Pořadí: 16. z 25 klasifikovaných běžců

Počasí: cca. 20 stupňů, část trati slunečno, část zataženo, menší část (asi v polovině) déšť

Mapa trati		Foto před cílem

Rozložení tempa a poloha občerstvovacích stanic:

Místo	Nadm. výška	Km	Km 2008	Km mapa	Mezičas	Čas na km	Čas na km mapa
Tišnov, náměstí	265
U křížku, OS1	438	7,3	6,3	6,3	0:47:15	6:28	7:30
Maršov, OS2	473	14,5	14,3	12,5	1:34:39	6:35	7:39
Veverská Bitýška, OS3	245	20,3	22,8	18,3	2:15:14	7:00	7:00
Hradčany pumpa, OS4	248	29,5	30,8	27	3:18:42	6:54	7:18
Tišnov pod nemocnicí, OS5	283	33,1	34,5	30,8	3:56:31	8:52	8:24
Lomnička, OS6	280	39	38,5	34,4	4:20:44	5:06	8:22
Lomnice škola, cíl	370	43	43	40	4:58:41	9:29	6:47

Nadm. výška: nadmořská výška v metrech nad mořem
Km: kilometráž dle propozic z roku 2009
Km 2008: kilometráž dle propozic z roku 2008
Km mapa: kilometráž dle měření na www.mapy.cz
Čas na km: rychlost na úseku dle propozic z roku 2009
Čas na km mapa: rychlost na úseku dle mapy

O existenci Moravského ultramaratonu jsem se dozvěděl od svého kamaráda Sváti Sedláčka, který už tento závod běžel několikrát. Jedná se o sérii 7 za sebou následujících běhů, každý v délce 43 km, s velmi náročným kopcovitým profilem. Většina zúčastněných běžců tak během 7 dnů uběhne neuvěřitelných 301 km. Každý z jednotlivých závodů je přitom výrazně náročnější, než většina jiných maratonů, včetně všech tří, které jsem dosud běžel. Přestože se mi poslední maraton v Podolínci příliš nepovedl, tak mě MUM určitým způsobem přitahoval, a proto jsem si o něm zjistil všechny potřebné informace. Když jsem se ptal Sváti na názor, tak mi psal, že pokud se zúčastním, tak že odchodím skoro tolik, co odběhnu, a že čas bude mezi mezi 5:30 a 6:00.

Poté, co jsem si přečetl o prvních dvou etapách jsem v pondělí večer napsal SMS organizátorovi závodu, že v úterý zkusím běžet část etapy se startem ve Veverské Bitýšce. Protože ale nebyla příznivá předpověď poćasí, tak jsem se rozhodl doběhnout na místo startu vzdálené asi 13,5 km, tam pozdravit běžce a pak dojet autobusem zpět do Brna. Bylo poměrně teplo, takže má rychlost nebyla nijak úžasná, avšak nakonec jsem do Bitýšky dorazil. Tam jsem si dal normální oběd, dojedl asi v 13:40 a pak se přesunul na místo startu. Oproti vší logice jsem však požádal organizátora závodu, zda bych nemohl s účastníky běžet asi 6 km závodu s tím, že následně doběhnu do Brna. Po obědě totiž nikdy neběhám a s účastí jsem už nepočítal. Přesto jsem však v 14:00 vyběhl jako doprovod slabší skupiny závodníků (startujících o hodinu dříve, než skupina silnější). Seznámil jsem se přitom s dvěma běžci, se Standou a Mirem. Byl jsem překvapen, že všichni začali poměrně pomalu, takže jsem se objevil ve vedoucí skupině tří běžců, ve které byl i Miro. I když běh po obědě nebyl optimální, tak se mi běželo dobře, takže jsem běžel v podstatě konstantním tempem. Po několika kilometrech jsem už zůstal jen sám s Mirem a v kopci jsem pak utekl i Mirovi a na rozcestí "Nad Zouvalkou" jsem doběhl s téměř tříminutovým náskokem. Následně jsem se zastavil a počkal na většinu běžců, které jsem povzbudil k dalšímu běhu. Pak se vydal směrem na Brno, ale po pár set metrech jsem musel přejít do chůze. Domů jsem pak dorazil dost vyčerpán a částečně dehydrován, přestože jsem po cestě dost pil.

Od středy do neděle jsem se účastnil Katolické charismatické konference, a proto jsem vynechal středeční závod Letního běžeckého poháru, který navíc probíhal na mé nepříliš oblíbené trati v Popůvkách. Ve středu v noci a ve čtvrtek ráno jsem však cítil stále větší chuť k tomu, abych si zaběhl čtvrteční etapu, z Tišnova do Lomnice. Nachystal jsem si tedy běžecké věci, vzal nejnutnější věci (doklady, pití, peníze, kapesník) a vydal se na dopolední program konference s tím, že se po něm rozhodnu, zda se závodu zúčastním a zda přinejmenším jeho část poběžím. Přednáška na konferenci byla velmi podnětná a obohacující. Vnímal jsem, že je velmi potřebné, abych se už neúčastnil dalšího programu, ale abych měl dostatek času k tomu, abych o věcech v klidu popřemýšlel a snažil se je použít i v osobní meditaci (modlitbě). I proto jsem do Tišnova odjel. Tam jsem chvíli hledal místo startu, až mě napadlo jít se zeptat na obecný úřad. K mému překvapení jsem tam objevil ostatní běžce a místo registrace. :-) Zaregistroval se a informoval pořadatele, že je možné, že v průběhu závodu odstoupím. I proto jsem si s sebou nebral žádné jiné věci (převlečení a podobně), které by mi pořadatel mohl vzít do cíle. Chvíli jsem se bavil se Standou, který mi dal několik rad a pak se vydal na místo startu. Poučen předchozími zkušenostmi jsem se rozhodl běžet vybaven stopkami, měřičem tepové frekvence, ledvinkou s doklady a mapou a také s láhví vody v ruce a několika oplatky v ledvince. Standa se mě snažil přesvědčit (a to i při běhu na prvních km), že mám láhev zahodit, neboť je na trase dostatek občerstvovacích stanic a láhev mě bude zbytečně zatěžovat. I když jiné jeho rady byly dobré, zde jsem se rozhodl neposlechnout, což se ukázalo jako správné řešení. Kromě toho jsem se rozhodl celý závod běžet s tepovou frekvencí kolem 160 tepů za minutu, což znamenalo, že prudší kopce jsem šel chůzí, zatímco v ostatních částech trasy jsem se snažil o běh vhodným tempem.

Vystartoval jsem spolu se 14 dalšími běžci, o hodinu později pak za námi vystartovalo dalších 10 běžců. První kilometr vedl Tišnovem a poté už následoval lesní úsek s výrazným převýšením (převážně stoupáním). Řídil jsem se tepovou frekvencí, avšak nebyl jsem už příliš překvapen, že jsem se opět ocitl na prvním místě, spolu se Standou. Standa se mě snažil varovat, abych nepřepálil tempo, ale věděl jsem, že běžím velmi pohodově. Po několika kilometrech jsem Standovi utekl a na první občerstvovací stanici doběhl na prvním místě. Stále se mi běželo velmi dobře a navíc jsem dodržoval pitný režim pitím z láhve vody, kterou jsem si nesl. Do chůze jsem musel přejít jen asi na 3 prudkých úsecích, jinak jsem stále běžel. Na občerstvovací stanici jsem si nechal doplnit vodu, snědl nějaké oplatky a běžel dál.

Druhý úsek vedl nejprve z kopce a poté opět do kopce. Stále se mi běželo dobře a teprve asi na 10.km za sebou zahlédl Standu. Na asi 11.km mě pak doběhl on i další dva běžci, avšak i poté jsem běžel s nimi. Cesta vedla několik set metrů polem ve vysoké trávě, takže jsem měl strach z klíšťat, ale žádné jsem naštěstí nechytl. Před druhou občerstvovací stanicí jsme se dostali zpět na silnici, kde mi všichni o několik metrů utekli. Na této stanici jsem se však opět nezdržoval (nechal si jen dolít vodu a snědl nějakou čokoládu), takže jsem se vrátil na 1.místo. Následoval delší úsek po silnici, přes Lažánky, s mírným klesáním. Postupně se zhoršovalo i počasí a asi po 1:45 běhu začalo pršet. Postupně mě v tomto úseku předběhli všichni 3 běžci, jeden Holanďan, Standa a Miro. Na prvním místě jsem tedy vydržel déle než 100 minut ... Z kopce se mi neběželo zcela nejlépe a navíc se následně cesta dostala mimo silnici na blátivý lesní úsek s výrazným klesáním. Zde jsem se bál pádu nebo vyvrknutí kotníku, takže jsem v podstatě šel, navíc dost pomalu. Stále ještě trochu pršelo, takže jsem raději neriskoval. Postupně mě předběhli 2 lidé, takže jsem na 3.občerstvovací stanici před Veverskou Bitýškou doběhl na 6.místě. Krátce poté jsem si potřeboval odskočit, ale nikdo jiný mě mezitím nedoběhl.

Další úsek vedl podél řeky, nejprve po rovině a poté po úzké členité cestě na řekou. Déšť postupně ustával a cítil jsem se velmi dobře. Původně jsem uvažoval o tom, že bych ve Veverské Bitýšce odstoupil, ale teď jsem vnímal, že mám běžet dál. Soustředil jsem se jen na běh, tepovou frekvenci a modlitbu. Byla to skutečně velmi pěkná část závodu, jak už mě dopředu informoval Standa. Poté jsme se dostali na silnici s mírným stoupáním. Zde se mi už tak dobře neběželo, také i proto, že začalo svítit slunce. Občas jsem i přešel do chůze, ale převážně jsem běžel. Předběhl jsem dokonce jednoho závodníka, takže jsem se dostal na 5.místo ve skupině 15 slabších běžců. Po 2:50 běhu mě předstihl Dan Orálek, který startoval o hodinu za mnou, dále jsem však běžel stále osamoceně. Další část trati vedla po silnici, což se mi příliš nelíbilo. Slunce již svítilo výrazněji, oteplovalo se a další občerstvovací stanice byla velmi daleko. Právě zde se mi nejvíce osvědčila voda, kterou jsem nejenom pil, ale také si s ní umýval obličej a krk, a oplatky, které jsem snědl.

Na 4.občerstvovací stanici, která se nacházela na benzínové pumpě jsem dorazil v čase 3:18. Následoval přeběh přes silniční komunikaci, na které jsem musel čekat několik desítek sekund, než jsem mohl bezpečně předběhnout. Po pár set metrech odbočila trať opět na cestu s prudkým stoupáním, směrem na tišnovskou rozhlednu. Zde se má tepová frekvence držela na předem stanovených 160 tepech za minutu i přesto, že jsem se pohyboval převážně chůzí, a proto má rychlost výrazně poklesla. Po dosažení maximálního bodu (s převýšením asi 150 metrů) následovalo asi kilometrové klesání, kde jsem již běžel, na jehož konci byla 5.občerstvovací stanice. Po ní následovalo proběhnutí Tišnovem a odbočení na cestu do Lomničky. Část trati vedla opět do kopce, takže jsem ji opět šel pouze chůzí. I zde ale byla dobrá příležitost pro modlitbu. Dlouhý běh velmi dobře "vyčistí" hlavu, čímž vytvoří pro rozjímání velmi dobré prostředí. Jsem rád, že jsem této možnosti mohl využít.

Na poslední občerstvovací stanici jsem dorazil v čase 4:20. Bylo mi řečeno, že do cíle zbývají jen 4 km, což bylo také napsáno v propozicích. I přesto jsem si ale vodu nechal dolít, což se ukázalo jako správné řešení. Počítal jsem, že bych ty 4 km mohl uběhnout za 25, maximálně 30 minut, takźe v pohodě doběhnu v čase 4:45-4:50, což by byl pro mě vynikající čas. Byl jsem však překvapen, když jsem viděl, že cíl je stále v nedohlednu. Už Šerkovice, kam jsem doběhl za 15 minut, jsem zdálky považoval za Lomnici, což ale nebyla pravda. Postupně mě začalo předbíhat více běžců, z nichž však většina startovala o hodinu dříve. V čase cca. 4:44 mě předstihla jedna paní, které jsem se snažil chvíli držet, avšak nakonec mi utekla. Ukázalo se pak, že to byla jediná z běžců, kteří startovali se mnou, takže jsem v pořadí klesl o jedno místo. V čase 4:47 jsme se dostali již do Lomnice, zde mě však čekalo velké překvapení. Nejenže cíl nebyl stále v dohledu, ale trať vedla úzkou cestou podél plotů opět do kopce. Zde mi to již nedalo a zeptal jsem se protijdoucí slečny, jak daleko je škola, na čež mě odpověděla, že nejprve musím do kopce na náměstí a pak ještě delśí cestu z kopce. Viděl jsem tedy, že čas 5:00 je ohrožen, a proto jsem zrychlil. Poté, co jsem se dostal na náměstí, pak nastal úsek klesání, kde mě předstihl další běžec, startující o hodinu dříve. I díky němu jsem výrazněji zrychlil, takže jsem se do cíle dostal v čase 4:58:41. Údajně čtyřkilometrový úsek měl ve skutečnosti 5,6 km. :-)

Po doběhu do cíle jsem se cítil velmi dobře. Byl jsem rád, že jsem doběhl. Napil jsem se, snědl polévku a pak se vydal spolu se Standou a dalšími dvěma lidmi na autobus do Tišnova, z nějž jsme pak jeli vlakem do Brna. Zde jsem však nejel domů, ale zpět na brněnské Výstaviště, kde jsem se zúčastnil zbytku programu konference a pak poseděl s přáteli v restauraci. Večeři jsem si tam dal asi v půl jedenácté v noci a domů pak dorazil až kolem půl dvanácté. Vyřídil jsem si nějaké záležitosti na poćítači a krátce se i projel na rotopedu, pro předejití svalové únavě. Cítil jsem se velmi šťastně, protože výsledný čas byl dobrý a den jsem prožil i velmi pěkně duchovně. V sobotu ráno jsem se pak ještě proběhl 19,5 km s převýšením 300 metrů s kamarádkou z konference na tzv. charismatickém běhu Byla škoda, že se k nám nepřidal nikdo jiný, ale běh vznikl spontálně, takže nebylo moc času k propagaci. Kromě příjemných duchovních prožitků jsem byl překvapen, že čtvrteční závod na mě nezanechal žádné následky (svalovou bolest nebo cokoliv jiného). Úterní, čtvrteční a sobotní běhy se tak staly krásným doplněním programu celého týdne.

K napsání komentáře jsem se dostal až po skončení konference, v pondělí. Zjistil jsem, že délka závodu byla pořadateli pravděpodobně nadhodnocena, neboť činí kolem 40 km (viz tabulka nahoře), nicméně věřím, že i tak není dosažený výkon s ohledem na profil závodu úplně nejhorší. Skončil jsem na 16.místě z 25 běžců, i když zde je třeba upozornit i na to, že někteří z nich měli za sebou již 4 bezprostředně předcházející maratony, takže jistě neběželi zcela naplno. Kromě chyby při měření úseků trati však pořadatelům nemohu nic vytknout. Přestože trať vedla terénem, byla značena velmi přehledně, šipkami na zemi a fáborky na stromech (keřech). Občerstvení bylo dostatek a obsluha na všech občerstvovacích stanicích byla velmi příjemná i ochotná. V cíli mě pak přivítalo a pogratulovalo několik lidí, což následně udělali i další lidé v běžecké konferenci. Cítím se skutečně jako v pohádce. :-) Ještě před 26 měsíci jsem neběhal vůbec a nyní zaběhl takový závod. Vůbec nejde o to, že čas není nijak oslnivý, to není nejpodstatnější (i když čas pod 5 hodin potěšil). Stále více si uvědomuji, že mi běh pomáhá v mém životě k "vyčištění hlavy", ke zlepšení zdravotního stavu, k získání přátel a v neposlední řadě i k vytvoření vhodného prostoru ke kontemplaci a modlitbě. Vím, že by bylo v mých silách běžet i rychleji, ale v této chvíli chci běhat především pro radost. Musím ještě zpětně poděkovat řeholníkům z Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, kteří mě k běhání před 2 lety přivedli. Sice jsem následně poznal, že jsem povolán k životu laika, mimo toto společenství, avšak běhání (a mnoho dalšího) mi už zůstane několik let a možná i celý život. :-)

Mým dalším závodem bude závod Letního běžeckého poháru u Antroposu. Sice zde neočekávám žádný super čas, ale těším se, že osobně poznám dalśí kamarádku, kterou dosud znám jen z diskuse na běžeckém fóru Už se na závod těším!