15.3.2014 Bratislavský Hamburg 42,195 km

Pořadí: 1. ze 40 běžců (14 doběhlo maraton)

Čas: 3:01:42

Rychlost:  13,93 km/hod (4:18 na km)

Průměrná TF: 160,9 tepů/min

Mezičas 10 km: 39:38 (3:58 na km; ATF 166,0)

Mezičas 15 km: 59:54 (4:00 na km; ATF 167,1)

Mezičas půlmaraton: 1:24:58 (4:02 na km, ATF 166,6)

Mezičas 25 km: 1:41:34 (4:04 na km, ATF 165,5, OR překonán o 55s)

Mezičas 30 km: 2:03:52 (4:08 na km, ATF 163,3, OR překonán o 145s)

Čas včetně výklusu 45,657 km: 3:20:57 (4:24 na km, ATF 159,2)

Profil: parkový okruh délky 1691 m, rovina

Počasí: cca. 10 stupňů, zataženo, vítr (místy silné nárazy)

Rozložení tempa (čas na km) a tepovky (tepů/min):

Video z prvních kol:    všichni     já s Vlastou

V uplynulých týdnech se mi velmi dařilo, zlepšil jsem osobní rekord na 3 km a před týdnem i na 10 km, tak jsem uvažoval, jestli se dnes zúčastnit halového MR veteránů, kde jsem cítil šanci na osobní rekord na 3 km či 1500 m, či Bratislavského Hamburgu, kde už jsem startoval 4x. Hodně se v té době v mém běhání změnilo, začal jsem si více věřit, trochu jsem zpestřil své běhání i o doplňkové pohybové aktivity (rotoped, chůze po schodech, pilates), zaběhl jsem i dlouhý ultraběh, zlepšil jsem stravování a snížil procento tuku v těle. Přesto jsem si ale nebyl jistý, na co mám nyní u maratonu natrénováno. Kamarád Vlasta se však rozhodl, že tam chce běžet půlmaraton, tak jsme se dohodli, že tam pojedeme spolu (on jel autem) a zkusíme pokus na 1:23:30, což by byl můj osobák, a pak uvidím, co dál. Cesta byla celkem dobrá, ale neměl jsem moc času na rozklus, protože mi trvala příprava občerstvení, pomůcek (netbook, kamera apod.), rozklusal jsem se jen 0,836 km, ale to nevadilo. Počasí bylo příjemné, bylo zataženo, ale nepršelo, jen vítr byl celkem nepříjemný.

Od prvního kola jsme se ujali s Vlastou vedení, běželi s námi dva další borci, jednoho jsme ale ztratili na konci 1.kola, druhého pak ve 2.kole (kolo mělo 1 691 metrů). Vlasta už ve druhém kole běžel rychleji, než jsme domluvili, zkusil jsem se ho ale držet, i když jsem z toho nadšený nebyl. Ve třetím kole ještě více zrychlil, tak jsem ho nechal být a běžel jsem původně plánovaným tempem. Velmi mě to mrzelo, protože bylo větrno a tím, že jsem běžel sám, jsem ztratil možnost využití zákrytu a též jsem ztratil psychickou podporu. Někdy na konci třetího či čtvrtého kola se mi navíc namotal igelitový pytlík na nohu, který někomu ulítl z občerstvení, tak jsem musel zastavit a sundat ho, jinak jsem si bral své občerstvení (vodu) každé 2-3 kola. I když jsem běžel sám, tak jsem měl desítku za velmi slušných 39:38, ale vítr byl nepříjemný, tak jsem změnil plán, že se nebudu snažit o osobák, ale aspoň o zaběhnutí času na půlmaraton pod 1:25, což je limit pro MR v půlmaratonu i maratonu. I díky zrychlení před metou půlmaratonu jsem to opravdu dal, čas byl 1:24:58, s čímž jsem byl velmi spokojen.

Po doběhnutí půlmaratonu jsem uvažoval, co dál. Věděl jsem, že Vlasta celý maraton nepoběží, a tušil jsem, že na Romana Tománka, vítěze všech 5 závodů mám velký náskok, tak jsem zkusil běžet dál a zaběhnout osobák na 25 km. Mezitím jsem Romana doběhl o kolo a předpokládal jsem, že využiji jeho tempových schopností a poběžím s ním. Vítr už byl dost nepŕíjemný a toto by mi pomohlo. Bohužel se to ale nezdařilo, neboť Roman zpomalil, tak jsem ho musel předběhnout a utéct mu. Běželo se mi celkem dobře, i když se objevovala únava nohou. Někde kolem 17.kola se pak stalo, že mě Roman doběhl a výrazně zrychlil, na což jsem zareagoval též výrazným zrychlením, abych se ho udržel. Roman to ale bohužel vzdal, asi po 100m se zastavil u svého občerstvení a pak už jsem ho neviděl až do konce závodu, doběhl asi o kolo a půl za mnou (cca. 10 minut). Toto mě též trochu mrzelo, protože jsem věřil, že kdybych běžel s Romanem, že dám maraton pod 3h, ale respektoval jsem to. 30 km jsem měl za 2:03:52 (4:08/km), osobák jsem překonal o více než 2 minuty, tak jsem zvažoval, co dál, jestli riskovat nadměrnou únavu a snažit se o čas pod 3h, či si "jen" běžet pro své historické vítězství. Rozhodl jsem se pro druhou možnost a to tím spíše, že jsem začal mít problémy s tím, že mi docházela voda, přestože jsem ji měl přichystané dost. Celkem jsem se potil, tak jsem se musel polévat a pít, což vedlo k rychlejší spotřebě. Navíc jsem měl trochu problémy s tím, že jsem si všiml, že mám pravou botu o něco méně uvázanou a navíc jsem začal více pravou nohu vytáčet do strany, i když jsem se snažil na to dávat pozor. Tep byl jinak velmi nízký, dechově jsem byl na tom skvěle, normálně povídal s hodně lidmi, a věděl jsem, že kdybych se jen trochu více snažil, tak bych 3h mohl dát, ale nechtělo se mi riskovat. Bohužel přetrvával i vítr, chvílemi nárazy byly silné. Neměl jsem důvod se dnes příliš vyčerpávat, když mě na jaře čekají ještě další závody, kde bych mohl pod 3h dát.

Čtyři kola před koncem jsem dal poslední vodu, kterou mi sehnal kamarád, a běžel nadále sám, což trvalo další dvě kola. Nadále jsem tušil, že kdybych se moc "kousl", tak bych maraton pod 3h dal, ale moc se mi do toho nechtělo, i když jsem 2 kola před koncem doběhl dvojici běžců a jeden z nich se nabídl, že zrychlí a poběží se mnou. Byl přitom tak hodný, že mi dal i napít a osvěžit se jeho iontovým nápojem. Bylo sice divné polévat si obličej tím sladkým nesmyslem, ale voda bohužel nebyla, což mě mrzelo. Poslední dvě kola ale pro mě byla i tak náročná, nohám se moc běžet nechtělo, navíc jsem věděl, že to pod 3h nedám, ale pro změnu se radoval, že dnes konečně Hamburg vyhraji, což jsem sděloval i ostatním běžcům, např. Evě, se kterou jsem pŕed 4 lety běžel část maratonu v Bratislavě, kde dělala vodičku na 4h (já tam měl 4:20). Snažil jsem se jen, abych nezpomalil příliš a aby mi čas vyšel pod 3:02, což se s pŕehledem podařilo, čas jsem měl 3:01:42, což je 2:12 za osobním rekordem, ale přitom druhý nejrychlejší maraton v historii. V dnešních větrných podmínkách to považuji za dobrý výkon, přitom průměrný tep byl velmi nízký, jen 160,9 tepů.

Protože do budoucna uvažuji o ultra závodech, tak jsem se rozhodl, že v cíli nezastavím, ale zkusím vyklusat další dvě kola, abych zjistil, jak tělo bude reagovat. Tempo kleslo nejprve k 6:00/km, ale postupně jsem zrychloval, v druhém kole jsem pak běžel uź tempem kolem 5:30/km, což považuji za čistě regenerační tempo. Cítil jsem se dobře a měl jsem dojem, že bych tímto tempem doběhl minimálně 50 km, což by znamenalo čas kolem 3:45, ale nepokračoval jsem, protože jsem jednak neměl už žádnou vodu, dále jsem měl Garmina v normálním modu, kde vydrží jen 3h a 30min, takźe by mi pak přepsal záznam předchozího běhu a dále jsem nechtěl, aby na mě příliš dlouho čekal Vlasta. Jako experiment to bylo ale zcela dostatečné, své informace jsem dostal, a i z tohoto byl VELMI spokojený. Poté jsem se pobavil s několika lidmi, chvíli si zacvičil, vysbíral své odpadky, které jsem v průběhu závodu odhazoval na trávník a pak s Vlastou odjel do Brna. I když jsem dnes "jen" překonal osobáky na 25 a 30 km, tak jsem z průběhu celého závodu nadšený, mám velkou radost. Věřím, že budu-li dobře disponovaný, tak mohu letos překonat jak osobák na půlmaraton, tak na maraton, tak zaběhnout výborně ultramaratony. Jenom nesmím "blbnout" a musím pokračovat v cestě, kterou jsem si v posledních měsících vytýčil a která mi přináší fyzickou i psychickou pohodu. Ke konci maratonu jsem si vzpomněl i na své dvě kamarádky, které mi v posledních měsících velmi pomohly, na Janu a Kláru, a děkoval za ně. Bylo nakonec dobře, že jsem dnes do Bratislavy jel, přestože průběh závodu byl od začátku jiný, než jsem předpokládal. Poděkování patří i Michalovi Holíkovi za další pěkný závod, který uspořádal.