Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)
20.5.2017
Běh na Šerák z Bělé, 9,5 km (MR v běhu do vrchu)
Pořadí: 69. ze 109 (107 doběhlo), z toho 28. z 28 mužů v mistrovské kategorii, pořadí
Čas: 57:40,7 (138,8% času vítěze)
Rychlost: 9,88 km/hod (6:04 na km)
Profil: převýšení 810 metrů, první 3,8 km asfalt,
pak 2,2 km terén s prudkým stoupáním, poté převážně šotolína
Počasí: cca. 15 -> 10 stupňů, zataženo, mrholení, ke konci mlha
Profil a rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu; zeleně ekvivalent pro rovinu):
Závodu MČR v běhu do vrchu jsem se zúčastnil po třech letech, i letos se běželo na Šerák, ale po jiné trasy, tentokrát z Bělé místo z Bobrovníku. V roce 2014 jsem byl v nejlepší formě, ale běžel jsem závod na konci svého pobytu, ve výrazné únavě, a navíc v horku, takže průměrné tempo vyšlo 7:02/km, přesto jsem byl spokojen. Letos jsem na rovině zcela mimo formu, zejména u delších vzdáleností se mi opakovaně nedaří, avšak v kopcích se mi běhalo dobře, problémem však je, že v Brně a okolí žádné kopce srovnatelné délkově a hlavně výškově se Šerákem nejsou. Z běhů nad Ríšovu studánku, délky 4 km s převýšením jen +220m jsem přitom věděl, že mi snadno mohou dojít ke konci síly, když běh na Šerák měl mít 9,5 km a převýšení +810m, z běhů terénem na Myslivnu v délce 1 km a stoupáním 135m jsem pro změnu věděl, jak těžké může někdy být vyběhnout rozumným tempem prudší kopec (věděl jsem, že i takové úseky na Šeráku budou). Pokud by mi něco vyhovovalo, tak běh po asfaltu, ale ten tam byl jen na části trati. Hodně mi ale pomohl report kamarádky Martiny, která tam byla před 14 dny, a psala, že to je běhatelné, i když jsem se celkem bál, zda tam ještě nebude sníh či bláto, když se ona brodila vodou i sněhem. Bylo pak ale teplo a dalo se očekávat, že sníh odtaje, ale ještě v průběhu závodu jsem netušil, jak nahoře bude.
Závodu jsem se rozhodl zúčastnit hlavně jako součást mých jubileí, den po něm jsem měl 10.výročí prvního běhu a pár dnů před tím měl 5.výročí každodenního běhání. Spojil jsem to i s návštěvou oblíbených Lázní Jeseník, bohužel mi ale různé povinnosti neumožnily tam být déle, byl jsem nakonec jen od pátku večera, do pondělí rána. Byl jsem unavený z cesty, ale zkusil jsem běh na Riperův kámen, 4,5 km s převýšením +390m, tempo jsem měl 6:34/km, i zde jsem přepálil začátek a pak se poněkud trápil, hlavně v terénní části. Pak jsem se ale volně vyklusal a ráno se mi klusalo též dobře, ale po snídani na mě dolehla silná únava, polehával jsem v posteli a psal kamarádce, že zůstanu v ní, že se na závod vykašlu, ale povzbudila mě, abych to zkusil. Rozhodl jsem se tedy vstát a doklusat na místo startu, což bylo 9 km daleko. Klusalo se mi uspokojivě, postupně jsem i rozběhal únavu a rozhodl se, že to zkusím, zejména když bylo příjemné chladnější počasí. Před startem jsem se ještě chvíli rozklusal po trase závodu, pozdravil se s Martinou a pár dalšími lidmi a přichystal se na start.
Věděl jsem, že začátek vede po asfaltu s jen mírným stoupáním, ale rozhodl jsem se zde běžet tempem kolem 5:00/km, i když spousta lidí běžela rychleji. I když i dle mých výpočtů to znamenalo ekvivalent na rovině 4:00-4:10/km, tak se mi běželo dobře, s nízkými tepy. Postupně jsem začal dobíhat pár přepalovačů a pak se pohyboval poblíž skupiny 4 běžců. Ti mě vždy na rovině či krátkých klesáních předběhli, na vyšších sklonech jsem je předběhl já. To se dělo až po 2,8.km, kde byla první občerstvovací stanice. Už v té době mrholilo, tak jsem musel častěji utírat brýle, přesto jsem vzal kelímek s vodou, napil se a umyl obličej, i aby mi nestékal pot na brýle. Pak mě někdo povzbudil, abych se dotáhl na tu skupinu a protože asfalt přešel do prudšího stoupání, tak jsem je nejenže dotáhl, ale rychle je předběhl. Pořád jsem čekal, kdy přijde terénní část, ale ta byla až po 3,8.km. V té době už jsem bohužel neviděl skoro nic, brýle jsem utíral každých 200m a dokonce jsem i přehlédl odbočku do terénní části, ale pořadatelé mě nasměřovali správným směrem.
Terénní část byla pro mě dost náročná, bylo to sklonem na úrovni terénní Myslivny, ale podklad byl více nerovný, navíc jsem na to moc neviděl, byly tam i kameny, tráva, hlína apod. Držel jsem se proto poblíž jednoho borce a volil podobnou trasu jako on, ale bylo to pro mě i tak těžké. Brýle jsem utíral už asi každých 100m, po cca. 200-300m jsem je musel i sundat a utřít kapesníkem, ten ale už byl mokrý a navíc posmrkaný. Přesto jsem ale předběhli nějaké lidi, asi v té oblasti i dalšího kamaráda, kterého jsem ale znal jen z fora. Postupně jsme se dostávali i do mlhy, já viděl tak na 10 metrů …
Někdy před 6.km byl cíl závodu juniorek, byla tam druhá občestvovačka, opět jsem vzal kelímek a udělal totéž, co na první, a pak trať odbočila na zpevněnou cestu. Hned jsem tu předběhl borce, za kterým jsem byl v terénu a utekl mu, protože podklad byl rovnější. Říkal jsem si, kdy to zase přejde v něco horšího, ale celkem se na tom běžet dalo, nicméně jsem musel dávat velký pozor. Překvapivě ale nepřišla krize a na 7.km jsem zahlédl na hodinkách, že průměrné tempo celého běhu je zatím kolem 6:00/km, a že mám tep jen kolem 160. Rozhodl jsem se zkusit doběhnout závod pod hodinu, což by bylo o dost lepší než před 3 lety, ale i o něco lepší, než na Ripperově kamenu v pátek.
Pak už si moc nepamatuji, jen jsem si dával pozor, abych nezabloudil, i když se běželo po turistické značce a ještě k tomu byla trať ohraničena „mlíkem“. Kolem 8.km pak přišla menší krize, ale když pak ke konci klesal sklon, zkusil jsem zrychlit, což se dařilo, avšak i tak jsem se velmi bál, abych nezakopl o občasný schůdek z větve, kterým byla cesta vystužena. Dokonce jsem měl sílu na finiš a udržel náskok před dvěma dotírajícími borci, doběhl jsem v čase 57:40,7, tedy průměrném tempu 6:04/km, což bylo o dost lepší, než jsem počítal před závodem. Nakonec asi bylo pro mě dobré, že bylo chladno a vlhko, i se mi dobře dýchalo, na druhé straně mě neustálé utírání brýlí dost obtěžovalo a dost jsem se bál, abych nespadl. Ale zase jsem neměl čas přemýšlet, že už po tolika km běhu budu mít krizi, že se mi letos na delších tratích nedaří apod., běžel jsem i dle tepu pocitově dost vyrovnaně, i když je zajímavé, jak nízko se tepy držely. Rychleji bych ale běžet nedokázal, prostě jsem si na tom podkladu nevěřil, i tak to ale bylo velmi dobré.
Po doběhu jsem se vyklusal, pak mě oslovil kamarád z fora a při cestě zpět jsem povzbudil dobíhající Martinu, se kterou jsem pak pokecal dole. Celý víkend byl úžasný, naběhal jsem za sobotu a neděli 112 km, na Šeráku jsem byl i v neděli, kdy už bylo hezky. Cítil jsem se při běhání jako „born to run“, zejména mi vyhovovala pomalá cupitání, brzy ráno, či večer, měl jsem u nich i velmi nízké tepy. Čím více jsem běhal, tím jsem byl odpočatější. Otázkou ovšem je, jestli bych neměl bydlet někde v přírodě, užívat si běhání a života a kašlat na všechny stresy kolem, ovšem i včetně závodních. Tentokrát jsem nic nečekal, beztak jsem na MČR v kategorii mužů byl poslední, a bylo to dobré, i když jsem měl tak nízké tepy (kamarád z fora měl čas horší a průměrný tep měl 180), podobně byl obstojný závod na 1500m na lize před týdnem, ale jak se dostanu někam, kde o něco jde, běhám velmi blbě. Pokud zvážím, jak dobře se mi teď v Jeseníku běhalo, je to na úrovni roku 2014, kdy jsem měl opakovaně maratony pod 3 hodiny a desítky každý měsíc pod 40 minut. Jenže realita je jiná, a určitě je to hodně o psychice. Pokud závodit, tak spíše do vrchu a to pokud možno na asfaltu – láká mě třeba Janské Lázně->Černá hora, či Lysá hora. Tak uvidíme, důležitější ale je, aby mě běh nadále naplňoval a abych se při něm cítil tak dobře, jako tento víkend v Jeseníku!