5.8.2017 Janské Lázně -> Černá Hora 8,6 km

Pořadí: 56. ze 114

Čas: 51:21 (134,5 % času vítěze)

Rychlost:  10,05 km/hod (5:58 na km)

Profil: převýšení 630 metrů, asfalt, profil s postupně rostoucím stoupáním, viz dále

Počasí: na startu 27 stupňů, slunečno

Profil a rozložení tempa a tepovky (čas na km a tepů za minutu):

Foto:

Závod v běhu do vrchu z Janských Lázní na Černou horu jsem běžel po 6 letech, v roce 2010 jsem tam měl čas 52:40 (tempo 6:07/km), v roce 2011 čas 46:40 (tempo 5:26/km), což bylo velmi slušné. Bylo ale tehdy chladnější počasí a běhal jsem v té době desítku pod 40 minut a 5 km za 19 minut. Letos se mi u delších běhů nedaří, ale do kopců mi to šlo dobře, zejména pak do krátkých prudkých, v délce 1-1,5 km, se sklonem 10% a vyšším. Hůře mi to šlo na tratích, kde byly rovinaté úseky, či úseky s jen mírným stoupáním, tam jsem nikdy neběžel tak rychle, jak by odpovídalo přepočtům výkonů z tratí s vyšším sklonem. Věděl jsem, že trať v Janských Lázních má oba tyto prvky, průměrný sklon činí 7,3%, avšak první polovina je rovinatější, dokonce má i nějaké klesání, druhá pak strmější.

Když se mi v týdnu dobře běhalo, zařazoval jsem běhání do kopců každý den, výkony byly velmi dobré. Nevěděl jsem, jestli v sobotu do Janských pojedu, proto jsem se na to nevázal, navíc když jsem se pak rozhodl, tak jsem se to rozhodl pojmout jako krátký víkendový výlet do Krkonoš, bez vazby na výsledek na tomto závodu. I proto jsem si dovolil cestovat na závod až v den jeho konání, když jsem jel dvěma vlaky a autobusem. Autobus přitom byl přeplněný, tak jsem musel stát, a ještě k tomu kvůli uzavírkám jel místo jedné hodiny dvojnásobnou dobu, do lázní jsem přijel dost unavený. Rychle jsem se zaregistroval, odnesl věci na hotel, něco vybalil, ale opět se projevily i žaludeční problémy, byl jsem několikrát na velké a vypadalo to, že se problémů do startu závodu nezbavím. Určitě to souvisí i tím, že den cestování probíhá úplně jinak než běžný den, kdy trávení dobře reaguje mimo jiné na delší ranní běh apod. No, tentokrát nezbylo, než vyprázdnění trošku pomoci proudem vody, následně jsem pak snědl část hotelové čokolády, protože jsem nic jiného tam neměl a bylo příliš brzy od startu. Kdybych měl u sebe nějakou sůl pro doplnění minerálů, tak jsem měl dát i toto, příště vezmu sebou, snad nezapomenu. Nic lepšího jsem ale udělat neuměl a kromě horší mineralizace jsem během závodu ani po něm už žádné žaludeční problémy neměl. Ještě k tomu bylo dost teplo a slunečno, nic z toho mi nevyhovuje.

Na start jsem se přesunul klusem, ten byl krátký, jen necelý 1 km, za chvíli se už startovalo. Letos závod nebyl mistrovstvím republiky, tak startovalo méně lidí než před 6 a 7 lety, jen 114. I když to bylo s ohledem na okolnosti nereálné, tak jsem chtěl zkusit běžet na podobný čas jako před 6 lety, ale od počátku mi to vůbec nešlo a zaostával jsem relativně dost už na prvním, prudším km. V druhém km to bylo horší a ve třetím, který byl i s kopce, nejhorší. Vůbec se mi nedařilo se odrážet, zde mě předběhlo 10 lidí a bylo mi horko. Velmi jsem se těšil na 1.občerstovací stanici, když jsem se dočetl, že budou dvě, nicméně pořadatelé mě překvapili, když nedali ani jednu … Z grafů je pěkně vidět, jak výrazně propadl tep, protože tempo bylo stejné, jako předtím do kopce.

Jak jsem se ale dostal zpět na stoupání, běželo se mi o něco lépe, i když ne úplně optimální. Na 4,6.km jsem vysledoval, že na čas před 6 lety ztrácím 150s, takže výsledné tempo by mohlo být kolem 6:00/km. Pak trať začala postupně stoupat rychleji, což vedlo k tomu, že jsem začal dobíhat více běžců, kteří naopak nemají prudší části rádi. Od 4,5.km do 5,6.km jsem předběhl 5 běžců, na dalším km další 3 běžce. Předposlední kilometr už vedl do prudkého kopce, dost jsem se pocitově trápil, ale lidé přede mnou ještě víc, předběhl jsem zde 8 lidí. Poslední kilometr pak vedl do nejprudšího kopce, předběhl jsem 3 lidi a 500m před cílem doběhl veteránku se psem. Usiloval jsem o výsledné tempo pod 6:00/km, tak jsem ji předběhl, ale divák na ni volal, ať se mě drží, tak toto činila, pes se mi chvílemi motal pod nohama, ale pak jsem se jim vzdálil, nakonec skoro o 30s.

Posledních 100m ale vedlo mírně s kopce, tam se naplno projevila únava z předchozího stoupání a nashromážděný stres, navíc to bylo na slunci, a začala se mi motat hlava. Čím blíže jsem byl cíli, tím to bylo horší, posledních 5 kroků bylo nejhorších, přitom už dost pomalých. Mám dojem, že jsem měl příliš vysoký krevní tlak, asi jsem se snažil až příliš … Když jsem se ale po doběhu chviličku vydýchal a napil, byl jsem v pohodě, dal jsem pak odpoledne v součtu dalších 34 km v kopcích a byl ve velmi dobré náladě. Nepochybně se jednalo jen o krátkodobou krizi, to už jsem zažil na více závodech.

Výsledný čas byl 51:21, tempo 5:58/km, tedy skoro o 5 minut pomalejší než před 6 lety, ale o necelou minutu a půl lepší než před 7 lety. Podle grafů jsem nejvíce ztrácel na rovinatějších částech, do prudších kopců to bylo lepší, ale rychleji jsem neběžel ani na konci, kdy se však už hodně projevovalo přehřívání a stres. Graf tepu ale ukazuje, že jsem si síly rozložil v rámci možností dobře a i srovnání s ostatními běžci ukazovalo, že jsem neběžel takticky úplně špatně. Jisté přitom je, že podmínky byly i objektivně o hodně horší než před 6 lety, však tehdejší časy by v kategorii M40 letos stačil na 2.místo. Určitě se projevila i únava z běhů předchozích dní a samozřejmé i cestování. Navíc mám teď více kil nad svou optimální váhu, i to vede u delších běhů k přehřívání. Pak je tu problém s tím, že jsem se postupně dostal na úsporný styl běhu, kdy se tělo snaží minimalizovat nárazy, takže můj krok téměř nemá letovou fázi, viz též foto. To zajišťuje, že nebývám zraněný a dokážu běhat hodně, ale není to výhodné pro běh na rovině či s kopce, kde prostě letová fáze pro vyšší rychlosti být musí. Později jsem vysledoval, že zejména na asfaltu se s kopce u rychlejšího běhu necítím dobře, v lehkých Salmingách cítím silně nárazy do noh a to tělo nechce. Naopak se mi tento styl hodí do prudkého kopce, i v terénu, protože mám krátký cupitavý krok, který je energeticky úsporný a účinný. Navíc mám slušnou kapacitu plic i objem kyslíku, takže to v prudším kopci stále ještě udýchám a mám proti jiným navrch. Toto též vysvětluje, proč mám tak dobré časy proti jiným třeba na prudké 1 km trase v Brně na Myslivně, se stoupáním 13,5%, a horší třeba kolem koniklecové louky či nad přehradou.

Další den jsem podnikl dlouhý výlet na Pomezní boudy, Sněžku a Černou horu, přes 50 km v kopcích, kdy jsem souběžně testoval i schopnost těla pracovat v tukovém režimu, bez jídla. Toto vyšlo velmi dobře, neměl jsem hlad, odcupital jsem to v pořádku, dost mě to bavilo a i ketolátky (1,3) ukázaly, že metabolismus pracuje, jak má. Znovu jsem ale vysledoval, jak nepříjemné pro mě byly seběhy na asfaltu, pokud jsem měl i jen krátkou letovou fázi, tam jsem musel mít jen cupitavý velmi pomalý běh. Jinak jsem ale za dva dny naběhal 104 km, naprosto bez následků, prostě v pohodě.

Mám-li výlet zhodnotit, bylo to fajn, a i samotný závod proběhl asi tak, jak bylo v mých možnostech. Jistě, jde mi vytknout ledasco, jenže já tam nejel prioritně kvůli super výkonu, ale kvůli tomu celému víkendu, když závod byl jen dobrou příležitostí pro víkend v Krkonoších. Když už jsem tam ale byl, tak jsem si ho odběhl, navzdory všem problémům, a snažil se běžet co nejlépe. Můj názor k tomu je, že jsem to zvládl dobře a získal i hodně informací do dalšího běhání. Hlavní ale je, že mě to bavilo a že jsem si víkend užil naplno, i když by bývalo zajímavé tam být déle. Beru to ale tak, jak to je, a jsem vděčný i za tento závod, i za tyto dva dny. :-)