25.10.2014 Plzeň (MR) 100 km

Pořadí: 11. z 33 (27 dokončilo)

Čas: 9:23:15 (zlepšení OR o 0:38:54)

Rychlost:  10,65 km/hod (5:38 na km)

Průměrná TF: 135 tepů/min

Zajímavé mezičasy:

Profil: 66 a 2/3 okruhu délky 1,5 km, téměř rovina, chodníky a silnice, malý schodek na konci každého okruhu

Počasí: cca. 10-15 stupňů, převážně zataženo, ke konci místy vyjasnění

Rozložení tempa (čas na km) a tepovky (tepů/min):

Vývoj pořadí : 10 km: 1.-3.; 25 km: 3.; 40.km: 3.; 55.km: 7.; 70 km: 8.; 85.km: 8.; cíl: 10.

Srovnání tempa Plzeň-Kisber a foto ze závodu (vpředu Daniel Orálek, za ním pozdější vítěz, Radek Brunner):

Krátké povídání bylo na foru, článek s několika fotkami na bezvabehu zde

Pro účast na mistrovství republiky v ultramaratonu na 100 km, které se konalo v Plzni, jsem se rozhodl až týden před závodem poté, co jsem úspěšně absolvoval maraton v Košicích a strávil dva další běžecké víkendy běháním s kamarádkou, v Brně a pak Liberci. Říkali jsme si, že by bylo pěkné zakončit úspěšný běžecký podzim delším závodem, a třeba si i zaběhnout nějaký osobák. Do poslední chvíle jsem ovšem zvažoval, jestli se přihlásit na 100 km, či do doprovodného maratonského závodu, protože jsem vnímal dobré dispozice na maratonu i na 100 km. Věděl jsem, že bych doprovodný závod měl šanci vyhrát, protože jsem si všiml, že nikdo z přihlášených nemá osobák pod 3:10, ale maraton startoval až odpoledne, kdy mohlo být tepleji, a navíc bych neměl s kým závodit, což by šanci na osobák snížilo. Přihlásil jsem se proto na 100 km, ale rozhodl jsem se, že poběžím na dobrý výkon na maraton, z něhož doběhnu na 50 km, a poté se uvidí. Věděl jsem totiž, že 100 km poběží i Dan Orálek a Radek Brunner, kteří oba chtějí běžet 100 km v čase pod 7 hodin, takže se dalo čekat, že rozběhnout prvních 50 km tempem těsně nad 4:00/km (to by znamenalo cílový čas optimistických 6:40, proto jsem počítal, že poběží o něco pomaleji), což by mi zcela vyhovovalo.

Na závod jsem jel s kamarádem Ondrou, který se též přihlásil na 100 km, avšak jehož úkolem bylo pomáhat mi při závodu, jak s občerstvením, tak později i se společným během. Občerstvení jsem si připravil vlastní, vodu, čaj, horkou čokoládu, puding, med, sůl s tím, že budu experimentovat, co mi při závodu bude vyhovovat, neboť u závodů do maratonu včetně jen piji vodu. Delší závod jsem běžel jen jednou, 100 km v Maďarsku v březnu, kde jsem měl čas 10:02:09. Před závodem jsem požádal Ondru, zda by nevytvořil jednoduchou aplikaci pro výpočet aktuálního a potřebného tempa, čehož se zhostil dobře, a protože zajistil i synchronizaci s webem, tak bylo možné, aby nás vybraní kamarádi sledovali skoro „online“. Ti pak informace sdělovali dále na běžecké forum, což bylo fajn. I poslední dny před závodem se mi podařilo běhat i jíst dost disciplinovaně a cítil jsem se dobře. Sice jsem hůře spal, ale to nevadilo. Zaprezentoval jsem se už večer před závodem, kdy mi udělali i odběr krve, v rámci výzkumu, který při závodu probíhal. Byl jsem jen znepokojen tím, že závod bude měřen ručně, takže se zvyšuje pravděpodobnost chyb, a navíc bude těžké se zorientovat, jak na tom aktuálně jsem. Počasí mi přálo, bylo chladno, ale nepršelo.

Ráno jsem se definitivně rozhodl, že běžím na maratonský osobák s tím, že alternativní scénář byl, že chci zaběhnout 50 km pod 3:45:00 a následně pravděpodobně odstoupím. Dosud jsem totiž měl 50 km za poměrně slabých 4:05:56, tak jsem si říkal, že by bylo fajn právě tuto vzdálenost vylepšit, abych pak na to mohl navázat při dalších závodech, třeba i delších. S ohledem na to jsme se dohodli, že Ondra první kola se mnou nepoběží, ale bude mi pomáhat hlavně na občerstvovací stanici, neboť jako „vodiče“ použiji Dana s Radkem. Cítil jsem se dobře a věřil jsem, že zaběhnu dobře.

Protože Dan i Radek začali překvapivě pomaleji než bylo 4:00/km, tak jsem od začátku šel do vedení a tempo jsem držel spíše já, první kolo 4:08/km, pak už se ke mně přidali i kluci. Trochu dost mě ale hned na začátku druhého kola vyvedl z míry Dan, který se ptal, proč běžím tak rychle a že pokud chci běžet jen maraton, tak proč neběžím doprovodný závod. Dan je jiný level, ten při rychlém běhu dokáže povídat dobře, já jsem na tom hůře, ale odpověděl jsem, že běžím na maraton. V dalších kolech kluci postupně přidali a dostali se na tempo těsně pod 4:00/km, což mi vyhovovalo. Od Ondry jsem bral vodu, na pití a polévání a běželo se mi dobře. 10 km jsme měli za 40:12 a nadále jsme drželi tempo kolem 4:00/km. Někde na 10,5.km si ale Dan musel odskočit, kroužil jsem pak více než kolo jen s Radkem, než nás Dan opět dohnal. Někde na 13.km však pro mě nastala velmi nečekaná situace, protože i když jsem běžel přesně 4:00/km, tak kluci zrychlili krátkodobě na tempo kolem 3:50/km, které jsem nebyl ochoten akceptovat, protože už takto jsem běžel dost svižně. Nechal jsem je tedy být s tím, že jsem doufal, že následně zpomalí na tempo nad 4:00. To se ovšem nestalo, naopak běželi stále velmi svižně a rychle se mi vzdálili. Tento scénář jsem nečekal a hned jsem Ondrovi projevil své zklamání, že už budu běhat sám. Ondra mě trochu uklidnil, ať běžím své tempo, že je třeba doženu, ale když jsem viděl, že nemám šanci, tak jsem po 15 km za 1:00:27 přešel k alternativnímu scénáři, kterým bylo dát 50 km pod 3:45. Běžet na maratonský osobák dalších 27 km v sólo běhu jsem si netroufal a to tím spíše, že trochu foukalo.

Po rozhodnutí běžet na výkon na 50 km jsem trochu zpomalil, a zkoušel experimentovat s občerstvením, bral jsem hlavně horkou čokoládu, potom i sýr se solí. Nebylo to špatné, ale žaludek nereagoval úplně příznivě, měl jsem pocit plnosti až nadýmání, ale za zkoušku to stálo. Pak mě ale běh přestával bavit, nějak se mi nechtělo běžet, i když tep byl nízký. 30 km jsem měl za 2:05:23 a zbytek jsem se rozhodl doběhnout kontrolovaným způsobem tak, abych měl 50 km pod těch 3:45. Byl jsem sice stále třetí, avšak bylo jasné, že toto nemohu udržet. Některá kola už jsem běhal s Ondrou a ještě na metě maratonu za 3:05:30 jsem byl těsně třetí, pak mě předběhl jeden cizinec, který však nebyl v kategorii MR. Běh mě ale nebavil a představa, že bych měl běžet celou stovku, mě děsila. Ondru jsem proto požádal, aby běhal se mnou už téměř pořád s tím, že jsem chtěl, aby mi povídal, hlavně o věcech nesouvisejících přímo se závodem. Bavili jsme se i o jeho práci, aplikaci pro přenos dat, běžeckých plánech apod., nechal jsem hovořit spíše jeho, ale občas se něco zeptal. Také jsem se ptal, jak funguje přenos dat, zda nás sledují na fóru apod. Viděl jsem ale, že pokud chci mít čas pod 3:45:00, tak musím trochu zvýšit úsilí a zrychlit. To se mi podařilo a opravdu jsem zaběhl čas těsně pod 3:45, konkrétně 3:44:56. S tímto výsledkem jsem byl velmi spokojený, i když jsem věděl, že podle kalkulátoru bych měl dát 50 km ještě rychleji. Zlepšil jsem ale osobák o 21 minut, což je hodně velké zlepšení.

Po doběhnutí 50 km jsem zvažoval, co dále. Zde ale rozhodlo, že mi pořadatelé nebyli schopni pořádně říct, kolikátý jsem, a že podle nich i Ondry jsem byl dobře umístěný, a navíc mi fandili lidé na fóru, abych pokračoval. Moc se mi nechtělo, ale říkal jsem si, že to zkusím a uvidím, jak se poběží. Okamžitě jsem ale zpomalil a požádal o puding. Ten mi velmi chutnal, ale bohužel jsem ho pak hůře trávil, měl jsem výraznější nadýmání a pocit plnosti, pak jsem i musel krkat. Tempo bylo výrazně nad 6:00/km, ale postupně jsem zkoušel zrychlovat, což se celkem dařilo. Někde kolem 60.km mě předběhl o více kol trápící se Dan, tak jsem si říkal, že zkusím, jak dlouho s ním vydržím běžet, bylo to asi půl kilometru. Zrychlení mi ale vzalo dost energie, i když to bylo zajímavé zpestření.

Někde kolem 63.km ale přišlo píchání v boku, které trvalo celkem dlouho, snažil jsem se ho řešit různým způsobem, například hlubokým dýcháním, kašlem, zpevněním břicha apod. Mám dojem, že trochu souviselo i s tím, že jsem při závodu mluvil s Ondrou, protože toto obvykle nedělávám, a že i při klusu mi hovory s druhými škodí. Na druhé straně, kdyby nebylo toho povídání s Ondrou, tak bych se na další běh vykašlal, opravdu se mi moc běhat nechtělo. Rozhodl jsem se ale, že by bylo pěkné zkusit dát 70 km v čase pod 6 hodin, zaběhnout tak výborný výkon na šestihodinovku a skončit. Píchání jsem se pak zbavil, i když se ještě párkrát vracelo, měl jsem však pak i nějaké menší jiné problémy, jako slabý tah na levém nártu či pravém stehnu, ale snažil jsem se běžet, resp. klusat, co nejúsporněji. Nakonec jsem 6h dal 71,2 km, což více než překonalo mé očekávání!

Po doběhnutí 6h jsem byl rozhodnut skončit, ale Ondra mě přesvědčil, ať běžím dál. Bylo jasné, že nemohu zaběhnout žádný super čas, například 8:30 či 9:00, proto jsem se rozhodl kontrolovaným způsobem doběhnout v čase pod 9:30. Představa, že poběžím ještě přes 3 hodiny, mě ale trochu děsila … Naštěstí jsme ale měli co dělat, protože nejprve ztratila signál naše mobilní aplikace a pak mi hlásil Garmin, který jsem měl půjčený (stávající přístroj týden před závodem dosloužil a nový ještě nedošel), že má slabou baterii, tak jsem Ondrovi vysvětloval, jak nastavit ještě jeden starý kousek, který však měl dvě tlačítka vylomená, takže to ovládal vatovou tyčinkou. Nastavování trvalo dost dlouho, běžel jsem pak s dvěma hodinkami naráz. Sice ty první nakonec vydržely až do cíle, ale to jsem nemohl vědět. Bohužel už jsem neměl horkou čokoládu, ani sýr, a puding jsem riskovat znovu nechtěl, proto jsem požádal Ondru, že zkusím med s čajem a trochou soli. Toto nebyl úplně špatný nápad, i když bohužel ani na toto žaludek nereagoval úplně dobře, vrátilo se nadýmání a trochu i píchání v boku. Jinak jsem ale vypadal dobře, v pohodě jsem si klusal a sledoval běžce, kteří nás předbíhali. Někteří vypadali celkem špatně, ale evidentně dokázali překonávat dysbalance i bolest. Jiní byli celkem veselí, zejména ti, co za námi zaostávali o 10-15 km. Občas se tam pletli i běžci z doprovodných závodů (maraton, půlmaratón, desítka) a měl jsem naprostý chaos, kolikátý jsem, to ale bylo celkem jedno. Někteří ultramaratonci nám záviděli, že už máme jen pár kol do konce, jeden pak s úsměvem říkal něco ve smyslu: „hoši, jak vás sleduji, tak celou dobu jen kecáte, fotíte se a hrajete na mobilu hry“. S těmi hrami se spletl, to jsme si hráli s mobilní aplikací na přenos souborů, případně četli, co píšou na fóru, ale měl pravdu. 

Ke konci měl trochu problém Ondra, protože pro něho byla vzdálenost už příliš velká, proto jsem výjimečně některé kolo běžel sám, ale bylo stále jasnější, že se pod 9:30 s přehledem dostanu. Poslední kola jsem pak už věřil, že dám i pod 9:25. Ke konci jsem si všiml, že aktuální tempo celého závodu mám kolem 5:37/km, přičemž jsem si vzpomněl, že kamarádka z Liberce má tempo desítky z Pardubic 5:39/km. Řekl jsem si, že ji jistě potěší, když dám stovku rychleji, než ona měla tu desítku, proto jsem našel ještě sílu k závěrečnému zrychlení, nakonec doběhl v čase 9:23:15 a dosáhl průměrného tempa 5:38/km. Teprve hodně dlouho poté jsem zjistil, že jsem doběhl desátý. Dobré ale bylo, že jsem si průběžně ověřoval u pořadatelů, že mají správně zapsaný počet mých kol, takže s tímto problémy nenastaly. Zjistit od pořadatelů aktuální pořadí v průběhu závodu ale byl nepřekonatelný oříšek.  Oproti Maďarsku jsem se zlepšil na stovce o skoro 39 minut, což není málo na to, že jsem už v polovině chtěl skončit …

Po doběhu jsem byl naprosto v pohodě, usmíval jsem se a šel dokonce hned klusat. Klusal jsem 1,5 km a klusal bych i déle, ale měl jsem do 20 minut po skončení závodu jít na druhý odběr krve. Dan sice měl připomínky, že proč klušu, když jsem už klusal celou druhou polovinu stovky, ale já vím, co dělám. Večer jsem pak dal s kamarádem i chůzi, ráno znovu klusal i chodil a byl v pohodě. Abych se ale vrátil k odběru, tak tam vznikl menší problém, protože tam byly schody a navíc bylo teplo. Ještě k tomu paní, co mi dělala odběr, netekla krev do zkumavky, tak mi napíchala obě ruce … Měl jsem tam žízeň, vypil jsem asi 4 sklenice vody a pak uvnitř budovy čekal dost dlouho na vyhlášení, které se stále opožďovalo, takže mezitím na mě dolehla únava. Ještě, že jsme pak dali tu chůzi na večeři a pak na ubytovnu …

Další den byl pak pro mě i pro Ondru docela dobrodružný, ale nakonec jsme to zvládli dobře. Celkově jsem měl ze závodu dobrý pocit, i když je jasné, že jsem neběžel úplně naplno. Však také průměrný tep celého závodu byl jen 135, když v Maďarsku jsem měl 148, ale přispělo k tomu i pro mě lepší počasí. Velmi dobrou práci odvedl Ondra, který si zaslouží poděkování. Jeho přínos byl pro mě hlavně psychický, protože samotného by mě závod nebavil, ale i z hlediska přípravy a podávání občerstvení, či kapesníku apod. Je sice pravda, že možná jsem mluvil více, než bylo vhodné, a že i to mohlo vést třeba k tomu píchání v boku, ale užili jsme si to, a to je důležité. Také jsem získal spoustu cenných zkušeností i informací pro další závody. Věřím, že můj čas pro dobré stovky ještě přijde, podobně jako přicházel po několika obdobně pojatých maratonských pokusech, zejména v letech 2009-2012. Jsem rád, že jsem na závodu byl a že jsem ho pojal právě takto, i když ten přístup není úplně obvyklý. Vím, co dělám, a jaké jsou mé dlouhodobé cíle. V tomto světle je lepší dát 9:23:15 v pohodě, než riskovat zranění či problémy při snaze o například 9:10:00. Akorát musím pouvažovat, jestli na mě ta stovka není opravdu až příliš dlouhá, protože běžet soustředěný 9 hodin zatím neumím či ani nechci. Fyzicky ale tělo takovou zátěž zvládá v pohodě, však i podle videa není poznat, že jsem v cíli stovky. 

Velké poděkování patří všem, kteří mě jakkoliv podporovali, protože bez nich bych těch 100 km rozhodně nedokončil! Jsem ale rád, že jsem to zkusil a dokázal. Desáté místo na MR pak ve světle těchto okolností považuji za výborný výsledek a děkuji za něj! Jinak bude ale zajímavé, jak dopadnou ty lékařské odběry, výsledky budou do 14 dní. Věřím však, že budu naprosto v pohodě, ale uvidíme.