Závody v běhu

Postřehy ze závodů (Petr Kaňovský)

Návrat na přehled závodů

Zobrazit zprávy ze všech závody - rok:   2018   2017   2016   2015   2014   2013   2012   2011   2010   2009   2008   2007   


10.6.2018 Mistrovství Slovenska v běhu do vrchu: Beh na Zniev 5,65 km (převýšení +475m)

Pořadí: 79. ze 183

Čas: 40:21

Rychlost:  7,08 km/hod (8:40 na km)

Průměrný tep:  172,8 tepů/min

Průměrný výkon dle STRYD:  cca. 318 W

Počasí: cca. 20-25 stupňů, polojasno

Profil: první dva km zvlněný profil - polní cesty a silnice, pak 400m terénní stoupání na Kalvarii, odtud klesání a dále zvlněný profil, poslední 2 km do stále prudšího kopce - lesní cesty a místy kameny, (ilustrační foto z blogu awiarunner)

   

Vývoj tempa a tepu (čas na km a tepů za minutu):

   

Vývoj přepočteného tempa a vývoj výkonu ve W:

   

První závod do vrchu jsem běžel už před skoro osmi lety, běh do kopce mi šel vždy dobře, avšak pravidelněji jsem začal do kopců běhat až před necelými dvěma lety, kdy se mi z více důvodů přestalo dařit na rovinatých závodech. Čím dál více mi bylo jasné, že mě běhání do kopců baví, neboť je velmi pestré, jsem hodně v přírodě a nemám s ním spojené nepříjemné psychické bloky, vzniklé nejpozději po závodu v Běchovicích v září 2016. Bylo super, že jsem se najednou dostal k něčemu v podstatě nového, kde jsem si mohl běhat mnohem bezstarostněji, postupně jsem narazil i na běhání na kratších segmentech, zejména v Brně, později jsem segmenty i sám vytvářel a na spoustě z nich se dostal i na první místo či na první místa. Stresy spojené se závody do roku 2016, zejména pak v roce 2016, pak vedly k tomu, že jsem se i začal cítit na rovině, natož s kopce, velmi nejistě, ale do kopců jsem se cítil dobře, a čím prudší byl, tím lépe. Poté, co jsem letos koupil měřič výkonu STRYD, mě to začalo bavit ještě víc, běhal jsem na segmentech prakticky denně, často i vícekrát, ale jednalo se vesměs o 500-1000 metrové délky, často i kratší. Delší běhy jsem měl jen v Adamově a zejména na Pálavě, kde jsem z Dolních Věstonic na Děvín uběhl 3600 metrů s převýšením 378 metrů. V posledních týdnech jsem ale narazil i na krátké, ale velmi prudké, segmenty v oblasti Riviéry či Wilsonova lesa, běžel jsem i párkrát na Obřanský hrad či v Žebětíně, všude je terén na hranici běhatelnosti, přesto jsem se ale při bězích do těchto kopců nebál a šlo mi to. Naučil jsem se i bezpečně se dostat dolů, byť velmi pomalou chůzí, někdy i „po zadku“, například v oblasti nad studánkou Marcelka. Postupně jsem se naučil i využívat data z měřiče výkonu a běhat s jeho pomocí, často jsem tak zaběhl lépe než bez něj, protože mě měřič motivuje, abych běžel na vyšší intenzitě, než bych běhal bez něj. Letos jsem běžel i jeden závod do vrchu, hned v lednu Běh na Andrlův Chlum, bylo tam však velmi blátivo, a pak jsem běžel i běh do schodů v budově AZ Tower. Hlavně jsem ale potřeboval, abych byl při běhání svobodný, běhal si pro radost a na nic se nevázal. Pochopil jsem, že nejdůležitější je, jak se cítím já, a že se musím při běhání řídit svými potřebami a prioritami a nesnažit se příliš porovnávat s tím, jak to mají jiní. Prostě jsem si našel svou cestu a té se budu držet, dokud nebudu mít jinou potřebu. Hlavně jsem se naučil přijmout při běhání své přednosti i nedostatky a podle toho se při běhání chovat. Asi i proto mám za sebou už 11 let běhání, vše bez zranění a asi i proto mě běh stále baví … Také jsem si našel několik nových kamarádů, kteří též běhají kopce, a s nimiž občas běhám přímo, ale častěji diskutuji přes Facebook. Je super, pokud můžeme vzájemně sdílet své zkušenosti a pocity, a vzájemně si pomáhat, bylo to pro mě dost pohodové.

Pokud se jedná o Beh na Zniev, ještě 3 dny před závodem jsem netušil, že nějaký Zniev existuje. Prohlížel jsem ale termínovku, spíše ze setrvačnosti, protože jsem se většiny akcí beztak nezúčastnil, vesměs jsem nechtěl nikam dlouze cestovat či se stresovat závody, a běhal jsem na segmentech. Beh na Zniev mě ale zaujal, neboť se jednalo o Mistrovství Slovenska , navíc v zajímavé lokalitě, s velmi zajímavým výškovým profilem, s doběhem do prudkého kopce. Věděl jsem, že to je pro mě strašně daleko, takže i když jsem se o tom kamarádům zmínil, tak jsem moc nepředpokládal, že tam pojedu a oni už to nepředpokládali vůbec. Přesto jsem najednou dostal chuť to zkusit, i když jsem věděl, že to bude náročné fyzicky, už samotné cestování. Z pracovních i jiných důvodů jsem nemohl jet v sobotu a jel až v neděli brzy ráno, napřed do Bratislavy, pak do Vrútek a pak do Kláštora pod Znievom, cestování zabralo skoro 6 hodin. V Kláštore jsem pak zjistil, že prezence je 4 km daleko, tak jsem tam doklusal, naštěstí jsem měl jen vestu a ledvinku, bez batohu. Zaprezentoval jsem se asi hodinu a půl před startem, ale dolehla na mě velmi silná únava, tak jsem se tam občerstvil, pak jsem si lehl, poté si chvíli zaběhal a znovu si lehl, pak si i chvilku zacvičil a připravil se na start. Profil jsem znal z internetu a myslel jsem, že jsem první kilometr závodu proběhl v rámci rozklusu, ale to jsem se mýlil, běžel jsem z části po trase pro juniory či koho. Věděl jsem každopádně, že prvních 3,6 km je spíše zvlněných, pořádné stoupání začne až poté, ale velmi jsem se na něj těšil. Spočítal jsem si z jiných běhů, že trvale udržitelný výkon bych měl mít na cca. 300 wattech, nastavil jsem ale hodinky o trošku výše, na 328 wattech, protože jsem věděl, že při krátkých klesáních budu s výkonem výrazně níž. Počasí bylo teplé, ale dalo se to přežít, zejména pak v lese pak bylo fajn. Závodu se zúčastnilo rekordních 183 závodníků, postavil jsem se někde doprostřed startovního pole, výkonnost jsem nakonec odhadl dobře, nicméně jsem se měl s ohledem na charakter trati postavit o něco víc dopředu, jak se ukázalo krátce po startu. Start byl proveden stylově, výstřelem z děla, jinak tam byl i historický šerm, byly tam závody dětí, byla fajn atmosféra.

Začátek závodu vedl po relativně úzké polní cestě do kopce, přičemž jsem zjistil, že bych dokázal běžet i rychleji, než běží běžci přede mnou, některé jsem obíhal i přes trávu, ale po několika set metrech jsem byl překvapen, že běžci neodbočili doprava dále do kopce, ale naopak doleva s kopce. Trať navíc přešla na silnici a běh s kopce po silnici mi prostě nejde, tak jsem si přibrzdil a nechal dost lidí předběhnout před sebe, na zvlněném profilu už jsem se ale snažil opět vejít do nastaveného výkonu, byť to znamenalo občas i potřebu běžet raději na hrbolaté krajnici, než na silnici. Další část vedla opět po polní cestě do mírného kopce, ovšem před 2 .km následoval opět seběh, přičemž se trať dostala poblíž místa, kde byla asi po 300 metrech. Důvodem tohoto závleku je pravděpodobně to, aby trať měla mistrovské parametry, tedy délku aspoň 5 km, jinak to nemělo s během do vrchu nic společného …

Po seběhu na konci 2.km, kdy mi opět i klesly výkon a tep se trať dostala do mírného stoupání a pak přešla do serpentin s výrazným stoupáním na Kalvarii. Doufal jsem, že už žádné klesání nebude, vycházel jsem z map v propozicích, ale dost jsem se mýlil … Nicméně stoupání mi šlo, konečně jsem se rozběhl, předbíhal jsem tam dost lidí, spousta jen šla. Bohužel tady ještě někteří šli či klusali i vedle sebe a celkem pro mě bylo těžké některé na úzkých chodnících oběhnout, ale celkem se dařilo, hlavně výš, kde už bylo méně lidí, pěkně je to vidět na grafu výkonu a tepu. Doběhli jsme na Kalvarii, kde byla první občerstvovačka, ale nic jsem nebral a běžel dál. Bohužel však následovalo pro mě celkem prudké klesání, které mě zaskočilo, proto jsem si velmi přibrzdil, krásně je to vidět z grafu výkonu i tepu. A jak se za mnou řítili další běžci, tak jsem běžel ještě opatrněji, některé jsem nechal i předběhnout skoro při zastavení a doufal jsem, že všechny předběhnu následně. Věděl jsem z jiných pokusů, že tak sice ztratím spoustu času, avšak tep výrazně klesne a jsem pak schopen běžet následné stoupání mnohem rychleji, než kdyby toho klesání nebylo. To jsem pak skutečně udělal, zrychlil jsem a předběhl většinu z těch, co mě předběhli předtím, je krásně vidět růst tepu a výkonu někde na 3,1.km. Pak ale trať opět začala klesat a někde na 3,5.km bylo krátké, ale velmi prudké, klesání. Tušil jsem, že už je to snad poslední, ale měl jsem unavené nohy a necítil jsem se tam bezpečně, tam jsem se zastavil téměř úplně, přešel jen do pomalé chůze, nechal před sebe přeřítit několik běžců a pomalu si to sešel, zde jsem ztratil dost času, ale věděl jsem, že se nic neděje, ty pro mě zajímavé části teprve přijdou. :-)

Hned, jak začalo prudší stoupání, jsem se opět rozběhl, předběhl více běžců a říkal si, že to tam vlastně není prudší, než na mnoha místech v Brně, připomínalo mi to třeba stoupání k Holedné. Já tam běžel, lidé přede mnou mnozí jen šli, ale samozřejmě jsem se pak trochu unavil, jak se tep dostal někam ke 180. Pak jsem se snažil nadále běžet, ale bylo tam dost technických míst, kde byly různé šutry, zatáčky, krátké rovinky apod. a proto od této chvíle se jednalo spíše o cupitání či chůzi, s minimální letovou fázi, i proto STRYD už dobře neměřil. Ale byl jsem i tak o dost rychlejší než další běžci, a celkem se mi dařilo běžet vyrovnaně, jak je vidět i z grafu tepu. Proběhl jsem pak i druhou občerstovačkou, poté následovala rovinatější část, kterou jsem zvládl celkem rychle, zde jsem předběhl nejvíc lidí. Já měl ještě dost sil, pořád jsem byl s tepem poblíž ANP, oni i tam často jen šli, rozdíl v rychlosti byl velký. Samozřejmě to souvisí ale i s tím, že jsem první část běžel pomaleji než oni, určitě to ale souviselo i s mnoha naběhanými kilometry v podobném profilu, toto mi sedí dlouhodobě nejvíc, i když i zde mě otravovalo, že stoupání nebylo souvislé, ale střídaly se části stoupání s rovinkami. Posledních asi 600 metrů ale pak vedlo do velmi prudkého kopce, vesměs po kamenech, s parametry obdobnými stoupání na Obřanský hrad. Snažil jsem se i zde o svižný pohyb, ale občas bylo lepší udělat pár kroků chůze. Zde i ti nejlepší měli tempo kolem 7:30/km, já měl těsně pod 10:00/km, ale v procentuélním vyjádření jsem zde proti nim ztrácel nejméně. Vím, že se mě asi 300m před cílem ptala jedna slečna, jak je daleko do cíle a já ji souvisle odpověděl, pořád jsem byl poblíž ANP, ke konci jsem se pak blížil k více lidem, ale stihl předběhnout už jen jednoho, i tak jsem v celém stoupání za 2 km předběhl aspoň 25 lidí. Aspoň tyto poslední dva km se mi tedy líbily, přesně to naplnilo mé původní očekávání.

Doběhl jsem na 79.místě, průměrný výkon kvalifikovaný odhadem činí 318 wattů, pokud zohledním i část, kde to řádně neměřilo, i když predikce možností dávala jen asi 300 wattů. Zejména s posledními 2 km jsem velmi spokojený, běžel jsem ale závod velmi dobře celý, s ohledem na momentální možnosti. Čas sice úplně neodpovídá výkonu, ale trať byla dost členitá a navíc tam bylo dost kořenů, častěji jsem se potkával s běžci, které jsem předbíhal nahoru, či se snažil nepřekážet běžcům, kteří běželi dolů apod. Problémem ovšem bylo, že po doběhu já vždy potřebuji klusat, to tady ale nešlo, dobíhalo se na úzkém prostoru těsně pod skalami, tak jsem se zde musel skoro zastavit a hned jsem se rozkašlal a motala se mi hlava, tak jsem si chvíli sednul, pak jsem se i vydal na vyhlídku na vrchol skály, měl jsem ale poté problém sejít dolů, i když tam byla lana, naštěstí mi pomohl jeden slovenský závodník, s kterým jsem se na vrcholu seznámil. Pak už jsem to sešel a seběhl dolů, cestou mě i zastihla krátká přeháňka, ale bylo to fajn, dokonce jsem si pak ještě jednou vyběhl na Kalvárii, než jsem zamířil dolů na vyhlášení a pro občerstvení. Pak jsem doklusal na nádraží, a po mnoha hodinách cestování, které jsem obohatil i setkáním s kamarádem v Bratislavě na nádraží, jsem domů dorazil v půl druhé ráno, tedy 21 hodin poté, co jsem vyjel. Byl jsem z toho cestování více unavený než ze samotného závodu, ale celkově jsem byl nadšený skoro vším, co jsem prožil. Nejdůležitější byla spontánnost a bezstarostnost, nevadilo ani to mnohahodinové cestování, prostě mě to bavilo. A dobře vím, že 79.místo není žádný zázrak, ale umístění v první polovině mistrovského závodu považuji za dobré, navíc jsem i ověřil své přednosti a nedostatky v praxi a též vyzkoušel běhání s novou hračkou, tedy měřičem výkonu STRYD, při závodním zatížení. Myslím, že už s tím umím dobře pracovat, a pokud zkombinuji měření výkonu a tepu, lze podle toho i dobře běhat. Nejdůležitější ale je, že jsem se nestresoval, prostě si udělal zajímavý výlet, byť kamsi do „tramtárie“, kam bych se ale bez závodu nevydal. A o to mi jde především, aby i závodění pro mě bylo radostí, abych zůstal při něm zdráv a aby mi i pomohlo zvládat nejrůznější problémy. A že mají jiní jiné priority či se jim můj přístup nelíbí? Mají na to právo, ale já si chci běhat právě takto, především pro radost a bez stresů. Toto byl jeden z nejbláznivějších, ale i nejlepších závodních výletů, které jsem kdy absolvoval. :-)


Návrat na přehled závodů