Čas: 41:33

Rychlost: 14,48 km/hod (4:09 na km)

Průměrná TF: 188,7 tepů/min (nejvyšší hodnota na desítce v historii, dosud 183,9)

Maximální TF: 200 tepů/min (nejvyšší hodnota naměřená od roku 2009, od té doby maximálně 194)

Přepočet na 10 km: 41:26

Profil: silnice, prvních 5 km mírně zvlněný profil (celkem -5m), 6.km mírné stoupání (+13m), do 7,5.km klesání (-33m), od 7,5.km po 9.km stoupání (+49m), zbytek zvlněný (+6m); celkové převýšení +30m

Počasí: cca. 18 stupňů, střídavě slunečno a zataženo, občas protivítr

Rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

     

Myslím, že mé pojetí účasti na letošním závodu v Běchovicích lze označit jako závod navzdory. Běhání mě stále baví a naplňuje, to však nelze říct o závodním pojetí závodění, zejména v době, kdy mi to dlouhodobě nejde. V posledních měsících jsem měl desítku nejlépe na lize, skoro za 45 minut, přitom za poměrně vysokých tepů. Navíc mám opět i dost starostí v různých oblastech a do nějakého intenzivního závodění mi chybí motivace. Kromě toho jsem letos nemohl cestovat den předem, jak třeba loni (kdy jsem jel z nedalekého města od kamarádů) a musel jsem kvůli tomu vstávat ve čtyři ráno, což nebylo též ideální. Přesto jsem se rozhodl se závodu zúčastnit a pojmout ho velmi výrazně závodním způsobem. Počítal jsem, že to bude protiklad oproti závodu před týdnem, který jsem běžel hlavně kvůli atmosféře, i když výkon nebyl úplně špatný. :-) Nechal jsem se přihlásit do kategorie Mistrovství republiky, což znamenalo, že mě přihlásili až v týden závodu a že jsem nemusel platit žádné startovné, i když jsem nedostal ani žádné benefity (dokonce ani brožuru s propozicemi, natož odznak či tričko). Start naší kategorie byl tentokrát již v 11:15, takže oproti loňsku nehrozilo, že bych se při závodu musel proplétat pomalejšími běžci z předchozích kategorií, ale znamenalo to mimo jiné i to, že jsem musel cestovat dříve. Do Běchovic jsem dorazil autobusem a vlakem, na místě prezence jsem byl asi hodinu a půl před startem. Vyzvedl jsem si číslo a šel se rozklusat. Pak jsem si zacvičil, odevzdal batoh do auta, které ho odvezlo do cíle, a pak šel znovu klusat, tentokrát 2 km, z toho 0,5 km tempem asi 4:30. Klusal jsem oproti minulým letům na pořadateli vyznačeném úseku mimo silnici, bylo tam fajn. Pak jsem si ještě odskočil na wc a zařadil se do startovního prostoru. Bylo slunečno a celkem jsem se potil, proto jsem popíjel vodu a osvěžoval se. Znovu jsem se i chvíli protáhl a též si zacvičil. Slyšel jsem, že v závodě mají být vodiči, ale vodiče na 40 minut jsem žádného neviděl (možná jsem se ale špatně díval, kdoví?). Každopádně jsem se rozhodl běžet velmi agresivně, vlastně naplno, s tím, že uvidím, jak mi to půjde, či spíše nepůjde ... Už na startu a pak i v průběhu jsem myslel na osoby, pro které mé běhání bylo či je inspirací, a říkal jsem si, že i kvůli nim jednou zkusím běžet navzdory. :-) Věděl jsem, že to může dopadnout špatně, ale přinejhorším bych nedoběhl, či do cíle došel ...

Prvních několik set metrů po startu vede s kopce, z čehož nejsem nadšený, protože se mi neběhá s kopce moc dobře a navíc hrozí vyšší nebezpečí kolizí, ale ustál jsem to dobře. Úsilí jsem vyvinul vysoké, ale viděl jsem, že tempo je těsně pod 4:00/km. Na následné zvlněné části jsem úsilí ještě zvýšil a velmi rychle se dostal s tepem až ke 190 (krátkodobě i výše, ale to jsem neviděl). Bylo to dost náročné, ale snažil jsem se držet lidí běžících kolem mě a zkoušet, jak dlouho to vydržím. Na 3.km stál nějaký člověk a hlásil mezičasy, měl jsem 11:52. Hodně jsem se ale potil, slaný pot mi stékal až do očí, a cítil jsem, že toto tempo nejsem schopen udržet. To bylo jasné od začátku, i tak jsem vydržel déle, než jsem předpokládal, protože trojku pod 12 minut jsem už velmi dlouho neměl ... Evidentně jsem cítil, že problémem je vysoký tep a že potřebuji trošku zpomalit. To jsem též udělal, ale snažil jsem se, aby to nebylo nějak fatální, ostatně zpomalovali i lidé kolem mě. Před 5.km pak byla občerstvovací stanice, kde jsem si vzal kelímek, a omyl se vodou. V té době se na chvíli i zatáhlo a byl chladnější protivítr, což bylo z hlediska přehřívání fajn. Ani tak jsem ale pocení nezabránil.

Hned po občerstvovačce následovalo mírné stoupání, ale já nejenže nezpomalil, ale naopak přidal. Bylo krásně vidět, že mi stoupání vyhovuje, a předběhl jsem více lidí. Bylo to ale velmi náročné a zpětně vidím, že už tady jsem se dostal krátkodobě s TF až na 196, což je výše, než byla hodnota TFmax z posledních let (maximálně 194). Ke konci 6.km jsem na této hodnotě byl déle, ale nesledoval jsem to. Extrémně vysoké tepy utnulo až následné poměrně dlouhé klesání, jehož sklon postupně rostl. Ne, že bych se tam nesnažil, ale já jsem nebyl schopen běžet s kopce tak rychle, aby se tep udrźel nad 190, seběhy nejsou mou silnou stránkou. Také mě tam předběhlo více běžců, hlavně na nejprudší části na 7.-7,5.km. Ale velmi jsem se těšil na následné stoupání na Hrdlořezák. Mnozí toto nemají rádi, já tuto část miluji. :-) Při všech třech předchozích účastech jsem tam předbíhal dost lidí a nepochyboval jsem, že tomu tak bude i letos. :-) Bohužel už opět bylo slunečno a cítil jsem se unavený, ale říkal jsem si, že si to užiji, že se možná jedná o můj poslední závod tam v životě. :-)

Hned na začátku Hrdlořezáku jsem se snažil doběhnout a předběhnout běžce, kteří mě předběhli při seběhu. To se mi podařilo a jen za 500m jsem předběhl 6 lidí. Proti některým jsem měl rychlost výrazně vyšší, takže když jsem se otočil, tak jsem viděl, že mám náskok i několik desítek metrů. Chvilku jsem koukl i na hodinky a viděl tep 196, což mě trošku překvapilo, ale nechal jsem to být. Naopak jsem se těšil na pokračování stoupání. Cítil jsem se až euforický, plný nadšení, a vůbec si nevšiml, že se mi tep dostal až na 200, tedy o 6 tepů výše, než bylo dosud. Ještě i zde jsem předběhl tři další lidi. Viděl jsem i Evžena, který v kopci fandil, a mával mu, opravdu fajn. Velmi mě mrzelo, že sklon postupně klesá, a celkem mě vadilo, jak trať přešla z kopce na silnici podél tramvajových kolejí. Nepamatoval jsem si, že toto je tak brzy - počítal jsem, že ten kopec je delší. :-) Pravda ovšem je, že jsem už byl unavený a i když následně sklon klesal, tak jsem zrychlit nedokázal a začal být postupně předbíhán, celkem asi 3 lidmi. Posledních 500m vedlo z mírného kopce, zde se projevila již únava a též neschopnost dobře běhat dolů, tak mě tam předběhlo ještě 5 lidí. Na to, že se běželo s kopce, jsem ale měl i tak velmi vysoké tepy, stále výrazně nad 190. Doběhl jsem do cíle v čase 41:33, tedy v tempu 4:09/km, což bylo velmi slušné, mnohem slušnější, než v co jsem doufal před startem. Ale tepy byly extrémní, jak průměrných 188,7, tak maximálních 200. V TV záběrech jsem vypadal dost zničeně, hlavně po doběhu, a realita byla přesně taková ...

Po doběhu jsem zamýšlel udělat totéž, co loni, tedy plynule přejít do klusu a únavu vyběhat, ale to letos nešlo, protože pořadatelé přehradili pokračování silnice a směřovali nás do prostoru školy, kde byly mimo jiné i věci. Dostal jsem láhev vody, kterou jsem hned vypil a corny tyčinku. I ze školy jsem chtěl pokračovat klusat, ale viděl jsem přehrazení školy a u něj stojícího policistu, tak jsem se rozhodl jinak - najít svůj batoh a pak jít klusat s batohem, přímo v rámci cesty na nádraží. V chaosu batohů jsem svůj naštěstí našel asi za 3 minuty, tak jsem si ho vzal, přešel přes přehrazení a pokračoval dolů klusem. Na místo školy jsem se už nevracel, však bych tam asi ani v chaosu několika tisíc lidí nenašel své přátelé, a navíc o párky apod. jsem zájem neměl. Klusalo se mi ale překvapivě slušně, na to, jak vyčerpaně jsem se cítil po doběhu. Čas jsem měl o více než 3 minuty pomalejší než loni, avšak o více než 3 minuty rychlejší, než před měsícem na lize. Rozhodně jsem si znovu potvrdil, že nejlépe se cítím při stoupáních na asfaltu, však totéž bylo už před týdnem na Velkomoravském půlmaratonu. Tam jsem třeba ani nevnímal, na jak vysokých tepech jsem. :-) Pokud něco miluji v Běchovicích, tak je to ten Hrdlořezák, klidně by mohl mít délku celých 10 km. :-))))) Už kvůli němu mělo smysl na závod jet.

Pokud se jedná o mé další běhání, tak zatím běhat chci, běh mě baví a hlavně mi pomáhá zvládat spousty náročných situací v životě. Pokud se ale jedná o závodní ambice, tak tam nevím. Připouštěl jsem, že to těmi Běchovicemi zakončím, ale já se tam cítil slušně, navzdory těm obrovským tepům a navzdory o tolik horšímu času než loni. Vysoké tepy jsou pro mě ale záhadou, protože při velmi pomalých bězích už mám tepy obdobné, jako loni, pokud tedy je vše v pořádku, fyzično i psychika. Možná se při závodech "moc" snažím, možná tam jsou i jiné vlivy, kdoví. Teď si ale myslím, že by byla škoda se jen na základě letošních výsledků rozhodnout, že se na to vykašlu. Běhám hlavně pro sebe, i když mnohokrát potěšilo ocenění od druhých, které přitom je pochopitelně tím větší, čím jsem úspěšnější. Ale já mohu mít lepší pocit ze špatného času než dobrého, je to hodně o momentálních dispozicích a pocitech. A z tohoto mám pocit velmi dobrý, navzdory tomu všemu, co prožívám, i navzdory menším chaosům ze strany pořadatelů apod. Takže kdoví, prostě půjdu za hlasem svého srdce a uvidím. Je to jen na mě, a udělám, co budu chtít já - v tomto snad mohu a chci. :-) Nebyl bych to ale já, abych i teď o těch svých prožitcích a pocitech neinformoval, ale to je i kvůli mě, abych si časem mohl připomenout, co jsem prožil a jaké to bylo. Tentokrát to bylo hodně náročné, ale fajn. :-)