24.1.2014 halový míting PAS Praha-Strahov 1500 m

Pořadí: 17. z 26 běžců (24 doběhlo; v rozběhu 2. z 8)

Čas: 5:16,10

Rychlost:  17,08 km/hod (3:31 na km)

Průměrná TF:  166,3 tepů/min

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Již delší dobu mě lákalo zúčastnit se závodu v hale, avšak dosud to nevyšlo, protože na Moravě není jediná hala a do Bratislavy jsem loni nebyl na Mistrovství Moravy a Slezska vybrán. Letos se mi ale naskytla možnost startovat na mítingu PAS v Praze na Strahově, neboť jsem ve stejný den měl v Praze obchodní jednání a pak pokračoval do Liberce. Nejdelší vzdálenost se tam běžela 1500m a to hned na začátku mítingu, a proto jsem se přihlásil právě na ni. Sice jsem shodou okolností jen 4 dny před závodem běžel svůj první ultraběh v životě, kde jsem v terénu naběhal 77,25 km, když jsem běžel přes 8,5 hodiny v kuse (viz komentář), ale cítil jsem se po tomto běhu dobře, tak jsem si říkal, že těch 1500m zkusím i jako test, jak moc ultra zanechalo či nezanechalo negativní následky. Vůbec jsem si nebyl jistý, jak mi to poběží, tak jsem počítal i s časem kolem 7 minut s tím, že budu poslední. Tyto obavy se ještě zvýšily, když jsem při běžeckém přesunu na Strahov, který vedl do kopce, běžel velmi pomalu, a i pak cítil únavu nohou, ale po rozcvičení po zaregistrování a převlečení to bylo lepší. Bohužel ale nebyl prostor pro rozklus, protože před závodem na 1500m probíhaly ještě vložené závody juniorů na 150m, a proto jsem dal jen jedno 200m, které jsem měl za slabých 46,5s, i když výkon byl ovlivněn tím, že jsem musel na jednom místě obíhat bloky. Pak jsem zjistil, že budou tři rozběhy a já byl s ohledem na nahlášenou výkonnost zařazen až do posledního, takže startovat budu o 20 minut později, než jsem předpokládal. Zašel jsem tedy na WC, ještě se i napil, zacvičil si a pak se připravil na start svého běhu. Všiml jsem si, že dráha je klopená, nikdy jsem na ničem takovém neběžel, navíc jsem měl jen silniční boty, byť pořádně umyté, když ostatní měli tretry. Přes to všechno jsem se rozhodl do závodu jít s agresivní strategií se snahou běžet od začátku co nejrychleji a využít třeba i některého spoluběžce.

V našem rozběhu běželo 8 závodníků, avšak někteří byli veteráni, takže bylo jasné, že tyto pro své záměry nemohu využít, naopak je budu muset při závodu obíhat. Startoval tam jeden závodník, který měl vypracovanou atletickou postavu, takže u něj bylo jasné, že poběží rychleji, jinak jsem výkonnost ostatních nedokázal odhadnout. Pro jistotu jsem hodinky nastavil na pípání po 20s a vyrazil. Hned od prvních metrů mi bylo divné, že jsem na třetím místě, ostatní zaostávali od prvních metrů. Běžel jsem za jedním hochem, ale podle pípání hodinek a svých pocitů jsem získal dojem, že běží pomaleji, než potřebuji (nakonec měl 5:38, i když skončil třetí), a proto jsem ho na 300-350m předběhl. Bohužel jsem ho předbíhal v zatáčce, navíc tam v průběhu předbíhání zrychlil, ale dostal jsem se před něho a pak běžel osamoceně až do konce (vítěz měl 4:33 a dal mi nakonec kolo). Běhání v zatáčkách bylo pro mě nezvyklé a úplně mi nevyhovoval suchý vzduch, naopak mi ale pomáhalo, že běžím na druhém místě, i když bez kontaktu. 500m jsem měl za 1:42,5, 1000m za 3:30, což jsem věděl, protože mi někdo hlásil mezičasy, aniž bych musel koukat na hodinky. Velký problém byl, že ostatních 5 běžců běželo za 7:24-9:34, takže jsem nemohl mít ideální stopu, neboť jsem každou chvíli někoho z nich předbíhal o jedno či více kol, takže jsem tím musel vícekrát měnit směr a navíc si naběhl o spousty metrů navíc, ale navzdory tomu všemu jsem běžel výborně. Doběhl jsem pak v čase 5:16,1, jen 3,1 sekundy za osobákem z venku, což považuji s ohledem na podmínky za fantastický výsledek. Jedná se o moji šestou nejrychlejší patnáctistovku všech dob. Ještě více šokující byl pro mě pohled na tepovou frekvenci, průměr jsem měl jen 166,2 a maximum 172, když třeba ve Vyškovu v červnu jsem měl při času 5:14 průměr 176,5 a v Hradišti v září při 5:30 dokonce 180,9. S tepovkou jsem tedy byl celou dobu hluboko pod ANP, což je zcela neúměrné velmi svižnému běhu, který jsem dosáhl.

Po závodu jsem bohužel opět měl jen krátký čas na výklus - ještě v průběhu závodu jsem dal tři kola po vnějšku okruhu (600m) a pak se převlékl a vyrazil na tramvaj a metro směrem na Černý most. Pak se projevilo, že nejsem zvyklý na suchý vzduch haly a přerušovaně kašlal asi hodinu a půl. Jinak ale nohy byly zcela bez únavy a ani jsem se nezpotil. Trochu mě sice mrzelo, že osobák o kousek nevyšel, ale i tak jsem byl z výsledku nadšený, protože svědčí o mých výborných regeneračních schopnostech po pondělním náročném ultra běhu, což zvyšuje mé šance na ultra závodech, pokud se pro ně odhodlám. Také návštěva Liberce byla fajn, s kamarádkou jsme se prošli a i při chůzi jsem měl velmi nízký tep - při hodinové chůzi rychlostí 6,04 km/h jsem měl průměr jen 90. Pak jsem se i prošel bosý ve sněhu a další den si i zaběhal 11,9 km, opět zcela v pohodě. Tak skvěle, jako v těchto týdnech, se mi ještě nikdy neběhalo. Škoda určitých vážných osobních problémů, které v souvislosti s běháním mám, jinak cítím, že mám skvělou formu a že bych mohl na jaře běhat velmi dobře všechny vzdálenosti, hlavně ultra, ale nejenom ty. Snad se mi to nakonec podaří a budu se moci nadále věnovat tomu, co mě baví a co mi pomáhá, fyzicky i psychicky ... Tento týden byl běžecky fantastický, děkuji. :-)