Na začátku tohoto roku jsem zvažoval, jestli si vůbec obnovit a zaplatit členství v atletickém klubu AC Moravská Slavia, spolek, ale rozhodl jsem se, že to ještě udělám, že bych ještě rád běžel mistrovství Moravy a Slezska do vrchu na Lysou horu a/či mistrovství republiky do vrchu na Šerák, měla to být má poslední závodní sezona. Naopak jsem se rozhodl už neobnovovat členství ve Sdružení veteránů ČAS, protože mě jednak závodění mezi veterány tolik neláká a hlavně pro mě zajímavé závody byly na dopravně nedostupných místech, například vrchy na Kozubové.

Krátce poté ale přišla covidová doba, která pro mě přinesla zpočátku velké obavy a chaos. Bylo samozřejmě nejisté, zda vůbec nějaké závody letos budou, ale nejistota byla samozřejmě všude, což se projevovalo i na běhání a také vztahy mezi některými běžci. Jednou z prvních věcí bylo, že jsem opustil hádající se facebookové skupiny, když jsem nehodlal řešit, jestli je vůbec morálně správně běhat, když lidé kolem umírají, případně zda lze ohrozit někoho v lese, když běžím bez roušky a nikdo kolem v dohledu 20 metrů. Věděl jsem, že běhat musím, kvůli zdraví i psychice, byť zpočátku bylo horší hledat motivaci. Důvodem bylo, že jsem běhával hodně na úřady, do obchodů, na oběd, do kostela apod. a skoro nic nebylo, případně jsem se snažil nakupování omezovat, hlavně kvůli tomu, že mi nebylo úplně příjemné být v roušce, když se i mlžily brýle. Ale pak jsem se naučil se situací žít, zejména když záhy došlo k oficiálnímu rozvolnění pravidel pro sportování, k čemuž jsem svými dotazy na oficiálních místech malou měrou pomohl i já. Na facebooku jsem pak začal více přispívat ve své skupině, která se postupně rozrostla, a naopak jsem nepsal ani na své stránky.

Už kolem velikonoc jsem uskutečňoval i své poutní běhy, například do Chudčic, a byl jsem jedním z prvních lidí, kteří začali pořádat virtuální závody. Myšlenka byla jednoduchá, že když není možné závodit společně, proč by nebylo možné „závodit“ individuálně, tedy každý si na trati zaběhne, kdy chce a nahlásí pak čas, z čehož se udělá pořadí. Postupně jsem takto vyhlásil 4 závody do vrchu, z nichž první měly i relativně slušnou účast, když jiné závody prostě nebyly, zprvu žádné. Jak pak ale vznikly další virtuální, postupně i skutečné, pak samozřejmě zájem klesal, ale přesto věřím, že to mělo smysl. Dobré přitom bylo, že jsem měl motivaci běhat i rychleji, snažil jsem se na tratích postupně zlepšovat své časy, ale bohužel všechno toto bylo dost krátké, když dlouhé kopce s dostatečným sklonem prostě tady nejsou.

Dalším faktorem bylo, že jak se ztratila i teoretická možnost, že by se někde konaly nějaké závody, celkem odpadl můj strach a běhalo se mi dobře. Asi paradoxně pomohlo i to, že jsem si musel běhat sám, najednou nebyli ani spoluběžci, mohl jsem si tedy běhat výhradně, kdy chci a jak chci. Pro mě je dost těžké přizpůsobovat se tempu ostatních, když běhám specificky, do kopců jinak než na rovině, a ještě těžší je běhat, když se mi aktuálně nechce, raději běhám, když jsem v pohodě. Později už jsem nějaké společné běhy měl, ale už jsem se snažil více, abych je realizoval jen tehdy, když jsem se cítil dobře, což je důležité.

Někdy v květnu již bylo známo, že by letos přece jen mohly být i závody do vrchu, bohužel však byl zrušen můj oblíbený závod ze Židlochovic na Výhon, kde jsem před 2 lety vyhrál lidový běh (1,8 km s převýšením 165m). Věděl jsem přitom, že většina mých testů v Brně a okolí je na podobných tratích, tak jsem aspoň zajel do Židlochovic a zkusil zde běžet naplno, výsledek byl velmi obdobný, jako tehdy. Co se ale týká delších závodů, pak z toho nešlo moc usoudit, 10 minut je příliš krátká doba. Problémem je, že nadále zůstává nejistota u běhů na rovině, a proto zde vůbec nevyvinu obdobnou intenzitu, jako při stoupání, chyběly mi tak souvislé aktivity v závodním úsilí, které nešly ničím nahradit. Sice jsem pak zkoušel ve fitku běh na pásu, ale tam mě to moc nebavilo, hodně jsem se potil a hlavně tamní podklad je naprosto rozdílný, jako bývá v horách, takže ani toto nešlo moc využít. Také jsem pak zajel na Pálavu, tam už byl kopec delší, ale pořád ještě dost krátký, navíc se mi tam neběželo moc dobře a bylo jasné, že v terénu v dlouhém kopci budu mít problémy, že je to něco jiného, jako jsou běhy na rovném podkladu, či krátké běhy v terénu. Šlo ale také o odzkoušení jiného typu bot, začal jsem běhat v minimalistických Merrell, což mi vyhovuje skoro všude, jen ne na kamenech, kterých ale na Pálavě je více než dost. Jiné boty ale už nejsem zvyklý, takže šlo i o to, abych trošku zvykl chodidla na píchání při došlapech na šutry, byť to zní divně.

Další věcí bylo, že na Šeráku jsem běžel už v letech 2017 a 2018, když jsem věděl, že první část vede po asfaltu, jen do mírného kopce, a že jsem zde hodně zaostával, hlavně v roce 2018. Spočítal jsem si, že by bylo dobré zde běžet rychleji, a proto jsem si v Brně našel určité krátké tratě, které velmi připomínaly profil Šeráku, zejména pak trať z Bosonoh z ulice Skalní na Pavlovskou, první kilometr do mírného kopce po asfaltu, pak prudké terénní stoupání. Běhal jsem zde celkem často, žádné zázraky jsem nepředvedl, když terénní část byla vždy lepší než mírná, nicméně jsem se dostal s tempem na rovinatější části na nějakých 5:12/km (s výkonem 285W) a na celé testovací trati měl nakonec 3.nejlepší čas vůbec (s výkonem 302W), když na ní jsem testoval už před závodem v roce 2018. Byl jsem pak i na další trati v Židlochovicích, která se podkladem i sklonem podobala závodní trati na Šeráku, zde jsem měl 300W (délka 2 km). Na Pálavě jsem předtím měl na 3,6 km průměrný výkon 294W. Jediná delší trať, kde jsem měl výrazně lepší výsledky, byla z Adamova na Zavíravou, kde na 3 km jsem měl průměrný výkon až 332W, nicméně tam je stoupání téměř rovnoměrné a povrch až na kamínky téměř rovný, toto nešlo brát úplně vážně ohledné možností na Šeráku, když jsem zde už běžel i v letech 2017 a 2018 a věděl, že jsem tam měl výkony po přepočtu na dnešní stryd 296W a 294W. Proto jsem si říkal, že zkusím běhat některé běhy kolem 300W, jako potenciální speciální tempo/výkon, to zcela odpovídalo i možnostem ze Skalní a částečně i z Pálavy. Ostatní běhy jsem měl volné, dle chuti a možností. Netrénoval jsem moc na závod na Lysou horu, zejména poté, co došlo k zpřísnění covidových opatření v okrese Karviná  a domníval jsem se, že závod ani neproběhne, když veteránské mistrovství na Kozubovou bylo zrušeno. Celý trénink tak směřoval k závodu na Šerák, byť ani zde nebylo jisté, že se uskuteční.

Určitou dobu jsem přemýšlel, jestli se vůbec závodu na Šerák zúčastnit, nicméně když už jsem byl po dohodě s klubem přihlášen, směřoval jsem přípravu jen k němu. Ne vše se podařilo, například jsem i chtěl trochu optimalizovat hmotnost, ale to se úplně nedařilo, když bohužel nežiji jen běháním a různé záležitosti v mém životě jsou problematické, takže jsem je kompenzoval i jídlem, úspěchem ale bylo, že i přesto jsem hmotnost držel přibližně konstantní, byť výše, než dříve. Hlavně jsem se ale rozhodl, že kvůli problematickému cestování a koronaomezení nepojedu na závod na Lysou horu, ale místo toho si udělám výlet přímo do Jeseníků, kam jsem odjel vlakem týden před závodem, ve stejnou dobu, jako byl běh na Lysou. Dojel jsem vlakem do Jeseníku, odkud jsem doběhl na místo startu závodů před 2 a 3 lety. Zde jsem zkusil testovací běh, abych věděl, co mě pak čeká. Snažil jsem se běžet kolem 290W s tím, že uvidím, jak mi to půjde. První kilometr byl dobrý, na rovinaté části to pak bylo horší, ale po 3.km jsem zase běžel už dobře. Úplně jsem si nepamatoval, kde je odbočka do terénu, ale tu jsem úspěšně našel a zabočil do terénu. Tepy byly nízké, jen kolem 155, a s výsledkem na asfaltu jsem byl spokojený, běžel jsem rychleji než předloni, byť hůře než před 3 lety (aktivita, včetně grafů tepu i výkonu na https://www.strava.com/activities/3812536299 ). Následoval kamenitý terén, snažil jsem se zde kolem 300W, ale po šutrech se mi neběželo úplně ideálně, cítil jsem je i dost na nohách. Věděl jsem, že tato část mi šla vždy dobře, výkon byl mezi 290-300W, ale tep vzrostl nad 170 a cítil jsem se unavený, a už ke konci tohoto terénu mi výkon klesl pod 280W. Předpokládal jsem, že další část bude mít menší sklon a bude povrch lepší, ale dost jsem se mýlil. Trať pak měla proměnlivější sklon i povrch, ale celkově byla náročná, navíc mi i bylo teplo, výkon pak vyklesal někam k 270W a tep se držel kolem 170. Konec jsem si úplně nepamatoval, kde byl, takže jsem běžel kousek i jinudy a pak běžel i dál, nicméně jsem měl dost jasnou představu, jak trať vypadá a co se stane, když střední část „přepálím“. Průměrný výkon vyšel 277W, průměrný tep 164, čas na závodním segmentu i tak o něco rychlejší než v roce 2018, což mě překvapilo, dávalo to čas pro závod kolem 62 minut, když v roce 2017 jsem měl 57:40 a v roce 2018 jsem měl 63:15. Jinak výlet byl fajn a užil jsem si ho.

Na základě testovacího běhu na Šeráku i na základě jiných tréninků jsem se rozhodl běžet MČR na cílový čas 60 minut, čemuž měl odpovídat výkon 286W a tep kolem 170. Rozhodl jsem se, že asfalt se pokusím běžet tak, aby průměr celého vyšel kolem 280W a terénní část, aby byla kolem 290W s tím, že zásadní bude sledovat i tep, aby nerostl výrazně nad 170.

Dále jsem zvažoval, jestli na závod pojedu předem, či až v den konání, vždy jsem jezdil dopředu (na Šeráku jsem běžel už i v roce 2014, byť odjinud). Vím, že ranní cestování je pro mě únavné, na druhé straně ale i cestování dopředu je spojeno s problémy, zejména když bych musel brát i notebook, kvůli práci, a kdoví, jak bych se tam vyspal. Našel jsem si spojení pomocí 3 vlaků a oznámil pořadatelům, že pokud mi něco ujede, pak dorazím až později, po skončení prezence, ale ještě před startem. Bylo přitom domluveno, že pokud přijedu plánovaným časem, tedy v 10 hodin, mohu jet společným autem z Jeseníku na start, asi 6 km. Kdybych přijel v 11h, asi bych si objednal taxi, abych start ve 12h stihl, zjistil jsem si dopředu i telefonní číslo. Psal jsem si i s kamarádem Standou, který se též zúčastnil, ten tam spal už den předtím, i s rodinou, toto je samozřejmě v takovém případě lepší. Ironií je, že večer před závodem jsem narazil na nový klip písničkáře Pokáče, který si dělal srandu z nehod a zpoždění vlaků v poslední době a dokonce o tomto hovořil i pan Maďar, jako o větším risku, než je covid, v pořadu na NOE. No, moc klidu to nedodalo, ale řekl jsem si, že přinejhorším přijedu pozdě a udělám si další výlet, však se nic neděje, beztak si závod chci běžet dle předem naplánované strategie, bez ohledu na soupeře.

Co se týká posledního dne před závodem, byl jsem trochu nervózní ze všeho, z cestování i závodu, i z dalších záležitostí, což bohužel vedlo i k ne úplně vhodné konzumaci potravin. To jsem pochopil hned ráno, když jsem jen během cesty vlaky byl 4x na velké, tak nakonec štěstí, že jsem nejel přímým autobusem do Jeseníku, kde bych měl strávit 4 hodiny, to bych nedal … Do Jeseníku jsem dojel v 10 hodin, kde už čekalo auto, které mě a další dva závodníky dopravilo na místo prezence, odkud pak i startoval závod. Bohužel zde byla prezence společná i pro doprovodný běh, tak než jsem si vystál frontu, bylo skoro 11 hodin, k tomu ještě fronta na jediný wc, kde jsem pak byl též několikrát, naposledy 5 minut před startem. Kromě návštěv wc jsem stihl se převléci do závodního, připevnit číslo, napít se, nastavit hodinky a trochu se protáhnout, bohužel jsem naproti tomu nestihl rozklus, dal jsem jen asi 900m a odtud opět běžel na wc. Raději jsem už nic nejedl, naposledy v 9:15 ve vlaku, ale projevilo se více faktorů, špatné jídlo, cestování a trochu i stres. K tomu pomohlo i to, že jsem zjistil, že se startuje jinde, než v minulých letech, takže nemohu ani orientačně použít virtuálního partnera k běhu před týdnem, ale musím běžet jen podle výkonu a tepu. Pořadatelka mi sdělila, že vzdálenost odpovídá, ale to tak docela nebyla pravda, což jsem zjistil až v cíli. Jinak jsem se i setkal se Standou, který mezitím dorazil, bylo to fajn. Věděl jsem, že poběží zejména začátek rychleji, a že ho na trati nepotkám, přece jen jsem proti němu o 15 let starší (a byl jsem druhý nejstarší účastník MČR). Já si chtěl běžet své s tím, že jsem věděl, že čas pod 60 minut by byl maximem mých možností, slíbil jsem si i sladkou odměnu v případě překonání. Počasí bylo celkem teplé, ale věděl jsem, že část trati vede v lese, kde bude příjemněji, navíc na trati jsou dvě občerstvovací stanice. Připravil jsem se tedy na start a čekal, co se bude dít, to už jsem byl překvapivě dost soustředěný a klidný.

Start probíhal na louce, odkud se běželo pár desítek metrů po trávě, poté se přešlo hned na asfalt, první metry na něm jsou prudší. Snažil jsem se, abych nezakopl o hrboly na louce a též, abych se nedostal do srážky s jinými závodníky, ale oboje jsem zvládl dobře. Horší ale bylo, že mi záhy po startu začala prudce růst tepovka, dostala se nad 170 už na konci prvního kilometru, když jsem souběžné měl hned několik problémů, zejména jsem vykašlával hleny a také mě trochu píchalo v boku. Běželo se podél pole, asi ani tamní trávy mi nepřidaly, bylo i teplo. Další 2 km bylo trápení, dost jsem se snažil, ale jednak jsem ještě pořád kašlal, a do toho jsem bojoval na nejrovinatějším a pro mě nejméně příjemném úseku trati, navíc celém na slunku. Samozřejmě mě zde předběhl ledaskdo, dokonce i jeden mimořádně funící veterán, když jsem si říkal, jestli vůbec je schopen takto ve zdraví doběhnout. Ale zase jsem věděl, že i když výkon poklesl, běžím dle plánu a vše je v pořádku, tedy až na tep, který byl o 15 tepů výše, než při testu týden před tím.

Čtvrtý kilometr vedl ještě z větší části po asfaltu, ale sklon už byl vyšší a také jsme konečné opustili slunečnou část podél pole. Velmi rychle mi zmizel kašel, zejména pak poté, co jsem se na první občerstvovací stanici (kolem 3,5 km) trochu napil a polil. Už zde jsem předbíhal některé lidi a běželo se mi dobře. Protože mi po polití a napití klesl i tep pod 170, byť jsem byl s výkonem výše, pak jsem na začátku terénu přidal, dostal jsem se až na 310W, aby tep šel zase nad 170.

V terénu jsem narazil na více chodících lidí, nebylo pro mě vždy snadné je obíhat, když jsem nechtěl běžet po nejostřejších šutrech, občas jsem tak běžel chvíli za někým a pak ho předběhl. I když jsem běžel dle plánu na cca. 290W, tep postupně rostl, ke konci 5.km už byl 175, a proto jsem šestý kilometr běžel zadrženěji. Byl jsem i trochu unavený a pamatoval jsem si, že trať je ještě dlouhá. Před koncem terénní části sklon klesal a už jsem viděl druhou občerstvovací stanici. Zde se mi moc nechtělo běžet rychleji, určitou dobu jsem běžel i za jednou závodnicí, to vedlo ke snížení výkonu až ke 260W a tepu zpět k 170, což ale asi bylo žádoucí, neboť pro mě není snadné pít za vysokého tepu a rychlosti. Vzal jsem opět kelímek s vodou, opět se napil i polil a hned poté této závodnici utekl.

V další části jsem už dokázal běžet dost soustředěně, podklad už byl přece jen pro mě méně nepříjemný a běželo se mi dobře, postupně jsem předbíhal i některé závodníky, bohužel ale trať opět vedla i po slunci, tak jsem se začal potit, využil jsem tedy i hadřík na brýle, který jsem měl oddělený od kapesníku, v miniledvince, kterou jsem pro tento účel měl pod tričkem. K utření brýlí jsem využil hlavně rovinatější část na 7,5.km, kde nejméně hrozilo, že zakopnu, bohužel to ale vedlo i ke krátkodobému propadu výkonu. Přesto jsem ale běžel dle plánu, tep už byl normální, těsné nad 170, výkon až k 300W. Po 8 km jsem koukl i na čas na hodinkách a všiml si, že běžím na čas kolem těch 60 minut, ale musím se snažit. Všiml jsem si i rozdílu mého mezičasu a kilometrovníku, ale moc jsem to nebral v úvahu, prostě to nějak dopadne.

Další necelý kilometr byl dost technický, snažil jsem se držet výkon, ale bylo tam více zatáček i kamenů. I zde jsem občas někoho předběhl, včetně běžce z Morendy, který vypadal dost unaveně, utekl jsem mu pak za kilometr skoro o 3 minuty. Posledních asi 600 metrů se napojilo na cestu na Šerák, s úplně jiným charakterem, napřed jen do mírného kopce, s téměř rovným podkladem, ale občas s odvodňovacím kanálkem, který jsem musel přeskočit. Fakt jsem se snažil, ale výkon i tak klesl, naproti tomu posledních asi 250m šlo už do prudšího kopce, kde jsem zrychlil, výkon měl v průměru nad 320W a doběhl celkem v pohodě do cíle, ani tep téměř nevzrostl a dokonce mě tu ani nikdo nepředběhl, byť finiše nemívám obvykle nejlepší.

Průměrný výkon 287W byl dle plánu, průměrný tep byl 171, což bylo též podle plánu, jen výsledný čas 1:00:35 byl trošku horší, než jsem čekal. Záhy jsem ale zjistil, že to souvisí i s tím, že trať byla asi o 80 metrů delší než ta z let 2017 a 2018, kde jsem testoval i týden před závodem, a zbytek bude dáno asi obíháním soupeřů, kdy jsem neměl čistou stopu, takže to odpovídá mým výpočtům. Škoda těch problémů na začátku, kvůli kterým jsem měl vyšší tepy na asfaltu a díky tomu běžel opatrněji tu střední část, nicméně myslím, že jsem běžel takticky i tak velmi dobře. I dle grafu přepočtené rychlosti (modrá křivka) je vidět, že jsem dokázal ji držet skoro vyrovnanou, tedy skutečná rychlost (černá křivka) odpovídala sklonu, tedy v prudších částech jsem běžel úměrně pomaleji. Bohužel uprostřed nemám takovou kadenci, jako jinde, ale celkově i ta byla v pořádku. Je přitom zajímavé, kolik lidí mělo prostředek a hlavně konec horší proti začátku, ale nejlepší běželi podobně, jako já, jen výrazně rychleji (za vítězem jsem byl asi o polovinu jeho časů kilometrů skoro na všech km, s výjimkou čtvrtého a posledního, kde byl poměr o něco příznivější). Hned za 3 závodníky MČR, včetně Standy, jsem zaostal cca. 1-2 minuty, což se asi dalo zaběhnout, ale to jsem jednak v průběhu nevěděl a hlavně jsem nechtěl i s ohledem na průběh riskovat, že někde ke konci vytuhnu. Myslím, že jsem zaběhl to, co bylo v mých možnostech ten den, a nejenom tento.

Po závodu jsem se prošel na vrchol a zpět, trochu se vydýchal, pak se občerstvil a ještě si udělal výlet na Červenohorské sedlo a pak do Kout, bylo stále krásné počasí a cítil jsem se dobře. Myslím, že to byl povedený den, byť má výkonnost ještě není dostatečná na to, abych se umístnil výrazně lépe. Rozhodně jsem se ale snažil pečlivou přípravou vytěžit aspoň to, co bylo možné, což se asi podařilo, když jsem zaběhl i své roční maximum výkonů na 30 minutách i 1 hodině a nebyl moc daleko ani za svým časem z roku 2017, kde jsem měl lepší formu, a kde závod probíhal za výrazně chladnějšího počasí (v květnu). Je samozřejmě otázkou, nakolik vůbec závod potřebuji, když si běžím striktně dle svého, ale nevadí, aspoň jsem i osobně poznal Standu a mám i několikátou úspěšnou účast na mistrovském závodu.

Co se týká dalšího běhání, zůstanu u stávajícího přístupu, zejména tedy musím běhat tak, jak mě aktuálně baví. Třeba ještě jeden závod dám, na sv. Hostýn, ale jinak závody k ničemu moc nepotřebuji, když jsou spojené i s různými problémy, zejména dopravou a mým aktuálním rozpoložením. Na druhé straně to ale bylo i tak lepší, než jsem čekal, tak ještě zvážím, jestli to byl skutečně poslední závod tohoto druhu, který jsem kdy běžel. Pokud ale ano, snad jsem se rozloučil důstojně!