Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


20.5.2018 Schody až nahoru (29 pater)

Pořadí: 94. z 246

Čas: 4:12,66

Způsob závodu: startovalo se intervalovým způsobem po jednom, v intervalu 30s

Profil: prvních cca. 10s klikatý náběh ke schodišti, dále 29 pater nahoru, každé patro se skládá ze dvou mezipater, každé mezipatro mělo 11 schodů (spodní cca. 4 patra měla mezipatra po 10 schodech), celkem 631 schodů

Vývoj výkonu dle STRYD a tepu :

   

Foto po doběhu:

O běhu do schodů v budově AZ Tower jsem si psal s kamarádem před několika měsíci, prohlíželi jsme si i video ze startu a výsledkové listiny. V budově jsem byl už v prosinci 2013, protože tam měl kancelář kamarád, který tam dělal výživového poradce, a při této příležitosti tam i vyběhl třikrát schody nahoru, jednalo se o 31 pater. Po schodech jsem pak občas běhal i u nás v paneláku začátkem roku 2014, máme zde 12 pater, ale pak je začal častěji běhat až od podzimu 2017, kdy jsem začal intenzivněji běhat i běhy do vrchu. V budově AZ Tower jsem pak byl 20.3.2018, kdy jsem si vyběhl znovu schody třikrát, měl jsem časy o dost lepší než v tom roce 2013. Všiml jsem si ovšem i určitých rozdílů oproti schodům v paneláku, kde máme vždy 16 schodů a pak rovinku, v AZ Toweru je každé patro rozděleno na 2 mezipatra, kde je vesměs 11 schodů, nejsou zde rovinky, ale je zde jen prostor pro otočení o 180 stupňů. Právě to ale dost narušuje rytmus mého běhu, přičemž problémem je i lichý počet schodů, když běhávám schody „po dvou“. Zjistil jsem, že dost záleží na tom, jak si naběhnu, lepší pro mě je mít delší oblouk a na posledním schodu už vlastně začít zatáčku. Výpočtem i empiricky mi vyšlo, že jsem schopen dát nejlépe 8s na patro, nejlépe jsem měl v průměru asi 8,3 sekundy. Věděl jsem, že s tímto žádný zázrak nepředvedu a bylo mi vlastně líto věnovat tomu čas i peníze.

Ve čtvrtek, tři dny před závodem, došlo neplánovaně k vytržení starého kořene jednoho zubu, to pak výrazně ovlivnilo i mé jezení, protože jsem potřeboval jíst více studeného, tak jsem spořádal i dost nanuků apod., to ale zvýšilo mou chuť do běhání a v sobotu jsem byl s kámošem na Pálavě, kde jsem měl i kvalitní výběh do prudkého kopce. Odpoledne jsem pak chtěl zajet do Židlochovic, abych tam vyběhl na Výhon, jenže cestou na autobus, který jel od Ústředního hřbitova, začalo pršet, tak mě napadlo, že doběhnu do AZ Toweru, kde si zaběhám mimo závod. I tam jsem dal tři běhy, první byl pomalejší, ale další dva už byly se zvukovou signalizací, znovu jsem přišel na rytmus 8s na patro (4s na mezipatro) a zaběhl výkon jen o 2s horší než v březnu, avšak s dost vysokými tepy. Navíc jsem se pak dozvěděl od vrátného, že v budově je zakázáno schody využívat, prý se musí jezdit výtahem, ale to už mi zas tolik nevadilo, užil jsem si to dobře. Počítal jsem, že se závodu nezúčastním, dával jsem tomu malou šanci. V den závodu jsem pak byl celkem unavený, avšak změnily se mé časové možnosti, takže jsem mohl se zúčastnit, a napadlo mě, že to přece jen zkusím. Přihlásit se dalo i v průběhu závodu, neboť ten probíhal intervalovým způsobem, této možnosti jsem využil, dorazil jsem do budovy za plného proudu závodu, zaregistroval se, zaplatil startovné 400 Kč, zašel na WC, napil se, nechal věci v budově a vydal se do fronty závodníků před hlavní vchod.

Závodníků bylo venku poměrně dost, přičemž řazení záleželo na závodnících, tak mě naštěstí napadlo se zařadit za jednoho muže a skupinu čtyř žen nechal za sebou, abych snížil počet předbíhání v průběhu závodu. Pak jsem vyfasoval čip a postupně se přesouval k startu, venku bylo příjemně chladno. Obhlédl jsem, že ve dveřích je koberec na snímání čipů, ale rozbíhá se člověk pár metrů před tímto, nevěděl jsem ale, jak to bude vypadat uvnitř, protože od hlavního vchodu jsem nikdy neběhal. Pípání hodinek jsem ale nastavil opět na 8s s tím, že budu sledovat místa na schodech v jednotlivých patrech a budu se snažit, aby se pak neměnila. Hodinky jsem spustil už před kobercem, abych se pak nezdržoval, úvodní část pro mě ale byla i tak nepříjemná, vícekrát se to klikatilo a běžel jsem dost opatrně a pomalu, celkem mi to trvalo asi 12 sekund, druhé pípání jsem zaregistroval v půltém mezipatře. O to jsem byl nadšenější do schodů, to je vidět i z vývoje „výkonu“, dařilo se mi i běžet dle časového plánu a to asi 15 pater. Bohužel jsem ale startoval až ke konci, takže tam byl pro mě dost suchý a vydýchaný vzduch, špatně se mi v tom dýchalo. Věděl jsem též i ze včerejška, že tempo neudržím, postupně jsem začal něco ztrácet a i dle grafu výkonu byly některé schody spíše „chůzí“ (STRYD pohyb bez letové fáze neměří).

Jinak jsem se ale snažil, abych nezpomaloval moc, problém pak dělal krátký přeběh do druhé části schodiště ve 24.patře, po kterém jsem pak navíc předběhl jednu závodníci, pak ještě druhou, tyto zaostávaly o minutu a více. Tady už jsem byl ufuněný jak lokomotiva a byl jsem trochu mimo vnímání, navíc mě pak zaskočilo zúžení dvě patra před cílem, které tam bylo kvůli průchodům běžců z cíle k výtahům ve 28.patře. To totiž znamenalo, že jsem si nemohl nabíhat z vnějšku a ještě k tomu jsem se cítil poněkud stísněně, tak jsem se nějak dopotácel do posledního patra, kde byl poněkud stísněný cíl. Odebrali mi čip a dali vodu, ale hned jsem se rozkašlal, přesto jsem se odhodlal vyrazit ještě na vyhlídku nad střechou. Tam jsem kašlal ještě více a poněkud se i motal, tak mi kámoš, co tam fotil, poradil, abych si chvíli i sedl. Tak silně jsem nekašlal dlouho, suchý vzduch mi v druhé části nedělal dobře. Zajímavé je, že jsem měl nižší tepy, když čas byl rovnocenný i s mými nejlepšími výkony z trochu jiné varianty trati, ale ventilace byla vysoká a ta je důležitá, určitě svou roli hrál i stres. Řekl bych ale, že jsem běžel tak, jak jsem chtěl, v druhé části jsem ztratil na optimisticky nastavený plán jen asi 12s a výsledný čas byl 4:12,66 (vysněný čas byl 4 minuty). Bohužel jsem pak hodně kašlal i ve výtahu, ale jak jsem se pak dostal z budovy a klusal směrem do Řečkovic, tak jsem se asi za 1 km zklidnil a pak se mi běhalo dobře, i tepy byly nízké. Ze závodu jsem si odnesl i malou medaili a mám i fotku s vyhlídkou, protože ze samotné vyhlídky jsem kvůli motání hlavy moc neměl. Řekl bych, že to za těch 400 Kč startovného stálo, byť počítám, že už se dlouho na indoor závodech neobjevím. :-) Dost možná ale zkusím nějaké závody do vrchu, nejlépe v horách, však už dříve jsem běhal i MČR, loni na Šerák, ale uvidím podle chuti a možností.


Návrat na přehled závodů