Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2021   2020   2019   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


9.8.2014 Běh na Šerák z Bobrovníku, cca. 9 km (MR v běhu do vrchu)

Pořadí: 91. ze 158, z toho 31. ze 34 mužů v mistrovské kategorii (33 dokončilo)

Čas: 1:03:14 (141,6% času vítěze)

Rychlost:  8,54 km/hod (7:02 na km)

Profil: převýšení 830 metrů, zprvu prudké stoupání po betonu a pak po trávě, poté 2 km téměř rovina po širší lesní cestě, poté prudké stoupání lesní pěšinkou s vysokou trávou kolem, poté pozvolnější stoupání, další 3 km kameninové serpentíny, místy velmi úzké, poslední půlkilometr stoupání po hlíněné cestě

Počasí: cca. 25 stupňů, slunečno

     

Základní údaje z běhu (údaje o sklonu přibližné):
Vzdálenost kmVýška mPrům. sklonTF prům./minTempo/km
0,0495   
0,556514%1426:30
1,064015%1568:22
1,56808%1626:56
2,07157%1605:12
2,57303%1614:36
3,07351%1634:46
3,5715-4%1624:22
4,079015%1719:18
4,58257%1736:42
5,08505%1735:50
5,58857%1716:28
6,096015%1717:46
6,5102513%1718:52
7,0109013%1728:26
7,5116014%1718:38
8,0121511%1738:46
8,5127512%1768:18
9,0132510%1766:40

Závodu MR v běhu do vrchu jsem se zúčastnil, přestože se nekonal na asfaltové silnici, jak dříve v Janských Lázních, ale v terénu, o čemž jsem předem věděl. Rozhodl jsem se totiž, že si potřebuji odpočinout a udělat si týden dovolené, přičemž jsem se rozhodl pro Lázně Jeseník, kde jsem dosud nikdy nebyl. Předpokládal jsem, že si tam odpočinu, něco tam naběhám, v průběhu týdne obhlédnu trať a pak se rozhodnu, zda poběžím či ne. Informace, které jsem našel v propozicích, či jinde na Internetu, byly dost zavádějící, zejména jejich mapka byla až příliš zkreslená, takže jsme přemýšleli, jestli je tam opravdu ke konci až 40% stoupání, jak to vypadalo dle údajů pořadatelů. Nechali jsme se přihlásit na MR i s kamarádem, který však nakonec nemohl dorazit, já do lázní přijel už v pondělí, když závod byl až v sobotu.

Dovolená v Jeseníku byla fajn a od prvních dnů jsem tam hodně běhal, protože k tomu lesní prostředí svádělo. První den jsem měl 25 km, další dny už mezi 43 a 48 km, většinou ve třech blocích, ráno nalačno, před obědem a před večeří. Výborně tam vařili, a užíval jsem si i procházek ve studených jezírkách apod. Moc mi nevyhovovalo teplo, ale třeba ráno bylo fajn. Přesto jsem běhal velmi pomalu a tep byl jen kolem 100. Ve středu jsem v horkém počasí zaběhl na obhlídku trati, ale cítil jsem se unavený. Místo startu jsem našel a vydal se po turistické značce nahoru. Byl jsem šokován náročností 1.km, stoupání bylo dost velké, navíc převážně po trávě, tak jsem to vyběhl asi za 11 minut. Pak jsem se dostal k zábraně a cesta dál byla uzavřena. To mě velmi mrzelo, i když možná lepší, že jsem nevěděl, co čeká dále ... Rozhodl jsem se, že spíše nepoběžím a budu pokračovat v nabíhání kilometrů. To jsem zvládal dobře, ale jen velmi pomalu - měl jsem dojem, že mě tělo nechce pustit do tepů nad 110. Věděl jsem však, že já nejsem terénní vrchař, tak jsem se rozhodl soustředit se na pokračování maratonského tréninku a běhal jsem nadále nad 42 km denně. Únava ale byla velká, navíc bylo dost horko, ale v pátek mě napadlo zaběhnout do nedaleké jeskyně na Pomezí, kde mělo být jen 7,7 stupňů, jak jsem se dočetl v lázeňských novinách. Byl jsem tam jen v tričku a trenkách, prohlídka trvala 45 minut a velmi mi to pomohlo. Také pomáhaly procházky ve studeném jezírku v rámci Balneoparku, ale to jsem byl maximálně ve vodě po kolena, takže jeskyně byla lepší. :-) Poté jsem dostal chuť si odpoledne zkusit zaběhnout rychleji, což se podařilo, a to vedlo k rozhodnutí, že v sobotu poběžím.

V sobotu bylo dost teplo a opět se mi neběželo moc dobře, ani rozcvičování nebylo v pohodě, dost jsem se potil, ale řekl jsem si, že i tak nahoru vyběhnu, že to bude dobrý trénink. Měl jsem jen obavy, jak se po doběhu dostanu dolů, protože s kopce běhat v terénu neumím ... Před startem jsem ještě zaslechl, že po 1.km následují 2 km téměř roviny, nic více jsem nevěděl. Po odstartování jsem se rozhodl běžet umírněněji, protože jsem věděl, co mě na 1.km čeká a nechtěl jsem se zničit hned zpočátku. :-) Kupodivu se mi běželo celkem uspokojivě a na rovinatější části jsem začal předbíhat více lidí. Po 3,5 km následovala občerstvovací stanice, polil jsem se dvěma kelímky vody a hned poté se charakter trati prudce změnil. Cesta začala prudce stoupat a to velmi úzkými pěšinkami, kolem kterých byl až do výšky stehen jakýsi plevel. Běželo se mi tam velmi špatně, ale naštěstí to asi po 1 km přešlo v normálnější profil. Dost mě ale štvalo, že někde za tímto úsekem se objevil jeden velmi ambiciozní trenér, který tam běžel několik set metrů se svou svěřenkyní, podával ji vodu, hecoval apod., když jsem věděl, že je toto zakázáno. Tato byla juniorka a běžela "jen" závod na necelých 6 km, ale i tak. Naštěstí jsem ji předběhl a pak jí i utekl. Od jejího trenéra jsem ale dobře slyšel, jak trať bude vypadat až skoro do toho 6.km, tak mě to trochu uklidnilo. V pořadí jsem si postupně o pár míst polepšoval a neběželo se špatně. Věděl jsem ale, že to nejtěžší ještě čeká ... V cíli závodu juniorek byla druhá občerstvovačka, bohužel ale pořadatelé nabízeli jen ionťák. Voda prý ležela na stolečku, tak jsem kelímek vzal a polil se, ovšem byl to též ionťák, tak jsem byl pěkně ulepený. :-) Poslední kilometry byly náročné, ale v porovnání s druhými jsem nezaostával, bohužel se mi ale jednou stalo i to, že jsem asi půl kilometru neměl kde předběhnout jednoho muže. Postupně jsem předběhl na těch 3 km šest lidí, avšak před cílem mě pak dva předběhli zpět. V rámci MR mužů jsem skončil třetí od konce, celkově ze všech závodníků asi ve 3/5 pole. I tak jsem ale byl velmi spokojený, hlavně s průměrným tempem a též s tím, do jakých tepů jsem se dostal. I tak jsem ale byl mnohem méně zadýchaný než běžci dobíhající se mnou, avšak rychleji bych dokázal běžet jen na asfaltu, ne v terénu.

Po doběhu jsem byl dost dehydrovaný, tak jsem vypil 1,5 litry vody, koupil si i Magnum a pak se vydal dolů. Teprve při seběhu dolů jsem viděl, jak náročný profil a terén to byl. Pohyboval jsem se velmi opatrně, takže mi cesta dolů trvala skoro dvojnásobek, co cesta nahoru. Přežil jsem to ale ve zdraví, a to je důležité. Celkem jsem za týdenní dovolenou naběhal 300 km, což je zdaleka má nejvyšší hodnota v historii, viz deník. Na dovolené jsem si i dobře odpočinul psychicky, tak určitě bylo fajn, že jsem tam byl. :-)


Návrat na přehled závodů