. Po druhém kole (3,4 km) jsem musel vzít první kelímek s vodou, polít se a napít, stálo mě pak dost úsilí, abych je doběhl. Měli jsme běhat 7:12/kolo, realita byla taková, že 1.kolo bylo za 7:12, druhé 7:16, třetí 7:14. I když tep nebyl nějak moc vysoký, tak mi činilo problémy se jich udržet, ale snažil jsem se. Na konci čtvrtého kola jsem se rozhodl vzít druhý kelímek, ale abych pak nemusel hochy honit, tak jsem před občerstvovačkou zrychlil, předběhl je, udělal si pár metrů náskok, vzal kelímek a zařadil se za ně. Kolega, který běžel s Romanem, ale od 5.kola nestačil, tak už jsem běžel jen s ním. Až do osmého kola včetně to vypadalo stejně, já vesměs běžel za Romanem a snažil se ho držet, na konci 6.kola a na konci 8.kola jsem vzal další občerstvení, z toho na konci 6.kola i kousek čokolády. Bohužel potřeba smrkání a občas i kašlání či dávení přetrvala, což nebylo úplně příjemné. Po 8 kolech (13,53 km) jsme měli na cílový čas 1:30 ztrátu 6 sekund, což nebylo příliš. Počasí bylo stále stejné, zataženo a ponuro, avšak bylo to mnohem lepší, než kdyby svítilo slunce a bylo tepleji. I přesto jsem se poněkud potil.

Deváté kolo bylo pro výsledek mého půlmaratonu klíčové. I tentokrát jsem po občerstvovačce nechal Romana doběhnout a pustil ho před sebou, Roman však měl nějakou menší krizi a mírně zpomalil, čehož jsem si všiml až příliš pozdě, na konci 9.kola jsem ho tedy předběhl, ale kolo jsem měl za 7:21 a ztráta narostla na 15 sekund. Desáté kolo jsme se pak vícekrát s Romanem střídali, ani zde jsme neběželi dle mého plánu, kolo bylo opět za 7:21 a ztráta vzrostla na 23 sekund. Neběželo se mi moc dobře, i když jsem se snažil, a rozhodl se, že běžím skutečně jen půlmaraton s tím, že se i tak pokusím dostat pod 1:30:00, k čemuž však bylo třeba zrychlit. Na konci 10.kola jsem vzal další vodu a kousek čokolády a pak zkusil tempo řídit už sám. Bohužel jsem ale neměl sílu sám tempo příliš stupňovat, jedenácté kolo bylo za 7:18 a dvanácté za 7:08, takže jsem ztrácel ještě 23 sekund, takže bylo jisté, že už se pod 1:30 nedostanu. Romanovi jsem ale utekl poměrně o dost, což souviselo hlavně s mým zrychlením ve 12.kole. Do cíle půlmaratonu zbývalo něco přes půl kola, ale já věděl, že se pod 1:30 nedostanu, což ve spojení s vyčerpáním z předchozího zrychlení vedlo k tomu, že jsem to půlkolo nejenže nezrychlil, ale mírně zpomalil. Zde asi byla chyba, že jsem tentokrát vynechal polití vodou obkolo a běžel bez toho, ale chtěl jsem ušetřit pár sekund. Každopádně jsem se na půlmaratonu dostal na 1:30:34, což není špatný výsledek (18.nejlepší výkon v historii), zejména pokud porovnám půlmaratony běhané na podzim buď samostatně, či v rámci maratonu. Tak dobře jsem dlouho neběžel, nicméně i tak škoda, že mi to pod 1:30 nevyšlo. Neměl jsem ale od začátku sílu, abych tempo tahal já, a musel se spolehnout na Romana, který ale běžel celý maraton, a neměl nějaký zvláštní zájem, abychom byli na půlmaratonu pod 1:30. Bez jeho pomoci bych ale zaběhl mnohem hůře. Škoda i toho smrkání a kašlání, dnes to bylo výraznějśí než jindy, přitom po závodu jsem už nezasmrkal ani nezakašlal a teď večer mám úplně čistý nos. Také ty boty nebyly ideální, ale zato počasí vyšlo lépe, než jsme předpokládali.

Pár set metrů před metou půlmaratonu jsem uvažoval, že bych přece jen běžel dál, hlavně proto, že jsem byl v ten moment první, ale někde kolem ní mě Roman doběhl a předběhl a já už neměl sílu ani chuť se ho držet. Doklusal jsem ještě 2,5 kola výrazně pomaleji a skončil po 25,4 km. Tepovka při klusu výrazně klesla, dokonce na průměr 144 v posledním kole, ale nohám se nechtělo běžet. Věděl jsem, že kdybych se snažil, tak bych dal maraton kolem 3:20:00, ale o to jsem dnes nestál, raději jsem si pak v klidu doklusal do kláštera, tam se pomodlil, najedl se, a strávil další čas venku, na místech, kde jsem s běháním před lety začal. Mezitím vysvitlo slunce, běžel jsem čtyři kilometry v Horském parku, a vychutnal si radost z toho, že mohu běhat. Pak jsem byl na stejném místě ještě na výletě s kamarádkou, která se na můj příjezd těšila, a která byla velmi ráda, že jsme mohli strávit spolu. Pokud se jedná o duchovní program, spojený i s těmito prožitky, tak to bylo super, odpočinul jsem si a prožil jsem oba dny v pohodě, radostně. Pokud se jedná o běžecké "výkony", tak mi to dnes ještě nevyšlo ideálně, ale přesto toto vnímám jako dobrý základ do dalších měsíců. Věřím, že mám šanci ještě letos dát půlmaraton pod 1:30, a na jaře možná i pod 1:25, což je limit pro MR v půlmaratonu i maratonu, uvidíme. Bez ohledu na to jsem ale rád, že jsem v Bratislavě byl a užil si to tam běžecky i duchovně. Ještě jednou děkuji Bohu i za to, že jsem tam na jaře 2007 začal běhat a že jsem tam tenkrát prožil krásný rok ...